Obsah
přeji ti Dobrý den, čtenářko či čtenáři......................................5
1. kapitola Vítej ve svém nitru................................................................................7
„Sezame, otevři se“ pro cestu do vlastního nitra.....................................7 Ty ............................................................................................................9 To, co hledáš, se skrývá v tobě..............................................................10 „Bůh“ pro všechny................................................................................. 11 Zkušenost velkých mistrů......................................................................12 Kratičká zkušenost................................................................................14 Díky, psychologové................................................................................14 Staň se!................................................................................................... 17 Hledači štěstí, uvolněte se a odpoutejte se!..........................................18 Další úseky cesty....................................................................................19
2. kapitola Touha uprostřed všech potřeb..................................................... 21
Tělo-duch.............................................................................................. 22 Maslowův model................................................................................... 24 Když mizí ego a objeví se já: dynamika touhy..................................... 28 Fyziologické potřeby..............................................................................31 Potřeby bezpečí..................................................................................... 34
195
Potřeby sounáležitosti.......................................................................... 36 Potřeba sebeúcty................................................................................... 38 Potřeba smyslu..................................................................................... 42 Potřeba seberealizace........................................................................... 46
3. kapitola Rentgenování lidské bytosti......................................................... 51
Terč, kmen stromu, jezero..................................................................... 51 Situace a okolní prostředí......................................................................54 Přijmout a utvářet tělo......................................................................... 58 Myšlenkový svět.....................................................................................61 Chyby a psychické sebezraňování........................................................ 68 Utrpěná zranění.....................................................................................73 Rány zvenčí............................................................................................74 Rány zevnitř..........................................................................................76 Současná těžká zranění......................................................................... 77 Traumata, která jsme utrpěli v dětství.................................................81 Lidská pozitiva..................................................................................... 86
Srdce člověka.........................................................................................91 „Bůh“......................................................................................................94 Otevření srdce...................................................................................... 101
4. kapitola Základní úkoly.................................................................................... 107
Smlouva se životem.............................................................................107 Praktická doporučení..........................................................................109 Odmítnout sebevraždu........................................................................ 110 Odolávat tlakům...................................................................................112
Objevit své povolání, žít svým posláním............................................. 115 Uvědomit si svá nadání........................................................................116
196
Proměnit svá nadání v životadárné síly............................................ 118 Najít svůj vlastní způsob, jak využívat své vlohy..............................120
Odpustit a začít znovu žít....................................................................122 Rozpoznat ztráty a možnosti nápravy............................................... 123 Kontraproduktivní strategie............................................................... 124 Síla odpouštět...................................................................................... 127 Odpustit mrtvému................................................................................131
Vydat se po stopách milosrdenství......................................................132 Velké neštěstí....................................................................................... 132 Kdo může odpouštět?........................................................................... 135 Napnout plachty po větru milosrdenství........................................... 136
Nasměrovat „mohutnosti duše“.......................................................... 137 Tvá chápavost jako cesta k pravdě..................................................... 137 Tvá paměť jako cesta k naději.............................................................140 Tvá vůle jako cesta k lásce..................................................................144
Jednání, kterým rosteme.....................................................................149 „Orientační plán“ pro naši činnost..................................................... 152 A co utrpení?........................................................................................ 157
Obohatit své okolí................................................................................160 Vybrat si vhodné prostředí..................................................................161 Protříbit si dietní zásady pro svou duchovní konzumaci.................. 163 Využívat svou sféru vlivu....................................................................164 Prožívat věrnost v kontinuitě i novosti............................................... 165 Tváří v tvář poslednímu horizontu smrti a života.............................168
zahájení a závěr Neměj strach!.......................................................................................171
příloha Cvičení ke kapitole 2......................................................................... 173
1. série: Naše tělo-duch........................................................................ 173 2. série: Naše potřeby.......................................................................... 175
197
3. série: Ego a já..................................................................................176 4. série: Od jedné potřeby k druhé...................................................... 177 Fyziologické potřeby........................................................................... 178 Potřeby bezpečí....................................................................................180 Potřeby sounáležitosti.........................................................................183 Potřeba sebeúcty..................................................................................185 Potřeba smyslu....................................................................................188 Potřeba seberealizace...........................................................................191
198
1. kapitola vítej ve svém nitru
První kapitola ti prozradí, jaký cíl si klade kniha, kterou držíš v rukou, a jakou cestou se k tomuto cíli ubírá. Nad úvodní stránkou mého spisku tě možná napadla otázka: „K čemu mi bude dobrá tato knížka, když se všechny odpovědi skrývají ve mně?“ Proto připojuji několik vysvětlení.
