EMA & tajemství čtyř přátel
Barbora Průšová
Pro mou milovanou dceru Emu.
I když tě ještě neznám, už teď tě miluji z celého srdce. Tato kniha je pro tebe, plná příběhů o dobrodružství, laskavosF, zvířecích přátelích a hodnotách, které F budu předávat každý den. Ať F připomíná, jak důležité je věřit v kouzlo života a nikdy neztraFt víru v sílu lásky, přátelství, odvahy a radosF. Nemůžu se dočkat, až tě budu provázet na tvé životní cestě.
S láskou máma
Byl krásný slunečný den a Ema seděla s kamarády na louce nedaleko svého domu. Felix, králík s neustálou chuP na dobrodružství, skákal kolem a sbíral jarní kvěFny. Mrož Oliver si užíval chladivého vánku pod sPnem stromu, zaPmco langusta Meda, která byla vždy pečlivá a přemýšlivá, zkoumala blízký potok. Šnek Gery, jak už to měl ve zvyku, se pohyboval pomalu, ale s radosP si užíval každou chvíli, kdy se mohl opalovat na sluníčku.
Všechno bylo naprosto klidné, dokud Felix nepřišel k ostatním s nečekanou novinkou.
„Podívejte, co jsem našel!“ vykřikl nadšeně a v tlapkách držel zvláštní kvěFnu, která jemně zářila.
Ema se na kvěFnu zadívala a zamyšleně řekla: „Takovou kvěFnu jsem ještě nikdy neviděla. Září jako malá lucernička. Ale proč?“
Oliver se převalil na bok a zvedl obočí. „No, kvěFny obvykle nezáří, když nejsou kouzelné,“ zamumlal. „Ale přiznávám, že jsem na kvěFny odborník maximálně jen v případě, že je můžu sníst.“
Meda přišla blíž a pozorně kvěFnu prohlížela. „Možná se s ní něco stalo,“ přemýšlela nahlas.
Ema se na ni zadívala a v očích jí zasvíFlo dobrodružství. „Možná bychom to měli prozkoumat. Pojďme zjisFt, kam nás tahle kvěFna zavede!“
A tak se společně vydali na cestu. Jak šli loukou, kvěFna ve Felixových tlapkách zářila stále jasněji a vedla je směrem k nedalekému lesu. Les byl hustý a plný zvuků, které způsobovaly, že i F nejstatečnější z nich cíFli lehké chvění.
„Neříkejte mi, že jdeme do toho tmavého lesa,“ zamručel Oliver a neochotně se zvedl. „Naposledy, když jsem tam šel, mě nějaký keř nazval ‚mrožím polenem‘. Opravdu nechápu, proč bych měl někam, kde si mě pletou s kusem dřeva, znovu chodit.“
Gery, který sotva zvládal držet krok s ostatními, pomalu přilezl k Oliverovi a zamyšleně řekl: „No, možná ten keř nemá rád mrože. Nebo možná vůbec nerozeznává věci. Já třeba taky někdy nerozeznám kyFčky od listů. Všechno mi chutná skoro stejně.“
Jakmile však vstoupili do lesa, stromy kolem nich začaly šepotat. Z ničeho nic se z větví sneslo několik zářících světlušek, které jim osvětlily cestu.
„No dobře, tohle už je trochu divné,“ poznamenal Felix a pomalu se snažil srovnat své nadšení s obavami.
Najednou se před nimi objevil starý pařez, který vypadal, jako by měl na sobě malá dvířka. Ema se přiblížila a zkusila dveře otevřít. Když se otevřely, kvěFna začala zářit tak silně, že je to téměř oslepilo. Za pařezem se objevil kouzelný svět.
„No páni!“ vykřikla Ema a vstoupila do světa, následována svými přáteli. „Jsme zpátky v kouzelném světě! Ale proč?“ kladla si otázku.
Ale jak postupovali dál, začalo se dít něco podivného. Některé kvěFny přestaly zářit, stromy se přestaly hýbat a celý svět začal ztrácet svou kouzelnou energii.
„Něco není v pořádku,“ řekla Meda a podezíravě se rozhlížela kolem sebe.
Najednou se k nim přiblížila malá beruška, jejíž křídla jiskřila kouzelnými odlesky. „Prosím, potřebujeme vaši pomoc!“ zvolala naléhavě. „Kouzelný svět je v ohrožení.
