Akvárium - 19. číslo by peter s

bulletin občianskeho združenia

KLUB.AKVA.SK

19 /7.9.2009/

AKVAVÝLETY akvária Slovenska

Ivan Vyslúžil Sulawesi

Dračice v akváriu: HETERANDRIA SP. editoriál

BIOTOPY: Pozo Azul po tí že s o dc ho ve m od ch ytovýc h He ro s sp . " Rotke i l " Aphyo se mio n ce liae ce liae

KOMPOZICE V AQUADESIGNU šípatka Sagittar ia sagittifo lia Pr ocambarus clar kii vychádza ako dvojmesačník v elektronickej podobe /formát .pdf/

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

Milé akvaristky, milí akvaristé, je neděle večer a sotva by někdo z mojí rodiny a mých kolegů pochopil, jak ho trávím. Touhle dobou mám obvykle ve všech akváriích čistou vodu, rybky dostanou najíst a já si k nim sednu, často přímo na zem. Dívám se na ně, jak jim chutná, jak se prohánějí po akváriu plné elánu – a doslova se tím kochám. Obvykle si k tomu uvařím kafe, ale dnes je neděle, dokonce předcházející vydání časopisu, tak si otevírám plechovku se svým oblíbeným „svátečním“ nápojem a kochám se o to déle. Vím moc dobře, že nejsem jediná, kdo si takhle sedne a čučí na ryby. Cítím se s nimi v tu chvíli spojená. Občas se mě lidé ptají, poté co se dozvědí o mém „zájmu o rybičky“, kolik jich mám a jestli je mám pojmenované. Kdyby snad měli příležitost se někdy podívat do mého bytu, zjistili by, že skutečně jen tak plácali. A kdyby na malou chvilku nahlédli do mého nitra, mnozí by se vyděsili a nebo zavolali do blázince, že jim asi utekla pacientka. Jenomže já to mám v hlavě srovnané a to, že mám nějaké posedlosti, neskrývám.

editoriál

A tak jsem dneska při krmení neodolala a pohladila po mokrém hřbetě mé velké, nedůvěřivé kamarádky. Ostatně jsou to dnes jediní živí tvorové, kterých se mohu dotknout. Ty malé hladím očima – rostou, vybarvují se, množí se, překvapují mě a mám s nimi o zábavu postaráno. Akvaristika je plná dobrodružství, jak zjišťuju. Podobně smýšlející a cítící lidé se každoročně těší na podzim, kdy vypukne sezóna výstav. A zase ten ruch, ty rozhovory a spousta nových zážitků, poznatků a inspirace. A motivace – když totiž vidíte ty ostatní „blázny“, máte chuť se pustit do rybek naplno. Spřízněné akvaristické duše se také spojily při práci na tomto čísle Akvária, tak jako na všech předešlých. Určitě si všimnete nových jmen po boku pisatelských stálic. Všem děkuju za jejich příspěvek, bez něhož bych teď nemohla Vám, čtenářům, popřát příjemné počtení...

Markéta Rejlková

(Foto: André Silvestre)

Akvárium – dvojmesačník, vydáva KLUB.AKVA.SK – 19. číslo (vyšlo 7.9.2009) Redakčná rada: Branislav Barčin, Norman Durný, Miloslav Pešek, Markéta Rejlková

// klub@akva.sk

Na vzniku tohto čísla sa podieľali: Branislav Barčin (alias barky), Vanda Běláková, Jan Bojko (alias cichlidae), Michal Haviar (alias aquaman), Miloš Chmelko (alias Miloš), Khalaf-Sakerfalke von Jaffa, Marián Kováč, Tomáš Kubík (alias pytel), Peter Máčada (alias Macadlo), Meltsley, Ján Ozvenčiak (alias Ozzy), Miloslav Pešek (alias milop), Ladislav Prohászka, Markéta Rejlková (alias Raviolka, maniakva.sweb.cz), André Silvestre (www.aquaticguild.blogspot.com), Roman Slaboch (alias SoRex, www.akvarium.cz/1899), Jaromír Šmerda otec + syn (www.sklorex-akvarium.cz), H.H. Tan, Jakub Uhrín (alias Kubo), Ondřej Vaclík, Juraj Zaujec (alias tipek) obsah Zákaz kopírovania a rozširovania textového či obrazového materiálu bez písomného súhlasu redakcie. © KLUB.AKVA.SK

Akvárium, číslo 19

obsah

KLUB.AKVA.SK

Akvárium, číslo 19: 4

Editoriál..............................................................................2 Obsah.....................................................................................3 Živorodky: Pozor, dračice v akváriu: Heterandria sp..................4 Nová argentinská živorodka: Cnesterodon pirai.....10

Téma: Akvavýlety (2.) Veřejná akvária na Slovensku...................................11 ZOO Košice................................................................12

Akváriá v bratislavskej botanickej záhrade..............13 ZOO Bojnice..............................................................14 Siam Ocean World....................................................21 Honba za největším akváriem světa........................24 Stálá akvarijní výstava v Brně..................................26

Ryby: Aphyosemion celiae celiae.......................................30

Bezstavovce: Procambarus clarkii................................................32 Sulaweské poškádlení...............................................34

Za humnami: Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia).............37

Aquadesign:

Kompozice v aquadesignu........................................38

Biotopy: Seznamte se s Pozo Azul...........................................46

Zaujímavosti: Horké rybí novinky tohoto léta................................56

Cichlidy:

Potíže s odchovem Heros sp. "Rotkeil"....................58 Nový rod z Guiney: Enigmatochromis....................60

Klub: Vysluzil2....................................................................61

Aktuálne: Akvárium 2009.........................................................67 Rychnov 2009..........................................................68 Propozície na výstavu miniakvárií 2009.................69 Propozície na súťažnú výstavu bojovníc..................70 Pozvánka na Akvaristickú jeseň v Bratislave...........72 živorodky

KLUB.AKVA.SK Vás pozýva na

Akvaristickú jeseň v Bratislave 3.-4.10.2009

DK Ružinov

...výstava bojovníc (Betta splendens), krevetiek, krabov a rakov... 3

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

živorodky

POZOR, DRAČICE V AKVÁRIU: HETERANDRIA SP. Markéta Rejlková Tenhle článek píšu o rybě, která je pro mě nejdůležitější ze všech tvorů, co jsem kdy za 20 let mého akvaristění chovala. Mám s ní spojené krásné vzpomínky, baví mě se na ni dívat, fascinuje mě její osobnost a v neposlední řadě – opravdu moc se mi líbí. A přesto musím článek hned na začátku poněkud pokazit delší taxonomickou vsuvkou, aby bylo jasno, o kom je vlastně řeč. Omlouvám se všem, kteří tohle nemají rádi... přeskočte klidně hned na další stranu.

Přeskočím-li celé století dalších změn, v roce 1963 přišli Rosen a Bailey s nápadem přestěhovat „bimakuláty“ do společnosti Heterandria formosa. Došlo tak k tomu, že v jednom rodě se potkal malý a milý trpaslík na straně jedné a velká, nesnášenlivá ryba na straně druhé. Heterandria formosa a Heterandria bimaculata. Téměř posledním, kdo do tohoto uspořádání promluvil, byl Miller v roce 1974; ten rozdělil rod na dva podrody, a to Heterandria a Pseudoxiphophorus; navíc znovu „oprášil“ druh Heterandria jonesii. Do rodu Heterandria už výrazněji zasáhl jen Rosen v roce 1979 [1], jehož revize a popis šesti nových druhů vydá na několik hodin studia... a přesto nevím, jaký druh ta moje dračice vlastně je. Ehm, aby taxonomická pasáž neskončila takovým trapasem, přidám několik dalších informací. Třeba výčet středoamerických zástupců rodu Heterandria (jedině formosa je z USA): anzuetoi, attenuata, bimaculata, cataractae, dirempta, jonesii, litoperas, obliqua, tuxtlaensis; posledně jmenovaný druh byl popsaný teprve v roce 2008 [2] a je endemitem jezera Catemaco – rozšířil tak počet mexických zástupců na tři, protože kromě druhů bimaculata, jonesii, tuxtlaensis se s většími heterandriemi setkáme jen v Guatemale. Všechny se navzájem velmi podobají a také se na první pohled jasně odlišují od „formosky“. Nutno podotknout, že ne všichni ichtyologové jsou ochotní se s takto pojatým rodem Heterandria smířit; proto je stále název Pseudoxiphophorus živý, a to nejen na úrovni podrodu. Ale nenechte se mýlit, ani s mečovkami a platami si heterandrie nijak blízké nejsou.

Když se řekne Heterandria, jistá část akvaristů tuší, že je řeč o živorodce – a vybaví si trpaslíka Heterandria formosa. Jen málokdo ví, že existují i další příbuzné druhy. Fishbase zná momentálně deset zástupců tohoto rodu – ovšem tady je situace trochu zamotaná. Rod Heterandria ustanovil v roce 1853 Agassiz. Vystřídalo se v něm několik druhů, které dnes patří do rodů Gambusia, Poeciliopsis, Girardinus aj. Nadále se ale budu věnovat jen těm druhům, které si rodové jméno Heterandria nesou i dnes. Heterandria formosa byla popsaná v roce 1859 Girardem a její jméno se neměnilo. Ještě o pár let dříve, v roce 1848, popsal Heckel úplně jinou živorodku a dal jí jméno Xiphophorus bimaculatus. Zařazení se ovšem brzy změnilo a díky Bleekerovi v roce 1860 spatřil světlo světa rod Pseudoxiphophorus. Do toho přichází v roce 1874 Güntherův nový druh Mollienesia jonesii, později některými autory rovněž přeřazený do rodu Pseudoxiphophorus (a uváděný jen jako poddruh Pseudoxiphophorus bimaculatus jonesii).

Kdyby jen mohla mluvit... (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

živorodky

Modré oči a jemné zlatavé zbarvení působí velmi elegantně a propůjčují rybám andělský vzhled. Ovšem v tomto případě neplatí, že „šaty dělají člověka“ – heterandrie jsou ve skutečnosti pěkní ďáblíci. (Foto: Markéta Rejlková)

Zajímá-li Vás tato skupina živorodek, doporučuji zmiňovanou revizi od Rosena [1] a popis posledního druhu [2]. Oba texty jsou volně dostupné na internetu (a Rosen se mimo heterandrií zabírá podrobněji i rodem Xiphophorus). Já jsem nad texty a fotografiemi strávila hodně času a došla jsem k závěru, že moje ryby z hlediska geografického mohou být vlastně jen Heterandria bimaculata (jsou z jihovýchodního Mexika a jonesii nejde jižněji od Río Nautla ve Veracruzu); ale jejich chování, velikost, drobné odchylky ve vzhledu... to všechno nesedí tak, jak by mělo. Koneckonců, McEachran a Dewitt svůj loňský popis Heterandria tuxtlaensis postavili na podobných „pocitech“ a nový druh popsali na základě mírně odlišných tělesných znaků – uvnitř areálu H. bimaculata. Na druhou stranu, moje ryby pochází z oblasti nedaleko Usumacinty, z jejíhož horního toku se udává hned několik druhů. Ovšem z Guatemaly – a popis ani jednoho z druhů není tak přesvědčivý, jak bych chtěla. V rámci populací se navíc v popisech zmiňují poměrně velké rozdíly, takže při pohledu na skupinku mých ryb mám občas pocit, že bych z nich mohla popsat druhů hned několik. Proto tedy raději Heterandria sp. Samotná bimaculata je občas zmiňována v akvaristické literatuře jako velká ryba (samice až 15 cm!), apetitem se podobající na Belonesox belizanus. Popisuje se jako nesnášenlivá ryba – akvaristé, kteří ji chovají, si občas na internetu postesknou, že jim samice likvidují samce dokonce i ve velkých akváriích. Mám teď na mysli zahraniční akvaristy, protože u nás tyhle ryby nechová nikdo. S malou velkou výjimkou – Roman Slaboch „bimakuláty“ má a jeho článek o nich vyšel docela nedávno v AT-čku [3].

Moje dračice jsou opravdové dračice, nicméně jejich chov není tak na ostří nože, jak tomu může být v případě „bimakulát“. Přes rok jsem je chovala v malých skupinách v akváriích o objemu 40 a 50 l. V tak malém prostoru byla agresivita hodně znát; většinou ta největší samice úplně ovládala prostor a ostatní ryby byly (kromě času krmení) někde poschovávané. Všimla jsem si, že ryby se rády proplavou na volném prostranství, ale úkryty potřebují. Vytvářejí si malá teritoria ve spleti rostlin, která si brání před ostatními jedinci. Začíná to už ve stáří několika dní – malé rybky jsou mezi sebou kousavé, a protože ještě neexistují výrazné velikostní rozdíly, je hra na teritoria mnohem spravedlivější a trvalejší. Mláďata jsou také mnohem méně pohyblivá, většinu času ostražitě sledují okolí a tolik se nepřesunují z místa na místo. Což je logické – jsou zranitelná, takže se snaží „nebýt“. Starší ryby si svoje teritorium brání jen proti srovnatelným soupeřům; před výrazně silnějším jedincem vezmou do zaječích. Výše popsané platí jen u samic, samci jsou u heterandrií obvykle na nejnižším stupni hierarchie a jejich život je většinou soustředěný na jediný úkol: přežít. Ale dostatečně blízko samic, protože jejich rozmnožovací pud je silný. Samci se tedy nikdy „neuhnízdí“ ve spleti rostlin, aby odtud vyhlíželi kořist a vyháněli vetřelce, jak to dělají samice. Místo toho se téměř bez zastavení pohybují jakoby v mírném spěchu po akváriu, zajímají se o okolí a hledají příležitost k páření. Samice dorůstají celkové délky asi 9 cm a čím jsou starší, tím mají silnější ocasní násadec a také se jim rozšiřuje hlava, která je oproti „bimakulátám“ špičatější. Z jejich pohybu vyzařuje ohromná síla. Samci jsou se svými 4 cm opravdu ve velké nevýhodě. Navíc jsou mnohem štíhlejší, zboku zploštělí.

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

živorodky

Svým temperamentem si tyto ryby přímo říkají o větší akvárium. Splnila jsem tohle přání jim i sobě a na konci května jsem je přestěhovala do akvária s objemem cca 160 l. Spojila jsem obě skupiny z malých akvárií a obávala se, jestli vládu nad celým akváriem nepřevezme dominantní samice, která je oproti ostatním o poznání větší a hlavně silnější. Obavy byly zbytečné, situace se s větším prostorem nádherně vylepšila. V obou akváriích jsem našla jen dva samce – v každé skupině jednoho. Mezi mladými je samců vždy o něco méně, ale rozhodně jich dospívalo víc, než dva... ale jak jsem psala, samci to mají u dračic hodně těžké a pokud v každé skupině přežil jen jeden, asi to není náhoda. Za zmínku stojí i fakt, že v obou skupinách byla vždy jedna samice, která „šéfovala“; růst těch ostatních se mírně zpomalil. Celkem jich mám teď 15 dospělých a k tomu pár mláďat. Odchovat mladé není zas tak složité – samice krátce po porodu svoje potomky nežere a dokonce i ve společném akváriu se mi podařilo odlovit desítky mladých, pokud byl pod hladinou dostatečně hustý porost rostlin. Ovšem mimo skutečnou džungli u svých pažravých rodičů neobstojí, takže je vhodné je odlovovat. Mladé samice začínají rodit ve stáří šesti měsíců, ale jejich růst ještě pokračuje dlouho poté. Samci se o páření snaží velmi často – přitom se přibližují k samici zezadu, ale na rozdíl od některých jiných druhů většinou nepodnikají bleskové výpady naslepo, ale svůj objekt zájmu pár vteřin z několikacentimetrové vzdálenosti okukují. Potom teprve své dlouhé gonopodium obrátí vpřed a snaží se o oplození. Je nad slunce jasné, že se před samicí nikdy nepředvádějí a nenaparují – působilo by to poněkud komicky.

Dospělá samice. (Foto: Markéta Rejlková)

Samička ve věku asi 5 měsíců. (Foto: Markéta Rejlková)

Samečci jsou drobní, tenhle měří i s ocasní ploutví jen 2,5 cm. Všimněte si nápadně dlouhého, na konci zahnutého gonopodia. (Foto: Markéta Rejlková)

Pozorné zaměřování... (Foto: Markéta Rejlková)

…a konečně pokus o páření s gonopodiem otočeným o 180° dopředu. (Foto: Markéta Rejlková)

Třítýdenní mláďata. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

Ani mezi sebou navzájem si samci nijak neimponují. Zato pro menší samice jsou někdy rovnocenným partnerem k vzájemnému měření sil: napínání ploutví, prohýbání těla, zdvíhání žaberních víček a jinému zastrašování, které se odehrává v akváriu velmi často a vyzývatelem je vždy samice. Většinou jde o souboj dvou samic; oběma rybám při tom téměř kompletně zčerná oko a v kontrastu s jemným zbarvením těla je to vskutku nádherná podívaná. Nejdominantnější samice se do těchto sporů nezapojuje, nemá to zapotřebí. Má tak silný ocasní násadec, že jeho jediným švihnutím si zjedná okamžitě pořádek a postaví do latě nejen své družky, ale také mě před akváriem :-). Je největší osobností mezi všemi rybami, které jsem kdy měla – nemusí pro to dělat nic zvláštního, kouká jí to prostě z očí.

živorodky

Někdy vypadá akvárium prázdně, protože ryby využívají hlavně nejspodnější i nejhořejší vrstvy vodního sloupce a drží se přitom všechny pohromadě. (Foto: Markéta Rejlková)

Co se týká praktické stránky chovu heterandrií, zmiňované akvárium o délce 90 cm jim plně vyhovuje. Mají ho jen pro sebe*, zhruba polovina je volná a zbytek zarostlý zákrutichami (Vallisneria spiralis) a šípatkami (Sagittaria subulata). Ryby se díky tomu cítí v bezpečí a kdykoliv se mi mohou ztratit z dohledu – mimochodem jsem zažila i období, kdy bylo celé akvárium jako po vymření, ryby se mě panicky bály a jen díky občasnému mihnutí a salvám ran do skla jsem věděla, že tam jsou. Bylo to po výměně osvětlení a zároveň po mé týdenní nepřítomnosti. S touhle situací se občas potká skoro každý akvarista – já jsem prostě počkala a po třech týdnech už byly ryby vyhládlé tak, že si pár odvážlivců začalo chodit pro potravu i v mé přítomnosti. Během čtyř dnů pak bylo po problému, a od té doby jsou to zase moje opatrné kamarádky.

Ty do mě ocasem... já do tebe taky. (Foto: Markéta Rejlková)

Celá skupina v hravé náladě, ryby čekají na krmení. (Foto: Markéta Rejlková)

Nastavování boků za současného vypínání ploutví není vyjádřením podřízenosti, ale výzvou: „Kliď se, nebo bude bitka!“ (Foto: Markéta Rejlková)

Ostražité sledování každého pohybu okolo akvária. (Foto: Markéta Rejlková)

A už lítají šupiny! (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

Když přijde na řadu krmení, samice mají apetit a velkou tlamu. Chutná jim všechno; milují živé nebo mražené koretry, patentky, nitěnky. Nepohrdnou ani granulemi a vločkami. Co moc nemusí, to je živý plankton – dafnie sice loví, ale jsou pro ně dost malé; o cyklopu ani nemluvě. Abych je ale trochu „potrápila“ a zabavila, občas jim ho dávám. Sežerou s velkou chutí i krmivo s vysokým obsahem řas (Spirulina, Chlorella), ale řasy v akváriu nežerou vůbec. A to ani ty typy, které jsou pochoutkou pro jiné druhy živorodek, pro krevetky apod. Likvidují hravě menší plže (okružáky střední a větší velikosti nežerou, ale ani je nenechají se rozmnožit). Samci heterandrií žerou o poznání méně, někdy dokonce krmení vynechají. Zvláštností u mých heterandrií je způsob, jakým se dostávají k potravě na hladině – mimochodem z hladiny žerou rády. Pokud jim v cestě brání nějaká překážka, třeba porosty rostlin, tak prostě proklouznou horem – oni ale nad rostlinami nepřeskakují ani se tam prudce nevrhají, ale tak nějak se plazí. Vůbec jim nevadí, když jim trčí z vody celé tělo; to se týká i mláďat. Při krmení hodně vody vyšplouchají a s tím souvisí i jejich skokanské umění – obvykle sice neskáčou a akvárium nemusí být neprodyšně zakryté, ale rozhodně to doporučuju– dost jsem jich už vracela z koberce do akvária a o spoustu mladých jsem takhle přišla. Pokud jich je totiž moc pohromadě a perou se, často se snaží právě touhle nešťastnou cestou odklidit do bezpečí... Voda jim vyhovuje běžná, zřejmě nepříliš měkká. Teplotu se snažím držet okolo 25 °C, v zimě snesou bez problémů 20 °C a v letních vedrech jim nezbylo nic jiného, než vydržet 30 °C. Snesly to statečně, ostatně označila bych je za „tvrdé“ ryby, hodně odolné. Nevyžadují extra čistou vodu, ale po výměně samozřejmě pookřejí a rozhodně bych nikomu neradila, aby na nenáročnost některých ryb hřešil a zanedbával je. Nebudou se cítit v pohodě, a tím pádem nebudou tak hezké, ale hlavně si to od nás nezaslouží.