„Sezame, otevři se“ pro cestu do vlastního nitra
Otázka, která zazněla před chvílí, souvisí s dramatickou zkušeností, se kterou je dříve či později – a čím dříve, tím lépe – konfrontován každý člověk. Nemáme sklon chovat se spontánně sami k sobě přátelsky; žijeme příliš mimo sebe sama. Většina našich rozhodnutí, myšlenek, zvyků a emocí vyplývá z vnějších okolností, kterým se podařilo zmocnit se nás bez našeho vědomí tak, jako když zemi okupuje cizí mocnost. Jako oběti těchto mocností se jim až příliš často podvolujeme, máme v sobě „kolaboranta“, který hraje jejich hru. Skrývá se v nás však i odbojář žíznící po svobodě, připravený bít se za to, aby ji získal. Je to dramatická zkušenost, protože na ní závisí úspěšnost naší existence. Podobá se divadelní hře nebo filmu, v němž ztvárňujeme hlavní roli. Kdo řídí herce? Kdo je herec a kdo režisér? Já sám? Společnost?
Náhoda? Osud? Tato kniha by ti chtěla nabídnout podněty, které ti ukážou, jak se můžeš stát hlavní postavou svého vlastního života. Neodolám a odcituji úryvek ze svatého Augustina, jednoho z největších géniů lidstva. Když po dlouhých letech hledání a tápání objevil Boha , napsal toto: „Pozdě jsem tě miloval, kráso tak stará a přece tak nová, pozdě jsem tě miloval! Ty jsi byl uvnitř a já venku a tam jsem tě hledal, a já šeredný vrhl jsem se na všechny tvé krásné tvory, jež jsi stvořil. Ty jsi byl se mnou, ale já jsem nebyl s tebou. … Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.“ Byl jsem venku, vzdálený sám sobě… A pak se jednoho dne nebo noci vnitřní dvířka duše či srdce otevřou a já vcházím do přítomnosti sebe sama. Jsem jako Ali Baba, který vyslovil „Sezame, otevři se“ a nyní vstupuje do jeskyně plné pokladů. Od nynějška moje existence získává nový směr. Mohu čerpat z vnitřních pokladů, abych žil jinak než dříve. Herec, se kterým až do této chvíle více či méně manipulovali zvenčí, si začíná o svém vlastním příběhu rozhodovat sám. Tento obrat prožilo mnoho mužů a žen. Stopy jejich zkušeností se vryly jako brázdy do půdy lidství a vytyčily cesty k poznání a přijetí zodpovědnosti za sebe sama. Rád bych tě seznámil s některými z těchto cest, aby sis je prožil, budeš-li chtít, svým osobitým způsobem. Dovedou tě k tobě, k té „pradávné, a přitom tak nové Tato kniha není náboženský spis. O něco později vysvětlím, v jakém smyslu užívám slovo „bůh“. Aurelius Augustinus: Vyznání. Praha, Kalich 1992, s. 341 (přeložil Mikuláš Levý).
kráse“, která tě očekává ve tvém nitru. Odtud po nich budeš moci zamířit, smířený a ztišený, také k druhým lidem. Budeš svobodný žít a milovat.
