Ú vod
„Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše,“ tvrdí jedna populární moudrost. Naše zkušenost, zdá se, tento aforismus potvrzuje. Touha milovat a být milován v důvěrném, trvalém vztahu, je vepsaná hluboko do lidského srdce. Kolik lidí strávilo svůj život naplňováním této touhy! A přesto mnozí poznali, jak je neuskutečnitelná. Jejich úsilí o romantický vztah jim přineslo jen rozčarování, konflikty nebo citové odcizení. Touha po lásce se dotýká samotné podstaty našeho lidství. Papež Jan Pavel II. jednou napsal: Člověk nemůže žít bez lásky. Je sám sobě nepochopitelnou bytostí a jeho životu chybí smysl, nepozná-li lásku, nesetká-li se s ní, nezakusí-li ji, nepřivlastní-li si ji nějak a neprokazuje-li ji sám aktivně druhým. Knihkupectví jsou plná svépomocných příruček, které nabízejí odpovědi na naši touhu po lásce a naše problémy, s nimiž se potýkáme ve vztazích, zvláště s opačným pohlavím. Mnohé Takový je titul současné knihy manželského poradce Johna Graye: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha, Práh 1994.
Redemptor hominis, 10.
z těchto knih poskytují cenné rady. Avšak Jan Pavel II. nás zve k něčemu zásadnějšímu. Pokud chceme objevit skutečný význam muže a ženy a důvody, proč se k sobě chováme tak, jak se chováme, pak musíme pátrat nejen v naší psychice nebo v typickém chování, ale – a to je mnohem důležitější – v tom, co nám Bůh zjevil o našich úplných počátcích. Bůh nás bez přestání vybízí, abychom se vrátili „zpátky k počátku“ – abychom znova objevili jeho nádherný plán s lidstvem. Pouze když tomuto původnímu plánu porozumíme a začneme podle něj žít, můžeme najít odpověď na naše hledání a znova získat naději na vztahy plné hluboké, opravdové lásky. Tajemství muže a ženy nehledejme na jiných planetách, ale v biblickém příběhu prvního páru, Bohem stvořeného a postaveného do zahrady Edenu na úsvitu lidské historie. Muži a ženy jsou z ráje! Nová vize V naší době nám Bůh dal ke znovuobjevení tohoto původního plánu skvělý prostředek: promluvy Jana Pavla II. známé jako „teologie těla“. Tyto promluvy jsou svěžím a hluboce originálním přístupem k učení církve o lásce, sexu a manželství. Poskytují nám zcela novou vizi pro pochopení, kým jako muži a ženy jsme a jak můžeme zakoušet štěstí, které pro nás Bůh připravil. Papežovo poselství jde proti proudu současné společnosti. Když se podíváme na svět kolem nás, pak úctu vůči mužům, ženám, sexu a manželství můžeme popsat všemožně, jen ne jako ráj. Převládající filozofie „se svým tělem si můžu dělat, co chci“ s sebou přináší rozvrácené rodiny, ztrátu lidské důstojnosti, lidskou osamělost a hluboký mravní zmatek. Stojíme však tváří v tvář řadě ještě větších pohrom: lidské bytosti jsou vyráběny v laboratoři pouze za účelem využití a zničení, existuje rozsáhlá
K apitola
čtvrtá
Vykoupené lidství
Nový zákon ohlašuje naplnění Božího příslibu padlému lidstvu. Stalo se něco naprosto nového a absolutně nečekaného: v Ježíši byla zlomena stará kletba hříchu! Smrt byla zničena, satan poražen a člověk se konečně usmířil s Bohem. Jinými slovy: začalo nové období lidské historie – období vykoupeného lidství. Jan Pavel II. začíná tento oddíl svých katechezí jinou překvapivou pasáží z Písma. Celý oddíl (27 generálních audiencí) staví na Kristových slovech z Mt 5,27-28: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: »Nezcizoložíš.« Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Bog.). K tomuto Kristovu výroku se vrací v každé promluvě tohoto oddílu, vždy na hlubší úrovni a s novým porozuměním. Papež rád začíná „tvrdými slovy“. Takovými jsou i Ježíšova slova, která mnohým připadají urážlivá, protože se zdají být příliš idealistická, přísná a náročná. Jsou to slova, která se mnozí snaží zmírnit nebo interpretovat tak, aby se přizpůsobila naší slabosti. Jan Pavel II. Kristova slova nijak nepřekrucuje, ale s velkou dovedností nechává promlouvat jejich pozitivní význam, překrásnou vizi lidských schopností, kterou odhalují.
