b
Básník čísla
Foto Jan Prokopius
Básník čísla Pavel Zajíc Básník čísla Pavel Zajíc (nar. 1988 v Dačicích) je jakýmsi nezapadajícím, svěžím zjevem české lyriky. Už fakt, že jeho obživou „je správa fondů kvalifikovaných investorů“. Co to může být? Uším intelektuálů to zní cize, ale on ví, že i zde se dá najít a načít nějaká stříbrná žilka. Autorova druhá sbírka s výživným názvem Peníze (Větrné mlýny, 2018) na každý pád upoutala („Konto svítí, láska plyne / Kapitalismus in natura“). Recenzent Martin Poch správně cílí naléhavou otázku, jaká je to vůbec poezie; je „napravo, nalevo? Nahoře, dole? Ano, ne?“. Jenže takto se nic nedozvíme. Jinak řečeno, je dobře, že to zůstává zastřeno, protože pak by byl Zajíc básník špatný. On ví, že poezie musí být především poetická, protože na jiná tempa ducha máme zase jiné dobré nástroje a jinou senzitivitu. S tím nabízí svou „poťouchlou“ poetiku jednadvacátého století, s tím je vidoucí i tam, kde jiný vůbec nic nevytěží. V roce 2012 se Pavel Zajíc stal laureátem Literární soutěže Františka Halase, na to konto vzápětí debutoval sbírkou Ona místa (Nakladatelství Šimon Ryšavý 2013). Spolupodílí se na vydávání literární revue Weles, pečuje o vlastní podcast Korektní poezie. Je basem v mužském pěveckém sboru Láska opravdivá a klarinetistou v undergroundovém uskupení Ťovajz a spol. Žije v Brně, na čtení chodí v příkladném saku a obuvi vyzbrojen moderní technikou. Pěstuje nové a nezavrhuje už nalezené. Jak pravil Poch: „Génius přísné dikce, humor černé žluči, hlas mocný jako zvon.“ Básník cool května, Pavel Zajíc. (mst)
• • •
(úryvek) Svět bez chlebíčků nás změnil, nakládaný květák ulehá s rodinou pod opravený viadukt. Skrutátor brousí čepel, přiklání se k metodice narození pána. CEO tě vidí svou výkonnou optikou, signalista opouští místnost, již má dostatečně naplněn košík koledou. Stal jsi se moderátorem. Dál čte host.
4
b
Básník čísla Pavel Zajíc
Sny zastupitele Michla
Za chvíli se nese oběd, není už proč se schovávat, servírování jedinečného okamžiku je zapeklitá věc, ale tak to má panstvo rádo.
To všudypřítomné opomíjení ho přivádí k dělení slov na krátké výkřiky. Zanořuje se hlouběji do Bjornsenova sadu, ale ani tady se není kde skrýt, ješitní jezevci norují pod jeho úkrytem, plivou důsledné připomínky, hryžou jak noční vrátní.
Život musí chutnat jako kaviár z čerstvě pražených cvrčků. Pomyslel si starosta při druhém chodu. Nikomu nic nepoví, a ještě si řekne o nášup. To by v tom byl čert, aby se skvělá nálada nedostavila. Klidně si i připlatí za pečeného jezevce, ten to beztak všechno začal.
Den byl však ještě před lety jinde. Měl být znovu starostou městské části, snesl by obecné dobro až k jejím jemným pažím, rozpustil by tak očekávání už v Čertově rokli… ale dost slov, představuje čin:
Cestou domů se ale stejně ještě ohlíží a na Veveří to již nevydrží a hrabe a hrabe, listí šustí, a za chvíli ho docela zakryje. Jaké je tu teplo, lebedí si. Až padne noc, nalije si Pedro Ximenez a za zvuku decentní hudby se odebere k dálnici. Už zná kód a lepší časy jsou opět tak blízko, natáhne ruku, již cítí, jak lamy žerou z ruky, překusují cvrčky jak přemrzlé cyklisty.
Po stmívání začala mít Agáta pocit skládání, začalo to od paty a šlo to nahoru, mrazilo ji v zádech, za pár chvil se ocitla srovnána do komínku s napařeným účesem. Milostpaní si přeje ohřát oběd, ale ona je mrtvě složena. Z komory dále vylézají raci… V tom všem stojí komicky po kotníky zahmyzený starosta Michl. Židovský sirota dědící manšestrové impérium po strýci z hnědé strany.
Krásná svatba – noční, na dvoře jen drobně květované slépky zobou, nerušeně. Kéž by se mohl ženit takto denně s ulicemi, parky a chodníky, pak by mu bylo vše domovem. To by se to popíjelo v nekonečné náruči městského inventáře, byl by svým věrným psem, svojí blechou i trusem. Byl by si sám sobě štěstím bez strachu z nemilování nadpoloviční většinou.
