„Takže, co se stalo Joanne?“ otočím se na ní a jsem ráda, že jsem měla chvíli si to všechno v hlavě utřídit, než na mě dopadne ta velká těžká rána.
„Víš Nat, nikdo z nás to nečekal…“ co se děje, chci vědět, ale dělám jako že jsem v klidu a nechávám Joanne dál mluvit. „Nevím, jak začít. Můžu ti ale říct jen to, co jsem viděla a slyšela. Když jsi mi zavolala a ptala se na Sama, zněla jsi dost vyděšeně a vystresovaně. Nechápala jsem, co se děje. Hlavně, proč jsi potřebovala Samův počítač a proč by ti on měl něco dávat na flashku...“
Kouká na mě a já dělám, jakože to byla řečnická otázka. Pořád mlčím, takže po chvilce pokračuje:
„To je jedno. Důležité je, že jsem přijela do Institutu. Když jsem přiběhla do velkého sálu, nestála jsi na podiu ty, ale Stunner. Nechápala jsem to, jelikož Stunner se poslední dobou choval velice odměřeně a vůbec s námi nespolupracoval. Celé dny vysedával ve své kanceláři a nechával nás dělat svou práci. Jediný, s kým čas od času promluvil, byl Sam. Takže, když jsem ho viděla stát na podiu, hned jsem ti zavolala, jenže ty jsi to nezvedla.“
Jojo, já vím, položila jsem jí to.
„Nevěděla jsem, kde jsi, takže jsem běžela za podium a hledala tě. Jenže jsem slyšela víc, než jsem chtěla. Zaprvé jsem slyšela všechno, co Stunner všem
přihlížejícím sdělil. A zadruhé jsem viděla Sama, který se po tobě ptal. Když mu ten muž, který měl na starost osvětlení a promítání řekl, že jsi běžela nahoru do naší kanceláře, zvedl telefon a já ho slyšela říct: „Ujisti se, že se odtamtud jen tak nedostane. Pak si pro ní dojdu.“. V hlavě mám zmatek. Vůbec nechápu, proč by mě Sam měl chtít mít někde zamčenou. Ale to je teď jed no. „Joanne. Co řekl Stunner? Co tam k sakru říkal Stunner?!“ teď už nejsem v klidu. Rozhodně ne. Jak šlapu do kopce, těžce oddychuji a snažím se nerozkřičet se. „Nat, on přišel s jiným řešením.“ Zašeptá Joanne. „Co prosím?“ vyhrknu a Joanne pokračuje. „Když vstoupil Stunner na podium, publikum ztichlo. Řekl to takhle nějak: Dámy a pánové, omlouvám se Vám za slečnu Petersonovou. Je tu nová a my jsme ji chtěli dát šanci. Bohužel, je vidět, že se na dnešní prezentaci moc dobře nepřipravila. Nejsem si jistý, že můžeme ten to velice zásadní úkol svěřit do rukou tak mladé dámy. Přicházím tedy s jiným řešením. Avšak oproti slečně Petersonové, která ještě stále nemá v celém procesu jasno, můj plán je připraven. Vše je nachystáno, stačí jen pode psat mezinárodní dohodu.“ Joanna skvěle imituje hrubý Stunnerův hlas, ale já to stále nechápu. Proč by to s námi Stunner neprobral? Proč by mě měl takto ponížit před všemi těmi důležitými lidmi? Co se děje? „Joanne, prosím, co Stunner vymyslel?“ žadoním, aby mi to řekla. Kluci za námi už ani nedutají. I oni chtějí slyšet, co se stalo. Takže se Joanna zastaví, aby popadla dech a řekne „Stunner pokračoval takto: Řešení slečny Petersonové může mít velice negativní dopad na lidskou populaci. Vždyť ani ona sama neví, co může velký…
Všechno jim ukazoval na grafech, fotografiích. Smysluplně odpovídal na položené otázky. Viseli mu na jazyku a každý na to kývnul. Takže to nejspíš i podepsali!“ Musím-se-uklidnit. A to hned. Dobře. Takže nejspíš to bylo takhle. Stunner, když mě viděl ve Vancouveru si mě chtěl pojistit. Pozval mě do Norska, aby mě měl pod kontrolou a přesně věděl, co dělám. A ještě ke všemu na mě poslal toho blonďáka. Sama. Proto mě vzal včera na večeři. A pak na večírek. Prostě se postaral o to, abych byla pořádně unavená. A žádnou prezentaci mi nikam nenahrál. Prostě jí smazal. Ten zmetek. Už ho nemiluji! Nikdy jsem ho nemilovala! „Omlouvám se vám. Včera večer jsem byla se Samem na večeři. Pak jsme šli tančit. No a ráno jsem se probudila u něj doma.“ Pohledem klesnu k zemi, ale musím oči zase rychle zvednout, protože se dívám na Joeovi promočené tenisky. „Nic nebylo, nebojte. Teda doufám…probudili jsme se pozdě, tak jsem si půjčila Samův notebook abych si to všechno připravila. Já si to vážně připravila! Přísahám. Jenže pak jsem ho poprosila, ať mi tu prezentaci přehraje na flashku. Ale to on už očividně neudělal!“ dívám se na ně, jako bych čekala, že mě začnou litovat. Nebo že mi snad řeknou – nic se neděje Nat, každý děláme chyby. Jenže oni nic neříkají. Koukají na mě jako na toho nejnezodpovědnějšího člověka pod sluncem.
