UV barvy a laky

S pomocí tiskových barev, které jsou chemicky vytvrzovány UV zářením, lze potiskovat v podstatě jakýkoliv materiál, který projede tiskovým strojem. V čem jsou UV barvy a laky jiné oproti konvenčním?

Běžné tiskové barvy a laky schnou dlouhou dobu oxidací, tedy odpařováním tekuté složky. Čas schnutí lze zkrátit pomocí přísad, ale většinou zůstává na několika hodinách. Oddaluje se tím možnost následného knihařského zpracování a jistě také termín distribuce zakázky klientovi.

vlnám pronikne až do hlubších barevných (podkladová bílá) a lakovaných vrstev (perleťové, zlaté a stříbrné laky).

Z toho vyplývá, že UV tisk má specifické nároky na technologii, kdy je nutné zabránit nezdravému UV záření pronikání mimo tiskový stroj, odsávat vznikající nebezpečný ozón, ale také chránit části stroje (povrchy válců, plastové

Pixly s barvami

Palety potištěných archů zabírají místo a často brání vyššímu vytížení výroby.

UV barvy a laky zasychají chemicky působením intenzivního energetického záření z ultrafialové části světelného spektra (cca. 100 až 380 nm). Obsahují tekuté monomery, oligomery, pigmenty (nesoucí barevnou informaci), přísady a fotoiniciátory (spouštěče).

Monomery určují viskozitu barvy, tedy její schopnost „téct“. Spolu s oligomery také spojují všechny přísady dohromady. UV záření s pomocí fotoiniciátorů spustí chemickou reakci, při které se s monomerů a oligomerů vytvoří pevná prostorová struktura (mřížka, síť) polymerů. Proto se také této reakci, raději než schnutí, říká síťování nebo vytvrzování.

Z hlediska chemické reakce mají jednotlivé části UV spektra své úkoly. Záření UV-C (v rozmezí 100 až 280 nm) je nezbytné pro rychlý a dokončený vznik polymerické struktury tiskových barev a laků. UV-B (do 315 nm) celou reakci spouští a díky delším vlnám pomáhá k lepšímu vytvrzení. Spektrum UV-A (do 380 nm) pak díky delším části apod.) před vlivem UV záření.

Samotné barvy a laky nelze dlouhodobě vystavovat vlivu slunečního záření, které obsahuje všechny „potřebné“ druhy UV. Vysoká energie přenášená na arch také postupně zvyšuje jeho teplotu, při které UV barvy mění tónovou hodnotu tisku a rozšiřuje se tiskový rastrový bod. Proto by měl být stroj vybaven vodním chlazením UV zářičů a výkonnou temperací k udržení stálé teploty archu ve vykladači.

Při UV tisku se nevyhneme nežádoucím vlivům, a to především vzniku O3, tedy vzdušného ozónu, který je ve vyšších koncentracích zdraví škodlivý a na jehož vzniku se podílí složka UV-C. Také z tohoto důvodu na trh přichází tzv. vysoce reaktivní tiskové barvy, kterým ke spuštění polymerizace stačí nižší energie resp. UV-B a výrazně se omezuje tvorba ozónu.

Obecně při UV tisku platí jiná technologická pravidla než u konvenčního tisku a mnohá omezení. UV barvy jsou více náchylné k emulgaci a dosažitelná rychlost tisku bývá nižší.