Dá tomu tři minuty, a už kolíkuje, kolíkuje stromy, podlahu, bytovou kulturu, umění, dekorace. Po činu se svalí na vykolíkovaný divan a usíná: kolem louky vede dálnice a já ji musím přeběhnout, ale povozy s lamami jedou jako divé, silnice se nedá přejít, další a další fronty posunovadel… ale v Ostrovačicích čeká manželka na druhou svatbu, musím přeběhnout, kéž bych znal tajný kód, nebo byl alespoň oblečen, umyt a učesán… Michl je po probuzení plný rozpaků, copak se děje s jeho drahou. Vystupuje z račí mlhy a hledá po skříních zbytky její toaletní vody. Po vůni pokácených mandloní nalezne Agátu, chladnou a vyrovnanou.
16
b
Básník čísla Pavel Zajíc
Chudák Deml
Ale těch pár korun, co to starému Demlovi udělá, proč neposlouží lidu, který již jednou zachránil před osudnou korekcí?
Účet byl ten den neměnný, jak klouby pavoučích soudruhů v rohu výstavní haly. Kozí mléko se rozlilo do všech záhybů peněz, ta mazlavá pěna mezi prsty starého proroka šeptá a zvoní tak, jak za časů jiného, mocného Demla.
Proč usíná den co den s kocourem v náručí na cypřišovém trůnu. Ubodán pohledy plebejských vlků z dobrovolných služeb náměstka pro místní rozvoj.
Být tak ještě chvilku dítětem, nemusel by spatřit ty ubohé sražené hlavy kdysi mocných formalistů, jež v ten lahodný podvečer přivedl na úpatí Medláneckých kopců.
Jenže… co když ho v tom snu povedou mladé recepční směrem k Medláneckým kopcům, ruce neustále potaženy tou mazlavou hmotou.
Dýka se zatíná do větví zrádných cypřišů, odlamuje vyschlé pupeny, hladí jemnou kůru. Vatry přivolají další odbojářský hmyz, noční masařky, motýly stínohradu, pepřové mušky-zlatokopky.
Dá se uvažovat o přidělení k jiné divizi, ale co nadělá, teď již nic nezmůže, mladý Deml možná ještě vesele rozmlouvá s dívkami, ale zároveň už cítí dotyk achátových tesaříků u špiček prstů, slyší šramot hvozdíkových letek, vidí svit svatojánských stínek v kouři nad letištěm.
Hrdina usedá pod tmavý oblak, rozhodl bitvu, ale cesta z duševního sucha je lemována vějíři z probodaných PET lahví a trouchnivějících mechů. Můžeme se domnívat, že topení koťat je tím pravým řešením pro zachování hmoty, nebo můžeme vyběhnout vstříc léčitelům doby a prosit o odlidštění.
35
b
Básník čísla Pavel Zajíc
Projekt Schwarzfeldgasse (Villa T. 2020)
Ale, jak ty jsi dnes, bratříčku, prolhaný! Chci si tvou pověst vystavit v hale vedle otcova aparátu na vykrajování doutníkových růží. Souboj na tupé nože končí smírem. House manager za záclonkou škrobí potřísněnou livrej.
Bereš ji za ruku podél šeptající Ponavy, (kdy tě to jen přestane bavit) nedělní okružní cesta a nová skvrna od sherry. Prostíráš pro lichého, kohoutky vzpomenou na nedávný ples a modlitby z karburátorů spících vozů.
Vpili jsme se pod kůži, do morku, do utajených záhonů, pod lázeňské oblouky dožívajících secesních monster. V mezidvorku věsí se stavitel Pawlu…
Služka mrkne přes vyleštěné luxfery, na pár pastelových adolescentů.
jak krásný výhled, milý, máme dnes na jarní Brünn… na jeho krásnou budoucnost…
…
Jaro mizí v odrazech salónních dechovek, jestli se někdy zase staneš nevinnou, bude to o půl čtvrté aus Augarten, /dnes dočasně uzavřeno pro neočekávané zjevení vyznavačů lehké literatury a pevných bot/
Barva amuletu je žlutá a tajemná, jak koncert pro televizi. Útočíte z křídla… Jste rozdrolený snubní štěrk po D’elvertově třídě. Smělá dvojka s pověstí palácových koťat, co přitáhla z křišťálové fabriky.
miluj víc, než se píše v básních, skonej ve smyčkách zpráv ze starých žurnálů vhodných pro rozleštění absurdních skleněných ploch, padej na dno jak listopadový sníh,
Vplétáte rudo-bílé fáborky do nohou mladým kosům, v tu chvíli možná ještě v parku skotačily lípy, dnes jsou již stočené na předložce u rodinného krbu.
dopadej skromně, zaleskni se a taj.
… Takoví jsme byli před obětováním krále, decentní vatra ve stínu platanů… za chvíli přiloží i mladého Fučíka… Ten plamen může mít svůj význam… povstání vedou posmrtné masky, je v tom trocha tajemna a trocha ironie napůl vzrostlých topolů… Ale… zatím umíráme pro radost a pro radost utíkáme z boje.
