Létající autíčko Vik

Létající autíčko Vik

Kateřina Soukupová

JAK VIK POMOHL KONÍKOVI Autíčko Vik vyrazilo na výlet za město. Takhle daleko ještě nebylo. Moc se mu mimo městské ulice líbilo. Všude bylo krásné ticho, zpívali ptáčci, louky poseté květinami zářily všemi barvami. Vik si zvesela pobrukoval a vše, co potkal, pozoroval. Míjel veliký rybníček, kde plula labuť s labuťátky. „Dobrý den, jak se máte?“ pozdravil Vik zdvořile. „Dobrý den, milé autíčko, máme se krásně.

Zrovna učím svá malá děťátka, co se nedávno vylíhla z vajíček, o žabičkách, leknínech a rybníce. A kam jedeš ty, autíčko?“ zeptala se labuť. „Jedu na výlet a moc se mi v přírodě líbí.“ Vik se rozloučil, zamával, pozdravil ještě pár rybiček, které vykoukly na hladinu, a jel dál.

Dostal se až do lesa, kde rostly voňavé jehličnaté stromy. Najednou přes cestu běžel jelen s nádhernými parohy a za ním tři laně.

No to jsou krásná zvířátka, pomyslel si Vik.

2

3

Popojel ještě kousek a za zatáčkou spatřil koníka, jak stojí smutně u kraje silnice se svěšenou hlavou a z velkých koňských očí mu kape slzička za slzičkou. Koně autíčko ještě nikdy nevidělo, ale až na ten smutný pohled se mu vznešené zvíře moc líbilo. „Proč pláčeš? A co jsi vůbec zač?“ zeptalo se autíčko. „Ahoj, já jsem kůň. Vezl jsem tento vůz s nákladem na statek, kde bydlím, ale podvrkla se mi přední noha, strašně to bolí a nemůžu udělat ani krok. Natož abych to všechno uvezl,“ zařehtal nešťastný koník.

Opravdu měl pravou přední nohu nad kopýtkem celou oteklou a horkou. „Počkej, kamaráde, mám v kufru lékárničku. Nožičku ti ovážu, posadíš se na vůz a já tě i s nákladem odvezu,“ nabídl se náš barevný badatel.

4

5

„Tak bys bylo hodné, autíčko?“ zaradovalo se zvířátko, ale pak zase posmutnělo. „Já jsem strašně těžký a ty jsi tak maličký.“ „Neboj se, mám obrovskou sílu,“ odvětil Vik rozhodně.

Ošetřil koníkovi nohu a ten se posadil na vůz mezi náklad. Vik se chytil opratí, zařadil jedničku, pořádně se zapřel do kol, zatnul zuby a pomalu se rozjel. Vůz byl opravdu moc těžký, ale on to nevzdával, věřil, že když se bude snažit, dokáže to. Zraněný kamarád mu říkal cestu a zanedlouho spatřili rozlehlé stavení. Všude kolem byly ohrady a v ohradách mnoho zajímavých zvířat.

Když Vika a zraněného koníka uviděli obyvatelé statku, hned jim běželi na pomoc. Autíčko udělalo dobrý skutek a všichni mu za to byli moc vděční.

6

7