Přijď tvé milosrdenství by Paulínky Praha

Joël Guibert

Přijď tvé milosrdenství

Osobní zkušenost s Božím milosrdenstvím

Obsah

Předmluva k vydání ve Svatém roce milosrdenství.......................... 5 ÚVOD.............................................................................................. 7 Terezie a objev milosrdenství............................................................... 7 Jan Pavel II. a naléhavost milosrdenství............................................. 8 Faustyna a „zacílené“ milosrdenství.................................................10 PRVNÍ ČÁST................................................................................ 17 Když se políbí milosrdenství a spravedlnost....................................17 I. Boží láska zjevená sestře Faustyně........................................... 18 A. Bůh láska je svatý.....................................................................18 B. Boží láska je spravedlnost.......................................................19 C. Boží láska je milosrdenství.....................................................19 D. Nerozlučujme, co Bůh spojil – jeho spravedlnost a milosrdenství.........................................................................20 II. Milosrdenství a spravedlnost v Písmu.................................... 21 A. Boží spravedlnost je spravedlivá a uvádí do souladu..........22 B. Milosrdenství – dar a odpuštění............................................27 C. Spravedlnost a milosrdenství – spojení bez směšování......32 III. Milosrdenství tryská ze spasitelné lásky............................... 35 A. Milosrdenství je velikonoční dar...........................................35 B. Proč muselo milosrdenství vytrysknout z krvavé smrti?...37 C. Je spasitelná láska pouze nezasloužená?...............................40 D. Stačí pasivně přijímat milosrdenství, abychom je mohli šířit?................................................................................48

299

DRUHÁ ČÁST.............................................................................. 51 Nechat se utěšovat milosrdným Kristem..........................................51 Živý osobní prožitek milosrdenství..................................................51 Tři cesty, ale jediná brána...................................................................52 I. Očistit svůj vztah k sobě samému............................................. 54 A. Když se láska k Bohu změní v perfekcionismus..................54 B. Uzdravení z perfekcionismu odevzdáním se do Božího milosrdenství.........................................................59 II. Očistit svůj vztah k bližním..................................................... 67 A. Některé omyly spjaté s odpuštěním.......................................69 B. Etapy v procesu odpuštění......................................................73 III. Očistit svůj vztah k Bohu....................................................... 84 A. V čem je poslušnost Boží vůli královskou cestou zakoušení jeho milosrdenství?...................................85 B. Jak postupně dosáhnout jednoty vůle?.................................94 IV. Přijmout Marii, Matku milosrdenství................................. 113 A. Maria, dcera Božího milosrdenství.....................................114 B. Maria, Matka Božího milosrdenství....................................116

TŘETÍ ČÁST............................................................................... 129 Utěšovat milosrdného Krista...........................................................129 I. Žít z Božího milosrdenství ve svátosti smíření...................... 130 A. Lítost: co přesně to je?...........................................................132 B. Vyznání: proč je nutné vyznávat své hříchy slovy?...........136 C. Pokání: obnovený význam....................................................143 D. Rozhřešení: proč ne přímo od Boha, ale skrze kněze?......................................................................147

300

II. Evangelizace v duchu Božího milosrdenství – modlitba..... 154 A. Modlitba za hříšníky: dvojí láska k bližním.......................155 B. Modlit se s vírou a odevzdaností.........................................156 C. Mnoho podob přímluvné modlitby....................................158 III. Evangelizace v duchu Božího milosrdenství – utrpení obětované v lásce.................................................................. 163 A. Odpor současné společnosti k vykoupení skrze utrpení obětované z lásky.....................................................163 B. Láska je „palivo“ evangelizace..............................................168 C. Když se láska a utrpení navzájem obohacují......................170 D. Odčiňovat hříchy světa ve společenství svatých................175 IV. Evangelizace ve znamení Božího milosrdenství – láska prokazovaná skutky............................................................. 183 A. Co jsou „skutky milosrdenství“?.........................................184 B. Skutky milosrdenství se rodí z prožitku Božího milosrdenství..........................................................................188 C. Skutky milosrdenství vypovídají o Božím milosrdenství..........................................................................192 V. Evangelizace ve znamení Božího milosrdenství – hlásání radostné zvěsti...................................................................... 193 A. Oslavovat milosrdenství.......................................................194 B. Svědčit o Božím milosrdenství............................................195 C. Šířit úctu k Božímu milosrdenství.......................................199

ČTVRTÁ ČÁST........................................................................... 211 Na sklonku svého života budeme souzeni v lásce.........................211 I. Přijmout milosrdenství na sklonku života............................. 212 A. Čím se stala smrt?..................................................................214

301

B. Umírání jako velký zápas......................................................216 C. Modlit se korunku za umírající...........................................220 D. Korunka ve službě všech modlitebních úmyslů................223 II. Soud v lásce a pravdě............................................................. 225 A. Sankce udělovaná shora?......................................................226 B. Soud v pravdě.........................................................................227 C. Soud v milosrdenství.............................................................228 III. Očistec – poslední etapa projevů milosrdenství................. 230 A. Očistec je skutečný................................................................231 B. Očistec, škola blaženosti.......................................................231 C. Co můžeme dělat pro duše v očistci?..................................235 IV. Peklo jako milosrdenství?..................................................... 239 A. Peklo jako jedno z „lidských práv“......................................239 B. Peklo je realita........................................................................240 V. Nebe jako věčná chvála milosrdenství................................... 243 A. Nebe je dar Božího milosrdenství.......................................244 B. Nebe je oslava Božího milosrdenství..................................245 VI. „Připrav svět na můj poslední příchod“.............................. 246 A. Slyšet tato slova......................................................................246 B. Souzvuk několika prorockých hlasů...................................256

ZÁVĚR......................................................................................... 269 Úžasná péče Božího milosrdenství.................................................269 Boží milosrdenství a náš život.........................................................271 Boží milosrdenství a církev..............................................................272 Boží milosrdenství a svět..................................................................274

302

Příloha 1...................................................................................... 277 Obraz Milosrdného Ježíše................................................................277 Korunka k Božímu milosrdenství...................................................279 Novéna k Božímu milosrdenství.....................................................280 Odpustky spojené s nedělí Božího milosrdenství.........................291 Příloha 2...................................................................................... 294 Kdo je sestra Faustyna?.....................................................................294

303

Předmluva k vydání ve Svatém roce milosrdenství

Od 8. prosince 2015 do 20. listopadu 2016 slaví katolická církev mimořádný jubilejní rok, Svatý rok milosrdenství. Proč byl tento rok vyhlášen? Odpověď můžeme nalézt ve slovech Svatého otce Františka: „… protože je církev v této epoše velkých změn povolána k tomu, aby umožnila věřícím vydávat silnější a účinnější svědectví o přítomnosti a blízkosti Boží. Není to čas odpočinku, ale naopak čas bdělosti a probouzení schopnosti vidět to podstatné. Pro církev je to čas hledání nového smyslu misijního působení.“ Během celého tohoto roku jsou věřící zváni k tomu, aby se zcela zvláštním způsobem ponořili do Božího milosrdenství a byli obmyti od každého hříchu, zakusili radost z toho, že jsou bezpodmínečně milováni, a mohli tak postavit hráz každému zlu a násilí, které zaplavuje náš svět. Objevovat tajemství Božího milosrdenství můžeme díky bezpečnému průvodci v osobě svaté Faustyny Kowalské, první světice třetího tisíciletí, kterou kanonizoval svatý papež Jan Pavel II. Její Deníček, který psala z vnuknutí samotného Krista, je hotový poklad. Myšlenkami svaté Faustyny je naplněna i kniha Joëla Guiberta Přijď tvé milosrdenství, která se pro nás může stát průvodcem na cestě k živé zkušenosti s Božím milosrdenstvím v osobním životě i v církvi. 5

PRVNÍ ČÁST

Když se políbí milosrdenství a spravedlnost11 Svatí, kteří se odevzdali Bohu, se často trápí tím, že lidé vlastně Boží lásku příliš neznají, a to ani ti zasvěcení.12 Nemůžeme se tomu nijak divit, neboť Boží láska zcela přesahuje naše chápání. Bůh, který svatou Faustynu mnohokrát ponořil do extáze lásky, jí řekl, že pokaždé jen maličko poodhalil závoj tohoto tajemství. Na druhé straně naše zraněné a hříšné srdce nevědomě šíří falešné

