Sanquis 87 LAIK by SANQUIS

číslo 87 / březen 2011 / cena 79 kč

Kam v březnu? Do lázní!

zdravý život je umění

Umění • Výtvarník roku

Josef BOLF • Srdce Petra Nikla na prodej! • Světové galerie on-line Zdraví • Umělé

oplodnění dnes,

zítra, za 10 let... •

Víte, co jíte?

Romantická svatební hostina?

Jedině v Parkhotelu Průhonice!

Svatební hostina neznamená jen skvělé jídlo, ale i mnoho jiných kvalitních služeb. Vše pro vás zařídíme s náležitou profesionální péčí, poradíme vám s výběrem menu, květinové výzdoby, živé či reprodukované hudby. Zajistíme také ubytování, dopravu i služby fotografa, vše dle vašeho přání.

www.parkhotel-pruhonice.cz

Parkhotel Průhonice, Uhříněveská 12, 252 43 Průhonice, Praha – Západ, + 420 267 750 405, 763-5, info@parkhotel-pruhonice.cz

v tomto č ísle

Na titulní straně: You look like me (1999), obraz Josefa Bolfa, jehož díla ilustrují toto číslo Sanquisu.

umění

16 Moje hra s možnostmi. Výtvarník Josef Bolf nedávno převzal

prestižní uměleckou cenu Osobnost roku 2010. Na čem právě pracuje?

22 Malba generace devadesátých let. Nejnovější výstavu

v brněnském Domě umění sestavil sběratel umění Richard Adam.

30 Niklovo Srdce na prodej. Interaktivní expozici PLAY v pražském

Mánesu navštívilo přes 100 000 lidí. Bude ale projekt moci pokračovat? 32 Dee Dee Bridgewater. Jazzová zpěvačka právě převzala svou třetí cenu Grammy. Zveme na její pražské vystoupení 2. dubna. 34 Maškary pod křídly UNESCO. Masopustní průvody a jejich pravidla.

poznání

40 Co ještě nevím o snu a bojím se zeptat. Seriál o snech končí

pojednáním o tzv. typických snech. Také se vám často zdá o létání?

42 On-line galerie. Umělecké skvosty světových muzeí si nyní můžete prohlédnout v klidu domova díky unikátnímu Art Projektu od Google.

50 Na otcovství nešetřete. Genetik Daniel Vaněk vysvětluje, že ač má ana-

lýza DNA pověst exaktní metody, nemáme některým „vědcům“ slepě věřit. 54 Hledají se sourozenci Slunce. Nalezneme je někdy v obrovském prostoru naší Galaxie mezi miliardami jiných hvězd? 58 Pes a psychika. Před 75 lety zemřel fyziolog I. P. Pavlov.

Jeho obrazy jsou plné tísně, Josef Bolf ale odmítá být nadále malířem depresí: „Už je to všechno jinak a mluvím z jiné zkušenosti.“ (s. 16)

Foto: archiv, © Josef Bolf, © Wannieck Gallery, kresba: Luděk Bárta

zdraví

62 Co přináší (a odnáší) reprodukční medicína. V některých

Malba generace 90. let – včetně díla Jána Mančušky (vlevo) – se představuje v rozsáhlé expozici v Brně. (s. 22)

hospodářsky vyvinutých zemích se rodí 5–6 % dětí po mimotělním oplodnění. Co můžeme v této oblasti očekávat do budoucna? 64 Děláme krásnou medicínu, říká doc. MUDr. Tonko Mardešić, CSc., ze Sanatoria Pronatal. Svému oboru se věnuje přes pětadvacet let. 68 Ochrana reprodukce před onkologickou léčbou. Každý onkolog, který plánuje onkologickou léčbu u pacienta v reprodukčním a mladším věku, by s ním měl konzultovat otázky rodičovství.

styl

80 Kateřina Janouchová: Knihy kupuji ráda. Své články, knihy pro děti a beletrii píše švédsky, knihy jí ale vycházejí i v Čechách, kde se narodila. 84 Paul Gauguin v Bretani. V Le Pouldu a Pont-Aven trávil malíř čas se svými přáteli a hledal inspiraci. Vydejte se do míst, kde bydlel a tvořil! 86 Po stopách Odyssea. Kudy kdysi mohl putovat Odysseus, bájný ithacký král a nejznámější mořeplavec starého Řecka? 88 Léčba i odpočinek v lázních. Ozdravné kúry, relaxace, výlety... Každá diagnóza má v České republice „své“ vyhlášené lázně.

Výklad snů se zbytečně podceňuje. I v 21. století má smysl! (s. 40)

kalendář

104 Galerie, film, koncerty, divadlo... Březnové tipy a doporučení. 105 Kresby Daisy Mrázkové. Výstava Voda a čára v Topičově salonu. 109 Zápisník Jany Klusákové. Detektivky, pohádky, romány... 113 Naši furianti. Herecký koncert aneb inscenace v Divadle v Dlouhé. 114 Březen v Miláně. Zve ředitel českého centra Miloslav Hirsch.

Masopustní rej na Hlinecku se letos poprvé odehrává pod ochranou UNESCO. (s. 34)

špa n ě l s k á 10 ový ro

k? D

o gale

rie! 2011 / cena 79 kč

na N

Evropa 2011: Kam

zdravý život je

za uměním?

umění

číslo

84–85

/ pro

sinec

/ cen 2010

číslo 86 / únor

a 79 kč

Kam

zdr avý

živo t

je um

ění

í ěh: Uměn í př íb rokn • Ba Škréta Karel timistka ná op eva • Tem ika Nač Mon ěty vé kv Sušk y a • Reza

ír Čestm tavě na Vl

ví e Zdra o vím všechn • Co ku o moz it nahrad • Lze

zrak?

Umění • Antonín Krato chvíl a jeho pravda • Jak se točí

Fimfárum 3

• Civilizace podle

Kamila Lhotáka

• Moderní umění a Kutná Hora Zdraví • Lymeská

borelióza,

příběh plný omylů • Medicína

v 21. století

Vydavatel Audabiac, o. s. Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2 DIČ CZ26524163

Napsali jste nám Vážení, předplatné Vašeho časopisu jsem si spolu s milým dárkem pořídila

Šéfredaktorka Irena Jirků / jirku@sanquis.cz

na výstavě PLAY. Byl to pro celou rodinu krásný zážitek. Naše tři děti (11, 8, 8) jsme museli opakovaně přesvědčovat, že 3, 4 i 5 hodin na výstavě již opravdu stačilo. A já jsem ty hodiny navíc příjemně strávila čtením starších čísel Vašeho časopisu, až jste mne nalákali k předplatnému. V minulých dnech jsem dostala nové číslo a jsem nadšená. Už tuším, že nás do Prahy nalákáte za kulturou častěji. Mnohokrát děkuji. P. S. Vztahuje se k mému předplatnému také klubová karta? S pozdravem Hana Bagarová

Editorka, zástupkyně šéfredaktorky Eva Pivodová / pivodova@sanquis.cz Produkční Markéta Cempírková / produkce@sanquis.cz Redaktoři Jana Nekolová / nekolova@sanquis.cz Günter Bartoš / bartos@sanquis.cz Jazyková lektorka Marcela Píchová Odborná produkční Hana Novotná

Vážená paní, jsme rádi, že jste si s dětmi tak skvěle pohráli na PLAY a ob-

Webové stránky www.sanquis.cz Filip a Blanka Peškovi / info@address.cz

Artdirector Luděk Bárta Grafička Lenka Klimtová / klimtova@sanquis.cz Fotograf a grafik Ondřej Petrlík / grafik@sanquis.cz

zvláště nás pak těší, že Vás zaujal náš časopis. Jako každému předplatiteli Vám náleží i klubová karta, na Vaši adresu dorazí v následujících 14 dnech. Kdyby se snad zpozdila, ozvěte se nám na telefonní číslo 221 180 194.

Stálí spolupracovníci Jan Andreska, Eva Bobůrková, Kristýna Čillíková, Boris Dočekal, Martin Frouz, Jan Gregor, Tereza Herz, Miloslav Hirsch (Řím), František Houdek, Vladimír Hulec, Josef Chuchma, Jarmila Jelínková, Cecílie Jílková, Klára Klempířová, Jana Klusáková, Jiří Kocourek, Libuše Koubská, Stanislav Mihulka, Josef Mlejnek, Milan Nakonečný, Milan Odehnal, Karel Pacner, Aleš Pejchal, Michael W. Pospíšil, Jitka de Préval (Paříž), Lenka Procházková, Maria Procházková, Bela Schenková, Petr Sobotka, Zuzana Sobotková, Ondřej Šefců, Petr Šolar, Marek Tomin (Londýn), Josef Tuček, Ivana Vajnerová, Jana Vlková, Zdeněk Zahradník, Hana Zallmannová

Prosím Vás o informaci, kdy vychází další číslo časopisu Sanquis. Jsem předplatitelkou a poslední číslo, které jsem obdržela, bylo prosincové s Karlem Škrétou. Od té doby nic. Nemám edici profesionál a nevím, jestli je tedy prosincové číslo také dvojčíslem a je zároveň i lednové. Je uvedeno jako číslo 84–85, ale jako období je uveden pouze prosinec, takže nevím, jak to vychází. Nemám s tím ještě zkušenost, jsem celkem čerstvou předplatitelkou (doposud 4 čísla), a tak se raději ptám, neboť bych nerada o nějaké číslo přišla. Už tak na něho čekám a každý den kontroluji schránku a těším se, až si zase počtu. Konečně časopis přesně na můj vkus. Děkuji, Blanka Kowolowska

Inzerce Kateřina Čásenská, ředitelka, tel. 221 180 190 / casenska@sanquis.cz Veronika Měchurová, tel. 221 180 191 / mechurova@sanquis.cz

Milí čtenáři, Sanquis zatím vychází desetkrát do roka. Znamená to, že ho ve schránce najdete na konci každého měsíce s výjimkou července a ledna (pro tyto měsíce vydáváme 2 luxusní dvojčísla – vycházejí před Vánoci a na začátku prázdnin a jsou označena dvěma čísly, např. 84–85). Protože však stále častěji píšete, že v této době časopis postrádáte, což mě samozřejmě velmi těší, zvažuji možnost vydávání 12 čísel do roka. Případnou změnu samozřejmě včas oznámíme. Všechny Vás zdraví a děkuje za milé dopisy Irena Jirků

Předplatné tel. 221 180 229, 221 180 194 / predplatne@sanquis.cz / www.sanquis.cz Adresa redakce Španělská 10, 120 00 Praha 2, tel. 221 180 194, fax 221 180 280 Tisk ART living, s.r.o., Praha Distribuce ADLEX, spol. s r.o., PNS a. s., Kosmas s. r. o. Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost ručí autoři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CD-ROM nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Autorské právo časopisu a navazujícím elektronickým publikacím vykonává vydavatel. Registrace SANQUIS – MK ČR E 8319 Registrace SANQUIS – EDICE PROFESIONÁL – MK ČR E 18887 ISSN 1212-6535 Cena za předplatné (10 výtisků vč. 2 dvojčísel) 690 Kč Cena výtisku 79 Kč

Foto: Martin Frouz, Günter Bartoš, Jana Rabenhauptová, Dreamstime

Odborná rada EDICE PROFESIONÁL prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., prof. MUDr. Pavel Gregor, DrSc., prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc., doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

klub sanquis

www.sanquis.cz/klub

Klub SANQUIS I v březnu vám přinášíme zajímavé výhody a slevy! Když kartu SANQUIS předložíte v institucích či obchodech, s nimiž spolupracujeme a jejichž adresy najdete na této stránce a také na www.sanquis.cz/klub, máte zaručenu řadu slev a dalších výhod. Při nákupech přes internet stačí uvést heslo SANQUIS a číslo vaší karty. Body získané na kartu – například za úspěšnou účast v některé z našich soutěží – měníme za zajímavé prémie. Pravidla bodového systému najdete také na našem webu. Pokud si nejste jisti, kolik bodů jste již dosáhli, neváhejte nám zavolat do redakce na 221 180 229 nebo napsat e-mail na predplatne@sanquis.cz. Obratem vše zjistíme! Galerie a výstavní síně Moravská galerie v Brně: sleva 50 % na vstupném po předložení karty Sanquis. Více o aktuálních výstavách na www.moravska-galerie.cz. Galerie kritiků, Praha 1: volné vstupné a sleva 20 % na všechny publikace vydané Galerií kritiků, www.galeriekritiku.cz, Facebook – Galerie kritiků. Topičův Salon, Praha 1: sleva 50 % na vstup do výstavní síně. Galerie výtvarného umění v Ostravě: sleva 30 % na publikace a 3x do roka vstup zdarma. Národní galerie v Praze: sleva 30 % pro vstup na výstavu Karla Škréty (do 10. 4. 2011), www.ngprague.cz Galerie Havelka, Praha 1: sleva 30 % na katalog k aktuální výstavě, www.galeriehavelka.cz. Muzeum Montanelli, Praha 1: sleva 20 % na vstup – více na www.muzeummontanelli.com. Uměleckoprůmyslové museum v Praze: sleva 20 % na publikace vydávané UPM, www.upm.cz. Museum Kampa, Praha 1: 2x za rok volný vstup pro 2 osoby (majitel karty + doprovod) a sleva 15 % na katalogy. 257 286 148, www.museumkampa.cz. S Galerie, Praha 6: sleva 10 % z prodejní ceny autorských šperků a grafiky. Kontakty: tel.: 605 149 838, www.sgalerie.cz.

