PROSOCIÁLNÍ ČINNOSTI v předškolním vzdělávání
RAABE N AH LÍŽ ET – N AC H ÁZ ET
PROSOCIÁLNÍ ČINNOSTI v předškolním vzdělávání Mgr. Eva Svobodová
Grafické symboly:
souvislost s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání
Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o. Rumunská 18/22, 120 00 Praha 2 Telefon: 284 028 940, 941 Fax: 266 310 660 E-mail: raabe@raabe.cz Internet: www.raabe.cz Copyright © Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., Praha 2010 Všechna práva, zejména právo na titul (název), licenční právo a průmyslová ochranná práva, jsou výhradním vlastnictvím Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., a jsou chráněna autorským zákonem. Práva na rozmnožování, šíření a překlad jsou vyhrazena pro Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o. Nositelem autorských práv je autor příspěvku, který také odpovídá za jeho obsah. Autor textu: Spoluautor kapitoly 7.: Ilustrace: Vedoucí projektu: Jednatel nakladatelství: Grafický návrh obálky: Sazba: Tisk: Expedice: ISBN: 80-86307-39-5
Mgr. Eva Svobodová Mgr. Hana Švejdová Bc. Adéla Vojtěchová Mrg. Dagmar Pilařová Ing. Milan Fuska Ing. Hana Zrnová, Ing. Stanislav Zrno, Praha Ing. Hana Zrnová, Praha Tisk AS, s. r. o., Jaroměř Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., Praha
Obsah
Obsah Úvod
1
1. 1.1 1.2 1.3 1.4
Prosociální chování Vymezení pojmu prosociálnost Prosociální chování ve školním prostředí RVP PV jako prostor a výzva k prosociálním činnostem Rámcové cíle jako výzva k prosociálnímu vzdělávání
2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5
Naplňování potřeb dítěte v praxi mateřské školy Fyziologické potřeby Potřeba bezpečí, jistoty a řádu Potřeba lásky a sounáležitosti Potřeba úcty a uznání Potřeba sebeaktualizace a sebeuskutečnění
10 12 16 20 27 31
3. 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5
Klíčové kompetence v kontextu prosociální vybavenosti dítěte Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Komunikativní kompetence Sociální a personální kompetence Činnostní a občanské kompetence
32 33 37 43 48 54
4. 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9
Prostor pro prosociální činnosti v mateřské škole Volná hra Řízená činnost Stravování Odpočinek a hygiena Pobyt venku Rituály Cvičení Kroužky a „nadstandardní činnosti“ Nepravidelné činnosti
62 65 67 69 71 72 74 76 78 79
5. 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5
Hry jako prostor pro prosociální učení Hry založené na motivaci závratí (princip ilinx) Hry založené na motivaci proměnou a nápodobou (princip mimikry) Hry založené na motivaci náhodou (princip alea) Hry založené na motivaci zápasem či soutěží (princip agón) Ukázky her
81 81 81 82 83 84
2 2 3 5 7
PROSOCIÁLNÍ ČINNOSTI v předškolním vzdělávání
6. 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5
Jak se vyznat v emocích Poznáváme své emoce Učíme se poznávat emoce druhých lidí Učíme se ovládat své emoce Učíme se řešit konflikty Mít kamarády
7. 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5
Prosociální hry Poznáváme emoce Poznáváme kamarády Učíme se spolupracovat Poznáváme morální hodnoty Učíme se rozumět situacím
87 87 88 90 90 91 93 93 105 116 118 121
Závěr
131
Literatura
132
Úvod
Úvod Když jsem čekala dítě, prožívala jsem vždy obavy, aby se narodilo zdravé. Když se mi narodila zdravá holčička, doufala jsem, že bude také chytrá. Když jsem viděla, že zvládá základní školu, doufala jsem, že vystuduje střední školu a bude mít maturitu. Když bylo vidět, že asi vystuduje střední školu, začala jsem přemýšlet o tom, jestli bude mít chuť a elán studovat vysokou školu. Přejeme svým dětem co nejlepší vzdělání a bohatství… Ale zapomínáme, že jednou nastane čas, kdy budeme potřebovat, aby uměly podat pomocnou ruku nám, svým rodičům, nebo někomu jinému, kdo bude pomoc potřebovat. Zapomínáme, že budou v životě řešit problémy, ve kterých bude třeba, aby upřednostnily zájem společnosti před zájmem vlastním. Zapomínáme, že může nastat čas, kdy bude třeba, aby obětovaly vlastní pohodlí, bohatství či slávu ve prospěch někoho, kdo tuto oběť bude potřebovat. Zapomínáme, že hodnota „člověčenství“ je více než vzdělání a bohatství. Anebo možná nevíme, jak učit děti být hodnotnými lidmi. Mnohem snáze se lze naučit vyjmenovaná slova nebo násobilku než být uctivý k druhým lidem a ochotný jim pomoci. Je to běh na dlouhou trať, který vyžaduje jistou dávku odvahy, trpělivosti, opravdovosti, a především důvěry ve schopnosti a možnosti dětí a vůli k pozitivnímu posunu každého z nich. Pokud tyto vlastnosti máme, můžeme se do toho s chutí pustit.
