Benedikt XVI.
Myšlenky o eucharistii Výbor z textů papeže Benedikta XVI.
I. Ustanovení eucharistie
1. Svátost lásky Právě [ve večeřadle] božský Učitel vyučil [apoštoly], když jim otevřel oči, aby viděli zář pravdy, a daroval jim svátost jednoty a lásky – eucharistii. Promluva, 15. 6. 2008
2. In coena Domini Při mši na památku večeře Páně, in coena Domini, konáme památku poslední večeře, při níž nám Kristus dal sám sebe jako spásný pokrm a jako lék nesmrtelnosti – a tím je tajemství eucharistie, pramen a vrchol křesťanského života. V této svátosti Pán všem, kdo v něho věří, nabídl a také uskutečnil nejdůvěrnější 19
spojení, jež lze navázat mezi naším a jeho životem. Katecheze, 19. 3. 2008
3. Přeměna lásky [Ježíš] tím, že z chleba činí své tělo a z vína svou krev, předjímá svou smrt, niterně ji přijímá a proměňuje v láskyplný úkon. Ukřižování – z vnějšího pohledu brutální násilí – se stává úkonem lásky, která se plně daruje. Tato podstatná proměna, jež ve večeřadle nastává, má nastartovat proces změn, na jehož konci stojí proměna světa, v němž bude nakonec Bůh všechno ve všech (srov. 1 Kor 15,28). Již od počátku určitým způsobem všichni lidé očekávají proměnu ve svém srdci, totiž proměnu světa. Ústředním úkonem proměny, který jediný může opravdu obnovit svět, je takové násilí, které se proměňuje v lásku, a tedy 20
smrt měnící se v život. Protože tento úkon přeměňuje smrt v lásku, smrt jako taková je sama o sobě již překonána a své místo v ní získává vzkříšení. Smrt je, abychom tak řekli, vnitřně raněna, takže už nemá poslední slovo. Abychom užili dnes dobře známého obrazu, právě toto je jaderné štěpení, k němuž dochází v nitru bytí – to je vítězství lásky nad nenávistí, vítězství lásky nad smrtí. A jen tento vnitřní výbuch dobra přemáhajícího zlo pak může vyvolat řetězovou proměnu, která postupně změní svět. Proto hovoříme o vykoupení: to, co z podstaty věci bylo nezbytné, se uskutečnilo – a my do této dynamiky můžeme vstoupit. Ježíš může rozdílet své tělo, protože skutečně dává sebe sama. Homilie, 21. 8. 2005
21
II. Svátost eucharistie
10. Sancta sanctis Eucharistie představuje důvěrné tajemství víry. Pán, obklopen ve večeřadle svou novou rodinou, dvanácti apoštoly, kteří představují a předjímají obraz církve všech dob, ustanovil eucharistii. V liturgii starověké církve proto uváděla rozdávání svatého přijímání slova: Sancta sanctis – svaté dary jsou určené těm, kdo jsou posvěceni. Tímto způsobem se odpovídalo na napomenutí, které zaslal svatý Pavel Korinťanům: „Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije“ (1 Kor 11,28). Homilie, 26. 5. 2005
29
11. Dynamismus sebedarování Tomuto úkonu sebedarování [Ježíš] propůjčil trvalou přítomnost, když při Poslední večeři ustanovil eucharistii. Předjímá tak svou smrt a své vzkříšení, když v oné hodině dává svým učedníkům v chlebu a víně sám sebe, své tělo a svou krev jako novou manu (srov. Jan 6,31-33). Jestliže antický svět snil o tom, že pravým pokrmem člověka, tedy tím, z čeho člověk žije, je v zásadě Logos čili věčná moudrost, nyní se tento Logos opravdu stal naší stravou, a to jako láska. Eucharistie nás vtahuje do Ježíšova obětního úkonu. Nepřijímáme vtělený Logos pouze nějakým statickým způsobem, nýbrž jsme zahrnuti do dynamismu jeho sebedarování. Obraz manželství mezi Bohem a Izraelem se stává skutečností, což bylo dříve nepředstavitelné. To, co znamenalo stát před Bohem, se skrze účast na Ježíšově sebedarování 30
a na jeho těle a krvi nyní stává sjednocením. „Mystika“ svátosti, která spočívá na sklonění se Boha k nám, má opravdu jiný dosah a vede nás mnohem výše, nežli zmůže jakékoli mystické povznesení člověka. Deus caritas est, 13
12. Připodobnění Kristus nám v eucharistii dává vlastní tělo, ve vlastním těle dává sám sebe a tak z nás činí jeho tělo, připojuje nás ke svému tělu vzkříšenému. Když člověk stráví obyčejný chléb, stává se tento chléb součástí jeho těla, je proměněn v podstatu lidského života. Ale ve svatém přijímání se děje pravý opak. Kristus, Pán, nás připodobňuje sobě, přijímá nás do svého oslaveného těla a tak se všichni společně stáváme jeho tělem. Katecheze, 10. 12. 2008
31
Obsah
Předmluva.............................................................. 7 Úvod...................................................................... 11 Benedikt XVI: Myšlenky o eucharistii.............. 17
I. Ustanovení eucharistie............................ 19
II. Svátost eucharistie.................................... 29 III. Eucharistie a církev.................................. 51 IV. Maria, eucharistická žena........................ 63 V. Eucharistie a kněžství.............................. 69 VI. Eucharistie a manželství.......................... 81 VII. Slavení eucharistie.................................... 87 VIII. Neděle...................................................... 117 IX. Eucharistický rozměr křesťanského života............................... 127 Rejstřík................................................................ 145
151