František Jorge Mario Bergoglio
Pokora, cesta k Bohu Dórotheos z Gazy O obviňování sebe sama
Předmluva k českému vydání
Právem si můžeme položit otázku, jaký význam mají dnes pro nás myšlenky Dórothea z Gazy o obviňování sebe sama a co přináší úvod, který k nim napsal někdejší kardinál Jorge Mario Bergoglio, současný papež František. Otec Jorge Mario jako rektor jezuitského kolegia doporučil tuto starobylou duchovní praxi nejprve mladým řeholníkům a zhruba o dvacet let později – již jako arcibiskup – ji opět připomněl všem kněžím, řeholníkům a angažovaným laikům diecéze Buenos Aires. Jak diecézní synoda v životě místní církve, tak i řeholní formace v životě 5
jednotlivce je v jistém smyslu startovací čarou, která předznamenává nový začátek. Podobnou startovací čarou v životě celé církve je i začátek nového pontifikátu. Výběr z textů, v nichž Dórotheos z Gazy objasňuje význam duchovní praxe obviňování sebe sama, nám dává nahlédnout, v jakém duchu se nesou začátky otce Bergoglia, jenž je nyní novým papežem Františkem. Nepředkládá nejnovější ideje či projekty, ale odkazuje nás k víc než patnáct století starému duchovnímu dědictví pouštních otců, kterým je umění hluboké pokory. Cesta ke zlepšení vzájemných vztahů, po němž vždy touží každé společenství – řeholní, rodinné, farní, diecézní i společenství celé církve –, nevede přes neúprosné kárání těch druhých, ale pouze přes pokorné uznávání své vlastní nedokonalosti. 6
9. Obviňování sebe sama vede vždy k pokoře. A když se někdo rozhodne pro cestu pokory, nutně si volí i boj a námahu. Jak řekl Maxim Vyznavač, synkatabasis Slova je návnadou na ďábla, který se zmocní pokrmu a zahyne: „Nenasytné žravosti pekelného draka tak [Kristus] nabízí návnadu svého těla a vzbudí jeho žádostivost. Ale když se drak zakousne, tento pokrm se pro něj stane smrtícím jedem a přivodí jeho naprostou zkázu skrze božství, jež bylo v tomto těle skryto. Tatáž moc pak poslouží jako lék pro lidskou přirozenost a přivede ji zpátky k její prvotní důstojnosti“ (Centuria I,12). Pokořit se v jistém smyslu znamená přitáhnout ďáblovu pozornost, bojovat, vystavit se pokušení, ale nakonec zvítězit. Tento postoj – na rozdíl od podezíravosti, jež probouzí úzkost, – vede 26
k mírnosti a trpělivosti. Pravidla skromnosti, která sepsal svatý Ignác, vycházejí z jednoho článku Konstitucí, jenž popisuje tento stav mírnosti: „Všichni mají zvlášť pečlivě usilovat o to, aby své smysly, zvláště oči, uši a jazyk, chránili od každé nezřízenosti a také se udržovali ve vnitřním klidu a pokoře, projevujíce ji navenek mlčením, když třeba mlčet, a rozvážnou a vzdělávající řečí, když třeba mluvit, i skromným výrazem tváře a vážnou chůzí. Vůbec při všech pohybech je třeba se varovat každé známky netrpělivosti nebo pýchy, mít vroucí přání dávat druhým ve všem přednost, všechny u sebe považovat jako za své představené a projevovat jim zjevnou pozornost a úctu, která sluší jejich stavu. To vše ať se děje s jednoduchostí a řeholní prostotou. Takto budou všichni vzájemně se pozorujíce 27
růst ve zbožnosti a chválit Boha, našeho Pána, jehož jako v obraze má každý v druhém vidět“ (Konstituce Tovaryšstva Ježíšova, 250). Tento text evokuje 12. kapitolu Listu Římanům, stejně jako místa, na nichž Pavel mluví o „ovoci Ducha“. Právě cestou sebeobviňování dospívá člověk k přesvědčení, že je „pouze na překážku“ – jak si to o sobě myslel svatý Ignác. Tímto způsobem se buduje křesťanská mírnost. Přesahuje oblast pravidel a dobrých mravů, aby – v mírnosti Beránkově – dospěla ke svým nejhlubším kořenům a ke svému nejdokonalejšímu vzoru. Kdo obviňuje sám sebe, vytváří prostor pro Boží milosrdenství. Je jako celník, který se neodvažuje pozdvihnout oči (srov. Lk 18,13). Ten, kdo dokáže obviňovat sám sebe, se 28
bude k druhým vždy chovat jako jejich bližní (jako milosrdný samaritán), a tímto způsobem bude skrze něho přistupovat k druhým sám Kristus. K pochopení všech těchto věcí nám může pomoci soustředěná četba 2. a 3. kapitoly Druhé knihy o následování Krista O pokorné podřízenosti a O člověku dobrém a pokojném.7
7 Tomáš Kempenský: Čtyři knihy o následování Krista. Brno: Cesta 2001.
29
Obsah
Předmluva k českému vydání........................5 Prolog...............................................................7 Obviňování sebe sama..................................11 Dórotheos z Gazy: O obviňování sebe sama................................31 Další myšlenky. Z různých instrukcí a dopisů........................49
63