živorodky

Vyzkoušela jsem chov v akváriu s filtrem i bez a stále se nemohu rozhodnout, jak je to lepší. Mám teď na mysli stojatou versus proudící vodu; to, že v akváriu nesmějí být žádné dusitany nebo amoniak, je samozřejmé bez jakékoliv diskuse. V jejich domovině je voda úplně stojatá, ale mám dojem, že se jim proud líbí. (Většina druhů heterandrií obývá mírně nebo rychleji proudící řeky.) Silné proudění se také doporučuje pro zklidnění agresivity heterandrií – ryby prý pak bojují s proudem a nemají čas na sebe navzájem. Já s agresivitou problémy nemám, filtr jsem sice zapnula, ale byl příliš silný (líbilo se to řasám a rostliny se až moc „kymácely“– no ano, zní to malicherně). Teď je akvárium třetí měsíc úplně bez filtrace a nejsem si jistá, jestli to chci měnit. Nemám důvod. Celkově bych řekla, že pokud dáte těmto heterandriím to, co potřebují, projeví se jako velmi rázní a zároveň vděční tvorové, se kterými se nudit nebudete. A jejich nároky nejsou přece nijak přehnané. Snad jediným záporem je fakt, že menší plaché ryby s nimi v akváriu chovat nemůžete. Na to mají dračice příliš svérázný a náruživý životní styl :-). Sledovat je v dostatečně velkém akváriu je ale skvělé: Užívám si teď hejno ryb, které se neschovávají. Jen občas se některá ze samic uhnízdí mezi rostlinami u hladiny a nikoho jiného tam nepouští. Oba samci se pohybují naprosto svobodně, nikdo je neodhání od jídla a nemusím přemýšlet, co s nimi je, že jsem je několik dní neviděla. Jen občas se velká samice ohlédne na toho „otravu“ a v mžiku si samec vzpomene, jaký je jeho úděl. V podstatě neustále mi ryby předvádějí vzájemné imponování a zastrašování. Jen občas dojde k výpadu, ze kterého jde strach. Většinou jsou ryby klidné a pokojně si mě prohlížejí. Jen občas jsou plaché a potom se zavrtávají do substrátu a bezhlavě vrážejí do stěn akvária. Dračice se poměrně dobře fotografují, protože si mě nevšímají. Jen občas se postaví jako natruc hlavou ke mně a ač akvárium obíhám ze všech stran, bok mi nenastaví. Akvárium je obvykle plné pohybu. Jen občas se ryby zastaví, všechny společně, a blízko dna čekají na každý můj neopatrný pohyb. Už jste asi pochopili, že dračice jsou plné kontrastů – jednou opatrné, jindy pořádně v ráži. Ráda se jim dívám do očí a snažím se v nich číst. Pořád v nich vidím drzou výzvu a nespoutanou divokost. A hloubku.

Mladá samička těsně před porodem. Tak kulatá bříška ale nejsou u velkých heterandrií běžná. (Foto: Markéta Rejlková)

(* Poznámka na závěr – po dopsání článku jsem přidala do akvária

Stresové zbarvení. (Foto: Markéta Rejlková)

[1] Rosen D. E. (1979): Fishes from the uplands and intermontane basins of Guatemala: Revisionary studies and comparative geography. Bull. Amer. Mus. Nat. Hist. 162: 267-376. [2] McEachran J. D., Dewitt T. J. (2008): A New livebearing fish, Heterandria tuxtlaensis, from Lake Catemaco, Veracruz, Mexico (Cyprinodontiformes: Poeciliidae). Zootaxa 1824:45-54. [3] Slaboch R. (2009): Heterandria bimaculata. Akvárium Terárium 52 (2): 26-27.

6 mladičkých Xiphophorus birchmanni (3-4 cm). Proplouvají i před dominantní samicí naprosto nedotknutelně. K mé úlevě a radosti.)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

živorodky

Samec reaguje zčernáním očí na provokaci samice, která chce poměřit síly. Výzvu tím přijímá. (Foto: Markéta Rejlková)

Moje srdcová záležitost – a i když se každému líbí jiné ryby, přála bych všem akvaristům bez výjimky, aby našli tu svou rybku, která pro ně bude opravdu důležitá. Pak se z koníčku stane láska a vášeň. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

živorodky

NOVÁ ARGENTINSKÁ ŽIVORODKA: CNESTERODON PIRAI Markéta Rejlková Nejnovějším druhem mezi živorodkami je argentinský Cnesterodon pirai Aguilera, Mirande & Azpelicueta, 2009. Byl popsaný [1] z malého potoku, který je přítokem arroyo Cuñá Pirú v povodí Río Paraná. Arroyo je v latinskoamerické terminologii něco mezi potokem a říčkou a Cuñá Pirú znamená v řeči guaraní „hubená žena“ – tolik jazykové okénko :-).

Rozšíření a popis stanoviště [1]: Druh Cnesterodon pirai je známý pouze ze své typové lokality, potoku Almeida, který se vlévá do Cuñá Pirú v povodí Río Paraná, Aristóbulo del Valle, Misiones, Argentina. Ačkoliv se vědci snažili nalovit ho i v jiných tocích provincie Misiones, zejména v povodí arroya Cuñá Pirú, Cnesterodon pirai na jiných lokalitách neobjevili. Potok, kde rybka žije, je úzký (2 m v nejširším úseku) a mělký s peřejemi, které dosahují výšky okolo 80 cm. Proud je zde jen mírný. Jedná se o přítok Cuñá Pirú nad vodopádem Salto Encantado (ten je vysoký 40 m); potok měří od pramene až k soutoku s Cuñá Pirú pouhých 700 m. Kamenité dno pokrývá na ploše více než 50 % detrit, střídají se klidné tůňky s místy, kde voda rychleji odtéká. Cnesterodon pirai se zdržovali převážně v tůňkách v hejnech mladých i dospělých ryb.

Cnesterodon pirai Aguilera, Mirande & Azpelicueta, 2009. (Zdroj: [1])

Nový druh charakterizují mimo jiné následující znaky, patrné pouhým okem: 6-8 nepravidelných skvrn, jejichž tvar sahá od oválných až k svislým pruhům u samic, 7 až 9 nepravidelných skvrn s tvarem oválným až kruhovým u samců; absence podélného tmavohnědého pruhu na bocích; dlouhý (16,7–28,7 % HL) a zakulacený rypec; absence post-gonopodiální skvrny na břiše dospělých samců atd. Většina dalších znaků se týká struktury gonopodia a také ozubení. Zájemci o tyto detaily si jistě najdou originální publikaci [1]. Z fylogenetického hlediska tvoří podle autorů popisu [1] tento nový druh trojici spolu s (Cnesterodon brevirostratus + C. septentrionalis) a (C. hypselurus + C. iguape).

Lokality C. septentrionalis (sedmicípé hvězdy, 1), C. hypselurus (trojúhelníky, 2), C. iguape (pěticípé hvězdy, 3), C. omorgmatos (kříž, 4), C. carnegiei (oblé kříže, 5), C. raddai (pětiúhelníky), C. brevirostratus (kruhy, 6) a C. decemmaculatus (čtverce, 7). Některé symboly označují více než jednu lokalitu. Čísla označují typovou lokalitu druhu. Červeně lokalita C. pirai. (Zdroj původní mapy: [2]) téma

Pro lepší představu o tomto v akváriích jen velmi zřídka zastoupeném rodu poslouží následující přehled všech druhů: Cnesterodon brevirostratus Rosa & Costa, 1993 Cnesterodon carnegiei Haseman, 1911 Cnesterodon decemmaculatus (Jenyns, 1842) Cnesterodon holopteros Lucinda, Litz & Recuero, 2006 Cnesterodon hypselurus Lucinda & Garavello, 2001 Cnesterodon iguape Lucinda, 2005 Cnesterodon omorgmatos Lucinda & Garavello, 2001 Cnesterodon pirai Aguilera, Mirande & Azpelicueta, 2009 Cnesterodon raddai Meyer & Etzel, 2001 Cnesterodon septentrionalis Rosa & Costa, 1993

Literatura: [1] Aguilera G., Mirande J. M. & Azpelicueta M. (2009): A new species of Cnesterodon (Cyprinodontiformes: Poeciliidae) from a small tributary of arroyo Cuñá-Pirú, río Paraná basin, Misiones, Argentina. Zootaxa 2195: 34-42. [2] Lucinda P. H. F. (2005): Systematics of the genus Cnesterodon Garman, 1895 (Cyprinodontiformes: Poeciliidae: Poeciliinae). Neotrop. ichthyol., vol.3, n.2, pp. 259-270.

Akvárium, číslo 19

téma

KLUB.AKVA.SK

TÉMA: AKVAVÝLETY (2.) A je tu slíbené pokračování tématu z minulého čísla Akvária. Tentokrát jsme se podívali blíže hlavně na slovenská veřejná akvária, ale nezapomínáme ani Česko a na lahůdky z prázdninových cest. Naše výzva Vám všem, čtenářům Akvária, abyste se zapojili do tvorby časopisu a poslali nám Vaše vlastní fotografie a/nebo reportáže z akvavýletů, samozřejmě platí i do budoucna. Vaše materiály budeme průběžně zveřejňovat v dalších číslech tak, abychom se mohli i přes zimu těšit vzpomínkami nebo plánovat nové akvavýlety!

VEŘEJNÁ AKVÁRIA NA SLOVENSKU Vanda Běláková Virtuální procházka po slovenských akváriích bude nesrovnatelně kratší, než tomu bylo v případě České republiky. Posuďte sami: představujeme 3 (slovy tři) akvarijní expozice. Nepodařilo se nám bohužel najít informace o žádných dalších akváriích, které bychom mohli při cestě k našim blízkým sousedům navštívit. A to je smutné...

ZOO Bojnice

Typ: zoologická zahrada Akvária: asi desítka velkých akvárií, sladkovodní i mořské Zajímavosti: velký pavilon s akvárii i terárii – zaujme bohatá kolekce žab! Adresa: Zámok a okolie 6, Bojnice Otevřeno: červen až srpen 8:00-19:00, jinak do 15:00 až 18:00 (viz WWW) WWW: www.zoobojnice.sk

ZOO Košice Typ: zoologická zahrada Akvária: tři velké a dvě menší nádrže Zajímavosti: možnost nočního stanování v ZOO Adresa: Široká 31, Košice-Kavečany Otevřeno: duben až září 9:00-19:00, jinak viz WWW WWW: www.zookosice.sk

Botanická zahrada Bratislava Typ: botanická zahrada Akvária: 5 o objemu cca 250 litrů Zajímavosti: akvária jsou naprosto neudržovaná Adresa: Botanická 3, Bratislava Otevřeno: duben až říjen 9:00-18:00, skleníky jen do 15:00! WWW: www.uniba.sk/index.php?id=bz

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

ZOO KOŠICE Jakub Uhrín Čo sa týka akvárií a terárií v ZOO Košice, je to taká klasika. Neočakával som nejaké dizajnérske kúsky, kedže ZOO je zamerané hlavne na zvieratá, no napriek tomu sa na to celkom dalo pozerať. Nachádzali sa tam nádrže hlavne s menej náročnými rybami, prevážne cichlidami, ale aj rôzne druhy karasov, závojnatiek a bylinožravých piraní. S teráriami je to podobné. Nájdete tam rôzne druhy plazov od krokodílov, jašteríc, leguánov, až po hady a rôzny hmyz. K videniu sú aj menšie druhy opíc. Vzhľadom na stiesnené podmienky sa nefotilo najlepšie a napodiv sa tam nachádzalo dosť návštevníkov, ktorým sa tiež nedalo rozkázať „Prosím uhnite mi zpred objektívu“. Akváriá boli, dá sa povedať, doslova presvetlené žiarovkou, takže som sa musel prikloniť k foteniu s bleskom.

Spolunažívanie bylinožravej pirane s karasmi. (Foto: Jakub Uhrín)

Akvárium s ocelátmi. (Foto: Jakub Uhrín) Expozícia s veľhadom kráľovským. (Foto: Jakub Uhrín)

Akvárium s karasmi. (Foto: Jakub Uhrín)

Jedna z miestností pre akva-tera. (Foto: Jakub Uhrín)

Astronotus ocellatus. (Foto: Jakub Uhrín)

Terárium s krokodílmi. (Foto: Jakub Uhrín)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

AKVÁRIÁ V BRATISLAVSKEJ BOTANICKEJ ZÁHRADE Marián Kováč Táto expozícia ponúkala vždy spestrenie prehliadky skleníkov pre tých z nás, čo sa do botanickej záhrady zatúlali skôr omylom, alebo len tak na príjemnú prechádzku. Popri bujnej tropickej vegetácii, ružových kríkoch, skalničkách a zbierke kaktusov teda mohli návštevníci Botanickej záhrady UK oddychovať aj pri pohľade na podvodný svet. Čo si pamätám, plávali tu v akváriách vždy najrôznejšie ryby, ktoré sa aj rozmnožovali. Po estetickej stránke to nebola „žiadna sláva“, popisky žiaľ chýbali – ale ako som už napísal, pohľad na niečo živé, farebné a čulé bol prínosom. Nie som z Bratislavy, ale v lete som tu bol s rodinou a po niekoľkých rokov som sa opäť vybral pozrieť sa, ako sa rybky majú. Dlhé roky obýval jedno z akvárií pár Hemichromis lifalili – teda vždy aj s početným kŕdľom svojich detí. Tieto cichlidy som napokon našiel v malom bazéne. Kameňolom v ich akváriu bol iný a predovšetkým osirelý. Pusté, temné a mŕtve akvárium! Vo vedľajšej nádrži boli úbohé pahýle rastlín – medzi nimi aj dve veľké, ale zomierajúce Crinum calamistratum. Obrovský, temnotou zahalený Bolbitis heudelotii. A niekoľko naozaj veľkých a pekných trsov machu spolu s Monosolenium tenerum – teda nedá sa povedať, že by tu pre milovníkov vodných rastlín nebolo nič zaujímavé, veď sme predsa v botanickej. Ešte som zabudol na jedného synodontisa, tiež smutnú pripomienku starých časov. Nič viac tu neprežilo. V tretej nádrži, tiež medzi temnou a nepeknou spleťou rastlín a ich kostier, plávalo napodiv niekoľko veľkých zlatých skalárov a tiež tie najpeknejšie Anomalochromis thomasi, aké som kedy videl. Štvrté akvárium, ležiace na druhej strane skleníka, pôsobilo ako záhadný hrad – nebolo v ňom vidieť nič. Bolo čierne a sklá boli orosené. Piata nádrž hneď vedľa na tom bola o niečo lepšie, u predného skla bolo možné obdivovať niekoľko druhov kryptokorýn. Zahliadol som aj zopár mreniek. Nenapísal som to najdôležitejšie, čoho som si všimol na prvý pohľad – svetlá nad akváriami boli zhasnuté! Možno ani ryby už nikto nekŕmi, celkom isto sa nikto nestará o rastliny a čistotu. Sú snáď akváriá v bratislavskej botanickej záhrade odsúdené k zániku?? Možno nie, možno bol iba rok 2009 zlým rokom; napokon aj parádne jazierko vo vedľajšom skleníku vyzeralo teraz nejako slabšie. (Aj keď epifyty nad ním sú super!) Nuž, ak sa chcete ísť pozrieť na akváriá, túto expozíciu vám veľmi neodporúčam. Bude vám z nej naozaj smutno. Na fotkách je toho málo – fotil som len tam, kde bolo čo... (Poznámka na záver: Keď som túto reportáž konzultoval s Raviolkou, prezradila mi, že sa v roku 2006 o akváriá starala a thomasky sú jej odchov – potešila sa, že sa im darí. Aj tie rastliny, ktoré som tam videl, pochádzajú vraj od nej alebo od jej kamarátov z Akva.sk. Oveľa viac toho ale chýba.)

Celkový pohľad na polovicu akvárií. (Foto: Marián Kováč)

Pekné echinodory a za nimi Monosolenium, akési červené pahýle a úplne napravo torzo Crinum calamistratum. (Foto: Marián Kováč)

Kryptokorynám stačí aj denné svetlo. (Foto: Marián Kováč)

Jazierko vo vedľajšom skleníku. (Foto: Marián Kováč)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

ZOO BOJNICE Ján Ozvenčiak Bojnická ZOO je najstaršia na Slovensku a milovníkom zoologických záhrad ju netreba predstavovať. Svojou polohou v prekrásnej krajine, v tesnej blízkosti zámku Bojnice, priam láka ku strávení príjemného dňa. Ako som sa mohol presvedčiť koncom augusta, využíva tejto možnosti veľmi veľa slovenských rodín, ale okolo výbehov zvierat bolo často počuť aj zaujatých českých návštevníkov.

Po ľavej strane je takmer kompletná akvaristická časť. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Pohľad, ktorý sa naskytne návštevníkom ZOO Bojnice pri zostupu od kopytníkov a „detskej ZOO“. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Nás bude v tejto reportáži zaujímať predovšetkým pavilón „Vivárium“, ktorý spojuje akvaristickú a teraristickú expozíciu. Prúdi k nemu davy ľudí – pokiaľ sa aj o víkendu chcete kochať nerušeným pohľadom na podvodné scenérie a fotografovať, odporúčam vám privstať si a do ZOO doraziť čo najskoršie (otvára sa už v 8:00, ale pavilón sa extrémne zaplní až okolo desiatej). Výstavné nádrže, ako aj teráriá, sa tešia veľkej pozornosti detí aj dospelých – vzhľadom na ich pestré osadenstvo sa ani nie je čomu čudovať.

Každé akvárium bolo inak usporiadané a malo iné osadenstvo, no všetky okrem dvoch mali tú istú veľkosť a pôsobili ako do steny zapustené obrazy. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Na tejto fotografii môžete vidieť väčšiu polovicu spodného poschodia Vivária. Na hornom sú iba terária, tu dole v pravej časti je okrem toho asi desiatka akvárií. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Nádrž s americkými cichlidami a sumcami mala dve takéto „okná“ a veru, každý sa chcel s obrami z rybacej ríše odfotiť. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

Sladkovodné nádrže boli v jasnej prevahe. Aj tie však ponúkali pestrosť a približovali návštevníkom rôzne biotopy a ich obyvateľov. Na tomto mieste však musím zmieniť aj jeden veľký nedostatok – chýbali tu popisky, ktoré by informovali o tom, čo vlastne môžeme vidieť. Pri drvivej väčšine expozícií totiž bol iba zoznam druhov.

Akvárium s jesetermi. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Prvé okno sa otvára do Afriky. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Jeseter malý, Acipenser ruthenus. (Foto: Ján Ozvenčiak) Cyphotilapia frontosa – všimnite si aj maličkých pásikavých „včeličiek“ – vidieť také veľké ryby s mláďatkami bolo naozaj zaujímave. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Pozornosť priťahovalo aj toto akvárium s piraňami, Pygocentrus nattereri. Len mohlo byť aj o niečo väčšie, povedal by som... (Foto: Ján Ozvenčiak) Phenacogrammus interruptus. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Brycinus longipinnis. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Acanthicus adonis. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

Polovica juhoamerickej nádrže. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Túto nádrž obývali tri druhy rýb, ktoré až tak bežné v akváriách nie sú. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Belontia signata. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Pseudoplatystoma fasciatum. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Melanotaenia boesemani. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Heros sp. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Raja Potamotrygon motoro – tejto parybe bola dokonca venovaná tabuľka s mapkou a textom, o čom sa ostatným druhom mohlo iba snívať. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Glossolepis incisus. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

A ďalšia Južná Amerika, tento raz však o niečo menšia a „spoločenskejšia“. (Foto: Ján Ozvenčiak) Abramites hypselonotus. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Hyphessobrycon anisitsi. (Foto: Ján Ozvenčiak) V akváriu bolo naozaj živo. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Hyphessobrycon herbertaxelrodi. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Nuž, skaláre (Pterophyllum scalare) tu samozrejme nemohli chýbať. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Kŕdeľ Nematobrycon palmeri. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Metynnis sp. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Prionobrama filigera. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

Paludárium s brakickou vodou. Žiaľ, ani tu neboli nijaké informácie, aj keď by si to chované druhy rýb zaslúžili a isto by návštevníkov zaujali o niečo viacej. (Foto: Ján Ozvenčiak)

téma

Prvé okno k veľkým rybám. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Striekač Toxotes jaculatris. (Foto: Ján Ozvenčiak)

A pohľad do druhej polovice. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Selenotoca multifasciata. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Veľké cichlidy, ako táto Vieja maculicauda, boli vo vynikajúcej kondícii. (Foto: Ján Ozvenčiak)

V tomto Malawi akváriu plávalo údajne 11 rôznych druhov cichlíd. Zaujali ma Fossochromis rostratus a Nimbochromis venustus. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Skupinový záber – vzadu dole vidieť aj tretí chovaný druh rýb, Scatophagus argus. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

A dostávame sa ku morským nádržiam, ktoré tu boli dve. Jedna pekne s korálmi, tá druhá skôr pustejšia, ale veď pod morskou hladinou nie sú iba pestré zákutia.

