Jednorožec

JEDNOROŽEC DAVID LAUDA

JEDNOROŽEC DAVID LAUDA

JEDNOROŽEC

Copyright © David Lauda, 2021 Ilustrace © Klára Malová, 2021 Design © Zuzana Bürger, 2021 ISBN 978-80-7650-277-2

Nejlepšímu bráchovi, díky němuž jsem, kým jsem.

Kdo je kdo ,,Ne, pane Ovčáčku, opravdu ne. Mohu vás ujistit, že v tomto objektu ani jeho okolí se nepohybuje žádný vlk, takže prosím vylezte ze skříně a vezměte si ty prášky, ano?“ řekla s klidným hlasem a neklidnýma očima ošetřovatelka Květa Mršatá. Řekla to už podruhé, a když měla něco opakovat potřetí, každý věděl, že se její klidný hlas změní v řev křečka prériového, hulákajícího na úplněk po prvním úspěšném samostatném lovu a sežrání kořisti, s malinkatou špetičkou přibližně třicet let staré sekačky na trávu. Její oči změnily barvu na sparťansky rudou, zřejmě díky tomu, že každý druhý víkend chodila fandit na Letnou. ,,Do prdele, Ivane, pojď mi s ním pomoct, to snad není možný, tohleto. Starej Ovčáček se zas bojí vlka,“ neslo se dlouhou chodbou až do kuchyně, kde ošetřovatel Ivan zrovna poprvé usrkl ze své kávy. ,,Pane Ovčáčku, nebojte se, to jsem já, Ivan, žádný vlk tady opravdu není. To jenom dramaťák zkouší Karkulku na ten náš ples, na Seniorbál, jak jsme se o něm ráno bavili, vzpomínáte si?“ Snažil se nenásilnou formou, jak se to naučil v prvním a taky posledním semestru psychologie, než byl odejit poté, co na majálesu zhulil děkana a natočil velice vtipné, a tudíž velice nevhodné video, dostat třiasedmdesátiletého pana Ovčáčka z jeho nedobytné pevnosti.

Nedobytná však byla jen podle něj, protože to byla obyčejná mobilní látková skříň z teleshoppingu, uzavíratelná pouhým zipem, který ale od jisté doby neplnil na sto procent svou funkci a nevyjížděl až úplně nahoru, čímž vznikl otvor tak akorát na jedno oko skrývajícího se seniora.

Pan Ovčáček na tom byl inteligenčně o poznání lépe než velká část jeho spolubydlících (což byl rozdíl asi jako mezi čínskou gymnastkou a německým oštěpařem nebo mezi ruským atletem a…

10

MDNìPNROLY MLQìP DWOHWHP -HKR VWiOH MHåWė GRVWDWHĀQė IXQNĀQt PR]HN NWHUì VH ]DPėVWQDQFL VQDçLOL RWXSLW WʼnLNUiW GHQQė QėMDNRX SLOXONRX FKXWQDMtFt MDNR GURçčRYi SRPD]iQND E\O WDN SʼnHGXUĀHQ N Uś]QìP YWtSNśP OHJUiFNiP D VFKYiOQRVWHP QHMHQ YśĀL MLQìP FKRYDQFśP DOH WDNp YśĀL SHUVRQiOX FRç PėO PQRKHP UDGėML 9ODVWQė NURPė SiUNX V WDWDUNRX PDMRQp]RX D GLMRQVNRX KRʼnĀLFt QHPėO QLF WDN UiG 9tWH RQR SR]RURYDW SR NDçGp WDNRYp EHMNiUQė UHDNFH SHĀRYDWHOś MHMLFK REOLĀHMH YH NWHUìFK Xç VHP WDP ]DFXNi Y RNX QHER Y NRXWNX SXV\ VWRMt ]D WR 3DQ 2YĀiĀHN WR QD]ìYDO VRFLRSV\FKRORJLFNìP Yì]NXPHP DOH ]iURYHļ E\O NDçGì WDNRYì Yì]NXP YROiQtP R SRPRF SRNXVHP R ~WėN SRNXVHP GRVWDW VH ] FKURPiNX´ SU\Ā .DPNROLY 9 FKURPiNX E\OR REĀDV YHVHOR L NG\ç WR SDQ 2YĀiĀHN ]URYQD QHPėO YH VYp UHçLL 9ėWåLQRX X WRKR DOH E\O SʼntWRPHQ D WR VH SDN VPiO MDNR NR]HO GXVtFt VH YĀHORX NWHURX RP\OHP VSRONQXO 7ʼnHED NG\ç MHGQRKR QDSURVWR RE\ĀHMQpKR NYėWQRYpKR GQH VHGėOL YåLFKQL NOLHQWL FKURPiNX NWHʼnt MHåWė E\OL VFKRSQt VHGėW XYHOHEHQL YH VYìFK HNRORJLFNìFK HOHNWURYR]tFtFK ÀQDQFRYDQìFK ] YHONp ĀiVWL ] UR]SRĀWX (YURSVNp XQLH FRç E\OR VDPR]ʼnHMPė XYHGHQR YHONìPL StVPHQ\ QD QHMYLGLWHOQėMåtP PtVWė NDçGpKR YR]tNX KDGLĀNDPL QHER VFYUNOìPL UW\ GR VHEH MDNR NRPiʼnL Y SRVOHGQtP WDçHQt QDViYDOL VYśM ELR HQHUJ\ GULQN NWHUì Y\SDGDO MDNR E\ Xç SiUNUiW SURFHVWRYDO FHORX WUiYLFt VRXVWDYX D GiO WUpQRYDOL VYp PR]N\ KUDQtP ÿORYėĀH QH]ORE VH +UiOR VH Y SRNOLGQpP WHPSX ] UiGLD ]QėOL REOtEHQt EUDWʼnL 1HGYėGRYp SDQ 2YĀiĀHN Xç PėO WʼnL ÀJXUN\ Y GRPHĀNX VWHMQė MDNR VWDUì SDQ )DNiĀ NWHUì SRWʼnHERYDO N YtWė]VWYt MHQ MHGLQRX YėF ² KRGLW GYRMNX 1HGDʼnLOR VH 6HGPì SRNXV D SRʼniG QLF 3DQX )DNiĀRYL VH ]DĀDOD Y]GRXYDW MHKR ĀHUYHQi ÁDQHOND D Y\SDGDOR WR çH Y\SXNQH GUXKi NQRÁtNRYi YiOND .QRÁtN\ YåDN ]śVWDO\ QD VYpP PtVWė 3DQ )DNiĀ GYRMNX QHKRGLO -HKR UXND DOH XKRGLOD SėVWt GR VWRONX WDNRYRX VLORX Dç VH ÀJXUND NWHUi VH GORXKRX GREX ]GiOD MDNR YtWė]Qi 11

