Kapitola IV
Farářem v Arsu Po smrti otce Balleye posílá generální vikář Courbon Jana Mariu do Arsu v Dombes. Ars byla nejchudobnější vesničkou diecéze s pouhými 230 obyvateli a žila ve velmi skromných podmínkách. Jan Maria přijel do Arsu 13. února 1818 a nedělal si velké naděje. Obavy z toho být farářem a muset zodpovídat za celou farnost jej pronásledovaly velmi dlouho. Byl to úkol, jehož se necítil být hoden. Především toužil být knězem podle Božího srdce a doprovázet k Bohu duše, které mu budou svěřeny. Své pastorační metody si už předtím vyzkoušel v Écully. Patřily mezi ně modlitba, pokání a chudoba. Proto ihned po příjezdu do Arsu začal také zde praktikovat tento každodenní řád. Farní budova byla dosti velká. Byla dobře vybavena nábytkem, který dostal předchozí farář od hraběte des Garets. Jan Maria si ponechal jen to nezbytné a prosil hraběte, aby si ostatní „nepotřebný“ nábytek, tedy ten, který byl podle jeho mínění nadbytečný, vzal zase zpátky. Nechal si jen několik věcí a knih, jež zdědil po svém učiteli, faráři Balleyovi. Stačila mu skříň, stůl, dvě židle, postel pro případné hosty a pro něho slamník, který neměl ani matraci. 25
Co se týče jídla, řídil se podobným řádem. Stačilo mu pár vařených brambor, placka z tmavé mouky, kousek chleba a sklenice vody. Jeden zemědělec potvrdil, že to, co stačilo kaplanovi k životu, by pro každého jiného člověka znamenalo zemřít hladem. Toto rozhodnutí žít v chudobě mu umožňovalo cítit se opravdu ve své kůži. Především byl mnohem citlivější k potřebám těch nejubožejších lidí. Chtěl se vzdát blahobytu a pohodlí, aby měl srdce skutečně svobodné, takové srdce, které se umí otevřít každé materiální a duchovní chudobě. „Moje tajemství,“ říkával, „je prosté: dát všechno a nenechat si nic.“ Díky své nezištnosti byl pozorný k chudým, především k chudým z farnosti, jimž projevoval mimořádnou něhu. Jednal s nimi skutečně jemně a pečlivě. Vždy nabádal, aby se na chudé nikdy nezapomínalo, jinak by toto opomenutí zasáhlo samotného Boha. Když chudí zaklepali na dveře, byl šťastný, že je může přijmout a že jim může říci: „Já jsem chudý tak jako vy. Dnes jsem jeden z vás!“ Často ani nečekal, až ho přijdou prosit o pomoc. Sám se s nimi dělil o to, co měl. S radostí přijímal poutníky, kteří zaklepali na farní dveře. Nezřídka se také stávalo, že vyměňoval bílý chléb, který mu přinášeli farníci, za chléb chudých, kteří k němu přišli žebrat. Jíst chléb chudých bylo pro kaplana skutečně velkou ctí. Jeho štědrost byla bez hranic. I peníze, které dostával, byly v jeho rukou jako v děravém měšci. Na konci života rád opakoval: „Jsem velmi spokojený. Nemám už nic a dobrý Bůh si mě může zavolat, kdy bude chtít.“
26
O chudobě „Přátelé chudých jsou přátelé Boží. Čím více se stáváme chudými z lásky k Bohu, tím více jsme ve skutečnosti bohatí. Kdo má mnoho, tomu vždy něco chybí. Tomu, kdo nemá nic, také nic nechybí. Abychom mohli mnoho dostat, musíme mnoho dát. Když máte mnoho, dávejte mnoho. Když máte málo, dávejte málo. Dávejte ale vždy s dobrým srdcem a s radostí. Často věříme, že před námi stojí chudák, a nakonec objevíme, že je to Pán. Jsou dva typy lakomců. Lakomec nebeský a lakomec pozemský. Lakomec pozemský neumí přemýšlet o věcech věčných. Má pořád nedostatek bohatství, pořád jen shromažďuje majetek. Když ale přijde čas smrti, nemá nic, co by si s sebou mohl vzít. Často jsem vám říkával: »Stejně se chová ten, kdo má mnoho zásob na zimu. Když přijde nová úroda, neví, co má se zásobami udělat. Stanou se pro něho zátěží. Když umíráme, nebereme si s sebou nic, všechno zde ponecháme.« Co byste si mysleli o člověku, jenž by miloval své zásoby, které by pak stejně musel vyhodit, protože už zahnívaly, a nezajímal by se o drahocenné perly, zlato a diamanty, jež by mohl uchovat, nosit je stále s sebou a které by mohly být jeho štěstím? 27
