Zpravodaj pro MS

BŘEZEN | 2011

ZPRAVODAJ p r o

m a t e ř s k é

Vážené paní ředitelky a učitelky, abychom vyhověli vaší poptávce po nové legislativě týkající se mateřských škol, budeme vás v rubrice „Legislativa“ pravidelně informovat o aktuálních změnách.

Tentokrát se dotýkají oblasti odměňování pedagogických i nepedagogických pracovníků MŠ.

Ne každý z nás má to štěstí, že se narodil s dobrým sluchem. Vad sluchu existuje celá řada a k jejich včasné diagnostice může napomoct i učitelka MŠ. O tom, jak se tyto vady mohou projevovat, se dočtete v článku věnovaném této problematice.

Domníváte se, že čtenářskou gramotnost lze rozvíjet až na základní škole? Nenechte se zmást, čím dříve začneme, tím lépe.

Vedle zajímavého článku vám předkládáme i konkrétní námět na aktivitu s dětmi.

Pro lepší orientaci ve Zpravodaji jsme jeho obsah zpřehlednili. Od tohoto čísla budou články řazeny v přesném pořadí stálých rubrik. Věřím, že s touto úpravou budete spokojeny.

Mgr. Dagmar Pilařová vedoucí projektu

Z OB SA H U 》Jak u dětí rozpoznat vadu sluchu? 》Posilujme čtenářskou gramotnost už u dětí v mateřské škole! 》Největší poklad 》Legislativní poradna

š k o l y

LEGISLATIVA

Právní úprava odborné kvalifikace a odměňování v roce 2011 Od 1. ledna 2011 nabylo účinnosti nařízení č. 381/2010 Sb., které přineslo některé změny v odměňování pedagogických a nepedagogických pracovníků. Ihned od svého schválení vzbudil předpis mnoho rozporuplných reakcí, oprávněných i neoprávněných, které mnohdy vyplývaly z nedostatečné znalosti samotného textu nařízení. Objasnění těch nejdůležitějších oblastí vám předkládáme.

Dne 7. prosince 2010 schválila vláda nařízení č. 381/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se zrušuje nařízení vlády č. 447/2000 Sb., o způsobu usměrňování výše prostředků vynakládaných

na platy a na odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců odměňovaných podle zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.

Nařízení vstoupilo v platnost 17. prosince a v účinnosti je od nového roku.

Pokračování na straně 2.

PERSONALISTIKA

Změny v zákoníku práce a v zákoně o zaměstnanosti Od nového roku vešel v platnost zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění zákoník práce. Změny se týkají zejména poskytování náhrady mzdy místo nemocenských dávek a právní úpravy dohody o provedení práce.

Mění se výše náhrady mzdy poskytovaná zaměstnavatelem místo nemocenských dávek a prodlužuje se doba, po kterou tato náhrada mzdy náleží od zaměstnavatele.

DELŠÍ DOBA PRO NÁHRADU MZDY

za pracovní dny a až od čtvrtého pracovního dne.

Od 1. ledna 2011 po dobu tří let, tj. do 31. prosince 2013, budou zaměstnavatelé poskytovat náhradu mzdy za po dobu 21 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti. Doba poskytování náhrady mzdy se prodlužuje o 7 dnů (ze 14 na 21 dnů). Nadále náleží náhrada mzdy jen

NEMOCENSKÁ U SENIORŮ Mění se i podpůrčí doba pro pobírání nemocenských dávek pracujících seniorů, kteří pobírají starobní důchod.

Pokračování na straně 4.

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

2

ZPRAVODAJ pro mateřské školy LEGISLATIVA

Právní úprava odborné kvalifikace a odměňování v roce 2011 Pokračování ze strany 1.

ODBORNÁ KVALIFIKACE PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ MATEŘSKÝCH ŠKOL

předpisů a byl k 1. lednu 2005 pedagogickým pracovníkem, splňuje odbornou kvalifikaci i nadále.

Nařízení vlády č. 381/2010 Sb. na úpravě odborných kvalifikací nic nezměnilo. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že tuto problematiku upravuje zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, který je možné změnit jen jiným zákonem. Proto ani nebylo možné, aby ho citované nařízení vlády změnilo.

Možné způsoby získání odborné kvalifikace

Proč se však okolo odborných kvalifikací objevil takový rozruch a proč byli někteří „najednou“ označeni za nekvalifikované?

Nová právní úprava totiž přinesla jednu platovou stupnici pro kvalifikované a vysokoškolsky vzdělané pedagogické pracovníky a druhou pro ostatní pedagogické pracovníky. Platové tarify pro první kategorii jsou vyšší a část prostředků na ně školy a školská zařízení získávají na základě rozvojového programu MŠMT „Posílení platové úrovně pedagogických pracovníků s vysokoškolským vzděláním, kteří splňují odbornou kvalifikaci podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících“, č. j. 29127/2010-26.

DŮ L EŽ IT É V případě, že by školy žádaly o peníze na nekvalifikované osoby, jednalo by se o neoprávněné čerpání prostředků ze státního rozpočtu, a proto ředitelé kontrolovali odbornou kvalifikaci pedagogických pracovníků důkladněji než pro pouhé statistické účely.

V mnoha případech se přišlo na to, že ti, kdo byli za kvalifikované považováni, ve skutečnosti kvalifikaci nesplňují a nikdy nesplňovali. Paragraf 30 citovaného zákona totiž počítá s tím, že kdo splňoval odbornou kvalifikaci podle starších právních

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

Zrekapitulujme si proto, jakými způsoby je v současné době možné získat odbornou kvalifikaci učitelky mateřské školy: a) vysokoškolským (tedy i bakalářským) vzděláním v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na pedagogiku předškolního věku; b) vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělání; c) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělávání; d) vysokoškolským (tedy opět i bakalářským) vzděláním v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku; mezi takové programy se počítají např. tyto programy: speciální pedagogika, speciální pedagogika pro mateřské školy, speciální pedagogika – vychovatelství, speciální pedagogika pro učitele atp.

Pro mateřské školy nebo jejich třídy zřízené pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami se odborná kvalifikace získá: a) vysokoškolským (tedy opět i bakalářským) vzděláním v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku; mezi takové programy se počítají např. tyto programy: speciální pedagogika, speciální pedagogika pro mateřské školy, speciální pedagogika – vychovatelství, speciální pedagogika pro učitele atp.

b) vzděláním uvedeným pro „běžné“ mateřské školy pod písm. a)–c), pokud si učitelka doplní vzdělání o speciální pedagogiku v programu celoživotního vzdělání na vysoké škole.

Zákon o pedagogických pracovnících tyto skutečnosti uvádí v § 6 v poněkud jiném uspořádání. Rozepsal jsem je však tímto způsobem, aby bylo zcela zřejmé, že i pro „běžné“ školy se uznává odborná kvalifikace vyžadovaná pro mateřské školy „speciální“.

Připravovaná novela Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen ministerstvo) v současné době opět připravuje návrh novely zákona o pedagogických pracovnících, který se dotkne i úpravy odborné kvalifikace pro mateřské školy. Zatím však není možné jakkoli předjímat konečnou podobu zákona ani to, zda bude nakonec novela přijata. Pokud se tak stane, zcela určitě se o tom prostřednictvím Zpravodaje pro mateřské školy dozvíte.

ODMĚŇOVÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ MATEŘSKÝCH ŠKOL Na prvním místě je třeba uvést, že nařízení vlády č. 564/2006 Sb. se vztahuje pouze na tzv. veřejné školy a školská zařízení. Nevztahuje se tedy na soukromé a církevní střední školy, kde se uplatňuje smluvní princip sjednání výše mzdy.

Podmínky Při rozhodování, podle které platové stupnice bude konkrétní osoba odměňována, je nutné posoudit, zda splňuje: a) odbornou kvalifikaci; b) požadavek vysokoškolského (magisterského nebo bakalářského) vzdělání.

