Bénédicte Rivoireová
Naděje tváří v tvář umírání
III. PRAVDA
1. Přijmout pravdu Abychom v posledních chvílích člověka, který odchází, mohli zůstat sami sebou, domnívám se, že s ním musíme ujít kus cesty již dříve, v předchozí etapě jeho života, a nečekat až na tyto poslední okamžiky. Taková cesta totiž předpokládá důvěru a průhlednost. A o tom znovu podává svědectví… Claude Vrátím se k případu Clauda, o němž jsem již hovořila (viz kap. II/3). Seznámili jsme se několik měsíců předtím, když ho převáželi z jiné nemocnice, aby se mohl léčit blíž k domovu. Navzdory první chemoterapii jeho onemocnění pokračovalo… Na naše první setkání si vzpomínám velmi dobře, neboť mě tehdy opravdu důkladně „sondoval“. Čekal, až náš rozhovor skončí, až budu hotova se všemi otázkami, jež jsem mu potřebovala položit, a pak na mne pevně upřel své modré oči, 25
že jsem zůstala jako přibitá, a zeptal se: „Uzdravím se, paní doktorko?“ Do svého pohledu i do této otázky mohl i nemusel vložit veškerou svou důvěru a já jsem mohla v této zkoušce obstát, nebo také ne. Vzhledem k tomu, že jsem jej viděla poprvé, nevěděla jsem, co může slyšet, co ví o své nemoci a o stadiu onemocnění. Neměla jsem však jinou možnost než odpovědět upřímně, jeho pohled to jasně říkal, jinak bych jeho důvěru, která je zásadním prvkem vztahu a předpokladem korektní lékařské péče, ztratila. Byl již unavený a vyhublý, a tak ode mne požadoval pravdivé vyjádření ohledně svého zdravotního stavu, ohledně toho, co s ním bude dál. Na mé odpovědi koneckonců tolik nezáleželo. To, co ode mne očekával, byla pravda a tu, jak se domnívám, ve svém těle již tušil. Na pravdivé vyjádření mají, podle mého soudu, právo i všichni blízcí. 2. Pseudoochrana, nebo otevření se duchovním potřebám? V okamžiku, kdy se situace začíná zhoršovat, dochází velmi často k tomu, že se vztahy mezi pacientovými blízkými a nemocným mění. Jed26
ni i druzí se snaží navzájem se chránit, a tak se uchylují k přetvářce, která vztahy pokřivuje a kalí. Jejich snaha vyhnout se zásadním otázkám ohledně dalšího vývoje situace, ohledně smrti, ohledně toho, co bude pak, vede k tomu, že vztahy jsou stále povrchnější a na obou stranách postupně ochabují. Zejména blízcí berou ošetřujícího lékaře stranou, aby získali „pravdivější“ informace, jež by pacient neměl slyšet. Když jejich žádosti vyhovíme a nemocného do diskuse nezapojíme, dojde k odchylkám ve „znalostech“ a vzdálenost mezi pacientem a rodinou se prohloubí. Zdá se mi proto důležité, aby jedni i druzí udržovali vztahy průhledné, neboť narůstající odstup, uhýbání i přetvářku nemocný postřehne, což jen zvýší jeho osamocenost a vlastně i osamocenost každého zúčastněného. Navíc to bude pacientovi bránit, aby se mohl zcela svěřit, neboť i on se této hry na ochranu s ostatními bude účastnit. Nejednou mne překvapily velmi trefné úvahy pacientů o tom, co se z mého postoje k nim či z některých mých slov mohli dovtípit nebo co z mých názorů mohli „vyčíst“. A to mne znají mnohem méně než ty, kteří s nimi obvykle žijí. Z tohoto důvodu si myslím, že vnímání vnitřního stavu těch, které nemocní milují a s nimiž sdílejí život, je ještě ostřejší, a to o to víc, že mají často dost času zpět27
ně si promítnout události celého dne, protože čas na nemocničním lůžku je dlouhý. Na konci života dochází k prohloubení niternosti a spolu s tím se dostavuje i schopnost bystřeji pronikat do mezilidských vztahů. Za předpokladu, že je postaráno o fyzické a psychologické potřeby, o něž obvykle pečuje ošetřující tým, se pak duchovní potřeby, je-li jim ponechán prostor k vyjádření, stávají stále výmluvnějšími. Zmíněné tři dimenze – fyzická, psychologická a duchovní – jsou však úzce spojeny, navzájem propojeny. Pod pojmem duchovní potřeby nemyslím nutně víru nebo náboženství, ale apel na duchovní rozměr dotyčného. Důraz na to, co přispívá k jeho vlastní identitě, jež je pro každou lidskou bytost charakteristická, na to, co se podílí na budování důstojnosti a rozměru vlastní osobnosti, na to, o čem většinou ani nevíme a co se vynoří se vší naléhavostí až na konci života. Jan Pavel II. nám ve svém apoštolském listu Salvifici doloris řekl: „Velikost Ducha svatého […] v člověku zcela nesrovnatelně překonává tělo.“5
Jan Pavel II., Apoštolský list o křesťanském smyslu lidského utrpení, Salvifici doloris, 11. únor 1984, bod 26. 5
28
Obsah
ÚVOD..............................................................................................5 I. S BLÍŽÍCÍ SE SMRTÍ..............................................................7 1. Naše pocity tváří v tvář smrti...............................................7 Michelova manželka.............................................................8 A ty?......................................................................................9 2. Čas umírání.........................................................................10 Jaký je.................................................................................10 Manželka Josého.................................................................12 Z duchovního hlediska........................................................13 II. OD POHLEDU K DOTEKU..................................................15 1. Pohled na sebe – obraz těla ve světle našeho odříkání.......15 2. Pohled druhého, pohled srdcem..........................................17 A ty a tvůj pohled?..............................................................19 3. Přejít od pohledu k doteku..................................................20 Claude.................................................................................21 A co ty?...............................................................................22 III. PRAVDA................................................................................25 1. Přijmout pravdu..................................................................25 Claude.................................................................................25 2. Pseudoochrana, nebo otevření se duchovním potřebám?...26 3. Pokoj, který vyvěrá z pravdy..............................................29 Charles...............................................................................30
78
IV. BOJ PROTI SAMOTĚ...........................................................35 1. Utrpení a samota.................................................................35 Z duchovního hlediska........................................................35 Jan Pavel II. a Charles.......................................................39 2. Utrpení a soucit...................................................................40 Z duchovního hlediska........................................................40 Christian.............................................................................42 3. Trpící – obraz Krista...........................................................44 Robert.................................................................................44 Z duchovního hlediska........................................................46 V. SAMOTA POTŘEBNÁ............................................................47 1. Nezbytné síly čerpáme v Bohu...........................................47 Z duchovního hlediska........................................................47 A jak to děláš ty?................................................................48 Paul.....................................................................................52 2. Modlitba a její blahodárné účinky......................................53 VI. NADĚJE, TVÁ NADĚJE.......................................................57 1. Tvá naděje – víra ve vzkříšení............................................57 2. Maria u paty kříže...............................................................58 VII. POMOZ MU ŽÍT!...................................................................61 1. Buď opravdový, buď svůj! .................................................61 2. Přijmi jej!............................................................................64 Hasan..................................................................................64 José.....................................................................................66 3. Modlitba a duchovní život – zdroj života . ........................68 4. Soucit – milosrdenství v konkrétní podobě........................70 ZÁVĚR..........................................................................................75
79