49
muži a ženy jsou z ráje
Otroci chtivosti? Papež poznamenává, že Kristovo prohlášení může na první pohled vypadat jako odsouzení lidského srdce: „Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí...“ Ale Pánova slova „nedovolují zastavit se u obžaloby lidského srdce a vystavit je stálému podezírání, ale musejí být chápána a vykládána především jako výzva adresovaná srdci“.15 Kristus prohlašuje, že nejsme odsouzeni k tomu, abychom žili jako otroci chtivosti. Volá nás k tomu, abychom znovu objevili snubní význam těla, a tak naplnili nejhlubší cíl našeho života. Je klíčové si uvědomit, že Ježíš nám nerozkazuje, ale dává nám sílu. Představte si, že by řekl ochrnulému: „Přestaň se v tom vozíčku choulit.“ Ochrnulý by mohl odpovědět: „Co tím myslíš? Copak můžu dělat něco jiného?“ Ale Ježíšova slova nejsou jako slova kohokoli jiného. Jeho slova mají moc tomu muži umožnit, aby vstal a chodil. Ježíšova slova o chtivosti směřovaná k nám tak nejen znamenají zcela nový způsob žití, cestu, která jde zpátky k původnímu Božímu záměru, ale dávají nám k ní i sílu. Jak je to možné? Skrze milost vykoupení, vylitou v aktu lásky, v němž Kristus za nás zemřel na kříži. „Kristova slova pronesená v Horském kázání nejsou výzvou vyslanou do prázdna.“16 Jsou to slova účinná: Mají moc uskutečnit to, k čemu nás volají, pokud tomuto vnitřnímu volání nasloucháme. Kristus nepřišel proto, aby nám dal přísnější mravní předpisy. Bylo by to to nejlepší, co by pro nás Boží Syn mohl udělat? Ne, on nám dal schopnost žít pravý smysl lidské existence, kterým je účast na lásce samotného Boha. Už nejsme padlé lidstvo, podrobené chtivosti. Jsme lidstvo vykoupené, protože Kristus přišel a pro nás zemřel.
15
Teologie těla, 29. října 1980; kurzíva přidána.
16
Viz tamtéž.
50
4. vykoupené lidství
Poselství současné kultury často je: „Nedokážeme překonat naši touhu po sexu, penězích nebo moci. To nejlepší, co můžeme dělat, je s ní manipulovat nebo ji potlačovat.“ Tohle poselství nabývá mnoha nejrůznějších podob. Například místo toho, abychom dospívající učili, jakou důstojnost má jejich tělo a jak se lze dívat na sexualitu, říkáme: „Jsou pod vlivem hormonů. Nedokážeme opravdu změnit jejich sexuální chování. Dejme jim kondomy.“ Místo toho, abychom vysvětlovali mladým dospělým krásu manželského vztahu, když vidíme, že spolu žijí mimo manželství, hledáme jinou cestu. To je zrada evangelia a vyrabování radosti a plnosti Božího plánu. Pán naproti tomu říká: „Vstaň a choď!“ Co ale znamená „chodit“? Erós a étos Papež upozorňuje, že Kristova slova v Mt 5,27-28 se zprvu zdají být vážným varováním proti erótu neboli erotické touze. Zdá se, že Kristus požaduje, aby byly sexuální vášně potlačeny a zničeny. To by ale znamenalo naprosté nepochopení. Erós je součást vnitřní síly, která nás přitahuje ke všemu, co je dobré, pravdivé a krásné. Je ozvěnou Boha, který je nejvyšší Dobro, Pravda a Krása. Erós je dobrý; je součástí toho, jaké nás Bůh stvořil! Zahrnuje vzájemnou přitažlivost mezi pohlavími, která je zaměřena ke spojení manžela a manželky v jedno tělo. Bůh do nás vepsal dar společenství, tajemnou realitu svého obrazu. A vložil do nás touhu, která vede k prvořadému vyjádření tohoto společenství: k manželství. Erós tedy není třeba potlačit, nýbrž proměnit. Jak je možné erós proměnit? Tím, že se spojí s étosem, pravými mravními hodnotami, tedy etikou. My často uvažujeme o etice v negativních pojmech: pravidlech, příkazech a zákazech. Jan Pavel II. ale ukazuje, že Ježíšova 51