Jakým způsobem se získá odborná kvalifikace učitele mateřské školy, bylo popsáno výše. K vysokoškolskému vzdělání

ZPRAVODAJ pro mateřské školy je nutné zdůraznit, že se nevyžaduje, aby toto vzdělání bylo tím vzděláním, jímž bylo dosaženo odborné kvalifikace.

PŘÍKLAD Učitelka mateřské školy vystuduje magisterský studijní program ve studijním oboru Speciální pedagogika pro mateřské školy. Tímto studiem splnila jak požadavek odborné kvalifikace, tak požadavek vysokoškolského studia.

Podmínka vysokoškolského vzdělání se považuje za splněnou absolvováním jakéhokoli vysokoškolského programu.

PŘÍKLAD Učitelka mateřské školy vystudovala střední pedagogickou školu v programu vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů mateřských škol. Tímto způsobem získala odbornou kvalifikaci. Potom vystudovala bakalářský studijní program ve studijním oboru Sociální a masová komunikace.

Zařazování do platového tarifu Pokud osoba splňuje obě podmínky, přísluší jí platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Pedagogickým pracovníkům, kteří kvalifikaci nesplňují, anebo ji splňují, ale nedosáhli vysokoškolského vzdělání, přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 5 k tomuto nařízení. A zde se právě nachází hlavní – a lze říct, že pochopitelný – zdroj nespokojenosti části pedagogické veřejnosti. Do jedné skupiny se totiž dostali nekvalifikovaní a kvalifikovaní, neboť pro některé kategorie pedagogických pracovníků je umožněno získat odbornou kvalifikaci také vyšším odborným a středoškolským vzděláním. Patří mezi ně právě učitelé mateřských škol.

Ministerstvo si je vědomo toho, že od roku 2011 má část kvalifikovaných učitelů mateřských škol bez vysokoškolského vzdělání mnohdy výrazně nižší platový tarif

než jejich kvalifikovaní kolegové s vysokoškolským vzděláním. Ministerstvo v žádném případě nezpochybňuje úroveň jejich vzdělání ani úroveň jejich výuky. Naopak je přesvědčeno, že znalosti, které na svých školách získali, jsou dostatečné a stejně tak i výsledky jejich činnosti jsou výborné. Muselo však pro tento rok vycházet z určitého objemu platových prostředků – konkrétně byl tento objem navýšen o 2,1 miliardy Kč. Ani tato částka ale nestačila na navýšení platů všech pedagogických pracovníků, a proto bylo zvoleno další hledisko, které vyjadřuje určitou podporu vysokoškolskému vzdělání.

V roce 2012 vláda posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky o další 4 miliardy Kč a toto navýšení zachová do roku 2015. V souladu s prohlášením vlády má ministerstvo v úmyslu vytvořit nový systém odměňování pedagogických pracovníků, v němž by došlo ke zvýšení platů těch pedagogických pracovníků, kteří získali odbornou kvalifikaci na střední nebo vyšší odborné škole.

Ministerstvo doufá, že pedagogická veřejnost tuto skutečnost alespoň částečně pochopí i s ohledem na to, že pedagogičtí pracovníci jsou jedinou kategorií zaměstnanců pracujících ve veřejném sektoru, u kterých nedošlo ke snížení celkového objemu finančních prostředků určených na platy. Nové platové stupnice jsou koncipovány tak, že nikomu z pedagogických pracovníků neklesl oproti loňskému roku platový tarif. U všech ostatních zaměstnanců pracujících ve veřejné sféře (včetně úředníků) se prostředky na platy snížily o 10 %.

Zařazování do platových tříd a stupňů Budiž alespoň stručně zmíněn fakt, že na zařazování do platových tříd a stupňů se nic nezměnilo (ačkoli počet stupňů byl v „pedagogických“ stupnicích značně snížen). I nadále se do platové třídy zařazuje podle nejnáročnější práce, kterou zaměstnavatel po zaměstnanci požaduje. Hledisko odborné kvalifikace ani vysokoškolského vzdělání se zde zásadně neuplatní (stupeň vzdělání však může mít vliv na tzv. odpočty praxe).

Stejným způsobem se i nadále zařazuje do platových stupňů podle započitatelné praxe.

Zcela na závěr tohoto bodu ještě dvě poznámky: a) Podmínka vysokoškolského studia je splněna až po úspěšném ukončení studia. b) V § 32 citovaného zákona je umožněno, aby ředitel školy za určitých podmínek umožnil nekvalifikovaným, aby nadále vykonávali přímou pedagogickou činnost (někdy se hovoří o „prominutí“ kvalifikace, „výjimce“ atp.). V takovém případě osoba sice může přímou pedagogikou činnost vykonávat, nadále se však posuzuje jako nekvalifikovaná.

ODMĚŇOVÁNÍ NEPEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ Výše zmiňované snížení objemu finančních prostředků na platy o přibližně 10 % postihlo také nepedagogické pracovníky mateřských škol. Protože 2,1 miliardy vláda určila výhradně na platy pedagogických pracovníků, došlo ke striktnímu oddělení položek na platy pedagogů a ostatních zaměstnanců školy.

Ministerstvo si je vědomo, že tato skutečnost může vést ve školách a školských zařízeních k určitým problémům. Tyto problémy nyní řeší všechny státní instituce. Jedinou možností, jak udržet u nepedagogických pracovníků stávající úroveň odměňování, je efektivizovat lidské zdroje ve škole. Jinou možností řešení situace je snížení platů, např. formou zvláštního určení platového tarifu v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší a nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy podle § 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Mgr. Pavel Šimáček

Chcete se na stránkách

Zpravodaje pro mateřské školy dočíst o tématu, které vás zajímá?

Napište nám, váš námět rádi zpracujeme.

Své podněty posílejte na e-mail: d.pilarova@raabe.cz

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

3

4

ZPRAVODAJ pro mateřské školy PERSONALISTIKA

Změny v zákoníku práce a v zákoně o zaměstnanosti Pokračování ze strany 1.

V případě nemoci budou dostávat nemocenské dávky po dobu 63 dnů namísto dřívějších 70 dnů.

DOHODA O PROVEDENÍ PRÁCE Jedna ze změn, jež novela zákoníku práce přinesla, se týká dohody o provedení práce (dále jen „dohoda“). Zákoník práce nekonkretizuje pracovní činnosti, na které je možné dohodu uzavírat (§ 75 zákoníku práce). Její obsah se ponechává smluvní volnosti zaměstnavatele a zaměstnance.

Zaměstnavatel ji může uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce, na který se dohoda uzavírá, nepřesáhne 150 hodin.

Do předpokládaného rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Rozhodující je hledisko kvantitativní určené počtem odpracovaných hodin, nikoli kvalitativní vymezené charakterem prací.

Není však vyloučeno, aby bylo sjednáno mezi týmž zaměstnavatelem a zaměstnancem několik dohod o provedení práce v jednom kalendářním roce i opakovaně.

Rozsah práce však nesmí dohromady přesáhnout 150 hodin.

Kdy dohodu uzavřít Jako příklady je možné uvést situace, kdy pracovní úkol není možné zaměstnanci zajistit v rámci plnění jeho povinností vyplývajících z pracovního poměru. Buď proto, že tento úkol nevyplývá z běžné činnosti zaměstnavatele, nebo proto, že to výlučně vyžaduje povaha takového úkolu.

Může se vyskytnout situace, že by zaměstnavatel mohl vzhledem k rozsahu prací přijmout k výkonu těchto prací zaměstnance do pracovního poměru, ale ten z různých důvodů chce uzavřít jen ojedinělý pracovní úvazek.