Ty
Kdo tedy jsi, můj milý čtenáři? Kdyby se tě na to dnes někdo zeptal, co bys mu odpověděl? Tušíš, že v tobě existuje tajemství, které dostatečně nevystihne žádná definice. Jsi mnohem obsáhlejší a bohatší, než by kdokoliv, ať už ty nebo druzí, dokázal vyjádřit. Zahoď nálepky a žij tajemstvím, které tě oživuje! Tato kniha by ti chtěla posloužit jako průvodce při objevování tvého nitra, abys stále více a více přebíral vlastní osud do svých rukou a svého srdce. Lidé se vydávali vstříc této zkušenosti odnepaměti. Pro Sokrata bylo téměř pět století před Kristem největším úkolem toto: „Poznej sám sebe.“ Sokrates sám objevil nápis tohoto znění v chrámu v Delfách. K čemu ti bude jakákoliv jiná vědomost, pokud neznáš sám sebe, lépe řečeno pokud se neponoříš do sebepoznávání a nedáš tím svému životu lepší směr? Co je tu ve hře? Ve zkratce to vyjadřuje příběh dochovaný v tradici chasidů, zbožných východoevropských Židů s dobrým smyslem pro humor. Rabi Zusja řekl prý na smrtelné posteli: „Až přijdu na onen svět, nebudou se mne ptát: Proč jsi nebyl Eliášem? Nebo: Proč jsi nebyl Mojžíšem? Ale: Proč jsi nebyl Zusjou?“ Hluboká pravdivost tohoto příběhu se týká i tebe. Tvým posláním není podobat se tomu či onomu
– přestože některé příklady mohou nesmírně povzbudit – ani se s někým srovnávat, ale stát se tím, kým jsi. Nikdo to nemůže udělat za tebe. Pokud toho nedosáhneš, alespoň částečně, nedosáhneš harmonie sám se sebou a lidstvo bude navždy ochuzeno o jednu svou konkrétní, ničím nenahraditelnou skutečnost – o tebe.
To, co hledáš, se skrývá v tobě
Je tedy třeba objevit dvířka, která vedou do říše lidského nitra. Stejně jako Augustin, kterého jsem citoval výše, jsi zván k setkání s krásou skrytou uvnitř tebe. Starodávná hinduistická legenda vypráví, jak se bohové sešli ke společné poradě. Shodli se, že si lidé nezaslouží štěstí, kterým neustále mrhají, když chybují a páchají zlé věci. Bohové se proto usnesli, že štěstí ukryjí a lidé budou trávit svůj život tím, že budou štěstí hledat – místo aby ho ničili, nikdy ho však nenaleznou. Vždyť jakmile by se štěstí jednou zmocnili, byli by schopni proměnit ho v neštěstí. Dobře, ale jakou zvolit skrýš pro celé slavné štěstí, aby ho právě tam nikdo nevytušil? Jeden bůh či bohyně navrhl, aby štěstí umístili na nejvyšší vrcholek Himálaje. „Ne, ne,“ zamítlo to nejvyšší božstvo, „člověk je zvídavý, odvážný a umíněný, jednoho dne jistě stane i v těch nejzávratnějších výškách hor.“ Kam s ním? Na to nejneproniknutelnější místo hustého lesa? Na dno oceánu? Žádný nápad se nesetkal se všeobecným souhlasem. Žádné místo na světě jim nepřipadalo dostatečně bezpečné. Tehdy přišel bůh ze všech nejmazanější s návrhem, k němuž se připojili všichni ostatní: „Zakopejme štěstí do srdce člověka: lidi nikdy nenapadne, aby ho hledali právě tam!“ Od toho dne, vypráví legenda, hledají lidé 10
štěstí všude možně, projdou hory i doly, ale nenacházejí ho. Štěstí dosáhnou jen ti nejmoudřejší, kteří přišli na kloub tajemství bohů. V Bibli najdeme podobné vyprávění, které se liší jen tím, že se Bůh nechce lidského štěstí zmocnit, ale vede člověka k tomu, aby ke štěstí dospěl, a jasně mu vysvětluje, kde se nachází: „Tento příkaz, který ti dnes ukládám, nepřesahuje tvé schopnosti ani není daleko od tebe. Není na nebi, abys se musel říkat: ‚Kdo kvůli nám vystoupí na nebe, přinese nám jej a vyhlásí, abychom ho mohli zachovávat?‘ ... Vždyť je ti to slovo velmi blízko, je v tvých ustéch a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat. Hleď předkládám ti dnes život a dobro, smrt a zlo. ... Zvol si život.“ Zvol si život! Tak zní velké přikázání. Je vepsáno do srdce každého člověka.
„Bůh“ pro všechny
V některých pasážích této knihy bude řeč o „bohu“. Nejpodrobněji se k této otázce vyjádřím v závěrečné kapitole. Hned na úvod však musím zdůraznit jednu věc: cesty životem, o nichž mluvím ve svém spisku, jsou otevřené komukoliv. Může se po nich vydat každý, ať se přiklání k jakémukoliv náboženskému přesvědčení či spiritualitě. Jsi-li věřící, můžeš zde načerpat další síly – kéž bys díky této knize pokročil v hledání ještě dále, Dt 30,11-15.19.
11
než kam jsi dospěl doposud. Povzbudí tě, abys pronikl do ještě větší hloubky toho, čemu již věříš. Definuješ-li se (definicím se však raději vyhýbej!) jako „bez vyznání“ a nepřikláníš se k žádnému duchovnímu proudu, tato kniha ti žádné náboženství vnucovat nebude. Bude ti však společníkem na cestě do tvého nitra, tam, kde Duch vane, jak chce. A tak, všichni, vykročme kupředu! Beze strachu z čehokoliv a z kohokoliv. Dokonce ani z Boha. Ten „bůh“, o němž bude řeč, se píše s malým počátečním písmenem a v uvozovkách. Je to „bůh“, který stojí před, po či za všemi náboženstvími, tomuto „bohu“ tykáme a on tyká nám, nežádá si žádný speciální titul. Je to „bůh“ bez nároku na všeobecnou platnost a uvozovky ho mají chránit před jakoukoliv urputnou snahou o definici. Nepřeje si to stejně, jako se nelíbí nám, když nás někdo chce zaškatulkovat. Bude-li se ti „bůh“ chtít dát poznat (může to být v rámci jakéhokoliv náboženství), povede se mu to daleko snáze než mně. Nebudu se proto stavět na jeho místo ani mu nepolezu do zelí. Je to věc jen vás dvou, tebe a „jeho“. Musíte si poradit.
Zkušenost velkých mistrů
Když toto říkám, nestavím se ani nad, ani mimo náboženství. K jednomu z nich se vřele hlásím, protože jsem křesťan a katolický kněz. Sám za sebe proto vycházím z této pozice. Jsem však do své víry natolik ponořen, že v její hloubce stále více vnímám spodní proudy, které mají příchuť univerzality a mohou zavlažit i tvou vlastní půdu. 12
Znám natolik dobře několik dalších náboženství, abych mohl potvrdit, že součástí každého z nich je poselství, které se neobrací pouze k vlastním vyznavačům, ale ke každému člověku. Totéž tvrdím také o všemožných „agnosticismech“ či „ateismech“, právě proto i tato slova píšu v uvozovkách. Odkud čerpám inspiraci pro to všechno, co se dočteš? Přečetl jsem a nepřestávám číst mnoho knížek, některé z dávných staletí, ale stále aktuální, jiné z doby nedávné, které však čerpají z hlubin, jež neznají plynutí času. V této knihovně velkých autorů s oblibou vyhledávám velké znalce lidského srdce náležející ke křesťanské tradici: Řehoře z Nyssy, Maxima Vyznavače, Benedikta z Nursie, Evagria Pontského, Augustina z Hippa, Izáka Syrského, Tomáše Akvinského, Ignáce z Loyoly, Františka z Assisi, Terezii z Avily, Terezii z Lisieux, Jana od Kříže, Jana Taulera, Františka Saleského, Maurice Zundela – mám-li citovat namátkou jen některé a napřeskáčku. Tito autoři mne zaujali, protože vycházeli z vlastní zkušenosti. S maximálním nasazením hledali osvobození a potom si dali práci, aby o tom vydali svědectví. Proč? Jednoduše proto, aby předali dál bohatství, které objevili, a naznačili tak ostatním, kudy vedou dobré životní cesty. V něčem se podobají průzkumníkovi, který z výpravy po dosud neznámém území přináší mapu a informace. Právě tímto způsobem dochází k pokroku lidstva: každý svědek autentické zkušenosti může v ostatních probudit touhu po lidském dobrodružství a poukázat na několik prostředků, jak v tomto dobrodružství obstát. 13
Kratičká zkušenost
Abych prožil svou vlastní existenci, živil jsem se plody všech těch zkušeností s týmž vyústěním. Ve své knize nebudu mluvit o ničem, co bych nezakusil sám na vlastní kůži. Své zkušenosti stále prohlubuji a doufám, že i já se přibližuji ke svému dovršení. Krásné dobrodružství! A krásný život! V rámci svého povolání jsem měl to štěstí doprovázet – a stále ještě doprovázím – muže a ženy každého věku a stavu (lidského, náboženského, duchovního) na cestě jejich niterného života. S těmito lidmi jsem mohl prověřit hodnotu a průkaznost všeho toho, o čem jsem četl a co jsem já sám zakusil. Tuto knihu jsem napsal proto, abych o tom vydal svědectví. A ještě jedna důvěrná věc: původně jsem zamýšlel obrátit se jen na křesťany. Zdálo se mi, že by mi to můj úkol usnadnilo. Mohl bych se opřít o společné hodnoty a víru, citovat Bibli a křesťanské autory. Svůj původní záměr jsem zcela neopustil, ale rozhodl jsem se podřídit ho jinému cíli, a to z jednoho prostého důvodu. Zdálo se mi, že bych křesťana nikdy skutečně nezasáhl, pokud bych se v něm na prvním místě nedotkl lidské bytosti jako takové. Proto se má kniha nakonec obrací na všechny.
Díky, psychologové
Možná tě teď napadá: to je mi pěkné, duchovní tradice. Dnes už jsme ale přece mnohem dál! Máme k dispozici jiné znalosti, které nám přinášejí vědecké 14
disciplíny – psychologie, psychoanalýza, vědy zkoumající procesy poznávání a nervový systém se všemi jejich specializacemi a rozvinutými technikami! K čemu je nám tedy ještě nějaká moudrost náboženství a duchovních směrů? K čertu s těmito přežitky z předvědeckého dávnověku! Zmíněných vědeckých odvětví si velmi vážím a sám se o ně intenzivně zajímám. Díky všem psychologům včerejška, dneška i zítřka! Přesto musím podotknout, že nevynalezli ani lidskou bytost, ani vědění o ní. Když přišel roku 1856 na svět Sigmund Freud, uplynulo už hodně přes sto tisíc let – pravděpodobně tři sta tisíc – od doby, kdy si již homo sapiens, příslušník našeho biologického druhu, kladl tytéž otázky: Kdo jsem? K čemu je život? A k čemu smrt? Nějakých dva tisíce pět set let nás dnes dělí od dob, kdy se tyto otázky pokusily zodpovědět staroindické texty, a dva tisíce let uplynulo od vystoupení Buddhy. Rovněž před více než dvěma tisíci lety se začala rozvíjet biblická tradice a Řekové položili základy naší západní filozofie. V předcházejících staletích si své mýty a moudrost vytvořily civilizace v Egyptě a Mezopotámii. Vždycky a všude se opakuje tatáž otázka: Člověče, kdo jsi? Na tuto otázku se v priběhu posledních dvou tisíc let bez ustání snažili odpovědět také křesťané, nejprve svým způsobem života a potom i svou reflexí. Jejich přínos je originální a rozhodující ze dvou hledisek. První věc je obohacující jen pro ně samé: byli přesvědčeni, že těží z úžasného, nepřekonatelného zjevení „boha“, který se stal člověkem, Ježíše, Syna Božího. V jeho 15
