MieczysĹ aw mokrzycki brygida grysiak
K
dyž zavírám oči, vidím, jak si bere pelerínku a pochoduje na terasu. Vidím, jak se soustředěně modlí růženec, jak v noci čte u stolu v ložnici, jak se procházíme v zahradách Castel Gandolfo…“
„
Vždycky ve stínu. Od prvního dne do poslední chvíle. Stačí s ním prohodit několik slov, abychom získali představu hraničící s jistotou, proč si Jan Pavel II. vybral právě jeho. Pohledný, protože je dobrý, obyčejný člověk. Obyčejný v nejlepším smyslu tohoto slova. Když vzpomíná na každodenní přítomnost u Svatého otce, nesměle se usmívá. Když se ptám na nejtěžší chvíle této každodennosti, rozpačitě si pohrává s biskupským prstenem. Když se zeptám, jestli plakal po papežově smrti, říká: „Jenom to nepište…“ A utírá si oči. Otec Mieczysław Mokrzycki, dnes lvovský arcibiskup, byl u Jana Pavla II. více než devět let. Jako druhý sekretář po Stanisławu Dziwiszovi žil papežským životem. Počínaje ranní mší svatou a konče večerní modlitbou. Dnes říká, že žil ve stínu svatosti. Svatost jej oslovovala: „Mieciu…“
Každodennost Káva s mlékem, kolečka na ubruse a papežovo mrknutí, které zahání starosti
R
ád se díval na východ slunce. Proto také časně vstával – v 5.15, nejpozději v 5.30. Když byl starší, o něco později, ale nejpozději v 6 hodin. Pak ranní toaleta. Vím, že ještě před mší svatou se Svatý otec modlil růženec. Růženec se modlil vleže ve znamení kříže. Následovaly jeho soukromé modlitby. Potom – ještě před mší svatou – přicházel do kaple a tam se připravoval k eucharistické oběti. Bylo to pro něho velmi důležité. Mše byla denně v 7.30? V širším společenství? Do konce pontifikátu bylo na mši svaté vždycky alespoň několik osob, možná už ne 30–40 jako kdysi, ale 10–15, aby se Svatý otec příliš neunavoval. S každým totiž, kdo byl pozván na mši svatou, se po ní Svatý otec zdravil. Ptal se, odkud je, co dělá. Měl pro každého nějaké milé slovo. Koho jste na takové mše zvali? Byli to různí hosté. Často z Polska. Kněží i laici. Psali žádosti, že tehdy a tehdy jsou v Římě a že by velmi
27
chtěli být na této ranní papežově mši svaté. Někdy byly tyto prosby podpořeny biskupy nebo faráři. Těch žádostí bylo velmi mnoho, kolem dvou set denně. Na nás záleželo, kdo byl pozván a kdo bohužel ne. Losovali jste? Obyčejně bylo možné z dopisu vyčíst, koho lze nebo je třeba pozvat, jaké úmysly ho vedou, když prosí o setkání se Svatým otcem.
Měl šanci obyčejný člověk bez podpory biskupa nebo faráře? Přicházeli i obyčejní, prostí lidé. Někdy jsem dostal tyto řádky: „Je mou životní touhou setkat se se Svatým otcem. Vím, že takových lidí jsou tisíce a že mám malé šance. Nebo žádné…“ A tehdy jsme si pomysleli, že by se vyplatilo takovou osobu pozvat. Měla odvahu napsat Svatému otci. Napsala s velkou pokorou a nevnucovala se přitom a neodvolávala se na protekci. A zvali jsme.
Teď si hodně osob pomyslí: „Já hlupák, mohl jsem také napsat. Tolik jsem snil o takovém setkání…“ Velmi mnoho lidí si to přálo, stovky tisíc, miliony. Proto Svatý otec tolik dbal na to, aby byli lidé zváni na mši. Proto tolik dbal na to, aby se setkával s lidmi při generálních audiencích nebo po nich. Ostatně pro28
to také tolik cestoval. Aby byl nablízku. Nejen myslí a modlitbou, ale i tělem.
Vraťme se ještě k ranní mši v papežské soukromé kapli. Po mši neopouštěl papež své hosty. Zval je na setkání? Skončila mše svatá a všichni hosté byli pozváni do většího sálu, do tak zvané soukromé knihovny Svatého otce. Tam asi 10–15 minut po mši svaté přicházel Svatý otec, zdravil se se všemi a každému daroval na památku růženec.
