9
e xk luziv n í rozh ovor 16/17. 1. 2013
napsal • upravil • dotazoval > robin müller
- - - - - - - - - - - -
b o h u m i l kova l s k ý
ostrava / sedlnice
- - - - - - - - - - - -
O čem mluvím když hovořím o umění „Tuto sumu bych se snažil proinvestovat tak, aby z ní nakoupené statky vyjádřili skutečnou hodnotu. Tedy převézt hodnotu peněz na skutečnou jistotu a stabilitu. Ne takovou jako má měna. Stálejší a mnohem hodnotnější. Vem v úvahu mou myšlenku, že to, co sis mohl koupit před dvaceti lety za tisíc korun, dnes koupíš za více jak dvojnásob. Takže mé investice by vedly do nemovitostí a do zachování kulturního dědictví — zejména u staveb. Můžeme to vidět na příkladu klasických špaletových oken. Ještě v nedávné minulosti to byla klasická ruční práce, žádná strojní výroba.“ / Bohumil Kovalský, na dotaz, co by nyní udělal s deseti miliony / K čemu tedy tvůj dům konkrétně směřuje ?
Lidé takováto okna kupovali na celý život. Tudíž i výrobci paradoxně směřovali k co nejkvalitnější práci. Dnes je trendem levné plastové okno, nejméně se šesti komorami. S pochybnou dobou záruky, vyrobené na strojích za několik miliard, a přesto jej lidé kupují za velice levné peníze. Proč by ale lidé měli kupovat evidentně o tolik drahší okna, nebo lépe řečeno, jsou vůbec taková okna trvanlivější ?
Řeknu to velice jednoduše. Jak vypadají prefabrikované domy a jakou záruku poskytují výrobci ? Pětadvacet let, a to ještě s výjimkami.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Můj dům už stojí téměž 160 let. Teď zabrouzdej v mysli a sám si odpověz. Jaká asi byla technizace stavebnictví před 160 lety ? Žádná ! Samá ruční práce. Tudíž je vidět evidentní rozdíl v životnosti ruční práce a práce strojní a mechanizované. Jistě. Ale ty sám používáš evidentně konvenční materiály. Teď mám na mysli například beton nebo část střechy z plechu. Proč ? Jsou důvodem peníze?
Na to mám několik odpovědí. Začnu od prvního materiálu, který jsi uvedl — beton. V době, kdy se stavěl můj dům, se ještě používalo tradičních stavebních meteriálů jako je hlína, sláma
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
a dřevo. Domnívám se, že kdyby naši předkové věděli jakou životnost může mít beton ve správně použitém prostředí, určitě by jej využili. Snažím se celou chalupu opravit tak, aby na každém rohu, bylo vidět, jak se stavba v celé své životnosti měnila a jaké styly jí zasáhly. Ve 20. století jich bylo docela dost, a každý z nich byl charakteristický něčím jiným. Ten plech… Jak nejspíše víš, veranda byla dostavována asi před 40 — 45 lety. Soudím dle oken, které byly použity. Jsou zde použity sice ručně vyráběná okna, ta ovšem vypadají velice nevzhledně. Je na nich vidět, že měly řešit pouze funkční stránku problému, nikoli i estetickou. Každá věc, která je v domě z jiného období, zrcadlí dobu, ve které byla vyrobena. Soudě z těch oken bych řekl, že byla vyráběná za pochodu, v nejisté době. Všechno se dělalo provizorně. Z plechové střechy je vidět, že byla vyrobena s určitou životností, počítám, že ji budu měnit ještě několikrát za život. Tlačil mě také čas, bylo potřeba verandu zastřešit co nejrychleji. Také sklon střechy neumožňoval použití tašek. Kterýkoli dům, v kterékoli době, charakterizuje svou éru, jak jsi řekl. Mám tomu rozumět tak, že ty nyní se svým domem razíš naprosto revoluční přístup ? Tedy, že tvůj dům bude charakterizovat všechny doby zároveň ? Není to šílené ?