Možno sa neveľmi čudovať pánovi, ktorý sa pri tomto pohľade pýtal, či to ružové je tiež rastlina, alebo nejaká chobotnica. Zoznam latinských názvov bez poznámky, či ide o rybu, alebo koráľ, veľa nepriniesol. (Foto: Ján Ozvenčiak) Kráľovstvo perutýna, ktorý sa schoval. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Amphiprion percula. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Zebrasoma scopas. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Paracanthurus hepatus. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Zebrasoma flavescens. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Abudefduf oxyodon. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium bolo plné mäkkých koralov. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

Tým prehliadka akvárií v ZOO Bojnice skončila. Já som sa ale rozhodol predstaviť ešte malú časť tera-expozície, ktorá je veľmi zaujímavá aj pre úplných laikov. Veď aj medzi akvaristami je veľa takých, čo sa zaujímajú o žaby a korytnačky!

Dendrobates azureus. (Foto: Ján Ozvenčiak) Litoria caerulea. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Dendrobates tinctorius. (Foto: Ján Ozvenčiak) Tak tento živočích aj so svojou nádržou pútal pozornosť už z diaľky – pri bližšom pohľade vyvolával jednoducho úžas. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Dendrobates auratus. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Kajmanka dravá (Chelydra serpentina) mala riasy nielen na svojom pancieri, ale aj na hlave!! (Foto: Ján Ozvenčiak) A to je z Bojníc všetko, čo som považoval za vhodné spísať a nafotiť pre časopis Akvárium. Táto zoologická záhrada však chová oveľa viac zaujímavých zvierat. Takže zoberte niekoho, koho máte naozaj radi a nebude vám zážitok kaziť frflaním, ale užije si to s vami – a príďte sa do Bojníc pozrieť!

Phrynohyas resinifictrix. (Foto: Ján Ozvenčiak)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

SIAM OCEAN WORLD Roman Slaboch V nejrozsáhlejším bangkockém obchodním komplexu bylo v roce 2006 otevřeno největší východoasijské oceanárium o objemu téměř 4 milionů litrů. Jsou mu věnována dvě podzemní podlaží nákupního střediska Siam Center a i přes skutečně nezvykle vysoké vstupné stojí za návštěvu.

Většina „menších“ mořských akvárií měla tento rozměr a vzhled obrazu. (Foto: Roman Slaboch)

Nenápadný vstup do největšího jihoasijského oceanária. (Foto: Roman Slaboch)

Ukázka kruhové nádrže. (Foto: Roman Slaboch)

Velmi zajímavé je využití hladiny obrovského mořského akvária, které je v nižším patře. Je totiž tak veliké, že se na jeho hladině může jezdit lodí. Lodí se skleněným dnem. Pěkný zážitek.

Toto není vstup do multikina, ale vstupní hala Siam Ocean World. (Foto: Roman Slaboch)

Najdete zde zcela jistě vše, co byste od velkého světového oceanária očekávali, a mnoho dalšího, co byste neočekávali, neuvědomíte-li si úžasnou pracovitost a ekonomickou sílu Asiatů. V prvním patře jsou sady velikých mořských akvárií, koncipovaných téměř jako obrazy. V chodbách jsou pro „rozptýlení“ nádrže v podobě skleněných sloupů o průměru přibližně 4 metrů a výšce kolem 2 metrů. Ty jsou úžasné jako architektonický a estetický prvek, ovšem jejich optické zkreslení znemožňuje rozumné pozorování živočichů i jejich fotografování.

Skleněné dno loděk umožňuje další úhel pohledu do největší mořské nádrže. (Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

Přes obě podlaží potom prochází osmimetrová nádrž uspořádaná jako hlubokomořský útes. Před ní probíhají pravidelné přednášky o ekologii korálových útesů. Nic bližšího k nim nedokážu říct, protože víc jsem z těch několika mezinárodních termínů, které probleskly z thajštiny, nepochopil. Přednášky (především pro školní výpravy) probíhaly i v průhledných tunelech, procházejících křížem krážem pod hlavní mořskou nádrží (nad kterou jezdí již výše zmiňované lodě). Tyto tunely ústí na několika místech do jakýchsi panoramatických pozorovatelen o průměru kolem 30 metrů.

Polokruhové panoramatické spojky mezi skleněnými tunely. (Foto: Roman Slaboch)

Nejvyšší zdejší nádrž (8 x 10,5 m) má dvě pozorovací stanoviště. Logicky horní... (Foto: Roman Slaboch)

(Foto: Roman Slaboch)

...a dolní. (Foto: Roman Slaboch)

(Foto: Roman Slaboch)

Vedle této obrovité nádrže (cca 2,2 milionu litrů), jsou na spodním podlaží ještě sladkovodní akvária (cca 1 milion litrů). A také to nejsou žádní drobečci. Objemy i těch menších se počítají na desetitisíce litrů! No, má to něco do sebe… Hlavní důraz je u všech kladen na hloubku, jen pár je jich i opravdu vysokých. Ale ani ty nepřesahují 2,5 metru. Zato hloubky (i délky) kolísají přibližně od 2 do 10 metrů. Tomu odpovídá i množství chovaný ryb. A v některých nádržích i jejich velikost, která je více než důstojná. Tak veliké kolosomy a anténovce jsem neviděl ani na jihoamerických rybích trzích.

Výuka školáků ve skleněném „podmořském“ tunelu. (Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 19

téma

KLUB.AKVA.SK

V největší sladkovodní nádrži (cca 1,5 x 15 x 10 m) plaval mimo jiné i pár Arapaima gigas. Menší kus měřil asi 3 metry, větší 3,5 metru. Odebrat v přírodě takovým monstrům mláďata bych opravdu neriskoval.

Ukázka velikosti většiny sladkovodních akvárií. (Foto: Roman Slaboch)

Arapaima gigas, k tomu se už nedá víc dodat, ta se prostě musí vidět. (Foto: Roman Slaboch)

(Foto: Roman Slaboch) Největší nádrže nebyly koncipovány jako klasická akvária, ale svrchu otevřená paludária. (Foto: Roman Slaboch)

Pokračování příště.

Oceanárium v číslech Vstupné: dospělí cca 60 € (komplet), cca 45 € (část) Rozloha: 2 podlaží po 5 000 m2 Počet chovaných druhů: přes 400 Počet jedinců: přes 30 000 Největší akvárium: 8 x 10,5 m Objem mořských nádrží: 2,8 mil. litrů Objem sladkovodních nádrží: asi 1 mil. litrů Délka podvodního tunelu: 83 m (Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 19

téma

KLUB.AKVA.SK

HONBA ZA NEJVĚTŠÍM AKVÁRIEM SVĚTA Vanda Běláková 1930, Chicago John G. Shedd, prezident společnosti Marshall Field & Company, kterou přivedl k obrovským ziskům, daroval 2 miliony dolarů na výstavbu nového akvária. Přidal ještě třetí milion, aby pojistil, že akvárium bude dost velké vedle sousedních budov (stojí v parku vedle muzeí, která nechal vybudovat jeho předchůdce Marshall Field). Přípravný tým strávil měsíce cestami po světových akváriích, aby mohly v roce 1927 začít práce na budování největšího a nejmodernějšího zařízení. V roce 1930 byly z Floridy po železnici dopraveny téměř čtyři miliony litrů mořské vody – a první kontinentální akvárium s trvalou mořskou expozicí bylo otevřeno. Nebyl u toho ovšem samotný John G. Shedd, který zemřel po zánětu slepého střeva ještě před zahájením stavby. Jeho vdova však o projekt svého zesnulého manžela pečovala i nadále, jak dokázala mimo jiné svým darem 1,5 milionu dolarů v roce 1938. Akvárium stále nese jméno svého štědrého zakladatele a těší se vysoké oblibě návštěvníků a sponzorů. Od sedmdesátých let si vyrábí vlastní mořskou vodu; v roce 1991 přibylo k původní expozici (celkově 5,7 mil. l) nové Oceanarium (11,3 mil. l, z toho samotná nádrž pro běluhy má 7,5 mil. l) a v roce 2003 Wild Reef (další téměř 3 mil. l). A přesto to nestačí a Shedd o své prvenství přišel. Stále však zůstává velkým symbolem amerického snu, protože se z mladíka, který jednoho dne vešel do Fieldovi kanceláře se slovy „Pane, dokážu prodat cokoliv!“, vypracoval na nesmírně bohatého muže, který chtěl a dokázal zanechat po sobě ostatním něco významného.

Georgia Aquarium. (Foto: Wikimedia Commons)

Někteří lidé si potrpí na rekordy. Není divu, že postavit to „největší akvárium světa“ bylo a stále je snem mnohých mocných mužů. Místo představení vítěze se podívám na tento závod jinak; snad se vám podaří sledovat mou myšlenkovou niť.

1872, Brighton Eugenius Birch, londýnský architekt a stavitel přístavních promenád, se nechal inspirovat akvárii kontinentální Evropy a rozhodl se, že v Brightonu – jako letovisku s dobrým železničním spojením s Londýnem – postaví největší akvárium světa. Práce začaly v roce 1869 po vydání souhlasu parlamentu; vzhledem k tomu, že nebylo povolené na promenádě stavět nové budovy, umísťovaly se nádrže hlavně do podzemí. Umělá jeskyně (grotto) s fontánkou, v té době nesmírně populární architektonický prvek, se později stala oblíbeným místem společenských setkání. Neoficiálně bylo akvárium otevřeno na Velikonoce 1872, kdy se do něj přijel podívat sám princ Artur, třetí syn královny Viktorie. Oficiálně pak bylo akvárium otevřeno v srpnu téhož roku a stalo se na dlouhou dobu inspirací pro podobné stavby. Každoročně byly udělovány odměny pěti místním rybářům, kteří dodali do akvária nejvzácnější živé exponáty. Kromě toho se zde konaly koncerty a divadelní představení. Během první světové války však akvárium postihla krize, bylo rozhodnuto ho zrušit; na popud veřejnosti k tomu ale nedošlo a po několika přestavbách je akvárium stále funkční, rozšířené mimo jiné o delfinárium.

Shedd Aquarium. (Zdroj: internet)

Brighton – historická pohlednice s budovou akvária přímo na pobřežní promenádě. (Zdroj: internet)

Dnešní Oceanarium. (Foto: Meltsley, flickr.com)

Akvárium, číslo 19

téma

KLUB.AKVA.SK

Po druhé světové válce, zejména od sedmdesátých a osmdesátých let, nastalo období rozkvětu – stavělo se a stavělo. Žádné akvárium však nebylo to, o kterém by se mluvilo kolem celé zeměkoule. Posledních dvě desítky let však přinesly hotový boom:

2005, Atlanta Protiúder z Ameriky vrací další mocný magnát, Bernie Marcus. Jako spoluzakladatel řetězce Home Depot chtěl pro stát Georgia udělat něco, co by vyjádřilo jeho díky za miliardy, které tu vydělal. Pustil se do nového „největšího akvária na světě“. Od prvních výkopů do otevření akvária uběhlo jen neuvěřitelných 27 měsíců. Celkový objem vody v nádržích je 31 mil. l, největší akvárium je dlouhé asi 90 m, vysoké 10 m a široké 40 m; obsahuje téměř 24 mil. l a hostí žraloky obrovské, manty a mnoho jiných druhů. Druhá největší expozice pro běluhy má objem 3 mil. l. Georgia Aquarium ale kromě zájmu návštěvníků vyvolalo i mnoho otázek a pochybností – žralok obrovský uplave denně velké vzdálenosti a potápí se i přes kilometr hluboko. Dorůstá až 12 m. Je tedy správné ho chovat v zajetí? (Dosud se choval jen v Asii.) Vlna kritiky se zvedla zvláště poté, co v roce 2007 v akváriu uhynula jedna běluha a vzápětí právě dva žraloci obrovští. Byli objednáni noví a o rok později zavedlo akvárium možnost se k nim na půl hodiny potopit. Co dodat? Snad jen to, že před otevřením akvária starý pan Marcus řekl, že pro ryby to bude jako Ritz Carlton a kdybyste se jich zeptali, jestli chtějí raději zpátky do oceánu, odpověděly by: „Zbláznili jste se?!“

1990, Osaka Společnost Cambridge Seven Associates, která už měla na svědomí velká akvária v Bostonu, Baltimoru a jinde, vytvořila plány pro výstavbu nového „největšího akvária“. Tentokrát v Japonsku. Celková kapacita mořských nádrží je 11 mil. l, největší nádrž má sama o sobě 5,4 mil. l. a hostí obří manty a žraloky. Což je jasný trend „top akvárií“ dneška – ohromovat, ještě jednou ohromovat a také bavit.

Akvárium Kaiyukan, Osaka. (Foto: Wikimedia Commons) Georgia Aquarium, běluhy. (Foto: Wikimedia Commons)

2002, Okinawa

2008, Dubaj

S celkovou kapacitou 10 mil. l mořské vody, přičemž největší nádrž Kuroshio má 7,5 mil. l., se zařadilo toto akvárium do čela závodu o skutečně největší jednotlivou nádrž. Ta má rozměry 27 x 35 x 10 m (d, š, v).

Největší akrylátovou stěnou (32,8 x 8,3 m) se může pyšnit akvárium v Dubaji – hlavní nádrž pojme přes 9 mil. l. Tato rekordní stěna je volně přístupná návštěvníkům obchodního centra. Má být uvedena v příští edici Guinessovy knihy, která vyjde až v roce 2010. Možná, že je zatím nikdo nepředběhne...

2011, Waikiki...? Na místě bývalých lázní a válečného památníku, který je odsouzený k demolici, má být pláž. Ředitel akvária ve Waikiki ale přišel s nápadem na jiné využití – postavil by přímo v moři novou nádrž, která by byla největší na světě (s podstavou 92 x 37 m) a procházely by skrz ní akrylátové tunely. O svou vizi zatím bojuje: „Velká hejna tuňáků, žraloci, měsíčníci, možná i manty... Kdy vůbec mohli naposledy Havajci prohlásit, že mají něco největšího nebo nejlepšího?“

Kuroshio, Okinawa Churaumi. (Foto: Wikimedia Commons)

Akvárium, číslo 19

téma

KLUB.AKVA.SK

STÁLÁ AKVARIJNÍ VÝSTAVA V BRNĚ Markéta Rejlková Na stálou akvarijní výstavu v Brně jsem slýchávala spíše jen stesky, že už to není, co to bývalo, že je to dokonce děs! Ale čeští akvaristé jsou, přiznejme si to, někdy až přehnaně kritičtí k výsledkům činnosti druhých, pokud mají dojem, že se jich to tak nějak týká... (Nejen akvaristé a nejen čeští.) A tak jsem se na výstavu vypravila pokud možno bez předsudků, i když červíček určitého očekávání se úplně vyhnat nenechal. Je ale naprosto samozřejmé, že člověk znalý historie výstavy se neubrání srovnání s minulostí; naopak já jsem se nevyhnula srovnání brněnské akvarijní výstavy s jinými. Ale je vůbec s čím srovnávat? Jinou stálou výstavu neznám, nepočítám-li v to expozice v zoologických nebo botanických zahradách. I tam se ovšem těžko srovnává, tolik akvárií pohromadě jen tak někde nenajdeme, pokud tedy zůstaneme v ČR nebo na Slovensku. Stačí se jen podívat do přehledu veřejných akvarijních expozicí v minulém čísle Akvária. Brněnská výstava je tedy dnes svým způsobem unikátní a pokud chcete třeba vzít děti nebo neakvaristy někam, kde se budou moci podivovat nejrůznějším rybám v dospělé velikosti (oproti prodejnám), je to vhodný cíl. Jedním dechem ovšem dodávám, že z Brna je to již jen kousek do Vídně – a ta se svou zoologickou zahradou a Haus des Meeres představuje úplně jinou kategorii. Ovšem za cenu výrazně vyšších časových a finančních nákladů. Ale budu se už konečně věnovat brněnské Stálé akvarijní výstavě. O její historii se můžete dočíst na stránkách ZOO [1], k níž výstava patří (ačkoli představuje samostatnou expozici přímo v centru Brna). V současné době ve třech místnostech najdete 50 nádrží, z nichž více než polovina je soustředěna do jednoho „pokojíku“ a působí tam zvláštním dojmem – opravdu se můžete postavit doprostřed, rozhlížet se a kolem sebe v půlkruhu pozorovat rybky z celého světa. Pravda, nádrže jsou malé, pro některé druhy v nich chované až nehorázně malé; také jejich úprava není zrovna dokonalá. Ale jako přehlídka pro neakvaristu je to jistě zajímavá podívaná. Protiváhu představují větší nádrže, které jsou zařízené o něco velkoryseji a plavou v nich mnohdy zajímavé ryby. Bohužel, hned oproti vchodu nás uvítá akvárium s nevkusnými Parroty – jejich chov v zařízení, které je členem Evropské asociace ZOO a akvárií (a tedy proklamuje určité poslání), mně osobně připadá více než politováníhodný. Odcházela jsem z výstavy vcelku dobře naladěná, je tam toho k vidění dost. Čím více však přemýšlím nad tím, jak moc vhodné podmínky tam chované ryby mají, tím větší tíseň na mne padá, a to už jen při pouhém prohlížení fotografií. Ryby byly až na několik výjimek zdravé, nicméně místo investice do budování korálového akvária by myslím stála za úvahu celková změna koncepce a důraz na kvalitu, ne kvantitu.

Část akvárií v tzv. rotundě. Nádrže mají objem cca 80 l, ale ne úplně šťastný tvar – a velkým cichlidám prostě stačit nemohou. (Foto: Markéta Rejlková)

Druhá strana rotundy. (Foto: Markéta Rejlková)

Průhled k teráriím a mořské části. (Foto: Markéta Rejlková)

[1] www.zoobrno.cz/o-nas/stala-akvarijni-vystava/

Hezké zákoutí ve vstupní místnosti. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

Tak takhle NE! (Foto: Markéta Rejlková) Velmi pěkně zařízená africká akvária. (Foto: Markéta Rejlková)

Skoro 40 cm velká gurama Osphronemus goramy; na fotce je bohužel 70 % jejího akvária. (Foto: Markéta Rejlková) Část malé, ale moc hezké terarijní expozice – bohužel byla bez sebemenšího popisu, takže všelijaké stonožky pro mě zůstaly bezejmenné. (Foto: Markéta Rejlková)

Při pohledu do horních nádrží každý člověk výrazně pocítil vlastní malost :-). (Foto: Markéta Rejlková)

Co by to bylo za expozici, kdyby chyběly piraně – Pygocentrus nattereri. (Foto: Markéta Rejlková)

Malawi – hezké, ale... malé! (Foto: Markéta Rejlková)

A další neodmyslitelná klasika, zatím (!) poměrně malí sumci Pangasius sanitwongsei. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

Zaujali mě velcí a moc krásní nožovci Chitala chitala. (Foto: Markéta Rejlková)

téma

Trnuchy Potamotrygon sp. (Foto: Markéta Rejlková)

Hned ve vstupní chodbě jsou akvária se studenovodními rybami – zde Leptobarbus hoevenii. (Foto: Markéta Rejlková) Na samotce přebýval skoro půlmetrový hadohlavec Channa lucius. (Foto: Markéta Rejlková)

Mezi pozoruhodnosti zdejší výstavy patří určitě sladkovodní karetky Carettochelys insculpta. (Foto: Markéta Rejlková) Pohled na zoubky Odonus niger. (Foto: Markéta Rejlková)

Mořská akvária tu byla dvě, jedno se zrovna přestavovalo a druhé (na snímku) nevypadalo nijak parádně. Ale ryby v něm se zdály úplně spokojené. (Foto: Markéta Rejlková)

Slepá tetra Astyanax mexicanus. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

téma

Záliba správců expozice ve velkých cichlidách byla evidentní, bohužel většina z nich plavala v zoufale malých a nijak nápaditě zařízených nádržích – viz tento snímek Rocio octofasciata. (Foto: Markéta Rejlková)

Opravdu překrásný Heros sp. "Rotkeil". Za ním vykukuje akara hnědá, Cleithracara maronii. (Foto: Markéta Rejlková)

Thorichthys meeki. (Foto: Markéta Rejlková) Malé Malawi – Cyrtocara moorii. (Foto: Markéta Rejlková)

Tetry a jiné menší ryby bylo občas nutné hledat ve spleti rostlin, ale bylo to aspoň zpestření. (Foto: Markéta Rejlková)

Vieja synspila. (Foto: Markéta Rejlková)

ryby

Další z cichlidí plejády, Aequidens rivulatus. (Foto: Markéta Rejlková)

Nádrž bez fantazie, ale v ní plavaly opravdu skvostné Moenkhausia pittieri. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

ryby

KLUB.AKVA.SK

APHYOSEMION CELIAE CELIAE SCHEEL, 1971 Peter Máčada Tak ako väčšina aphyosemiónov, aj tento zástupca rodu pochádza z pobrežia západnej Afriky, konkrétne zo štátu Kamerun. Hlavnou oblasťou jeho výskytu sú malé nevysychajúce pralesné potôčiky v povodí rieky Mungo v okolí mesta Kumba, čiže sa jedná o neanuálneho halančíka. Rybka bola po prvý raz nalovená J. J. Scheelom v roku 1969, ktorý ju následne v roku 1971 popísal a pomenoval po najstaršej dcére Johna Epieho, Celií.

Nádrž pre chov A. celiae by mala byť najlepšie druhová, husto zarastená jemnolistými rastlinami o objeme zhruba 20 l vody. Rybkám vyhovuje dno pokryté rašelinou alebo jemným substrátom a na hladine by nemali chýbať plávajúce rastliny (Riccia fluitans...). Dôležité je, aby sa samičky v dobe trenia mohli skryť pred agresívnejšími samčekmi. Vhodný pomer pohlaví v nádrži je jeden samček na dve samičky. Voda v nádrži by mala byť mäkšia a mierne okyslená rašelinovým výluhom (v prípade, že rašelina nie je použitá ako substrát) na pH 6-6,5. Vo vhodne zariadenej nádrži sú rybky pokojné a len málokedy dochádza k potýčkam medzi imponujúcimi si samcami. Nádrž je potrebné dôkladne zakryť sklom preto, že tieto rybky sú excelentní skokani.

Typickým znakom halančíkov je výrazný dimorfizmus samčeka a samičky, čo sa týka sfarbenia tela rýb – a ani tento druh nie je výnimkou. Samček sa pýši nádhernými farbami tela a plutiev, naproti nemu je samička monotónne hnedo sfarbená s niekoľkými červenými bodkami na bokoch tela. Toto sfarbenie dospelých jedincov je závislé od lokality, na ktorej boli rybky nalovené, a medzi jednotlivými lokalitami sa dosť líši. Rybky dorastajú do dĺžky zhruba 5 cm, pričom samička je vždy o niekoľko milimetrov menšia než samček.

Nádrž pre chov A. celiae. (Foto: Peter Máčada)

Potrava pre A. celiae by mala byť čo najpestrejšia a ako u väčšiny halančíkov najlepšie živá, no dokážu si privyknúť aj na niektoré druhy umelých granulovaných či mrazených krmív. Je treba voliť potravu úmernú veľkosti ústneho otvoru rybky. Vhodné sú cyklópy, nitenky, patentky, dafnie, Drosofila melanogaster, čerstvo vyliahnutá artémia a pod. Vhodné je kŕmiť viackrát za deň, tým docielime, že rybky nebudú prenasledovať svoj poter a ten sa môže vyvíjať spolu s rodičmi v chovnej nádrži – ale k tomu sa dostanem ešte neskôr.

Aphyosemion celiae – samička. (Foto: Peter Máčada)

A. celiae, ako bolo už v úvode tohto článku spomenuté, je neanuálny halančík. To znamená, že ikry tohto druhu sa vyvíjajú vo vode kontinuálne bez suchej periódy. Pri príprave rýb na trenie je vhodné ich intenzívnejšie kŕmiť čo najpestrejšou stravou, prípadne môžeme oddeliť pohlavia od seba napr. deliacim sklom priamo v chovnej nádrži. Druh A. celiae je možné odchovávať viacerými spôsobmi. Rybky sa trú priamo v chovnej nádrži a pri dobrom kŕmení si svoj vlastný poter nevšímajú. Mladé tak dorastú do dospelosti priamo v spoločnom akváriu. Keďže po dosiahnutí dospelosti

Aphyosemion celiae – samček. (Foto: Peter Máčada)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

ryby

dochádza k treniu skoro každodenne, môžeme v chovnej nádrži nájsť poter prakticky všetkých veľkostí. Iný spôsob odchovu spočíva v prelovení chovnej skupiny do trecej nádrže, ktorá by mala byť vybavená trecím substrátom – rašelina alebo trecí mop a chumáčom jávskeho machu. Treciu vodu volíme mäkkú a kyslú: 1-2 °dGH, pH 5-6.

Nenápadne vyfarbená samička. (Foto: Peter Máčada)

bezstavovce Po skončení trenia odlovíme ryby späť do chovnej nádrže. Keďže sa jedná o halančíkov, opäť máme na výber, čo spraviť s ikrami. Jedna možnosť je nechať ich vyvíjať sa v trecej nádrži, čo trvá zhruba 14-16 dní v závislosti na teplote. Alebo môžeme ikry aj s trecím substrátom uložiť k vývinu mimo vody (v úvode článku som spomínal, že sa jedná o halančíka, ktorého ikry sa vyvíjajú bez suchej periódy, ale predsa len chorión ikier halančíkov je zhruba 10 x hrubší, ako u iných druhov rýb, takže je možne ich takto uložiť). Vtedy trvá vývin ikier zhruba 30 dní. Čerstvo vyliahnuté rybky ležia v prvých chvíľach na dne a zhruba po hodine sa im naplní plynový mechúr a rozplávajú sa. S kŕmením treba začať hneď na druhý deň od vyliahnutia. Poter je schopný od začiatku konzumovať čerstvo vyliahnutú artémiu, no môžeme mu na začiatok ponúknuť napríklad aj „trepku“. Je nutné zabezpečiť, aby sa v odchovnej nádrži nepremnožil nálevník, na ktorého prítomnosť je poter veľmi háklivý. Pri pravidelnom kŕmení rastú rybky celkom rýchlo. Prvé náznaky sfarbenia u samcov je možné pozorovať zhruba po troch mesiacoch od vyliahnutia. Po piatich mesiacoch rybky dospievajú a začínajú sa trieť.

Imponovanie samcov. (Foto: Peter Máčada)

Samotný priebeh trenia je typický pre neanuálnych halančíkov – samček sa predvádza pred samičkou napnutými plutvami a snaží sa ju zaujať, pričom sa pokúša dostať ju nad trecí substrát. Nad substrátom si samička vyhľadá vhodné miesto. Vtedy ju samček obopne análnou a chrbtovou plutvou a pritlačí o substrát. Po vylúčení ikry a spermií samček prudkým pohybom tela zatlačí ikru hlbšie do substrátu a pár odpláva hľadať ďalšie vhodné miesto na vytrenie. Trecí akt je relatívne krátky a trvá len pár sekúnd. Vždy je pri ňom vylúčená len jedna ikra o veľkosti zhruba 1,3 mm. Tento druh halančíka nie je veľmi plodný. Pri jednom trení odloží pár zhruba 50-60 ikier v závislosti od veku, veľkosti a kondície samičky.

Časť chovnej skupiny. (Foto: Peter Máčada)

Dominantný a submisívny samec. (Foto: Peter Máčada)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

bezstavovce

PROCAMBARUS CLARKII Michal Haviar Ďalší rak, ktorý už dlhšiu dobu okupuje moje nádrže, je Procambarus clarkii. Jeho slovenský i český názov je rak červený. Clarkii je pomerne veľký zástupca čeľade Cambaridae, dorastajúci do veľkosti 15 cm, výnimočne aj viac. Je to spolu s Procambarus sp. "Marble" a P. alleni najbežnejšie predávaný rak. Rak červený je sfarbený sýto červene, ale vyskytujú sa aj modrí, bieli, či oranžoví jedinci. Oranžové jedince sú medzi špecialistami vyššie cenené ako predošlé formy. Klepetá raka sú pokryté jemnými hrbolkami a ich sfarbenie sa nie vždy stotožňuje so sfarbením raka. Farba klepiet je červená, modrá, ale sú aj jedinci s čisto bielymi klepetami.

Rozlíšiť pohlavie je veľmi jednoduché: samec má gonopódium a na 2. a 3. páre končatín malé háčiky, ktorými si pridržiava samicu pri párení. Rak červený je pohlavne zrelý vo veku šiestich mesiacov a dožíva sa až štyroch rokov. V prírode sa často krát nedožije ani osemnásť mesiacov. Raci sa pária celoročne a samička môže klásť vajíčka už po štyroch týždňoch. Do tridsiatich dní sa už liahnu malé ráčatá, ktoré sa zvliekajú už po troch dňoch. Kanibalizmus nie je taký rozsiahly, ako pri rakovi Procambarus sp. "Marble", ale aj nepatrné straty zamedzíme zvýšeným množstvom úkrytov.

Procambarus clarkii "Snow White". (Foto: Michal Haviar)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

Clarkii je silne hrabavý druh, ktorý si v prírode hĺbi aj niekoľkometrové jamy. V akváriu je podmienka zaistiť dekorácie, aby nedošlo ku zavalení raka. Akvárium pre väčšie množstvo rakov musí mať viac ako sto litrov. Rakovi vyhovujú obecné parametre, opísané v predošlom čísle časopisu Akvárium. Tento rak je silne teritoriálny, a preto je vhodnejšie chovať jedince zvlášť a spájať ich len na párenie. Ak vkladáme raky na párenie, vždy len samca k samici, pretože by samec nemusel samicu prijať do svojho teritória. Ak sa párenie nepodarí, opakujeme pokus o sedem dní neskôr. Rak skonzumuje úplne všetko, vrátane iných rakov. Je to zdatný lovec, ktorému nerobí problém uloviť rybu až do veľkosti seba samého. Ako u všetkých rakov nie je vhodné kŕmiť mäsom teplokrvných zvierat.

bezstavovce

Z pôvodného rozšírenia Procambarus clarkii sú významnými lokalitami močiare a mokriny juhovýchodu USA, kde má priam ideálne podmienky hĺbiť si tunely v blate. Nedá mi nespomenúť na záver aj ďalšie využitie druhu Procambarus clarkii, a to na potravinárske účely. Vraj je veľmi chutný :-).

Procambarus clarkii "Multicolor". (Foto: Juraj Zaujec)

Procambarus clarkii "Blue". (Foto: Juraj Zaujec)

Procambarus clarkii "Dark Red". (Foto: Juraj Zaujec)

Procambarus clarkii "Snow White". (Foto: Michal Haviar)

Procambarus clarkii, hnědočervená forma. (Foto: Michal Haviar)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

bezstavovce

SULAWESKÉ POŠKÁDLENÍ André Silvestre Bezobratlí živočichové z ostrova Sulawesi uchvátili mnoho akvaristů – patřím k nim. A tak jsem jim loni zasvětil jedno z mých akvárií. Použil jsem k tomu 60 cm dlouhou nádrž. Snažil jsem se napodobit podvodní scenérii sulaweských jezer, kde dominuje skalnaté dno spolu s kořeny stromů, padlých u břehu mezi kamení. Ponořené rostliny tu zastupují hlavně Ottelia mesenterium a Eriocaulon sp., ale vzhledem k tomu, že ani v jednom případě nejde o druh běžně dostupný v Evropě, ozelenil jsem nádrž pomocí toho, co jsem měl doma: Anubias barteri var. nana "Petit" a Eleocharis acicularis. Akvárium:

60 x 36 x 30 cm (65 l)

Osvětlení:

2 x 18 W T8 (Osram Skywhite)

Filtrace:

Fluval 203 s filtrační hmotou na nasávání

Substrát:

ADA Power Sand, Aquasoil Amazonia

Dekorace:

kořeny, kusy čediče a kameny Seiryu

Rostliny:

Anubias barteri var. nana "Petit",

Příchod nových obyvatel – je nutná opatrná aklimatizace. (Foto: André Silvestre)

Eleocharis acicularis Živočichové: krevety Caridina sp. "Cardinal" a Caridina sp. "Red Orchid", plži Tylomelania towutica, Tylomelania patriarchalis a Tylomelania sp. "Gelbe Perlhuhn" Voda:

teplota 27 °C, pH 8, 6 °dKH, 8 °dGH, NO3- 5 mg/l, PO43- 0,5 mg/l

Na následujících stránkách se můžete podívat, jak nově založené akvárium vypadalo a jak se v něm zabydlovali noví obyvatelé. Předpokládám, že byste se rádi také dočetli více podrobností o péči, jakou sulaweské krevetky vyžadují, něco o krmení, rozmnožování apod. Berte prosím tento krátký článeček jako nastraženou vějičku a pozvání k pokračování!

V sáčku s plži je měkká vláknitá výplň, aby se jejich ulity při transportu nepoškodily. (Foto: André Silvestre)

Sulaweské akvárium. (Foto: André Silvestre)

Caridina sp. "Cardinal". (Foto: André Silvestre)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

bezstavovce

Tylomelania sp. "Gelbe Perlhuhn". (Foto: André Silvestre)

Caridina sp. "Red Orchid". (Foto: André Silvestre)

Tylomelania sp. "Gelbe Perlhuhn". (Foto: André Silvestre) Caridina sp. "Cardinal". (Foto: André Silvestre)

Tylomelania towutica a Tylomelania sp. "Gelbe Perlhuhn". (Foto: André Silvestre) Caridina sp. "Red Orchid". (Foto: André Silvestre)

Caridina sp. "Cardinal". (Foto: André Silvestre)

Tylomelania patriarchalis. (Foto: André Silvestre)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

bezstavovce

Caridina sp. "Cardinal". (Foto: André Silvestre)

za humnami

Můj sulaweský příběh teď teprve může začít... (Foto: André Silvestre)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

za humnami

ŠÍPATKA STŘELOLISTÁ (SAGITTARIA SAGITTIFOLIA) Ondřej Vaclík Při letních toulkách přírodou má nejeden akvarista nápad. Tu kytku, která roste v rybníce za vesnicí, si přinese domů. Taky to dělám, občas. Za tu dobu jsem se naučil, že skoro nic v akváriu neroste (důraz kladu na slovíčko skoro). A taky jsem zjistil, že toho v našich vodách roste až dost. Jednu takovou zajímavost jsem nafotil na našich rybnících. Roste skoro všude v ČR a vlastně v Evropě vůbec, v bahně rybníků a taky v proudící vodě. Je to Sagittaria sagittifolia – správně si teď říkáte, že to zní povědomě. Ale pozor, nevypadá jako ty šípatky, které se pěstují v akváriu (Sagittaria subulata, platyphylla). Tedy nevypadá tak nad hladinou, kde si jí všimnete. Pod hladinou má dlouhé páskovité listy, až dvoumetrové – připomíná zákrutichy (Vallisneria). Ale kdy si můžete být naprosto jisti, že před sebou máte šípatku, to je při spatření vynořených střelovitých listů. Sahají až půl metru nad vodu. Víc už toho za mě řeknou fotky. A kdyby vás to napadlo – v akváriu neroste. Tedy možná by i rostla, jen je o dost náročnější než jiné šípatky a hlavně, ty střelovité listy má jen nad hladinou. Zato se hodí do zahradního jezírka, kde zaujme listy i květy a určitě se vám budou líbit i kulovité plody.

Šípatku najdete ve vodě, nikdy ne na břehu, kde by uschla. Ponořené listy mívá málokdy, v proudu. (Foto: Ondřej Vaclík)

Bílé květy a zelené ježaté nažky. (Foto: Ondřej Vaclík)

aquadesign

Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia). Takhle odkvétá a plodí v srpnu. (Foto: Ondřej Vaclík)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

aquadesign

KOMPOZICE V AQUADESIGNU Tomáš Kubík Aby bylo akvárium ozdobou, musí se sejít několik faktorů. Ty můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupina by se dala nazvat exaktní (jasně danou). Do ní patří například čistota, zdraví chovanců a rostlin, začlenění do interiéru apod. Druhá skupina faktorů je čistě subjektivní a tvoří ji to, co dělá akvárium krásným či výjimečným. Do této množiny patří takové faktory, které člověk vnímá citem. Někomu se zkrátka více líbí akvárium plné rostlin, jinému nádrž typu Amazon. Mezi tyto činitele patří i kompozice. Obě skupiny faktorů bez sebe nemohou existovat. Slovo kompozice by se dalo definovat jako rozmístění jednotlivých prvků v prostoru tak, aby byl celek vyvážený a lahodil oku. Z různých oborů umění je možné nastudovat si teoretické základy, jak takové harmonie dosáhnout, avšak zvládnutí takovýchto pravidel vyžaduje cit, se kterým se někdo rodí a jiný ho musí pracně vydřít nejčastěji metodou pokus omyl. Spousta aquadesignerů začátečníků o takových pravidlech neví nebo si myslí, že i při nedodržení kompozičních zákonitostí vytvoří krásné a výjimečné akvárium, ale v naprosté většině případů nejsou dříve nebo později se svým výtvorem spokojeni, něco jim v pohledu na akvárium chybí nebo přebývá a mají nutkání nádrž předělávat. Samozřejmě, že je možné vytvořit opravdu zdařilou nádrž i bez zdánlivého užití pravidel kompozice, ale to si mohou dovolit jen zkušení tvůrci. Pro většinu aquadesignerů je vhodné si tato pravidla uvědomovat a ulehčit si tak cestu k opravdu krásnému dílu.

Pro každého aquadesignera je prvním podnětem k založení akvária inspirace. Jejími hlavními zdroji jsou jiná akvária, pozorování přírody či touha vytvořit něco nového nekonvenčního a originálního. Opakováním cizích výtvorů se lze jistě hodně naučit, ale vzhledem k tomu, že do svého díla každý vkládá kousek své duše a svých zážitků, je pro dosažení opravdu originálního vzhledu lepší inspirace přírodou nebo originální tvorba. Při napodobování přírody je nutné pochopit základní principy, které ji ovlivňují, a přenést je do malého prostoru akvária. K tomu je potřebné důkladné prozkoumání i zdánlivých detailů. Velkým pomocníkem je fotoaparát, jenž zachytí i drobnosti, kterých si ani nemusíme všimnout, ale které výrazně ovlivní dojem z místa inspirace. Pokusy o originální tvůrčí činnost bývají vlastně jen jakýmsi podvědomým pokusem o ztvárnění kompozice lahodící oku. Jsou však vždy založeny na reálné často neuvědomované zkušenosti.

Na fotografii je akvárium, jehož inspirací byla příroda, v tomto případě pohled na horskou krajinu. Masiv vzrůstá až téměř k hladině, tím umocňuje pocit velikosti skal. Umístění vrcholu odpovídá pravidlu zlatého řezu, pohled pozorovatele však vtahuje skalní rozsedlina. Díky použití jen velmi jemných rostlin působí akvárium rozlehlým dojmem, přitom je jen 60 x 30 x 30 cm velké. Zajímavostí je spotřeba velkého množství kamenů, tvořících dva velké celky. Při jejich skládání je nutné dát si pozor na směr vrstev či žilkování v nich. Bílý písek a světlé kameny kontrastují s tmavým pozadím, které nijak neruší linii hor. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

aquadesign

Vyváženosti celé kompozice je možné dosáhnout aplikací pravidla, kdy lehkým kamenem vyvážíme těžký kámen tak, že ho umístíme dál od osy. Zároveň se tak kámen stává zajímavým. Přitahuje naše oko svým osamocením. V tomto případě celou kompozici podporuje porost rostlin a velký negativní prostor v podobě kontrastního tmavého pozadí. Zajímavé je i to, že kompozici tvoří větší množství kamenů, ale oko je vnímá jako tři objekty. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvárium je pevně ohraničený, trojrozměrný, poměrně rychle se měnící živý prostor, a proto není jednoduché vytvořit kompozičně vyrovnanou nádrž. Zde je důležité uvědomit si, jaké faktory kompozici akvária tvoří a jak na nás působí. Prvním faktorem je samotné akvárium. Jeho velikost a poměry stran ohraničují náš pracovní prostor, mimo který se dostaneme jen jedním směrem, a to nad hladinu. Kořeny nebo emerzní rostliny trčící z nádrže přispějí k její jedinečnosti, ozvláštní kompozici a spojí okolí a nádrž do uceleného díla. Zpět ale k samotnému akváriu. Při výběru rozměrů nádrže je důležité uvědomit si, že celek vnímáme trojrozměrně. Takový prostor potřebuje hloubku, jinak se může stát, že i při

použití různých triků pro prohloubení perspektivy bude akvárium vypadat spíše jako obraz než jako podvodní kus přírody. Z tohoto důvodu je podle názoru mnohých velmi vhodné volit poměr výšky a hloubky nádrže minimálně jedna ku jedné. Lepší je však pořídit akvárium nižší a hlubší, protože jen tak dosáhneme opravdové hloubky kompozice, která je tolik nutná k reálnému ztvárnění našeho záměru. Délku nádrže je možné volit téměř libovolně. Pro rozlehlé, otevřené aranžmá je vhodnější nádrž dlouhá, která umožňuje roztáhnout jednotlivé části kompozice do prostoru. Pro ucelenou, intimní kompozici je vhodná kratší délka nádrže. V takovém akváriu mají k sobě jednotlivé části seskupení velmi blízko.

Černé akvarijní dno zvláště v kombinaci se světlými kameny je velmi efektní a oblíbené. Kompozice je založena na naproti sobě jdoucích skupinách kamenů. Pozorovatel má dojem, že se každou chvíli dotknou a to ho nenechává v klidu. Dominantu kamenů podporují jemné chomáče řasy Cladophora aegagropila. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

aquadesign

Klasické akvárium s tmavou vodou, kde jsou hlavní dekorací kořeny, je příznačnou ukázkou, kde hlavním kompozičním prvkem jsou linie a hra světla a stínů. Nádrž je osvětlena jen v přední části. Pozorovateli není jasné, kde akvárium končí. To napomáhá vytvoření iluze prostoru. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Záměr neboli naše představa o tom, jak má akvárium vypadat, je druhým faktorem, který velmi významně ovlivní celkovou kompozici. Ta bude jistě jiná, když se rozhodneme vytvořit akvárium typu ryoboku a jiná u nádrže typu iwagumi. U akvárií, kde jsou základem celé kompozice rostliny a kameny či kořeny tvoří jen jakýsi doplněk, je nutné počítat s dynamikou celého celku. Vše se poměrně rychle mění a dokonalá kompozice z jednoho týdne bere během několika dnů za své. Vytvoření stabilně krásného rostlinného akvária je obrovsky složitý a nikdy nekončící proces. Většinou je provázen neustálou nespokojeností se vzhledem nádrže a každotýdenními úpravami layoutu střihem přerostlých rostlin. Na druhou stranu takové akvárium nutí jeho majitele k neustálé práci a tříbí jeho cit. Akvarista však musí vědět, jak rychle daná rostlina roste, jaký bude její habitus, jak se rozrůstá apod. Důležité však je uvědomit si všechny tyto faktory už při zakládání nádrže a rozmísťování rostlin. Akvárium, v němž jsou základním stavebním prvkem kompozice v čase jen minimálně se měnící kameny či kořeny, umožňuje poměrně přesně určit konečný vzhled nádrže už při jejím zakládání. Takové akvárium neklade na aquadesignera tak velké nároky na znalost rostlin, ale i on si musí uvědomit rychlost jejich růstu a celkový habitus. Nejčastější chybou jsou špatně zvolené bujně rostoucí rostliny, které původně dominantní kompozici z kamenů naruší nebo úplně přerostou. Na druhou stranu není vyloučeno vyvážené použití rostlin a kamenů či kořenů tak, aby se navzájem doplňovaly. Taková kompozice je výhodná vzhledem k určitému statickému rám-

ci, který akváriu dají výrazné kameny, i neustálým změnám, jež dodají rostliny. Je však poměrně náročná na uvědomění si kompozičních zákonitostí. Již při umisťování kamenů je nutné vědět, kde bude jaká rostlina, jakých rozměrů doroste či za jakých podmínek ji bude možné udržet v takové velikosti, aby kameny nepřerostla. Ve chvíli, kdy má aquadesigner hrubou představu o tom, co chce vlastně znázorňovat, může se začít zabývat jednotlivými prvky kompozice. Těmi rozumíme linie a křivky, tvary a objekty, světla a stíny, barvy a texturu. Linie mohou být vodorovné, svislé, rovné, zakřivené apod. Jsou spojnicí mezi dvěma body a velmi často je tvoří úzký předmět, např. větev nebo rostlina. Jsou představovány i kontrastem dvou barevných ploch, nebo uspořádáním předmětů. Člověk vnímá linie poměrně silně. Ovlivňují totiž celkový dojem z kompozice. Horizontální linie vyvolává pocit klidu a prostoru, vertikální navozují pocit výšky. Zakřivené linie vzbuzují pocit neklidu, ale při vhodném použití připomínají tok a oko si je také mnohem déle prohlíží a to vyvolává dojem souladu. Sbíhající se linie dokáží navodit pocit hloubky a zároveň také přitahují pohled do místa jejich protnutí. Příliš mnoho linií však vyvolává chaos a celkový dojem z akvária je zmatený a nejednoznačný. Tvar nebo objekt představuje spojená linie vyplněná odlišnou barvou. Objektem je tedy kámen, skupina kamenů, kořen, rostlina nebo skupina rostlin. Lidské oko podvědomě hledá známé tvary jako je kruh, čtverec či trojúhelník. Stejně jako u linií přestává mozek při velkém množství tvarů vní-

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

mat jednotlivé části celku a začne skupinu vnímat jako vzor mči jeden celek. Světla a stíny výrazně ovlivňují vnímaní linií a objektů. Mohou také vytvářet pocit hloubky či prostoru stejně jako barva a textura, které navíc určují optickou váhu objektu. Negativní prostor je takový prostor, který neobsahuje žádné objekty ani linie. Negativní prostor samozřejmě v akváriu být nemusí, ale je výhodné zpřehlednit jím kompozici. Jeho úkolem je přitáhnutí pozornosti na hlavní objekt nebo také odpočinek oka pozorovatele. Vyvážení negativních a pozitivních prostorů je také důležitou součástí kompozice.

aquadesign

Cílem jednotlivých prvků kompozice je vést divákovo oko k hlavnímu předmětu nebo předmětům, jimiž může být linie či objekt. K tomu musí dojít nenásilně a přirozeně, protože jinak přestane akvárium diváka zajímat. Toho dosáhneme dodržením kompozičních pravidel. Je však důležité stále myslet na to, že tato pravidla působí jako celek a jejich opomenutím narušíte celkovou kompozici. Prvním pravidlem je harmonie neboli soulad. To znamená, že všechny prvky kompozice by měly ladit a vzájemně se doplňovat. V žádném případě by mezi sebou neměly soupeřit o prostor.

Na horním obrázku je možné prohlédnout si častou kompoziční chybu, kdy je hlavní objekt umístěn příliš na střed. Oko pak neví, kam v prohlížení nádrže pokračovat. Obrázek dole zobrazuje stav, kdy byl hlavní objekt posunut na stranu. Vznikl negativní prostor, který podpoří divoké linie kořenu. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

aquadesign

Zajímavá kompozice, kdy mají všechny kameny podobný tvar a směřují stejným směrem, vyhlíží velmi agresivně, podobně jako kohout nebo rozčepýřená kočka. Do jednoho místa sbíhající se linie jsou velmi dynamické, až se zdá, že akvárium někam ujíždí. Což není úplně ideální. Tato situace často vede k nespokojenosti s dílem a k podvědomé touze přestavět ho. Zde by bylo vhodné použít kameny odlišných velikostí a tvarů tak, aby celá stavba kamenů budila přirozenější dojem. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Dalším pravidlem je dominance. Každé akvárium by mělo mít dominantu, jinak působí zmateně a divák neví, na co se dívat. Dominantních prvků může být v akváriu více, ale potom je obtížné sladit je tak, aby nevytvářely chaos a disharmonii. Méně mnohdy znamená více. Dominance nejčastěji dosáhneme kontrastem barev, tvarů či nasvícením určitého místa. Další možností je dominance izolací. Když izolujeme určitý objekt od ostatních, mozek se na něj zaměří, má tendenci ptát se, proč je objekt izolován. Na tento fakt si musíme dát pozor, protože izolovaný objekt často narušuje dominanci jiného námi vybraného předmětu. V tomto případě je potřeba izolovaný objekt začlenit mezi ostatní. Podobně je tomu při dominanci dotykem. Dva dotýkající se předměty přitahují oko. V tomto případě má mozek tendenci je oddělit. Dominantní může být i výrazná linie, tvar či objekt, který nám silně něco připomíná, nebo který je zkrátka mnohem větší než objekty v okolí. Třetí pravidlo kompozice je dodržení vyváženosti. Toho se dá v praxi dosáhnout symetrií neboli rozdělením akvária na dvě stejné nebo podobné poloviny. Takové rozmístění však bývá monotónní a nudné. Proto se často využívá symetrie přibližné nebo vyvážení kompozice jiným způsobem. Zde je důležité si uvědomit, že každý předmět má svou vizuální váhu, která se určuje mírou připoutání pozornosti. Velké objekty mají větší váhu než malé, tmavé než světlé, odlišné než časté.

Funguje to podobně jako u vah. Těžký předmět umístěný blízko k ose je vyvážen lehčím předmětem umístěným dál od osy. V praxi to znamená, že je důležité vizuálně rovnoměrně rozmístit optickou váhu prvků kompozice akvária tak, aby pozorovatel neměl pocit, že je jedna strana těžší než druhá. Dominantní předmět umístěný na střed je pro oko přitažlivý jen tehdy, pokud ho již nemůže zastínit jiný předmět v okolí, což je složité. Mnohem zajímavější je umístit jej mimo osu a okolními předměty vyvážit kompozici akvária tak, aby pohled pozorovatele nenuceně klouzal po všech objektech. Zlatý řez je prostředek, který pomůže najít vhodné umístění hlavního objektu. Je to takové rozdělení úsečky, kdy poměr její celé délky k její delší části je stejný jako poměr obou jejích částí. Vyjadřuje ho poměr 1,62:1. To v praxi znamená, že hlavní objekt ležící na ose dle tohoto pravidla je umístěn správně. Jinou možností je pomyslné horizontální a vertikální rozdělení kompozice na třetiny. Tím vznikne jakási mřížka, na jejíž průsečíky je vhodné umístit hlavní předmět. Dalším způsobem, jak dosáhnout správného geometrického rozdělení, je využít teorii trojúhelníku. Ten je pro oko velmi atraktivní a zároveň dostatečně asymetrický. Této teorie je využíváno u rozmísťování kamenů do skupin. Samozřejmě, že je nutné myslet i na další pravidla, například zvolení správné proporce předmětů. Malý objekt se ve velkém prostoru ztratí a naopak velký v malém prostoru úplně zahltí okolí.

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

aquadesign

Přímo na osu tohoto akvária je vystavěna stavba z kamenů znázorňující horu, ale vzhledem k tomu, že samotná hora není pro oko zajímavá, byla vpravo od ní vystavěna menší stavba. Pro vyvážení celé kompozice je vlevo umístěna stavba nejmenší. Ta je posunuta co nejvíce dozadu, aby podpořila hloubku. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvaristé často vybírají a umisťují kameny bez rozmyslu. Potom se stává, že i sebehezčí kameny nevypadají tak, jak si aquadesigner představoval. V tomto případě jsou všechny kameny téměř stejně velké. Hlavní kámen sice trčí nad ostatními, ale ty směřují každý jinam. Celá kompozice tak vypadá jako nedbale vysypaná hromada kamení. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

aquadesign

Dalším pravidlem je správné pozadí. Tvarované pozadí je v určitém typu akvárií nenahraditelnou součástí, ale pro navození hloubky kompozice je mnohem vhodnější jednobarevná, nepříliš výrazná samolepící tapeta. Na tomto místě je třeba upozornit, že příliš výrazné pozadí, například červené barvy, oko přitahuje a optickou hloubku naopak zmenší. Nejznámějším trikem, jak dosáhnout v kompozici hloubku, je umístění velkých a výrazných objektů blíže k pozorovateli, ty jeho oko bezpochyby přitáhnou. Vzadu umístěné menší a nevýrazné předměty, které však musí souviset s předměty dominantními, navodí pocit jakéhosi pokračování a optické hloubky, kterou lze ještě zvýraznit užitím vzorce opakování, jenž spočívá v principu zhušťování a zmenšování se vzrůstající vzdáleností. V praxi se dá využít například rostlin s podobnými listy rozdílných velikostí nebo kamenů. Jak už bylo řečeno, hloubku kompozice vytvoří i sbíhající se linie nebo osvětlení. Toho lze s výhodou využít u tvorby akvária s tmavou vodou, kdy nasvětlíme jen přední část nádrže. Ideální je, když se dekorace v zadní neosvětlené části jakoby ztrácí v černém pozadí. Iluze nekončícího prostoru je pak dokonalá.

Před realizací akvária je velmi vhodné nakreslit si jednoduchý náčrt. Aquadesigner si tak konfrontuje svou představu s realitou, uvědomí si jednotlivá pravidla kompozice a navíc už při umisťování prvních objektů ví, kam chce umístit objekty další. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Se slovem kompozice bývá často spojován výraz perspektiva, který je chápán jako optická hloubka díla. Snem mnoha akvaristů je vytvořit nádrž, která vypadá, jako by končila až někde v dálce, přesně jako v přírodě. Toho lze dosáhnout využitím určitých pravidel či triků. V akvaristické tvorbě udává hloubku kompozice hlavně hloubka (šířka) akvária, proto je základním pravidlem pořídit nádrž s velkou plochou dna. Spoustu aquadesignerů překvapí, jak se pořízením takového akvária rozšíří jejich možnosti.

Při pohledu na akvárium s černou vodou je důležité cítit se jako v domovině ryb. Zde je možné všimnout si siluet kořenů a listí, které zvýrazňují hloubku. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

V tomto případě je hloubky kompozice dosaženo úzkou proláklinou mezi největšími kameny a naznačením jakési klikatící se cesty či vyschlé řeky. Je to příklad použití linie k navození hloubky kompozice. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

aquadesign

Všeobecně je však navození perspektivy v akváriu složitá věc. Pozorovatel má totiž možnost prokouknout trik s perspektivou prostým pozorováním nádrže z jiného úhlu, například zboku. To ale nesnižuje estetický zážitek, protože každý má přece radost z toho, že přišel na fintu, kterou bylo hloubky dosaženo. biotopy

Rozhodně však není nutné brát ani jedno z uváděných pravidel jako dogma. Měla by sloužit jen jako jakési vodítko, které má pomoci při úvahách o vzhledu nádrže. Na závěr je nutné zopakovat jedinou myšlenku, kterou je potřebné se řídit: Kompozice je hlavně o citu a je na každém, jak se k dosažení cíle mít krásné akvárium postaví.

Světlé kameny dvou druhů a tmavé dno tvoří zajímavé zobrazení vyschlé horské řeky. Vyšší skála je blíže k pomyslné ose nádrže. Nižší vrchol ji vyvažuje až v zadním rohu a v protějším je vrchol ještě jeden. Ten společně s valouny tvoří hloubku celé kompozice. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Na menších obrázcích je patrný postup založení jednoduché kompozice z několika kamenů. Prvním krokem je umístění dominantní části kompozice. V tomto případě bylo využito pravidla zlatého řezu. První dvojce kamenů však není zajímavá a je třeba ji doplnit o další kameny. Třetí kámen směřuje stejným směrem jako první dva a je o něco nižší než kámen hlavní. Kompozice je však nevyvážená. Částečného vyvážení dosáhneme kamenem vpravo vzadu. Ten je menší a umocňuje pocit prostoru. Skupina má však sudý počet kamenů. Dalším článkem v kompozici je malý kámen u paty kamene hlavního. Tím je dosaženo jakéhosi uzemnění hlavní skupiny. Množina drobných kamenů vlevo vzadu má za úkol navodit hloubku kompozice a pokračovat v dynamice, kterou určuje hlavní skupina kamenů. Celá kompozice je ve tvaru nepravidelného trojúhelníka. Na posledním obrázku je doplněna o rostliny. (Akvárium i foto: Tomáš Kubík)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

biotopy

SEZNAMTE SE S POZO AZUL Markéta Rejlková Zeleně průzračná voda, svižně proudící nad písčitým dnem, odlesky slunečních paprsků a kontrastní hluboké stíny pod palmami, které svůj život zakončily dramatickým zapraskáním a zřícením se do říčky. Tam se mezi jejich hnědnoucími listy odehrávají nesčetné příběhy vodní říše. Velké i malé ryby, stohlavá hravá hejna i osamělí dravci, ze kterých jde strach... Jsem tady úplně sama, uvědomím si, když se na chvíli postavím, abych si vyčistila zamlženou masku a rozhlédla se. Doplavala jsem za několik ohybů říčky, sledujíc přitom jen dění pod hladinou (a že se bylo na co dívat!). Nad hlavou mám úzkou průrvu mezi korunami tropických palem a stromů, které mají divné listí a trnité kmeny. Natáčím na video tu sluncem rozžhavenou oblohu, sklouznu hledáčkem až k hladině a potom pomalu pod ní... zachycuji náhodně první rybky, spěchající otevřenou vodou kolem mě. Blížím se k palmě, která tady přehradila polovinu šířky toku. Proplouvám opatrně mezi velkými vějíři listů, prodírám se proti silnému proudu a čekám, kdy se mi do zorného pole dostane nějaký život. Jsem najednou uvězněná kmenem, jediná cesta vede zpátky. Není kam spěchat, jsem si jistá, že tu jsou... čekám. Uplyne jen pár vteřin, když se za rostlinnou spletí objeví první velké oči a typicky protažené ploutve. Festivy jsou tady velké, majestátní, a přitom mě pohled na ně dojímá, protože je důvěrně znám z akvárií. Za nimi na písku mě upoutá hra stínu a světel – jako z maskovaného úkrytu sleduju, jak se tam předvádí skupina urostlých hlavostojek. Odněkud připlave pětice velkých severáků. Miluju cichlidy! Hejna teter a elegantních palomet mě tolik nezaujmou, ale rychlý pohyb velkých ryb s nápadným ocasem, které se zde často nabízejí na trzích, mi zvýší adrenalin. Nemluvě o tom, když se pode mnou dvakrát nervózně otočí velká dravá ryba s torpédovitým tělem a protaženou čelistí – barakuda, probleskne mi hlavou, a pak se zakuckám, jak se do šnorchlu směju vlastním splašeným myšlenkám. Strakatý leporinus se předvádí před objektivem, je nádherný, vidím ho přímo před sebou a snad se z nás stávají na kratičkou chvíli kamarádi. Ještě nevyprchá myšlenka, že stvořitel této ryby musel mít obzvlášť hravou náladu, když se obraz promění a na scéně se objevují důstojní démoni. Těkám očima z bagrujících velikánů na číhavé festivy, které jsou tady pořád blízko, blizoučko... pod sebou mám dva skoro půlmetrové pavóny, to už je moc! Otáčím se a odplouvám, strhávám s sebou z utopené palmy částečky kalu a plná dojmů se prodírám ven. Ve volné vodě se ještě naposledy otočím, mezi palmovým listím se tam se mnou loučí festivy. Namačkané jedna na druhou; dál už mě prý vyprovázet nebudou. Zvedám pohled zase zpátky do korun stromů, s úžasem se rozhlížím kolem sebe, kde to jsem...? Zastavuju nahrávání: sedm a půl minuty videa a vzpomínka, která mi zůstane na celý život. Pozo Azul je takové velké akvárium. Místo, které bych doporučila všem akvaristům, kteří by se chtěli někdy aspoň na chvilku podívat, jak ty naše milované ryby žijí u sebe doma. Zapomeňte na nepřístupnou džungli, malá stará letadla a nekonečně dlouhé, nepohodlné vysedávání na lodi, abyste se dostali do srdce Amazonie a tam hledali ryby. Hledali – to je to správné slovo. V Pozo Azul vystoupíte z taxíku, uděláte pár kroků po trávě a uvidíte svou první divokou festivu. A potom se už budete jen dívat a žasnout. Páteční den jsme začali se zvědavým očekáváním, jaké to na Pozo Azul vlastně bude. Tip na tuhle lokalitu dostal Jarek od Honzy Burzanovského s tím, že tam snad Horst Linke lovil terčovce. Tady, několik kilometrů od města Puerto Ayacucho, by se terčovci neměli běžně vyskytovat. Navíc na lokalitě, která je (podobně jako Tobogan de la Selva) známá jako koupaliště. Lovecké a diskusářské vášně to tedy ve mně zrovna neprobudilo (nebylo co budit); motivovaní spíše zvědavostí a touhou užít si další fajn den jsme však našemu taxikářovi označili Pozo Azul jako cíl dnešního dne. Přikývnul, už nás stejně prokouknul. A aby dokázal, že nám čte myšlenky, hned na kraji města na nás mrknul s tím, že se blížíme k nějakému potoku. Neváhali jsme a po prvním rychlém nahlédnutí do vody bylo jasné, že Pozo Azul se odkládá. Ale jen na chvíli, voda působila celkem nevábně (takže žádné šnorchlování) a druhy ryb bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky. Nicméně se nijak nerozpakuju tohle místo na stránkách Akvária zvěčnit, protože to byl významný mezník naší cesty. V síti jsme totiž našli naší první cichlidu :-)!

Říčka se jmenovala Río Cachama a naměřili jsme tady pH 6,21, vodivost 20 µS a teplotu 31,5 °C (vzduch 27,6 °C). Lokalita byla přímo u silnice, směřující do Puerto Carreňo.

(Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

biotopy

KLUB.AKVA.SK

Chytali jsme do čeřenu a nebylo to vůbec snadné, protože ryby nastraženou síť pochopitelně viděly. Voda byla pod břehem mělká, prosluněná a relativně čistá. Uprostřed proudu byla velká hlubina a temná voda, ale tam jsme čeřenem nedosáhli a s vrhací sítí se nám také nedařilo – ukázalo se, že se uzavírá dost pomalu a pokud je aspoň trochu vidět, než padne do vody a „zaklapne“ se, už jsou ryby pryč. V kalné vodě Apure to vůbec nevadilo, tam ryby neviděly vůbec nic, takže reagovaly na zavírající se síť až příliš pozdě. Ale tady jsme cítili, že jsme s technikou pozadu.

Creagrutus sp. (Foto: Markéta Rejlková)

Tady se rybka staví poněkud neslušně zády k nám – ale chtěla jsem tímhle snímkem ukázat, jak osvětlení podstatně ovlivňuje vzhled ryby. (Foto: Markéta Rejlková)

Nastražený čeřen. V jeho blízkosti si můžete všimnout malých černých teček – to jsou tetry, které moc ostražitosti nepobraly a po chvilkovém váhání se nad podivný světlý čtverec neohroženě vydaly. A byly naše! (Foto: Markéta Rejlková)

A do třetice, aneb jak vyfotit rybu škaredě! (Foto: Markéta Rejlková)

Creagrutus sp. Zástupce rodu Creagrutus jsme tu ještě neměli – a to jich Fishbase uvádí z Venezuely hned 23! Množství zdejších „obyčejných“ drobných tetřiček je opravdu nevyčerpatelné. Tento druh jsme na žádné jiné lokalitě neviděli.

Stříbřitý úlovek. (Foto: Markéta Rejlková)

Tuhle už známe – Copella metae. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

biotopy

Chtěli jsme ale konečně chytit cichlidy – občas jsme v hluboké vodě zahlédli mihnout se větší rybí tělo, což nás pochopitelně dráždilo – a s nasazením té největší trpělivosti jsme se soustředili aspoň na menší cichlidky, které se přibližovaly k čeřenu. Zkoušeli jsme na něj házet kamínky – to zabírá na spoustu zvědavých ryb; také jsme vysypali z kapes drobky od snídaně (drobky se ale špatně házejí na určené místo – navíc, pokud zůstanou na hladině, přilákají tak nanejvýš tetry). Naše snaha byla korunována úspěchem – chytili jsme akary, pravděpodobně stejné, jako jsme pozorovali předešlý den nad Toboganem. Ulovená ryba měřila asi 7 cm a nevypadala úplně v dobré kondici.

Pozo Azul, jak si ho budu pamatovat. (Foto: Markéta Rejlková)

Aequidens diadema. (Foto: Markéta Rejlková)

Ale pojeďme konečně k Pozo Azul. Naskládali jsme se zase do auta a zbývající kus cesty nám utekl jako nic. U vjezdu do areálu koupaliště, které leží trochu stranou od hlavní silnice (ale odbočka je značená a vede k oblým zalesněným kopcům, z kterých vidíme stékat vodopády), platíme poplatek 5 Bs. (tj. cca 1,25 USD) za celé auto. Taxikář prokličkuje mezi přístřešky až na trávu u vody, trochu stranou od hrstky koupajících se turistů. Zatímco mi vysvětluje, kde se usadí a co bude s autem a našimi osobními věcmi, ostatní získají náskok a náš hovor je chvatně ukončený – šofér nedokáže potlačit smích nad výkřiky, které se z břehu ozývají, a ani já najednou nemám stání. První pohled do vody: je čistá, vypadá to tu nádherně. Během vteřiny ale naši pozornost zaujmou větší „jehly“ pod hladinou; jak pohled sklouzne ještě níže ke dnu, je akvarista naprosto ztracen – a cichlidář tuplem! Už ze břehu, kde jsme zaparkovali, jsou vidět nejrůznější druhy ryb – před očima se nám střídají hlavně „festivy“ a „severáci“. Tetry, větší i menší. „Démon! To je démon!“ volá Jarek a jsme šťastní víc, než by nás kdy napadlo. Tohle je RÁJ, takže se svlékáme a jdeme na to... tedy svlékáme se do plavek a jdeme za rybami :-). Následující snímky zachycují lokalitu z pohledu suchozemce; jak můžete vidět, je to opravdu hezké místo, obklopené tropickým lesem. Byl horký den a většinou jasno, jen občas se slunce schovalo za mrak a potom to bylo patrné i při fotografování pod vodou. Teplota vzduchu byla v 10:45 už slušných 34,8 °C, voda měla 31,2 °C a naměřili jsme vodivost jen 10 µS a pH 5,25.

Upravená část koupaliště. (Foto: Markéta Rejlková)

Jen o pár metrů dál je divočina. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

biotopy

Děti se nás nebály, ale ani nebyly přehnaně vlezlé. Vzaly si bonbóny a když došly, přijaly to jako fakt a nechaly nás být. (Foto: Markéta Rejlková)

Malý močál za jednou z nízkých zídek, které v hlavní části koupaliště řeku svazovaly. (Foto: Markéta Rejlková)

Tonina fluviatilis, vysoce ceněná a obtížně pěstovatelná akvarijní rostlina. (Foto: Markéta Rejlková) Děcka byla místní a vyznala se. Kluci se bez skrupulí pustili do rozebírání zídky; vytahovali z ní kameny a vzápětí také sumce. Holky přihlížely. (Foto: Markéta Rejlková)

Měli jsme to tu celé sami pro sebe – téměř. (Foto: Markéta Rejlková) Hra s rybou a naší síťkou. (Foto: Markéta Rejlková)

Objevili jsme nový způsob lovu ryb! Malí indiáni, které jsme získali za cenu jednoho sáčku bonbónů, se totiž ukázali jako zdatní lovci. Pozor, bonbóny je nutné dětem rozbalit, jinak je cucají i s obalem a žádoucí nadšení to v nich nevzbudí :-). Každopádně jsme díky nim viděli i ryby, o které bychom jinak nezavadili. Nebylo nám do smíchu, když jsme viděli, jak s těmito velkými sumci zacházejí, ale na druhou stranu – jsou to hračky a pak někdy také večeře, když táta nechytí nic lepšího...

Ale dost úvodních řečí k této lokalitě – přes lovce jsme se dostali konečně k rybám, které Vás jistě zajímají ze všeho nejvíce. Protože máme z Pozo Azul ohromné množství podvodních fotografií, které stojí za to Vám ukázat, rozdělila jsem článek na dvě části a spoustu snímků ryb v přirozeném prostředí uvidíte až v dalším čísle Akvária. Tady přináším jen představení druhů ryb a bezobratlých, se kterými se můžete v Pozo Azul setkat. Pojďme na to, není jich totiž málo!

Akvárium, číslo 19

biotopy

KLUB.AKVA.SK

Satanoperca daemon. (Foto: Jaromír Šmerda ml.) Mesonauta insignis. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Mesonauta insignis. (Foto: Markéta Rejlková) Nebýt stínů pod nimi, démoni by byli téměř neviditelní. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Mesonauta insignis Tyhle královsky vyhlížející cichlidy jsme nazývali běžně jako „festivy“, ač je zřejmé, že se jednalo o příbuzný druh. Rod Mesonauta má dnes dokonce 6 zástupců, ve venezuelské části povodí Orinoka by se měl nacházet právě jen druh insignis. Setkávali jsme se s nimi hojně v následujících dvou týdnech, takže Vám je ještě určitě představím důkladněji.

Satanoperca daemon První ze skupiny „zeměžroutů“ a také jejich asi největší, nejnápadnější a nejčastější zástupce v místech, která jsme navštívili okolo Casiquiare. Nádherná ryba, která nás tady na Pozo Azul zaujala asi ze všech nejvíc... no, těžko vybírat. Hrabání v písku ale má své kouzlo. Démonů tu bylo na prosluněném dně relativně mnoho a chovali se mírně povzneseně k sobě i k jiným rybám. Vůči nám byli obezřetní. Fantazie!

Heros severus. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Heros severus Další akvaristická stálice – oproti předchozímu druhu byli „severáci“ mnohem méně početní a vždycky se vyskytovali jako stín tam, kde byla hejna M. insignis. Obvykle šlo jen o jedince, případně páry. Byli také o poznání bojácnější a nepřišli si nás tak rychle prohlédnout z bezprostřední blízkosti.

Přehrabování písku bez konce. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Akvárium, číslo 19

biotopy

KLUB.AKVA.SK

Satanoperca leucosticta. (Foto: Markéta Rejlková)

Cichla temensis. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Satanoperca leucosticta. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Satanoperca leucosticta Podobný druh, ale na téhle lokalitě jsme viděli jen výrazně menší jedince a také jich tu bylo méně než démonů. Drželi se spíše blízko břehů, větví apod. – neviděla jsem žádného na velkých, otevřených písčinách. Jsem trochu na pochybách, mohlo by jít i o S. jurupari, ale v tomto případě věřím jiným renomovaným akvaristům-cichlidářům, kteří právě odsud udávají druh S. leucosticta. A koneckonců, proč ne, s jejich proměnlivostí...

Cichla temensis. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Cichla temensis Pavón (venezuelsky) alias tucunaré (brazilsky); velmi oblíbená kořist jihoamerických rybářů, a to nejen kvůli velikosti, ale především kvůli výborné chuti. Můžeme potvrdit. Plavat s touto ohromnou rybou je zážitek, člověk se při pohledu do velkých dravčích očí tak nějak začne bát o své prsty na nohách... :-). C. temensis je tady v povodí Orinoka asi nejběžnějším druhem a patří i mezi ty nejhezčí. Ryby na snímku mají aspoň 40 cm; dorůstají minimálně dvojnásobné délky!

Biotodoma wavrini. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Biotodoma wavrini A do třetice zeměžrout, i když z odlišné skupiny. Tady byly biotodomy málo nápadné a zahlédli jsme jen několik jedinců; ještě na ně ale narazíme později v černých vodách, kde jsou opravdu doma. Také tento druh se chová v akváriích.

Staré známé Aequidens diadema. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

biotopy

KLUB.AKVA.SK

Acestridium dichromum. (Foto: Markéta Rejlková)

Rineloricaria sp. (Foto: Markéta Rejlková)

Rineloricaria sp. Co by to bylo za lokalitu, kdybychom tu nechytili žádné klasické „eLko“. Některá místa na břehu byla hustě zarostlá ponořenými travinami, případně tam sahaly kořeny stromů, a právě tam bylo možné s trochou štěstí a hbitosti objevit jinak netušené poklady.

Acestridium dichromum. (Foto: Markéta Rejlková)

Acestridium dichromum Velmi zajímavý příslušník čeledi Loricariidae, dorůstající délky jen asi 8 cm. Na této lokalitě žije také velmi podobný příbuzný druh A. martini, který je ještě štíhlejší. Je u nich známá barvoměna podle podkladu. V akváriích se chovají jen vzácně a bohužel ne moc úspěšně.

Acanthodoras cataphractus. (Foto: Markéta Rejlková)

Rineloricaria sp. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Sumci čeledi Doradidae mají obzvlášť silné trny prsních ploutví; působí na prsty jako tupé nůžky při pevném stisku! (Foto: Markéta Rejlková)

Acanthodoras cataphractus Tento zavalitý sumeček dorůstá délky zhruba 20 cm. Na snímku je cvalík, vytažený dětmi z kamenné zídky. Je to noční tvor, živící se především různými organickými zbytky ze dna. Se svým trnitým a velmi tuhým brněním asi mnoho nepřátel mít nebude...

Detailní záběr hlavy. (Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

biotopy

KLUB.AKVA.SK

Chalceus macrolepidotus. (Foto: Jaromír Šmerda ml.) Trachelyopterus galeatus. (Foto: Markéta Rejlková)

Chalceus macrolepidotus. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Chalceus macrolepidotus Velmi zajímavá ryba z čeledi Characidae. Dorůstá délky až 25 cm a je to pohyblivá, temperamentní ryba. (Klobouk dolů před Mirkem, že se mu ji povedlo vyfotit!) Zdržuje se hlavně pod hladinou – a to platí i v akváriu, kde se dobře hodí do společnosti větších ryb. Loví jen ty výrazně menší. U nás se pokud vím nechová, ale mezi akvaristy ve světě není úplně neznámá. Dožívá se v zajetí údajně až 20 let! Její domovský areál sahá od Kolumbie přes Venezuelu až do Guayany a Surinamu; jižněji v Amazonii žije jiný, velmi podobný druh.

Detail na drobné zoubky. (Foto: Markéta Rejlková)

Trachelyopterus galeatus Nezaměnitelný sumec z čeledi Auchenipteridae, se zvlášť měkoučkým tělem. Jeho mimické zbarvení je značně proměnlivé podle okolí, v angličtině se nazývá „Woodcat“, protože většinou imituje zbarvení kůry stromů. Je rozšířený v celé severní části Jižní Ameriky; v akváriu se chová, ale zřejmě nebyl ještě odchován (při tření dochází k vnitřnímu oplození).

Semaprochilodus kneri. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Potamorrhaphis guianensis. (Foto: Markéta Rejlková)

Potamorrhaphis guianensis

Semaprochilodus kneri

Opravdové štiky z čeledi Belonidae, ovšem na rozdíl od těch našich působící velmi křehce. Tento druh má velký areál rozšíření; v povodí Río Negro a na horním Orinoku žije velmi podobný druh P. petersi. Oba dorůstají délky asi 30 cm, ale jsou to výrazně štíhlé rybky, bohužel dost plaché.

Díky žlutočerně pruhované ocasní ploutvi je tato ryba nápadná, všimnete si jí i na trzích. Místní lidé ji označují hezkým jménem bocachico, což znamená v podstatě totéž, jako české slovo drobnoústka. Je to hejnová, velmi čilá, asi 30 cm dlouhá ryba, rozšířená hojně v povodí Orinoka.

Akvárium, číslo 19

biotopy

KLUB.AKVA.SK

Mladičké Myloplus rubripinnis. (Foto: Markéta Rejlková)

Myloplus rubripinnis Na některých místech s rychlejším proudem byla stohlavá hejna těchto palomet. Dospělců s typickým diskovitým tvarem těla a zbarvením ploutví bylo méně a potkávali jsme je víceméně jednotlivě. Je to jinak běžný, velký druh (> 30 cm!).

Brycon bicolor. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Bryconops cf. giacopinii. (Foto: Markéta Rejlková)

Laemolyta taeniata. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Laemolyta taeniata Možná si vzpomenete, že v llanos jsme chytili podobný druh hlavostojek L. orinocensis. Tady jsme je mohli krásně pozorovat, jak oždibují ponořenou vegetaci a neustále hledají svými malými tlamkami něco k snědku na kořenech a rostlinách. Jde o poměrně velkou rybu, vedle cichlid se neztratí.

Astyanax bimaculatus. (Foto: Jaromír Šmerda ml.) Leporinus maculatus. (Foto: Jaromír Šmerda ml.)

Astyanax bimaculatus Leporinus maculatus

Jeda z nejběžnějších teter v oblasti od Panamy po Amazonii – a právě proto jsem byla ráda, že jsem ji konečně viděla. Znáte to, ty „nejobyčejnější“ druhy často prostě nemůžete najít, i kdybyste se rozkrájeli. Na téhle lokalitě jich nijak moc nebylo. Je to žravá, až 20 cm velká tetra. Existuje sice spousta podobných druhů, ale bimaculatus by měl mít vždy – věrný svému jménu – dvě černé skvrny.

Tato fantastická ryba by u mě rozhodně vyhrála, kdyby se v Pozo Azul soutěžilo v sympatiích a vyvolaném úžasu. Posuďte sami, že je to vzhledově jedinečný tvor. Patří rovněž do čeledi Anostomidae a dorůstá délky až 20 cm. Bylo jich tu více jedinců pohromadě a moc se nebáli. Je to aktivní plavec a stále hledá nějaké jedlé zbytky v substrátu.

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

biotopy

(Foto: Jaromír Šmerda ml.)

(Foto: Markéta Rejlková) zaujímavosti

Macrobrachium spp. Nejrůznější krevetky jsme našli v porostech travin – Miloš přišel na to, že stačí jen do takových míst máchnout síťkou, a hned máme nový objekt na fotografování. Potkat krevety dál od břehu bylo těžší, ale zpravidla se držely okolo listí. (Foto: Markéta Rejlková)

Tolik tedy výčet zdejších nejen rybích druhů – jak vidíte, už se začínají opakovat, takže za pár měsíců budeme všichni společně znát ty nejběžnější jihoamerické druhy nazpaměť :-). Ale kdepak, to nehrozí – po slíbené doplňkové fotografické přehlídce z Pozo Azul v příštím čísle Akvária se začneme po Orinoku pomalu, ale jistě přesouvat k černým pralesním vodám; a tam jsou přeci jen trochu odlišní obyvatelé. Doufám, že se Vám naše společně ulovené snímky a zážitky zatím líbí!

(Foto: Markéta Rejlková)

Mirek pozoruje ryby a netuší, že je sám pozorován. Pro děti jsme byli podivíni. Dospělí by to neviděli o nic lépe, ale ti tu naštěstí žádní nebyli. (Foto: Markéta Rejlková)

(Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

zaujímavosti

HORKÉ RYBÍ NOVINKY TOHOTO LÉTA Ladislav Prohászka V uplynulých dvou prázdninových měsících vědecké časopisy nezahálely, spíše naopak. Nebudu vás tu však unavovat dlouhými přehledy všech popsaných ryb. Ale navzdory tomu, mnoho z těchto článků nás informuje o objevení – nebo často jen o novém pojmenovaní – tak zajímavých zvířat příhodné velikosti a atraktivního zbarvení, že se s nimi s velkou pravděpodobností v budoucnosti setkáme v nabídce importérských firem. Těch akvaristických, pochopitelně. Popsaných druhů ryb je dost; zkusím vybrat takové, které by nás akvaristy mohly zajímat.

Vraťme se však do jihovýchodní Asie za snad nejznámější akvarijní rybkou tamějších vod. Ano, i bojovnice se dočkala nové „sestry“; ze Sumatry byl před několika dny popsaný nový druh Betta pardalotos Tan, 2009 [5]. Jde o rybku, která se už i v Evropě nějakou dobu chová jako „trochu jiná Betta chloropharynx“ – liší se svým „pardálím“ zbarvením hrdla a skřelí, podle něhož byla pojmenována; kromě toho pochází ze Sumatry (konkrétněji z drobných potůčků na spodním toku řeky Musi), zatímco opravdový druh B. chloropharynx z ostrova Pulau Banka. Na své lokalitě žije spolu s Betta edithae. Tato nová bojovnice patří do skupiny waseri, která má momentálně sedm členů.

Velmi intenzívní je v posledním čase ichtyologický výzkum na území Číny. Jako příklad poslouží dva nové druhy sekavek: Yunnanilus ganheensis An, Liu & Li, 2009 a Yunnanilus spanitripes An, Liu & Li, 2009 [1]. Pokud vám název těchto rybek nic neříká, potom vězte, že několik zástupců tohoto rodu (zahrnuje okolo 30 druhů) se chová v akváriích – ať už těch popsaných, anebo označovaných pouze jako „sp.“. Stejná publikace, stejná provincie Yunnan, dokonce i příbuzná skupina ryb – to jsou společné znaky s dalším objevem, Beaufortia niulanensis Chen, Huang & Yang, 2009 [2]. Tento rod zde myslím není třeba akvaristickým fajnšmekrům představovat. O tomto novém druhu se mi bohužel nepodařilo zjistit žádné podrobnější údaje. Další příbuzný rod Garra také zaznamenal nové přírůstky – a opět z čínské provincie Yunnan Garra nujiangensis Chen & Yang, 2009 [3]. Za zmínku stojí rovněž nový poddruh Garra barreimiae wurayahi Khalaf, 2009 [4]. To jsme však už opustili Čínu, neboť byl popsaný z Arabských Emirátů – jestli se divíte, jaké ryby mohou žít v takové zemi, nebudete jistě zklamaní – jde o slepé jeskynní tvory! Autor popisu je mimo jiné sledoval, jak se šplhají proti vodopádům i několik metrů vysoko. A ještě poslední poznámku k rodu Garra: dnes se počet druhů blíží ke stovce a o další nové popisy dozajista nebude nouze.

Betta pardalotos. (Foto: H.H. Tan, [5])

Rovněž ne úplně neznámý je pro akvaristy další nový druh bojovnic z Malajského poloostrova, Betta kuehnei Schindler & Schmidt, 2009 [6]. Jde o tlamovce ze skupiny pugnax; bližší informace z originálního popisu již zveřejnil v češtině Martin Rose na Aquatabu [7], stejně jako o předcházejícím novém druhu Betta midas Tan, 2009 [8].

Garra barreimiae wurayahi. (Foto: Norman Ali Bassam Ali Taher Khalaf-Sakerfalke von Jaffa, [4])

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

Pan Tan se ale nevěnuje jen bojovnicím: popsal i novou rasboru z Kalimantanu (Borneo): Rasbora patrickyapi Tan, 2009 [9]. Odsud pochází rovněž další novinka Rasbora lacrimula Hadiaty & Kottelat, 2009 [10].

zaujímavosti

To je ode mě zatím vše, jiné zajímavé novinky najdete přímo v rubrikách Cichlidy a Živorodky. Smím-li si dovolit ještě jednou zdůraznit – čtěte originální popisy druhů, pokud máte možnost. Není to zdaleka jen informace o tom, že některá ryba dostala své jméno. I když i o tom lze s přáteli dlouho přemýšlet a debatovat :-). Popisy však často přinášejí zajímavé údaje o jiných druzích, které již chováme a o nichž se domníváme, že je dobře známe. Možná zjistíme, že se stále máme co učit. A v neposlední řadě bývají v popisech čím dál tím častěji fotografie živých ryb a podrobná data z lokalit. První slouží k oživení fantazie a druhé jistě také, ale i k čistě praktickým účelům při snaze o to, aby se našim pokladům dařilo. cichlidy

Rasbora patrickyapi. (Foto: H.H. Tan, [9])

Citované zdroje: [1] An L., Liu, B.-S. & Li, W.-X. (2009): Two new loaches of the genus Yunnanilus (Balitoridae) From Yunnan, China. Acta Zootaxonomica Sinica, 34 (3): 630-638. [2] Chen, Z.-M., Huang, Y.-F. & Yang, J.-X. (2009): A new species of he genus Beaufortia from Yunnan province, China (Cypriniformes, Homalopteridae). Acta Zootaxonomica Sinica, 34 (3): 639-641. [3] Chen, Z.-m., Zhao, S. & Yang, J.-x. (2009): A New Species of the Genus Garra from Nujiang River Basin, Yunnan, China (Teleostei: Cyprinidae). Zoological Research, 30 (4): 438-444. [4] Khalaf-Sakerfalke von Jaffa, N.A.B.A.T. (2009): Garra barreimiae wurayahi Khalaf, 2009. A New Blind Cave Fish Subspecies From Wadi Alwurayah Pools, Emirate Of Fujairah, United Arab Emirates. Gazelle: The Palestinian Biological Bulletin, 27 (90): 1-15. [5] Tan, H.H. (2009): Betta pardalotos, a new species of fighting fish (Teleostei: Osphronemidae) from Sumatra, Indonesia. The Raffles Bulletin of Zoology, 57 (2): 501–504. [6] Schindler, I. & Schmidt, J. (2009): Betta kuehnei, a new species of fighting fish (Teleostei, Osphronemidae) from the Malay Peninsula. Bulletin of Fish Biology, 10 (1/2): 39-46. [7] www.aquatab.net [8] Tan, H.H. (2009): Redescription of Betta anabatoides Bleeker, and a new species of Betta from West Kalimantan, Borneo (Teleostei: Osphronemidae). Zootaxa, 2165: 59-68. [9] Tan, H.H. (2009): Rasbora patrickyapi, a new species of cyprinid fish from Central Kalimantan, Borneo. The Raffles Bulletin of Zoology, 57 (2): 505–509. [10] Hadiaty, R.K. & Kottelat, M. (2009): Rasbora lacrimula, a new species of cyprinid fish from eastern Borneo (Teleostei: Cyprinidae). Ichthyological Exploration of Freshwaters, 20 (2): 105-109. [11] Reis, R.E. & Lehmann A., P. (2009): Two New Species of Acestridium Haseman, 1911 (Loricariidae: Hypoptopomatinae) from the Rio Madeira Basin, Brazil. Copeia, 2009 (3): 446-452. [12] Vreven, E. & Milondo, L. (2009): Description of Synodontis punu, new species (Siluriformes: Mochokidae) from the Lower Guinea ichthyofaunal province (Gabon and Republic of Congo), Africa. Ichthyological Exploration of Freshwaters, 20 (2): 97-104. [13] Costa, W.J.E.M. (2009): Species delimitation among populations of the eastern Tanzanian seasonal killifish Nothobranchius korthausae (Cyprinodontiformes: Nothobranchiidae). Ichthyological Exploration of Freshwaters, 20 (2): 111-126. [14] Hein, G. (2009): Hyphessobrycon pando sp. n., a new rosy tetra from northern Bolivia (Teleostei, Characiformes, Characidae). Bulletin of Fish Biology, 10 (1/2): 1-10.

Typová lokalita, snímek z března 2008. (Foto: H.H. Tan, [9])

Pro sumcaře tu máme také novinky: Acestridium gymnogaster Reis & Lehmann A., 2009 a A. scutatum Reis & Lehmann A., 2009 [11] – obojí z povodí Río Madeira. Jde o zvláštní štíhlé sumečky z čeledi Loricariidae. Jejich macatým protějškem by mohl být nový africký peřovec Synodontis punu Vreven & Milondo, 2009, ačkoli dorůstá délky sotva 5 cm [12]. Podobá se jinému málo známému druhu S. acanthoptetra a pochází z Konga a Gabunu. Rovněž z Afriky je tu nový halančík, Nothobranchius ruudwildekampi Costa, 2009 [13]. Jde vlastně o odštěpení populace Nothobranchius korthausae z povodí řeky Mbezi na základě určitých tělesných odlišností (méně rezavých pruhů na anální ploutvi samců, více paprsků v ocasní ploutvi a její chybící bílý lem apod.). A jako poslední zmíním popis nové tetry z Bolívie, která dostala jméno Hyphessobrycon pando Hein, 2009 [14]. Patří do skupiny bentosi, má mimo jiné nápadnou humerální skvrnu se světlejším okrajem vpředu a vzadu, samec má kratší hřbetní ploutev, než je v této skupině obvyklé. V popisu je zmíněná i lokalita na Río Manuripi – jde o typicky černou řeku s pH 5,9 a vodivostí 15 µS; vodní rostliny zastupuje jen Utricularia sp. Z dalších tetrovitých ryb tu žijí Carnegiella myersi, C. strigata, Hemigrammus unilineatus, Moenkhausia sanctaefilomenae, Nannostomus trifaciatus, Prionobrama filigera, Pyrrhulina vittata.

Akvárium, číslo 19

cichlidy

KLUB.AKVA.SK

POTÍŽE S ODCHOVEM ODCHYTOVÝCH HEROS SP. "ROTKEIL" Jan Bojko Dospělý pár Heros sp. "Rotkeil" obývá společenskou nádrž o objemu 2200 l ve společnosti dalších zástupců rodu Heros, dále jsou zde ryby rodu Satanoperca a nějací L-sumci. Samce jsem pořídil u importéra před cca 2 lety, samici jsem nedávno dovezl z jiné společenské nádrže. U obou jedinců se jedná o přímý import z Brazílie. Pár je i při své velikosti (samec 22 cm, samice 18 cm) v nádrži jednoznačně nejdominantnější a nemá jakýkoliv problém s případným ohrožením ze strany silnějších jedinců. Přesto se ani třetí výtěr nepodařilo dotáhnout ke zdárnému konci. Popis Tři pokusy následovaly teď v létě v rychlém sledu po sobě, v období asi 1,5 měsíce. Ke tření nebyly ryby vyprovokovány žádnými cílenými stimuly, jako je změna v potravě, výměna vody, apod. Co bych zmínil jako odpozorovanou možnou podmínku – klid v okolí nádrže. Čím méně externích vzruchů, tím více se ryby věnují samy sobě, chovají se přirozeně a tím pádem je i jejich oboustranný zájem vyšší. K prvnímu výtěru došlo v době mojí dovolené, kdy byly ryby cca 4 dny bez krmení a v naprostém klidu. Místo pro nakladení jiker bylo vždy stejné: plochý valoun situovaný zhruba uprostřed nádrže, na šikmo opřený o další kameny, chráněný ze tří stran kořeny a pozadím akvária. Počet jiker byl pro mě prvním překvapením, tipuji pouze okolo 50 ks.

Samec Heros sp. "Rotkeil". (Foto: Jan Bojko)

Chyba Jak jsem řekl – ryby jsou v akváriu dominantní a nemají problém vyčistit prostor až 1/3 nádrže, aby se k nim nikdo ani nepřiblížil. Problém nastal ve stádiu rozplavání a následného vodění mladých po nádrži. Co se totiž nestalo: k mému velkému překvapení nebyl pohyb mladých ze strany rodičů nijak korigován. V praxi to vypadalo tak, že se mladé rybky volně v chumlu pohybovaly, kam zrovna chtěly, aniž by byly rodiči běžným přenášením v tlamce jakkoliv usměrňovány. V případě nebezpečí pouze některý z dospělých jaksi „naznačil směr“, kam plavat, a potěr ho s určitým zpožděním následoval. Tím pádem jsem se ani moc nedivil, když jsem každé ráno pozoroval stále menší hlouček mladých jedinců. Po prvním neúspěchu jsem se utěšoval poučením se rodičů z této chyby, k mému zděšení ji ale opakovali u obou dalších pokusů. Nevím, zda se i mezi rybami najdou výchovným založením liberálové, nebo zda to tak chodí v Brazílii, ale u mě v nádrži je to tak akorát Recept na vraždu.

Oba rodiče se hned od počátku perfektně doplňovali při hlídání. V momentě krmení se šel vždy jako první nasytit samec. Nepřeháněl to ale, jak tomu občas je u jiných druhů cichlid, vždy jen tak něco „sezobl“ a běžel se vystřídat se samicí. Ta se však poté, co se potěr vykulil, už velice těžko vzdalovala, vždy jen bleskově na několik vteřin urvat něco u hladiny a ještě s plnou pusou zpátky k mladým. Během krmení jsem tak část potravy házel přímo k ní, počkal jsem ale až s druhou či třetí vlnou dávek. Při první vlně jsou mé ryby vždy poměrně zběsilé a hrozila by pěkná mela. Potud tedy nebyl v rodičovské péči žádný zásadní problém.

Celkový pohled na nádrž. (Foto: Jan Bojko)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

cichlidy

Srovnám-li navíc toto chování s jiným zástupcem rodu Heros, které jsem také dřív choval – Heros efasciatus, pak se právě v této fázi dramaticky liší. Ti totiž v zásadě bez přestání korigovali pohyb potěru právě přenášením jedinců v tlamě na bezpečnější místo. Při dalším budoucím výtěru se tedy pokusím odsát alespoň část rozplavaného potěru do sólo nádrže, kde vyzkouším samostatný odchov. Uvidíme, zda k tomu bude ještě příležitost; po posledním neúspěšném pokusu se zdá, jako by rodiče tak trochu rezignovali a jsou k sobě v současné době poněkud nevšímaví.

Hlídající samec. (Foto: Jan Bojko)

Vytírací kámen mezi spletí kořenů. (Foto: Jan Bojko)

Pár s mláďaty. (Foto: Jan Bojko)

Samice s mladými, detail, agresivní zbarvení. (Foto: Jan Bojko)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

cichlidy

DÍKY KRÁSKÁM Z GUINEY JSOU CICHLIDY BOHATŠÍ O DALŠÍ ROD: ENIGMATOCHROMIS Ladislav Prohászka Vlastně ne tak guinejským kráskám, jako spíše uznávanému odborníku na východoafrické cichlidy Antonu Lamboji vděčí cichlidáři za tuto horkou novinku na poli taxonomie. Ryby ve skutečnosti už plavou v akváriích nějaký ten rok; poprvé byly do Evropy dovezené snad už před dvěma desítkami let, i když tento údaj není ověřený. Bezpochyby se však rozšířily v roce 2004 pod jménem Pelvicachromis sp. "Blue Fin". V roce 2006 je spolu s detailními informacemi o lokalitě Lambojovi znovu dovezl Oliver Lucanus a na jeho počest byl nový druh nyní pojmenován. Na úvod snad citujme vysvětlení Antona Lamboje k názvu nového rodu Enigmatochromis: Enigma jako enigmatický (hádankovitý), s odkazem na poněkud přechodné znaky mezi rody Pelvicachromis a Parananochromis kvůli podobnosti pigmentace s prvním, ale anatomickým podobnostem s druhým rodem; chromis je obvyklé zakončení názvů afrických cichlid. Enigmatochromis je rodu mužského. Charakteristickými znaky tohoto rodu patřícího do tribu chromidotilapiini jsou např. počet šupin dokola ocasního násadce (12 oproti 13-16 u většiny jiných rodů; např. 16 u Pelvicachromis), stavba lebky, umístění postranní čáry, délka prvního paprsku prsní ploutve u samic (stejně dlouhý nebo delší než druhý paprsek), zbarvení mláďat apod. Enigmatochromis lucanusi Lamboj, 2009 je zatím jediným zástupcem rodu. V publikaci najdeme detailní popis včetně poznámek o chování ryb v akváriu, rozmnožování (jde o typicky monogamní druh, vytírající se do jeskyň) apod.

Neméně cenné jsou údaje o typové lokalitě – zatím je Enigmatochromis lucanusi znám jen z Foto River, což je malá savanová řeka nedaleko města Fria s těžbou bauxitu při pobřežní Guiney, severně od Conakry. Podle dat poskytnutých Oliverem Lucanusem je řeka široká 3-6 m, v období sucha hluboká jen 30-90 cm s viditelností asi 120 cm. V únoru 2006 (období sucha) tam bylo naměřeno pH 5,8; GH a KH nula a teplota 24 °C. Lokalitu obklopuje hustý les a do vody napadalo mnoho dřeva; břeh je hustě porostlý Anubias lanceolata a na spadaných kmenech rostou velké trsy Bolbitis heudelotti a jiných kapradin. Na dně říčky je jemný štěrk a málo větších kamenů. Na osluněných místech roste hustě Vallisneria. (Součástí popisu je i snímek místa.)

klub Zdroj: [1] Lamboj A. (2009): A new dwarf cichlid genus and species (Teleostei, Cichlidae) from Guinea, West Africa. Zootaxa 2173: 41-48.

Enigmatochromis lucanusi: A) samec z odchytu, ~40 mm SL, submisívní zbarvení; B) samec z odchytu, ~42 mm SL, agresívní zbarvení; C) samice z odchytu, ~38 mm SL, submisívní zbarvení; D) samice z odchytu, ~39 mm SL, agresívní zbarvení. (Zdroj: originální publikace, kde jsou mj. také fotografie mláďat [1])

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

klub

VYSLUZIL2 Miloslav Pešek V rubrike klub vám postupne predstavujeme niektorých členov KLUBu.AKVA.SK (teda všetkých, ktorí sú ochotní zdôveriť sa :-) a musím priznať, že posledné rozhovory sú realizované už s použitím mierneho násilia). Chceli by sme Vám priblížiť akvaristické zázemie týchto ľudí, ich názory, vízie a nielen to. Chceli by sme nakuknúť do ich akvaristickej kuchyne pod pokrývku ich umenia. V tomto čísle časopisu skúsime nazrieť trochu viac do súkromia jedného z členov nášho klubu, ktorý je s nami od začiatku a ktorého každý pozná ako usmiateho, blonďavého a v akvaristických kruhoch známeho človeka – Ivan Vyslúžil.

Meno: Ivan Vyslúžil Nick: vysluzil2 Bydlisko: Bratislava Akvária sú: v chovni, v suteréne paneláku Zameranie: šľachtené živorodky, ryby, krevety, rastliny – chov pre komerčné účely a výstavy živorodiek Počet akvárií: okolo 270 kusov Celkový objem: okolo 26 000 l

Ivan píše niečo o sebe a akvaristických začiatkoch takto: Tipujem, že som začal pred 11-12 rokmi. Začalo sa to tak, že ako protislužbu mi spravili 4 kusy 90-litrových akvárií. Prečítal som si jednu knižku o akvaristike. Ja som vtedy v podstate nevedel ani ako vyzerá gupka. Už neviem, ako sa tá tenká knižka volala. Obsahovala ale jednu dôležitú pasáž. A to chov planktónu. V robote som si hneď zriadil 1400-litrovú betónovú nádrž na chov planktónu. Tak som získal azda najbezproblémovejšiu potravu. Dokonca som dodal do akvaristiky akary modré, tilapie mozambické v počte asi 60 kusov. Na to, že som mal v akváriách len vzduchovacie kamienky, celkom dobrý začiatok. Netrvalo ani polrok a už sme traja založili chovňu oproti Slovnaftu. Boli sme tam rok. Baráky zbúrali, teraz je tam parkovisko. Presťahovali sme chovňu do bývalého atomového krytu. Pamätám sa, že na 8000 litrov vody som mal malý vzduchovací motorček, ktorý utiahol 5 kamienkov. Kŕmil som živým planktónom, nitenkou. Plné akvária rýb, vtedy sa mi darilo. Lenže atomový kryt nemal okná, tak som sa v roku 2001 sťahoval na druhý koniec mesta. Tam som si kúpil chovňu s 25 000 litrami. Mal som tam veľmi krutý začiatok. V štyroch pätinách chovne som mal ancistrusov. Išiel som na dva dni preč, tak som ich prekŕmil. Skoro všetko mi pokapalo. Boli to ťažké časy. Padali a padali a ja som som si nevedel dať rady. V roku 2002 som absolvoval prvú súťaž. Boli to IXX. Medzinárodné Majstrovstvá Slovenska XIPHO-MOLLY. Vyhral som ich s lyrovitými viedenskými mečúňmi. A začal som to skúšať s rastlinami. Ešteže som mal dobrého učiteľa, ktorý mi dal slušné základy. Viem, že v začiatkoch som sa trápil so zelenou cvernovitou riasou. A aby nebolo sťahovaniu koniec, tak tento mesiac sa sťahujem zas. Ak to dobre dopadne, tak sa moja 11 km cesta zmení na zbehnutie po schodoch. Bude tam vyššie nájomné, ale budem to mat v baráku.

Tak toto o sebe prezradil náš klubový kolega na úvod. S Ivanom sa môžeme stretnúť na burzách po celom ČeskoSlovensku a vyznačuje sa tým, že jeho urastená postava (výška 186 cm?) s blonďavou hlavou sa pohybuje za stolmi s nádhernými rastlinami nespočetných druhov (mimochodom všetci

sa čudujeme, kde ich berie, ale Ivan má svoje vlastné metódy pestovania, o ktorých s úsmevom rád mlčí :-), možno nám dnes niečo prezradí?). A samozrejme okrem rastlín v jeho predajných akváriách plávajú hlavne gupky, platy, mečúne, ktoré sa vyznačujú takmer vždy vysokou vitalitou a kvalitou,

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

ktorá zodpovedá genetickému materiálu šampiónov a víťazov rôznych výstav a súťaží. Totiž druhým miestom (ak nie prvým), kde sa v akvaristickom svete s Ivanom najčastejšie stretávame, sú práve súťaže a majstrovstvá v chove šľachtených živorodiek rôznych druhov a rodov. Pamätám si, že keď sme sa bližšie spoznali, zostal som prekvapený, že ten skromný usmiaty Ivan z burzy je víťazom, šampiónom nespočetných akvavýstav v najrôznejších kategóriách a niekoľkonásobným majstrom Slovenska, Európy. O jeho výsledkoch svedčí v chovni na hornej polici v zastrčenom kúte relatívne veľká zbierka pohárov z celého radu rôznych súťaži z rôznych ročníkov. S Ivanom sa mi spája ešte vlastnosť improvizácie, keď takmer z ničoho dokáže poskladať vzduchovací systém na burzu, respektíve riešenia rôznych stojanov a zariadení z logistického centra a skladu „co dům dal“, a v neposlednom rade k nemu patrí recesia, s ktorou nám na výstavkách v Bratislave predstavil Dunajský biotop s bagančou a rozbitou fľašou.

klub

(Foto: Miloslav Pešek)

Vieš, koľko máš akvárií (pripadne koľko litrov) a koľko druhov rýb? Tých, ktoré momentálne používam, je asi 200. Celkovo tak do 270 kusov. Mám prísavníky, živorodky, corydorasy, skaláre, labyrintky. Existuje nejaký druh, rod, čeľaď rýb alebo rastlín, poprípade bezstavovcov, ktoré určitým spôsobom uprednostňuješ a ktorým sa viac venuješ? Také, ktoré robí čo najviac ľudí. Ktoré vyžadujú čo najnižšiu starostlivosť a hovorí sa tomu, že sa robia samé. Príklad zo živorodiek: mečúne, gupky.

(Foto: Miloslav Pešek)

Ale teraz už skúsime od Ivana pomocou otázok dostať nejaké ďalšie informácie, ktoré by mohli byť pre akvaristov zaujímavé. Ivanko, na začiatok trochu filozoficky – vedel by si vyjadriť, v čom vidíš osobne zmysel akvaristiky? Dávaš mi veľmi ťažkú otázku. To je otázka pre novinára, a nie pre chovateľa.

(Foto: Miloslav Pešek)

Vieme, že za tvojimi úspechmi je kus driny. Po robote takmer každý deň smeruješ do chovne, odkiaľ odchádzaš pravidelne v neskorých nočných hodinách. Víkendy zase obetuješ burzám a akva-akciám po území celého bývalého Československa. Čo Ťa priviedlo k prevádzke chovne a čo Ťa pri akvaristike drží? Chcel som zarobiť peniaze. A dopadlo to tak, že výkupne ceny rýb sa nezmenili, vo veľa prípadoch znížili. Takže sa už veľakrát stalo, že chovňa fungovala len z peňazí, ktoré som zarobil vo svojom hlavnom zamestnaní. A tam som dostal spolu s ďalšími kolegami nedávno výpoveď, uvidíme, čo bude ďalej.

V praktickej akvaristike registrujeme v súčasnosti viacero smerov, od interiérovej estetickej akvaristiky (akvadesign, nature akvária, holandské akvária...) až po odchovne rýb a rastlinné farmy, obchody s importami a podobne. Aký máš na túto rôznorodosť názor, prípadne, ktorá oblasť akvaristiky je pre Teba najviac zaujímavá a prečo? Kedže mám chovňu, tak ma to najviac láka tým smerom. Ostatné sledujem, ale len tak priebežne, napríklad takou formou, že kamaráti, ktorí sa tým živia, mi sem tam o tom niečo naznačia, s niečím sa pochvália, posťažujú. Všetko je to obchod. Presadia sa len schopný.

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

klub

Aké ocenenie zo súťaži si najviac ceníš? Prípadne, čo považuješ za svoj najväčší akvaristický úspech? Mali by to byť samozrejme víťazstvá z ME. Ale cením si aj druhé miesta. Minulý rok som v mollynéziach skončil druhý. A to som v Nemecku vyhral jedno kolo takým spôsobom, že priateľ z Banskej Bystrice Rišo Cirák ryby dopravil do Prahy, odkiaľ až nasledujúce dni ich Nemci odviezli do Nemecka na druhé kolo. Iná kolekcia mi v Prahe získala druhé miesto a sčítaním som skončil celkovo druhý. Vyhrať v Nemecku je pre mňa cenné. ...a čo považuješ za svoj neúspech, respektíve veľký neúspech? Keď ja si pamätám len kladné veci. Negatíva zabúdam.

(Foto: Miloslav Pešek)

Mám Ťa zaradeného do skupiny akvaristov, chovateľov, ktorí sa zúčastňujú akváriových výstav, súťaží. Aký je Tvoj názor na túto stránku nášho koníčka? Tu to najviac smrdí akvaristikou. Keby nebolo súťaží, s 99,9 percentnou pravdepodobnosťou by som s akvaristikou skončil. Ľudí z tejto skupiny si nadmieru vážim. Obetavých, dávajúcich veľa voľného času v prospech svojho koníčka. Príklad – tento týždeň som bol odniesť do Viedne súťažné kolekcie zo Slovenska, Ostravy a Brna. Náš rakúsky priateľ Max Kahrer absolvuje 1500 kilometrov do francúzskeho Mehru, kde sa koná 4. kolo ME Poecilia reticulata – triá a páry. Cestou ešte vyzdvihne nemeckého posudzovateľa s rybami. V príjemnom posedení s rakúskymi kolegami som sa dozvedel viac o ich spolku. Úprimne som im závidel. Ich posedenia každé 2 týždne, ich školenia posudzovateľov každého štvrťroka, širokú základňu. Potešilo ma, s akou úctou rozprávajú o Mariánovi Stierankovi, našom predsedovi posudzovateľov. S priateľom Ostrzilom z Viedne spolu pôjdeme posudzovať do Plzne, už sme sa podpichovali. V stretnutiach s českými, poľskými, rakúskymi, nemeckými akvaristickými priateľmi vládne neopísateľná atmosféra. Úcta, ústretovosť. Žiadne špekulovanie. V Plzni majú na to špeciálne pomenovanie: Keď je niekto vychcálek, chlapi to hneď odhalia. Ak chce niekto robiť súťažnú akvaristiku, má možnosť presadiť sa len tvrdou prácou. Princíp je jednoduchý. Za svoju drinu dostane len diplom, maximálne dáky pohár.

(Foto: Miloslav Pešek)

Čo by si odkázal tým, ktorí sa tomuto (súťažnému) smeru akvaristiky chcú venovať? Že ich to bude stáť veľa driny. A keď budú dobrí, bude tej driny oveľa viac. Najťažšie je dochovať a pripraviť ryby na transport. Potom čaká na nich zodpovednosť aj za ostatných chovateľov. Stávajú sa totiž súčasťou kolektívu. Presvedčil som sa o tom v Čechách, Poľsku, Rakúsku, samozrejme aj doma. Nie je to pre detičky, ani pre študentov. Súťažia napríklad v gupkách podľa mojich postrehov len tí životom skúsenejší. Takí, ktorých prípadný neúspech hneď neodradí. Tam nie je miesto pre fňukanie, jajkanie, lamentovanie. Sem tam sa ukážu medzi súťažiacimi aj ženy, možno manželky chovateľov. Dúfam, že im nekrivdím.

(Foto: Miloslav Pešek)

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

klub

Ráno, keď som sa zobudil, povedal som si, že s akvaristikou skončím. V jeden mesiac som totiž musel uhradiť strašne veľa peňazí za nedoplatok kúrenia, vody, potom nájomné, aj elektrinu a mnoho iných položiek. Po príchode do chovne som nakŕmil bez nejakej chuti niečo robiť a zobral som si okuliare a prezrel som pár akvárií. Pri pohľade na niektoré ryby som hneď vedel, že nekončím. A akú rybu by som chcel? Chcel by som mat nie jednu, ale rovno 12 prvotriednych gupiek, toľko je totiž potrebné mať, aby sa chovateľ stal majstrom Európy :-). Využívaš pri starostlivosti o svoje akváriá nejaké zvláštne postupy, triky? Ako vyzerá starostlivosť o Tvoje akváriá? Jeden môj bývalý spolupracovník vravieval: „Komu sa nechce robiť, vymýšľa. Takže, tých trikov používam veľa. Starostlivosť, nakŕmim podľa potreby, dodám živiny rastlinám, sem tam aj odkalím. Obyčajná rutina. Nič navyše.

(Foto: Miloslav Pešek)

Pritom gupky, v úvodzovkách ak dáte do kýblika, semtam im hodíte dáku omrvinku z pečiva, sa vám v tom kýbliku budú množiť, rásť budú aj keď slabo, ale budú. A budú žiť. Lenže dochovať súťažnú kolekciu, to je iné sústo. Je veľa chovateľov, ktorí začali, a potom tie výhovorky. Minulý rok v celkovom hodnotení na prvých deviatich miestach boli Nemci, desiaty bol Poliak, atď. Tento rok som v prvom kole v Poľsku ôsmych Nemcov porazil, jeden mal ako ja rovnaké bodové ohodnotenie. Ďalšie dve kolá... už sa môžem len vyhovárať. Napríklad, že budúci rok už nebudem musieť dochádzať do chovne. Pri slove „výhovorky“ som si spomenul na jeden vtip. Príde podnikateľ za dedkom na dedinu a chce od neho, aby mu odkladal slepačí trus. Dedko zbiera, aj keď podnikateľ dlho nechodí, zbiera ďalej. Po dlhšom čase sa podnikateľ objaví. Pýta sa dedka. A kohúta máte? Mám. A je tam aj jeho trus? Je. Tak potom to nechcem.

(Foto: Miloslav Pešek)

Ako by vyzeralo Tvoje vysnené akvárium? Tých už vlastním veľa. Ale láka ma záhradné jazierko.

(Foto: Miloslav Pešek)

Prezradíš nám návod na pestovanie takých krásnych rastlín, ako sa darí Tebe? No čo už. Jednotlivcom som to povedať nechcel, aby to nezneužili. Takže teraz prezradím to, čo sa nikde v knihách nepíše, v školách sa to neučí, v časopisoch sa to nedočítate. Dodávam TUKY. Tuk a rastliny. Ak to niekomu nejde do

A keď sme už pri tých snoch – snívaš v súčasnosti o nejakej rybke, rastline, ktorú by si chcel mať? Ja o rybách už nesnívam. Ale keď hovoríme o snoch, tak raz večer pred spánkom som si prezrel účet za elektrinu. Normálna záloha. Rátal som, že príde až o mesiac neskôr.

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

súvisu, nech skúsi pouvažovať pri týchto názvoch – repka olejná, arašidy, slnečnica. Aj keď tieto rastliny nesúvisia s akvaristikou, obsahujú tuky. Čiže som spozoroval, že rastliny v akváriu rady prijímajú tuky.

klub

Fajn. Od detí som dostal diplom za najlepšieho otecka a akvaristu na svete. Mám ho vyvesený v chovni. V byte žiadne akvárium nemám, manželka mi odporučila stojan, čo som mal, zlikvidovať. Ale vnukovi kúpila guľu a ja som dodal karasa. Má ho asi pol roka a ten karas je vitálnejší, ako v niektorých akvaristikách jeho druhovia.

(Foto: Miloslav Pešek)

Obľúbený nápoj (nealkoholický a alkoholický)? No, v tomto veku mám rád čaj na kĺby z lekárne. Fajčíš? Chceš niečo k tejto záľube mnohých povedať? Nefajčím, a tí, čo fajčia, majú občiansky preukaz, tak to nekomentujem. Vieš si predstaviť situáciu, že by si musel zrušiť všetky svoje akváriá? Čo by to pre Teba znamenalo? Hovorí sa: Akvarista je šťastný dvakrát v živote. Prvýkrát, keď si kúpi akvárium. Druhýkrát, keď sa ho zbaví. A čo by to pre mňa znamenalo? Dal by som si ruky v bok a prechádzal sa okolo Dunaja... ale veď ja už doma žiadne akvárium nemám. Ja som si zaobstaral chovňu :-).

(Foto: Miloslav Pešek)

Ako jeden z pamätníkov si určite živo pamätáš časy, kedy v obchodoch bol oveľa menší sortiment rýb a ak akvarista niečo chcel, musel si to zohnať/vyrobiť sám. Na druhej strane, akoby bola vtedy akvaristika (aj komerčná) stabilnejšia a istejšia pre podnikanie. V čom vidíš zásadné pozitíva a negatíva akvaristiky v minulosti a súčasnosti? Zoberiem len slovenskú akvaristiku. Ak ľudia chodia potraviny, benzín, oblečenie nakupovať do Rakúska, pretože je to tam lacnejšie; ak nájomné v akvaristickom obchode vo Viedni je nižšie ako v Bratislave; a pritom cena napr. mečúňa je v Bratislave niekoľkonásobne nižšia ako vo Viedni... Potom je jasné, že situácia pre normálneho akvaristu je priaznivá. Je aj omnoho širší sortiment tovaru ako pred 10 rokmi. Dovozové ryby sú v hojnom počte, aj liečiv je dosť.

(Foto: Miloslav Pešek)

Nedá nám nespomenúť, že už si úspešným a šťastným dedom. Ako je to u Teba so spojením pojmov akvaristika a rodina?

Máš momentálne nejaký akvaristický cieľ, želanie? Najbližší – presťahovať chovňu.

Akvárium, číslo 19

KLUB.AKVA.SK

klub

A čo krevetky, raky, slimáky? Chováš? Aj množím.

(Foto: Miloslav Pešek)

Chcel by si našim čitateľom niečo odkázať, povedať? Niečo, na čo sme Ti neumožnili reagovať prostredníctvom našich otázok? KLUB.AKVA.SK na Vás čaká. A ešte, že akvaristika je strašne jednoduchá. A najlepšie je ísť svojou vlastnou cestou. Rovnaký výsledok v akvaristike sa dá dosiahnuť mnohými spôsobmi, treba si vybrať ten, ktorý nám najviac vyhovuje. Keby som mal napríklad vnukovi odovzdať skúsenosti v dôležitých akvaristických veciach, vždy by na to stačili dve, tri vety.

(Foto: Miloslav Pešek)

Vážení akvapriatelia, to bol náš Ivan; nabudúce príde na rad zase niekto „akva–iný“. Ak mate želanie spoznať niekoho konkrétneho, sem s tipom --> píšte na adresu klub@akva.sk! Mimochodom: mohli by ste už ráz napísať, reagovať? Lebo inač ani nevieme, či Vás táto rubrika zaujíma ;-) a či ju vôbec niekto číta. Mojím typom na budúcu reportáž je Raviolka, ale tá sa bráni, že Raviolky je v tomto časopise až moc! Čo vy na to? (Foto: Miloslav Pešek)

Ozaj Ivan: Ako stojíš so súťažami tento rok? Guppy, Xifo...? Guppy som rozbehol zatiaľ najlepšie v mojej kariére. Xipho-moly budú až v auguste. Myslím len ME.

To by bolo už naozaj všetko a dovolili by sme si Ivanovi poďakovať za jeho čas a ochotu. Ahoj Ivan, a dovidenia v Plzni, Brne, Ostrave, Rychnove, Úvaloch, Martine, Bystrici... a samozrejme v Bratislave na Akvajeseni 2009: 3.-4.10.2009.

(Foto: Miloslav Pešek)

Akvaristická zima 2009 Bratislava, DK Ružinov, 21.-22.11.2009

Súťažná výstava

miniakvárií 3. ročník

Pravidlá súťaže: ● zúčastniť sa môže každý priaznivec akvaristiky bez ohľadu na vek; účastnícky poplatok sa nevyberá ● záujemcovia sa musia prihlásiť na e-mailovou adresu klub@akva.sk najneskôr do 10.11.2009 s uvedením svojho mena a tel. kontaktu ● súťaže sa môžu zúčastniť akváriá s objemom max. 30 l; akvária budú opatrené krycím sklom ● KLUB.AKVA.SK zabezpečí stojan, osvetlenie na nádrže štandardnej veľkosti (výška 20 cm) a vzduchovanie ● akvárium s rozmermi 30 x 20 x 20 cm je možné si zapožičať v priebehu Akvajesene 3.-4.10.2009 v DK Ružinov (je potrebné požiadať o to najneskor 25.9.2009); za každé zapožičané akvárium účastník zloží zálohu 150 Sk, ktorá mu bude vrátená po odovzdaní akvária ● inštalácia a zariaďovanie miniakvárií bude prebiehať najneskôr v piatok 20.11.2009 v čase medzi 12:00-22:00 (bude upresnené) ● najneskôr do 18.11.2009 musí každý súťažiaci poskytnúť organizátorom zoznam rastlín a živočíchov, ktoré v miniakváriu použije – organizátori sa zaväzujú nezverejňovať túto informáciu až do zahájenia ● každý účastník si musí sám zaistiť substrát, rastliny, prípadne živočíchy – ich výber závisí plne na voľbe súťažiaceho; vzhľadom k veľkosti nádržiek odporúčame zvoliť živočíchy primeranej veľkosti! ● dekorácia a celková štylizácia miniakvárií nie je predpísaná; súťaží sa v dvoch kategóriách: “Okrasné miniakvárium” a “Biotop” ● v rámci výstavy je súťažiacim povolený predaj miniakvárií – podmienkou je ponechanie miniakvária v expozícii až do úplného skončenia výstavy a zaplatenie 10 % z ceny do pokladne KLUBu.AKVA.SK ● nedodržanie týchto pravidiel je dôvodom k vylúčeniu účastníka/miniakvária zo súťažnej výstavy

Hodnotenie vystavených miniakvárií: ● hodnotenie vystavených miniakvárií bude prebiehať hlasovaním verejnosti ● každý návštevník Akvaristickej zimy 2009 po zaplatení vstupného obdrží hlasovací lístok, ktorého prostredníctvom môže odovzdať hlas trom súťažným miniakváriám (3, 2, resp. 1 bod) ● vyhodnotenie hlasovania verejnosťou vykoná Rada KLUBu.AKVA.SK bezprostredne po ukončení výstavy v nedeľu 22.11.2009 o 15:00 ● doplnkovo bude hlasovať aj porota v dvoch kategóriach: 1. “Okrasné miniakvárium” (podľa kritérií Celkový dojem, Živočíchovia, Rastliny, Využitie priestoru, Originalita) a 2. “Biotop” (podľa kritérií Celkový dojem, Živočichovia, Autentičnosť, Využitie priestoru, Originalita) ●vyhlásenie výsledkov hodnotenia poroty prebehne v sobotu 21.11. v rámci prednáškového popoludnia ● za päť najúspešnejších súťažných miniakvárií budú ich vystavovatelia odmenení vecnými cenami ● vecné ceny obdrží aj päť vylosovaných návštevníkov, ktorí odovzdajú hlasovací lístok s kontaktnými údajmi – platné budú len lístky s vyznačením minimálne jedného zvoleného súťažného akvária

Medzinárodné majstrovstvá bojovníc Betta splendens

KLUB.AKVA.SK PROPOZÍCIE Termín:

3. október a 4. október 2009 od 9:00 do 15:00 hod.

Miesto:

DK Ružinov, Ružinovská 28, 821 03 Bratislava mapa: http://klub.akva.sk/src/mapa_ruzinov.jpg

Nahlasovanie rýb:

do 15. septembra 2009 na adrese klubu: KLUB.AKVA.SK Jeséniova 19 831 01 Bratislava GSM: 00421 904 142 501 e-mail: klub@akva.sk

Doručenie rýb:

štvrtok 1. októbra 2009

Posudzovanie rýb:

piatok 2. októbra 2009 10:00-20:00

Adresa pre zasielanie rýb:

Branislav Barčin Slatinská 8 821 07 Bratislava V prípade záujmu o zaslanie rýb letecky, prosím kontaktuje klub@akva.sk pre bližšie informácie.

Dražba:

Pravidlá:

Ryby budú dražené formou trvalej dražby. Dražobná listina bude umiestnená na viditeľnom mieste v priestoroch výstavy. Zápisy do tejto listiny budú možné do 4. októbra 2009 - 12:00, kedy sa začínať aj finálne draženie. Po ukončení dražby bude prebiehať vydávanie vydražených rýb.

• Výstava bude organizovaná ako po minulé roky podľa „štandardu ČLA“, ktorý je podobný štandartu IBC. • Kolekciu tvorí jeden samček alebo samička druhu Betta splendens; ktorý bude zaradený do príslušných tvarových a farebných variantov podľa „štandardu ČLA“ pre posudzovanie bojovníc Betta splendens. • Súťažiť môžu organizovaní aj neorganizovaní chovatelia. • Jeden chovateľ môže vystaviť maximálne tri kolekcie rovnakej výstavnej triedy a farby, celkový počet kolekcíí nie je obmedzený. • Ryby budú vystavené v celosklenených lepených akváriách s objemom 2 l. • Osvetlenie bude halogénové – spektrum denného svetla. • Celkový víťaz získava pohár „Best of Show“– najlepšia ryba výstavy, víťaz každej súťažnej triedy získa víťazný pohár. Diplom obdržia chovatelia, ktorí sa umiestnia na prvých troch miestach v jednotlivých súťažných triedach. Výsledková listina bude zverejnená na stránkach http://klub.akva.sk najneskôr do 10. októbra 2009. • Doručením rýb vyjadruje každý účastník súhlas s týmito pravidlami. Každá ryba bude zaradená do dražby, v prípade, že chovateľ so zaradením nesúhlasí, musí o tom informovať organizátora pri nahlasovaní rýb.

Výstavné triedy: Samci: Plakat (PK) - PK1-A: Show Plakat, jednofarebné - PK1-B: Show Plakat, viacfarebné - PK2-A: Symetrický Plakat, jednofarebné - PK2-B: Symetrický Plakat, viacfarebné Halfmoon (HM) - HM-A: jednofarebné - HM-B: viacfarebné Crowntail (CT) - CT-A: jednofarebné - CT-B: viacfarebné Roundtail (RT) - RT-A: jednofarebné - RT-B: viacfarebné

Veiltail (VT) - VT-A: jednofarebné - VT-B: viacfarebné Doubletail (DT) - DT-A: jednofarebné - DT-B: viacfarebné Kombinované variety (CV)* - CV-A: jednofarebné - CV-B: viacfarebné Samice: Singletail (SF) - SF-A: jednofarebné - SF-B: viacfarebné Doubletail (DF) - DF-A: jednofarebné - DF-B: viacfarebné

* Do tejto triedy sú zaradené všetky ostatné variety, ktoré sa nedajú zaradiť do definovaného štandardu. Patria medzi ne tieto variety:: DeT – Deltatail eVT – Extended Veiltail CTPK – Crowntail Plakat DTPK – Doubletail Plakat CTDT – Crowntail Doubletail TT – Tripletail (trojitá caudale) a dalšie variácie ako napríklad extrémne formy Rosetailov

Upozornenie – v prípade nedostatku nádrží nemusia byť nenahlásené, alebo neskoro doručené ryby zaradené do súťaže!

V Bratislave 1. júla 2009 MartinHaláč Predseda klubu

Branislav Barčin Vedúci výstavy