Ztrácí svou sílu, protože někdo odnesl naši magickou kvěFnu do vašeho světa. A co hůř, přenesl do toho našeho také kouzelný předmět, který šíří závist mezi všemi bytostmi. Musíte vráFt kvěFnu na své místo a najít ten hrůzostrašný předmět, než způsobí nenapravitelné škody!“
Ema se zamračila. „Co je to za předmět?“
Beruška svěsila hlavu a povzdychla si. „Je to kouzelné zrcadlo,“ vysvětlila. „Každý, kdo se do něj podívá, začne vidět věci, které nemá, a toužit po nich tak silně, že zapomene na všechno ostatní. Závist se šíří rychle, a pokud se nezasáhne, kouzelný svět upadne do chaosu.“
Ema se zamračila ještě víc. „To zní hrozivě. Musíme něco udělat.“
Oliver zívl a posadil se. „Zrcadlo, které šíří závist? To je horší než závody v jídle, které jsem prohrál s Medou!“
Felix se poškrábal za uchem. „A kde bychom měli začít hledat to zrcadlo? Kouzelný svět je přece obrovský!“
Beruška ukázala malým křídlem na kvěFnu, kterou drželi. „KvěFna vás povede. Jakmile se přiblížíte k místu, kde je ukryto kouzelné zrcadlo, začne zářit jasněji.“
„A co máme udělat, když zrcadlo najdeme?“ zeptal se Gery, který se celý rozhovor plazil po Emě a hledal místo, kde by mohl pohodlně odpočívat.
„Zrcadlo musíte zničit. Jen tak se jeho kouzlo rozpadne a závist zmizí,“ odpověděla beruška.
Ema kývla. „Dobře, uděláme to.“
A tak se Ema, Felix, Oliver, Meda a Gery vydali na cestu. Cestou narazili na různá zvířata, která se hádala o nesmysly.
Lišky soupeřily, která má krásnější ocas, ptáci se prali o to, kdo zpívá nejlépe, a dokonce i malé myšky soutěžily, kdo má větší sýrové zásoby.
„To je horší, než jsem si představoval,“ povzdechl si Felix, když kolem nich proběhly dva ježci, kteří se hádali o bodliny.
„Tohle všechno způsobilo kouzelné zrcadlo,“ řekla Ema. „Musíme spěchat.“
KvěFna v jejich rukách začala zářit stále jasněji, až dorazili ke starému zámku, který vypadal, že se každou chvíli rozpadne.
„Tady to bude,“ řekla Meda. Její klepeta nervózně cvakala. „Ale jak se dostaneme dovnitř?“
Oliver se podíval na zámek a zavrčel: „Pokud neprojdeme dveřmi, prostě se prokutáme!“
Ema ale zkusila něco jemnějšího. „Co kdybychom prostě zaklepali?“ navrhla a opatrně zaklepala na obrovské dveře.
Dveře se s Fchým zavrzáním otevřely a uvnitř, uprostřed místnosF, stála vitrína, ve které bylo zrcadlo. Zrcadlo mělo zlatý rám a jeho povrch zářil temným leskem.
„To je ono,“ zašeptal Felix.
Zrcadlo začalo šeptat: „Podívejte se do mě… uvidíte, co byste mohli mít…“ Z jeho hlasu sálalo pokušení.
Oliver přistoupil blíž a zakýval hlavou. „Možná bych mohl mít více ryb…“
„Ne, Olivere!“ vykřikla Ema. „Nesmíš se na něj podívat!“
Rychle skočila dopředu, strhla zrcadlo z podstavce a zakryla ho šátkem. „Musíme ho zničit! Ale jak?“
Meda náhle zacvakala klepety a dostala nápad. „Moje klepeta jsou dost silná na to, aby ho rozdrFla!“
Felix jí podal zrcadlo a Meda se do něj pusFla. Klepeta se rozzářila kouzelnou energií, a když zrcadlo prasklo, svět kolem nich se zachvěl. Okolo se začaly rozpadat všechny iluze závisF a temné šeptání zmizelo.
„Podařilo se nám to,“ vydechla Ema s úlevou.
Beruška se náhle objevila vedle nich. „Zachránili jste náš svět! KvěFna se teď může vráFt na své místo a vše bude zase v pořádku.“
Všichni se usmáli, i Oliver, který si ještě před chvílí představoval hory ryb.
„Takže jsme to zvládli bez závisF,“ řekl Felix spokojeně. „A teď bych si dal šlohka.“
„Já zase rybu,“ přidal se Oliver a všichni se rozesmáli.
Ema se podívala na své přátele a řekla: „Takhle je to správné. Vždyť není nic lepšího než přát si navzájem jen to nejlepší.“