Děti moje! Neberme si z takového člověka příklad! Neupínejme se na materiální statky, na to, co je konečné, ale zaměřme svou pozornost na získávání ráje, toho jediného pravého pokladu! Nebeský lakomec se zajímá jen o to, jak by mohl získat ráj.“ Farnost v Arsu V době svatého faráře z Arsu byla Francie po revoluci podstatně ovlivněna laicismem, intelektuály z řad osvícenců a nevěrci, jejichž počet rychle rostl. Tohoto společenského klimatu svým způsobem nebyla ušetřena ani malá farnost v Arsu. Když jmenoval generální vikář Jana Mariu kaplanem, svěřil mu toto: „V této farnosti není mnoho lásky mezi lidmi, ale vy ji tam zasadíte.“ Rovněž Catherine Lassagneová, která byla farářovou věrnou spolupracovnicí, vzpomíná na jeho příchod do farnosti takto: „Arská farnost v době příchodu nového faráře žila v té největší duchovní chudobě. Málokdo tam znal nějaké ctnosti, a proto se i málo praktikovaly. Téměř všichni zapomněli jít správnou cestou. Neměli péči o duši a spásu. Mladí nemysleli na nic jiného než na zábavu a povyražení.“ Bylo zarážející, že ve vesnici, která měla pouze 230 obyvatel, byly dvě hospody, kde se snadno překračovala míra v pití vína. Na návsi se nacházely nejenom hospody, ale i kostel. Náves byla privilegovaným místem, kde se každou neděli, pokud bylo pěkné počasí, pořádaly taneční večery. Panu faráři se ale ani tanec, ani krčmy nelíbi28
ly. Považoval je za místo pokušení, které by se nemělo tolerovat. První roky jeho působení v Arsu lze charakterizovat jako úporný boj s těmito nešvary. Podle jeho mínění odrážely morální uvolnění a bezstarostnost, což považoval za skutečnou překážku na cestě ke svatosti. Z tohoto důvodu se obrnil trpělivostí a hledal nějaké řešení této složité situace. Především se začal věnovat několika ženám, které farnost navštěvovaly. Vyzýval je k častější účasti na mši svaté, nejenom v neděli, ale také někdy ve všední dny. Učil je modlit se růženec a nakonec jim nabídl možnost každodenního přijímání. Po šesti měsících od jeho příchodu do Arsu se již vytvořila malá skupinka, která se v neděli scházela ke krátkým modlitbám. Farníci se zde učili nové písně a poslouchali otcovské slovo pana faráře. Tak se vytvořilo růžencové bratrstvo. Během dvou tří let se skupinka rozrostla a obohatila se o maminky a mládež. Ženy získal Jan Maria Vianney svou jednoduchou a přesvědčivou výukou, jež jim pronikala přímo do srdce. Často ve svých výkladech hovořil o významu čistoty. U této ctnosti zdůrazňoval její krásu a důležitost. Mládež postupem času v neděli přestávala chodit tancovat. Tato místní „tradice“, která se tolik příčila jeho životu a výuce, se později přestala praktikovat úplně. Když ustalo nedělní tancování, snížila se také návštěvnost obou hospod. Nakonec musely být zrušeny. Až později, když Ars začal být vyhledávaným poutním místem, byly otevřeny znovu. Sloužily k občerstvení poutníků, kteří přicházeli za svatým farářem, jenž se mezitím stal nejvyhledávanějším knězem Francie.