životě a poselství viděli křesťané zkušenost, která nemá obdoby: existuje-li autentický způsob, jak žít lidský život, pak je to právě ten Ježíšův. Druhý důvod – který vyplývá z prvního – může oproti tomu posunout kupředu každého. Křesťané cítili povolání, aby se vydali v Ježíšových stopách a přijali jeho zkušenost za vlastní. Někteří z nich si chtěli radikálně vyzkoušet, co to znamená prožívat lidství Ježíšovým způsobem, a dali se vést jeho duchem. Jsou to velcí světci, k nimž patří také ti, které jsem jmenoval před chvílí. Zkoumali hlubiny lidského srdce, jemné záhyby lidského ducha. Objevili vlastně nevědomí dávno před Freudem. Už oni popsali proces uvědomění, odpoutání, soucítění, léčivé účinky slova, zdravou sebeúctu a seberealizaci. Když porovnáme „objevy“ dnešních psychologických věd s tím, co věděla již dávná moudrost, křesťanská obzvláště, vypadá to, jako kdyby naši vědci objevovali Ameriku, která existovala už dávno před nimi. Změnila se terminologie, ale i původní názvosloví starodávné moudrosti je stejně přesné a přiléhavé. Tento fakt nijak nesnižuje hodnotu či přínos dnešních psychologických disciplín. V mnoha ohledech se naopak potvrzuje jejich věrohodnost. Kromě toho nabízejí pro určité situace nové a progresivní způsoby porozumění. Tato kniha nenabízí ani nový psychologický náhled, který by se připojil k těm dosavadním, ani jejich náhražku. Na cestě, po níž se vydáme, se naším východiskem stane především zkušenost, kterou v sobě všechny psychologické vědy implicitně skrývají. 16
Uvědomit si svá nadání Všechno začíná osobní inventurou nadání, schopností a vlastností, které jsou nám vlastní.44 Pozitivní stránka každého člověka je stejně jedinečná jako otisky prstů. A znamená jeho opravdovou identitu. Navrhuji ti, abys prozkoumal pět oblastí svého života, abys objevil svá nadání. Protože se překrývají, není divu, že se tatáž schopnost může projevovat v několika oblastech zároveň. Podívejme se na ně: 1. Oblast znalostí. Příklady: intelektuální zvídavost, smysl pro vědecký výzkum či pro kulturu, chuť učit se a rozumět, … 2. Oblast činností. Příklady: manuální či technická zručnost, smysl pro organizování či řízení, sportovní vlohy, chuť něco podniknout, i když je to riskantní, … 3. Oblast vyjadřování. Příklady: umělecké vlohy, vypravěčské nadání, schopnost vyučovat, chuť psát nebo se vyjadřovat ústně, smysl pro výzdobu (zařízení bytu, výběr oblečení či předmětů), chuť předávat své vědomosti či přesvědčení, … 4. Oblast vztahů. Příklady: snadnost navázání kontaktu, schopnost naslouchání či soucítění, nadání vytvářet příjemnou atmosféru nebo řešit konflikty, … 5. Oblast niternosti. Příklady: záliba ve chvílích samoty a ticha, vědomí bohatosti vlastního vnitřního světa, schopnost meditovat nebo modlit se, touha „pracovat na sobě“, …
44 Zajímavá studie zachycující křesťanský kontext: Christian A. Schwarz: Découvrez vos dons [Objevte svá nadání]. Éditions Empreinte Temps présent, Paris 1998. Částečně čerpám inspiraci právě odsud.
