Legislativa
A8
Zákon upravuje také možnost „působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi se zdravotním postižením po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů“. Jako podpůrné opatření se tak stanovuje de facto připuštění osob, jejichž služeb dítě využívá na základě předpisů např. v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí nebo Ministerstva zdravotnictví (jde např. o transliterátora nebo osobního asistenta). V písmeni i) je konečně upraveno v jistém slova smyslu nejzávažnější podpůrné opatření, a to zařazení dítěte, žáka nebo studenta do školy nebo třídy zřízené pro děti, žáky nebo studenty se zdravotním postižením (k tomuto pojmu viz dále). Bližší podmínky tohoto zařazení upravuje § 16 odst. 7. Lze předeslat, že ač tak školský zákon výslovně nestanoví, vzhledem k organizační, pedagogické a finanční náročnosti tohoto opatření představuje zařazení do „speciální“ třídy podpůrné opatření pátého stupně. V odstavci 3 se zdůrazňuje, že podpůrná opatření se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti a že podpůrná opatření různých druhů nebo stupňů lze kombinovat. Začlenění podpůrných opatření do jednotlivých stupňů stanoví prováděcí právní předpis. Skutečnost, že k dosažení účelu podpůrných opatření, tj. naplňování vzdělávacích možností žáka a uplatnění jeho práva na vzdělání, nestačí opatření nižšího stupně, může vyplynout z předchozího neúspěšného použití méně intenzivních podpůrných opatření, častěji by však měla být zřejmá z kvalitní diagnostiky. Předkladatel v důvodové zprávě tuto zásadu označuje jako zásadu subsidiarity. Zásadu subsidiarity proto lze vyjádřit také jako pravidlo volby toho nejméně náročného podpůrného opatření, které lze k dosažení účelu využít. Nejde ale jen o náročnost z hlediska školy, ale také o dopady na žáka. V zásadě subsidiarity je tudíž obsažena také přednost individuální integrace žáka.
1. aktualizace 06/2015
5