11 Inspirováno slovy Žalmu 85,11: „Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj.“

Máme na mysli úvahu svaté Terezie z Lisieux, jak ji svěřila abbé Bellièrovi: „Ach milý bratře, jak málo jsou známy Ježíšova dobrota a jeho milosrdná láska!“; Terezie z Lisieux: „DT 261“ (abbé Bellièrovi); in Terezie z Lisieux: Dopisy Terezie z Lisieux. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002, s. 335. Viz též slova svatého Františka z Assisi: „Jak Láska není milována!“; a slova samotného Krista svaté Markétě Marii v Paray-le-Monial: „Hle, Srdce, které tak milovalo lidi, že se v ničem nešetřilo, až se vyčerpalo a strávilo, aby jim vydalo svědectví o své lásce. A jako uznání dostávám od většiny z nich jen nevděk, neúctu a bezbožnost, v této svátosti lásky pro mne mají jen chlad a pohrdání.“ Nesmíme samozřejmě zapomenout na svatou Faustynu, vždyť stránky jejího Deníčku jsou přímo hymnem na milosrdenství. Ježíš se jí mimo jiné svěřuje: „Jak je mi smutno, že duše nepoznaly Lásku. Jednají se mnou jako s něčím mrtvým“; Deníček, čl. 1385. 12

obrazy Boha – Boha, před nímž bychom se měli mít na pozoru –, což brání přílivu milosrdenství do našich srdcí. Než se vydáme na cestu, poprosme o odpuštění, že Boží milosrdenství známe jen tak málo. Není na tom nic těžkého. Stačí se zaposlouchat do rozhovorů mezi Kristem a sestrou Faustynou. Ježíš jí zjevuje podobu své lásky, která v jistém smyslu spočívá na trojici pojmů – Bůh je láska a jeho svatost je neoddělitelně spjata s milosrdenstvím a spravedlností. Jak sladit tyto tři pojmy, jež mohou být a priori jen těžko v souladu? Dejme slovo Ježíši a Faustyně…

I. Boží láska zjevená sestře Faustyně Během adventu v roce 1932 seslal Bůh polské řeholnici třikrát silné paprsky světla se zprávou o „Božských atributech“ čili o podobě své lásky.

A. Bůh láska je svatý „Bůh je láska,“ říká svatý Jan (1 Jan 4,16). Naše doba Boha však často ponižuje na úroveň jakéhosi „kamaráda“ a zapomíná na jeho transcendenci. Neznamená to, že Bůh je vrtkavý či zlý, takže čím větší odstup si budeme držet, tím lépe pro nás, ale že je „svatý“, totiž plný bytí a lásky. Kdyby Bůh pečlivě nepřipravil lidské srdce a všechny okolnosti na setkání s ním, mohl by člověk doslova zemřít.13

13 Ex 33,20: „Mou tvář vidět nemůžeš; žádný člověk nemůže vidět mou tvář a zůstat naživu,“ řekl Bůh Mojžíšovi, když žádal o milost pohlédnout na jeho slávu.

Sestra Faustyna píše: „První vlastnost, kterou mi Pán dal poznat, je jeho svatost. Je to tak veliká svatost, že se před ním chvějí všechny mocnosti a síly. … Boží svatost je vylita na Boží církev a na každou duši, která v ní žije – avšak ne ve stejném stupni. Jsou duše zcela zbožštěné a jsou duše, které sotva žijí.“14

B. Boží láska je spravedlnost Ježíš dále zjevuje své „sekretářce“15 druhý Božský atribut – spravedlnost. Bůh nemůže zapřít to, čím je, totiž svatý, bez hříchu. Když přistupuje ke svému stvoření, jeho „láska-spravedlnost“ působí jako vývojka, tedy uvádí do jasného světla jak Boží svatost, tak i sebemenší hřích v lidské duši. Vřelost Boží lásky se podobá roztavenému zlatu, které nesnese žádnou příměs strusky a vše spálí ve svém žáru: „Dále mi Pán dal poznat svou spravedlnost. Jeho spravedlnost je tak veliká a pronikavá, že dosahuje do hloubi podstaty věci, a všechno před ním stojí v holé pravdě a nic by nemohlo obstát.“16

C. Boží láska je milosrdenství Po takovém úvodu do tématu si někteří čtenáři možná položí otázku, zda v Božím Srdci ještě zůstane nějaké

Deníček, čl. 180.

Právě tímto výrazem Ježíš oslovil sestru Faustynu; viz Deníček, čl. 964.

Deníček, čl. 180.

místo pro milosrdenství. Mohou se uklidnit. Nekonečné milosrdenství v něm zaujímá nejdůležitější místo a je jakýmsi úhelným kamenem, který drží Boží lásku: „Třetí vlastností je láska a milosrdenství. A pochopila jsem, že největší vlastností je láska a milosrdenství. Pojí tvorstvo se Stvořitelem. Největší lásku a propast milosrdenství poznávám ve vtělení Slova, v jeho vykoupení, a zde jsem poznala, že tato vlastnost je v Bohu největší.“17

D. Nerozlučujme, co Bůh spojil – jeho spravedlnost a milosrdenství V celé této první části, která se snaží důkladně probádat Boží lásku, musíme mít před očima onu trojici pojmů, jimiž je tvořena. Nesnažme se stavět v Bohu proti sobě spravedlnost a milosrdenství, jinak bychom mohli zradit či snížit lásku Nejvyššího.18 Dříve než začneme kontemplovat lásku našeho Spasitele, která je pramenem milosrdenství, necháme o spravedlnosti a milosrdenství promlouvat Písmo, jak nás k tomu naléhavě vybízí Deníček sestry Faustyny. Budeme tak moci lépe smířit oba „bezprostřední nepřátele“

Tamtéž.

Jan Pavel II. ve své encyklice o milosrdenství poznamenal – ve spojitosti s podobenstvím o marnotratném synovi –, že „vztah spravedlnosti a lásky … je vyjádřen jako milosrdenství. Tím zřetelněji zde vystupuje, že láska se stává milosrdenstvím, kdykoli musí překračovat přesnou míru“; Jan Pavel II.: Dives in misericordia: encyklika Jana Pavla II. O Božím milosrdenství z 30. listopadu 1980. Praha, Zvon 1996, čl. 5. 18

a otevřeme se hlubšímu pohledu na Boží lásku: „Abyste … byli schopni pochopit – jako všichni křesťané – celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích (darů).“19

II. Milosrdenství a spravedlnost v Písmu Slovo teď dostane otec Bernard Bro, který uvede naši otázku do biblického kontextu: „Tento problém nelze bagatelizovat. Bible i životy svatých nám ukazují Boha, který má dvě tváře. Jedna z nich je tváří neúprosné spravedlnosti, žádající splatit dluh do posledního haléře: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře« (Mt 5,25-26). Ta druhá je sice tváří milosrdenství, ale ve způsobu, jímž všechno zahlazuje, působí slepě, připomeňme jen marnotratného syna, lotra po pravici či Marii Magdalenu.“20 Četba Bible nám usnadní nahlédnout líc Boží lásky – její nekonečné milosrdenství. Ale nejprve se podívejme i na její rub, jímž je Boží spravedlnost. U každé z nich

Ef 3,17-19.

Bernard Bro: Dieu seul est humain [Jedině Bůh je lidský]. Paris, Cerf 1973, s. 184.

A. Některé omyly spjaté s odpuštěním 1. Odmítnout odpuštění není pro člověka nikdy „neutrální“ Odmítnutí odpustit se často považuje za čistě náboženský skutek, který nemá žádný či téměř žádný dopad na tělesnou a psychickou dimenzi člověka. Takový pohled zapomíná na nejhlubší povolání člověka, totiž na darování sebe sama.86 Odmítnutí odpustit, které takovému sebedarování brání, není jen zranění duše, ale amputace celé osoby. Bylo by iluzorní se domnívat, že odmítnutí odpustit lze dát „do karantény“, jako by to udělal počítačový antivirový program. Přijmout odpuštění – nebo je odmítnout – je skutek, který nevyhnutelně přesahuje všechny dimenze lidské bytosti. Odmítneme-li odpustit, nutně to naruší naši duši a náš vztah k Bohu, jak jsme naznačili v úvodu k tomuto tématu. „Ježíš Kristus učil, že člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým: »Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství« (Mt 5,7).“87 Uzavřenost způsobená odmítnutím odpustit musí nutně na dlouho ovlivnit tělesný rozměr lidské osoby. Tuto

„Gaudium et spes“; in Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002, čl. 24: „Člověk, jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého, může sám sebe plně nalézt jen v opravdovém darování sebe samého.“ 86

87 Jan Pavel II.: Dives in misericordia: encyklika Jana Pavla II. O Božím milosrdenství z 30. listopadu 1980. Praha, Zvon 1996, čl. 14.