Dohodu je možné uzavřít i tehdy, vyžaduje-li to zvláštní povaha předmětu činnosti zaměstnavatele. V takových přípa-

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

PŘÍKLAD Praktické to bude zejména v případech, kdy mezi zaměstnanci zaměstnavatele není takový, který by vzhledem ke své kvalifikaci mohl požadovaný úkol splnit, a speciální charakter tohoto úkolu, jenž se vyskytl ojediněle a nárazově, vylučuje uzavřít pracovní poměr. dech má zaměstnavatel k dispozici zaměstnance, kteří by mohli pracovní úkol splnit, ale z různých důvodů není vhodné, aby to byli právě jeho zaměstnanci (např. vypracováním odborného lektorského posudku by v zájmu objektivity měl být pověřen někdo mimo okruh zaměstnanců).

Obsah dohody Předmětem ujednání bude dále i dohoda o čase a místě plnění pracovního úkolu (kdy má zaměstnanec úkol splnit nebo odevzdat výsledek provedení práce) a ujednání o odměně za splnění pracovního úkolu (účastníci si mohou např. smluvit, že část odměny bude splatná po provedení určité části práce).

Možné problémy Významná změna platná od 1. ledna 2011 spočívá v tom, že dohoda o provedení práce musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná (viz § 21 odst. 1 zákoníku práce).

Toto legislativní řešení, jehož cílem je zamezit zneužívání těchto dohod a omezit práci načerno, není však důsledné a sledovaný účel může splnit jen obtížně.

Při posouzení neplatnosti dohody se vychází z § 20 zákoníku práce. Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu (v uvedeném případě absence písemné formy dohody o provedení práce), považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Není zpochybnitelné, že absenci písemné formy dohody téměř ve všech případech způsobí zaměstnavatel.

Pracovní úkol sjednaný v dohodě se nevymezuje druhově, ale individuálně (např. vypracování odborného posudku, přeložení textu, přednes přednášky, prodej novin, výkon kampaňové nebo sezonní práce). Míru odpracované doby nelze stanovit v předpisech, je nutno vyjít z konkrétní záležitosti. Předpokládaný rozsah práce stanoví zaměstnavatel a vychází přitom ze znalosti pracovní problematiky, která je dohodou zajišťována.

Z toho vyplývá, že v případě dohody, která nebyla sjednána písemně, může neplatnost uplatňovat zaměstnanec. Jeho případný návrh na neplatnost je ovšem ovlivněn i ekonomickou situací (nedostatek pracovních příležitostí), takže při namítání neplatnosti dohody bude zdrženlivý i s ohledem na možnosti svého dalšího pracovního uplatnění.

Na rozdíl od dřívější praxe je možné, aby dohoda o provedení práce byla uzavřena i na déletrvající pracovní výkon, např. na dobu jednoho roku, počet odpracovaných hodin nesmí však být vyšší než 150.

Nebude-li tedy námitka neplatnosti dohody uplatněna oprávněným účastníkem (v drtivé většině má tuto možnost zaměstnanec), pak soud, správní úřad ani nikdo jiný nesmí k důvodu neplatnosti (absence

PŘÍKLAD Dohoda o provedení práce je uzavřena na dobu jednoho roku s tím, že zaměstnanec v ní bude vykonávat práce vždy 12,5 hodiny v měsíci. Celkový součet hodin nepřesáhne 150.

ZPRAVODAJ pro mateřské školy písemné formy) přihlížet, a to i kdyby byl tento důvod jinak nepochybný. Při rozhodování pak příslušné orgány, zejména soudy a správní úřady, vycházejí z toho, že se jedná o platný (bezvadný) právní úkon – dohodu o provedení práce.

DŮL EŽ IT É Zaměstnavatel však musí počítat s tím, že kdyby nesjednal dohodu o provedení práce písemně, může mu být podle § 25 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, uložena inspektorátem práce pokuta až do částky 300 tisíc korun.

ZRUŠENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU VE ZKUŠEBNÍ DOBĚ Pracovní poměr může ve zkušební době zrušit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec podle § 66 zákoníku práce. Není třeba uvádět důvody a požaduje se písemná forma.

I když je pracovní poměr ve zkušební době zrušen ústně, nemá to za následek neskončení pracovního poměru. Ten skončí, i kdyby zaměstnanec ve zkušební době uvedl, že zítra už do práce nepřijde.

Rovněž se na tyto případy nevztahuje zákaz výpovědi. Je-li např. s těhotnou ženou zrušen pracovní poměr ve zkušební době, je toto skončení platné. Stejně tak je platné i zrušení v době pracovní neschopnosti zaměstnance, pokud uplynula doba, v níž zaměstnavatel toto zrušení provést nemůže.

Teoreticky by mohla nastat situace, kdy by zkušební doba zaměstnance trvala celý kalendářní rok. To by nastalo v případě, kdy po celou tuto dobu byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti a z toho důvodu se zkušební doba prodlužovala. Pro oba účastníky pracovněprávního vztahu – zaměstnance i zaměstnavatele – však takové prodlužování nemá žádný význam, neboť pracovní poměr mohou zrušit ve zkušební době, i když je zaměstnanec v pracovní neschopnosti. Tato možnost ve prospěch zaměstnavatele tedy v uvedeném případě existuje po celou dobu pracovní neschopnosti zaměstnance.

DŮLEŽITÉ Novela zákoníku práce stanoví, že pracovní poměr nelze zrušit v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů pracovní neschopnosti zaměstnance, pokud zasahuje do zkušební doby.

cházka dítěte do předškolního zařízení, zdravotní důvody, které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání, nebo jiné vážné osobní důvody (např. etické, mravní či náboženské) nebo důvody hodné zvláštního zřetele.

Vážné důvody musí uchazeč úřadu práce hodnověrně prokázat. Pokud by se mu to nepodařilo, podporu dostane ve snížené výměře.

Bez vážných důvodů

PŘÍKLAD Zaměstnanec má sjednánu zkušební dobu od 1. ledna 2011 do 31. března 2011 a v průběhu února onemocní. Pracovní neschopnost bude trvat čtyři týdny, do poloviny března 2011. V prvních 21 kalendářních dnech pracovní neschopnosti nemůže zaměstnavatel platně zrušit pracovní poměr. To by mohl provést po skončení pracovní neschopnosti, pokud bude trvat zkušební doba. O dobu pracovní neschopnosti se zkušební doba prodlužuje.

Písemné oznámení o zrušení pracovního poměru má být druhé straně doručeno zpravidla alespoň tři dny předem, kdy má pracovní poměr skončit. Pracovní poměr však skončí i v případě, kdy by tato lhůta nebyla dodržena. Zaměstnavatel by se však vystavoval nebezpečí uložení pokuty inspektorátem práce pro porušování pracovněprávních předpisů.

SNÍŽENÍ PODPORY V NEZAMĚSTNANOSTI Další změny nastaly v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti se snížila na 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku v případě, kdy zaměstnanec bez vážného důvodu sám nebo na základě dohody se zaměstnavatelem ukončil jakékoli zaměstnání. Jedná se o skončení pracovního poměru zaměstnancem výpovědí nebo dohodou.

Vážné důvody Vážnými důvody jsou podle § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti např.: nezbytná osobní péče o dítě ve věku do 4 let, do-

Uchazeč ve věku do 50 let může dostávat podporu v nezaměstnanosti až po dobu 5 měsíců, ve věku od 50 do 55 let věku po dobu 8 měsíců, nad 55 let věku po dobu 11 měsíců.

Uchazeči, který splňuje požadované podmínky, přísluší v prvních dvou měsících podpora ve výši 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání, další dva měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu maximálně do 11 měsíců 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné. Uchazeči, který nastoupil rekvalifikaci, přísluší 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku dosaženého v posledním zaměstnání až do ukončení rekvalifikace.

DŮLEŽI T É Neměl-li uchazeč pro skončení pracovního poměru vážné důvody, je podpora v nezaměstnanosti od 1. ledna 2011 po celou podpůrčí dobu ve výši 45 % jeho čistého průměrného výdělku.

Nemožnost přivýdělku při podpoře v nezaměstnanosti Podle dřívější úpravy v zákoně o zaměstnanosti bylo uchazečům o zaměstnání umožněno, aby současně s pobíráním podpory v nezaměstnanosti vykonávali práci na částečný úvazek (např. podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti), pokud měsíční výše jejich výdělku nepřesáhla polovinu minimální mzdy, tedy 4 tisíce korun.

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

5

6

ZPRAVODAJ pro mateřské školy Možnost pobírání podpory v nezaměstnanosti v souběhu s výkonem tzv. nekolidujícího zaměstnání vedlo podle poznatků z praxe úřadů práce v některých případech k účelovému jednání uchazečů o zaměstnání a jejich zaměstnavatelů. Pokud zaměstnavatelé nemohli přidělovat zaměstnancům práci v rozsahu stanovené týdenní doby, dohodli se s nimi na ukončení pracovního poměru a většinou s nimi zároveň uzavírali dohody o provedení práce na stejný druh práce. Tito zaměstnanci se stali uchazeči o zaměstnání, při splnění zákonných podmínek jim byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, a přitom u svého zaměstnavatele vykonávali tzv. nekolidující zaměstnání.

V některých případech uzavírali i nové pracovní smlouvy s odloženým nástupem do zaměstnání po vyčerpání podpory v nezaměstnanosti.

Toto jednání sice nebylo v rozporu s žádným právním předpisem, nicméně docházelo k únikům na daních a na sociálním a zdravotním pojištění. Odvody pojistného nadále prováděl úřad práce a zaměstnavatel přitom tuto povinnost neměl. Tím stát přicházel o značně vysoké částky.

Novela zákona o zaměstnanosti neumožňuje možnost přivýdělku vedle podpory v nezaměstnanosti, a to v jakékoli výši.

Odstupné a podpora Podpora v nezaměstnanosti se bude poskytovat až po uplynutí doby, která odpovídá výši odstupného, odbytného nebo odchodného. Tato doba je vymezena příslušným násobkem průměrného měsíčního výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, kterým byla uchazeči o zaměstnání stanovena výše odstupného.

Při stanovení této doby se bude vycházet z výše odstupného, odbytného nebo odchodného stanovené zvláštními právními předpisy. Podle § 67 zákoníku práce se jedná o trojnásobek nebo dvanáctinásobek průměrného výdělku. Účelem tohoto nového ustanovení je, aby uchazeči o zaměstnání byla dána možnost obstarat si zaměstnání ještě v době, která odpovídá výši odstupného, a aby poskytování podpory v nezaměstnanosti mohlo být odsunuto.

JUDr. Ladislav Jouza

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

PEDAGOGICKÝ PROCES

Jak u dětí rozpoznat vadu sluchu?

U dětí v mateřské škole se mohou objevovat různé vady sluchu. Včasnost diagnózy hraje významnou roli, proto je dobré si všímat možných příznaků. O tom, jak může při diagnostice vady sluchu u dětí napomoct učitelka mateřské školy, jsme si povídali s foniatrem MUDr. Ivanem Jedličkou.

Může s diagnostikou vady sluchu u dítěte pomoct i učitelka mateřské školy?

Samozřejmě s diagnostikou pomoct může. Někdy překvapivě až působení dítěte v mateřské škole dá popud k diagnostice i poměrně závažnějších sluchových vad.

Předpokládáme, že většinu vad by měli odhalit pediatři při preventivních prohlídkách, ještě než dítě začne docházet do mateřské školy, ale ne vždy tomu tak je.

Jaké vady sluchu se nejčastěji vyskytují u dětí předškolního věku?

Rozlišujeme vady vrozené a získané. Vrozená vada může být různého stupně – lehká, těžší, závažná až hluchota; může být jednostranná nebo oboustranná. Získanou vadu dítě získá později (v jakémkoli období života), např. při infekci nebo závažné změně zdravotního stavu.

Vady sluchu dělíme na dvě hlavní skupiny.

V prvním případě se jedná o vady způsobené poruchou smyslového orgánu ve vnitřním uchu (ve vnitřním uchu existují smyslové buňky, které převádějí zvuky na nervové podněty mířící do mozku).

Tyto vady mohou mít závažnost různého stupně. Pokud se jedná o těžkou nedoslýchavost, zbytky sluchu nebo hluchotu, většinou by se to mělo poznat dříve, než dítě nastoupí do školy.

Porucha sluchu však může být různá nejen co do tíže postižení, ale i charakteru slyšeného zvuku – dítě může slyšet hluboké tóny a neslyšet vysoké apod. Jelikož zvuky hlasu a obecně všechny hluky se nesou spíše na hlubších tónech, dítě na ně reaguje, nicméně špatně rozumí řeči, neboť k jejímu rozumění je třeba slyšet nejen tóny hluboké, ale i střední a vysoké.

Proto dítě dlouhou dobu nemusí působit jako neslyšící nebo nedoslýchavé a nikoho ani nenapadne, že by se u něj mohla vyskytovat nějaká vada.

Ve druhém případě se jedná o vady, jež jsou způsobeny porušeným systémem přenosu zvukové energie přes střední ucho. Vyskytují se např. u dětí, které mají opakované záněty uší, v jejichž důsledku špatně fungují bubínek a kůstky převodního ústrojí ve středním uchu, jež mají přenášet tlak do vnitřního systému.

U méně nápadných sluchových vad, kde dochází k určitému stupni nedoslýchavosti např. v důsledku opakovaných rým, kdy je dítě neustále zahleněné, je problém trochu jiný – dochází ke zhoršení ventilace ve středním uchu. U těchto diagnóz je sluch zhoršený, ale v běžné komunikaci to nemusíme vždy poznat, příznačné jsou situace, kdy se na děti mluví zdálky nebo potichu a ony pak něco přeslechnou. Nebývá to závažný případ, ale neměli bychom ho podceňovat.

Jaké vady se diagnostikují nejhůře?

Asi nejobtížněji se rozpoznávají jednostranné vady sluchu, kdy jedno ucho slyší dobře a druhé hůře nebo vůbec. V mnoha případech se vada pozná až ve školním věku, protože tyto děti se vyvíjejí řečově úplně normálně (jen sykavky někdy bývají horší) a jinak nevykazují žádné známky zhoršeného sluchu.

Dítě s jednostrannou vadou sluchu neví, že má slyšet jinak, nikdy nic jiného nezažilo. V předškolním věku to děti na sobě nedají znát, zjistí se to většinou náhodně, jako např. v této situaci: Pokud je hluk na straně, z níž dítě slyší normálně, a přitom na něj někdo ne dost hlasitě mluví z druhé („neslyšící“) strany, pak nezareaguje, protože hlas je přehlušen hlukem přicházejícím ze „zdravé“ strany.

Tyto vady sluchu se poznají také podle toho, že dítě nedokáže poznat směr, odkud přichází zvuk. Učitelka to může rozpoznat např. při hrách se zvonečkem nebo se zvukovým znamením, kdy se dítě podle tohoto zvuku neorientuje.

ZPRAVODAJ pro mateřské školy Příznaky vad sluchu: 》Jedním z příznaků je patlavost – porucha výslovnosti. Pokud dítě mluví patlavě, měli by mu rodiče ihned nechat vyšetřit sluch. Zkušená učitelka mateřské školy nebo odborník s logopedickým vzděláním většinou podle typu patlavosti pozná, zda se jedná o patlavost v důsledku problémů se sluchem. 》Děti, které nedoslýchají, špatně vyslovují především sykavky. U nejčastějších vad postižený obvykle neslyší vysoké tóny, proto sykavky, u nichž je vysokých tónů hodně, sluchem špatně sluchem kontroluje, a tudíž je nedokáže zcela přesně vyslovovat. 》Dalším příznakem je zhoršená reakce na slyšené. Dítě buď obecně špatně reaguje na jakékoli zvuky, nebo reaguje špatně na řeč jako takovou, tzn. rozumění řeči – reaguje na zvuky, ale nerozumí jim nebo je potřeba na něj mluvit zblízka, zřetelně. 》Je dobré zjistit, jestli dítě sleduje ústa mluvčího. Některé děti dokážou svou sluchovou vadu kompenzovat tím, že se velice rychle naučí odezírat, aniž si to jejich okolí uvědomí. Takové dítě pak svou vadu umí úspěšně maskovat. Neví, že slyší špatně, vyvíjí se s tímto handicapem a hledá cestu, jak ho nahradit. Zjistíme to např. až tehdy, kdy s dítětem mluvíme a jsme k němu otočeni bokem nebo je před našimi ústy nějaká překážka, která mu brání v odezírání. 》V případě převodních vad mohou o problému se sluchem napovědět potíže s nosním dýcháním. U dětí se zvětšenou nosní mandlí tak mohou učitelky sledovat, že při odpoledním spánku dýchají s otevřenými ústy a chrápou nebo při pohybových hrách nedokážou mít zavřená ústa. 》Děti s poruchou sluchu jsou méně pozorné, nevydrží se dlouho soustředit na to, co se říká. Slyšené hlasy jsou pro ně slabší, a jelikož mají určitý pokles sluchu, vyžaduje pro ně poslech větší úsilí. Proto se tyto děti mohou zdát nepozorné či zlobivé, neboť na zavolání se neotočí, nevykonají pokyn, který se po nich chce. 》Někdy také bývají více unavené – kvůli problémům s nosním dýcháním se v noci dobře nevyspí a ve školce jsou potom unavené, nespolupracují dobře.

Jakou roli hrají genetické dispozice?

U vrozených vad hraje dědičnost velkou roli, problém je ale v tom, že u celé řady vad způsobených geneticky se sejdou u partnerů rysy, které se teprve u dítěte projeví jako vada sluchu, ačkoli v jejich rodinách se tato vada nikdy neobjevila – vznikla právě až kombinací rysů obou rodičů dítěte.

DŮL EŽ IT É V zásadě jakákoli sluchová vada, která se vyskytuje v rodině dítěte a není to prokazatelně získaná vada (např. při úrazu), by měla být sama o sobě podnětem k preventivnímu vyšetření dítěte nejlépe hned po narození.

Je třeba brát v potaz také jakékoli problémy způsobené při porodu nebo v raném dětství. Preventivní vyšetření na sluch by se mělo provést v případě jakéhokoli rizikového porodu, kdy mohlo dojít např. k mechanickému poškození, přidušení, předčasnému porodu s velmi nízkou porodní váhou apod.

Jaký je výskyt vad sluchu v populaci?

U vrozených vad se udává četnost jedno promile, takže se sluchovou vadou se narodí jedno dítě z tisíce. Častější výskyty jsou u rizikových skupin dětí, jako jsou např. děti velice předčasně narozené, děti, které hned po narození prodělaly nějakou závažnější infekci nebo těžkou novorozeneckou žloutenku.

Souvisejí s vadami sluchu obvykle jiná přidružená onemocnění?

Jsou určité nemoci, jež se skládají z několika symptomů, kdy jedním příznakem

může být právě porucha sluchu (např. u onemocnění ledvin). Jsou to syndromy specifické, které se řeší komplexně.

Obecně se ale vedle výskytu vady sluchu nemusí a priori vyskytovat jiná porucha.

DŮLEŽI T É Vždy je třeba sledovat vývoj řeči dítěte. U dítěte, které neslyší dobře nebo má těžkou nedoslýchavost, se vývoj řeči opožďuje.

Když má učitelka u dítěte podezření na vadu sluchu a chce se o své diagnóze ujistit, je možné doporučit nějaké činnosti, které jí v tom pomohou?

V každé mateřské škole se jistě vyskytují hračky vydávající nějaké zvuky. Zcela dostačující je otestování s pomocí rolničky nebo zvonku – ty při prvotním vyšetření používají u závažnějších sluchových vad i odborníci předtím, než se přistoupí k vyšetření speciálním přístrojem.

Ve školce lze využít různé situace, např. když je dítě zabrané do hry a pedagog na jedné straně něčím zacinká nebo zachřestí – podle toho, zda se dítě za zvukem otočí, zareaguje na něj, lze usuzovat na nějakou vadu. I podle toho, jak silný je tento zvuk nebo jaký je jeho charakter (hlubší nebo nižší tón), se dá zhruba určit, na co dítě reaguje a na co ne, a podle toho si udělat představu, ve které oblasti tónů slyší dobře a ve které špatně.

DŮLEŽI T É Když provádíme testování, nesmí dítě vidět toho, kdo s hračkou pracuje. Mohlo by pak reagovat na pohyb nebo vibrace, nikoli na zvuk.

Rodiče se někdy nechají zmást – „když se na nás nedívá, jdeme k němu a zavoláme na něj a on se otočí“. Tato reakce však může být způsobena vibracemi vyvolanými chůzí. Stejně tak může vyvolat vibrace i hračka vydávající hodně hluboký tón. Vibrace je hmatový vjem, nikoli sluchový.

Zejména v případě těžkých vad si děti vypěstují na vibrační čití slušnou citlivost.

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

7

8

ZPRAVODAJ pro mateřské školy Pokud tedy učitelka získá dojem, že dítě vadou sluchu trpí, k jakému odborníkovi ho má doporučit?

My máme jednu zásadu, kterou říkáme všem: Kdokoli má podezření na vadu nebo poruchu sluchu u dítěte, která trvá, pak by toto podezření vždy mělo být podnětem k odbornému vyšetření.

Dítě bychom měli poslat na vyšetření tam, kde se stanoví přesná diagnóza, zda trpí, nebo netrpí vadou sluchu. U dětí mohou toto vyšetření provádět ušní lékaři, již mají vybavení vhodné i k vyšetření dětí, nebo foniatři, kteří mají v náplni svého oboru korekce sluchových vad.

V případě velmi malých dětí lze provést objektivní testy s pomocí přístrojů – tyto přístroje sice nejsou dostupné v každé ambulanci, ale každý foniatr na pracovišti, které tímto vybavením nedisponuje, ví, kde si má vyšetření objednat – je odpovědný za to, aby dítě odešlo s konečnou diagnózou.

Hraje velkou roli včasnost vyšetření?

Hraje velmi významnou roli zejména u závažných vad, protože většinu těchto vad neumíme léčit. Dokážeme léčit vady způsobené poruchou v převodním systému ve středním uchu, ale vady způsobené poruchou na smyslových buňkách ve vnitřním uchu léčit neumíme, zde je nutné provést korekci sluchadlem, v případě zcela neslyšících pacientů provádíme kochleární implantaci, kdy se zavádí elektronický implantát přímo do systému vnitřního ucha.

DŮL EŽ IT É Čím dříve se ke korekci sluchu přistoupí, tím menší bude skluz v dalším vývoji dítěte, nejen řečovém, ale i celkovém.

Máme takové pravidlo, že u dítěte bychom měli vrozenou sluchovou vadu diagnostikovat tak, aby do půl roku věku dostalo korekci (tedy sluchadlo, event. později implantát). Není to však otázka jedné návštěvy u lékaře, proto by diagnostika měla být hotová již ve dvou, třech měsících věku dítěte. Takto ideálně to však bohužel nefunguje vždy.

Méně závažné vady, které zcela neznemožňují vývoj řeči, někdy bohužel rozpo-

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

známe až později. Je-li vada závažná, měli bychom co nejrychleji přistoupit ke korekci s využitím pomůcek. U méně závažných vad zvažujeme, zda dítěti pomůcky pomohou k tomu, aby se naučilo správně mluvit. Nelze k tomu přistupovat ve smyslu „dítě neslyší jen trochu, sluchadla mu dáme, až nastoupí do školy“. Dítě na ně musí být zvyklé a musí se s jejich pomocí naučit poslouchat, čehož nelze dosáhnout za měsíc.

Veškeré tyto kroky směřují k tomu, aby dítě došlo na vyšetření k odborníkovi co nejdříve. Moc by pomohlo, kdyby na možnou sluchovou vadu mohla upozornit i učitelka v mateřské škole. Je to důležité obzvlášť v případě rodičů, kteří mají jen jedno dítě a nemají jeho vývoj s čím porovnat. Občas mě překvapí, že na vyšetření přijdou rodiče s dvouapůlletým dítětem, které evidentně neslyší dobře, s tím, že je ani nenapadlo, že by dítě mělo reagovat jinak.

Je třeba k dítěti s vadou sluchu upravit přístup ve školce? Potřebuje nějakou speciální péči nebo pomůcky?

Záleží na tom, jak je vada závažná a jak dítě dokáže využívat sluchadla. Obecně platí, že dítě se sluchovou vadou má větší problém s porozuměním řeči, je-li kolem nějaký hluk. V mateřské škole by děti měly mít možnost dívat na toho, kdo mluví. Pokud probíhá nějaký rozhovor či konverzace, měly by sedět vždy blízko pedagogovi. Přitom by ve třídě

neměl být žádný hluk, který tam být nemusí (např. puštěné rádio, otevřené okno do ulice).

Za úvahu stojí vybavit děti doplňkovými pomůckami, které dokážou velice dobře eliminovat negativní vliv velké vzdálenosti mluvícího od dítěte. To jsou např. bezdrátové systémy, kdy pedagog má na sobě umístěn miniaturní mikrofon, z něhož je jeho řeč vysílána do zařízení umístěného na sluchadle dítěte. Dítě pak slyší pedagoga, jako by stál půl metru od něj, a nezáleží na tom, jestli je kolem hluk nebo je pedagog otočen zády.

Toto zařízení je finančně náročné, ale přispívá na něj sociální odbor (není hrazeno ze zdravotního pojištění). U nás se většinou objevuje až u školních dětí, ale v zahraniční je dávají dětem už k prvním sluchadlům – i těm nejmenším, které ještě ani neumějí chodit; díky sluchadlu si tak s dítětem matka může stále povídat, třebaže je vzdálená několik metrů. Obzvlášť u těžkých vad toto zařízení velmi urychluje vývoj řeči.

Proto bychom byli radši, kdyby se tyto systémy používaly už před nástupem do školy, protože dítě má možnost si na ně zvyknout. Rodiče tak už v mateřské škole vidí, zda došlo v komunikaci dítěte k nějakým pokrokům a zda to má smysl i v budoucnu ve škole.

Připravila Mgr. Dagmar Pilařová TÉMA

Posilujme čtenářskou gramotnost už u dětí v mateřské škole! Čtení a psaní jsou bezpochyby dvě nejdůležitější dovednosti, které si děti musí osvojit. Pro většinu z nich je to náročné, protože lidský mozek nebyl na získávání těchto dovedností uzpůsobený, nefunguje zde ani dědičnost (každý z nás se musel naučit číst, nikdo tuto dovednost nezdědil po rodičích). Proto děti potřebují maximální podporu, aby se naučily číst a psát.

Pokud ji nezískají v rodině, měla by se tohoto úkolu zhostit škola, a to už i škola mateřská. Čtení není jen dovednost dekódovat text (rozpoznat jednotlivá písmena a slova), na doslovné úrovni mu porozumět, ale mnohem komplexnější soubor znalostí, do-

vedností a postojů. Při rozvíjení čtenářské gramotnosti dětí musíme mít my, pedagogové i rodiče, na mysli, že dítě připravujeme pro život ve společnosti, která nutí

ZPRAVODAJ pro mateřské školy člověka číst mnohem více než kdy dříve v minulosti. Zdatný čtenář se v dnešním a budoucím světě zorientuje mnohem rychleji než čtenář slabší.

Pro rozvoj dovednosti číst a psát jsou klíčové první roky vzdělávání, nejen první a druhá třída, ale i roky strávené v mateřské škole. Pokud se z žáka nestane kompetentní čtenář do konce 3. třídy základní školy, tedy do věku devíti let, hrozí mu (jak vyplývá z mnoha výzkumů), že už bude své zdatnější spolužáky vždy jen dohánět, neudrží s nimi krok.

V některých zemích, které v minulosti zjistily, že čtenářská dovednost žáků má klesající úroveň (např. podle výsledků v mezinárodních srovnávacích testech PISA a PIRLS), odborníci zavedli řadu opatření, která tuto tendenci zastavila. V USA se dnes můžeme setkat s tím, že se už v mateřských školách děti učí čtenářské dovednosti využívat nejen podvědomě, ale i vědomě (jako strategie).

DŮ L EŽ IT É Velmi důležité je však získat děti pro knihy, pro čtení, ukázat jim fascinující svět knih, které jsou zdrojem poučení i zábavy.

Abychom to dokázali, vytvoříme dětem čtenářsky podnětné prostředí, staneme se vzorem zdatného čtenáře a budeme jim nahlas předčítat co nejčastěji (jednou denně je nezbytností).

ČTENÁŘSKY PODNĚTNÉ PROSTŘEDÍ Děti v mateřských školách by měly mít volný přístup ke knihám a dalším tištěným materiálům, měly by být jimi přímo obklopeny.

Čtenářský koutek Ve třídě má mít své stálé místo koutek čtení a psaní. Pokud se děti na jeho vzhledu také podílejí (vymyslí název, přinesou z domova vlastní knihy, vytvoří pravidla chování apod.), patří jim, nikoli učiteli a je jimi více využíván. Čtenářský koutek si děti brzy oblíbí, pokud je zařízen s ohledem na jejich potřeby.

Pohodlí dětem zajistí měkké polštáře, koberec umožní ležet na zemi a dětská sedačka poskytne útočiště několika čtenářům. Pokud je koutek umístěn poblíž okna, budou děti mít i dostatek světla na čtení a prohlížení.

Některé děti mají rády soukromí, proto by mělo být k dispozici i oddělené místo (za plentou, pod stolem), kam se mohou s knihou uchýlit. Paní učitelka může při hlasitém čtení využít houpací křeslo.

Vhodný počet knih Aby čtenářský koutek děti dlouhodobě motivoval ke čtení či prohlížení, měl by obsahovat množství nejrůznějších knih, nejméně však pět knih na každé dítě. Určitá část knih se každý měsíc nebo i častěji mění, oblíbené knihy zůstávají v knihovně po celý rok.

Aby děti zaregistrovaly, co je nového, učitel knihy vystaví tak, aby si mohly prohlédnout obálku nebo aby viděly na nejpoutavější ilustraci z knihy. Ke knihám můžeme přidat i zajímavé předměty, které souvisejí s tématem a mohou děti podnítit ke hře či k prohlížení. Mohou to být nejenom loutky či plyšové postavičky, zvířátka nebo prstové divadlo, ale i jiné rekvizity.

Volba knih Knihy, které mají děti ve čtenářském koutku k dispozici, pokrývají celou škálu žánrů a typů. Kromě klasických knih (pohádky, říkadla) jsou to i velkoformátové knihy, bohatě ilustrované knihy s minimem textu, ilustrované příběhy, poezie, knihy bez textu, naučné knihy, dětské encyklopedie, knihy vztahující se k oblíbeným dětským pořadům, humoristické knihy, životopisy, dětské časopisy, noviny, katalogy, brožury, mapy apod.

Aby se děti v množství knih orientovaly, je dobré knihy roztřídit podle určitých kategorií. Knihy mohou být umístěny např. v košících, krabicích nebo v poličkách, piktogramem a nápisem roztříděny podle tématu či žánru. Jedním z vodítek výběru kvalitních knih do třídní knihovny mohou být výsledky různých soutěží o nejkrásnější knihu pro děti a mládež.

Místo na psaní Podstatnou součástí čtenářského koutku je také místo na psaní. Zde mají děti po

ruce různý psací materiál: tužky, pastelky, nůžky, lepidla, sponky, sešívačky, razítka, různé velikosti, barvy a druhy papírů (ty však volíme vždy s ohledem na bezpečnost dětí).

U stolu mohou děti vytvářet své vlastní knihy k tématu, zapisovat si či zakreslovat záznamy o přečtených knihách (jednoduchá podoba čtenářského deníku), psát či kreslit si navzájem vzkazy, dopisy či blahopřání.

V koutku by neměla chybět ani audiotechnika, díky níž mohou děti „číst“ knihu a zároveň poslouchat na kazetě nahrávku, kde stejnou knihu předčítá paní učitelka, rodič nebo starší děti ze základní školy. Můžeme využít také profesionální nahrávky od různých nakladatelství.

ČTĚME NAHLAS Mnozí z nás si nijak zvlášť nepřipravují, jak budou hlasitě předčítat dětem. Copak se na tom dá něco zkazit? Určitě ne. Je však možné hlasité čtení zefektivnit. Prvním krokem je pečlivý výběr knih, které rozšiřují slovní zásobu dětí a jejich dosavadní znalosti. Můžeme však také rozvíjet myšlení dětí a jejich povědomí o procesu čtení.

DŮLEŽI T É Účinné čtení příběhů je interaktivní proces. Málokdy poskytujeme dětem příležitost, aby reagovaly na text v průběhu čtení, spoléháme se příliš na to, že děti chtějí znát nejdříve celý příběh. Reakce dětí na příběh, které se objeví v průběhu čtení, jsou přitom mnohem kvalitnější a početnější než reakce po čtení. Pokud diskusi o textu přesuneme na dobu po čtení, promarníme mnoho cenných příležitostí k rozvoji dětí.

Když učitel obohatí proces čtení o strategie předvídání a hledání souvislostí, vytvoří kontext pro čtení. Věnuje-li dostatek času vyjasnění obtížných pasáží během čtení, může zabránit pozdějšímu nepochopení textu. Povzbuzuje-li děti, aby na text reagovaly už během čtení, zlepší tím také poro-

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

9

10

ZPRAVODAJ pro mateřské školy zumění textu a zvýší zaujetí dětí pro příběh. Když čtení přeruší, aby si děti potvrdily či upravily své předpovědi, položily otázky a vyvozovaly, vytvoří tím základy nezávislého čtení. Děti se učí, že porozumění textu je proces, který probíhá před čtením, v jeho průběhu i po něm.

PRAKTICKÉ RADY Před čtením Předtím než začneme knihu hlasitě číst, je užitečné si ji prohlédnout a nacvičit si plynulé a dramatické čtení. Promyslete si, jak knihu dětem představíte, jak je uvedete do kontextu.

Snažte se najít nějakou souvislost mezi příběhem a osobní zkušeností dětí. Představte název, autora a ilustrátora. Děti bude možná také zajímat věnování nebo rok vydání.

Sdělte dětem informace, které jim mohou pomoct porozumět příběhu. V případě beletrie se bude jednat o údaje o hlavních postavách, místu, žánru, vypravěči atd.

Pokud chcete číst knihu naučnou, je velmi důležité zjistit, co už děti o tématu vědí, a ujistit se, že mají dostatek znalostí a dost velkou slovní zásobu, aby text pochopily. Řekněte jim, jaký je cíl či důvod čtení a naslouchání. Můžete použít větu začínající slovy „Jsem zvědavá…“, např.: „Jsem zvědavá, co vlk udělá s prasátky.“ Tyto věty nasměrují pozornost dětí při naslouchání.

Předpovídání vyžaduje zapojení vyšších hladin myšlení a rozvíjí čtenářské strategie. Můžete také prolistovat knihu a z obrázků předvídat, o čem bude příběh.

Během čtení Čtěte plynule a dramaticky, měňte tón, hlasitost a používejte při čtení grimasy.

Držte knihu tak, aby děti viděly na ilustrace.

Snažte se udržovat s nimi oční kontakt.

Přitáhněte jejich pozornost k obrázkům a znakům textu. (To je důležité zejména u naučných knih.) Ukazujte na tabulky, grafy či jiné grafické pomůcky v textu.

Při čtení modelujte své reakce na text. Čtení občas přerušujte, revidujte předpovědi, které učinily děti nebo vy jako učitel, komentujte vše, co vám připadá zajímavé,

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

co vzbuzuje vaši zvědavost nebo vás mate.

Vyzývejte děti, aby se také ptaly a komentovaly text, tyto diskuse řiďte tak, aby se stále týkaly textu.

Nezapomeňte vysvětlovat myšlenky či slova, kterým by děti nemusely rozumět.

Nebojte se improvizovat, upravte si text tak, aby vám šel lépe „z pusy“ (vynechání slov, změna slovosledu, nahrazení jednoho slova jiným atd.).

Neustálý kontakt s dětmi při čtení přispěje k vaší jistotě, že text chápou, že mu rozumějí.

Po čtení Po čtení si ponechte dost času na diskusi.

Ptejte se dětí za pomoci rozličných typů otázek (rozvíjejících různé hladiny myšlení): „Co se ti líbilo?“ „Co bys udělal, kdybys byl ty hlavním hrdinou?“ Po přečtení příběhu zkuste chvilku mlčet, možná zjistíte jako jiní učitelé, že děti začnou o textu mluvit samy, bez vybízení.

Základní strategie, která je společná čtenářům jakéhokoli věku, je hledání souvislostí s osobní zkušeností. Otázky typu „Co vám příběh připomíná?“, „Zažil někdo z vás někdy něco podobného?“ pomáhají dětem uvědomit si souvislost textu se svým životem nebo s jinými texty, které znají.

Po čtení vždy dejte dětem knihu k dispozici. Tyto knihy si děti nejčastěji vybírají k vlastní četbě. Opakovaná četba by měla být nedílnou součástí celého programu rozvoje čtení. Velký význam má druhé, třetí i čtvrté čtení stejné knihy, protože dětem umožní nový pohled na příběh.

Opětovné čtení jim pomáhá pochopit vztah mezi písmenem a hláskou, strukturu vět i jazyka.

Hlasitá četba má zásadní význam při výuce čtenářských dovedností. Je pro učitele příležitostí k tomu, aby dětem přiblížili slova a myšlenky, které si samy přečíst nedokážou.

Při nezbytném vysvětlování slov a myšlenek staví učitel na dosavadních znalostech dětí a ty dále rozvíjí. Prostřednictvím kladení otázek a citlivého vedení diskusí nad příběhem můžete postavit most, po kterém mohou i ty nejmladší děti přejít k vyšším hladinám myšlení a úvah.

Mgr. Kateřina Šafránková

NÁMĚT NA PRÁCI S DĚTMI

Největší poklad V návaznosti na předcházející článek věnovaný posilování čtenářské gramotnosti u dětí v mateřské škole vám představujeme konkrétní aktivitu, která je ukázkou toho, jak je možné teorii převést do praxe. Aktivitu jsem vyzkoušela v mateřském centru, kde s kolegyní vedeme dvouhodinové dílny pro předškoláky s názvem Čteme s nečtenáři. Metody a postupy vycházejí z programu pro učitele „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“, jehož jsem lektorkou.