knihy, DIVADLo, hudba... WALD Press, s. r. o.: sleva 30 % na veškerou produkci – knihy, CD, DVD. Objednávky prostřednictvím e-mailu na produkce@sanquis.cz nebo na tel. 221 180 229. Nakladatelství Listen: sleva 30 % na knížky (při objednání nejméně tří publikací). Objednávky na e-mailu listen.docekal@tiscali.cz nebo telefonicky na čísle 777 620 143. Nakladatelství Práh s. r. o.: sleva 30 % na knihy objednané přes internet na www.prah.cz nebo e-mailem na prah@prah.cz. Nakladatelství TITANIC, spol. s r. o.: sleva 30 % na všechny knihy. Objednávky: www.titanic.n.cz, titanic.n@gmail.com, tel.: 257 211 257. Musica Florea: sleva 30 % na všechny koncerty v sezoně 2010/2011. Objednávky: vstupenky@musicaflorea.cz, tel. 603 832 501. Nakladatelství Mladá fronta a. s.: sleva 20 % na knižní produkci objednanou přes www.bookcafe.cz nebo prodej@mf.cz, tel. 225 347 313. Nakladatelství Slovart, s. r. o.: sleva 20 % na knihy v českém jazyce zakoupené přes internet na www.slovart.cz. Pražská komorní filharmonie: sleva 20 % na všechny koncerty do konce sezony, www.pkf.cz. Nakladatelství Meander: sleva 20 % na knihy objednané přes internet na www.meander.cz. Tel.: 773 902 100. Nakladatelství LIBRI, spol. s r. o.: sleva 20 % na knihy objednané přes www.libri.cz. Labyrint, nakladatelství a kulturní revue: sleva 20 % na publikace objednané přes internet na www.labyrint.net/labshop. Nakladatelství Galén: sleva 20 % z prodejní ceny veškeré produkce objednané přes webové stránky www.galen.cz. Nakladatelství HOST: sleva 20 % na veškerou knižní produkci při objednání přes internet na www.hostbrno.cz. Nakladatelství Brio: sleva 20 % na všechny knihy nakladatelství objednané přes internetové stránky www.briopublishing.cz. Orchestr Berg: sleva 20 % při koupi vstupenky těsně před koncertem nebo v kamenných prodejnách Via Musica, více na www.berg.cz. Nakladatelství GRADA Publishing, a. s.: sleva 15 % na knižní produkci. Objednávky přes www.grada.cz, obchod@grada.cz. Nakladatelství FORTUNA: sleva 15 % na nákup knih Nástin dějin evropského umění (1. a 2. díl) v Centru učebnic, Ostrovní 30, Praha 1. Divadlo v Dlouhé, Praha 1: sleva 60 Kč z ceny jedné vstupenky na představení ve velkém sále (mimo dětská představení). Divadlo pod Palmovkou, Praha 8: sleva 20 % na všechna představení z repertoáru. Rezervace: 283 011 127, www.divadlopodpalmovkou.cz. Nakladatelství Academia: sleva 10 % na nákup v knihkupectvích Academia v Praze a v Brně a sleva 25 % na knihu Zdeňka Ježka Ve znamení neštovic. www.academia.cz

Ostatní Terapea, P raha: sleva 25 % na rytmickou masáž, www.terapea.cz, 775 584 485. Módní ordinace: sleva 25 % na odborné pora denství známé stylistky Kláry Klempířové, www.modniordinace.cz, info@modniordinace.cz. Kr studio & nehtová pohotovost, Praha: sleva 21 % na veškeré služby: www.krstudio.cz, info@krstudio.cz, tel.: 241 431 513. Distylelab: sleva 20 % na luxusní dámskou konfekci s kožešinou Goddess. www.distylelab.cz Kadeřnický salon La Vida: sleva 20 % na dámské kadeřnické služby. Objednávky: 222 233 297, 724 005 520, lavida@lavida.cz. Veva.cz: sleva 20 % na semináře. Objednávky: veva@veva.cz, 271 752 098, www.veva.cz. Lavera: sleva 20 % na značky alva, BEMA bio, HennaPlus, lavera, LAVERÉ, nature friends, PURITY VISION, Tautropfen, Florascent, Starglide, AlmaWin, Klar, Sonett, ImmiFlex a Sanatur. www.organictime.cz, objednavky@organictime.cz Studio Visage, Jafra Cosmetics, Praha: sleva 20 % na kosmetickou péči a vybrané sady kosmetiky. Tel.: 604 605 350, www.jafracosmetics.cz. Trigger Divers PADI 5 Star IDC Center, Praha: sleva 20 % na potápěčskou masku a další vybavení, sleva 10 % na kterýkoli kurz potápění. Kontakty: 233 351 711, www.trigger.cz. Alia Optic, Praha 1: sleva 15 % na brýle, měření zraku, aplikaci kontaktních čoček. www.aliaoptic.cz, optika@aliaoptic.cz, tel.: 731 417 173 InteriorStudio, Praha: sleva 10 % na kuchyňský a obývací nábytek. Tel.: 224 913 187, 224 912 562, info@interiorstudio.cz, www.interiorstudio.cz. Parkhotel Průhonice: sleva 10 % na hotelové služby. Kontakty: www.parkhotel-pruhonice.cz, info@parkhotel-pruhonice.cz, 267 750 405. Kitl s.r.o., Jablonec nad Nisou: sleva 10 % v e-shopu a sleva 20 % při nákupu zboží v prodejně Pasířská 60, Jablonec n. N., www.kitl.cz. AMWA: sleva 10 % na biotextil barvený bylinami (kromě položek již v akci). www.amwa.cz Merten Dental: sleva 10 % na veškeré zboží objednané přes www.merten-dental.cz. Galerie módy Heleny Fejkové: sleva 10 % na oděvní tvorbu Heleny Fejkové v kategorii vycházka, byznys, společnost i svatba, Palác Lucerna, Praha / www.helenafejkova.cz. Klub Měsíček, přirozená podpora zdraví: sleva 10 % na služby a zboží v kamenném i internetovém obchodě www.klubmesicek.cz. Kontakt info@klubmesicek.cz, tel. 603 303 146. Cestovní kancelář Juklík, spol. s r. o.: sleva 10 % na služby, www.ckjuklik.cz, tel.: 777 719 966. Architektonický ateliér Art Interier, Praha 8: sleva 10 % z ceny projektu. Ateliér nabízí designové návrhy a kreativní řešení. atelier.sedlackova@ email.cz, 603 718 586, www.art-interier.cz China Tours, spol. s r. o., specialista na poznávací cesty do Číny a Asie: sleva 7 % z ceny zájezdu. Více na www.chinatours.cz, tel. 222 958 203-4, 731 440 070.

CMY

Behem 100 let rucní ˇ ˇ výroby jsme dosáhli dokonalosti Savoir Prague Store Vinohradská 44, Praha 2, Vinohrady 120 00 www.savoirbeds.cz +420 222 542 141

SAVOIR BEDS SINCE 1905

London

Paris

Lyon

Berlin

Prague

Moscow

w ww.s a n q u i s . cz

Logický kvíz Zapojte se do naší další soutěže, tentokrát testujeme logické, matematické i slovní schopnosti. Ti z vás, kteří vyberou správnou odpověď na všech 10 otázek, postupují do slosování o 10 cen a získají také 2 body na kartu Sanquis (pro připsání bodů prosím vždy uvádějte číslo vaší klubové karty – ať už na této stránce, anebo v internetovém formuláři!).

Které číslo by mělo následovat v logické řadě: 20 38 74 146 ??? 198 234 290 292 Jestliže všechna auta jsou plechová, každý plech je odolný a některý druh plechu je červený, pak který z následujících výroků je určitě pravdivý? Všechna auta jsou odolná a červená. Všechna auta jsou červená. Jen některá auta jsou plechová. Všechna auta jsou odolná. Podzim se vztahuje k létu jako pondělí k úterý k neděli ke středě k pátku Které písmeno přijde jako další: M V Z M J S U ? M L N P

Jestliže lampa A svítí méně než lampa B, lampa B svítí více než lampa C, lampa C svítí stejně jako lampa D, lampa B svítí více než lampa D a lampa D svítí více než lampa A, která ze čtyř lamp svítí nejvíce? lampa A lampa B lampa C lampa D Které pětipísmenné slovo znamená přibližně totéž jako slovo STROM a zároveň jako slovo STROJ? (vepište správnou odpověď) STROM . . . . . STROJ Co sem nepatří? Hrpaa Ňíedv Duriapceb Řpíaž Švaaavr

Ve hře je 10 publikací z nakladatelství Grada Soutěžíme o knihy Jak rozvíjet svou emoční inteligenci, Umění slovní sebeobrany, Základy mezilidské komunikace, Moderní rétorika, Trénink paměti, K sebedůvěře krok za krokem, 100 zlatých pravidel pro lásku a přátelství, Trénink paměti a koncentrace a Komunikační a jiné „měkké“ dovednosti. Soutěžní formulář, popis cen a znění podmínek soutěže najdete na

Jana si šla vybrat CD do výprodeje. Když přišla domů, zjistila, že dvě třetiny cédéček jsou poškrábané, polovina má prasklý obal, čtvrtina je poškrábaná a má současně prasklý obal. Jen dvě CD byla bez závady. Kolik alb Jana dohromady nakoupila? 28 24 46 Které číslo patří místo otazníku? B 3 E 1 F 8 N ? Q 3 6 12

www.sanquis.cz/ soutez Soutěžit můžete až do 23. 3. 2011 Vyplněný formulář buď zašlete na adresu redakce, nebo odpovídejte v soutěžním formuláři přímo na našich webových stránkách. Jména vylosovaných výherců a správné odpovědi zveřejníme 31. 3. 2011 na www.sanquis.cz.

Přihlašuji se do soutěže: Jméno: ............................................... Adresa: ..............................................

Vyhodnocení soutěže z dvojčísla 84–85

...........................................................

V kvízu Co víte o horách a lyžování jsme hráli o týdenní lyžařský pobyt v rakouském regionu Ramsau am Dachstein pro dvě osoby se skipasy. Na všech 12 otázek včetně otázky speciální odpovědělo mnoho čtenářů, výherkyní losování se stala Kateřina Babušková z Velkých Přílep. Gratulujeme! Všem ostatním úspěšným soutěžícím, kteří uvedli číslo své klubové karty, připisujeme 3 body v rámci klubu Sanquis.

E-mail: ...............................................

Číslo klubové karty Sanquis: .............

Připravila Eva Pivodová, foto: archiv, Grada

Který spisovatel nepatří mezi ostatní? Edgar Allan Poe Henry Adams Jack London Ernest Hemingway Daniel Defoe

edi to ri a l

Text Irena Jirků šéfredaktorka

Kde asi tak leží Tramtárie?

Jsem doma, probouzím se a jdu do školy. Už uplynul celý

den, vracím se domů a jdu lesem, mám divný pocit a mám strach! Asi jsem vkročil do portu. A v něm F.B.I. Je to jeden policista, je slepý. „STŮJ! Už ti je osmnáct? Jestli ne, tak do Tramtárie nemůžeš!“ „Tramtárie? Co to je Tramtárie?“ ptám se. „Tramtárie je země z jiných světů. Chceš ji vidět?“ „Vážně bych mohl?“ „Jasně, je to lehké. Stačí jen říct tramtaradá a jseš tam. A když řekneš tramtaradý, jsi zpátky.“ Tady je ale vedro, jsem v Tramtárii. „Tramtaradý! Jéééééééééééééé éééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé éééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!“ Jsem v Prčicích (ovšem ve městě Prčice). Ach (to je citoslovce)!

napsali tento text pro zvláštní vydání Sanquisu. Sestavili jsme ho společně s dětmi, které přišly na pražskou výstavu PLAY, a vydali 18. února. Přísahám, že všechny texty dětí jsme jen minimálně opravovali, z hromady obrázků jsme pak těžce vybírali ty nejlepší... Listuji teď znovu v tom veselém časopise a raduju se. A kdybyste mě snad chtěli přesvědčovat, že dnešní děti jsou zkažené počítači, rovnou to vzdejte. Ty děti jsou nápadité, tvůrčí, mají smysl pro výtvarno i pro psané slovo! Nevěříte? Až si tedy přečtete toto číslo Sanquisu, doporučuji „nalistovat“ naši webovou stránku. Vytištěný SANQUIS – EDICE JUNIOR není volně prodejný, ale jistě vás nezklame ani jeho digitální podoba. Už se těším na druhé číslo!

Foto: Tomáš Beran, © Josef Bolf

Dva desetiletí uličníci, Dalibor Lekeš a Mikuláš Zich,

Josef Bolf: Bez názvu, 140 x 190 cm, akryl, plastová fólie, barevné šelaky na plátně, 2004

n á v ště va v at e l i é ru

Text Eva Bobůrková, MF Dnes / foto Ondřej Petrlík

Moje hra s možnostmi Jeho malby bývají označovány jako chmurné, depresivní, apokalyptické. On sám pak za mistra smutku a deprese. a dnes je na to alergický. „Už jsem jinde a mluvím z jiné zkušenosti.“ Výtvarník Josef Bolf nedávno převzal prestižní uměleckou cenu Osobnost roku 2010. 16

Odmítá být malířem depresí: „Už je to

všechno jinak

Foto: © Jacques Renoir a archiv Franty

a mluvím z jiné zkušenosti.“

n á v ště va v at e l i é ru

Tak tenhle výlet do ateliéru Josefa Bolfa stojí za to, říkám si. I kdyby nebyl doma. Obrovská

tovární hala v pražském Karlíně a okolní hypermoderní kancelářské budovy tvoří dadaistickou kombinaci. V bývalé průmyslové čtvrti v Praze 8, kde se nyní prudce modernizuje a staví, zůstal ostrůvek starých časů a v něm vznikl svérázný komplex uměleckých ateliérů a galerií – Karlin Studios. Průmyslová minulost se tu snoubí s všudypřítomným moderním uměním. Tedy Josef Bolf doma byl a tovární halou nás provází. Kromě galerie a rezidenčních prostor pro zahraniční umělce na studijním pobytu se tu nachází asi patnáct ateliérů. „A jeden tam nahoře mám pronajatý i já.“ Stoupáme po úzkých schodech pod střechu továrny. Po dřevěné lávce konečně přistupujeme ke dveřím, kde malá cedulka hlásá: Josef Bolf. Tady pracuje Osobnost roku 2010, o které je v posledních letech v uměleckém světě tolik slyšet. Porotu si získal svými loňskými výstavami Ještě místo-pustá zem v Západočeské galerii, Osobní dispozice v galerii Hunt Kastner Artworks a účastí na Dekadence Now! v Rudolfinu i skleněnou mozaikou vytvořenou pro Jurkovičovu vilu v Brně.

Kam zmizel smutek?

nerozumím, ale které jsou zároveň silné

Dole: Dítě, voskové pastely, olej a tuš na plátně, 2006, na vedlejší straně: z cyklu Obličeje, 2002–2004

Repro: © Josef Bolf

Napjatě čekám, jaká nálada na mne padne za dveřmi. Co se mnou udělá, až uvidím po kupě jeho smutné, osamělé postavy, zkrvavené děti a zvířata, která se němě pohybují po přízračném temném sídlišti či pustými ulicemi měst. V recenzích se o těch obrazech píše, že vycházejí z násilných počítačových her, hororů či z mysli trýzněné traumaty a depresemi. Ať se třeba píše co chce, ony jsou opravdu plné tísně, děsu a samoty a zneklidňují a vtírají se do mozku. Ostatně kdysi o nich i sám tvůrce řekl, že by je doma mít nechtěl. Že by nesnesl se na ně dívat. Čekají mě ale hned dvě překvapení, zaprvé: Bolf dnes odmítá být malířem depresí. „Už je to všechno jinak a mluvím z jiné zkušenosti. Neříkám, že mé obrazy nemají jistý podtón. Jistě tam byla ze začátku i jakási autoterapie, potřeba se z něčeho vypovídat. Teď takhle maluji, protože mě to zajímá. Snažím se pracovat s věcmi, jimž vlastně úplně nerozumím, sdělovat spíš to, čím si nejsem přesně jistý, ale co je zároveň silné. Kdybych o tom již všechno věděl a vypověděl, hledal bych jiné téma.“

Snažím se pracovat s věcmi, jimž vlastně úplně

návš tě va v at elier u

n á v ště va v at e l i é ru

Kdo byl v Rudolfinu, zaujal ho jistě Bolfův růžový člověkopes... Josef Bolf (*1971) V letech 1990–1998 studoval Akademii výtvarných umění v ateliéru Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. V roce 1995 absolvoval stáž v Kongsthögskolanu ve Stockholmu, o rok později v Akademii der Bildende Künste ve Stuttgartu. V roce 2007 pobýval v rezidenci v International Studio and Curatorial Program v New Yorku. V letech 1996–2002 byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec spolu s Jánem Mančuškou, Tomášem Vaňkem a Janem Šerýchem. Vystavuje v Čechách i v zahraničí, žije a pracuje v Praze. www.josefbolf.com Josef Bolf: Pavilon, akryl, tuš, sprej, sametové plátno, 2006 Druhá zvláštnost: v ateliéru není jediný obraz. Všechno se prodalo nebo visí v galeriích. To je ono. Spíš než mistr smutku se dnes na Bolfa hodí označení úspěšný malíř (smutku). Neboť po krušných začátcích a jistém vzduchoprázdnu, tak typickém pro malíře po ukončení Akademie a rovněž pro umělce vstupující na scénu ve druhé polovině 90. let, kdy ještě neexistovaly malé soukromé galerie, se začalo postupně dařit. Bolf mohl zanechat jiných řemesel a mohl se živit výhradně malováním. Objevil ho vlastně známý český sběratel umění Richard Adam, když koupil jednu z jeho diplomových prací. Pak také vybral Bolfův obraz Inhalátor pro velkou výstavu soudobé malby Akné v Rudolfinu. Kdo ji navšítvil, jistě se mu do paměti vryl Bolfův podivný růžový člověkopes...

Myslím, že teď jsem našel to,

v čem se cítím pevný

Dnes nemá Josef Bolf nouzi o kupce ani o galerie, které jeho díla vystavují a prodávají. Jen v Rudolfinu visel třikrát (Akné, Spodní proud, Dekadence Now!), představil se na Staroměstské radnici (Ty nejsi ty, ty jsi já), v domovské galerii Hunt Kastner Artworks (Osobní dispozice). Naposledy balil obrazy na cestu do Berlína, kde v Jiří Švestka Gallery právě probíhá expozice Nedívej se tam. Když nemůžeme prohlížet obrazy, aspoň se o nich bavíme. Třeba o tom, že trvalo dlouho, než si ujasnil, co chce dělat. A že se také dost změnil. „Myslím, že teď jsem našel to, v čem se cítím pevný.“ Nebo o tom, že raději pracuje ve městě a potřebuje pravidelný režim. Na svých obrazech Josef Bolf pracuje, jako by stále byly živé. „Dokud je nenafotím. Pak se vše uzavře.“ Když je vidí po nějaké době, nikdy s nimi není spokojený, ale nikdy je nepředělává. Jde dál. A vždycky se mu nejvíc líbí ty poslední. Také vypráví, jak hledá zvláštní chytlavé názvy pro své výstavy. „Chci, aby název odkazoval na to, co řeším, na intimitu, kterou bych zároveň nechtěl ukazovat. Každý je přece zvědavý, co ten druhý prožívá.“ Malá nápověda: třeba název výstavy Ty nejsi ty, ty jsi já pochází z filmu Total Recall, kde hlavní hrdina zjistí, že je vlastně postavou z minulosti a jeho současné já je falešné. Nebo expozice Nedívej se tam – odkazuje na film Nicolase Roega z roku 1973 o dvojici, která se vyrovnává se smrtí dcery. „Možná jsem v dané době citlivější na to, co čtu či vidím, a ono se mi to ve správnou dobu propojí. Jednou věta z knihy, jindy z filmu...“ Rozhlížím se a snažím se uhodnout: Co dalšího se malíř chystá vytvořit ve svém továrním ateliéru? A hle – dvě loutky zavěšené nad dveřmi. Trefa. Bolf připravuje s Buchtami a loutkami a Barborou Čechovou film pro Pražské Quadriennale scénografie. „Náš projekt Skladiště propojuje loutkový film, instalaci a performanci, teď ještě doděláváme zvuk a střih.“ A co nové obrazy? „Teď trochu vydechuji, nejsem vymačkávací jako citron. Věci mají svůj čas.“

Foto: Ondřej Petrlík, repro: © Josef Bolf

Věčná nespokojenost

v ý stava m ě s í c e

Text Irena Jirků / foto Ondřej Petrlík a Martin Polák (obrazy)

Malba generace devadesátých let Nejnovější výstavu v brněnském Domě umění sestavil Richard Adam. Kdo jiný by měl? Známý sběratel ví o moderní výtvarné scéně všechno.

Česká malba generace 90. let. Koho a co si máme pod tím pojmem představit? Je to tvorba výtvarníků, kteří v 90. letech vstupovali na scénu a jejichž výtvarný projev je do jisté míry jednotný nebo příbuzný.

V jakém smyslu příbuzný? Když vedle sebe dáte obrazy Pastrňáka a Voseckého z poloviny 90. let, je to velmi podobný způsob malby. Oba tehdy používali válečky, vlastně se ani nedá moc rozeznat, co v roce 1996 dělal Vosecký a co Pastrňák. Podobně pracovali také Písařík a Vaňková. Nechci říct, že to byl směr, spíš společný způsob malby. Malíři stejné generace se tedy ovlivňují. Přesně tak. Je to dáno tím, že společně studovali – Pastrňák například absolvoval v roce 1996, Vosecký v 1997, chodili do stejného ateliéru... Bylo to však ovlivnění i duchem doby.

Richard Adam (*1953) První obraz si koupil na začátku 80. let. Tehdy se živil pojišťovnictvím. Zlomovým momentem se pro něho stala první výstava Tvrdohlavých (1987) a setkání s malířem Antonínem Střížkem. Od té doby kupuje obrazy současných výtvarníků systematicky. Svou unikátní sbírku čítající více než 200 obrazů věnoval před dvěma roky, kdy se musel podrobit vážné operaci, Nadačnímu fondu současného umění v Brně – Wannieck Gallery. V tzv. Vaňkovce dnes působí jako umělecký ředitel.

Duchem doby? Nevím, jak to přesně popsat: snad jako auru, co se vznáší ve vzduchu a jež je nutí, aniž vědí proč, malovat právě takto. Tak to funguje v každé generaci? Tak tomu bylo v 70. letech, v 80. letech. V každém desetiletí převládá jiný výtvarný směr nebo cítění. V polovině 80. let byli výtvarníci u nás ovlivněni německým neoexpresionismem a italskou expresivní transavantgardou, většina z nich dělala tedy expresivní obrazy: Skrepl, David... Komplikované to bylo tím, že se o nových směrech dozvídali obtížně, protože v dobách socialismu tady nebyl k dostání žádný výtvarný časopis, který by reflektoval umění na Západě. Nicméně i ty mnohdy černobílé reprodukce, které se jim dostaly do rukou, je ovlivnily, reagovali na podněty, byť neoficiální. To se psal rok 1984, 1985.

Jak dlouho trvá obvykle tohle kolektivní údobí? To není vždy stejné. Začíná to většinou ještě na škole, kde vzniká kadlub, v němž se to taví. Mladí malíři se snaží odlišit od předchozí generace, cítí to, aniž si to programově uvědomují, jako zásadní potřebu. K tomu připočtěme vlivy ze Západu a dnes i z Východu, které je inspirují, a oni je pak přetvářejí v duchu české povahy.

V postmoderní době ještě hraje česká povaha nějakou roli? A jakou! S prominutím, ať děláme, co děláme, všechno nakonec sklouzne do strašné sladkosti. Až na výjimky, samozřejmě. Němci, když malují, tak je to exprese, silná, nekompromisní. U nás je i exprese sladká. Jsme prostě slovanské duše. Dá se tak zevšeobecnit? Dělení po desetiletích na generace mi přijde trochu příliš... Ale je to tak! Jen si to spočítejte: první opravdu moderní umění představovala u nás OSMA. V roce 1905–1906 začala expresí, protože v Německu byla exprese aktuální. Filla a spol. rok dva takhle malovali a pak se nechali ovlivnit kubismem. Kubismus začínal ve Francii 1908–1909, Filla, Kubišta, Procházka první kubistické věci vytvořili v roce 1910, 1911. Velmi brzy! Nakonec tento směr ale zase opustili. Kubismu zůstal nejdéle věrný Filla, Procházka už na přelomu desátých a dvacátých let sklouzává k civilismu. A pak už jsou tu Toyen, Štýrský a arteficialismus. Máme za sebou desetiletí, nová generace, nové výrazové prostředky. Jak se liší generace 90. let od svých předchůdců – Střížka, Róny, Davida, Nikla? Zásadně. Dovedete si představit, že by Róna nebo Nikl vzali váleček a „malovali“? Tvrdím, že obrazy generace 90. let jsou

Jak poznáme dobrý obraz? Většina lidí to nikdy nepozná.

Jan Šerých – z cyklu Časy mého probouzení, 2007, akryl na plátně, 110 x 200 cm

Foto: © Wannieck Gallery

Michal Pěchouček – z cyklu Horizontal Screen, 2008, látka, textil, 100 x 195 cm (© Jiří Švestka Gallery)

Vít Soukup: Bez názvu (Mléko), 1998, olej na plátně, 130 x 200 cm (nahoře), Petr Lysáček: Smůla, 2001, olej na plátně, 70 x 80 cm (dole)

Michal Nesázal: Bez názvu, 1995, olej na plátně, 120 x 90 cm

Česká malba generace 90. let Dům umění města Brna, od 2. 3. do 17. 4. 2011

v ý s tava měsíc e

K čemu nám jsou obrazy? K obohacení vnitřního života a světa.

Patricie Fexová – ze série Data Paintings, 2007, akryl na desce, průměr 70 cm

v podstatě ohlasem informelu 60. let, byť velmi transformovaným. Pojednává se tu celá obrazová plocha, kterou ale zároveň lze vnímat jako určitý výsek širší reality. Informel byl drsný. Dnešní pojetí je líbivější. Ale to nevylučuje společná východiska.

Foto: © Wannieck Gallery

Jsou ti mladí lepší než generace před nimi? Špička generace 90. let je stejně dobrá jako špička generace 80. let. Když třeba David vytvářel Bílou sérii a Černou sérii, tak o deset let později Pastrňák maloval válečkové obrazy... Stejně dobře, i když jinak. V obou případech se jedná o kvalitní produkci. Ovšem, a to zdůrazňuji, z hlediska českého umění. Protože ještě je tady srovnání s evropským uměním. A tam jsou jiná kritéria kvality. Jak tomu mám rozumět? Špičková evropská kvalita se ve většině případů náchází trochu jinde. I když to není vždy vinou našich umělců. Srovnání s Evropou určitě ustojí třeba Jano Mančuška. Jenomže proč je Jano slavný? Protože byl na stáži v New Yorku a náhodou ho tam objevil jeden dobrý galerista a udělal mu výstavu. Mančuška začal tvořit jinak, dostalo se mu velkých výstavních prostor a mohl dělat velké věci, na které u nás prostě prostory skoro ani nejsou.

Milan Salák: Trabant, 1997, olej na plátně, 120 x 110 cm

Takže malá země, malý úspěch? Dominik Lang je také známý v zahraničí, Eva Koťátková má zastoupení v galerii v Karlsruhe, známý je Jiří Kovanda, ze starších Honza Merta... Ale kdo dál? Mimochodem, jak se vůbec pozná kvalitní obraz? Já jsem si vždycky myslel to, co si myslí skoro všichni lidé: kvalita obrazu se pozná po padesáti letech. Až časem mně došlo, že je to úplná blbost. Kvalita obrazu se pozná samozřejmě hned, protože ten obraz prostě je nebo není hned dobrý, ale člověk se k tomu musí umět propracovat, aby to poznal. Mně osobně trvalo deset dvanáct let, než jsem se to naučil. A potom jsem v roce 1997 šel do Alte Pinakothek v Mnichově a užasl jsem: najednou mi bylo jasné, že Rubens je vynikající a lepší než Van Dyck a ten je zase lepší než Jacob Jordaens. Pochopil jsem, že Rafael byl v podstatě líbivý malíř, zatímco Tizian je geniální. Dříve jsem tyhle obrazy vnímal jen jako ty, co znám z knížek. Takže aby člověk pochopil, musí se deset let intenzivně dívat na obrazy? Někdo se může dívat celý život a stejně to nepozná!

K pochopení obrazu tedy musíte být jistým způsobem vybaven. Každý v sobě má nějaký cit, řekněme schopnost. Je v nás zakletá, postupně se může rozvíjet. Kdysi mi Honza Merta tenhle proces hezky popsal: Když se díváš na obrazy, jako by se před tebou rozevíraly opony, jedna za druhou. Ne každý dokáže ty opony otevírat. A někomu je to prostě úplně jedno. Většině je to úplně jedno. Anebo si kupuje kýče. Nicméně, špatný obraz může také sehrát jistou pozitivní roli, ne? Souhlasím. I když jsou obrazy Karla Gotta špatné, chápu, že se někomu mohou líbit. Někomu se líbí Kristian Kodet či Zábranský. Z mého pohledu jsou to superkýčaři, ale chápu, že někoho mohou potěšit. Soudím ale, že takový vnímatel obrazu má rozvinuté schopnosti ve zcela jiném oboru, než je umění. Může to být třeba výtečný matematik, jemuž umění je jistou nadstavbou, která mu dopřává nehmotný požitek. A ten obohacuje jeho život. A právě proto obrazy potřebujeme. Tak je to! Jsou nám k obohacení našeho vnitřního světa a života. Myslím, že přesně proto je potřebujeme.

Předplaťte si SANQUIS Časopis vychází ve dvou mutacích: předplatné Sanquisu – edice profesionál stejně jako Sanquis, verzi pro veřejnost, si můžete objednat několika způsoby. Ušetříte peníze, pošleme vám dárek. Všichni předplatitelé automaticky dostávají klubovou kartu Sanquis, která přináší řadu výhod. Předplatné také můžete věnovat!

Březnové předplatné s dárkem za 690 Kč! Každý předplatitel získává ještě klubovou kartu Sanquis.

Ta vám poskytne zajímavé slevy a další výhody v galeriích, knihkupectvích či nakladatelstvích, v kosmetických a wellness centrech, prodejnách zdravé výživy a v řadě dalších obchodů.

čísel časopisu, zaplatíte za rok pouze 690 Kč

1 dárek voucher v hodnotě 500 Kč na sortiment v prodejnách PROFIMED

klubová karta výrazné slevy v knihkupectvích, galeriích, dalších institucích...

číslo 87 / březen 2011 / cena 79 kč

Kam v březnu? Do lázní!

zdravý život je umění

Jak objednat předplatné telefonicky Zavolejte na +420 221 180 229 či +420 221 180 194 ve všední dny od 9 do 17 hod.

Umění • Výtvarník roku

přes internet

Josef BOLF • Srdce Petra Nikla na prodej! • Světové galerie on-line

Vyplňte a odešlete formulář na webové stránce www.sanquis.cz/predplatne, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK.

Zdraví

e-mailem

• Umělé

oplodnění dnes, zítra, za 10 let...

•

Víte, co jíte?

Sleva pro studenty: ISIC, ITIC, ALIVE – 40 %* ostatní – 30 %* * Sleva se počítá z prodejní ceny časopisu na pultech, tedy celkem ze 790 Kč. Zašlete kopii adekvátního průkazu.

Na predplatne@sanquis.cz pošlete e-mail, uveďte jméno, příjmení a adresu, vyberte EDICI PROFESIONÁL nebo EDICI LAIK.

zprávou sms Na +420 731 479 423 pošlete SMS zprávu bez diakritiky ve formátu: SQS, LAIK nebo PROFI, jméno, příjmení, ulice, číslo domu, město, PSČ (například: SQS, PROFI, ales, novak, dlouha, 15, praha, 110 00). Zálohovou fakturu dostanete obratem, po zaplacení vám pošleme dárek, dubnové číslo vychází 25. března 2011.

Všeobecné podmínky Dárek dostane prvních 100 čtenářů, kteří si objednají roční předplatné a zaplatí danou částku do 24. 3. 2011. Dárek a klubovou kartu zašleme nejpozději do 2 měsíců po úhradě předplatného. S dotazy nás kontaktujte na telefonu +420 221 180 229 nebo +420 221 180 194, na e-mailu predplatne@sanquis.cz nebo na redakční adrese.

a dostanete od nás:

0 0 1

př

b onus

o prvn

ích

edplati

DÁREK K PŘEDPLATNÉMU: Voucher v hodnotě 500 korun na kompletní sortiment v prodejnách PROFIMED Společnost PROFIMED, specialista na kvalitní péči o zuby a tělo, nabízí komplexní sortiment pomůcek ústní hygieny. V síti prodejen mohou zákazníci mimo jiné využít odborné poradenství s výběrem nejvhodnějších zubních a mezizubních kartáčků, léčebné i estetické zubní kosmetiky a dalších pomůcek. Stovky výrobků více než třiceti značek, distribuovaných jednotlivě také prostřednictvím lékáren a zubních ordinací, zde najdete pohromadě a v nejširším výběru. Sortiment je navíc již několik let doplňován také o přírodní kosmetiku, aromaterapii, péči o vlasy, pinzety a nástroje na manikúru a pedikúru. Voucher můžete uplatnit v obchodech po celé České republice, platí 12 měsíců. Více na www.profimed.cz.

kokteJl

Doporučuje Eva Pivodová

Uvědom si svůj strach a překonej ho Bojíte se dělat důležitá rozhodnutí, neodvážíte se požádat o zvýšení platu? Nemáte sílu odejít z neuspokojivého vztahu a čelit nejisté budoucnosti? Publikace Susan Jeﬀers s podtitulem Jak proměnit strach, nerozhodnost a zlost v sílu, akci a lásku přináší přehled technik a způsobů, jak zvládnout svůj vnitřní strach a jak se v životě posunout dál. grada

Plocha, hloubka, prostor Výstava v Pražákově paláci v Brně reflektuje perspektivy v umění napříč styly a historickými epochami. Důraz dává na moderní a současné umění. Na příkladech více než 90 exponátů (kreseb, grafik, obrazů, fotografií, instalací a videí) se návštěvníci mohou seznámit s různými typy perspektivních kompozic i se vztahem mezi uměleckou tradicí a současností (na fotografii prostorová instalace Esther Stocker, Bozen, 2004). mg v brně, 18. 3.–19. 6., www.moravska-galerie.cz

Rozhlasové hry, nové knihy,

gurmánské speciality

Nahrávka katovického bigbandu dokazuje, jak vysoká je úroveň středoevropského jazzu. Vznikla v pražském Jazz Docku v červnu 2010. radioservis

Pro děti Mladý soví chlapec Soren pátrá po Velkém stromu. Tam sídlí Strážci, jediná naděje na záchranu sovího království... magic box

Rumunsko-americká sopranistka Laura Tatulescu, sólistka Bavorské státní opery, vystoupí 27. března v pražském Rudolfinu na mimořádném operním koncertě s názvem „Nápoj lásky“. Laura Tatulescu spolupracovala kromě mnoha významných dirigentů také s režisérem Woody Allenem na produkci Pucciniho opery Gianni Schicchi v Los Angeles. Orchestr Pražské komorní filharmonie při koncertě doprovodí sólistku v nejkrásnějších áriích z oper W. A. Mozarta, G. Donizettiho, Ch. Gounoda nebo G. Bizeta. www.pkf.cz

Vinohradská dvanáctka „Vinohradská 12“, to je 12 inscenací 12 původních rozhlasových her od 12 autorů. Odvysílá je během letošního roku Český rozhlas 3 – Vltava vždy poslední úterý v měsíci ve 21.30. Všechny inscenace budou po dobu jednoho týdne po odvysílání dostupné též ke streamu. V březnu posluchače čeká rozhlasový debut filmového scenáristy Marka Epsteina – hra s názvem Pro nepřekonatelný odpor. Více na vltava.rozhlas.cz.