Po chvilce ticha se ozve Karl: „Nevím, co bude teď, ale jedno je jasné. Pokud tě najdou, možná i kohokoliv z nás, budou se nás chtít zbavit.“
Po chvilce ticha se ozve Karl: „Nevím, co bude teď, ale jedno je jasné. Pokud tě najdou, možná i kohokoliv
Jo. To budou. Jsme jediní, kdo vědí pravdu. Jediní, kdo jim můžou jejich plán překazit. No jasně! Jsme jediný, kdo s tím můžou ještě něco udělat. „Hele lidi, pojďte za mnou. A rychle, nebo Joeovi umrznou nohy. Někoho tu znám. Věřím, že nás u sebe pár dní nechá a my aspoň budeme moci něco vymyslet. Těžit se nebude. Stunner na tom chce samozřejmě neskutečně vydělat, ale stačí jediná malá, malinkatá nehoda a je po nás. Po všech. Dokonce i po Stunnerovi. Nevím, jestli mu to nedochází, ale nejspíš je tak moc zahleděn do vlastní dokonalosti, že si to nepřiznává…“ odmlčím se. Přede mnou v dálce stojí chaloupka. Z komína se kouří. Venku vyjí psi a někdo jim zrovna sype žrádlo do misky.
„Nat?“ houkne na mě Peter a já se proberu. „Tady to je kluci. A Joanne.“ Řeknu a ukážu tím směrem.
Když přicházíme blíž, neandrtálec se ohlédne. Ale, je to on? Nemá vousy! Co se tu stalo? Co mu udělali? „Sethe?“ zavolám, ale on se ani neohlédne. Hodí psům poslední kus žvance a vejde do chalupy.
„Ehh, jsi si jistá, že se znáte?“ zeptá se mě Peter a já si upřímně jistá nejsem. Vlastně, dává to smysl. Když jsme se viděli naposledy, neřekla jsem mu ani slovo a nijak se nerozloučila. Možná je to jeden z těch mužů, kteří si berou všechno až příliš osobně.
„To nic, jen jsem asi zklamala jeho mužské ego“ usměju se a jdu až ke dveřím chalupy. Několikrát zaklepu a pak vejdu dovnitř. „Sethe?“ rozhlédnu se.
„Ani jsi se nerozloučila.“ Řekne naštvaně a já ho vidím na druhé straně místnosti vkládat dřevo do
„Ani jsi se nerozloučila.“ Řekne naštvaně a já ho
ohně. Když se na mě otočí, nevěřím vlastním očím. Není to neandrtálec, ani vousáč. Je to kus. Fakt kus. Je to prostě totálně sexy chlap s rozcuchanýma hnědýma vlasama. Je vysoký, svalnatý a ten jeho úsměv. Ono by se zdálo, že teď se asi nesměje, ale jeho oči mají radost. Radost? Jako, že mě zase vidí? Týjo. Asi jo. Usměju se: „Omlouvám se, ale myslím, že brzy pochopíš.“ Chci ještě dodat, kde máš vousy? Bez nich jsi fakt sexouš. Kdybys byl oholený už minule, tak bych se možná rozloučila, hehehehe… ale neřeknu to. Jen dodám „přivedla jsem pár kamarádů“. Peter, Joe, Karl i Joanne vejdou jeden po druhém dovnitř. Všichni čtyři oblečení jako do práce. Jsou zpocení, zadýchaní a podle mě předávkovaní čerstvým vzduchem. „Ahoj, no hezký“ zamumlá Peter a já na ně rychle syknu, aby se uklidnili a někam posadili. Tady bude ještě hodně co vysvětlovat.
„Sethe, to jsou moji přátelé. Chtěla jsem tě s nimi seznámit. Tohle je Peter, Karl, Joe a támhle vzadu Joanna.“ Teda, Joanna by na něj mohla přestat tak zírat.
„Proč má ten hubeňour na nohou tenisky?“ Zasměje se Seth a Joe se oboří, „Možná proto, že jsem opravdu nečekal, že budeme zdrhat směrem do divočiny. Nesná ším přírodu, a hlavně tu divokou. Nechodím ani do parku. Jsem zvyklý na svůj klid, teplo a monitor. Tohle je hrozné.“ Seth se na mě nechápavě podívá „Zdrhat? Kam zdrháte? Jedete v drogách nebo co?“ pousměje se a začne přendávat špalky dříví z koše na poličku pod krbem.
„Tak já ti tu přitopím, hubeňoure.“ Zamručí si poti chu, ale tak abychom to slyšeli a Joe jen zavrtí hlavou. Nic jiného mu také nezbývá, stejně odsud nemá kam jít.
„Tak jo lidi, uklidíme se. Sethe, jsme tu, protože se na nějakou dobu potřebujeme ukrýt. Proč, to bychom ti rádi za chvíli vysvětlili. A kluci, vy buďte rádi, že jsme měli kam jít. Joanne, mohla bys mi prosím pomoct. Kolik máme času?“ zeptám se Joanne, která je prostě mistrem plánování.
„Podle toho, co Stunner říkal, začne Oilcom přesně za pět dní. Potřebují rozmístit všechna svá zařízení.“ Řekne.
Jenže v tu chvíli se Seth zarazí. „Říkala jsi Oilcom?“ vyhrkne směrem k Joanne.
„Ano. Nadnárodní firma, která těží ropu. Nově se však začíná zabývat i jiným způsobem…“ jenže než to Joanne dořekne, stačím jí zarazit. Ještě ne Joanne, kývnu na ní, aby pochopila, že nemá nic říkat.
„Ty tu firmu znáš?“ zeptám se Setha. Mohlo by nám to pomoci.
„Ano znám. Moc dobře.“