Informace o životě a aktivitách paulínek v České republice
4/2009 www.paulinky.cz
paulinky@paulinky.cz
Editorial Milí přátelé, čas neúprosně plyne a jubilejní Rok sv. Pavla se nezadržitelně dostává do své druhé polovice. Možná vytrvale pokračujete v započaté pravidelné četbě pavlovských listů. Či jste snad již měli možnost vydat se na některé z míst spojených s apoštolovým působením? Možná cestování – putování ještě plánujete na příští léto. Anebo si prohlubujete svůj vztah s apoštolem Pavlem četbou některé z hodnotných knih, které jsou k dispozici na českém knižním trhu. Může se však stát, že z různých důvodů nepatříte ani do jedné ze zmiňovaných skupin, ale přece by Vás mrzelo, kdyby vám Rok svatého Pavla jen tak proklouzl mezi prsty. Ne každý si přece může dovolit vydat se na cesty po Pavlových stopách. Mnohým zas množství pracovních povinností brání v četbě náročnější literatury. A jiní se snad pokusili dát si na začátku Roku sv. Pavla konkrétní malé předsevzetí, avšak nadšení časem vyprchalo a oprašování starých pozapomenutých závazků jim připadá jako „naskakování do rozjetého vlaku“. Každý jubilejní rok je však časem zvláštní milosti a příležitosti, kterou je škoda nevyužít. Je jako bohatě prostřený stůl, u něhož
tel./fax: 222 311 206, 224 818 757
si každý může najít něco, co nasytí a potěší jeho duši. Jubilejní rok vyhlášený při příležitosti 2000. výročí narození Apoštola národů také není výjimkou. Proto bychom i my katalogem našeho nakladatelství a přílohou, která je zvláště věnována našemu patronu svatému Pavlovi, chtěly přispět k tomu, abyste si i Vy mohli u tohoto stolu vybrat něco, co Vás obohatí. V tomto čísle přílohy Jako Pavel bychom Vás chtěly pozvat na malou procházku po některých místech Apeninského polostrova, kudy apoštol Pavel prošel na své cestě do Říma, jak nám o tom podávají zprávy Skutky apoštolů. Vybraly jsme místa, která obvykle nejsou v nabídce cestovních kanceláří ani běžných poutních
Svatý Pavel v Itálii Puteoli zájezdů. Po třech měsících jsme pluli dále na lodi, která na ostrově [Malta] přezimovala. Byla z Alexandrie a měla ve znaku Blížence. Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dni. Odtamtud jsme pluli kolem pobřeží a dostali se do Regia. Na druhý den začal vát jižní vítr, a tak jsme za dva dny připluli do Puteol. Tam jsme nalezli bratry a dali se od nich přemluvit, abychom se u nich zdrželi sedm dní.
beným místem letních sídel bohatých vrstev. Oblast se nazývá Campi Flegrei, což znamená Spálená pole, a důvodem tohoto označení je zdejší vulkanická aktivita. Nad celou čtvrtí se vznáší vulkanický žár, oblast je poseta horkými prameny a třinácti malými krátery, přičemž z jednoho z nich ještě i dnes stále tryskají siřičité páry. Při výstupu z vlaku vás hned na stanici uvítá charakteristický siričitý zápach. Ačkoli bylo toto místo po staletí napůl spálené a zanedbané, dodnes lze rozeznat
Puteoli. Zbytky staveb z doby Římského impéria. Foto: Markéta Jírů
zbytky římských staveb. Poměrně dobře zachovaný je puteolský amfiteátr, který byl až do 19. stol. pokryt vulkanickým materiálem. Byl postaven asi v 1. stol. po Kr. a mohl pojmout cca 35 000 diváků. Podle potřeby mohl být také zatopen pro pořádání nepravých námořních bitev. Tradice vypráví, že právě v tomto amfiteátru byl umučen patron Neapole
Puteoli, dnes Pozzuoli. Kostelík na pobřeží nese reliéf připomínající Pavlův pobyt v těchto místech. Foto: Jan Heller
Sk 28,11-14
Puteoli (Pozzuoli) je malebné městečko ležící v severním oblouku Neapolského zálivu, asi 13 km od Neapole. V dobách císařského Říma bylo toto pobřeží oblí-
Puteolský přístav dnes. Foto: Markéta Jírů
Tøi hospody – oblíbený italský světec san Gennaro. A nakonec jsme přišli do Říma. Tamější bratři už o nás uslyšeli, a proto nám přišli naproti až k Appiovu fóru a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, děkoval Bohu a nabyl (nové) odvahy. Sk 28,14-15
Nevíme, kde přesně se zmiňované Tři hospody (Tre Taverne) nacházely. Má se za to, že by mohly být někde v okruhu několika kilometrů kolem dnešní vesnice Cisterna di Latina, která leží přibližně 50 km jižně od Říma. Archeologické výzkumy potvrdily, že v těchto místech se nacházely prameny pitné vody, u nichž si cestující po Via Appia do Říma nebo z Říma doplňovali své zásoby. U těchto pramenů byly pravděpodobně postaveny hospody. Později dal v této oblasti císař Nero postavit pro svá vojska cisterny, tedy nádrže na pitnou vodu. Proto dnešní vesnice nese název Cisterna di Latina.