Potěšení z Velké Británie Doprava od a do Z Výpravná encyklopedie autorky Jitky Lněničkové popisuje vývoj nejrůznějších typů dopravy od pěší chůze až po lety do vesmíru. universum

Kam se vydat za typicky anglickými dobrotami? Sušenky, čaje, marmelády a drobné sladkosti stejně jako dárkové kolekce, přírodní kosmetiku nebo interiérové parfémy nabízí obchod Crabtree�Evelyn v pražském OC Chodov. www.crabtree-evelyn.com

Foto: archiv redakce, firem a institucí, © MG v Brně

Concept art Orchestra Katowice

Operní pozvánka

Jaroslav Krček Světová premiéra Oratoria

“Ten, KTerý erý JesT” 6.3. 2011 / smetanova síň Obecního domu v Praze 19.30 hodin PlzeňsKá filharmOnie PražsKý filharmOnicKý sbOr JarOslav KrčeK dirigent ediTa adlerOvá mezzosoprán

rOman Janál baryton

alfred sTreJčeK

recitace

Dílo je inspirováno kristologií Rudolfa Steinera a je uvedeno u příležitosti 150. výročí jeho narození.

Předprodej vstupenek a informace:

pořadatel

www.TenKteryJest.cz

Anthroposofická společnost vˇČeské republice

o r bi s p i c t u s

Text Jiří Wald

Niklovo

Srdce na prodej Interaktivní výstava Play v pražském Mánesu skončila, unikátní projekt však pokračuje. O jeho budoucnosti píše Jiří Wald, spoluautor Orbis pictus aneb...

Petr Nikl má velké srdce, vlastně dvě velká

srdce. To druhé, co není jeho tělesný orgán, je unikátní umělecké dílo, které navrhl a realizoval společně s několika dalšími výtvarníky. Zdobilo v pražské galerii Mánes naši výstavu PLAY, která počtem diváků překonala nejnavštěvovanější českou výstavu výtvarného umění z roku 2009 – expozici děl Josefa Čapka, a také všechny výstavy loňského roku. PLAY byla dokonce úspěšnější než velmi populární expozice pojednávající o době posledních Lucemburků, kterou v roce 2006 vidělo celkem 100 245 lidí (denně 1055 návštěvníků!). Co se týká PLAY, máme tedy důvod být velmi spokojeni, a také jsme. Poprvé asi

pokryjeme všechny výstavní náklady a snad i něco zbude pro děti z dětských domovů a jejich letní pobyty, které již deset let s manželkou organizujeme. Projekt Orbis pictus aneb…, jehož součástí byly i výstavy Labyrint světla, Orbis pictus, Leporelohra či PLAY, představuje vlastně rozsáhlou sociologickou sondu do hlubin naší společnosti. Úspěch výstavy PLAY je pro nás konečně důkazem, že aktivní hra stále přináší lidem radost. A také, že současný zábavní průmysl tuto hojivou sílu radosti nabídnout nedokáže. O to více nechápu, že nás zatím neoslovil žádný mecenáš, žádná banka či jiná bohatá instituce anebo nějaký vlivný politik a neze-

Blázen s nápadem

Foto: Radka Dubanská, Ondřej Petrlík

je lepší než blbec bez fantazie!

ptal se, kolik by bylo potřeba peněz na další pokračování a rozvoj našeho projektu. Že by o něm, respektive o výstavě PLAY nevěděli, je málo pravděpodobné. Zájem médií byl veliký a virtuální prostor bude ještě dlouho doslova nabitý informacemi o hravé, tvůrčí výstavě v Mánesu. Že by tedy v institucích, které disponují obrovskými finančními prostředky, nebyli lidé moudří a předvídaví? Anebo je pravda, že v určitých kruzích nadále panuje přesvědčení, že s člověkem bez fantazie se manipuluje snáze a levněji? Nechce se mi věřit! Každý moudrý podnikatel či manažer přece ví, že blaho společnosti závisí na velikosti jejího tvůrčího potenciálu a že – s prominutím – je lepší blázen s nápadem než blbec bez fantazie. A tu právě výstavy, jako je PLAY, skvěle rozvíjejí. Vážně nechápu, proč se ještě nikdo neozval. Nerozumím... A tak mě napadlo, že prodáme Niklovo Srdce. Tedy, ne jeho tělesný orgán, samozřejmě, nýbrž již zmíněný umělecký objekt, obdivovaný v Evropě i za oceánem, který má připomínat Komenského nad-

časové dílo Labyrint světa a ráj srdce a který jsme společně s Petrem Niklem před časem vymysleli jako symbol pro celý projekt Orbis pictus aneb… Naše sdružení původně chtělo toto Srdce v roce 2023, tedy 400 let po té, kdy Komenský Labyrint dokončil, věnovat holandskému městu Naarden. Tam kdysi Komenský našel útočiště. Chtěli jsme tímto gestem vzdát hold všem dobrým lidem na celém světě, kteří v průběhu staletí pomáhali českým exulantům a ulehčili jim ono nelehké putování labyrintem světa. Niklovo Srdce by se stalo jakýmsi pomníkem české emigrace, neboť emigrace jako trvalá součást našeho národního osudu začala právě u Komenského. Jinými slovy? Mám to Srdce rád. Také na výstavě PLAY se těšilo velkému zájmu návštěvníků. Bude mě mrzet, když ho prodáme, ale ještě větší ztrátou by bylo, kdyby musel zaniknout projekt Orbis pictus aneb... Otázka je tedy velmi jednoduchá: Peníze, nebo pomník v Naardenu? Bez peněz to nejde. I tvůrčí

schopnosti lidí se bez nich dají využít omezeně. To platí v každé poctivé tržní ekonomice, a proto se tam dobré nápady a lidé, kteří je mají, vyvažují zlatem. I když – jak se zdá – v Čechách to ještě není zrovna pravidlem. Když jsem hovořil s různými lidmi o naší neschopnosti nalézt silného finančního partnera, dostalo se mi vysvětlení, že jsme asi málo kreativní při motivaci těch, kteří na zdrojích peněz sedí. No, těžko si dovedu představit, že budu připravovat další hravou výstavu vycházející z Komenského myšlenek a zároveň nabízet provize za finanční podporu. To snad raději Niklovo Srdce prodáme. Výstava PLAY byla v pražském Mánesu otevřena od 3. 11. 2010 do 20. 2. 2011, navštívilo ji okolo 105 000 diváků. Unikátní doprovodný program zahrnoval 85 festivalových vystoupení domácích i zahraničních interpretů, konaly se workshopy, mnohé přednášky... Více informací na www.orbis-pictus.com

Dee Dee Bridgewater (*1950) Americká jazzová zpěvačka a herečka, vlastním jménem Denise Eileen Garrett, je držitelkou tří cen Grammy a ocenění Tony. Jako první Američanka vůbec byla jmenována do francouzské Nejvyšší rady frankofonie. Vydala celkem 10 alb, zatím poslední CD s názvem Eleanora Fagan (1915–1959): To Billie with Love From Dee Dee Bridgewater vyšlo loni.

tého jazzu p s i č řes f Od ranc n o s n o a u š zský ické rytm

fr a o p

konce rt měsíc e

Text Ondřej Bezr, iDNES

Dee Dee Bridgewater

Foto: © DDB Productions / Mark Higashino

Jedna z nejvýznamnějších jazzových zpěvaček dneška Dee Dee Bridgewater vystoupí 2. dubna v pražském Obecním domě v rámci Jarního GaLa pro Struny podzimu. Program koncertu vychází z jejího nejnovějšího alba, které je poctou Billie Holiday.

Dotyčné album nese název Eleanora Fa-

z toho obavy neměla, ale přiznávám, že osobnost

gan (1915–1959) a podtitul To Billie With Love

Billie Holiday mě fascinuje,“ svěřila se zpěvačka

From Dee Dee Bridgewater. Je výtečné. Obsahu-

v jednom rozhovoru.

je tucet písní, ať už přímo z autorské dílny Billie Holiday v čele s nesmrtelnou a „programovou“

Od jazzu k šansonu a zase zpátky

Lady Sings The Blues, nebo klasické standardy,

O ztrátu „vlastního já“ ale rozhodně nemuse-

které právě tato zpěvačka pomohla zpopulari-

la mít Dee Dee Bridgewater strach. I když i ona

zovat (jako Lover Man či Foggy Day). Dee Dee

si prošla obdobími typicky „jazzového“ způsobu

Bridgewater ukazuje, jak se dokáže na jedné stra-

života a ničeho se neodříkala, její dráha byla přece

ně vcítit do citových i myšlenkových pochodů své

jen vcelku klidná. Narodila se jako Denise Eileen

slavné předchůdkyně, ale také jak hodně je jiná.

Garrett v roce 1950. Díky otci – jazzovému trum-

A jak to oněm skladbám, které čas už dávno pro-

petistovi – se k hudbě dostala už v raném dětství.

věřil, vůbec neškodí.

Prvním důležitým angažmá byl v roce 1971 post zpěvačky ve slavném big bandu Thada Jonese

Nezapomeň na vlastní život

a Mela Lewise. V dalších letech spolupracovala

Billie Holiday se narodila, jak z názvu zmíně-

s dalšími významnými jazzmany, například se

ného alba vyplývá, jako Eleanora Fagan v roce

Sonnym Rollinsem, Dizzym Gillespiem či Dexte-

1915. V roce 1933 ji objevil proslulý lovec talen-

rem Gordonem. První sólové album vydala roku

tů John Hammond. A spolu s Ellou Fitzgerald

1974 pod názvem Afro Blue. Paralelně se věnova-

a Sarah Vaughan se dnes řadí mezi tři nejdůle-

la i herecké činnosti a za svou roli v muzikálu Ča-

žitější jazzové zpěvačky 20. století. Billie Holiday

roděj ze země Oz dostala v roce 1975 cenu Tony.

zemřela v roce 1959 na cirhózu jater.

V polovině osmdesátých let se přestěhovala

Uměleckým pojítkem mezi oběma dámami

do Paříže. Zde natočila v roce 1997 album Dear

bylo účinkování Dee Dee Bridgewater v pařížské

Ella k poctě Elly Fitzgerald, za které získala cenu

a posléze i londýnské inscenaci muzikálu pro jed-

Grammy. Od „čistého“ jazzu odbočuje i k jiným

nu herečku Lady Day v letech 1986 a 1987. Šlo

žánrům, například na albu J'ai Deux Amours

o další variaci na životopis Billie Holiday. Dee

k francouzskému šansonu (tento program před-

Dee si přesvědčivým ztvárněním role vysloužila

vedla v pražském Kongresovém centru v roce

nominaci na prestižní britskou divadelní cenu

2005) nebo k africké hudbě (Red Earth, 2007).

Laurence Oliviera a odnesla si i řadu vynikajících

Nahrávka písní Billie Holiday je zatím posledním

kritik a menších ocenění. „Od představení k před-

počinem Dee Dee Bridgewater. Americká aka-

stavení jsem se stále více dostávala do života Billie

demie jí v polovině února udělila cenu Grammy

a někteří lidé kolem mne měli obavy, že zapome-

v žánrové kategorii Nejlepší jazzové vokální

nu na život vlastní. Její osud je trochu děsil. Já

album.

