AKQA BOOK II HEADQUARTERS
Konverze pivovaru v Prostějově – Reference
obsah konverze pivovarů 4 - 23 coworking spaces 24 - 39 multifunkční haly 40 - 57
JEČNÝ SLAD
VODA
CHMEL
2x
ŠROTOVÁNÍ VYSTÍRÁNÍ
RMUTOVÁNÍ
SCEZOVÁNÍ
CHMELOVAR
KVASNICE
VÍŘENÍ
KVAŠENÍ
DOZRÁVÁNÍ
CHLAZENÍ
STÁČENÍ
FILTRACE
POUŽITÉ KVASNICE
Historie pivovarnictví Princip přípravy je po staletí stejný, ale postupně se významně zdokonalovaly jednotlivé technologické kroky a zařízení. Za kolébku piva se považuje Mezopotámie, kde se již v 7. tisíciletí př.n.l. se pěstovalo obilí. Předpokládá se, že pivo bylo objeveno náhodně, díky tehdejšímu skladování obilí v hliněných nádobách. Do některých nádob nejspíše natekla voda a došlo ke kvašení, jehož výsledkem byla voda s nasládlou omamnou chutí. Následně se začaly z obilí připravovat kvašené nápoje cíleně, což byl jakýsi druh piva Sumery nazývaný kaš. V té době, na rozdíl od současnosti, bylo vaření piva většinou doménou žen. Sumerské pivo kaš bylo připravováno bez chmele, který v té době ještě nebyl znám. Bez přítomnosti chmelu kaš nezískával hořkou chuť a pro její dodání se využívalo pražení chleba v horkém popelu, či přidáváním zelené hořčice, či sezamových semínek. Okolo roku 3. tisíce př.n.l. bylo pití piva rozšířeným zvykem. Tehdejší pivo nepodstupovalo proces filtrace, což mělo za následek přítomnost velkého množství mechanických nečistot. Z tohoto důvodu se pro pití využívalo obilné stéblo, které fungovalo jako brčko. O tisíc let později z Chammurapiho zákoníku pocházejí i první zmínky o veřejných provozovnách, kde bylo možné pivo zakoupit a zákoník také upravoval tresty pro nepoctivé šenkýře, pro které mělo být trestem vhození do vody nebo usmrcení právě pivem.
Další záznamy o přípravě piva pocházejí ze starověkého Egypta, který je občas považován za původní zemi objevu piva. Egypťané používali pro výrobu piva ječmen, ze kterého vyráběli slad a různé typy pšenice, jako náhradu za chmel. V době Antiky se pivo nacházelo na okraji zájmu, jelikož konzumaci jasně dominovalo víno v oblasti Středomoří a medovina v oblastech Evropy obývané Kelty. Oproti tomu germánské kmeny i nadále preferovali výrobu a konzumaci piva. Mezi další oblasti, kde byla konzumace piva hojně rozšířená patří oblasti pod nadvládou Vikingů v oblastech severní Evropy. V Evropě ve 14. až 15. století zbohatlí měšťané sdružovali své finanční prostředky a zakládali společné městské pivovary. Ke konci středověku a kolem poloviny 16. století se rozvíjela výroba piva ve šlechtických pivovarech a stabilně se udržovala či rozšiřovala v klášterních pivovarech, které méně podléhaly vlivům politických a hospodářských změn. V polovině 19. století nastal zlatý věk pivovarnictví. Je to období zahájení průmyslové výroby sladu a piva. V roce 1876 vydává Luise Pasteur dílo Studie o pivu, ve které podrobně popisuje novodobou technologii pro výrobu piva založené na filtraci a pasterizaci piva. Současně ve stejném roce je založen první pivovar určený k masové produkci piva. Stal se jím americký pivovar Budweiser. Postupně se
zvyšovala celková výroba piva koncentrovaná do větších pivovarů a malé pivovary zanikaly. V druhé polovině 20. století došlo ke změně trendů a začaly se opět zakládat malé pivovary, které často vznikaly v dříve opuštěných podnicích, ale také vznikaly pivovary nové, rodinné, které se mohly rychleji přizpůsobovat nejrůznějším požadavkům. Hodně pivovarů nezvládlo držet krok s novými trendy, přišly o zákazníky a také konkureceschopnost a musely své provozy uzavřít. Díky výhodným polohám blízko center měst, jsou tyto brownfieldy skvělou příležitostí pro nové investice a konverze. Také díky postoji veřejnosti k již nefunkčním pivovarům, který je pozitivnější než u jiných industriálních památek. Zejména kvůli tradici, kterou si lidé s pivovary spojují, ale také kvůli zajímavé, lidštější, architektuře, která je úzce spjata s technologií vaření piva, kde se jednotlivé výrobní procesy jasně propisují do fasád budov. Současným trendem je i skupování menších pivovarů velkými nadnárodními společnostmi jako například jedničkou na trhu Anheuser Busch InBev, která vlastní více než 200 značek piva z celého světa. Prodeje často probíhají k nevoli konzumentů, kteří se obávají změn kvality piva, ke kterým následně někdy dochází, ale možná právě tento trend umožňuje velkému množství provozů dál přežít.
AKQA HEADQUARTERS
Architekti: GBD Architects Místo: Portland, OR, USA Fotografie: Peter Eckert Realizace: 2014
AKQA je jedna z nejvíce respektovaných reklamních agentur na světě, která pro své nové sídlo v Portlandu hledala prostory, které by dál podněcovaly kreativitu jejich zaměstnanců. Tyto prostory našli ve starém pivovaru, který podle jejich představ upravilo architektonické studio GBD Architects. Nechtěli klasické kancelářské prostory, požadovali, aby z místa šlo cítit téměř století tvrdé práce, takže architekti se pokusili očistit dům až na kost a vše nové bylo vyrobeno z lokálních materiálů Portlandskými staviteli a řemeslníky. Většina prostorů funguje jako openspace offices s uzavřenými jednacími místnostmi a dalšími alternativními zákoutími pro neoficiální setkávání a jednání.
07
09
CONFERENCE
OPEN OFFICE
STOR.
BIKES/GATHER
TEL.
SERVER
EXISTING STAIR
TEL.
OPEN OFFICE
CONFERENCE
BREAK RM
CONFERENCE
CONFERENCE
11
13
OCTAPHARMA HQ
Architekti: Joliark Místo: Stockholm, Švédsko Fotografie: Torjus Dahl Realizace: 2015
V budově pivovaru z roku 1890, který se stal chráněnou památkou, si vybudovala sídlo farmaceutická společnost Octapharma. Od původního plánu umístit do budovy laboratoře museli upustit, protože velká část nosných konstrukcí je dřevěná, což není vhodné pro výrobu léků. Místo toho se rozhodli sem přesunout svou administrativní centrálu pro severní Evropu. V budově se nachází kanceláře, jednací a konferenční místnosti, sklady a velká jídelna pro zaměstnance. Studio Joliark ve spolupráci se Stockholmským muzeem zpracovali projekt, ve kterém prošli cihlu po cihle a budovu zrenovovali s hlubokým pochopením a respektem a vrátili pivovaru jeho původní honosnost.
15
17
19
21
23
40%
ekonomicky aktivních osob bude “na volné noze” v roce 2020
78%
uživatelů coworking center je mladší 35 let
Některá fakta o uživatelích coworkingových pracovišť:
dodržuje 64% lépe termíny
více 68% sesoustředí
50% sepříjmyzvýšily
bylo víc jak 6 50% domů měsíců opuštěných
doma více 60% jeodpočatých
cítí 70% sezdravěji
spokojeno 92% jes vybavením
spolupracuje 91% snáze s ostatními
Coworking spaces
Coworking v doslovném překladu znamená spolupráce, v praxi se pak jedná o sdílené pracoviště pro freelancery, startupy, menší společnosti nebo pro lidi, kteří pracují z domu. Myšlenka vznikla v San Francisku v roce 2005, kdy počítačový specialista Brad Neuberg založil vůbec první coworkingovou kancelář. Myšlenka se začala rychle šířit po Spojených státech a o něco později přišla i do Evropy. U nás začala coworkingová centra vznikat od roku 2009. Coworkingy jsou čím dál více oblíbené, protože práce v nich má mnoho výhod. Začátky každé samostatné výdělečné činnosti bývají těžké a spojené s mnoha problémy a často velkými náklady. Mezi hlavní důvody, proč se rozhodnout pro coworking, patří klid na práci a s tím spojená vyšší efektivita práce, jelikož v centrech neexistují rušivé elementy a pokušení, které odvádí pozornost od práce, jako je například televize a televizní seriály, lednička, ostatní členové domácnosti apod. Lidé navštěvující coworkingová centra si lépe a snadněji zachovávají sociální návyky a navíc mohou získávat i zpětnou vazbu, rady, inspiraci nebo kontakty od ostatních návštěvníků centra. Další výhodou coworkingových center je
