Z
a několika řekami a skoro žádnými horami, rozléhalo se království pardubické. Tedy ono se široko daleko rozléhalo hlavně o hokeji, jinak to bylo město jako každé jiné..Ale v tom městě, a to mu konečně přidávalo na velké zajímavosti, žila po čertech roztomilá princezna Dorotka. Byla velmi zručná i znožná a jako každá vzdělaná šlechtična bravurně ovládala několik cizích jazyků. Nejlépe kočičí, ptačí, psí, medvědí a v tygřím byla středně pokročilá. A protože jednou chtěla vyrůst v řádnou osobu, brala aktivně i kurzy řádění. V této náročné disciplíně jí pomáhal i její udatný bratr Dominik, jak se říká ve firmách, byli to oba týmoví hráči. S velkým důrazem na neustálé sebezdokonalování..
A tak jednou uprostřed kurzu (zrovna se probíralo náročné učivo od písmene Ř - jak řádit na úřadech v úředních hodinách ve frontě zuřících lidí), oba zvedli zvídavé hlavy a oba najednou se zeptali : “ A proč se vlastně Pardubice jmenují Pardubice? ”
No napadlo by vás to někdy? Přepadnout vás dneska můžou hned, ale takové vznešené myšlenky už jen tak někoho nenapadají..
A protože si Dorotka ani Dominik nechtěli lámat hlavu (ono mít pak hlavu v sádře není zrovna pohodlné), rozhodli se to jít zjistit. Dorotka si nasadila korunu - ono totiž vyjít si jen tak bez koruny, když je všechno taková drahota, se skoro vůbec nevyplácí. A Dominik si připásal speciálně odolné brnění, protože vydat se dnes mezi lidi, na to je lepší se dobře obrnit. A tak se Dorotka a Dominik chytli za ruce a vyrazili do ulic, že se někoho zeptají. Byl krásný den, slunce svítilo, ale všichni lidi nakupovali v supermarketech a předháněli se, kdo nakoupí víc super blbostí. Nikdo nebyl k zastavení! A když lidi utratili všechny peníze za ultra mega exclusive lacině výhodné nákupy, unaveně sedli na zem a začali nadávat: “ Zatracenej život! Všechno jsme utratili! Kdopak nám nějaký peníze zase půjčí? Za všechno můžou tamty! “ “Dobrý nákupní den! , volal Dominik, “prosím nepsali někde v oddělení knih, proč se Pardubice jmenují Pardubice? “ “Protože je všechno na prd! Měly by se jmenovat Prdovice! ” volal naštvaný lid.
Jak jsou ti dospělí divně uhonění, a to na honěnou vůbec nehráli.. Samý nákup, ale žádný nápad! A tak si děti udělaly z reklamního letáku vlašťovku, nasedly na výnosná křídla a radši odletěly.
ylo jasné, že starat se jen o výhodné nákupy není vždycky výhodné.. Hodně se u toho zapomíná, hlavně na důležité věci. Z nadávání na život lidem jenom bzučí v hlavě, mysleli si princezna a rytíř Dominik. Když tu náhle uslyšeli slabé bzzzzz u svého ucha! Byla to jen muška, tak malinká, že jí ani do knížky nakreslit nejde. Ale o to důležitější radu měla.. “Moucho! Já se už vylekal, že jsme dospělí! Že nám taky bzučí v hlavě”, smál se Dominik. Moucha si sedla na Dorotčin okraj ušního boltce jako do gauče, elegantně si přehodila dvě nohy přes další dvě nohy, rukou si přičísla pěšinku na chlupech své druhé ruky, šibalsky zamrkala miliónem očí levého oka a povídá: “ Koho dneska natož zzítra zzajímají zzajímavé otázzky? A zzvídavým zzájemcům zzvěstuje nezzaujaté pozznatky? No Zzzvířátka zzaručeně. Zzvědavě zzvedají zzraky k zzapeklitým pozzoruhodnostem.. Pozznání je zzáklad. Zzalezzlé zzástupy v zzupermarketu zznají pouzze sslovo zzadarmo..” “Děkujeme za radu,” koukla si na ucho Dorotka.. “S bratrem sekáme dobrotu celoročně, ale v zimě dobroty dokonce sypeme ptáčkům do krmítek! Určitě nám teď za odměnu poradí! Lítají si po nebi, ti budou mít ten správný nadhled. Chceš jít s námi, moucho?”
Moucha jak slyšela o ptáčcích, leknutím si nohy zauzlia, jak rychle z ucha vyskočila. “ Blázníš? Já a k ptáčkům? To je jako kdyby za ptáky šla na návštěvu kočka!” a byla fuč.
Že by podoba byla tak důležitá? To se musí vyzkoušet! A Dorotka se naschvál proměnila v kočku. Na dětském hřišti se totiž proslýchá, že dobré srdce uvidíš přes všechny tváře!
A Dominik si nasadil rytířskou helmu zlaté barvy, protože doprovázet na cestách ségru, zvlášť když je to taková kočka, to není jen tak..
“Ahoj Dorotko a Dominiku!” volali ptáčci. Poznali děti hned, ikdyž Dorotka šlehala ocáskem a šťastným nedorozuměním vypila všechno mlíčko, co si dala sousedka chladit za okno. “Myslíme, že Pardubice jsou od slova PARDÓN,” pípavě přemýšleli.. “Když si někde postavíme hnízdo a na přes rok ho hledáme, lidé řeknou: pardón, museli jsme ho sundat, teď tady hnízdí panelák.
“Panejo, paneláky“, vzdychly děti. “Jen co lidi vystojí frontu v obchodech, už řadí lesy do řadovek a betonových krabic.”
“Chvíli jsme hnízdili lidem za oknem,” brblal holub, ” ale ta jejich televize nikdy zobák nezavřela! Manželka se ze samých reklam dala na pití parfémových vod. Nakonec utekla s vysmaženým kuřetem od KFC..”
“To my budeme lesy chránit” řekl pevným hlasem rytíř Dominik. “A řeky a jezera čistit, že kvůli odleskům budou pstruzi fasovat sluneční brýle!“ “A žádné odpadky nenecháme v ulicích válet, aby se zbrklí draci nenažrali něčeho zkaženého a nebolela je pak břicha!” vykřikla Dorotka. “ Ty máš draka?” zeptal se Dominik..
“Nó.. ale jen kapesního, aby mohl se mnou do školky. Nemůžu pro něho sehnat žádné hlídání,” a vytáhla z kapsy cosi šupinatého, zeleného.. co se náhle zvětšovalo a zvětšovalo, až to natáhlo mohutná křídla a ohnivou hlavu a mocně zařvalo: “Nasedat! Uáááá! Krom toho je čas večeře! V zadní části podává se občerstvení v bio kvalitě!! Uááááá!”
A Dorotka se p ř i kázala hlavu. Rytíř n e h t y šupinách na jeho
vyhoupla mezi dračí křídla a strašlivému drakovi, aby sklonil Dominik si totiž někdykousal a proto se po kluzských nemohl vyškrábat drakovi hřbet.
“ Tak to už si nehty nikdy kousat nebudu,”pomyslil si rytíř Dominik, když viděl, k čemu se drápky v životě hodí. Sklouzl po drakově hlavě a zrovna chtěl své rozhodnutí oznámit Dorotce, když se náhle nad krajinou rozlehl mohutný stín. Několikrát zakroužil nad princeznou a rytířem a hlasem úplně stejným, jako má tatínek, zaburácel: “ Tak jakpak vám chutnala večeře? Sluplo panstvo hostinu, aby mělo sílu na výzvědné expedice ? “ Z nebe se snášel obrovský orel svalnatý a na něm sám mocný král Tatínek, v županu zlatem a stříbrem a drahými knoflíky vyšívaném.
“Děkujeme, bylo to moc dobré, pane králi. Vyřiď naše děkovné poklony královně Mamce. Dovol, abychom ti představili našeho společníka. Je to strašlivý drak Kruťák, šlehá plameny a jedovatou síru a vůbec se mu ještě nechce jít spát. Sužuje celé království, no snad si s ním nějak poradíme..”
“Hmm, tak strašlivý drak Kruťák, říkáte..”, zamyslil se král Tatínek.
“Inu toho bych se ani nebál, ale kdo je tohle?” A král Tatínek ukázal na podivnou postavu, které si děti před tím vůbec nevšimly! Jak se tu jen vzala?
“Jak víte, princezno a rytíři, jsem velmi chrabrý a statečný král”, pokračoval Tatínek. “Ale tohle vypadá na skřítka Čurbesíčka, stvoření to velmi zákeřné! Dokáže všude udělat takový čurbes, že se před ním kdekdo ve strachu chvěje! Sám mám před ním obavy..” A opravdu.. Kam oko dohlédlo, rozprostírala se po kobercovém panství taková spoušť, že krev v žilách tuhla. Drak Kruťák s úpěním zalezl pod postel a ani šupina mu nekoukala.. Tak hrozná kletba na království padla..
“Rytíři! Princezno! Do boje! Musíme společně získat ztracené území zpátky!” zavelel udatný král. “Než kohout třikrát zakokrhá.. a hlavně než se vrátí královna Mamka, musíme Čurbesíčka vyhnat za město!” A začala krvavá mela..Byl to lítý boj, Čurbesíček se držel zuby nehty. Ale král a jeho statečné děti držely při sobě, nepustily semknuté šiky a bily se až do vítězného konce.
okázali jsme to!” radovala se princezna Dorotka. “Ukaž králi, nejsi raněný?” “Pár ran jsem utržil, dobrotivá princezno.. chvílemi vypadal Čurbesíček jako nesmrtelný. Ale zbývá mi pořád dost sil, abych vás s princem doprovodil do lázně vítězů. Královna Mamka vzkazuje, že má dost mýdla i pro draka!”
Teplá lázeň s esencí čertových kvítků a mošusu divokých vajec voněla z koupelny po dalším dobrodružství. Drak Kruťák si zašpuntoval mezizubní ohňové plamenomety a hned se svalil do vany. Z umyvadla vystrčil hlavu had potrubník a ocasem si začal mydlit záda.
Vzácný jednorožec houbičkový nejdřív několikrát rozpustile oběhl vodní řečiště. Pak se ale vylekal, že by se tou rozpustilostí třeba rozpustil.. Nebo že by u řečiště přišel do řečí.. Tak si sedl na kraj poličky, houpal kopyty a poklidně okusoval březový šampon. Bůh ví, kdy mu lev fluoridový půjčí kartáček na pročesání hřívy.. “ Abychom se ještě vůbec vešli,”zpozorněla Dorotka, vzala rytíře za ruku a z ručníkovéko útesu skočily do pěnového příboje.
Ry t í ř Dominik nastartoval ponorku, kterou parkoval na věšáku pro své objevné ponory. D o k á z a l a prokličkovat mezi korály a šampónovými vraky až na samé dno vany. Královna Maminka měla velké štěstí, že dorazila do koupelny včas. Trochu jí zpozdilo zdobení internetových komnat, kterým dobře a moudře vládla. Hlubinnou expedici si však ujít nenechala. “Je to pro mě veliká čest, děkuji”, řekla královna, když vstupovala na palubu. “Hlavně se dobře nadechni, ať si nenamočíš šaty!”, radily jí znalé děti. Ponorka se potopila a kolem pluly bubliny z mýdlové pěny jako duhové balóny.
Královna Mamimka však už o plavbách taky leccos věděla. Koukla z okýnka ponorky do rozbouřených vln a starostlivě zavelela: “Stahují se mračna! Nejvyšší čas přečkat bouři v peřinovém závětří, posádko..
“Ale my jsme ještě neobjevili, proč se říká Pardubicím Pardubice!”,vylekala se Dorotka. “Protože po každém dobrodružství se v našem městě pluje plnou parou do postýlek!“, prozradila moudrá královna. “Tak dobrou noc. A dejte prosím pozor na strašidla, ať se tu v noci nebojí,”dodala ještě královna a trochu se smála. Drak se zachumlal do peřiny a na dobrou noc zazpíval: “Kalamajka mik mik mik, Dorotku má Dominik. A Dorotka Dominika, hrát si s nima, to je psina!”
A pak usnul jako první..