52
b
Básník čísla Pavel Zajíc
Historie hřejivých objetí
Velmi vzdálený přenos
Ke starému se přivinul synovec, říká něco v tom smyslu.
Vrchní hlásič rozduněl se při zásahu mistra slova, to technik Slavíček, mlžných krajinek, promluvil do přistavené chobotnice.
Dole u potoka, říkejme mu Březinka, stála zvláštní touha, říkejme jí panna doma.
Tak jako U Vás v Kameničkách, taky ani U Nás v KPMG, nejdeme pro mistrovská díla daleko.
Ve chvíli zmaru vstoupí do vody, nabírá do hrnku písek, lije ho po koních, oslech, ovcích, broucích — svatojánských dobrácích sloužících pro žluvu zlatou.
Nasdílená plocha dolila vzdálenému přístupu mléko z cibéb, nebe se zatemnilo, klimatizace zaševelila sibiřskou bajku. Tituly nezmiňuji, jsme tu všichni inženýři. Zraňuje to modrookou auditorku, vzdálený blondýn s přelepeným okem dál bloudí po sálech. Pověřený zmocněnec kupí podklady pod křišťálovou horu, východní buldoci hlasují, v kabelech panuje adventní nálada, znáš dálku, já ji znám…
Dřevorubec Jaromír seskočí z koně. Dřevorubec Jaromír hvízdne na prsty. Z křoví vyskočí milé, usměvavé žínky. A již šumí po skalinách, makovými zástěrkami ševelí o šumavský vzduch, napřahují ruce, rozsévají objetí. S lehkostí párek unášejí dřevorubce, letí k panně domů.
Svět bez chlebíčků nás změnil, nakládaný květák ulehá s rodinou pod opravený viadukt. Skrutátor brousí čepel, přiklání se k metodice narození pána.
Malá láska
CEO tě vidí svou výkonnou optikou, signalista opouští místnost, již má dostatečně naplněn košík koledou.
A už na tebe někdo ťuká, kolénko se rozvlní jak kruhy na barborské přehradě, závěsy z rosičky odkapou v rytmu srdíčka bělobřízek.
Stal jsi se moderátorem. Dál čte host.
Bělovlasí muži pobrukují konkrétní skladby Coldplay. Probouzí se Okeán. V loďkách spí malé lásky. Kormorán je pán. A všechno bylo žluté.
75
b
Básník čísla Pavel Zajíc
Editor přírodní lyriky (R. Štěpánkovi)
Na místě byl již přítomen osobní nesmysl a přívětivý fantom slova. Jednání bylo zahájeno za zvuků dopadajících kapek. Ne! Toto musíš vyřadit a jiné naopak do sešitu vlepit! Jinak nebudeš moci obsáhnout veškerou slovní úzkost, kolego. Nerozumím, já se chci přece jen vrátit znovu na ten palouk, příteli, oběhnout čtyřikrát panelákový vchod a měřit čas na hodinkách Duo. V celou to začne! Není možné zahrávat si s minulostí, kolego. Vystřihni pro mě za mě těm lidem ústa i oči, ale nezapomínej, že ušlechtilost barvy domovního zvonku musíš umět vyjádřit, i kdyby tě o půlnoci probudili. Nepoučuj mě prosím o tkalcovských strojích bez kontextu života v morušové republice, příteli. Je jen na ptácích, kdy vyhledají příhodný kokon, do kterého ukryjí své krajkové poklady z jihu. Nepřestáváš uvažovat ve stratosférách, to se musí změnit, kolego. Vyhledej toskánský lom, nahrabej něco krevele, rozemel ho na prach, přilej něco oleje a přitiskni do vzniklé barvy své linorytové skladby. Nemusím dokola ohrnovat kalhoty a vstupovat do vyšlapaných koryt, příteli. V ohništích terapeutů je mi dobře, a když najdu doutnající uhlík, mohu ho po dohodě s vrchními druidy vhodit do mosazného potoka. Nepřeji si, abys lomcoval stavidly teskně stojících hrází, kolego. Raději v zahradě s lunou zajdi na match squashový, uhas svou žízeň brzdícím rychlíkem a obrať na animistickou víru příhodné skály. Nechci rozporovat příbuznost pevných složek vášně, příteli, ale v bazénech něhy přikládám již pátým nahryzaným bukem! V každé druhé bobří vísce pak komentují drzí svazáci dění v hlušinách. Tvá hlasitost odpovídá novinovým titulkům, kolego. Staň se prosím mým přítelem! Vzpomeneme spolu na tajemství dětských protektorů. Bodání do žab bude teskné jak dříve. Šípy prozkoumají znovu mraky a my se vrátíme silnější, napojeni ješitností mladých mediků. Počkej… ale… slonovinové kostky hovoří myslím jasně… (Rovněž prosím blíže rozvést)
86