Jacques Philippe
PR女VODCE 沤IVOTEM MODLITBY
Modlitba není technika, ale milost
1. Modlitba není křesťanská „jóga“ Abychom v životě modlitby vytrvali, je třeba se již na počátku pečlivě vyhnout falešným a zavádějícím cestám. Je tedy nezbytné pochopit, co je na křesťanské modlitbě zvláštní a co ji odlišuje od jiných duchovních praktik. Toto pochopení je zvlášť důležité proto, že reakcí na materialismus naší kultury je žízeň po nekonečnu, mystice, komunikaci s Neviditelným. Tato žízeň je dobrá, ale často vede ke klamným, ba ničivým zkušenostem. První základní pravda, kterou je třeba pochopit a bez níž nepokročíme, je, že život vnitřní modlitby – jinými slovy kontemplativní modlitba – není plodem nějaké techniky, ale darem, jenž máme přijmout. Svatá Jana de Chantal říkala: „Nejlepším způsobem modlitby je žádný způsob nemít, protože modlitby se nedá dosáhnout uměním (dnes bychom řekli technikou), nýbrž milostí.“ Neexistuje metoda modlitby ve smyslu sbírky návodů nebo
najít si Čas pro Boha
postupů, které by stačilo aplikovat, abychom se dobře modlili. Pravá kontemplativní modlitba je dar, který dává Bůh zdarma, ale je třeba pochopit, jak jej přijmout. Na této skutečnosti je nutné trvat. V dnešní době, hlavně kvůli velkému rozšíření východních meditačních praktik, jako je jóga, zen a podobně, a také kvůli naší moderní mentalitě, která chce všechno redukovat na techniky, a konečně kvůli neustálému pokušení lidského ducha učinit ze života – i z duchovního – něco, s čím bychom mohli manipulovat po svém, máme často více či méně vědomě falešnou představu o životě modlitby jako o nějaké křesťanské józe: v modlitbě by se postupovalo pomocí mentální koncentrace a usebrání, vhodných dechových technik, držení těla, opakování určitých formulek a podobně. Jakmile by si jedinec toto chování osvojil, umožnilo by mu to dosáhnout vyššího stavu vědomí. Podložím takového náhledu na modlitbu a mystický život v křesťanství jsou orientální techniky, jež o něm dávají zcela bludný obraz. Bludný, poněvadž se lpí na metodách, při nichž je koneckonců rozhodující lidské úsilí, kdežto v křesťanství je vše milost, vše je zdarma daný dar Boží. Je pravda, že lze nalézt jistou příbuznost mezi východním asketou či „duchovním člověkem“ 10
Modlitba není technika, ale milost
a křesťanským člověkem kontemplace, ale tato příbuznost je čistě vnějšková, poněvadž co do podstaty věci jsou to dva nejen rozdílné, ale i neslučitelné světy.1 Základní rozdíl je právě v tom, co jsme už nastínili: v prvním případě se jedná o techniku, o činnost, která závisí výlučně na člověku a jeho schopnostech – i když se často poukazuje na zvláštní vlohy, jež by u obyčejného smrtelníka zůstaly ležet ladem, a právě meditační technika je má objevovat a rozvíjet – ve druhém případě se naopak jedná o Boha, který se svobodně a zdarma dává člověku. I když, jak uvidíme, i zde má jistá iniciativa a aktivita člověka své místo, přesto však spočívá celá 1
Všimněme si, že mezi křesťanskou spiritualitou a duchovními proudy inspirovanými nekřesťanskými moudrostmi Asie existuje další podstatný rozdíl, a sice že cílem duchovní cesty asijských náboženství je ve skutečnosti velmi často buď absolutizace Já, nebo jistý druh splynutí se Vším, vyhnutí se utrpení potlačením touhy a rozklad individuality. Kdežto v křesťanství je nejvyšším cílem života modlitby něco úplně jiného, totiž proměna v Bohu, která probíhá tváří v tvář jako láskyplné spojení osoby s osobou. Je to hluboké spojení, které však respektuje odlišnost osob, právě proto, aby mohlo jít o vzájemné darování v lásce. Dnes je důležité být velmi bdělý vůči proudům, které se pod označením New Age šíří všude. Jedná se o synkretismus, kde se mísí astrologie, reinkarnace, orientální moudrost atd. Je to moderní forma gnóze, která úplně popírá Vtělení a v konečném součtu představuje iluzorní pokus o seberealizaci bez milosti (pravý opak toho, o čem mluvíme v této knížce). Je to pokus velmi egoistický, protože bližní není nikdy nahlížen dle své vlastní hodnoty, ale pouze jako nástroj mé vlastní realizace. Je to svět bez pravého vztahu k bližnímu, bez vzájemnosti, a tudíž nakonec i bez lásky.
11
najít si Čas pro Boha
stavba života modlitby především na Boží iniciativě a na jeho milosti. Tuto skutečnost nikdy nesmíme ztrácet ze zřetele, protože i kdybychom neupadli do popsaných zmatků, stále zůstávají neodbytná a často rafinovaná pokušení zbudovat svůj duchovní život pouze na vlastním úsilí, a nikoli na nezištném Božím milosrdenství. Důsledky jsou četné a velmi důležité. Na některé se podíváme blíže. 2. Některé bezprostřední důsledky Prvním důsledkem je, že ačkoli nám metody a cvičení mohou při modlitbě pomoci, nesmíme jim přikládat příliš důležitosti a vše na nich nestavět. To by znamenalo soustředit život modlitby na nás, a ne na Boha. To je chyba, kterou nesmíme udělat! Také nesmíme věřit, že nám bude stačit trocha tréninku nebo že se naučíme několik triků, a zbavíme se potíží s modlitbou, roztržitosti atd. Hluboká logika, díky níž postupujeme a rosteme v modlitbě, je úplně jiného řádu – mimochodem naštěstí, poněvadž kdyby budova modlitby stála na naší dovednosti, daleko bychom nedošli. Svatá Terezie z Avily tvrdí že „celá stavba modlitby stojí na pokoře“, tedy na přesvědčení, že my sami 12
Modlitba není technika, ale milost
nemůžeme nic, ale původcem každého dobra v našem životě je Bůh a jedině on. Toto přesvědčení se naší pýše může zdát poněkud hořké, ale je velmi osvobozující, protože Bůh, který nás miluje, nás dovede nekonečně dál a výš, než bychom dokázali vlastními prostředky. Náš základní princip má ještě další osvobozující důsledek. Co se techniky týče, jsou vždy lidé nadaní a jiní, kteří nadaní nejsou. Kdyby byl život modlitby záležitostí techniky, vždy by existovali lidé schopní kontemplativní modlitby a jiní, kteří by jí schopni nebyli. Je pravda, že jsou lidé schopnější usebrat se, udržet krásné myšlenky déle než jiní, ale to vůbec není důležité. Každý je podle své osobnosti, se svými dary i slabostmi schopen, pokud věrně odpovídá na Boží milost, velmi hlubokého života modlitby. Povolání k modlitbě, k mystickému životu, ke sjednocování s Bohem v modlitbě je stejně všeobecné jako povolání ke svatosti, protože jedno bez druhého není možné. Naprosto nikdo není vyloučen. Ježíšova slova Bděte a modlete se v každé době (Lk 21,36) a Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí (Mt 6,6) nejsou určena vyvolené skupině, ale všem bez rozdílu. 13
najít si Čas pro Boha
Není-li život modlitby technikou, kterou je třeba zvládnout, nýbrž milostí, již máme přijmout, darem od Boha, pak není nejdůležitější mluvit o metodách, dávat návody, ale vysvětlit podmínky, jež umožňují tento dar přijmout. Tyto podmínky spočívají v určitém vnitřním chování, v určitém postoji srdce. Jinými slovy, to, co zajišťuje pokrok života modlitby a dává mu plodnost, není způsob, jak se modlíme, ale vnitřní dispozice, s nimiž k životu modlitby přistupujeme a kráčíme v něm. Naším hlavním úkolem je snažit se tyto postoje srdce přijmout, uchovat a prohloubit. Zbytek již bude dílem Božím. Nyní se na některé z těchto důležitých postojů podívejme blíže. 3. Víra a důvěra, základy modlitby První a nejzásadnější postoj je postoj víry. Jak ještě uvidíme, život modlitby s sebou nese boj a v tomto boji je základní zbraní víra. Víra je schopnost věřícího chovat se nikoli podle dojmů, předsudků nebo myšlenek okolí, ale podle toho, co mu říká Slovo Boží, které nemůže lhát. Ctnost víry v tomto smyslu je základem modlitby. Její uskutečňování má různé aspekty. 14
Modlitba není technika, ale milost
Víra v Boží přítomnost Když vstupujeme do modlitby před Bohem sami, ve svém pokoji, v oratoři nebo před Nejsvětější Svátostí, musíme z celého srdce věřit, že Bůh je přítomen. Nezávisle na tom, co můžeme cítit nebo necítit, na našich zásluhách, připravenosti, schopnosti či neschopnosti udržet krásné myšlenky, bez ohledu na náš vnitřní stav je Bůh zde, blízko nás, dívá se na nás a miluje nás. Je zde, protože to slíbil: Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí (Mt 6,6). Ať jsme v jakékoli vyprahlosti či ubohosti, ať máme dojem, že Bůh tu není, nebo dokonce, že nás opustil, nikdy nesmíme pochybovat, že tomu, kdo se modlí, je Bůh s láskou a otevřeností přítomen. Kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu (Jan 6,37). Bůh už je přítomen mnohem dříve, než se my postavíme do jeho přítomnosti, protože to on nás zve k setkání, je náš Otec, čeká na nás a snaží se mnohem víc než my vejít do společenství s námi. Bůh po nás touží nekonečně víc než my po něm.
15
najít si Čas pro Boha
Víra, že všichni jsou povoláni setkat se v modlitbě s Bohem a že Bůh k tomu dává potřebnou milost Ať jsou naše potíže, odpor a námitky jakékoli, musíme pevně věřit, že všichni bez výjimky, učení i nevědomí, spravedliví i hříšníci, vyrovnaní lidé i lidé hluboce zranění jsou povoláni k životu modlitby, v němž se Bůh dává poznat. A protože Bůh volá a je spravedlivý, dá všem nutné milosti, aby vytrvali v modlitbě a proměnili život modlitby v hlubokou a nádhernou zkušenost napojení na jeho vlastní vnitřní život. Život vnitřní modlitby není vyhrazen elitě „duchovních lidí“, ale je pro všechny. Častý dojem, že „to není pro mě, to je dobré pro lidi svatější a lepší než já“, je proti evangeliu. Musíme také věřit, že ať jsou naše potíže a slabost jakékoli, Bůh nám dá potřebnou sílu vytrvat. Víra v plodnost života modlitby Pán nás volá k životu modlitby proto, že tento život je pro nás pramenem nekonečných dober. Vnitřně nás přetváří, posvěcuje, uzdravuje, dává nám poznávat a milovat Boha, činí nás zapálenými a velkodušnými v lásce k bližnímu. Kdo začíná s životem modlitby, musí si být naprosto jist, že když vytrvá, 16
Modlitba není technika, ale milost
dostane toto všechno a ještě mnohem více. I když někdy máme opačný dojem, totiž že život modlitby je neplodný, že přešlapujeme na místě, že modlitba nic nemění a zdá se nám, že předpokládané plody ve svém životě nenalézáme, nesmíme ztrácet odvahu, ale uchovat si přesvědčení, že Bůh svůj slib dodrží: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře (Lk 11,9-10). Kdo vytrvá v důvěře, dostane nekonečně víc, než si troufá žádat či v co doufá. Ne proto, že si to zaslouží, ale protože to slíbil Bůh. Pokušení zanechat vnitřní modlitby, protože dost rychle nevidíme plody, bývá časté. Toto pokušení musíme okamžitě zapudit úkonem víry v Boží slib, který se v pravý čas naplní. Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte svá srdce, neboť příchod Páně je blízko (Jak 5,7-8). 4. Věrnost a vytrvalost Z toho, co jsme právě řekli, plyne velmi důležitý praktický důsledek. 17
Obsah
Úvod .......................................................................... 5 Modlitba není technika, ale milost......................... 9 1. Modlitba není křesťanská „jóga“............................... 9 2. Některé bezprostřední důsledky.................................... 12 3. Víra a důvěra, základy modlitby...................................14 4. Věrnost a vytrvalost.......................................................17 5. Čistota úmyslu................................................................19 6. Pokora a chudoba srdce................................................ 22 7. Odhodlání vytrvat......................................................... 24 8. Cele se dát Bohu............................................................ 41
Jak využít čas k modlitbě........................................ 49 1. Úvod............................................................................... 49 2. Když otázka není položena............................................50 3. Prvenství Božího jednání.............................................. 56 4. Prvenství lásky................................................................59 5. Bůh se dává skrze Ježíšovo lidství..................................64 6. Bůh obývá naše srdce.................................................... 69
125
Vývoj života modlitby.............................................. 75 1. Od rozumu k srdci..........................................................75 2. Zraněné srdce.................................................................82 3. Naše srdce je srdcem církve............................................87
Vnější podmínky modlitby..................................... 93 1. Čas..................................................................................94 2. Místo...............................................................................96 3. Držení těla..................................................................97
Některé metody modlitby........................................ 99 1. Úvod................................................................................99 2. Rozjímání.....................................................................100 3. Modlitba srdce..............................................................105 4. Růženec.........................................................................107 5. Jak reagovat na některé těžkosti..................................109
Dodatek 1................................................................ 113 1. Adorace.............................................................. 114 2. Rozvažování.................................................................116 3. Rozhodnutí...................................................................117
Dodatek 2................................................................ 121
126