www.deedeebridgewater.com

ma s o p u s t

Text Michaela Šmerglová

Maškary

pod křídly UNESCO Blíží se osmá ranní. Maškary se scházejí u domu starosty, který dá ke konání tradičního obyčeje svolení a slavnostní den zahájí. Tak je tomu rok co rok. Alespoň na Hlinecku, kde chodit v maškaře znamená čest. A to dědičně! Průvodu se ovšem smějí účastnit pouze muži. Žen ve vesnicích Vortová, Hamry, Blatno a Studnice se převlékání netýká. Masopustní rej na Hlinecku pod Veselým kopcem se letos už odehrává pod ochranou UNESCO. Místní obchůzky, které se konají v únoru i březnu, se koncem roku 2010 probojovaly na seznam jeho nehmotného dědictví. Jak se vlastně chrání takové tradice závisející na odhodlání místních? Hlinecko tvoří sedmadvacet obcí, vesnic a vesniček. Ve všech se drží masopust, ale jen ve čtyřech z nich se zmíněná tradice slaví téměř od pohanských dob bez přerušení a podle starých rituálů. „Ves žije přípravou od ledna. Letos to prožíváme dvojnásob silně, protože čekáme, že přijde více hostů,“ říká Ladislav Šmahel, starosta Vortové. „Vždy se k nám jezdilo dívat hodně lidí, ale teď, soudě podle dotazů nejen z e-mailů, bude zájem ještě větší. Uvidíme, co bude značka UNESCO znamenat.“ Starosta letos v průvodu nepůjde, maškaru Žida „pověsil na hřebík“. Prý by si to správně neužil, už během minulých masopustů řešil organizační věci, dával rozhovory, poskytoval informace. Do masopustních masek se na Hlinecku oblékají pouze muži. Dámy zase chystají už od kuropění pohoštění pro aktéry a diváky. Zadělávají na čerstvé koblihy, mažou chleby se sádlem, dělají jednohubky a chladí kořalku. V době masopustu bývá ještě sníh a nezřídka mrzne. Jakmile ženy zajistí dostatek pochutin, stávají se publikem, stejně jako děti. Tím se zdejší karneval liší od masopustního reje na jihu a ve středu Čech. „Obchůzku tvoří řada tradičních výjevů. Vše má jasný řád. Masky znají své funkce a vzájemné vztahy, pravidla má i jejich kontakt s diváky,“ říká Ilona Vojancová, etnografka a šéfka Souboru lidových staveb Vysočina. Také ona bojovala za to, aby se o hlinecké tradici dozvěděl svět. První krok se podařil. Počátky tradice sahají do pohanské éry, související rituály měly předznamenat blížící se jaro. Podle toho se také chovají jednotlivé maškary. Takový Slaměný! Muž ve složitém, nepraktickém obleku ze slámy honí ženské divačky, válí se s nimi po zemi nebo je různě oplácává. Naznačuje kult plodnosti. „Je to až nepříjemné, nicméně žena, které by si Slaměný nevšiml, by se cítila dotčená,“ připouští Vojancová. Tři Slamění řádí na plné obrátky, ale žádná dáma je neodstrčí. Když dostal v osm ráno vůdce masek Laufr alias Strakatý od starosty svolení k obchůzce, vyrazily maškary vsí a přejí hospodářům bohatou úrodu. Tento úkol mívaly v dobách, kdy bylo Hlinecko ještě veskrze zemědělským krajem a sedlákům na dobrém roce záleželo. „Maškary stále chodí

Foto: archiv

Laufr, Slaměný, Ras

Kraj se změnil,

ale povědomí o tradicích mezi lidmi zůstává

ma s o p u s t

Lidé masku opečovávají jako rodinný šperk dům od domu, vynechají třeba jen místo, kde lidé drží smutek. Kraj se změnil, zemědělství tolik lidí neživí. Přesto i každé malé dítě ze vsi, kde se masopust slaví, ví, že třeba maska Turka vyskakuje, aby měl sedlák vysoké obilí nebo len. Povědomí o tradicích nezmizelo,“ míní Ilona Vojancová.

Červené a černé maškary Na Hlinecku se masopustní maska předává jako rodinný šperk. Chodil-li děd na pochůzky za Rasa, bude za něj chodit i vnuk. U starousedlíků si maškara po generace udržuje i původní podobu. „Lidé masku opečovávají, nanejvýš ji opraví či vylepší nějakým detailem. I to ale prochází schválením. Ostatní maškarádové musejí souhlasit,“ doplňuje Ivana Vojancová. Průvod vedou tzv. červené maškary, které oblékají chlapci ve věku 16 až 20 let. Jít za maškaru znamená pro mladíky veřejné přijetí mezi muže. Průvod vedou zpravidla Laufr (Strakatý) s Ženuškou. Drží tempo a trasu. Navíc Ženuška má nůši, kam ukládá dary, co cestou dostanou. Laufr jedná s hospodářem, mohou-li maškary přijít a zda on bude chtít, aby mu muzika hrála na přání. Za to se musí platit. Ve Vortové kráčí v čele průvodu také Kobyla. Další „červené“ představují čtyři Turci. Ti nosí na hlavě papírové klobouky a se svolením sedláků u domů tančí. Mezi maškary černé neboli šeredné patří Slaměný, Kominík, Žid, Ras a Kobyla. V této „sekci“ nezáleží na věku, ale omezuje se počet – černé masky chodí maximálně čtyři. Kominík vbíhá do domu, sazemi maže děti a z trouby bere pečené maso. Přesto tu z něj mají radost! Nosí štěstí, vymete zlo i kamna. Ras zatím určuje diagnózu a Židi čile prodávají. Žádná maškara nedělá během dne nadměrnou ostudu, to si masky hlídají.

Cesta do UNESCO Návrh zapsat hlinecké masopusty na seznam nehmotného bohatství UNESCO padl roku 2003. Souhlasili organizátoři masopustů i obce. Shodli se, že tak ojedinělá tradice může upozornit na život na vsích. „My jsme se jako instituce zavázali, že vytvoříme podmínky, aby zvyk mohl i nadále existovat, že také vznikne speciální publikace a na Hlinecku – v Betlémě – zřídíme expozici tradičních masopustních masek. Dohodli jsme se se starosty masopustních obcí, že nám obyvatelé vyrobí kopie vybraných masek, aby v expozici byly zastoupeny všechny vsi,“ říká Ilona Vojancová ze Souboru lidových staveb Vysočina. Na seznam byly masopustní průvody a masky z Hlinecka připsány loni.

Kobyla padne v hostinci Vortová si svůj masopust užívá. Spokojení jsou domácí i cizí. Dobře se baví, břicha plná... „Každý rok připravujeme i větší občerstvení. Loni to bylo 1200 jitrnic, 50 šišek tlačenky a 250 litrů dršťkové polévky. A už v jednu hodinu jsme hlásili: snědeno!“ směje se starosta Šmahel. Postupně se stmívá, přituhuje. Domů ve Vortové, kudy průvod ještě neprošel, ubývá. Konečně masky nabírají směr hospoda. Tady dojde k poražení kobyly, ovšem bez slz – je to jen jako! Ras rozbalil testament a čte její hříchy, k nimž se přidávají i ty zcela současné: dala zrušit linku autobusu a obci nepřiklepla grant. Pak ji „naporcuje“ a Kobyla, které srazili čepici, padá na zem za zvuků smuteční písně. Jak dozní poslední tón, hlt pálenky kobylu vrací do života. Tančí ona i diváci. Masopustní obchůzka končí. Večer se ještě masky (už v civilu) sejdou na zábavě. Ta, která nezvládne večerní sólo, bude do dalšího masopustu terčem posměchu. A smát se, to sousedi umí. Ať žije nový masopust! masopust 2011 se ve vortové a studnici koná 5. 3.

Kdy Masopust (neboli vostatky či fašank) začíná den po Třech králích a končí šest týdnů před Velikonocemi. Masopustní oslavy vesměs probíhají koncem tohoto období, v minulosti se právě tehdy dokončoval výmlat obilí, začínaly sousedské zábavy a zabíjačky. Kdysi se obchůzky konaly na Masopustní úterý před Popeleční středou. Dnes probíhají o víkendu nejbližším tomuto úterku.

Blatno má výjimku Foto: archiv

V Blatně, jedné z obcí Hlinecka zařazených na seznam UNESCO, se objevují v maskách i ženy. Od šedesátých let se k mužům přidává skupina žen převlečených za cikánky, které věští lidem z ruky a prodávají papírové růže. Maškar je tu víc: chodí také fotograf, bába s nůší, řezník...

Josef Bolf: Nevkusné mutace 02, 135 x 200 cm, akryl na plátně, 1998

POznání

Co ještě nevíme o snu? • Na otcovství nešetřete • Virtuální procházka světovými galeriemi • Pavlov, pes a psychika • Hledají se sourozenci Slunce

Psychologie, genetika, objevy 39

p syc h ol o g i e / s n y

Text doc. PhDr. Jiří Kocourek, Ph.D.

Co ještě nevím o snu a bojím se zeptat Dovoluji si parafrázovat Woodyho Allena s jeho snímkem o sexualitě možná z podobných důvodů, které se filmem pokouší řešit. V případě snové problematiky je téma v podstatě jednoznačnější a pořád to stejné: význam snů je podceňován a bagatelizován. Možná se nad snem více zamyslíme, když vykazuje jakousi tendenci k opakování. Pak hovoříme o tzv. typických snech a s velkou náruživostí si je třeba sdělujeme s kolegy v práci. Zapomínáme – a vcelku rádi – na to, že jevová (manifestní) forma snu v našem bdělém prožitku a v případném sdělení uplně opomíjí celý snový kontext. Například ony časté sny o létání jsou u každého zcela rozdílné – individuálně podmíněné. Jen my si při našem vyprávění myslíme, že náš sen byl nějak typický. Jeho „typičnost“ tkví alespoň v tom, že se v něm objevuje motiv, který nás spojuje s jinými lidmi. Přesto nemá smysl význam takových snů odmítat. Můžeme se nechat vést obecným vysvětlením, to však spíše působí jako podnět či prolog samotného individuálního výkladu. Nevystačíme si zde s nějakým jednotícím a tím pádem zjednodušujícím výkladem platným pro kohokoli. Pokud jde o sen o létání, v obecném výkladu tento snový fenomén chápeme jako sen o erekci a je to pochopitelné – let coby vyjádření fyziologické funkce oponující gravitaci. V rozšířené podobě se motiv, ať už se sen zdá muži či ženě, vztahuje ke ztotožnění se s mužským principem a stylem života. Ale co konkrétně let ve snu vyjadřuje, proč se obejvuje právě v dané chvíli a na jakém osobnostním základu probíhá, o tom nic nevíme. Odpovědi nabízejí asociace snícího, protože jedině on sám může něco vědět o svém nevědomí, neboť „neví, že ví“. Podobně bychom měli přistupovat i k jiným „typickým“ snům. Dalším jevem vzbuzujícím časté otázky je „pocit jako ve snu“, prožitek illusion dejà vu či vécu nebo stav, kdy nevíme, „jsme-li „motýlem, kterému se zdá o tom, že je filozofem, nebo filozofem, kterému se zdá o tom, že je motýlem“. Jedná se o jevy bytostně člověku známé a vlastně přirozené. Pouze nepřímo poukazují na propojenost našeho bdělého života, tedy toho racionálního a vědomého, s životem nevědomým, tedy snovým a tím také vlastně iracionálním. Někdy nám tyto prožitky dávají šanci zapochybovat o významuplném vědomém životě. Mohou nám poskytnout průhled do našeho nevědomí a poskytnout nám příležitost se této oblasti více otevřít. Snad ještě na závěr celého seriálu o snech zdůrazním něco z toho, o čem jsem psal v předchozích dílech. Za prvé: nesmíme zapomínat, že výklad jednoho a téhož snu se do určité míry vždy bude lišit u různých analytiků. Zde lze formulovat více myšlenkových linií: je-li sen literárně či jinak postoupen různým analytikům, pak výklady budou pravděpodobně skutečně různé, každý analytik má jiné profesní zkušenosti a akcentuje pojetí té či oné školy. Bude-li však sen sdělovat sám jeho „autor“ a bude k němu přinášet asociace, pak se analytici při svém výkladu příliš lišit nebudou. To je však hypotetická situace v realitě neuskutečnitelná. Další linie mých postřehů se vztahuje k mnohovrstevnatosti a multikomplexnosti snového výkladu. Sen se nám reálně nikdy nepodaří plně vyložit a pochopit. Jinakosti ve výkladu mohou být navíc dány různými úrovněmi explikace. Avšak nejvěrohodnější výklad a závěr činí ten, komu se sen zdá, když se s výkladem ztotožní na úrovni vědomé i nevědomé. Je-li výklad správný, pak již není důvodu, aby se daným tématem další sny zabývaly. Pokusil jsem se v našem seriálu o snech snad v únosné zkratce poukázat na to, že i v 21. století má sen a jeho výklad smysl a opodstatnění. A to možná dokonce větší než v dobách dřívějších, kdy přece jenom existovala větší obecná propojenost mezi životem veřejným a vnitřním, mezi racionalitou a iracionalitou.