1
Naplňování potřeb dítěte v praxi mateřské školy
Dárek dávám proto, že si myslím, že by mohl druhému udělat radost. Pro nic víc ani nic jiného. Je výrazem bezpodmínečné lásky a důkazem prosociálního chování.
Co je dárek?
Za obrázkem v hale mám zastrčené na větvičce tři oříšky. Dostala jsem je od bratra se slovy: „Jsou pro tebe, Popelko, ať ti přinesou štěstí.“ Bratr už mi nikdy žádný dárek nepřinese, ty tři oříšky jsou vzpomínkou na hezkou chvíli, jsou nejcennějším dárkem, jaký jsem od něho dostala. Dárek přináší babička se slovy: Vím, že tě pořád studí nohy, upletla jsem ti ponožky. Dárek dává dítě: Nakreslil jsem vám obrázek, paní učitelko. Dárek celé rodině nese tatínek: Holky, dostal jsem nečekané odměny, místo na Šumavu pojedeme k moři! Odměna je za něco, co jeden udělal správně podle očekávání druhých, a třeba i pro svůj prospěch. Může být vyjádřena rčením něco za něco. V emoční sféře znamená budu tě mít rád, když budeš takový a takový.
Co je odměna?
Že jsi měl samé jedničky, tak ti to kolo koupíme. – Děti, byly jste hodné? Tak dobře, půjdeme do kina. – Kdo dostal jedničku z češtiny, může jet za odměnu na divadelní představení. Odměny mohou vést až k vyhrožování a vydírání: Kdo nebude hodný, nepůjde s námi do divadla. – Jestli přineseš trojku, nebudou žádné prázdniny pod stanem. – Když tu písemku napíšeš dobře, koupím ti mobil, když ne, tak se týden nehneš z domu! Nebezpečím odměn je, že se mohou stát pro dítě vnější motivací: Budu se učit, abych dostal pěknou známku a odměnu, ne proto, že mě to baví a zajímá.
Nebezpečí
Mezi odměnou a úplatkem je jen drobný rozdíl. Úplatek je podmíněn protislužbou, která je prospěšná druhému, přinese mu užitek nebo výhodu. V emoční sféře nesou úplatky informaci budu tě mít rád, když pro mě něco uděláš. Matka dětem pustí televizi, aby měla klid. Otec má na děti málo času, kupuje jim drahé hračky, aby utišil své výčitky svědomí. Babička chce, aby k ní jela vnučka na prázdniny, proto jí slíbí koupit psa.
Co je úplatek?
Koupila jsem ti kolo, tak si jezdi a neotravuj. Tak já ti to CD koupím, ale nebudeš chtít, abych šla s tebou do kina. Půjčím ti film, ale zalezeš si do pokojíčku a nechci o tobě vědět. Vzal jsem vás k moři, tak mě nechte chvíli odpočívat.
25
Naplňování potřeb dítěte v praxi mateřské školy
D ůle žit é Komunikace s dítětem by nikdy neměla být soubojem o to, kdo koho bude poslouchat, ale společnou cestou plnou objevů a překvapení.
2.5 Potřeba sebeaktualizace a sebeuskutečnění Čas dětství je charakteristický obrovským bohatstvím možností a příležitostí růstu a rozvoje (potencialit), kterým bychom my dospělí měli sloužit a nést odpovědnost za jejich rozvíjení a naplňování. To, zda budou potenciality dítěte aktualizovány, závisí na tom, vytvoříme-li mu nejen dostatečné rozvíjející podmínky materiální, ale i sociální.