dostalo do textů Nového zákona, ví snad jen málokdo. Místní obyvatelé však svou ochotou a vstřícností k poutníkům nápadně připomínají „bratry z Říma“, kteří se kdysi vydali naproti Pavlovi. Kdybyste dostali chuť jít se do těchto míst podívat, nastupte v Římě na stanici Termini do regionálního vlaku směrem na Neapol a vystupte na stanici Cisterna di Latina. Vesnice má asi dva kostely. Zeptejte se místních obyvatel na farnost Nanebevzetí Panny Marie. Od vlakové stanice je to pěšky asi jen čtvrthodinku.
Via Appia Pavel určitě přišel do Říma po staré Appijově cestě. Via Appia je asi nejznámější z cest starověké Římské říše. Propojovala jih Itálie s hlavním městem a vedla městy Capua, Benevento a Brindisi. Z východu se k ní připojuje Via Egnatia, kterou do Říma přijížděli poutnící z Orientu.
Neobvyklý historický „monument“ v obci Cisterna di Latina, který by mohl být jedním z dávných pramenů. Foto: Jan Heller
Žádné významné památky, které by snad mohly být svědky Pavlova setkání s Římany, se nám nezachovaly. Jediným monumentem je poněkud rozpačitě působící kamenná stavba před nevýrazným kostelem z druhé poloviny 20. století. O tom, že se toto navenek tak obyčejné místo
Via Appia Antica. Foto: Markéta Jírů
Via Appia měla přívlastek Regina viarum (Královna cest). Dal ji postavit Appius Claudius v roce 312 př. Kr. Začínala se u brány Capena (poblíž Circo Massimo) na úpatí Palatinu a bez přerušení propojovala město s venkovem. Cestu v římských dobách dláždily ploché kameny a byla široká asi tak, aby mohly vedle sebe projet dvě koňská spřežení.
Spolupracovníci evangelia Titus
Po Timotejovi, Barnabášovi a Lukášovi, pavlových spolupracovnících, které jsme představily v předchozích číslech přílohy našeho katalogu, přichází na řadu Titus. Liturgie nám ho připomíná spolu s Timotejem, a to hned druhý den po svátku Obrácení apoštola Pavla – totiž 26. ledna. Má se za to, že Titus pocházel z Antiochie syrské a narodil se v pohanské rodině. Mohl být jedním z těch, kteří uslyšeli a přijali radostnou zvěst právě od Pavla. Z listu Galaťanům se dozvídáme, že Titus doprovázel Pavla na koncil v Jeruzalémě jako zástupce křesťanů obrácených z pohanství (viz Gal 2,1-5). Tato událost, o které my často nezúčastněně čteme ve Skutcích apoštolů, byla velmi důležitým milníkem v dějinách hlásání evangelia. Někteří totiž vážně zpochybňovali Pavlovo apoštolské působení mezi pohany a striktně vyžadovali dodržovaní Zákona, jako by ke spáse vedlo naplňování předpisů, a nikoli Kristus. Můžeme se domnívat, že Titus se úlohy Pavlovy pravé ruky v těchto závažných diskusích zhostil na výbornou, protože apoštol mu pak s důvěrou svěřil i další úkoly. Během Pavlovy třetí misijní cesty byl Titus poslán do Korintu, aby vyřešil krizi v tamější komunitě, a i tento problém
úspěšně zvládl (viz 2 Kor 2,13; 7,6.13-16). Krátce poté ho Pavel ještě pověřil, aby v Korintu zorganizoval sbírku pro chudé jeruzalémské křesťany. Lze se tedy domnívat, že Titovi nechyběla zodpovědnost, spolehlivost ani organizační schopnosti. Proto není nepravděpodobné, že ho Pavel pověřil vedením církevní obce na Krétě, jak se o tom dozvídáme z novozákonního listu Titovi. V závěru tohoto listu Pavel vybízí Tita, aby za ním přijel do Nikopole (viz Tit 3,12). Pavlovo autorství tohoto listu však není jisté. V závěru druhého listu Timotejovi zas o Titovi čteme, že se zdržuje v Dalmácii. Žádné spolehlivé údaje o místě nebo přibližné době Titovy smrti nemáme. Ikonografie jej jakožto pastýře krétské místní církve někdy zobrazuje s biskupskou berlou.
Sv. Titus. Ikona neznámého autora