Reportáž z pěstování

from Soft Secrets CZ 11-01

by SoftSecrets

Soft Secrets na festivalech 2. Část / Výzkum

Stonehedge

Sagarmatha Seeds

Od Mr. Silly

Prostředí: 250 W Způsob pěstování: v eco-test-cab Médium: Bio-Biz All-Mix Hnojivo: Bio-Biz Bloom Doba růstu: 21 dní Doba květu: 70 – 80 dní Struktura rostliny: rozvětvená Struktura palice: khaki protáhlá Aroma: orientální koření Efekt: silné slavnostní stoned Sklizeň: 10 g

Když jsme se před nějakou dobou poflakovali v okolí coffeeshopů v Amsterodamu, v jednom z nich – Grey Area – nám dali malý dárek v podobě dvou semínek „Stonehedge“. A potom, že tam nežijí milí lidé. Jakmile jsme dorazili domů, hned jsme semínka zasadili, abychom zjistili, co jsou vlastně zač. Obě rostliny si byly hodně podobné během vegetativní fáze a pěstoval jsem je pod recyklovanou 250 W jednotkou. Jedná o velmi ekologický způsob a je velmi vhodná pro potřeby testování strainů (protože o veškerou práci se postarají rostliny a ne žárovka) a má skleněný předek. Jako médium jsme zvolili All-Mix a zhruba v půlce jsme ještě přimíchali do zálivky několikrát Bloom. Jedna z rostlin byla o něco málo kratší, než ta druhá, ale každá z nich měla nádherně khaki olivovou barvu s pěkným lístkem do špičky. Tyhle rostliny rozhodně nebyly průměrné skunky, ale unikátní druh sativy.

Z o něco vyšší rostliny se nakonec vyklubal sameček, což jsme zjistili, když jsme přehazovali cyklus světla na 12/12. Bohužel jsme si samečka nenechali. Tak jako i druhá rostlina, vypadal velmi exoticky (žijeme proto, abychom se poučili z našich chyb!). Samička byla ostřihána hned v tom momentě, co jsme zjistili, že se jedná o samičku (jak nám poradili pěstitelé). Rostlina byla první týdny neočekávaně vitální a tím, že byla přistřižena, jsme docílili vytvoření dvou hlavních větví o velikosti asi 50 cm každá, což bylo ideální pro naše testování. Na vrcholku se začala utvářet pěkná palice. Nižší palice byly docela malé, čím výše po stonku, tím byly větší. Snížili jsme cyklus světla na pouhých devět hodin během finální fáze doby kvetení a přidali jsme ještě více větrání (je to standardní eco-test-cab).

V tomto omezeném prostředí rostlině trvalo asi 70-80 dní, aby dospěla. Květy byly lehčí než malý koloušek; aroma bylo pěkně hašišově kořeněné. Střihání zabralo dvě minuty. Když jsme ji usušili a uskladnili, dvě hlavní palice byly vybrány jako vzorek – musíme dodat, že byly nejsilnější s největším obsahem pryskyřice. Všechny měli stejnou vůni i efekt high byl úplně stejný. Během kouření jste opravdu cítili kořeněnou vůni pryskyřice doprovázenou dlouhotrvajícím a slavnostním stoned efektem. Je opravdová škoda, že jsme se ještě nevydali zpět pro další balíček Stonehedge, protože je to jedna z nejlepších sativ, které jsme kdy testovali.

k2

Homegrown Fantaseeds

Od Mr. Muddle aMr. Rush/foto DJS & Nas

Prostředí: Sun Lighter 125 Způsob pěstování: standardní ze semínka Médium: John Innes Compost a perlit Hnojivo: hnojivo pro Bonsai a voda z kohoutku Doba růstu: 40 dní Doba květu: 55-63 dní Struktura rostliny: ve tvaru kopí Struktura palice: pevné ve tvaru hory Aroma: štiplavý skunk Efekt: těžké bzučení Sklizeň: 12-14 g na rostlinu

Toto bylo naše první seriozní pěstování indoor. Naše semínka K2 jsme si koupili přímo od pěstitelů. Chtěli jsme něco krátkého a kompaktního – jednoduše vhodné pro pěstování v komoře. Pět semínek z celkového počtu deset jsme vložili na navlhčené ubrousky. Přežili nám pouze dvě, protože ubrousky moc vyschly. Přeživší dva kousky jsme zasadili do malých červených nádob John Innes #3, #4, nebo #5(už si přesně nepamatujeme, jaké to byly vlastně) do poměru 50:50 s perlitem. V té době jsme neměli po ruce žádné pořádné hnojivo, proto jsme je začali hnojit s hnojivem pro bonsaje. Jinak jsme je zalévali studenou vodou z kohoutku. Po několika týdnech jsme zjistili, že kořínky prorůstají skrz květináč, takže jsme je přesadili do ještě větších nádob.

V komoře jsme měli větrák z počítače, který byl vzadu a pak vibrující ventilátor vepředu. Bylo léto, takže jsme kytky chtěli mít pěkně v chládku. Použili jsme Sun Lighter 125. Po třiceti dnech jsme změnili cyklus na 12/12, ručně střídaný a pomalu se začalo objevovat chmýří. Ani jsme neměli v té době časový spínač. Ze začátku palice až neuvěřitelně rychle nabývaly, a pak zpomalily až do týdne šest, kdy zase začali strašně rychle růst a pomalu to vypadalo, že jsou už hotové.

Z čisté neznalosti jsme jednu rostlinu ostřihali moc brzo, abychom mohli pěkně testovat. Byla to doslova svatokrádež! S druhou rostlinou jsme si dali už načas. Nechali jsme ji pěkně uzrát a ukázat se v celé své kráse. Hlavní rostlina vypadala opravdu jako typická K2 – pěkně pokrytá krystaly. Strávili jsme nepřeberné množství času pozorováním té nádhery. Tyto dvě malé rostlinky v nás obou zanechalo lásku k pěstování indoor. Ve zkratce jsme byli naprosto uchváceni. Nakonec jsme sebrali odvahu a po 63 dnech jsme sklidili.

Struktura rostliny byla podobná tvaru kopí, s palicemi o průměru 5-7 cm a nahoře byla pěkně naducaná hlavní palice. Nezbyl nám skoro žádný odpad, jen trochu listoví. Co se týče barvy, tu si rostlina ponechala až skoro do konce, s pěkně světlezeleným nádechem. Struktura palice byla pěkně tmavě zelená a lepivá s nádechem oranžově – červené. Když jsme ji stříhali, voněla po skunku. Usušení trvalo přes 14 dní, a proto jsme se nemohli dočkat pokouřeníčka. Chuť nebyla rozhodně ani trochu podobná štiplavému kouři, ale pěkně krémová. Bzučení se dostavilo rychle a bylo hodně intenzivní. Sklizeň byla v pohodě a opravdu jsme byli spokojeni s nabízenou kvalitou.

Blueberries

Black Label

Od Mr. Topsy Turvy/ Foto DJS & Nas Blueberries jsem dostal od Soft Secrets UK. Ze třech semínek se mi povedly tři zdravé rostliny. Semenáčky vykořenily v Jiffy7 a poté jsem je přesadil do malých květináčů se zeminou Canna Coco. Dával jsem jim Dr Hornby Iguana Juice Grow. Když začali prorůstat kořeny, přesadil jsem je do 15ti litrových květináčů s tím samým médiem. Všechny tři rostliny jsem pěkně přistřihnul u 5. uzliny a zároveň jsem odebral i několik vršků (abych je naklonoval) a zatočil hlavní stonek. Hnojivo Dr Hornby Iguana Juice Grow jsem změnil na Bloom, jakmile jsem jim po 28 dnech přeměnil období růstu na dobu květu.

Všechny rostliny rostly pěkně zdravě a to až do výšky skoro 120 cm. Rostliny byly opravdu obrovské, a pokud byste je pěstovali vedle rostlin skunku, velice dobře byste viděli vliv sativy. Jedna z Blueberries měla úplně fialové kalichy a ty jí zůstaly až do samotné sklizně. Další dvě rostliny měly spíše nádech modro-šedivý, sem tam odstíny fialové. Listy byly pěkné a dlouhé a všechny květy skoro až přetékaly pod tíhou pryskyřice. Po 40 dnech jsem začal používat Top Max, doprovázený proplachováním před samotnou sklizní.

V období sklizně byly palice pěkné a kompaktní na šedivo-modrých rostlinách, jako když je šedivý papoušek ostříhaný dohola. Chuť byla velmi ovocná. Musím dodat, že palice byly tuhé ale také o něco menší. Chuť té purpurové rostliny byla pižmově sladká s nádechem jakoby dobře vyuzené šunky a ostré indické směsi. S výnosem jsem byl velmi spokojený, jelikož na jednu rostlinu připadlo více než 50 gramů. I po šesti měsících ve sklenici je pořád velmi dobře vidět nádherné šedivě-modro purpurové tóny. Při kouření Blueberry hodně záleží na typu palice, někdy je chuť hodně ovocná, někdy pižmová anebo dokonce kombinace obou. Celkový efekt a záchvěvy byly stoned.

Prostředí: 600 W Způsob pěstování: hodně zastřihovaná Médium: Canna Coco Hnojivo: Iguana Juice a Top Max Doba růstu: 28 dní Doba květu: 65-70 dní Struktura rostliny: vysoká a kompaktní Struktura palice: dlouhé palice Aroma: pižmové ovoce Efekt: stoned Sklizeň: 50g + na rostlinu

Ze světa počítačů: Sid Meier´s Civilization V Nová rubrika je tady!

Možná se divíte, co dělá recenze na počítačovou hru v našem magazínu. Vysvětlení je jednoduché – kuřáci marihuany jsou lidé hraví a mají sklony k zásekům. A interaktivní zábava je dokonalým prostředkem, jak těchto dvou vlastností naplno využít. Upravte historii k obrazu svému! Recenzent: Jindřich Krása

Dnes vám představím kousek, na který jsem netrpělivě čekal celých pět let. Každý díl série Civilization znamenal pro mnoho hráčů spoustu probděných nocí, zameškaných hodin ve škole (případně absencí v zaměstnání) a částečnou ztrátu kontaktu s reálným světem. Jenomže ono vytvořit mocnou civilizaci, když máte pro začátek k dispozici pouze několik osadníků vybavených jen trochu vylepšenými klacky, zabere dost času.

Základy této tahové strategie se za dvacet let od vydání první Civilizace nezměnily – na vhodných místech zakládáte města, vylepšujete je, budujete mocnou armádu a snažíte se ovládnout svět. Zní to jednoduše. Ale není. Vyprávět by vám o tom mohli Napoleon, Čingischán, César a mnoho dalších imperátorů, panovníků a panovnic, kterým se tento sen nepodařilo naplnit.

V pátém pokračování série máte mnoho možností, jak svého cíle dosáhnout. Koluje ve vašich žilách krev válečníků? Převálcujte hlavní města ostatních říší vojenskou silou. Sázíte na diplomacii? Přimějte ostatní národy, aby vás dosadily do čela OSN. Věříte v technologický pokrok? Investujte více prostředků do výzkumu a umožněte svým lidem cesty do vesmíru. Nebo snad upřednostňujete vzdělání? Přiveďte k životu projekt Utopie. To jsou způsoby, jak ovládnout svět. Cesta ke každému z těchto vítězství je ale nelehká.

Civilization V nemá žádnou kampaň. Namísto snahy o plnění různých questů si můžete volně budovat svět k obrazu svému, nebo se pustit do multiplayeru. Ať už si vyberete jednu, nebo druhou možnost, než se pustíte do hraní, musíte si zvolit civilizaci, za kterou budete hrát. Každý z národů má svého vůdce, který přináší lidu (a tedy i vám) určité výhody a speciální jednotky, takže už v této fázi se musíte rozhodnout, jakým způsobem chcete vítězství dosáhnout. Například německý vojevůdce Otto von Bismarck vám umožní produkovat mocnou jednotku Panzer, což ocení bojechtivý hráči, ruská vladařka Kateřina má schopnost Sibiřské bohatství, díky které dosáhnete vyšší těžby strategických surovin a třeba arab Harun Al-Rashid umožňuje postavit bazar, zlepšující produkci luxusního zboží. Na druhou stranu je nutno dodat, že i s vyloženě vojensky založeným vůdcem můžete dosáhnout kulturního vítězství. Jen je to o něco složitější.

V novém pokračování se samozřejmě dočkáte mnoha změn. Tou zřejmě nejdůležitější je, že herní mapa již není tvořena čtverci, ale šestiúhelníky (hexy). A tady musím uznat, že se jedná o obrovský posun k lepšímu. Koneckonců svět je kulatý a vymodelovat ho ze čtverců je jaksi nevyhovující. Znáte třeba deskovou hru Osadníci z Katanu? Taky hexagony. Je to prostě fungující a podle mě i nejlepší systém zobrazování imaginárního světa.

S přechodem na šestiúhelníkovou mapu došlo zároveň k úpravě v umisťování jednotek. V předchozích dílech jste mohli na jeden čtverec postavit libovolné množství vojáků, obklíčit tak nepřátelská města obrovskou armádou a poté pod heslem „Nas mnogo“ převálcovat jakkoliv vyspělou obranu. To už není možné a na každé herní pole lze umístit pouze jednu jednotku (netýká se to dělníků, kteří mohou pracovat kdekoliv). Při každé vojenské operaci si tedy musíte počínat nanejvýš obezřetně a takticky využívat výhod kopců, lesů či bažin. Pokud byste ale měli obavy, že tuhé boje nezvládnete, zatrénujte si nejdřív při útocích na barbarské vesnice, jejichž obrana bývá slabá, ale zato produkují jednotky, dokud nejsou srovnány se zemí.

V každém boji získá přeživší jednotka zkušenostní body a v okamžiku, kdy jich nashromáždí dostatečné množství, dočká se povýšení. Potom je na vás, zda se tito vojáci budou lépe pohybovat ve složitém terénu, získají bonus pro útok či obranu, nebo je necháte namísto vylepšování okamžitě vyléčit. Je tedy jasné, že se vyplatí nechat veterány přežít co nejdéle a po vynalezení příslušné technologie je i upgradovat (katapulty na děla a podobně).

Když vaši vojáci dobudou město nepřítele, čeká vás obtížné rozhodování. První možností je převzít nad ním naprostou kontrolu a začlenit jej do své říše, což ale bude mít negativní dopad na úroveň štěstí ve vaší zemi a tím i na produktivitu a ekonomiku. Nebo můžete městu ponechat jistou svobodu (nemáte vliv na to, co se v něm bude stavět, ale veškeré těžené suroviny připadnou vám). Poslední a nejradikálnější volbou je srovnat město se zemí. Zvýšíte tak úroveň štěstí v říši, ale přijdete tak o veškeré příjmy, které by vám jinak z obsazeného území plynuly.

Změnily se také způsoby vlády. Neexistují již pevně dané typy vladaření či náboženství, ale pouze deset politických směrů. Jednotlivé směry si můžete zpřístupnit s využitím kulturních bodů, případně vynalezením určité technologie. Tento způsob určení politického zřízení je o poznání jednodušší a přehlednější, než tomu bylo dříve.

Poslední zásadní novinkou, o které se zmíním, je zavedení statusu městského státu. Jedná se o malé národy, které se nesnaží o získání nadvlády nad světem, ale do určité míry ovlivňují chod všech říší. Navíc mají hlas při volbě předsedy OSN, takže chcete-li dosáhnout vítězství tímto způsobem, musíte s nimi udržovat přátelské vztahy. Na druhou stranu, pokud vám z nějakého důvodu překáží, nebo nereagují na dobře míněné rady o navázání přátelství, není problém jich pár vymazat z povrchu zemského. Ale dávejte si pozor, jestli nemají uzavřenou dohodu o ochraně s některou ze silnějších říší. umělé inteligence a grafiky. Upřímně řečeno, u zdokonalení umělé inteligence o tom mluví vývojáři a z nějakého důvodu i někteří recenzenti. Můj názor je takový, že národy řízené počítačem se chovají nelogicky (rozuměj stupidně) a to při jakékoliv úrovni obtížnosti. Ne vždy, ale velmi často. Nesmyslné, takřka sebevražedné útoky, zakládání měst na absurdních a nevýhodných místech, žádný pokus o únik, když na vojenské jednotky soustředíte svou palbu a mnoho dalších případů je toho pro mě pádným důkazem. A, bohužel, hloupost nepřátel značně snižuje možnost užitečně využívat diplomacii. Samozřejmě ale uznávám, že každý má nárok na svůj názor. Podle mě se u AI vládců povedla jediná věc - jejich zobrazení v okamžiku, kdy s nimi vedete rozhovor. A to není moc.

Dost mě, na rozdíl od AI, potěšilo grafické zpracování. Spousta detailů, jako například pohybující se zvířata na jednotlivých hracích polích a do nejmenších podrobností zpracované postavičky obyvatel světa při jejich činnosti. To sice může v dnešní době někdo brát jako samozřejmost, ale tady vše vypadá všechno tak nějak hezčí a přirozenější než v jiných hrách. Nechci tím říct, že by se jednalo o nějak převratně báječnou záležitost, ale rozhodně jde o nadprůměrnou práci. Ještě lepší je to se zvukem. Jak hlasy AI vůdců tak i hudba jsou vynikající. V pozadí zaslechnete i zvuky nářadí pracujících dělníků, pasoucích se zvířat nebo šumění moře. Prostě paráda.

U tohoto typu her je složité a možná dokonce i nemožné udělat vše perfektní. Nicméně žádný nedostatek není u Civilization V natolik zásadní, aby mi pokazil zábavu. Zase si častokrát říkám „Ještě jeden tah, ještě počkat, než ovládnu sílu atomové energie, potom půjdu spát…“ A když se podívám z okna, nevím, jestli je pozdní večer, nebo brzké ráno. Tak proč teď chodit spát, když mám v rukách nástroj na zničení světa. Tak ještě jedno brčko a jeden tah…

Můj nepřizpůsobivý soused nepochopil, že nukleárnímu výbuchu se neubrání. Po nukleárním výbuchu nemusíte v postižené krajině topit.

Útok na dálku je důležitou součástí vojenské akce. Dobře vybavená města se mohou celkem účinně bránit útokům nepřátel sama.

Bitevní lodě lze využít i k ostřelování pobřežních měst. Dny Marseille jsou zřejmě sečteny i přesto, že útočník je v technologickém pokroku o přibližně 200 let pozadu.