Kresby: Luděk Bárta

Závěrem

František Houdek

Vějička na sny V průběhu let jsem o snech přečetl tři knihy. Klasický Výklad snů Freudův, Včera v noci se mi zdálo Medarda Bosse (zastánce co nejjednoduššího výkladu) a Tajemství dvou partnerů od Jany Heffernanové – to si mě získalo nejvíc. „Večer před spaním si vyhradíme nějaký čas na klidné uvažování, nejméně půlhodinku. Rozmyslíme si, o čem chceme, aby se nám zdálo. Určíme si problém, do kterého bychom rádi viděli. Nikoli konkrétní otázky, spíše celé téma. Soustředíme se na ně po dobu dost dlouhou na to, aby se do nás ,vsáklo‘ dost hluboko, aby vyvolalo silnější citovou odezvu...“ Podle doktorky Heffernanové sny reagují na náš zájem, začnou se nám zdát častěji, zintenzivní a my si je začneme lépe pamatovat. „Na sen se musí číhat jako na lišku, kdy se vynoří z nory. Nejste-li zvyklí číhat na lišky, být bdělí a trpěliví, možná nepochodíte hned první noc. Ale pozor, opatrně, sen se nesmí vyplašit! Vypnout budík, nemuset ráno hned vstávat, nehýbat se po probuzení prudce, nesnažit se ho lapit celý najednou, stačí zachytit ho za ocásek a polehoučku si ho přitáhnout... Ihned zapsat, nebo aspoň nahlas přeříkat.“ Nu, já si konkrétní sny nepřivolávám, nechávám jim volný průchod. Nicméně jednu zkušenost jsem udělal. Na jihozápadní Vysočině a v České Kanadě se v létě oddávám volným čundrům s noclehem pod širákem. Přitom dávám přednost dvěma způsobům: vysoko na skále nebo pod krovem smrčinového mlází. Na obtížně dostupné skále pár metrů nad vrcholy okolních stromů nechám svět pod sebou a vystavím se z pěti stran působení „hvězdného nebe nade mnou“. Sním pak často o dálkách a padání; létám nekonečným prostorem všehomíra, jehož jsem bezbřehou žasnoucí součástí. Jsem všude a všechno je ve mně, dokonce i ty vzdálené světy s tušením neznámých bytostí! Bivak pod příkrovem větvoví – kdepak hvězdné nebe, to spíš ten „mravní zákon ve mně“ – zase přitahuje sny typu „pohřben zaživa“, provázené intenzivním pocitem fyzického ohraničení, uvěznění v sobě; mé nevědomí proniká ho hlubin sebe sama, pořádá defilé mých nejintimnějších triumfů i hříchů, jakož i vizí plných strašidel a všelikých pololidí, s nimiž bojuji nebo jimiž se stávám. Pravda, tento pozemní styl nocování poněkud postrádá soukromí, jednou mě uprostřed noci probudil lišák, který mi čumákem noroval v batohu. Extroverze – introverze, altruismus – egoismus, všechno – jedno, sdílení – vlastnění. A k tomu samota a hlavně síla přírody, jejíž čistota, ano, svatost!, všechny případné běsy zkrotí... Pokud zrovna netrpíte agora- nebo klaustrofobií, zkuste!

Libuše Koubská

Biograf splněných přání Moje maminka mívala čas od času „politické“ sny. Ráno u sní-

daně pak nadšeně vyprávěla, jak v noci konverzovala s Charlesem de Gaullem, s anglickou královnou Alžbětou nebo s Johnem Fitzgeraldem Kennedym. Jinak nikdy o svých snech nemluvila a zřejmě jim ani nepřikládala zvláštní význam, na to byla založením příliš racionalistická. Ovšem ta setkání se státníky líčila do nejmenších detailů. Vzpomínám si, že s Kennedym se sešla ve Vídni, procházeli se v zahradách Schönbrunnu, kde voněly růže všech barev, precizně sestříhané stromy stály v pozoru a vodotrysky chladivě zurčely. Prezident Spojených států byl ohromně šarmantní. Měl dokonale vyčištěné boty, zářivou kravatu v amerických barvách a thymolinový úsměv. Ale upřímný! Mluvili spolu o mezinárodní politice, hlavně o poměrech v Evropě. Maminka prý JFK udělila řadu dobrých rad, za což jí velice děkoval. Po Chruščovovi nebylo ve snu ani vidu ani slechu. Záviděla jsem jí takové inteligentní a výpravné sny, mně se tenkrát v dětství nic takového nezdálo, ostatně ani později ne. Jako malá jsem to přičítala maminčině širokému vzdělání včetně dobré znalosti několika jazyků. Kdo jiný by taky mohl takhle plynně konverzovat s velikány? Tak jsem se dřela anglická slovíčka a doufala… Ale zdávalo se mi leda o tom, že stojím na stupínku, nemůžu ze sebe nic vyrazit a fasuju pětku. Nakonec jsem si ty maminčiny sny vzala za své, po těch letech už si je vybavuji jako vlastní. Jinak mě ale státníci minuli. Možná proto, že neumím tak dokonale cizí řeči. A setkání s Václavem Klausem by zas patřilo do jiné kategorie než do freudovské skupiny snů coby splněných přání. Nicméně občas se zdaří, že člověk jde spát, jako by šel do biografu na skvěle vypravený film s happyendem. Žádné thrillery, žádné úzkosti, že se nemohu hnout z místa, nebo naopak že padám ze skály či že mi padají zuby. Nic takového, nýbrž ryzí slast. Něco jako opět Freudem proslavený obraz Sen vězně, na němž německý romantický malíř Moritz von Schwind namaloval spícího nebožáka v kobce. V pruhu slunečních paprsků se vznáší andělská krasavice s pohárem vína, zatímco skřítkové se právě postavili jeden druhému na ramena, aby ten nejvýš stojící mohl přepilovat mříž na okně. Už už se mu to daří, vězeň se ve spánku usmívá. Cesta na svobodu je otevřená. Přeju hodně splněných přání, i když třeba jen ve snech.

Detailní rozlišení obrazů – skvělý umělecký zážitek

Obraz Vincenta van Gogha Slunečnice (1888) zpřístupnilo on-line a detailně Van Gogh Museum v Amsterdamu

i nter net

Text Eva Pivodová / foto Google

On-line

Foto: © Jacques Renoir a archiv Franty

Van Gogh, Botticelli, Kupka, Manet, Whistler... Představte si, že sedíte doma u počítače a přitom se procházíte galerií. Kráčíte francouzskými Versailles, londýnskou Tate Britain, newyorským MoMA, nahlížíte do výstavních sálů v Museu Kampa v Praze... Jste sami. Neruší vás přitom davy návštěvníků, obdivujete jeden obraz po druhém, nejprve zdálky a pak zblízka – tak, že vám neunikne jediný detail. Krásná utopie? Ne, realita. Díky on-line Art Projektu od společnosti Google. Autoři jej představili 1. února v Londýně a za jediný týden navštívilo stránku www.googleartproject.com přes 10 milionů lidí! Jak aplikace funguje? S technologií Street View nejprve projdete výstavní místností některého ze 17 prestižních muzeí z celého světa, pak zaostříte na konkrétní obraz, a tak se také dostanete k informacím o jeho historii, o autorovi i jeho dalších zpřístupněných dílech. V každém muzeu byl navíc jeden z obrazů nasnímán „gigapixelově“, v rozlišení tak velkém, že rozeznáte i jednotlivé tahy štětcem... V Museu Kampa takto podrobně můžete zkoumat obraz Katedrála od Františka Kupky. V onom prvním týdnu si uživatelé v aplikaci vytvořili také na 70 000 takzvaných osobních kolekcí. To je další přidaná hodnota Art Projektu. Z více než 1000 děl celkem 486 umělců si napříč muzei můžete sestavit vlastní sbírku a v prostředí internetu si ji uložit, vracet se k ní, rozšiřovat ji, komentovat obrazy či diskutovat o nich s přáteli. Jak by vypadala taková vlastní sbírka Sanquisu? Nahlédněte! www.googleartproject.com

Více než 1000 děl od 486 umělců z různých období

Interiéry galerií snímal speciální vozík. Vzniklo více než 6000 Street View panoramat.

43 43

i n t e rn e t

The Frick Collection, New York Henry Clay Frick (1849–1919), průmyslník, filantrop a sběratel umění zanechal po smrti svou newyorskou rezidenci a v ní umístěnou rozsáhlou sbírku k dispozici pro veřejné účely – přál si ale, aby zde vznikla galerie a aby se jejím prostřednictvím lidé mohli seznamovat s výtvarnými skvosty. Dodnes tedy v muzeu v autentickém prostředí městské rodinné vily uchovávají mistrovská díla od období renesance až po 19.století. Bellini, Constable, Goya, Turner, El Greco, Manet, Monet, Rembrandt, Tizian, Velázquez, Vermeer, Whistler... Art Projekt od Googlu přináší díky technologii Street View přehlednou orientaci v rámci celé budovy i jednotlivých místností. On-line ukázky ze sbírky H. C. Fricka: Voják a smějící se děvče (1658) Johannese Vermeera (vlevo), Svatý František v poušti (1480) Giovanniho Belliniho (detail, vpravo)

Rijksmuseum, Amsterdam V největším a nejnavštěvovanějším muzeu v Nizozemsku mohou internetoví návštěvníci obdivovat například detaily Rembrandtova Autoportrétu (1628)

Informační panely odkazují také na zajímavá videa

Gemäldegalerie, Berlín Po prohlídce moderních interiérů mladého berlínského muzea lze zaměřit hledáček třeba na obraz Příprava Kristova hrobu (1505) benátského malíře Vittora Carpaccia (vpravo)

Museo Reina Sofía, Madrid Muzeum královny Sofie poskytlo pro Art Projekt mezi jinými také fotografii Žena s puškou bránící Barcelonu (1937) od neznámého autora

Foto: Google / Anna De Paula Hanika, Mikey Besch

Picassova Guernica je jedním z mnoha vzácných pokladů muzea, které se zaměřuje na moderní umění od druhé poloviny 19. století až po současnost, a především na výtvarnou scénu španělskou. Nechybí díla od autorů jako Miró, Serrano, Gris, Dalí, Gonzáles... Celkem sbírky obsahují přibližně 4000 obrazů, asi 1400 soch, téměř 3000 kreseb, více než 2600 fotografií, desítky videí, instalací, dekorativních předmětů a dalších uměleckých děl. Jde o poměrně mladou instituci, muzeum se oficiálně otevřelo veřejnosti v roce 1992. A ve zdejší knihovně, jež se specializuje – jak jinak – na umění, je uloženo na 100 000 publikací!

45 45

Obrazy renesančních mistrů zblízka...

Ermitáž, Petrohrad V muzeu Ermitáž se nachází přes tři miliony uměleckých děl. Mezi nimi obraz Apoštolové Petr a Pavel (1587–1592) od El Greca, uložený též v databázi Art Projektu.

MoMA, New York Navigace Art Projektu umožňuje prohlížet postupně různé části pláten. Nahoře: Sen (1910) Henriho Rousseaua, dole detail Van Goghova obrazu Hvězdná noc (1889).

Museum of Modern Arts bylo založeno v roce 1929 s cílem a nadějí stát se jednou tím největším muzeem moderního umění v mezinárodním měřítku. Podařilo se – MoMA, jak je instituce ve světě všeobecně známá, uchovává sbírku moderního a současného umění, kterou odborníci považují za vůbec nejvýznamnější na světě. Na úplném počátku tu nevystavovali více než osm tisků a jednu kresbu. A dnes? Výtvarná kolekce čítá přes 150 000 obrazů, soch, kreseb, fotografií a architektonických modelů. Mají tu díla Warhola, Gauguina, Mondriana, Matisse, Cézanna, Pollocka, Kahlo, Ernsta... Muzeum také vlastní 22 000 cenných filmů a celé 4 miliony filmových fotografií.

i nter net

Zámek ve Versailles, Paříž Zámek s parkem ve Versailles je od roku 1979 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO, ročně sem zavítá na 10 milionů návštěvníků. Jeden z turistických cílů představují umělecké sbírky. I pouze virtuální cesta nádherným palácem a galerijními prostorami je sama o sobě zážitkem. Muzeální sbírka zahrnuje přes 6000 obrazů, 1500 kreseb a více než 2000 soch a sousoší. Art Projekt zpřístupňuje například díla Charlese de La Fosse, Antoina Benoista či Françoise Lemoynea. „Jako instituce jsme naprosto nadšeni, že se můžeme otevřít i po internetu všem, kdo mají chuť objevovat krásy versaillského zámku,“ uvedl Jean-Jacques Aillagon, který stojí v jeho čele. Vlevo Apoteóza Herkula (1736) od Françoise Lemoynea, vpravo detail obrazu Marie Antoinetta malířky Louis Élizabeth VigéeLebrun (1783)

Uffizi, Florencie Ve sbírkách významného italského muzea lze zazoomovat například na Podobiznu urbinské vévodkyně (1467–1472) malíře Piera della Francesca

47 47

i n t e rn e t

Přivede projekt mladé lidi k umění?

