b
Básník čísla
Foto Jan Prokopius
Básník čísla Pavel Zajíc Básník čísla Pavel Zajíc (nar. 1988 v Dačicích) je jakýmsi nezapadajícím, svěžím zjevem české lyriky. Už fakt, že jeho obživou „je správa fondů kvalifikovaných investorů“. Co to může být? Uším intelektuálů to zní cize, ale on ví, že i zde se dá najít a načít nějaká stříbrná žilka. Autorova druhá sbírka s výživným názvem Peníze (Větrné mlýny, 2018) na každý pád upoutala („Konto svítí, láska plyne / Kapitalismus in natura“). Recenzent Martin Poch správně cílí naléhavou otázku, jaká je to vůbec poezie; je „napravo, nalevo? Nahoře, dole? Ano, ne?“. Jenže takto se nic nedozvíme. Jinak řečeno, je dobře, že to zůstává zastřeno, protože pak by byl Zajíc básník špatný. On ví, že poezie musí být především poetická, protože na jiná tempa ducha máme zase jiné dobré nástroje a jinou senzitivitu. S tím nabízí svou „poťouchlou“ poetiku jednadvacátého století, s tím je vidoucí i tam, kde jiný vůbec nic nevytěží. V roce 2012 se Pavel Zajíc stal laureátem Literární soutěže Františka Halase, na to konto vzápětí debutoval sbírkou Ona místa (Nakladatelství Šimon Ryšavý 2013). Spolupodílí se na vydávání literární revue Weles, pečuje o vlastní podcast Korektní poezie. Je basem v mužském pěveckém sboru Láska opravdivá a klarinetistou v undergroundovém uskupení Ťovajz a spol. Žije v Brně, na čtení chodí v příkladném saku a obuvi vyzbrojen moderní technikou. Pěstuje nové a nezavrhuje už nalezené. Jak pravil Poch: „Génius přísné dikce, humor černé žluči, hlas mocný jako zvon.“ Básník cool května, Pavel Zajíc. (mst)
• • •
(úryvek) Svět bez chlebíčků nás změnil, nakládaný květák ulehá s rodinou pod opravený viadukt. Skrutátor brousí čepel, přiklání se k metodice narození pána. CEO tě vidí svou výkonnou optikou, signalista opouští místnost, již má dostatečně naplněn košík koledou. Stal jsi se moderátorem. Dál čte host.
4