Flashback brněnské výstaviště

Brněnské výstaviště

Areál brněnského výstaviště v roce 1928, kdy jej slavnostně otevřela monumentální Výstava soudobé kultury v Československu.

Nejstarší stavbou v areálu výstaviště je Bauerův zámeček – byl postaven na začátku 19. století a patřil do areálu cukrovaru velkopodnikatele Mořice Bauera. Jeho vnuk Viktor byl nucen pozemky prodat kvůli stavbě výstavního areálu, zámeček si ale ponechal a v roce 1923 nechal provést úpravy interiérů dle návrhu Adolfa Loose. Pavilon A, ikona brněnského výstaviště, je významnou památkou moderní architektury z roku 1928, sloužící přitom stále svému původnímu účelu. Rekonstrukce v letech 1978–81 byla jedním z prvních případů obnovy funkcionalistické památky v tehdejším Československu. Dochovaná 45 metrů vysoká vyhlídková věž pavilonu G se zavěšenou fasádou představuje na dobu svého vzniku (1928) mimořádné technické řešení. Při rekonstrukci v roce 1996 nahradily původní boční křídla pavilonu dvě moderní velkoprostorové haly. Za tuto rekonstrukci obdržel architekt Rudiš cenu Grand Prix Obce architektů.

Debata o vzniku výstavního areálu začala v Brně kvůli jeho statutu průmyslové velmoci již před první světovou válkou. Ve dvacátých letech 20. století ji pak oživily velké úspěchy akce Brněnské výstavní trhy na sokolském stadionu na Kounicově, již v srpnu roku 1923 proto rozhodl Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště.

Jako nejvhodnější pozemek z hlediska polohy k městu, okolního prostředí, tvaru a možnosti dalšího rozvoje byl vyhodnocen pozemek tzv. Bauerovy rampy v Pisárkách (ačkoli ve hře byl nějakou dobu i prostor nedaleko Králova Pole). Ještě roku 1923 se uskutečnila architektonická soutěž na urbanistické řešení areálu, ve které zvítězil návrh pražského architekta Josefa Kalouse počítající s dvěma hlavními osami vybíhajícími z obou stran dnešního pavilonu A. Při samotné realizaci, která započala roku 1927 a trvala pouhých 14 měsíců, pověřila nově založená Výstavní společnost konečným rozvržením výstaviště architekta Emila Králíka, který měl za úkol uvést komplex do provozu.

Při příležitosti Výstavy soudobé kultury v Československu v roce 1928 vznikl i již neexistující pavilon Člověk a jeho rod s výstavou prof. Karla Absolona znázorňující život lovců pod Pavlovskými vrchy, s exponáty vzniku a vývoje předchůdce člověka a paleolitických kultur i rekonstrukcí mamuta v životní velikosti. Výstava v pavilonu zůstala až do roku 1945, kdy jej vyrabovali a rozkradli vojáci Rudé armády.

Soudobá kultura v Československu

Po zdárném dokončení hektické výstavby se brněnské výstaviště 26. 5. 1928 otevřelo návštěvníkům monumentální Výstavou soudobé kultury v Československu, jež měla ukázat národu a světu úroveň mladého státu. Úkolem pro vystavovatele bylo zdokumentování pokroku, který zaznamenala československá republika v širokém spektru oborů. Výstava soudobé kultury byla rozdělena do 8 výstavních částí, které tvořily 26 výstavních oborů, vystavovalo se celkem v 70 pavilonech o výstavní ploše 30 000 m2. Akce měla zcela zásadní význam pro budoucnost brněnského výstavnictví – povýšila jej z jeho omezené regionální úrovně do kategorie celostátního významu. Spolu s hospodářskou krizí ve 30. letech však přišel útlum slibně rozjetého výstavního života v Brně. Situace se s mírnými pozitivními výkyvy horšila až do roku 1938, kdy byl celý areál postupně zabrán pro potřeby armády.

Výstavní ticho, válečný ryk i odvrácená zkáza

V letech 1939–1948 se na brněnském výstavišti z důvodu válečných let a značného poškození výstavního areálu nekonaly žádné veletrhy a výstavy. Vojenská výroba a sklady umístěné v areálu se stávaly častým

Pavilon Z byl zbudován v letech 1958–1959 k příležitosti přípravy 1. mezinárodního strojírenského veletrhu, přičemž se stal novou urbanistickou dominantou výstavního areálu. Ve své době šlo o největší stavbu svého druhu v Evropě a ocelová kupole přestřešující rozpon 92 m dodnes fascinuje návštěvníky. Pavilon je pod ochranou památkové péče.

Němečtí vojáci pochodující po výstavišti. Areál obsazený pro potřeby armády doznal zvláště na konci války zásadních škod.

Kdo to uklidí?

Ačkoli po konci druhé světové války v roce 1945 bylo Brno v žalostném stavu, průmyslové podniky rychle obnovovaly výrobu. V době, kdy již celý brněnský průmysl pracoval na hospodářských úkolech Gottwaldovy dvouletky, se na brněnském výstavišti teprve začínalo s odklízením sutin a válečných škod. Deset tisíc Brňanů odpracovalo na vyklízení pavilonů a volných prostor výstaviště přes 50 000 brigádnických hodin, z areálu byly odvezeny stovky tun vyvážek a jen do června 1948 bylo na opravách proinvestováno sedm milionů korun. V září 1948 tak mohlo brněnské výstaviště zažít svoji první poválečnou akci, i když to nebyla akce právě výstavní. Jednalo se o živé vysílání pořadu Česko-polský večer, který vysílal Československý rozhlas z prostor výstaviště a jehož se zúčastnilo více než 8 000 lidí.

Budova funkcionalistického divadla je jedinou stavbou v areálu, která kvůli svému technickému stavu nemůže sloužit veřejnosti a zatím čeká na rekonstrukci. V minulosti tu hostovala řada osobností divadelní a hudební scény, dnes o oživení a obnovu budovy usiluje ve spolupráci s BVV a městem spolek Divadlo na výstavišti.

cílem spojeneckých náletů a svou úlohu v destrukci sehrál i boj o město v závěrečném období války, který se odehrával i v pisáreckém údolí. Mnohé pavilony vyhořely, z některých zbyly jen trosky, výstaviště bylo z velké části zničeno. I proto bylo v poválečném Brně rozhodnuto o demolici zbytků areálu. Naštěstí se s tímto rozhodnutím otálelo tak dlouho, až se jej podařilo odvrátit. Po únorovém převratu roku 1948 přešlo výstaviště pod správu komunálního podniku Lázně města Brna a místo svého původního účelu se měnilo spíše ve skladiště a provozovny. Tento stav změnila až druhá polovina 50. let, kdy tři veleúspěšné Výstavy československého strojírenství s několika miliony návštěvníků zajistily nejen obnovu pavilonů či výstavbu nových, ale také předurčily Brno jako místo konání mezinárodního veletrhu.

Od Mezinárodního strojírenského veletrhu do současnosti

Další éru brněnského výstaviště započal první Mezinárodní strojírenský veletrh v roce 1959 – akce, jež od té doby pravidelně přiváděla do Brna vystavovatele z mnoha desítek zemí, znamenala příliv dalších státních i mezinárodních přehlídek a s nimi spojený vývoj výstavního areálu i významné zásahy do tváře celého města. Řešení městské dopravy, ubytovacích kapacit (dostavba hotelů International a Continental v 60. letech, vznik hotelu Voroněž v roce 1979) osvětlení ulic, dlažby, dostatku restaurací pro návštěvníky veletrhů, to vše ovlivnilo podobu Brna následujících několika desítek let. Hospodářská transformace republiky po roce 1989 byla příznivá i pro aktivity na výstavišti – rostl počet československých a později českých firem, které vstupovaly na zahraniční trhy nebo se potřebovaly uvést na český trh. Na rozdíl od řady jiných měst, kde v devadesátých letech výstaviště zanikla, se v Brně podařilo veletrhy udržet a výstaviště dál rozvíjet. Tím se město Brno, které je od roku 2016 výhradním vlastníkem společnosti Veletrhy Brno, a.s., zařadilo do elitní sítě evropských veletržních měst, která provozují mezinárodní výstavní areály v současnosti (např. Milán, Paříž, Barcelona, Lipsko, Stuttgart...).

Ve východní části orientované směrem k městu vznikne v budoucnu také moderní eventová zóna, která najde využití mimo jiné při festivalových akcích nebo letních koncertech. Představitelé města a výstaviště chtějí v případě úspěchu kandidatury výstaviště zapojit také do akce Evropské hlavní město kultury v roce 2028, kdy bude oslavovat 100 let svého trvání.

← Se stavbou multifunkční haly za 3,3 miliardy korun by se mělo v areálu výstaviště začít již na jaře příštího roku. Foto: vizualizace A PLUS a Arch.Design

Mistrovství světa v hokeji a lanovka na kampus

Jaké změny čekají výstaviště v nejbližší budoucnosti? Zásadní je projekt multifunkční haly, jež má vyrůst vedle pavilonu Z. Hala, s jejímž budováním se má začít v příštím roce, by měla pojmout něco přes 13 000 diváků a kromě hokeje, futsalu, krasobruslení, volejbalu, basketbalu a dalších sportů by se v ní měly odehrávat i kulturní akce jako koncerty, muzikálová představení nebo show na ledě. Místo jí (a parkovacím místům) musí uvolnit celkem 21 objektů, jde o staré sklady a garáže v majetku výstaviště a dopravního podniku. Stavba by měla být dokončena v roce 2024. Původní myšlenka, že by se v roce dostavění v nové hale hrály zápasy mistrovství světa v hokeji, je stále živá, podle brněnské primátorky Markéty Vaňkové to však již není meta, ke které by projekt cíleně směřoval – spíše by šlo o příjemný bonus, pokud se vše stihne podle plánu. Další chystanou zajímavostí je trať lanovky, která by měla vést od výstaviště (konkrétně ze zastávky Lipová) přes zastávku Riviéra až do bohunického kampusu – délka dráhy by tedy byla asi 1,7 kilometrů. Přepravní kapacita lanovky za 500 milionů korun, jejíž stavba by měla začít už příští rok a má za cíl ulehčit vytížené trolejbusové lince a zavést přímé spojení mezi výstavištěm a kampusem, bude 1 000 lidí za hodinu v první etapě a 2 000 ve druhé etapě. Projektu velmi fandíme, protože začlení-li se i tento prostředek do systému městské dopravy, zbývá už opravdu jen to metro.

Filip Živný editor KAM v Brně s laskavou pomocí Lenky Štěpánkové a BVV Zdroj dobových fotografií: Muzeum města Brna a archiv podniku BVV

Více fotek a prodloužený Flashback sledujte on-line: