Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí by Nakladatelství Dr. Josef Raabe

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Dítě a jeho psychika – sebepojetí, city, vůle Dítě a ten druhý

Mgr. Eva Svobodová Miroslava Hovjacká Markéta Kubecová Mgr. Michaela Kukačková

Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o. Radlická 2487/99, 150 00 Praha 5 Tel: 284 028 940, 941 E-mail: raabe@raabe.cz Internet: www.raabe.cz dobraskola.raabe.cz

Copyright © Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o., Praha 2015 Všechna práva, zejména právo na titul (název), licenční právo a průmyslová ochranná práva, jsou výhradním vlastnictvím Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o. a jsou chráněna autorským zákonem. Všechna práva jsou vyhrazena, zejména právo na rozmnožování, šíření a překlad. Nositeli autorských práv jsou autoři příspěvků (článků). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Autorky:

Mgr. Eva Svobodová Miroslava Hovjacká Markéta Kubecová Mgr. Michaela Kukačková

Editorky:

Mgr. Hana Nádvorníková PhDr. Kateřina Smolíková Mgr. Eva Svobodová

Vedoucí projektu: Jednatelka nakladatelství: Grafický návrh obálky: Sazba: Tisk:

Mgr. Petr Šimek Mgr. Stanislava Andršová Ludmila Kubešová Ing. Hana Zrnová Tisk AS, s.r.o., Jaroměř

ISBN 978-80-7496-189-2

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Obsah

Obsah

Jak se orientovat v textu .................................................................................... 6 Mgr. Eva Svobodová Sebevědomí a sebeuplatnění .......................................................................... 9 Mgr. Eva Svobodová Samostatnost a orientace ve skupině ....................................................... 23 Mgr. Eva Svobodová, Mgr. Michaela Kukačková Podpora uvědomování si citů a ovládání jejich projevů .................. 35 Mgr. Eva Svobodová Podpora rozvíjení vůle a vytrvalosti ......................................................... 61 Mgr. Eva Svobodová, Miroslava Hovjacká, Markéta Kubecová Komunikace s dítětem ...................................................................................... 75

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění

Sebevědomí a sebeuplatnění Mgr. Eva Svobodová

Charakteristika sebevědomí a sebeuplatnění u předškolního dítěte

Předškolní věk je klíčovým obdobím pro utváření sebepojetí člověka. Někteří autoři (Herman, Matějček) uvádějí, že v raném dětství se formuje 85 % osobnosti člověka, a dodávají, že z toho většina v době do tří let, tedy ještě před nástupem do mateřské školy. Základem tohoto procesu je především vztah a vazba s matkou. Na jejím základě si dítě vytváří vztah důvěry či nedůvěry ke světu a k ostatním lidem. Nástup do mateřské školy pro dítě znamená zvládnout odloučení od matky a dalších blízkých osob a aktivně se projevovat bez jejich pomoci a podpory. Reakce na odloučení může být pozitivní i negativní, některé děti se na prostředí mateřské školy adaptují bez problémů, jiné reagují prudkými výbuchy smutku nebo zlosti. Dítě, které se doposud setkávalo především s dospělými lidmi, přichází v mateřské škole do kolektivu přibližně stejně starých jedinců, z nichž každý má své potřeby a zájmy, které se snaží uplatnit. Dítě se postupně zapojuje do činností, učí se komunikovat s novými dospělými osobami a především se svými vrstevníky. Vysoké počty dětí ve třídách mohou způsobovat, že se dítě cítí ohrožené a projevuje se agresivně. Je proto velice důležité, aby se naučilo vnímat ostatní děti i dospělé osoby

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění v mateřské škole jako vstřícné a přátelsky naladěné, aby zažilo z jejich strany pocit přijetí a respektování. Respekt a přijetí od předškolního pedagoga a vrstevníků pomáhá dítěti při budování vlastní identity a sebeúcty. Nové prostředí nastavuje dítěti sociální zrcadlo, ve kterém vidí samo sebe pohledem druhých lidí. Tento obraz mu doplňuje či upravuje sebeobraz, který získalo v rodině, a může zásadním způsobem ovlivnit jeho sebepojetí a chování v budoucnosti. Velkým nebezpečím pro děti mohou být nálepky ze strany dospělých, které je utvrzují v určitých vlastnostech či chování (Kopřiva a kol., 2006). Dítě se tak může nechtěně stát „zlobidlem“, „agresorem“, „šaškem“, ale i „poslušným chlapečkem či holčičkou“. Osobnost člověka se utváří i projevuje v sociální interakci a předškolní pedagog nese odpovědnost za to, aby nedošlo k její deformaci. Pobytem v mateřské škole se dítě učí rozlišovat známé a neznámé dospělé lidi i děti, uvědomuje si své místo ve skupině a spolupracuje s ostatními dětmi i s učitelkou. Učí se samostatně plnit některé úkoly, projevit svůj souhlas či nesouhlas, ovlivňovat situace, které se v mateřské škole vyskytnou. Dítě vnímá a respektuje přirozenou autoritu dospělých i pravidla skupiny. Podílí se na jejich utváření a dbá na jejich dodržování. Přítomnost smysluplných pravidel mu dodává pocit jistoty a bezpečí a pokud ve skupině pravidla nefungují, cítí se ohroženo. Pocit jistoty a sebeuspokojení mu dodávají též zvládnuté a pravidelně se opakující rituály. Předškolní dítě je přirozeně aktivní a touží po samostatnosti. Chce si vyzkoušet dělat věci obdobně, jako je dělají dospělí. Chce ovlivňovat a spolupodílet se na životě skupiny a na řešení problémů, které se v ní vyskytnou. Je-li v této aktivitě podporováno, směřuje k vytvoření autonomní osobnosti disponující sebeúctou a zdravým sebevědomím. Učí se tak rozhodovat o svých činnostech, o míře a formě zapojení do her dětí i do činností organizovaných učitelkou. Učí se projevit a obhájit svůj názor, sdělit ostatním své přání. Nebojí se požádat ostatní o pomoc.

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění

Co to znamená pro práci učitelky mateřské školy?

Učitelka si je vědoma odpovědnosti, kterou nese za formování osobnosti dítěte a přistupuje k němu s úctou a respektem. Učitelka pozoruje děti, odhaduje jejich pocity a snaží se na ně empaticky reagovat. Zásadně nepopírá a nezlehčuje emoce dětí. Výroky typu: „Takové velké holky už nebrečí.“, „Nebul, maminka přijde za chvíli.“, „Ty naděláš cavyků kvůli hlouposti.“ apod. by měly být v MŠ nepřípustné. Učitelka sama mluví o svých emocích, dává dětem najevo, co se jí líbí a co ne, snaží se, aby děti rozuměly jejímu chování. Učitelka se přednostně věnuje vztahům mezi dětmi, vytváří prostředí pozitivního přijetí a vstřícnosti. Vytvoření pozitivního klimatu obvykle upřednostňuje před vzdělávacími aktivitami a je schopna přerušit řízenou hru či činnost, aby pomohla vyřešit problém, ve kterém se někdo necítí dobře. Učitelka děti nepodezírá ze špatných úmyslů, ale uvědomuje si, že děti jednají a chovají se tak, jak se to naučily od nás dospělých. Učitelka nekritizuje děti, ale podává jim zpětnou vazbu k jejich chování (To znamená, že nemluví o dítěti, ale o činu, o tom, co se stalo a co to přináší, a pomáhá mu hledat cestu k nápravě. Nereaguje tedy takto: „Pepíčku, tys tu udělal takový nepořádek, rozházel jsi tu celou krabici kostek a my to teď musíme po tobě uklízet...“. Vhodnější je říci: „Pepíčku, tady je rozházených kostek. Co uděláš, aby to bylo co nejdřív uklizeno a mohli jsme jít ven?“. Učitelka se snaží upozorňovat především na pozitivní důsledky chování dětí, čímž vytváří pozitivní vzory chování („To je skvělé, že jsme tak rychle uklidili, to si budete moci pořádně užít těch nových koloběžek na zahradě.“).

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění Učitelka záměrně buduje a podporuje první dětská přátelství a nezadává příčinu k nepřijetí dítěte (nikdy by neměla říci: „Nenos si sem taková drahá auta, nebo ti je děti rozbijou.“ nebo „Když budeš dětem brát hračky, tak tě nebudou mít rády.“, ale spíše: „Takové drahé auto se snadno rozbije.“ nebo „Když od někoho chci půjčit hračku, je dobré ho požádat a zkusit se s ním domluvit. Zvládneš to, nebo ti mám pomoct?“). Učitelka se vyhýbá situacím, které by vedly k nálepkování a negativnímu přijetí dítěte. Nikdy by o dítěti neměla prohlašovat, že je „zlobidlo“, „nepořádník“, „křikloun“, „rváč“ apod., spíše by měla hledat příčiny negativního chování dítěte a způsob, jak pomoci dítěti se s nimi vyrovnat. Učitelka se ptá dětí na jejich názor, dává jim možnost výběru v činnostech a nezasahuje do her, pokud to nevyžaduje bezpečnost dětí. Učitelka respektuje individuální potřeby dětí, především potřebu jídla a spánku, umožňuje dětem, aby se podílely na plánování a přípravě společných aktivit. Učitelka nevystupuje vůči dětem z pozice moci, ale snaží se být dětem vzorem a přirozenou autoritou. Učitelka nabízí dětem účast na rituálech, které směřují k vytváření přátelských vztahů a pozitivní atmosféry ve třídě.

Odpoutání od mateřské osoby

3.1 Charakteristika procesu odpoutání dítěte od mateřské osoby Proces odpoutání od matky (separační proces) probíhá v batolecím období a je započat dovedností samostatného pohybu. Završením v tomto

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění Míša jde do školky

ČINNOSTI A NÁMĚTY pro rozvoj sebevědomí a sebeuplatnění

Míša jde do školky Odpoutávání dítěte od matky a od rodiny je proces, který ovlivňuje úplně vše, s čím se dítě v mateřské škole setkává. Od vzájemného představení a pozdravení, přes přidělení místa v šatně, seznámení se s prostorem třídy a herny, vyzkoušení nových hraček, první použití záchodu ve školce a první společné jídlo, to vše jsou body na cestě k odpoutání od maminky a rodiny a k získání vlastní samostatnosti v novém prostředí vzdělávací instituce. Učitelka může pomoci dětem s procesem odpoutání řízenou činností, ve které projeví novým dětem empatii a umožní jim identifikovat a lépe poznat své vlastní pocity. Příkladem takové činnosti může být například individuální výstup s loutkou – plyšákem.

Průběh: Učitelka (schovává cosi pod tričkem): „Počkej, Míšo, kam jsi mi to zalezl? Vylez ven.“ Míša: „Ne. Já nechci!“ Učitelka: „A proč nechceš?“ Míša: „Já se bojím.“ Učitelka: „A čeho se bojíš?“ Míša: „Já se bojím dětí!“ Učitelka: „A proč, Míšo?“ Míša: „Aby mi něco neudělaly. Já jsem malinký a ony jsou velké. Co kdyby na mě někdo šlápnul. Nebo mě bouchnul... Nebo mě kopnul... Nebo štípnul...“

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění Míša jde do školky Učitelka: „Ale Míšo, takové věci přece naše děti nedělají. Ty jsou na sebe hodné a mají se rády... Vylez ven!“ Míša: „Kdepak. To ty jen tak říkáš. Ale děti mlčí.“ Učitelka: „Tak já se jich zeptám. Děti, Míša je můj kamarád plyšák. Moc chtěl jít se mnou do školky, a teď se bojí. Prosím, řekněte mu, že říkám pravdu, že si u nás ve školce neubližujeme? Že se Míša nemusí bát, že by ho tu někdo bouchal, štípal, kopal?“ Děti: (Necháme proběhnout reakci, případně opakujeme Míšovi, co řekly děti.) Učitelka: „Slyšels to, Míšo? Tak už pojď!“ Míša: „Už jdu. Jejda, tady je dětí... Ahoj všichni! Máte rádi med? A nemáte tu náhodou trochu medu?Já bych si moc dal, alespoň kapičku.“ Učitelka: „No počkej, Míšo. Nejdřív se snad dětem představíš, řekneš odkud jsi a tak.“ Míša: „A pak dostanu med? Tak ahoj, děti. Já jsem Míša, bydlím u Evy na gauči a mám moc rád med. Řeknete mi také jak se jmenujete a co máte rádi?“ Učitelka: „To je, Míšo, výborný nápad. Já s tebou půjdu a podáme každému kamarádovi packu a představíte se spolu. A až se představíme, můžeme si povídat o tom, co má kdo rád. Souhlasíte, děti?“ Postava plyšáka Míši zažívá obdobnou situaci jako děti v mateřské škole. Do školky se těšily, ale teď je situace, kdy jsou tu samy, a najednou mají tak trochu strach. Děti mají příležitost ke ztotožnění se s postavou Míši a k spoluprožití přijetí od ostatních dětí. Zároveň zažívají pozitivní přijetí od Míši, dozvídají se jména kamarádů, dozvídají se, co mají ostatní rádi.