116
Pro každou kategorii bychom mohli zmínit světově známé osobnosti, avšak věhlas zde nehraje zásadní roli. Okolo sebe objevíš obyčejné lidi, kteří jsou těmito nadáními v různé míře obdařeni. Potřebujeme slunce a hvězdy, ale i skromné svíčky přinášející světlo do naší každodennosti. Jak poznáš, zda skutečně vlastníš určité nadání či zda je to jen iluze? Zkoumání ti usnadní následující výroky: 1. Přitahují tě a vzbuzují v tobě zvláštní obdiv lidé, kteří nepřehlédnutelným způsobem zosobňují určité nadání, vidíš v nich svůj vzor. 2. Tvá zkušenost tě ujišťuje o tom, že tato nadání se ve tvém životě již projevují, byť by to bylo jen trochu. 3. Prožíváš nefalšovanou radost, když svá nadání uplatňuješ, a to i tehdy, když to vyžaduje velké úsilí. 4. Zjišťuješ, že tato nadání – v zárodku nebo méně či více rozvinutá – patřila ke tvé osobnosti odjakživa nebo téměř odjakživa. 5. Lidé, kteří tě dobře znají, dosvědčují a ujišťují tě, že daná nadání skutečně máš. 6. Máš v sobě vnitřní touhu naplnit určité poslání ve prospěch druhého člověka. 7. Jsi odhodlaný investovat čas a energii do toho, abys svá nadání rozvíjel. Až si tento výčet projdeš, pravděpodobně zjistíš, že jsi obdařen mnoha autentickými vlohami a schopnostmi. Doporučuji ti, aby sis je hierarchicky seřadil a zjistil, která z nich ti připadá nejdůležitější. Pokud si nejsi svým výběrem jistý, nevadí to. Budeš se k němu moci vrátit, až budeš chtít, mezitím 117
si nastřádáš nové podněty ze svého přemýšlení nebo z událostí. Důležité je, abys nastartoval a udržel v chodu proces objevování svého povolání a svého poslání.
Proměnit svá nadání v životadárné síly Každou vlohu můžeme buď využívat k uspokojení přebujelého ega, nebo jejím prostřednictvím podporovat realizaci já v duchu „lásky B“. Vědci dali svou vědu do služeb nešťastných záležitostí. Lidé talentovaní na řízení a organizaci se stali krvelačnými tyrany nebo šéfy mafiánů. Jiní, obdaření schopnostmi z oblasti komunikace a vztahů, využili své vlohy k manipulaci s druhými. Aby ses vyhnul těmto nástrahám: 1. Ověř si, zda svá nadání – a především to, které jsi postavil na první místo – využíváš tak, že nikomu neškodí. Pokud by pro někoho škodlivé bylo, je důležité, abys podrobil kontrole způsob, jakým svou vlohu uplatňuješ. Pokud jsi například nadaný pro řízení a jsi rozený vůdce, ale tuto schopnost aplikuješ bezohledně a u druhých vyvoláváš frustrace či malomyslnost, znamená to, že hlavní slovo má tvé ego. Bylo by na místě změnit styl. 2. Nakládej se svým talentem tak, abys bral v úvahu potřeby svých blízkých (rodičů, přátel, spolupracovníků), především jejich potřeby sounáležitosti, úcty, smyslu a seberealizace, ale nepřehlížej ani jejich fyziologické potřeby a potřeby bezpečí. Pokud například řídíš nějaký podnik, staráš se jedině nebo především o to, abys za každou cenu vydělal, nebo na cestě za svými ekonomickými cíli přebíráš zodpovědnost i za to, aby 118
byla respektována práva a oprávněné potřeby tvých zaměstnanců? Jakých prostředků užíváš, aby sis to ověřil a dále vylepšoval? 3. Dej svým schopnostem zřetelně pozitivní orientaci podle toho, v jaké oblasti se projevují: a) Oblast znalostí: hledej pravdu… a ne věhlas nebo něco podobného. b) Oblast činností: vyhledávej dobro pro maximum lidí, aniž bys tím někomu ublížil… a ne touhu po moci nebo opojení úspěchem. c) Oblast vyjadřování: hledej krásu… a ne úspěch za každou cenu. d) Oblast vztahů: vyhledávej nezištnost… a ne vypočítavost. e) Oblast niternosti: hledej „boha“ a ne sebeobdivné pozorování svého ega. f) Závěrečné pravidlo: nadání, které rozvíjíš v určité výsadní oblasti, má blahodárné účinky ve všech oblastech. Například krása zahrnuje hodnoty pravdy, dobra, nezištnosti i „posvátného tajemství“. Dobře napsaná kniha může „povznést“ čtenářovu duši nebo polichotit jeho egu. Malý princ od Saint-Exupéryho, Prorok Chalíla Džibrána nebo Nejnižší od Christiana Bobina v nás vzbudí hluboké pohnutí právě proto, že nás krása vyjadřování přivádí do kontaktu s pravdou našeho bytí a s dobrem, které v nás dřímá. 