muži a ženy jsou z ráje
slova nejsou zákazem, ale spíše vyjadřují základní pozitivní hodnotu, kterou chrání a osvobozují. Erós a étos – vášeň a čistota – „se nestaví proti sobě, nýbrž jsou povolány k tomu, aby se setkaly v lidském srdci a aby v tomto setkání přinášely plody“.17 Je třeba stále znovu nacházet v tom, co je „erotické“, snubní význam těla a pravou hodnotu daru. To je úkol lidského ducha, úkol etické povahy. Nepřijme-li se takový úkol, sama smyslová přitažlivost a tělesná vášeň se mohou zastavit u čiré tělesné žádostivosti zbavené etické hodnoty. A člověk, muž i žena, už pak nezakouší onu plnost „erótu“, který znamená vzlet lidského ducha k tomu, co je pravdivé, dobré a krásné.18 Skutečným problémem není erós, ale chtivost, která deformuje a snižuje erós tím, že druhého redukuje na věc. Papež v jistém slova smyslu říká, že sexuální touha, která je pouhou chtivostí, není dostatečně erotická! Je protikladem pravého erótu. Vidí jenom zevnějšek a chápe tělo jen jako předmět k vlastnímu uspokojení. Není si vědoma opravdové důstojnosti a vzácnosti lidské osoby, kterou tělo zjevuje. Jan Pavel II. v žádném případě nesnižuje závažnost Kristových slov. Tvrdí, že v Kristu máme nyní schopnost stát se skutečnými pány našich hlubokých impulzů, „jako strážce, který bdí nad skrytým pramenem“.19 Duchovní krásu lidské osoby zjevené prostřednictvím těla ve svém mužství a ženství musíme znovu objevit zvláště v oblasti vztahů s opačným pohlavím. Kristus osvobodil lidské srdce, a tak jsme nyní schopni ze všech odporných nánosů chtivosti vyrýžovat zlato snubního významu těla.
17
Teologie těla, 5. listopadu 1980.
18
Teologie těla, 12. listopadu 1980.
19
Viz tamtéž.
52
4. vykoupené lidství
Pokud se takový vysoký cíl zdá být lidsky nedosažitelný, pak je to pravda. Je ale uskutečnitelný díky životu podle Ducha. Život v Duchu V dalším oddílu svého výkladu se Jan Pavel II. obrací od Matouše k Pavlovi, velikému učiteli duchovního života. Pavlovo učení je věrnou ozvěnou Ježíšova učení v Kázání na hoře, a pomáhá nám tak pochopit, jak se Kristovo vykoupení může skutečně stát mocí, která působí v našich životech. Tím klíčem je Duch Svatý, který nám otevírá přístup ke všemu, čeho Ježíš svou smrtí a vzkříšením dosáhl. Odkrývá tajemství Boží lásky, zbavuje nás pout a umožňuje nám zakoušet nový život, který máme v Kristu. Výchozím bodem je pro Jana Pavla II. v tomto oddílu katechezí verš Gal 5,17: „Tělo totiž touží proti Duchu a Duch zase proti tělu.“20 Tělo pro Pavla neznamená naše fyzické tělo. Jsou jím naše neuspořádané touhy (žádostivost), které jsou v zajetí světských hodnot a které nás svádějí ke hříchu. Skutky těla nezahrnují jenom to, co označujeme jako „tělesné“ hříchy, jako nemanželský sex, ale také rozvratné zlé skutky jako „modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist“ (Gal 5,20-21). Gal 5,17 popisuje napětí, jaké v nás panuje mezi padlým a vykoupeným lidstvím, mezi vládou těla a vládou Ducha. Vidíme to znovu v Řím 8,5-9: Ti, kdo žijí, jak chce tělo, usilují jen o věci tělesné; kdo však žijí, jak chce Duch, o věci duchovní. Snahy lidí tělesných vedou ke smrti, snahy lidí duchovních k životu a pokoji. Proto snahy lidí tělesných stojí v nepřátelství s Bohem, 20
Upravený překlad (pozn. překl.).