a k tomu, aby protrhla cílovou pásku, jí chyběl jediný krok, malý pro figurky, ale velký pro pana Fakáče, vyletěla z hrací plochy jak křesťan z mešity, udělala trojité salto s pěti vruty a zapadla přímo do otevřené dutiny ústní paní Šípkové, která si, věrná svému příjmení, dávala šlofíka u vedlejšího stolku ,,křížovkářů“. Tím pádem se toho dne procvičovaly nejen mozkové závity klientů, ale taky první pomoc a pohotovost zaměstnanců.

Pan Ovčáček se smál svým typickým smíchem a chytil jednu časopisem Květy, které si v ruličku smotala stará paní Bábová, když doluštila křížovku a dočetla článek o léčebných účincích marihuany. Zpacifikovat agresivní seniorku dokázala až ošetřovatelka Květa. ,,Do prdele, jsem zase zpocená jak kráva. Bába pošahaná,“ ulevila si za ta léta práce už dost vyčichlá pracovnice a šla si převléknout triko. Za ní se do ticha, které najednou nastalo, ozvalo jemné zabučení na znamení souhlasu s trefným přirovnáním. Všichni přítomní se začali smát, jako by zrovna Miloš Zeman pronesl jeden ze svých pověstných bonmotů. Květa se vrátila, půjčila si srolované Květy, mlátila bučícího Ovčáčka po hlavě a řvala na celý barák: ,,Držte ty svoje uslintané huby!“ Ivana, který se ji snažil odtrhnout od Ovčáčka jako rozhodčí v NHL dvojici bouchačů, pokousala na obou rukou. Po pár minutách bylo po všem. Mršatá funící tak, jako by z ní někdo vytáhl baterky, pustila časopis na zem a za pohřebního ticha, kterým prostupovalo jen občasné vsrknutí slin klientů zpět do úst, odešla. Byl to její poslední den. V práci. V životě. Šla jako omámená prášky, které celé ty roky vhazovala do seniorů, stejně jako závislák vhazuje svou výplatu rozměněnou na drobné do automatu. Na druhé křižovatce ji smetla tramvaj. Klid, který už nic nenaruší. Karma je zdarma. A funguje celkem rychle, okomentoval by to určitě Ovčáček, kdyby se stal na chvilku létajícím mravencem a mohl se zjevit na místě nehody.

12

Sparťanský kotel přišel o výraznou osobnost. Květini spolukotelníci z Letné uspořádali smuteční pochod od stadionu až k obřadní síni, na dalším domácím zápase vytvořili choreo z jejích fotek. Dokonce se před začátkem držela minuta ticha a hráči nastoupili v tričkách s Květou na hrudi a její jmenovkou a číslem 45 na zádech. Jediné místo, kde si jí vážili. Z práce nedorazil na pohřeb nikdo. Poslali kytici. Důstojné rozloučení s člověkem, který byl dvacet let věrný svému zaměstnavateli.

Klid měl i Ovčáček. Byl převezen na tzv. klidový pokoj, což byla v podstatě cela Gavrila Principa, obohacená o malé okýnko, postel vyřazenou před lety z běžného provozu a všudypřítomnou vůni dezinfekce. To ale nebyl jediný trest, který Óčko, jak mu zaměstnanci mezi sebou říkali, musel snést. Týden měl sedět u jídla sám, zády k ostatním spoludožívajícím, aby na ně nemohl ,,házet svoje ksichty“ a nenarušoval tak ,,rodinnou atmosféru s osobním a citlivým přístupem ke každému jednotlivci“, jak se psalo na webovkách tohoto domova pro seniory. Citlivost tady přímo stříkala místo pitné vody a rodinná atmosféra se podávala s máslem a čerstvým chlebem každé ráno k snídani. Po večerech se tady zdejší chovanci sprchovali ochotou a přikrývali vstřícností.