Nikdo neodcházel od Svatého otce bez růžence. Svatý otec dobře věděl, že to bude cenný dar pro každého a že to bude jakýsi závazek ke vzpomínce při růženci nebo při modlitbě. Sám se nikdy neodloučil od růžence. Vždycky se ho modlil. Několikrát denně. Po mši svaté byla snídaně. Když byl Svatý otec při síle, bylo denně zváno několik hostů. Když byl slabší, snídal pouze ve společnosti nejbližších spolupracovníků. Nikdy však nejedl sám. Neměl to rád. Arcibiskup Mokrzycki vzpomíná, že i v nemocnici papeži vždy někdo u jídla dělal společnost. Snídaně byly obvykle tradiční polské. Připravovaly je sestry Nejsvětějšího Srdce Ježíšova z Krakova. Dobře věděly, co má Jan Pavel II. nejraději. „Nějaký sýr, uzeninu nebo míchaná vajíčka – bohaté snídaně. Svatý otec pil 29
také kávu s mlékem.“ Velká snídaně pro dlouhý, těžký den. Je 9.30. Už je po snídani. Na chodbě čekají italské noviny. Svatý otec je prohlíží, pak jde do kabinetu a tam se připravuje do práce. Píše dopisy, homilie, encykliky. Má čas do 11.30, protože pak začínají audience. V kabinetu prý nejen pracuje. Jak říká P. Mokrzycki, často se modlí. Někdy vychází na terasu, kde se modlí růženec. „Často to dělal také v ranních hodinách. Na terase, na střeše byla taková maličká zahrádka a tam se Svatý otec rád modlil. Byl ještě blíže Bohu. Každý pátek se tam modlil křížovou cestu. Sám dal uspořádat na tom místě zastavení.“ V 11.30 začínaly audience. Před audiencí – krátká adorace v kapli. Audience obyčejně trvaly do 13 hodin. Kromě úterků a střed. To soukromé audience vůbec nebyly. Ve středu byla generální audience a v úterý měl Jan Pavel II. volno.
Proč právě v úterý? Tak si to Svatý otec uspořádal. A tyto volné úterky měl Svatý otec z celého týdne nejraději.
Jak je trávil? Vyjížděli jsme ráno po snídani. Před tím udělala policie průzkum, připravila nějaké tiché místo, kde by 30
nikdo Svatého otce nerušil a kde by nikomu nevadili lidé, kteří papeže doprovázejí. Kolem 10.30 jsme byli na místě. Hned jsme vyrazili na procházku.
To tedy nebyly dlouhé výpravy? Kam směřovaly? Například na poutní místo Panny Marie v Mentorelli. Z Vatikánu asi půldruhé hodiny. Někdy jsme však jezdili dále. Do Toskánska, do Dolomitů. Místo vždycky vybrali vatikánští četníci. Jejich ženy připravovaly oběd. Dalo by se říct, že z vděčnosti ke Svatému otci. Přijížděli jsme na místo, hned jsme šli na procházku a ony rozkládaly stůl a turistická sedátka. Jedli jsme pod širým nebem, na umělohmotných talířcích. Bivakovali jsme. Téměř tak, jak Svatý otec bivakoval, když jezdil s mládeží do hor. Ještě pře jídlem měl Svatý otec čas na nějakou knihu. Po jídle, do 18 hodin se modlil a četl nebo psal, pokud pracoval na nějakém dokumentu. Někdy večer zapalovali četníci táborák. Toto bivakování mělo takové skautské zakončení. Seděli jsme u táboráku spolu s vatikánskými četníky, kteří s námi přijeli, i s těmi italskými, kteří zabezpečovali terén. Vzpomínali jsme a zpívali. Byly to krásné chvíle. A velmi Svatého otce těšily. Večer jsme se vraceli do Vatikánu.
31
Rozloučil jste se s papežem? Bylo asi 16 hodin. Věděli jsme, že už ztrácí síly. Přistupovali jsme k němu, líbali dlaň, prsten. No a každý z nás říkal, co ještě nakonec chtěl Svatému otci říct. Buď „Děkuji“, nebo „Pán Bůh zaplať za všechno“, či prostě „Prosím o požehnání“.
A co jste řekl vy? Řekl jsem: „Pán Bůh zaplať, Svatý otče“ a „Prosím o požehnání“.
Svatý otec vám něco odpověděl? Ne. Jenom se na mě díval. Měl takový klidný a vědomý pohled. Rukou učinil znamení požehnání. Nebyl v něm ani stín zoufalství. Jako by chtěl říct: „Nebuďte smutní“, „Nebuď smutný, Mieciu“. Byl stejný jako vždy. A to mi bylo takové trapné. Protože na jedné straně jsem nechtěl dát najevo, že to je loučení, že to je konec. Nechtěl jsem takovou atmosféru. A na druhé straně všichni jsme to potřebovali – slovo, gesto. Věřící člověk ví, že to je počátek lepšího života, když se však loučí s někým, koho miloval, s někým tak blízkým, je pro něho těžké myslet na to bez smutku, bez lítosti. A pak už jen: „Dovolte mi odejít do Otcova domu“… Svatý otec to řekl sestře Tobianě. Bylo to jeho rozloučení. Poslední slovo. Pak už bylo jen: „Amen.“
155
Jaký měl výraz tváře? Byl spokojený. Ne tak jako v tom filmu. Jeho tvář nebyla stařecká a svraštělá. Chápu, že tvůrci chtěli ukázat více utrpení, ale tak nevypadal. Svatý otec měl až do konce pěknou, hladkou tvář, bez vrásek. Ve filmu byl ošklivý.
Byl pěkný, když umíral? Ano. Jeho tvář zářila. Vždyť jsme viděli někdy Svatého otce v těžkých okamžicích nemoci. Tehdy měl na tváři i vrásky, i grimasy. A pak, v posledních okamžicích, se jeho tvář změnila. Nebyla již ani svraštělá, ani bledá. Tak umírají svatí… To je pravda. Pán Bůh uchovává jejich tělo v neporušitelnosti, s jasnou tváří. Tak odcházel Jan Pavel II.
Myslel jste tehdy na to, že odchází světec? Tehdy jsem nemyslel na jeho svatost. Myslel jsem na to, že navzdory bolesti je třeba přijmout Boží vůli a dovolit Svatému otci odejít do Otcova domu. V 19 hodin Jan Pavel II. ztrácí vědomí. U jeho lůžka bdí dva sekretáři, P. Styczeń, arcibiskup Ryłko, kardinál Jaworski, otec Czesław Drążek a pan prelát Konrad Krajewski. Jsou 156
tam také sestry Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, lékaři a ošetřovatelé. Je tam doktorka Wanda Póltawska, které před lety vymodlil Karol Wojtyła uzdravení. Ve 20 hodin slouží kněží mši svatou. Po mši svaté se sestry modlí růženec. Pláčou. Arcibiskup Dziwisz drží papeže za ruku. Všichni se dívají na monitor a modlí se. Srdce přestává bít. Je 21.37. „Hned když Svatý otec zemřel, P. Stanisław zaintonoval Te Deum. To bylo pro mě těžké. Jak také mohu zpívat „Tebe, Bože, chválíme“, když právě odešel někdo tak velmi blízký? Jak bych se mohl radovat a velebit Pána?“
Cítil jste se tak zle? Ano. Myslel jsem si, že to není vhodná píseň pro tuto chvíli. Podle lidského vnímání. Brzy jsem však pochopil, že to byl život i smrt ke chvále Boží.
Zpěv skončil a co bylo pak? Podávala se zpráva státnímu sekretáři. Přišel papežský ceremonář, který připravil Svatého otce k pohřbu. Umyl ho, oblékl. Tehdy musely nejbližší osoby opustit pokoj. Pak byl Svatý otec přenesen do soukromé kaple. Ložnice byla uzamčena a naše role skončila. 157
Obsah
Začátek služby......................................................................................................7 Papežské apartmá............................................................................................ 14 Povinnosti druhého sekretáře.................................................................... 18 Každodennost.................................................................................................... 27 Modlitba............................................................................................................... 44 Svátosti................................................................................................................. 58 Svátky.................................................................................................................... 62 Audience.............................................................................................................. 83 Poutě....................................................................................................................107 Poslední dny.....................................................................................................135
159