Pomůcky 》kniha Největší poklad od Arcadia Lobata (vydalo nakladatelství Thovt v roce 2005) 》modře obarvené prostěradlo či velký kus modré látky 》modré a bílé šátky 》tyčky na stuhy a modré a bílé stuhy 》krepový modrý a bílý papír 》čtvrtky 》vodové barvy a štětce 》truhlička 》mušličky, oblázky z moře 》fén (na uschnutí akvarelu) 》nahrávka zvuku velryb a moře (např. CD Whale song z vydavatelství Global journey)

Stručný obsah knihy Čarodějka Tiberie se spolu s havranem Emiliem vydávají hledat „největší poklad“.

Kdo ho najde, stane se novou královnou čarodějek. Čarodějce se porouchá létající koště a přistane na „ostrově“. Záhy zjistí, že se jedná o spící velrybu. Ta se lekne a pluje pryč. Pomocí kouzla se Tiberie a Emilio ponoří do vody a snaží se ji dostihnout. Emilio cestou upozorňuje Tiberii na různá místa, kde by se mohl skrývat poklad (potopenou loď, zatopené město), a všude vidí různé

ZPRAVODAJ pro mateřské školy druhy pokladů (mušle, barevné ryby). Nakonec i on pochopí, že nejcennější poklad je přátelství s velrybou. To se jim podaří získat a Tiberie se stává královnou.

Důležitá pasáž Není všechno poklad, co se zlatem blyští, kdo ho však najde a přinese, královnou naší bude příští.

O volbě rozhodne právě to, co nelze koupit za zlato.

POSTUP

Děti si ze stuh, krepového papíru nebo šátků vytvoří mávátka a zkoušíme s nimi simulovat různě velké vlny, rozbouřené i klidné moře.

Dočteme knihu.

Znovu se ozve zvuk velryb (velryba vypráví své příběhy).

Po četbě Ptáme se: O čem velryba asi vypráví? Je to veselý, či smutný příběh? Následuje diskuse.

Příprava V místnosti připravíme simulaci moře. Rozprostřeme modrou látku či prostěradlo, navrch rozložíme šátky (pěna, vlny). Dojem moře umocní také to, když pod látku dáme míče nebo polštářky (moře se vzdouvá).

Pod prostěradlo schováme mušličky a oblázky. Z CD přehrávače se ozývá zvuk moře.

Pozveme děti do místnosti (je lepší, když nás při přípravě nepozorují) a sedneme si s nimi kolem „moře“. Po chvíli, kdy se děti naladí na práci, ztlumíme zvuk.

Před četbou Ukážeme dětem truhličku a zeptáme se: Co by mohlo v takové truhličce být? Jaký poklad bychom tam mohli objevit?

Děti kreslí na papírky své „poklady“ a potom říkají, kdo co nakreslil (ostatní mohou odhadovat). Většinou uvádějí perly, zlato, diamanty, peníze, mince, drahé kameny atd.

Pak všechny lístečky uložíme do truhličky a začínáme číst.

Během četby Přestaneme číst ve chvíli, kdy čarodějnice na ostrově opravuje koště (Nebyl to ale skutečný ostrov…). Zhasneme, z CD přehrávače se začne ozývat zvuk velryb. Ptáme se dětí: Co by to mohlo být?

Odhadují, kdo takové zvuky může vydávat. Většinou jmenují různá zvířata. Neprozradíme jim, o jaké zvíře se jedná – samy to zjistí z knihy. Čteme dál (…ale byla to spící velryba).

Když dočteme k místu, kde se čarodějka a havran ponořili do moře, znovu se ozve šumění moře a vyzveme děti, aby se také „ponořily“ a vylovily si z moře nějaký „poklad“ (mušle, oblázky). My přitom máváme prostěradlem nad jejich hlavami.

Klademe dětem další otázky: Jaký další poklad byste chtěly do truhličky přidat? Co je pro vás cenné tak, jako bylo pro čarodějku cenné přátelství s velrybou? Děti odpovídají, mohou si své poklady nakreslit a přidat do truhličky. Většinou uvádějí, že cenné je pro ně přátelství, kamarádství, maminka, tatínek, sourozenec…

Jako doplňující aktivitu mohou děti vytvořit akvarel z barev moře a dokreslovat do něj tuší nebo fixou velrybu.

Mgr. Kateřina Šafránková LEGISLATIVNÍ PORADNA

Zjišťování rodného čísla zaměstnance Je nutné, aby zaměstnavatel zjišťoval a uváděl rodné číslo zaměstnance na pracovní smlouvě nebo v dohodě o pracovní činnosti? Není takový postup v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů?

V personální praxi se vyskytují tyto dotazy velmi často. Zákon na ochranu osobních údajů č. 1201/2000 Sb. takový postup zaměstnavatele připouští. Podle § 5 odst. 2 písm. a) a b) tohoto zákona může správce (zaměstnavatel) zpracovávat osobní údaje bez souhlasu zaměstnance, jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti zaměstnavatele nebo jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů (zaměstnanec), nebo pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů. Proto není zjišťování rodného čísla zaměstnance porušením zákona zaměstnavatelem, neboť tento údaj je nezbytný pro uzavření pracovní smlouvy nebo dohody o práci konané mimo pracovní poměr.

Máte problém a potřebujete poradit?

Napište nám!

Na váš dotaz ZDARMA zajistíme erudovanou odpověď.

Své dotazy pište na e-mail: d.pilarova@raabe.cz.

Pracovní smlouva slouží rovněž k založení pojistných vztahů, v nichž je uvádění rodného čísla vyžadováno příslušným předpisem. Jde např. o § 10 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění nebo o § 95 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Kdyby si zaměstnavatel v těchto případech neopatřil rodné číslo zaměstnance v pracovní smlouvě, musel by si ho v jednotlivých případech opatřit jinak.

Zjišťování rodného čísla, a to bez souhlasu zaměstnance, je rovněž nutné pro evidenci zaměstnanců pro účely důchodového pojištění. V § 37 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je zaměstnavateli přímo stanovena povinnost, aby v evidenci uváděl rodné číslo zaměstnance.

Odpověděl JUDr. Ladislav Jouza

PŘIPRAVUJEME V příštích číslech se dočtete: 》Posuzování úrazů podle nové legislativy

》Pracovní doba pedagogických pracovníků

》Nemocenské a důchodové pojištění v roce 2011

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011

11

ZPRAVODAJ pro mateřské školy

12

ZPRAVODAJ pro mateřské školy Vedoucí projektu: Mgr. Dagmar Pilařová Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o.

Rumunská 18/22, 120 00 Praha 2 Tel.: 284 028 940, 941, 942 Fax: 266 310 660 E-mail: d.pilarova@raabe.cz

Registrace: MK ČR E 18800

Sazba: Agama poly-grafický ateliér, s. r. o.

ISSN 1803-6694

Copyright © Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., Praha 2011 Všechna práva, zejména právo na titul (název), licenční právo a průmyslová ochranná práva, jsou výhradním vlastnictvím Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., a jsou chráněna autorským zákonem. Všechna práva jsou vyhrazena, zejména právo na rozmnožování šíření a překlad.

raabe@raabe.cz

Objednávka předplatného

www.raabe.cz

ZPRAVODAJE

Škola:

✂ pro mateřské školy

Jméno a příjmení:

Vychází 10krát ročně.

Zaškrtněte zvolenou variantu:

Adresa:

PSČ: 10 čísel – 1 090,- Kč

Tel.:

E-mail:

IČO:

Datum:

Podpis:

3 čísla –

357,- Kč

1 číslo –

129,- Kč

Objednávky posílejte na fax: 266 310 660, e-mail: raabe@raabe.cz nebo na adresu: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., Rumunská 18/22, 120 00 Praha 2.

Zpravodaj pro MŠ | březen 2011