Bylo to jako ve školce. Kdo zlobí, sedí sám. Rozdíl byl v přijetí trestu. Předškoláky je přijat většinou s pláčem a nudlemi z nosu všude okolo. Zde byl přijat bez velkých emocí. Možná proto, že většině klientů už mozek přesycený Ritalinem a jinými oblbováky emoce ani neservíruje.

Za co vlastně Ovčáčka takový trest stihl? Z Květy Mršaté udělal na smutečním parte na hlavní nástěnce Hercula Poirota, což se nesetkalo s velkým pochopením.

Bylo to jako v Zelené míli. Vedli ho jako vězně na popravu.

Nebo uličníka na kobereček do kabinetu chlupaté tělocvikářky 13

SRWRP FR FKWėO V RVWDWQtPL NOXN\ Y QiʼnDčRYQė YLGėW L MLQp NR]\ QHç W\ J\PQDVWLFNp 6SROXçDĀN\ E\O\ SURWL 1HER SUDVH SRG NXGOX XPDåWėQpKR ʼnH]QtND Y NUYDYp ]iVWėʼnH V FXNURYNRX FKROHVWHUROHP Y\ååtP QHç VHEHYėGRPt .LP ÿRQJ XQD D GXåQRVWt 'RWHč VL YHSʼn EH]VWDURVWQė KRYėO YH VYpP VPUiGNX 9H VYpP KQRML $ WHč QDMHGQRX VWUHVXMt MHKR UśçRYRX KODYX GRVW SRGREQRX ʼnH]QtNRYX V\QRYL D RQ WR WXåt æH MH WR MHKR NʼntçRYi FHVWD 3RVOHGQt FHVWD 3RVOHGQt KOXERNp QiGHFK\ D Y\GėåHQp YìGHFK\ SiU SRVOHGQtFK FKURFKWQXWt D NYtNQXWt SRKOHGś RĀt ] QLFKç GLY QHY\WU\VNQH VWUDFK Y NDSDOQpP VNXSHQVWYt PtVWR VO] 3DN Xç MHQ VWʼnHOD GR KODY\ QRçH RVWʼnHMåt QHç MD]\N +DOLQ\ 3DZORZVNp MLWUQLFH MHOLWD ʼnt]N\ D NOREiV\ 2YĀiĀHN WR YėGėO WDN\ 9HGOL KR N ʼnHGLWHOL 6WXGHQi FKRGED ~]Ni WDN çH E\ VH RUHO VNDOQt VH VYìP UR]SėWtP NʼntGHO PXVHO QDNORQLW MDNR DPHULFNi VWtKDĀND QDG 6ìULt DE\ VH WDP YHåHO &KODGQi MDNR SRG]LP Y 1RUVNX 1HER SLWHYQD 1D VWėQiFK YLVHO\ OìNRYp SURYD]\ D QD QLFK YìWYRU\ NOLHQWś ] KRGLQ DUWHWHUDSLH SʼnLFYDNQXWp NROtĀN\ QD SUiGOR 9ėGėO çH RGWXG PXVt SU\Ā 6UDQGLĀHN Xç E\OR GRVW .YėWD Xç VWHMQė ĀLFKDOD NH N\WNiP ]HVSRGD WDN QHE\OR NRKR VUiW äOR R WR MDN D NG\ ] WRKRKOH SDQRSWLND ]PL]HW 3RWʼnHERYDO SOiQ $ VSRMHQFH 1HMOtS QėNRKR Å]HYQLWʼn´ 3OiQRYiQt PX QHåOR YODVWQė Xç RG GėWVWYt WDNçH WXKOH QHVFKRSQRVW ]ʼnHMPė PXVHO SR QėNRP ]GėGLW -HQçH Y\UśVWDO Y GėFiNX D QLNGR PX QLNG\ SRʼniGQė QHY\VYėWOLO SURĀ ÿtP YtF WėFKKOH QHVFKRSQRVWt VH REMHYRYDOR WtP Ptļ WRXçLO URGLĀH KOHGDW &R E\ MLP ʼnHNO" 'tN\ ]D QLF 9H GYDQiFWL QDSOiQRYDO SRGOH HYDNXDĀQtKR SOiQNX ~WėN ] GėFiNX -HQ VL QHYåLPO çH SOiQHN MH ] GRE\ SʼnHG UHNRQVWUXNFt D SʼnLVWDYėQtP QRYpKR SDYLORQX FRç MHM PtVWR N ]DGQtPX YFKRGX GRYHGOR GR NXWORFKX ~GUçEiʼnH 7HQ GRVWDO ]D GRSDGHQt ~WėNiʼnH RG ʼnHGLWHOH NDUWRQ FLJDUHW D ÁDåNX WX]HPiNX 14