2
miláček vesmíru probouzíš se na posteli z oblaků a u nohou ti leží celá galaxie. snídáš hvězdný prach, koupeš se v Mléčné dráze, směješ se Slunci a pláčeš s Měsícem, protože závidíš, že je mi Merkur o něco blíž. v tvých očích se odráží světlo komet a stíny asteroidů. jeden tvůj dotek by mě spálil na popel, a přece jen jsi moje Afrodita, miláček vesmíru. od tvých rtů mě dělí miliony světelných let, ale já jsem vděčný, že je tvá tvář první, kterou každé jitro spatřím, a která mě večer tiše ukolébává ke spánku, ve kterém jsme Ty a já, víc než jen pouhopouhý sen.
3
srdcová královna jsi prostě ten typ holky, o který ostatní píšou básně. žádný linky, stíny, rtěnka – žádná viditelná maska. jen ty a tvá obnažená duše, kterou nezamořuješ instagram a neprodáváš ji za lajky na facebooku. a přece lámeš srdce všem básníkům, malířům, spisovatelům a bláznům, který na tobě můžou oči nechat. užíváš si to. všechen ten obdiv. když si rukou ledabyle prohrábneš vlasy, koutkem oka pozoruješ naše hladové obličeje. jsi jako Sněhurčino jablko. navenek tak krásná a nedo tknutelná a uvnitř prožraná jedem. a my abychom si aťpochcípali.žijekrálovna.
4
prázdná flaška Jacka sedímnaprostýmv tichu a šeptem slyším – stále slyším všude tvůj smích v hlavě mám prázdno ale dokola – a dokola se pořád točí u nohou mi leží pár rozbitých flašek já však chci – a chci stále víc oči mámalezavřenýipřesto vidím – i ve dne vidím tvůj stín který mě nepřestává pronásledovat a pořád mi chybíš tak moc mi chybíš že jedinej chlast kterej piju je whiskey abych aspoň od pro davačky mohla slyšet tvý jméno protože kdykoli ho vyloudí mý rty pak prostě brečím – brečím tak dlouho až sahám po další flašce ze který však zbyly jen střepy a po rtech mi netečou ty zlatý kapky ale pramínky rudý jak bloody mary
5 strop všem plastovým hvězdám, zářícím ze stropu mého pokoje, držteprosím,se pevně, v zájmu mého zdravého rozumu.
6 držet krok když mi přeslazená vůně narozeninového dortu polep tá mozek cukrovou vatou, když mi pobrukující slova plná přání vykouzlí na tváři nostalgický slzy, když jsem tak daleko, ztracena v zasněžených rámech aoken,zima se mi konečně přikrade až k samotnému srdci, nezbývá mi nic jinýho než se divit –kam se poděla ta holka se žvýkačkou ve vlasech?