Potenciality
Uveďme si příklad: Hudební sluch, zdravé ruce, trpělivost a vůle jsou předpoklady, které dávají dítěti možnost (potencialitu) naučit se hrát na klavír. Tato potencialita se však nikdy nenaplní, pokud se dítě nesetká s hudebním nástrojem a nebude mít příležitost si hru vyzkoušet. K jejímu naplnění však nemusí dojít, i když dítě bude mít klavír i učitele, pokud je okolí necitlivým přístupem od hry odradí. Známé děvče se přestalo učit hrát na klavír, protože mělo strach z přehrávek, které muselo každoročně absolvovat. Bariéra, kterou strach způsobil, byla důvodem nerozvinutí potenciality. Potenciality ale nemůžeme vnímat pouze v oblasti vzdělávacích možností dětí, mnohem širší oblastí jsou kvality osobnosti jako: být šťastný, vnímat lásku a sympatie druhých a odpovídat jim vlastními projevy láskyplnosti a sympatie, vymanit se ze zúženého pohledu na věci a pokoušet se o hlubší vnímání souvislostí, být ušlechtilým způsobem sám sebou, přijímat výzvy otevřené budoucnosti, usilovat o vytyčené cíle, brát na sebe odpovědnost a dostát jí i v konfrontaci s obtížemi (Helus). To vše jsou potenciality, jejichž naplňování je předpokladem k tomu, aby se kvalitně rozvíjely potenciality vzdělávací a také prosociální chování dětí.
Kvality osobnosti
P ří klad Vojtovi jsou tři pryč a je nejmladší z celé třídy. Do mateřské školy chodí jenom na dopoledne a moc se tam těší. Nemůže pochopit, proč v sobotu a v neděli do školky nemůže. Doma není taková legrace, maminka
31
Klíčové kompetence v kontextu prosociální vybavenosti dítěte
3.3 Komunikativní kompetence _
Dítě ukončující předškolní vzdělávání: – –
ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje, vede smysluplný dialog dokáže vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)
Učitelka vytváří příležitosti k vyprávění zážitků a zkušeností dětí, dává jim dostatečný prostor k vyjádření, aktivně jim naslouchá a podává zpětnou vazbu o tom, že porozuměla, podněcuje a provokuje je k řečovým aktivitám, reaguje empaticky na pocity a nálady dětí a vytváří jim podnětné prostředí k vyjadřování vlastních prožitků, pocitů a nálad.
P ří klad y V křesťanské třídě si každé ráno děti s paní učitelkou sednou do kruhu, ve kterém se hovoří na aktuální téma. Dnešní téma je: Nikomu neubližuj. Učitelka začala diskusi: „Nedávno jsem viděla, jak kluci házejí kameny na pejska. Pejsek se bál, ale kluci ho honili a měli z toho legraci. Co myslíte, bylo to tak správné?“ Kamilka: „To se nedělá, pejska to bolí.“ Honzík: „Zvířatům se neubližuje.“ Jirka: „Kdyby někdo házel kameny na ně, tak by brečeli.“ Učitelka: „To je zajímavé, co říkáš, Jirko. Kdyby někdo ubližoval jim, také by se jim to nelíbilo. Jaké to je, když člověku někdo ublíží? Už vám někdy někdo ublížil? Když já jsem byla stejně stará, jako jste dneska vy, tak mi jednou ublížil…“ a učitelka vypráví příběh a po ní pak děti, které chtějí. V jiné třídě je zvykem, že se děti každé ráno scházejí v komunitním kruhu. Učitelka obvykle řekne: „Dneska by si, děti, s námi rád popovídal medvídek. Budeme si ho posílat po kruhu a kdo ho drží, ten nás může s medvídkem pozdravit (ukáže jak) anebo nám může povědět něco, o co by se s námi rád rozdělil. Ostatní budou naslouchat a mlčet, ale to už známe. Tak já držím medvídka a začnu: ‚Ahoj děti. Chtěla bych vám říct, že máme doma nového pejska. Je malý a moc roztomilý. Jmenuje se Samík a je s ním legrace.‘“ Po učitelce pokračují další děti, jen Janička nechce mluvit a podává medvídka dál. Nikdo ji nenapomíná ani jí nic nevyčítá. Je to její rozhodnutí a nikdo ji nepřemlouvá, aby ho změnila.
43
Klíčové kompetence v kontextu prosociální vybavenosti dítěte
P ří klad y Ondra: „Paní učitelko, já nechci jít s Járou na procházku za ruku, protože smrdí.“ Učitelka: „Jára je cítit zvířaty, protože jich doma mají hodně. Já mám zvířata ráda, tak mi ta vůně nevadí. Jestli chceš, Járo, půjdeme spolu a budeme si o vašich zvířátkách povídat.“ Učitelka jde za ruku s Járou a živě si spolu povídají, Ondra se přidal k jiné dvojici jako třetí a pokukuje po učitelce a Járovi. Trvalo to několik týdnů, než Ondra přijal Járu i s jeho specifickou vůní. Kluci se perou nad stavbou. Štěpán hodil po Kájovi kostkou a Kája se mu to chystá oplatit. Učitelka: „Kájo, stop. Nesmí to bolet! Nešlo by to jinak?“ Kája: „Když on mě praštil.“ Učitelka: „A bolelo to?“ Kája: „Jo. Vlastně ani ne. Ale štve mě. Protože to chce stavět jinak než já.“ Učitelka: „Tak to je škoda, že se nemůžete dohodnout. Ale já si stejně myslím, že byste to mohli zvládnout. Už jste přece velcí. Možná by vám pomohlo si spolu na chvíli sednout ke stolu a naplánovat si, jak tu stavbu uděláte.“ Kluci se chvilku dohadují u stolu, pak jdou pokračovat ve stavbě. Učitelka: „Domluveno?“ Kája: „Jo, přijďte se podívat, ale až za chvíli.“ Když je stavba hotová, svolá učitelka ostatní děti a vypráví jim o tom, jak se Kája a Štěpán málem poprali, ale pak se jim podařilo domluvit se a výsledkem je takováhle bezvadná stavba. „Myslím si, že žádný z nich by sám takovouhle stavbu nepostavil. K tomu jsou třeba dva kamarádi.“
53
Prostor pro prosociální činnosti v mateřské škole
4.4 Odpočinek a hygiena Po dopoledních aktivitách si děti potřebují odpočinout a nabrat nové síly. Tato potřeba je však individuální, některé děti vydrží po obědě spát i dvě hodiny, některé (především starší) již potřebu spánku nemají, k regeneraci sil jim stačí několik desítek minut (obvykle půl hodiny) klidu při poslechu pohádek, hudby aj. Pro tyto děti je čas odpočinku vhodným prostorem pro klidové činnosti, individuální práci, trénování grafomotoriky, logopedickou péči, rozumové a tvořivé činnosti. S odpočinkem úzce souvisí hygienické návyky (např. čištění zubů, sebeobsluha na toaletě, mytí rukou aj.), které si dítě v mateřské škole upevňuje a postupně se v nich zdokonaluje.
Přínos pro dítě
Prostor pro prosociální činnosti nabízí opět možnost pozorovat respektování individuálních potřeb jednotlivých dětí učitelkou, její schopnost empatie i její záměrné posuzování situace z pohledu druhé osoby a vytváření prostoru pro pomoc kamarádům, kteří ji potřebují (viz 2.1 Fyziologické potřeby, podkapitolu Odpočinek).
P ří klad y Vojta ještě nikdy nespal v mateřské škole. Dnes poprvé nepůjde domů po obědě a je z toho nervózní, zdá se, že je mu i do pláče. Učitelka: „Vojtíšku, mám pocit, že máš z toho spaní ve školce trochu strach. Ale to měl asi každý, když měl spát prvně ve školce, nemám pravdu, děti? Mohli bychom Vojtovi nějak pomoct, co říkáte? Třeba by se mu ve školce spalo lépe, kdyby si vybral kamaráda, vedle kterého chce ležet. Rozhlídni se kolem sebe a řekni nám, Vojtíšku, vedle koho by se ti líbilo odpočívat?“ Vojta: „Vedle Zdendy.“ Učitelka: „Tak dobře. Zdendo, lehneš si vedle Vojtíka? Vezmeš si ho dneska na starost?“ Zdenda kývá hlavou a přisunuje si lehátko těsně vedle Vojty. Při pohádce ho drží za ruku, a dokonce se dobrovolně rozhodl, že pokud neusne, zůstane s ním ležet déle, protože je malý. Kačenka jde dnes už potřetí čůrat. Převaluje se na lehátku, šťouchá do sousedky, která usnula. Kačenka je malá, jsou jí teprve čtyři roky, měla by si chvíli odpočinout, ale je vidět, že se jí spát vůbec nechce. Učitelka si k ní sedla na lehátko a potichu říká: „Kačenko, myslím, že se ti dneska vůbec nechce spinkat. Asi máš nějaké starosti nebo tě něco zlobí?“ Kačka kroutí hlavou: „Jdeme po spaní s maminkou do kina.“
71
PROSOCIÁLNÍ ČINNOSTI v předškolním vzdělávání
Na jednom semináři vyprávěla paní učitelka, že rituálem její třídy je každodenní porada. Děti si v ní řeknou, co by chtěly dnes (nebo zítra, pozítří…) zažít a zrealizovat, domluví se s paní učitelkou jak a naplánují si společně činnosti pro určitý časový úsek. Děti mají stejné právo ovlivnit společné činnosti jako paní učitelka. Učí se, že nápad každého z nich je důležitý a většinou i realizovatelný. Rizika
Rizika rituálů: _ _ _ _ _
podbízivost a formálnost neupřímnost příliš mnoho rituálů – přeorganizovanost dne naopak žádné rituály – zmatečnost opomíjení prosociálního akcentu
4.7 Cvičení Přínos pro dítě
Dítě by mělo mít každý den příležitost se dostatečně pohybově vyžít, pro pěstování zdraví by se mělo denně minimálně deset minut pohybovat při tepové intenzitě 170–190 tepů za minutu, což odpovídá intenzivnímu spontánnímu pohybu (např. běhání při honičce). Učitelka není povinna denně s dětmi cvičit klasickou rozcvičku, ale měla by mít na paměti, že minimálně jedenkrát za den (lépe dvakrát) je třeba dětem umožnit intenzivní pohybovou zátěž a snažit se k ní motivovat i děti s menší potřebou pohybu. Formou motivovaného cvičení pak vede děti ke správnému držení těla, vytrvalosti, tělesné zdatnosti, lokomočním dovednostem atd. podle zvoleného záměru. Příležitosti k prosociálnímu chování nám nabízejí všechny pohybové hry a činnosti. Všechny sportovní činnosti sebou přinášejí pravidla a morální normy. Učitelka by měla věnovat vyvození pravidel dostatečný prostor a neváhat zastavit hru nebo ji docela zrušit, pokud jsou porušována pravidla či morální normy (např. když někdo někomu ublíží). Učitelka by měla umět upravovat hry tak, aby vytvářely prostor k empatickému vnímání druhých, k vzájemné pomoci a kooperaci, a eliminovat soutěživé tendence.
76
Jak se vyznat v emocích
Shrnutí páté kapitoly:
Shrnutí
Při hrách v MŠ nastává mnoho příležitostí, při kterých si děti mohou trénovat prosociální chování a jednání. Pokud si učitelka uvědomuje motivaci dítěte ke hře, může snáze najít způsob, jak upravit hru tak, aby vytvářela prostor pro prosociální chování a nevedla děti k vzájemnému soupeření a agresi.
6. Jak se vyznat v emocích Schopnost vyznat se ve svých emocích, umět s nimi zacházet, porozumět emocím jiných lidí, umět řešit konflikty a domluvit se s ostatními a navazovat s nimi přátelství, to jsou schopnosti, které označujeme jako emoční inteligenci. Jejich nedostatek může způsobit, že dítě není schopné zařadit se do skupiny vrstevníků, má s nimi časté konflikty, konfliktně může působit i v rodině. Samo může prožívat subjektivní pocity osamělosti, neschopnosti, odmítání ostatními, vzteku a smutku.
Emoční inteligence
D ůle žit é Pro učitelky v mateřské škole je důležitá informace, že emoční schopnosti lze do určité míry naučit. Jejich učení by mělo být neodmyslitelnou součástí vzdělávání dětí v mateřské škole.
6.1 Poznáváme své emoce Děti sedí v kruhu na koberci, právě proběhl ranní pozdrav a učitelka říká: „Musím vám povědět, jak jsem dneska ráno dostala důkladný vztek. Představte si, vyběhla jsem ještě v noční košili na chodbu, abych dala našemu Honzíkovi svačinu, kterou si zapomněl doma na stole. Volám na něj, ale kde už byl Honzíkovi konec. Odešel bez svačiny. Otočím se, že půjdu domů, a v tom bác, dveře se zavřely. A já stála na chodbě v noční košili, bez klíčů, jen se svačinou v ruce. Ani si neumíte představit, jaký jsem měla vztek. Nejdřív jsem praštila svačinou o zem, pak jsem kopla do dveří, až mě bolel palec u nohy. Měla jsem chuť křičet a ošklivě nadávat, ale to jsem neudělala, protože jsem nechtěla, aby mě někdo slyšel.“
87
PROSOCIÁLNÍ ČINNOSTI v předškolním vzdělávání
Ztracená radost 2 Pomůcky
Pomůcky: kostýmní znak černokněžníka, bačkorky
Zadání
Zadání a komentář: Když černokněžník uviděl, že lidé na něho vyzráli, vymyslel jinou věc. V noci, když všichni spali, zaklel jim radost do jejich bačkorek, a ty jim ukradl. Pak si šel spokojeně lehnout. Můžeme si na to zahrát. Dáte na hromádku svoje bačkorky a já se, až si nasadím klobouk, stanu černokněžníkem, který zrovna spí. Vy si můžete pro svoji bačkorku dojít, ale nesmíte mě přitom vzbudit. Kdyby mě někdo vzbudil, ukážu na něj prstem a on zkamení. Zachránit by ho mohl jedině kamarád, který by mu donesl jeho bačkůrky a nevzbudil přitom černokněžníka. Takže ještě jednou pravidla. Učitelka pravidla zopakuje. Jasně vymezí prostor, ve kterém žije černokněžník a ve kterém si děti na něho musí dávat pozor. Po hře si povídáme o pocitech. Jaké to bylo, když mě černokněžník zkameněl? Zkusil mi někdo pomoci?
Rizika
Rizika: Nejasně vymezený prostor, který mají děti překonat. Je-li černokněžníkem dítě, může se stát, že se příliš snaží zkamenět kamarády, a tím jim neumožní dosáhnout bačkorek. Je dobré nechat jednou takto hru proběhnout a pak společně hledat cestu, jak upravit pravidla.
Když se medvěd zlobí
(podle Zdeňka Šimanovského)
Pomůcky
Pomůcky: nejsou nutné, ale mohou být obrázky nebo masky zvířat
Zadání
Zadání a komentář: Každý z nás si teď představí jedno jakékoliv zvíře. Až budete mít představu hotovou, můžeme si říci, jaké zvíře si kdo vybral, a pak nám ho každý předvede – jak vypadá a co dělá, když se zlobí, když má pořádný vztek. A řekne k tomu třeba: „Když se medvěd zlobí, dělá brrrum brrrum.“ Učitelka předvede zlobící se zvíře, které si sama vybrala. Důležité je, aby děti před předvedením zvířete vždycky řekly: Když se (zvíře) zlobí, dělá… Hru můžeme spojit s rytmickým vytleskáváním. Po hře si vyprávíme o tom, kdo všechno se může zlobit či vztekat, nebo dokonce zuřit a proč, kdy jsme naposledy viděli někoho rozzlobeného a proč, anebo o tom, kdy jsme byli sami rozzlobeni a co bylo důvodem naší zlosti. Učitelka vypráví dětem o tom, jak se sama rozzlobila a proč. Děti se dozvídají, že zlobit se a mít zlost je normální.
100
Prosociální hry
Pokud to ale nedokáže, sednu na jeho místo a ubohou kočičkou se stane on, půjde dál a bude se snažit někoho rozesmát. Rizika: Pokud je dáno pravidlo, že dítě-kočička si může vybrat, ke komu půjde, mohlo by se stát, že se budou děti mezi sebou střídat tak, že se na některé vůbec nedostane. To je třeba ošetřit nějakým pravidlem.