4. Buď pozorný k pozitivním ohlasům u sebe i u druhých na rozvíjení tvého talentu: vnitřní pokoj a harmonie, nadšení, motivace, naděje, otevřenost k druhým. 5. Můžeš rozšířit či změnit pole působnosti svého talentu tak, aby prospíval znevýhodněným lidem? 119
Tato pozornost k nejubožejším odhalí tobě samotnému schopnost milovat a být šťastný, kterou jsi dříve asi neznal. Například člověk nadaný v oblasti organizace může v části svého volného času dělat něco pro charitativní organizaci. Občas dojde k radikálnějším obratům: bývalý ředitel banky, nyní důchodce, využije své vlohy a zkušenosti ve prospěch malých řemeslníků nebo podnikatelů s ekonomickými potížemi. Albert Schweitzer zanechal skvělé kariéry univerzitního vyučujícího a stal se lékařem v Lambaréné. Matka Tereza opustila své místo učitelky v zabezpečené škole v Kalkatě, aby se postarala o děti ulice a o umírající. František z Assisi se jednoho krásného dne vzdal privilegovaného postavení měšťanského synka a „oženil se s paní Chudobou“. Na závěr tvého zamyšlení ti doporučuji, aby ses pokusil postupně rozeznat nadání, povolání či poslání, které určitým způsobem tvoří osu tvé seberealizace. Nad příklady několika slavných osobností bychom tak mohli říci, že u Matky Terezy to bylo soucítění; u Louise Pasteura věda ve službách života; u Rigoberta Menchu či Aunga San Suu Kyi zase angažování se za lidská práva.45 A u tebe?
Najít svůj vlastní způsob, jak využívat své vlohy Jak může člověk poznat a uskutečnit své osobní povolání? Odpovědi se dobereme, když si ujasníme následující věci:
45 Chceš-li se o těchto lidech dozvědět víc, zadej jejich jména do internetového vyhledávače.
120
1. Svou vnitřní inspiraci. Je to pronikavý hlas tvé touhy či „boha“. Pravděpodobně ti v nitru zaznívá už od dětství. Snaž se mu naslouchat a porozumět. Deník Etty Hillesum46 obdivuhodně zachycuje vše to, co kousek po kousku vyplouvá na povrch z jejího srdce. 2. Své schopnosti a svou historii. Ty ti naznačí, kde se můžeš rozvíjet a kde jsou tvé meze, některé překonatelné, jiné ne. Uč se je rozeznávat. Alexandre Jollien přijímá svůj handicap, aniž by se jím nechal nějak omezovat.47 3. Situaci, v níž se nacházíš. Ta je větší či menší měrou příznivá tvé konkrétní seberealizaci. Určitým způsobem ji můžeš měnit. Moudře a s rozvahou. Matka Tereza se dožila toho, že o její péči o umírající věděl celý svět, zatímco jiní doprovázejí lidi na konci života v úzkém okruhu svých známých. 4. Výzvy, které k tobě přicházejí zvenčí od nějaké osoby či skrze nějakou událost. Mohou, ale nemusí souznít s tvou vnitřní inspirací. Henriho Dunanta, zakladatele Červeného kříže, šokovala a motivovala zvěrstva na bitevních polích. Louis Braille, který při nehodě oslepl, vypracoval na základě své vlastní zkušenosti písmo, které se po něm jmenuje. Jean Vanier objevil díky styku s psychicky handicapovanými lidmi, nakolik je celý život posvátným příběhem. Začal rozvíjet svou osobnost díky tomu, že odpověděl na výzvu organizace vzájemné pomoci, která hledala dobrovolníky.
46 Viz kapitolu 2, pozn. 12, str 28. 47 Alexandre Jollien: Éloge de la faiblesse [Chvála slabosti]. Cerf, Paris 1999.
121