Varianta aktivity: Učitelka může výstup zopakovat druhý den s obměnou – Míša se bude ptát dětí, jestli umí zazpívat nějakou písničku, poposkočit, zatočit se dokola, nebo s čím si rády hrají, jestli mají také doma nějakého plyšáka atd. Může požádat děti, aby ho podrbaly za ouškem, na zádech atd. Ale třeba

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění Míša jde do školky celý týden se může opakovat scénka s Míšou, který se schovává učitelce pod tričko a nechce vylézt, protože si pořád ještě nepamatuje, jak se všechny ty děti jmenují. Pozor na… Učitelka by neměla děti do činností nutit, individuální výstup může realizovat jenom pro malou skupinku dětí. Některé děti mohou výstup pozorovat z povzdálí, ale Míšovi potřást packou nepůjdou, jiné mohou být zaujaté hračkou či odlišnou činností a nezaregistrují, co se děje zajímavého. Zaregistrovaly děti aktivitu s Míšou?

Všímejte si… …z hlediska odpoutání dítěte od matky Na jak dlouhou dobu se bez problémů odloučí dítě od matky? Provází jeho odloučení pláč či jiný projev nevole? Pomáhá mu nějaká „kotva“ (hračka, kapesník aj.)? Komunikuje s loutkou? Vyjadřuje loutce empatii? Komunikuje s ostatními dětmi? Komunikuje s učitelkou? …z hlediska dalších konkretizovaných výstupů Dovede dítě napodobit jednoduchý pohyb? Rozumí pojmenování částí těla? Rozumí dítě slovním pokynům? Reaguje na neverbální podněty?

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Sebevědomí a sebeuplatnění Míša jde do školky

Řídí se pokynem učitelky? Rozhodlo se samostatně zapojit se do kruhu? Sdělí ostatním své jméno? Sdělí starší děti ostatním svůj názor? Nebojí se dítě ostatních dětí, nechá se pohladit? Pohladí druhé dítě? Reaguje na podněty od ostatních dětí? Orientuje se ve třídě? Všímá si se zájmem, co se okolo něho děje?

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Podpora uvědomování si citů... Místo po mé levici

ČINNOSTI A NÁMĚTY pro rozvoj citů

Mgr. Michaela Kukačková

Místo po mé levici Tato aktivita patří k těm klidnějším. Používáme ji, když chceme děti ztišit, nechat je trochu se zamyslet a hlavně je povzbudit.

Průběh: Sedíme s dětmi v kruhu na židlích. Jedna židle vedle učitelky po její levé ruce je prázdná. Hru začíná učitelka: „Děti, mám vedle sebe volnou židli. Víte, na které straně?“ Když děti poznají (ať už s pomocí nebo bez), že na levé straně: „Ano, správně, židle je na levé. A dokázaly byste říct, proč zrovna na levé?“ Pokud to dětem dělá problém, tak jim prozradíme, že je to na levé straně, protože právě tam máme srdce. „Takže to místo je volné pro někoho, koho máme rádi. Kdo nám dělá nebo udělal nějakou radost… Takže místo po mé levice je volné. Chci, aby tady seděl (Adámek), protože se mi líbilo, jak dneska nabídl sám od sebe Aničce kapesník, když plakala.“ Poté přejde jmenované dítě na volnou židli. Na řadě je to dítě, které má po své levé straně volnou židli, a hra se opakuje, dokud se nevystřídají všichni nebo dokud hra děti baví. Pozor na… Učitelka si všímá toho, aby byly vyvolány všechny děti; pokud by některé dítě ostatní opomínaly, měla by je ocenit sama. Je důležité vystihnout okamžik, kdy zájem o hru u dětí upadá.

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání

Rozvíjíme city, vůli, sebepojetí a komunikaci dětí Podpora uvědomování si citů... Místo po mé levici Všímejte si… …z hlediska uvědomování si citů a ovládání jejich projevů Dokáže dítě verbalizovat své pocity ohledně ostatních? Je dítě rádo, když na něho přijde řada? …z hlediska dalších konkretizovaných výstupů Jak rychle se děti pohybují na uvolněné místo? Vydrží sedět na židličkách? Najde dítě na svém těle srdce? Zapamatuje si dítě úvodní větu? Vymyslí dítě důvod, proč chce, aby vedle něho kamarád nebo kamarádka seděli? Zná a vysvětlí dítě tvrzení, že je „někdo bez srdce“? Orientují se děti v pojmech levá a pravá? Dokáže dítě popsat činnost srdce a vysvětlit, k čemu lidem slouží? Co děti na druhých oceňují? Mají děti snahu najít na ostatních něco pozitivního? Mají v tomto dostatečný vzor v učitelce, v rodině? Kdo si vybírá jaké dítě? Pokud dovolíme, že se vyvolává vícekrát, které dítě je nejoblíbenější? Na jaké dítě se zapomíná? Představí si dítě, co by se stalo, kdyby bylo bez srdce (doslovně i přeneseně)?

Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání