Jan Pavel II. blahoslavený

Papežská volba Dne 16. října 1978 jej kardinálové v konkláve zvolili papežem. Vybírá si jméno Jan Pavel II. a 22. října začíná slavnostně jeho služba coby 263. nástupce apoštola Petra. Jeho pontifikát byl v dějinách cír-kve jedním z nejdelších, trval téměř sedmadvacet let. Jan Pavel II. byl charismatický papež, schopný shromáždit nesmírné zástupy lidí a konverzovat se stejnou citlivostí a pozorností jak s nuznými, tak s mocnými.

Byl to papež, který dobře věděl, jaké je jeho poslání – vykládal je jako úlohu apoštolského poutníka, který je rozhodnut vyprávět každému o radosti z toho, že poznal Ježíše Krista a setkal se s ním.

Jan Pavel II. zemřel ve Vatikánu 2. dubna 2005, přesně ve 21 hodin 37 minut, v pozdní sobotní večer, kdy již začal den Páně, o prvních nešporách svátku Božího milosrdenství. Již následujícího 28. dubna Svatý otec Benedikt XVI. udělil dispens od prodlevy pěti let po úmrtí člověka, než může začít proces blahořečení. Jan Pavel II. byl prohlášen za blahoslaveného 1. května 2011, na neděli Božího milosrdenství.

Velehrad (1990) Přáním Svatého otce během jeho první návštěvy Československa bylo doputovat na Velehrad. Slovanský papež se tu modlil na místě první křesťanské srozumitelné misie mezi Slovany, odkud se pak oheň křesťanské lásky šířil a zapaloval srdce. Svou vírou i naukou se stali svatí Cyril a Metoděj sjednocujícím svorníkem mezi křesťanským Východem a Západem. Právě proto je tento papež prohlásil za ochránce Evropy v době, kdy je sjednocení celé Evropy nutností.

Jan Pavel II. při slavení eucharistie spolu s poutníky děkoval za dar svobodně vyznávat víru po letech útlaku a náboženské nesvobody a vybízel k jejímu zachování a za dar jednoty.

„Mějte jedno srdce a jednu mysl. Zachovejte jednotu. Vnášejte do dějin Evropy ducha Kristova, který sjednocuje a osvobozuje. Vydávejte přesvědčivé svědectví o vzkříšení – o tom, že Kristus žije.

Učte se vyjadřovat evangelium o království Kristově jazykem a způsobem srozumitelným současníkům.

Stavte na Kristu, úhelném kameni, společnost a kulturu budoucího věku.“

16

17

Pozdravy z nebes V tichosti a se zbožností proudí dav věřících poutníků, kteří na papežově hrobě zanechávají vzkazy a lístky s prosbami.

„Můžeme si být jisti, že náš milovaný papež nyní stojí u okna v Otcově domě, vidí nás a žehná nám.“ Těmito slovy se během pohřební homilie loučil se svým milovaným předchůdcem Benedikt XVI. Ale až dodnes pokračuje tento rozhovor za pomoci četných lístečků, položených na hrob Jana Pavla. „Drahý otče, chtěl bych se naučit odpouštět jako ty.“ „Pomáhej mi prožívat mou lásku v čistotě a pravdě.“ „Nikdy nezapomenu na tvá slova »Nebojte se!«.“

„Svatý otče, ukázal jsi nám, jak moc je veliká tvá láska ke všem lidem. Kéž i já bych uměla tak upřímně a hluboce milovat všechny přátele, ale i své nepřátele. Prosím, nepřestávej nad námi držet svou ochrannou ruku, uč nás skrze modlitbu stále větší a větší lásce...

(Markéta, 21 let)

Vzkazy od dvou českých poutníků: „Svatý otče Jane, byl jsi vzorem a oporou každému, kdo tě poznal. Skrze tebe spousta lidí poznala či objevila víru, lásku, radost, odpuštění a mnohé další. Děkujeme, že jsi nám přiblížil víru a ukázal, že se za ni nemusíme stydět ani se bát ji přiznat. Děkujeme, že jsi tu byl s námi… Máme tě ze srdce rádi a vážíme si tě, tvé sestry a tví bratři!“ (Tomáš, 24 let) 22

Pozdrav Jana Pavla II. na rozloučenou při jeho poslední návštěvě v ČR „S Pánem Bohem.

Mám vás velmi rád!

Stále vás všechny nosím ve svém srdci!“ 23