Rizika
7.2 Poznáváme kamarády Abychom mohli zkusit chápat a přijímat pocity druhých, potřebujeme je poznat. Všechny hry zaměřené na poznávání druhých nám poskytnou výbornou službu v době, kdy se spolu seznamujeme. V některé literatuře bývají také označovány jako ledolamky, a pokud jim přiřkneme i tuto funkci, neměl by v nich nikdy scházet humor a určité nadlehčení. _
HRY SE JMÉNY
Koulení míče Pomůcky: míč
Pomůcky
Zadání a komentář: Tenhle míč není jen tak obyčejný míč. Jmenuje se Ahoj a kdo ho drží, musí někoho pozdravit. Teď už se nemůže dočkat, až ho pošlu nějakému kamarádovi, tak neboj, neboj, už tě posílám támhle Hance a řeknu k tomu: „Ahoj, Hanko“ a Hanka mi odpoví: „Ahoj, Evo“ a pak míč pošle dál (třeba s pozdravem „Ahoj, Jirko“).
Zadání
Rizika: Občas se na někoho zapomene. Proto učitelka musí vést děti, aby na nikoho nezapomněly, aby zaznělo každé jméno.
Rizika
D o p o ruč e ní Obdobné hry hrajeme především na začátku školního roku, kdy se děti učí znát jména svých kamarádů.
105
PROSOCIÁLNÍ ČINNOSTI v předškolním vzdělávání
7.3 Učíme se spolupracovat Některé hry poskytují dětem příležitost k tomu, aby se učily spolupracovat, domlouvat se, hledat společně cesty k řešení určitých situací. Dovednost kooperace se odvíjí obvykle od spolupráce ve dvojicích, přes malé skupinky až k velké skupině. Přirozená kooperace celé třídy v počtu dvaceti osmi dětí je spíše utopií. Zde je nutné, aby podmínky ke kooperaci cíleně řešila učitelka. Spolupráce se týkala již většina her zaměřená na kontakt – především tělesný, a současně se v některých z nich děti mohly učit poznávat emoce. Vytvořit hru, která by rozvíjela pouze jednu izolovanou dovednost, asi nelze, a ani by to mohl nemělo smysl. Je v pravomoci učitelky, na kterou dovednost se více zaměří.
Paste se, ovečky moje Pomůcky
Pomůcky: velký zelený textil (vhodná jsou dvě sešitá prostěradla, která si děti společně s učitelkou výtvarně zpracují – třeba batikují, pomalují apod.), různě velká bílá, krémová či smetanová klubka vlny
Zadání
Zadání a komentář: Uprostřed herny je rozložený veliký zelený textil – pastvina. „Šel Janeček na kopeček, hnal před sebou pět oveček. A šestého berana se zlatýma rohama…“ Na textil se postupně dokutálí šest klubíček. Jak se dalo čekat, s novým jarem se některým ovčím maminkám narodila miminka-jehňátka, a tak není divu, že měl Janeček co dělat, aby všechny ovečky i s jehňátky na pastvě uhlídal, aby se mu žádná nezaběhla. Se slaboučkým zabečením přibývají na látce další klubíčka. Jaké nebezpečí hrozí vlastně ovečce, když se zaběhne? Co se jí může stát? Děti odpovídají na základě svých zkušeností. Věříte, že měl Janeček se stádem neposedných oveček spoustu starostí? Můžeme si spolu vyzkoušet, jak je to obtížné celé stádo uhlídat, a co teprve když si ovečky běhají z kopečka na kopeček… Děti s učitelkou stojí v kruhu kolem textilu, opatrně zvedají nataženou látku, po níž se volně pohybují klubíčka. Zkoušíme společně pohybovat textilem tak, aby nám žádná ovečka neutekla (nespadla na zem): nejprve otáčíme dokola, poté zkoušíme textil střídavě na některé straně zvedat a na protilehlé snižovat. Bez vzájemné spolupráce nemáme šanci ovečky uhlídat. Co chvíli se nám plaší. Postupně přidáváme písničku „Pásli ovečky v zeleném háječku, pásli ovečky v černém lese…“ Někdy je třeba ovečkám domluvit a sehnat je všechny dohromady – k tomu využijeme další část písničky: „Já na ni dupy
116