53
muži a ženy jsou z ráje
neboť nejsou podřízeny Božímu zákonu, ba ani být nemohou. Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Duch sváty je mocí, která v nás působí a která tělu klade aktivní odpor a umožňuje nám přijmout samotný Kristův život, život sebedarující lásky. Když s ním v tomto zápase spolupracujeme tím, že svoje srdce zaměříme k Duchu a tělo necháme ukřižovat, začneme zakoušet realitu vykoupeného lidství. Vášeň a čistota Díky učení Jana Pavla II. dokážeme vidět omyl dvou falešných alternativ: sexuální nevázanosti, při níž je pokřivenému erótu, tedy chtivosti, dán volný průchod, a prudernosti, při níž je erós popřen nebo potlačen. Ani jedna z nich neodpovídá pravdě naší důstojnosti tělesných osob stvořených k obrazu Božímu. První vidí v člověku pouhé zvíře; druhá vnímá člověka jako anděla zbaveného těla. Obě staví na znehodnocení těla (věčném pokušení člověka, známém ve starověkém světě jako hereze manicheismu). Pravou odpovědí, která dává naší sexualitě správný řád, je čistota srdce, k níž nás Ježíš vybízí v Kázání na hoře: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“ (Mt 5,8). Čistota není něco mezi nevázaností a přílišnou upjatostí. Obojí přesahuje tím, že osvobozuje snubní význam těla. Umožňuje nám, abychom své touhy nasměrovali k pravým hodnotám osoby. Bez čistoty neexistuje opravdová láska. Čistota je ctnost, schopnost, kterou získáváme vytrvalou „zdrženlivostí od nečistoty“. V tomto smyslu vyžaduje bolestný proces křižování těla. Čistota je však zároveň darem Ducha Svatého. Čistota dozrává v srdci toho, kdo ji pěstuje, k bodu, kdy 54
4. vykoupené lidství
se člověk těší z plodů vítězství nad chtivostí. Čistota obnovuje v zakoušení těla – zvláště ve vztazích mezi mužem a ženou – celou jeho prostotu a jeho vnitřní radost21. Tato radost je naprosto odlišná od uspokojení chtivosti. Čistota zahrnuje ctnost umírněnosti neboli sebeovládání, ovládání vlastních tužeb (viz Gal 5,22-24). Umírněnost nepopiratelně někdy vnímáme jako prázdnotu a omezení, jako protiklad svobody – zvláště když se o ni pokoušíme poprvé a když už se vytvořil návyk chtivosti.22 Papež je realista. Umírněnost není snadná! Umírněnost však neznamená méně, ale více. Osoba, která má ctnost umírněnosti, začíná postupně prožívat svobodu daru, schopnost zakoušet pravý smysl života jako sebedarování v lásce a čistotě. Dostanou slovo ty nejhlubší roviny lidského potenciálu osoby, roviny, které by žádostivost těla zastřela. Křesťanské hlásání může někdy vyvolávat dojem, že morálka je v podstatě sérií zákazů: žádný náhodný sex, žádná homosexualita, žádné společné soužití před manželstvím, žádná antikoncepce, žádná pornografie (v podstatě žádná zábava, jak to prezentují média). Za křesťanskou morálku bychom však měli Bohu děkovat! Není v konečném důsledku „ne“, ale „ano“. Jde v ní o opravdovou svobodu, o osvobození tužeb, které Bůh do nás vložil, k jejich plné realizaci. Vášeň chtivosti (zmocňuji se něčeho pro sebe) se mění ve vášeň daru (dávám se tobě). Je velký rozdíl mezi mužem, který jedná se ženou jako se sexuálním objektem, a mužem, vášnivě přitahovaným k určité ženě, který s ní jedná s úctou a pozorností a který se těší z krásy její ženskosti a skrytosti její osoby, která se odhaluje skrze její tělo. Vášeň sjednocená s čistotou osvobozuje tělo k tomu, k čemu bylo stvořeno: aby bylo živým vyjádřením duchovního společenství, v němž se osoby jedna druhé stávají darem.
21
Viz Teologie těla, 1. dubna 1981.
22
Teologie těla, 3. prosince 1980.
55
muži a ženy jsou z ráje
Čistota je slávou lidského těla před Bohem. Je to Boží sláva v lidském těle, skrze něž se projevuje mužství a ženství. Z čistoty vyvěrá ona zvláštní krása, která prostupuje každou sféru vzájemného soužití lidí a umožňuje v něm vyjádřit prostotu a hloubku, srdečnost a neopakovatelnou autentičnost osobní důvěry.23 Jan Pavel II. ukázal příklad této čistoty beze stopy upjatosti na vlastních hlubokých a celoživotních přátelstvích se ženami. Chrám Ducha Svatého Papež konečně poznamenává, že lidské tělo má neocenitelnou důstojnost nejen proto, že vyjadřuje lidského ducha, ale hlavně díky přítomnosti Ducha Svatého. Díky tomu, že se Kristus ve svém vtělení, smrti a vzkříšení sjednotil s lidstvím, získalo lidské tělo dokonce větší slávu, než mělo před pádem. Tato nová důstojnost s sebou přináší nový závazek. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. 1 Kor 6,18-20 Jestliže žijeme ve shodě s pravým účelem našeho života, naše těla se stávají nástrojem a vyjádřením Boží lásky. Papež svědčí o tom, že lidské možnosti, lidská důstojnost, lidská láska jsou
23
Teologie těla, 18. března 1981.
56
4. vykoupené lidství
mnohem větší, než bychom si na základě plytkého brebentění světa mohli myslet. Pomůcky ke studiu Písmo Mt 5,27-28 Řím 8,20-23 1 Kor 6,19-20 Gal 5,16-23 Učení církve „Kristus nás svým utrpením osvobodil od satana a od hříchu. Zasloužil nám nový život v Duchu Svatém. Jeho milost obnovuje, co v nás hřích pokazil“ (KKC, čl. 1708). Katecheze Jana Pavla II. XLVII. – LIX. (5. listopadu 1980 – 8. dubna 1981) Klíčové pojmy Erós: romantická či sexuální touha po osobě opačného pohlaví. Erós je součást Bohem dané vnitřní síly, která nás přitahuje ke všemu, co je dobré, pravdivé a krásné. Étos: co odpovídá pravým morálním nebo etickým hodnotám. Vnitřní svoboda daru: schopnost dát sám sebe druhému v upřímné lásce a čistotě, prostřednictvím sebeovládání umožněného Kristovým vykoupením. Manicheismus: dualistická Filozofie, která vidí lidské tělo a všechno, co náleží k materiálnímu světu, jako špatné nebo bezcenné. Manicheismus vnímá jako hodnotný pouze duchovní svět. 57
muži a ženy jsou z ráje
Čistota srdce: svoboda dívat se na lidské tělo v jeho pravé důstojnosti a jako na vyjádření nitra osoby, nikoli jako na objekt k uspokojení vlastních tužeb. Čistota je ctnost nabytá praktikováním umírněnosti, ale také dar Ducha Svatého. Umírněnost: ctnost sebeovládání, která umožňuje člověku své touhy usměrňovat, ne se jimi nechat ovládat. Ctnost: stálá a pevná dispozice dělat to, co je dobré, získaná buď opakovaným konáním nebo darem milosti. Otázky k zamyšlení a diskusi 1. Přemýšlejte o verších: Mt 5,8, Jak 3,16-18 a Tit 1,15. Proč člověk s čistým srdcem „vidí“ jiného člověka pravdivěji než člověk s nečistým srdcem? 2. Vlastními slovy vysvětlete, čím se čistota srdce liší jak od promiskuity (střídání partnerů), tak od prudernosti (přehnaně upjatého postoje). 3. Jak je možné, že erós sjednocený s étosem může být vášnivější než erós plný chtivosti? 4. Rozjímavě si přečtěte Řím 8,5-10 a Gal 5,13-26. Jakými způsoby vás Pán volá k tomu, abyste své srdce zaměřili k Duchu, a ne k tělu? 5. Jak jste v minulosti v duchu reagovali na učení v Mt 5,26-27? Změnila se nějak tato reakce díky teologii těla? 6. Jak vás může Pán volat, abyste „znovu objevili snubní význam těla“?
58
4. vykoupené lidství
Praktické uplatnění Zkuste najít někoho, o kom víte, že ztratil vědomí své důstojnosti a hodnoty jako osoby. Poproste Ducha Svatého, aby vám ukázal konkrétní způsob, jak můžete tohoto člověka s láskou povzbudit. Požádejte také o dar čistého srdce pro všechny své vztahy. Verše pro zapamatování Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše tělo. Gal 5,16 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. 1 Kor 6,19-20
59
O bsah
Úvod....................................................................................................................... 7 Kapitola první Zpátky na počátek . .................................................................................... 15 Kapitola druhá Prvotní lidství............................................................................................ 27 Kapitola třetí Padlé lidství............................................................................................... 37 Kapitola čtvrtá Vykoupené lidství....................................................................................... 49 Kapitola pátá Oslavené lidství......................................................................................... 61 Kapitola šestá Manželství: prvotní svátost. ................................................................... 71 Kapitola sedmá Žít ono tajemství........................................................................................ 81 Kapitola osmá Láska je plodná........................................................................................... 93 Kapitola devátá Budování kultury života ........................................................................ 105 Literatura k dalšímu studiu................................................................................. 116
119