29
O čistotě „Nic se nemůže vyrovnat kráse čisté duše! Kdybychom si to uvědomovali, nemohli bychom svou čistotu ztratit. Čistou duši nesvazuje hmota ani věci pozemské, ani ona sama sebe. Kdo si zachoval křestní nevinnost, je jako dítě, které vždy poslouchalo svého otce. Kdo má nevinnou duši, cítí se být nesen k výšinám Boží láskou jako orel, který se na svých křídlech vznáší k nebeské nesmírnosti. Křesťan s čistou duší je jako pták, který je provázkem přivázán k zemi. Chudák ptáček! Čeká na okamžik, kdy se provázek přetrhne, aby mohl vzlétnout vzhůru. Čistá duše je jako krásná perla. Dokud zůstává ukryta uvnitř mušle na dně moře, nikdo po ní netouží. Jakmile se ale vyjme ven a vystaví se slunečním paprskům, začne se třpytit a přitahovat pozornost. Tak také čistá duše, která je očím světa skryta, bude jednoho dne zářit před anděly na slunci věčnosti. Kdo ztratil čistotu, je jako kousek látky namočené v oleji. Můžete ji prát a chtít usušit, ale skvrna se objeví vždy znovu. A tak pro očištění nečisté duše je nutný zázrak. Čistota přichází z nebe. Je třeba o ni prosit Boha. Jestliže o ni budeme prosit, tak ji dostaneme. Musíme být ale pozorní, abychom ji neztratili. Proto svá srdce musíme uzavřít před pýchou, smyslností a všemi ostatními vášněmi tak, jako se zavírají dveře a okna, aby nikdo nemohl vejít. 30
Úkon lásky „Miluji Tě, můj Bože, a toužím Tě milovat až do posledního dechu svého života. Miluji Tě, Bože nekonečně vlídný. Raději chci zemřít láskou k Tobě než žít jen okamžik bez lásky k Tobě. Miluji Tě, Pane, a prosím Tě o jedinou milost, abych Tě směl milovat věčně. Miluji Tě, můj Bože, a toužím po nebi, jen mít to štěstí milovat Tě dokonale. Můj Bože, když nemůže můj jazyk nepřetržitě říkat „Miluji Tě“, chci, aby Ti to opakovalo mé srdce při každém svém tepu. Miluji Tě, můj božský Spasiteli, protože jsi byl pro mě ukřižován a držíš mě zde dole ukřižovaného spolu s Tebou. Můj Bože, uděl mi milost zemřít láskou k Tobě a s vědomím, že Tě miluji.“
98
Obsah
Úvod ......................................................................................................... 5 Kapitola I............................................................................................. 9 Vianneyova rodina............................................................................ 9 Historický kontext........................................................................... 10 Dardilly během revoluce................................................................ 12 Kapitola II.......................................................................................... 13 Zrození povolání.............................................................................. 13 Potíže při studiu............................................................................... 14 Povolání na vojnu............................................................................ 15 Kapitola III . ...................................................................................... 17 Na cestě ke kněžství........................................................................ 17 Kaplanem v Écully........................................................................... 18 O umrtvování................................................................................. 19 O kněžství....................................................................................... 21 Kapitola IV......................................................................................... 25 Farářem v Arsu ............................................................................... 25 O chudobě....................................................................................... 27 Farnost v Arsu.................................................................................. 28 O čistotě.......................................................................................... 30 Obrácení farnosti............................................................................. 31 O kříži............................................................................................. 33
101
Rekonstrukce kostela ..................................................................... 35 O lásce k Bohu ............................................................................... 36 Kapitola V.......................................................................................... 39 Kázání a katecheze.......................................................................... 39 O nebeské naději............................................................................. 40 Dům prozřetelnosti......................................................................... 42 O posvěcování křesťana.................................................................. 43 Mračna nad Domem prozřetelnosti.............................................. 45 O pokoře.......................................................................................... 46 Chlapecká škola............................................................................... 47 O víře.............................................................................................. 48 Kapitola VI ....................................................................................... 51 Farář, muž modlitby........................................................................ 51 O modlitbě...................................................................................... 52 O eucharistii................................................................................... 53 O hodnotě častého přijímání........................................................... 55 O mši svaté..................................................................................... 59 O svaté Panně................................................................................. 60 O Duchu svatém............................................................................. 62 Kapitola VII....................................................................................... 65 V pastoraci........................................................................................ 65 O zpovědi........................................................................................ 66 Úzkost v srdci................................................................................... 68 O boji proti pokušením................................................................... 70 Pokušení............................................................................................ 71 O boji proti ďáblovi ....................................................................... 72 Kapitola VIII...................................................................................... 75 Putování do Arsu............................................................................. 75 O bázni ze ztráty duše.................................................................... 77
102
Různá charismata............................................................................ 78 Dělat každou věc pro Boží potěšení ............................................... 80 Odjezdová mánie............................................................................. 81 O negativních následcích sebelásky................................................ 83 Kapitola IX . ...................................................................................... 85 Otec Raymond, kaplan .................................................................. 85 O odpuštění ................................................................................... 87 Jmenován kanovníkem................................................................... 88 O odpoutání se od pozemských statků............................................ 89 Kapitola X.......................................................................................... 91 Nový pomocník, otec Toccanier.................................................... 91 O naději ......................................................................................... 92 Nové vyznamenání ........................................................................ 94 Nepočítat s pozemskými statky....................................................... 95 Poslední rok života.......................................................................... 95 Úkon lásky.......................................................................................98 Základní životopisná data.................................................................... 99
103