Pokud je to revoluční přístup, tak budiž. Šílené ? Nemyslím si. Každý krok, který podnikám, se snažím vést tak, aby byl zachován původní
Zrovna stojím před otázkou rozvodů vody a tepla v domě. Určitě bych rád uvítal skutečného odborníka, který mi nejen tuto práci udělá, ale nejlépe mě naučí, jak si ji udělat sám. Abych mohl být po dobu jeho práce s ním, a sledovat ho jako mistra. Co se týče ručních prací, učím se rychle.
Což mi připomíná skvělé přísloví: „Řekni mi a já zapomenu / Ukaž mi, jak se to dělá a já si zapamatuju / Nech mě to dělat a já pochopím.“ Nemrzí tě, že je v česku, ale nejen v česku, stále méně řemeslníků ? Jak ale tohle řešit ? Nemyslíš si, přestože řemeslníci ve svém oboru mnohdy vynikají, že jim chybí schopnost prosadit se, být vidět ? Nechybí jim vzdělání v oblasti informačních technologií a podobně ?
Těma správně položenýma otázkama jsi odpověděl. Ono, skuteční řemeslníci se nezměnili po celé generace. Proto možná ta „zaostalost“. Je také vidět, že řada lidí v česku se k těmto hodnotám vrací a začíná vyhledávat opět ruční práci. Ale ty jsi v tomhle jiný. Když pominu neustálé aktualizace prací na facebookovské stránce Sedlnice, chystáš ještě nějaký výraznější krok k propagaci?
To je zásadní otázka, protože může mít několik důsledků: Buď to lidi zaujme natolik, že jich bude spousta mými „fanoušky“ a tím se vytratí ta důležitost informace a lidé se budou více zajímat o mě — to je ta horší varianta, nebo zaujme jen ty, kterým jde o tu informaci. A to by pro mě mělo větší význam, a byl bych za to více rád. Považuji se jen za nositele tradiční informace. To úzce souvisí s mou životní filozofií. Pokud jsi ty sám nositelem vynikající znalosti, sám se stáváš umělcem. Je docela přirozené, že budou lidé vyhledávat tebe. Toho bych se nebál. Lidé nechodí na koncert jen kvůli hudbě, ale i kvůli kapele. Je to v pořádku.
Toho faktu, že lidé už málo umí pracovat ručně a rozvíjet svou tvořivost, jsem si všiml již dávno. Než jsem koupil dům, hodně jsem se díval na magazín Chalupa je hra. Velice mě lidé udivovali tím, jak své chalupy mnohdy groteskně spravovali. Já nejsem takový, že bych se vychvaloval,
ale při této příležitosti se ti přiznám, že mám vášnivě rád hru na kytaru. Myslím, že i v tomto člověk rozvíjí celkovou tvořivost. Nepochybně ! Nedokážu si představit větší jednotu s tělem.
Musíš fakt přijet ! Je to nádhera i jen poslouchat.
A vlastně i v kytaře je trend podobný stavbám: laciné materiály, málo ruční práce. Nejen housle, ale i kytary minulosti — to byl zázrak dřeva ! Dá se to vzít i z této stránky.
Teď si vlastně uvědomuju, že už ani nevím, kdy jsem tě naposled slyšel hrát. Asi to bylo ještě v bytě. To musíme změnit ! Nevíš, jak mi to tady uvolnilo mysl, hraju stokrát lépe, je to nádhera, můžu zde v klidu trénovat i zpěv.
To prostředí a ten klid je dokonalý. Myslím, že to stojí za všechnu tu dřinu, občasnou zimu i horší dostupnost potravin...
I na těch potravinách se pracuje. Už mám vizualizaci skleníku ! Přestože to velikost tvého pozemku nedovoluje, určitě bys rád pěstoval obilí pro svůj vlastní chléb. Zajímá mě ale, skutečně bys jako první podnikal v oboru pekařství ?
Určitě ne. Je třeba začít z jiné strany. Člověk se učí tím, jak pracuje, alespoň v mém případě se mi to osvědčilo. Co se týče našeho přístupu k životu, volíme prvně různé druhy zeleniny a ovoce. K nim budeme postupně přidávat popřípadě ubírat dle vhodných podmínek podnebí a bohatosti půdy na živiny. Pojem podnikatel je dnes chápán spíš jako honič peněz, zatímco kdysi to byl tvůrce něčeho konkrétního, většinou řemeslník. Dnes je dobrý řemeslník chápán spíš jako umělec…
Každý člověk je umělec. V dnešní době je však velice málo času na to, aby se tvůrčí schopnost rozvíjela. Také je toto rozvíjení považováno za dětinské a nežádoucí. Dnes se razí heslo dělej co potřebujeme — nepřemýšlej ! —, prostě dělej to tak a tak. Mým dalším životním cílem, co se týče investic do nemovitostí, je koupě pole, které bude schopné uživit celou mou rodinu. Jak by se tvé pole lišilo od ostatních ? V čem by vynikalo a co bys na něm pěstoval jako první ?
To ještě nemám úplně promyšlené, ale určitě bych se vyhnul monokultuře. Je velice zajímavé, což jsem zpozoroval od pole mého dědy, že pěstoval různé druhy zeleniny pomíchané
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Obdivuju, že zkušenosti získáváš přímo v procesu tvorby. Je ale něco z řemesla, co by ses rád naučil a použil, něco, na co tvé dovednosti zatím nestačí ?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
koncept. Snažit se při práci myslet jako řemeslník té doby. Zní to šíleně, vím. Dům opravdu jen opravuji. Tam, kde upadl kousek omítky, ji dodělám původními metodami. Kde vím, že dnešní technologie jsou v něčem lepší — beru v potaz i důsledky na lidské zdraví a životnost —, použiji technologii novou. Neznám lepší technologii než hliněnou omítku. Mám rád originální přístupy, na to je třeba ale obrovských zkušeností.
mezi sebou, jako by byly vysazeny chaoticky. Ty různé druhy zeleniny žily v simbióze a navzájem si pomáhaly v růstu.
Když jsi ještě bydlel ve Studénce, šel jsem jednou ven na pole kousek za pekařstvím Fišer, a zrovna v té chvíli tam s traktory to pole stříkali odpornou bílou směsí bůhví čeho. Jak budeš sklízet ? Ručně ? Traktorem ? A budeš proti škůdcům zasahovat chemicky ?
Chemie v žádném případě ! To je právě to, o čem jsem mluvil v předchozí odpovědi. Když zamezíme monokultuře a vysázíme různé druhy zeleniny společně, tak můžeme dosáhnou toho, že škůdci nebudou mít téměř žádnou šanci. Budu se snažit co nejméně mechanizovat. Mechanizace celý proces prodražuje a výsledný produkt je stejný, ne-li horší. Pokud mechanizace proces prodražuje, proč ji všichni v takové míře využívají ?
Pokud používáš mechanizaci na několika stovkách hektarů pole, tak je to vhodná investice a to prodražení není tak markantní. Zejména u monokultury si nedokážu představit, jak na stovkách hektarů hospodařím sám s povozem, pokud bych se věnoval ještě občanskému zaměstnání. Otázka nakonec: Jako budoucí hospodář se nejspíš nevyhneš pomoci druhých — mladých studentů, tvých zaměstnanců, dobrovolníků atd. Co by si tito lidé měli odnést po zkušenosti s tvým hospodářstvím ? A vůbec, budeš dělat i nějaká školení ?
O školeních jsem uvažoval. Především potom, co jsem zde měl několik kamarádů, kteří se mi snažili pomoct. Velice si jejich práce vážím, a nějaké školení by to určitě chtělo. Pro mě největší odměnou bude, když tito mladí lidé změní pohled na svět a začnou s podobnou celoživotní prací jako já. Zároveň bude i tou největší odměnou pro ně — spokojený a „šťastný“ život s hromadou starostí. Protože život bez starostí není život. Bohumil Kovalský, 24 let.