zásadu potvrzuje i psychosomatická medicína. Když srdci chybí slova, často se objeví tělesné obtíže.88 Vždyť i po hádce někdy slyšíme: „Jsem z toho celý nemocný, že jsem se s tím člověkem tak pohádal.“ Odmítnutí odpustit zasáhne i lidskou psychiku, a to z mnoha důvodů, například proto, že způsobená vina je bolestná, nebo proto, že si člověk odmítne připustit, že tím byla uražena jeho sebeláska. Odmítneme-li odpustit, překroutíme tak skutečnost. Přebarvíme viníka na černo ‒ nevidíme v něm už člověka, ale pouze jeho špatný skutek. Žena, kterou bolestně zradil manžel, může – nezíská-li odstup – sklouznout k zevšeobecnění: „Všichni muži jsou stejní.“ 2. Odpustit neznamená zapomenout Odpustit neznamená zapomenout, ostatně jde to vůbec? Odpuštění nevede ke ztrátě vzpomínky na vinu, kterou nám někdo způsobil, ale znamená větší lásku než původní dar, který byl urážkou poškozen.89 Ve francouzštině znamená odpuštění doslova „dar navíc“ (par-don). 88 Doktor Fabrice Dutot uvádí, že mu vlastní zkušenost potvrdila, že „jednotlivec, který musí čelit obtížné situaci, často spíše onemocní, než aby se ji snažil vyřešit a šel do ní přímo čelem. … Jsou dva způsoby, jak takovými zkouškami projít. Buď je plně prožít, jinak řečeno zakusit všechny emoce, které probouzí (hněv, smutek atd.), nebo je neprožít, a tedy se uzavřít a emoce, které vzbuzují, uchovat v sobě“; Fabrice Dutot – Louise L. Lambrichs: Les fractures de lâme: du bon usage de la maladie [Zlomeniny duše: o vhodném využití nemoci]. Paris, Robert Laffont 1988, s. 83–85.

Svatý Tomáš Akvinský tvrdí, že milosrdenství je ze všech Božích dokonalostí největší, neboť pro Boha znamená odpouštět více než stvořit svět. Obnova je ještě větší než stvoření. 89

3. Odpustit neznamená povzbuzovat viníka v jeho zlu „Odpuštění je útočištěm ničemů,“ říkal s nadsázkou George Bernard Shaw. Odpuštění však není opakem spravedlnosti, nýbrž integruje lidskou spravedlnost tím, že ji pohání k větší lásce. Jan Pavel II. ve své encyklice říká: „Samozřejmě toto požadované štědré odpouštění neodstraňuje objektivní požadavky spravedlnosti. Správně chápaná spravedlnost je vlastně cílem odpuštění.“90 Tento velký papež své učení sám dodržoval. Po atentátu, který byl na něj spáchán na svatopetrském náměstí v Římě, dal průchod lidské spravedlnosti, ale nebránilo mu to navštívit atentátníka ve vězení a odpustit mu. 4. Odpuštění není věc pocitů, ale především skutek vůle Může se stát, že nějakému člověku skutečně odpustím na rovině vůle, ale když se s ním mám setkat, na citové rovině k němu vždy cítím jen odpor. Když nám Ježíš přikazuje: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát“ (Mt 18,22), vyvodíme odtud, že se to týká šestasedmdesáti různých hříšníků, kteří nám v životě mohou způsobit zlo. To je jistě pravda, ale jde i o to, že máme sedmasedmdesátkrát vyslovit stejné odpuštění, stejné požehnání témuž člověku za stejné provinění vůči

90 Jan Pavel II.: Dives in misericordia: encyklika Jana Pavla II. O Božím milosrdenství z 30. listopadu 1980. Praha, Zvon 1996, čl. 14.

nám, až budeme mít srdce dokonale omyté. Právě to má Ježíš na mysli, když nás zve, abychom svému bratru odpustili „z celého srdce“ (srov. Mt 18,35). Odpustit druhému na rovině hluboké vůle a zároveň k němu na citové rovině pociťovat jen odpor není pokrytectví, neboť podložím nejhlubší lásky není citovost, nýbrž vůle. Odpuštění proto není skutkem, jenž pramení ze slabosti, nýbrž činem ušlechtilosti. Rozhodnu se, že nebudu otrokem svých citů, ale uvedu do pohybu sám kořen lásky, jímž je vůle milovat navzdory všemu, čím se vůči mně druhý člověk provinil. 5. Odpuštění neznamená automaticky smíření Po konfliktu samozřejmě doufáme ve smíření, ale nikdy si je nesmíme vynucovat. „Odpustím mu/jí, až mě o odpuštění požádá!“ Vyžadovat, aby se druhý člověk ponížil tím, že nás požádá o odpuštění, může zakrývat vůli po moci, která je možná ještě horší než provinění spáchané druhým člověkem. Odpuštění je nezasloužené, nikdy se jej nesmíme „zmocnit“. Má být přijato jako „třešnička na dortu“.