kromě úspory nákladů, které by podnikatelé museli vynaložit při pronájmu vlastní kanceláře, také možnost využití zasedací místnosti pro obchodní schůzky, semináře, prezentace apod. Často také centra pořádají různá školení, vzdělávací kurzy či workshopy a nabízí i další doprovodné služby (například restauraci, kavárnu, hlídání dětí,…). Spektrum profesí zastoupených v jednotlivých centrech je velmi široké. Například v Coworking Centrum v Brně převažují maminky s malými dětmi, které podnikají v oboru služeb a poradenství. V pražském centru MAM Prostor se scházejí mentoři, koučové, odborní poradci nebo menší podnikatelé. Olomoucký coworking je pak místem, kde našli své zázemí lidé působící v oblasti výpočetní techniky – programátoři, majitelé internetových projektů a e-shopů, ale také třeba lektoři angličtiny. Právě široké spektrum uživatelů je výhodou, protože se navzájem mohou potkat třeba lidé z marketingu a IT developmentu s fotografem či grafičkou. Každé dva roky také časopis Deskmag provádí The Global coworking survey (vlevo některé zajímavé údaje z roku 2015). Mimo jiné 71 % dotázaných uvedlo, že poté, co začali pracovat ve společných prostorách,
jejich kreativita vzrostla. A nejen ta. 50 % lidí v průzkumu uvedlo, že se zvýšil i standard jejich odvedené práce a více jak polovina uvedla, že se zlepšilo i jejich včasné dokončení projektů. Coworkingová centra také často vznikají v objektech, které jsou 6 a více měsíců opuštěné a už v roce 2013 jich bylo v Evropě více než 1200, což překonalo množství všech dosavadních inkubátorů a podnikatelských center, navíc se jejich počet každý rok téměř zdvojnásobuje. Nastupujícím trendem je nově i vznik specializovaných coworkingových center, kde kromě kanceláří a zasedaček můžou nájemci využívat i plně vybavené laboratoře a jiná specializovaná pracoviště. Např. v americkém Austinu budou mít pracovníci k dispozici laboratoř s vybavením v hodnotě kolem 1, 5 milionu dolarů, která se specializuje na zdravotnictví a výrobu čisté energie. Coworkingová centra také oživují dříve mrtvá sousedství, protože na sebe dokážou nabalovat další služby. Uživatelé jsou většinou více nezávislí, často otevření alternativním řešením, ale stále chtějí mít full servis, takže zvyšují i ekonomickou aktivitu blízkého okolí.
MILL RIGOT
Architekti: Coldefy & Associés Architectes Urbanistes Místo: Dunkerque, Francie Fotografie: Julien Lanoo Realizace: 2014 Přádelna z roku 1928 umístěna v průmyslové zóně města Dunkerque byla dlouhá léta opuštěna. Celá oblast se ale začala velmi rychle rozvíjet a ani přádelna nezůstala pozadu. Původní budova byla zrenovována a přeměněna na dočasná coworkingová pracoviště a konferenční místnosti a dále byla rozšířena o jednopatrovou přístavbu, ve které našla místo školka a kavárna. Všechny provozy můžou fungovat nezávisle, ale jsou spojeny jedním hlavním vstupem. Cílem bylo, aby nová přístavba nijak nezastiňovala starou budovu, ale naopak podtrhla její dominantní postavení. Stejně tak všechny nově použité materiály se nesnaží tvářit jako původní, originální součást stavby, ale naopak vytváří kontrast mezi původním a současným.
27
PŘÍZEMÍ
1NP
2NP
3NP
29
31
33
STOCK COWORKING
Architekti: Ogata Yoshiki+SALT Místo: Tokyo, Japonsko Fotografie: Yoshiro Masuda Realizace: 2015
Kontejnerová budova o pěti patrech původně sloužila jako pronajímatelné skladiště. Byla kompletně bez oken, což architekti změnili a celou uliční fasádu osadili pásovými dřevěnými okny. Koncepce prostoru je co nejvíce variabilní, a nabízí širokou škálu pracovních míst. Zajímavostí je velká kuchyně s dlouhým jídelním stolem, který je ale zároveň stolem pracovním a jednacím. Je centrem všeho hlavního dění. Samozřejmostí jsou uzavíratelné jednací místnosti, které poskytují dostatek soukromí a variabilní nábytek, který se přizpůsobí různým pracovním potřebám uživatelů. Dominantním prvkem stavby je i starý lodní kontejner sloužící jako vstup, který na první pohled ukazuje, zda je stavba otevřená či nikoli.
35
37
39
5 km 5 km 5 km
3 km 3 km 2 km 2 km Maximální dojezdové vzdálenosti ve fungující čtvrti
Multifunkční/sportovní/ komunitní haly
V dnešní době se čím dál více klade důraz na udržitelný rozvoj. Bohužel ale ve stavebnictví často dochází ke zjednodušování samotného termínu a celá udržitelnost stavby se scvrkává pouze do energetické náročnosti domu a do hodnot energetických nároků jednotlivých materiálů. Přitom kvalitní a udržitelné prostředí musíme měřit z více hledisek a ne jen podle ručičky elektroměru. Jedním z podstatných principů udržitelnosti je snížení budoucích investic do nově vznikajících objektů a minimalizace náročnosti budoucí přestavby. Proto je snaha o projektování co možná nejvíce multifunkčních budov, které jsou schopné se lehce přizpůsobovat v čase dalším novým využitím. Nejsem si jistá, nakolik je tento trend správný, zda bychom se opravdu měli snažit stavět jen venkovní krabice, do kterých bychom posléze nastrkali vlastní „duši“ domu. Přece jenom jsou funkce, které mají velmi
specifické požadavky, a neměli bychom se spokojit jen s polovičatými řešeními, které jsou podle mě často výsledkem těchto snažení. Na druhé straně jsou ale funkce, který si o to vyloženě říkají. Jsou to funkce, které nemají žádné pevně dané požadavky, jako kancelářské prostory, bydlení, menší výrobní prostory a jiné. Různorodost v jednotlivých částech města je také vždy ku prospěchu věci. Dávno jsme přišli na to, že modernistické monofunkční dělení měst tak úplně nefunguje. Snaha o posílení pěší a cyklistické dopravy jde ruku v ruce s multifunkčností městských částí. Dojezdové vzdálenosti by měly být co možná nejkratší, tím se sníží závislost na automobilové dopravě a tím dále zajistí udržitelnost prostředí. Zásadní je také dělení na funkce veřejné a soukromé. Pokud je dům monofunkční a dojde k nějaké společenské změně, která si bude žádat
přestavbu objektu, tak dochází k mnohem větším problémům při nacházení nové funkce i při sžívání se s novou skutečností. Další důležitou věcí, která by se měla zohledňovat je i „vytíženost“ stavby. Stavět velké kulturní sály, ve kterých se dvakrát týdně zahraje ochotnické divadlo a třikrát do roka proběhne ples, by si zasloužilo velkou nálepkuneudržitelné. Jsou ale občasné akce, které mají své specifické požadavky a je potřeba pro ně mít adekvátní prostory. Pak by mělo na řadu přijít právě slučování funkcí. Sportovní haly, kulturní a konferenční sály často trpí právě jistou nevytížeností. Přitom mají podobné objemové a plošné požadavky. Zásadně se ale liší v požadavcích akustických, což je ale v dnešní době jednoduše řešitelné nastavitelnými a posuvnými panely a příčkami s danými akustickými vlastnostmi.
FESTHALLE KRESSBRONN
Architekti: Spreen Architekten Místo: Kressbronn, Německo Fotografie: Stefan Müller-Naumann Realizace: 2013
Kressbronn u Bodamského jezera je malé městečko na jihu Německa se zhruba 8 tisíci obyvateli. Městu dlouho chyběla tělocvična pro základní školu, kulturní a koncertní sál, místo pro pořádání konferencí, svateb, trhů a festivalů. Studiu Spreen Architekten se podařilo všechny funkce sloučit v jediném, architektonicky velmi jednoduchém objektu, který urbanisticky dobře zapadá do kontextu obce. Funkčně je budova dělená na jednotlivé úseky, které lze podle příležitosti rozdělit, tudíž u menších akcí není potřeba zprovozňovat celou budovu. Jednotlivé prostory jsou pak flexibilní a lze je dělit posuvnými příčkami na menší části podle požadované funkce.
43
1NP
PŘÍZEMÍ
45
47
49
SPORTHALLE KLAUS
Architekti: Dietrich | Untertrifaller Místo: Klaus, Rakousko Fotografie: Patricia Weisskirchner Realizace: 2015
Sportovní hala složí zejména sousední škole, ale je využitelná nejen pro výuku tělesné výchovy. Je multifunkčním prostorem, který je možné rozdělit na dvě menší části pomocí mobilní příčky. V obou částech jsou pak umístěny mobilní tribuny, které jsou ve složeném stavu kompletně schovány v obvodových stěnách. Zajímavým, ale funkčním prvkem je 56 pyramidových světlíků, které rozptylují světlo v hale a zároveň zlepšují akustické vlastnosti sálu. Vstupní foyer je vizuálně propojen s halou. V budově se dále nachází multifunkční prostory pro družinu, školku či zkušebny k nácviku hudebních vystoupení.
51
53
55
57
Radka Vilímková FA VUT v Brně 2015/2016