Klaus-Peter Vosen
ROZJÍMÁNÍ O LITANIÍCH K NEJSVĚTĚJŠÍMU SRDCI JEŽÍŠOVU
Obsah
Předmluva................................................................................... 5 Srdce Ježíšovo, Srdce Syna věčného Otce................................ 9 Srdce Ježíšovo, Duchem svatým utvořené v lůně panenské Matky............................................................ 13 Srdce Ježíšovo, podstatně spojené se slovem Božím ........... 17 Srdce Ježíšovo, nekonečně vznešené...................................... 21 Srdce Ježíšovo, svatý chráme Boží.......................................... 25 Srdce Ježíšovo, stánku Nejvyššího.......................................... 29 Srdce Ježíšovo, dome Boží a bráno nebe............................... 33 Srdce Ježíšovo, planoucí výhni lásky...................................... 37 Srdce Ježíšovo, v němž přebývá Boží spravedlnost a slitování............................................................ 41 Srdce Ježíšovo, plné dobroty a lásky....................................... 45 Srdce Ježíšovo, hlubino všech ctností.................................... 49 Srdce Ježíšovo, hodné veškeré chvály..................................... 53 Srdce Ježíšovo, králi a střede všech srdcí............................... 57
142
Srdce Ježíšovo, pokladnice veškeré moudrosti a umění...... 61 Srdce Ježíšovo, ve kterém přebývá veškerá plnost božství.............................................................. 65 Srdce Ježíšovo, Otci ze všech nejmilejší................................. 69 Srdce Ježíšovo, z jehož plnosti jsme všichni přijali.............. 73 Srdce Ježíšovo, touho všeho tvorstva .................................... 77 Srdce Ježíšovo, trpělivé a nejvýš milosrdné........................... 81 Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré ke všem, kdo tě vzývají...... 85 Srdce Ježíšovo, prameni života a svatosti.............................. 89 Srdce Ježíšovo, smírná oběti za naše hříchy.......................... 93 Srdce Ježíšovo, potupami nasycené........................................ 97 Srdce Ježíšovo, pro nepravosti naše ztrýzněné................... 101 Srdce Ježíšovo, až k smrti poslušné...................................... 105 Srdce Ježíšovo, kopím probodené........................................ 109 Srdce Ježíšovo, prameni dokonalé útěchy........................... 113 Srdce Ježíšovo, živote náš a naše vzkříšení.......................... 117 Srdce Ježíšovo, pokoji náš a naše smíření............................ 121 Srdce Ježíšovo, za hříšníky obětované................................. 125 Srdce Ježíšovo, spáso všech, kdo v tebe doufají.................. 129 Srdce Ježíšovo, naděje všech, kdo v tobě umírají............... 133 Srdce Ježíšovo, radosti všech svatých................................... 137
143
Předmluva
Perníkové srdce, které si na pouti mladí zamilovaní lidé darují a věší kolem krku, bonboniéra ve tvaru srdce, která má ke Dni matek nebo na Valentýna udělat radost, do kůry stromu vyryté srdce, v němž jsou iniciály zbožňovaného – všechny tyto věci se snaží odpovědět na prastarou potřebu člověka: Jak velmi totiž člověk touží po tom, aby se mu srdce darovala a otevírala! A přesto má sám často srdce „zemdlené“. Čím víc dbá o to, aby byl milován, tím méně je někdy sám připraven a schopen skutečně milovat, dávat lásku, která v oběti získává konkrétní podobu. Perníkové srdce zůstává příliš často – především z časového odstupu – nedodrženým slibem... Opravdu není snadné milovat, když křesťanskou lásku chápeme jako něco, co přesahuje přirozenou tělesnost nebo počáteční nadšení. K tomu není pro člověka a svět nic nutnějšího než odvážná křesťanská ctnost a cvičení lásky – nejen v rámci přátelství, manželství a rodiny, ale také ve všech ostatních oblastech lidských vztahů. 5
Aby se člověk vyhnul neustálému přetížení svého srdce, potřebuje posilu. A přesně o to prosí, když se v modlitbě obrací na Ježíše Krista slovy: Přetvoř naše srdce podle Srdce svého! Tam, kde naší ubohé lidské lásce dochází dech, nám může Kristova boholidská láska, představovaná jeho Nejsvětějším Srdcem, darovat „druhý dech a pevný krok“. Úcta k Ježíšovu Srdci je jistě zatížena určitým historickým balastem přesládlostí a minimalizace, které se nahromadily během 19. a 20. století. Ty ale nikdy nevyjádří pravou podstatu tohoto způsobu zbožnosti. Písmo svaté poskytuje základní opěrné body kultu Ježíšova Srdce především v Ježíšových slovech o tom, že on je tichý a pokorný srdcem, a také když nám sděluje, jak bylo Srdce Spasitele na obětním dřevě Golgoty probodeno kopím. Církevní otcové a němečtí mystici středověku dále promýšleli tyto biblické pasáže a dovedli je – v souladu se zjevením – ještě dál. Když ve Francii 17. století zvěstovalo lidem hnutí jansenistů výlučně přísného soudícího Boha, zjevil se sám Kristus svaté Markétě Marii Alacoque a povzbudil ji a její současníky, aby věřili především v jeho lásku. Hrozivé krucifixy jansenistů, které ukazují Kristovy paže stroze pozvednuté k nebi, paže, kterých se nemůže chytit žádný ubohý hříšník, byly stále více a více nahrazovány obrazem Ukřižovaného, který láskou objímá celý vesmír. 6
Opět se dostala ke slovu prabiblická důvěra v Boha namísto strachu z něj. Úcta k Nejsvětějšímu Srdci tedy nespočívá pouze na solidním základu, nýbrž zdůrazňuje také nejniternější křesťanský obsah víry uzdravujícím způsobem. Proto je pochopitelné, že blahoslavený papež Pius IX. v roce 1856 rozšířil svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na celou církev. Slavíme ho v pátek po druhé neděli po Letnicích. Abychom v dnešní době znovu objevili přitažlivost a význam úcty k Ježíšovu Srdci, je smysluplné vrátit se k jedné z nejlepších modliteb k Ježíšovu Srdci vůbec – k litaniím k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Z toho důvodu bude v následujících meditacích předloženo více než 33 vzývání těchto litanií, z nichž mnohé byly formulovány francouzským jezuitou Jeanem Croisetem (1656–1738), člověkem, který si dopisoval se svatou Markétou Marií. Většinu těchto zvolání k Ježíšovu Srdci nacházíme v podstatě již u svaté Gertrudy z Helfty (1256–1301/1302). Svou silnou vazbou na Písmo svaté jsou litanie k Ježíšovu Srdci obzvlášť cenné. Snad může být tato malá kniha pro mnohé pomocí, aby mohli na konci svého života radostně vyznat: „My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám“ (1 Jan 4,16a), byla naší hvězdou, která nás vedla a pomohla nám unést náš život. 7
Srdce Ježíšovo, stánku Nejvyššího Cor Jesu, tabernaculum Altissimi
V naší invokaci nám pojem stanu připomíná putování izraelského národa pouští, při kterém Bůh doprovázel svůj lid a přebýval ve stanu úmluvy. Srdce Ježíšovo, neposkvrněný střed božské osoby, je – pokud chceme použít pojem „tabernaculum“ – Boží svatyní, je jeho svatostánkem. A nezmýlíme se, když ve svatostáncích našich kostelů, ve kterých se uchovává svatá hostie, pravé Kristovo tělo, spatřujeme jádro Boží lásky. Obraz Božího stanu při putování pouští si však zaslouží ještě další uvažování. Boží přítomnost uprostřed svého lidu se tehdy musela skrýt ve stanu, protože Izraelité by jinak nevydrželi jas jeho slávy. Už když Mojžíš hovořil s Bohem, musel si zakrýt tvář, aby Izraelité neviděli nebeský jas na jeho tváři. Převedeno na naši invokaci to znamená: Bůh se skryl ve stánku Nejvyššího – v Ježíšově Srdci. „Pracuje“ s lidskými pojmy jako „srdce“ a „láska“, abychom poznali z jeho božských záměrů tolik, kolik je pro nás dobré a co nám slouží ke spáse. 29
PODLE SRDCE TVÉHO
Kdybychom „odkryli“ Boha v celé božskosti jeho smýšlení a jeho vůle na zemi, zemřeli bychom. Je mnohem více, než vypovídají naše lidské pojmy, dokonce i ty nejvznešenější. Samo slovo „láska“ je proti němu jen jako zvadlý list v podzimním větru. Invokace „Srdce Ježíšovo, stánku Nejvyššího“ nám může zprostředkovat velké radostné očekávání fascinujícího okamžiku, při němž budou ve věčném životě všechny stany zbořeny. „Tabernaculum Dei“ hovoří však také o věrném doprovázení Božím na našich občasných „pouštních“ cestách. V Ježíšově Srdci je Boží láska navždy s námi, i když nám pochopitelně připadá těžké ji objevit. V novele Gertrudy von Le Fort „Die Verfemte“ (Psanec) se stalo následující: Dobrodružným způsobem našla jedna pruská sedlácká rodina na tajných stezkách neschůdného terénu před koncem 2. světové války úkryt před blížícími se Rusy. Šlo o tutéž únikovou cestu, kterou ukázala zapomenutá předkyně tohoto rodu, právě tato „psankyně“, zmatenému švédskému vojákovi, aby mu umožnila uniknout řádění pruského kurfiřta a dostat se na svobodu. Přeneseně: My lidé zakusíme sami lásku Boha – který nás k naší radosti vede –, když se této lásce svěříme, a to tak, že lásku prokazujeme našim bližním. Novela Gertrudy von Le Fort dále vyjadřuje pevné přesvědčení, že skutky lásky u Boha nejsou 30
SRDCE JEŽÍŠOVO...
nikdy, ani po staletích, zapomenuty a že Bůh je činí požehnáním ještě pro budoucí pokolení. Když se při putování pouští Izrael sobecky ohlížel za egyptskými hrnci masa, nebyl schopen pokračovat v cestě. Když se však snažil otevřít se Boží vůli, tehdy zakusil jeho požehnání a kráčel kupředu. Kéž nám Bůh dopřeje, abychom se otevřeli Božímu Srdci, které jde s námi.
P
ane Ježíši Kriste, ty, který jsi Bohem mezi námi, tvoje láska si v našem středu rozbila stan. Dej, ať před tímto stanem a svatostánkem, znovu a znovu nacházím klid a sílu pro svůj život. Když se má cesta podobá putování pouští, buď mým ohnivým a oblakovým sloupem, abych neminul svůj cíl. Na tváři Mojžíše se skvěla zář, když mluvil s Bohem. Ať jsem také já proměněn skrze uctívání. Skrze rozhovor s tebou mě učiň novým člověkem. Amen. 31
Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré ke všem, kdo tě vzývají Cor Jesu, dives in omnes, qui invocant te
„Není nic obtížnějšího než se dostat k penězům druhých lidí!“ Tato „životní moudrost“ se lehce dokazuje tomu, kdo bojuje za nárok na důchod nebo za vyplacení určité sumy z pojištění. Co ovšem platí v rovině materiálna, považují někteří současníci za platné také v oblastech duchovních a citových hodnot v přátelství, vztazích a v manželství. „Člověk sám pořád jenom dává a snaží se, avšak získává z toho jen málo – v solidaritě, věrnosti a lásce“ – to je jejich pojetí. Zde je jistě na místě velká ostražitost: Cožpak nám jde pouze o jakési „já dám, abys ty dal“? Z jakého důvodu činíme druhým dobro? Proto, abychom se „pojistili“, že jednou také nebudeme stát s prázdnýma rukama? Proto, abychom hned získali nějakou odměnu? Ježíš nás důrazně učí, že máme konat dobro také tam, kde za to nemůžeme dostat vůbec nic (srov. Lk 6,35). A my chceme být spravedliví: Jistě jsou někteří druhými využíváni (přičemž se nezřídka také někdo rád nechává využívat a po druhých přímo vyžaduje, aby zneužívali 85
PODLE SRDCE TVÉHO
jeho osobu). Vesměs se ale přece musíme ptát: Nejsme tu a tam také překvapeni tím, co milého nám druzí způsobí? Nepřišlo to k nám v takové plnosti a hloubce, jak bychom to nikdy nečekali? Je určitě pravda, že na zemi převelké lidské touze stále něco chybí k naplnění. Ne ovšem v Bohu, neboť Ježíšovo Srdce je bohaté ke všem, kdo ho vzývají (srov. Řím 10,12). Na zemi už můžeme něco z toho tušit. Myšlenka na to není proto útěchou, nýbrž posilou pro současnost. Platí pro všechny. Papež Jan Pavel II. svatořečil 21. března 1993 jednu mladou Chilanku, karmelitku, sestru Terezu z Los Andes, která žila v letech 1900 až 1920. Vyjádřila to, o co nám zde jde, v jedné nádherné úvaze: „Existuje něco dobrého nebo krásného nebo pravého, co bychom si dokázali představit mimo Ježíše? On je pravda, pro kterou neplatí žádné tajemství; moc, které není nic nemožné; spravedlnost, jež ho učinila člověkem, aby smířil hříchy; prozřetelnost, která se stále stará a daruje život; milosrdenství, jež nikdy nepřestane odpouštět; dobrota, která si nevšímá urážek svého stvoření; láska, jež v sobě sjednocuje něhu matky, bratra a ženicha a předává ji až do nitra svému stvoření, protože vytéká z hlubiny jeho velikosti ... Co jiného odkryješ v této zvěsti evangelia než dobré, jemné, něžné a soucitné srdce, srdce Boha? On je moje nekonečné bohatství, moje blaženost, mé nebe.“ 86
P
SRDCE JEŽÍŠOVO...
ane Ježíši Kriste, ty chceš, abychom tě vzývali. Prosby plné důvěry tebou nezůstanou nevyslyšené. Tebe vzývat, tebe prosit, to je klíč, který nám otevírá poklady tvého království: Chci tento klíč často a rád používat. Modlitba, rozhovor s tebou – chci ji pěstovat jako něco, co potřebuji k životu. Neexistuje nic důležitějšího, čeho bych byl na zemi schopen, než důvěrný rozhovor s tebou. Dej mi milost dobré modlitby. Amen.
87