Museum Kampa, Praha Museum Kampa v Sovových mlýnech

Museum Kampa pořádá krátkodobé výstavy a pečuje o stálé sbírky, z nichž Art Projekt zpřístupňuje například obraz Cyklisté Jiřího Načeradského z roku 1971 (dole)

Foto: Google / Anna De Paula Hanika, Mikey Besch

se do projektu zapojilo v rámci programu „Google pro českou kulturu 2011“, který chce novými technologiemi podpořit talentované české umělce a také propagovat naši kulturu v zahraničí. Museum Kampa zpřístupnilo on-line dvě rozsáhlé umělecké expozice – sbírku umění z 20. století Františka Kupky a Otto Gutfreunda a Sbírku středoevropského moderního umění, která mapuje historii tzv. východního bloku. „Doufám, že tato prezentace našeho muzea dokáže vzbudit zájem o umění i u mladých lidí,“ říká zakladatelka muzea Meda Mládková. Podobný názor sdílí také ředitelé ostatních šestnácti muzeí světového formátu. Internetu jako konkurence se v tomto ohledu neobávají, ba naopak. Věří, že projekt dokáže motivovat k osobní návštěvě galerií a že se lidé budou chtít mistrovským dílům postavit tváří v tvář.

Výzkum „Efektivita reklamní kampaně v čekárnách ordinací“ realizovaný společností STEM/MARK potvrdil účinnost TV obrazovek v čekárnách lékařů! • Televizní vysílání v čekárnách lékařů sleduje více než 70% návštěvníků • Spontánní výbavnost vysílaných pořadů a reklam je až 40% •Recall reklamy až 44% zdroj: STEM/ MARK, a.s., září 2009

WWW.MEDIAPHARMA.CZ Tel.: 325 553 934, Fax: 325 553 935, E-mail: info@mediapharma.cz

v ý z k um

Text a foto Günter Bartoš

Na otcovství nešetřete Analýza DNA má obecně pověst exaktní vědecké metody. Jako důkaz může snadno poslat člověka do vězení nebo ho odsoudit k placení výživného na dítě, jež nezplodil. Genetik Daniel Vaněk vysvětluje, že tento postup nemusí být stoprocentně spolehlivý a že některým „vědcům“ nemáme slepě věřit.

Do jaké míry můžeme identifikaci pomocí DNA věřit? Genetika dokáže všechny lidi poměrně jednoznačně rozlišit. Na druhou stranu nikdy nic není na sto procent. Můžeme se blížit k absolutní jistotě, ale vždy zbude prostor pro chyby či nepředpokládanou přirozenou variabilitu. Kdo o sobě tvrdí, že je naprosto neomylný, chová se nevědecky. Vědec by měl sám o sobě pochybovat. Mistři světa nemají ve vědě – a v identifikační genetice zvlášť – co dělat. Objevují se i případy justičních omylů na základě chybné analýzy DNA. Jak se to u tak přesné metody může stát? Lidé jsou omylní, přístroje mohou selhat, chemikálie mohou být prošlé, stopa podstrčená, shoda se statisticky špatně vyhodnotí – vše se musí při hodnocení „genetických“ důkazů brát v potaz. Proto je nesmírně důležité, aby bylo možné na přání obhajoby celou analýzu DNA opakovat v nezávislé laboratoři, nebo alespoň zkontrolovat laboratorní záznamy. Toto má na mysli i naše ústava, když hovoří o právu na fair proces a „rovnost zbraní“.

Dodržují se tyto zásady v praxi? Setkáváme se i s tím, že policejní pracoviště stopy po zkoumání zničí, a to buď v reakci na aktuální riziko vnější kontroly, anebo k ničení vzorků po analýze dochází systematicky. Je nutné si uvědomit, že i ta sebelepší laboratoř může několikrát do roka udělat chybu. Záleží na kontrolních mechanismech, jestli se nedopatření zachytí již na začátku v laboratoři, až dál v procesu dokazování, nebo vůbec, a je odsouzen nevinný člověk. Můj kvalifikovaný odhad je, že u nás došlo k dvaceti chybným rozsudkům na základě špatně provedené analýzy DNA či mylné interpretace výsledků. Soudci se sice často hájí tím, že rozsudky nejsou nikdy založené na jediném „genetickém“ důkazu, ale pravda leží jinde. Oblíbeným motivem paranoidních amerických kriminálek je narafičení falešné DNA. Jde to opravdu tak snadno? Metoda „genetického otisku prstu“ byla poprvé úspěšně použita pro vyřešení vraždy dvou mladých dívek v britském hrabství Lei-

cestershire v roce 1986. Tento případ se zapsal do historie nejen díky nalezení pachatele závažného trestného činu, ale také tím, že díky genetice došlo k očištění původně podezřelého člověka. Navíc se podařilo zjistit, že pravý pachatel se na chvíli úspěšně pokusil za sebe nastrčit jinou osobu a tak zmanipulovat analýzu. U nás na Rokycansku zase manipuloval se vzorky šéf policie, když boural jeho syn. A vyrobení falešné stopy může být ještě jednodušší. U cigaretového nedopalku nalezeného na místě činu nelze zjistit, zda ho tam zanechal kouřící pachatel, anebo tam byl umístěn záměrně, aby byla z trestného činu obviněna jiná osoba. Jakmile se vymyslí nějaká metoda, okamžitě se hledá způsob, jak ji obelstít. Proto musíme být extrémně opatrní, aby k chybám nedocházelo. Doplácí DNA na svou pověst objektivní vědecké pravdy? Je to hrozně přeceňovaný důkaz. Například shoda DNA na 99,6 procent vypadá pro nepoučeného uživatele genetických

Analýzy rodičovství by měly dělat jen licencované laboratoře posudků skvěle, ale v celé republice najdete tisíce lidí, kteří se do ní vedle podezřelého vejdou. Před lety byly výsledky přesné, kované – protože se potřebovalo poměrně velké počáteční množství biologického materiálu, šance na výskyt laboratorní chyby byla menší. Nyní jsou metody tak citlivé, že pro identifikační analýzu DNA stačí několik málo buněk. Velmi často proto dochází ke kontaminaci cizorodou DNA, čímž se výsledky stávají nevěrohodnými.

RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D., (*1965) Studoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Působil nejprve v Mikrobiologickém ústavu ČAV, poté na pozici vedoucího laboratoře DNA v Kriminalistickém ústavu Praha, jako ředitel DNA laboratoře Mezinárodní komise pro pohřešované osoby v Bosně-Hercegovině a poradce Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. V roce 2005 založil Forenzní DNA servis, dodnes je jeho ředitelem. zaplatí 6000 Kč, na internetu 3500 Kč, jenže v naší laboratoři má za investované peníze vyšší jistotu správných výsledků.

Na internetu se objevují nabídky, které ale vyjdou ještě levněji. Genetiku dnes může dělat téměř každý. Neexistuje zákon o DNA, obor v zásadě není nijak regulován. Lidé se tak vystavují obrovskému riziku. My pravidelně kontrolujeme používané přístroje, máme certifikáty kvality ISO, podstupujeme také přísné mezinárodní srovnávací testy. To stojí hrozné peníze, které musíme kalkulovat do nákladů. Zákazník u nás za zjištění paternity

I v tak fatální záležitosti se chybuje? Pokud se analýzy dělají v necertifikovaných laboratořích někde v šedé zóně na univerzitě nebo se vzorky bez možnosti kontroly zasílají ke zpracování do levné zámořské laboratoře, tak ano. V naší kanceláři například seděla matka v šestinedělí, dítě u prsu, přišla s výsledky od takové firmičky. Že otec je otec, ale ona není matkou. Snažil jsem se ji přesvědčit, že je to nesmysl – otec by musel oplodnit ve stejný den dvě ženy

Foto vpravo: Dreamstime

Kolik analýza DNA stojí? V naší laboratoři cena za forenzní vzorek vychází v rozmezí kolem 4000 až 6000 korun. Státní forenzní laboratoře pracují podstatně dráž, protože mají obrovské aparáty byrokratů a draze nakupují od spřátelených firem. Krize je snad konečně naučí trochu šetřit a pracovat efektivněji.

a ty by musely rodit v jeden den ve stejné porodnici, aby mohlo dojít k záměně. Když si pak stěžovala, zpochybnili odběr jejího vzorku, že za to může ona. Lidé si neuvědomují, že sice ušetří, ale nemusejí dostat přesnou informaci, a to následně způsobí rozpad rodiny. Kvůli chybě v laboratoři přijde žena o živitele, dítě o tátu. Proč se u nás nevydávají licence jako v zahraničí? Nemělo by se genetické zkoumání paternity rovnou zakázat, jako to udělali v Německu a Francii? Pokud otec nebude mít šanci udělat test bez souhlasu matky, může jít o porušení jeho práva si zajišťovat důkazy pro případné pozdější soudní spory. Důležité však je, aby tyto analýzy mohly dělat jen státem licencované laboratoře, aby je stát mohl kdykoli kontrolovat, a pokud by něco nebylo v pořádku, i zavřít. Vznikla však obrovská lobby, aby žádný takový zákon nebyl schválen, protože by laboratoře musely utrácet hrozné peníze za kalibrace přístrojů a certifikáty kvality. Narušuje odběr vzorku od dítěte nějak práva matky? Biologický otec má jako zákonný zástupce právo vzorek dítěti odebrat. Jestli má matka o tom vědět? Stejně ví, že tomu nemůže zabránit.

d ot ek y hi s to ri e

Text Karel Pacner

Sen o Společnosti národů První bitvu prezident Woodrow Wilson prohrál. V březnu 1920 američtí senátoři odmítli Versailleskou smlouvu, a tak padla i účast USa v právě založené Společnosti národů. Sen muže, který do ní vkládal naděje celého světa, se však nakonec naplnil.

Když americký prezident Woodrow Wilson přijel v sobotu 14. prosince 1918 na pařížské

nádraží, vítala ho vláda v čele s Georgesem Clemenceauem i francouzský prezident Raymond Poincaré. Cestou z nádraží do rezidence zdravily amerického prezidenta desetitisíce Francouzů. Válka skončila, bez amerických vojáků by to tak snadné nebylo! Mírová konference ve Versailles začala o měsíc později. Měla stanovit podmínky pro poražené Německo a Rakousko-Uhersko a současně založit organizaci, která by dalším válečným dobrodružstvím předcházela. Jednání nebyla snadná. Francie požadovala tvrdá opatření proti Německu, která by ho zásadně oslabila. Britové by nejraději viděli německého císaře Viléma na šibenici. Italové chtěli utrhnout zase z Rakouska co možná největší kus území. Naproti tomu Wilson chtěl vybudovat Společnost národů jako hráz proti dalším konfliktům. Americký prezident proto předsedal výboru, který projekt Společnosti národů rozpracoval do všech podrobností. Každý členský stát měl mít jeden hlas. V čele měla stát rada, v níž by trvale zasedali zástupci USA, Velké Británie, Francie, Itálie a Japonska s právem veta, a s nimi by se střídali u jednacího stolu diplomaté ze čtyř dalších zemí. Kdyby se chtěl někdo opět vydat na válečnou stezku, měla proti němu vyhlásit Společnost vojenské a ekonomické sankce.

Síla americké opozice Wilson projekt odevzdal v Paříži k diskusi 14. února 1919 a druhý den odplul do USA. Ve Washingtonu proti němu však vystoupila republikánská opozice v čele se senátorem Lodgem: „Projekt Společnosti národů, jak byl předložen k posouzení, není přijatelný!“ Prezident si jistě uvědomil zásadní chybu – nevzal s sebou do Paříže žádného zástupce opozice. Teď se mu to vymstilo. Pokusil se tedy o reprízu a při druhé cestě do Paříže dodatky republikánů přiložil k projektu. Podle nich by každý členský stát mohl ze Společnosti národů po dvou letech vystoupit, vnitřní problémy by zůstávaly jeho věcí a žádné regionální dohody by nebyly dotčeny. Na konferenci nikdo nic nenamítal, jen Clemenceau požadoval větší náhrady škod od Německa. Nakonec se Spojenci dohodli, že budou 15 let okupovat německé Porýní, že Společnost národů bude spravovat německou část Sárské pánve a její doly bude využívat Francie. O dalším osudu rozhodnou místní obyvatelé posléze v referendu. Současně byly vytvořeny nové hranice – z Rakouska-Uherska se utrhly Československo a Jugoslávie, konstituovalo se definitivně Maďarsko a Polsko, z části bývalé monarchie si ukously také Rumunsko a Itálie. Když Němci s podmínkami kapitulace nesouhlasili, maršál Foche pohrozil okupací celého Německa. Poražení museli smlouvu podepsat. Prezident Wilson se vracel do Ameriky s vítěznými pocity, věřil, že pro Versailleskou smlouvu získá spoluobčany včetně republikánů, kteří měli po volbách v Kongresu většinu. Wilsonův idealismus zapůsobil, za Společnost národů se postavila třetina zákonodárných sborů států Unie, stejně jako 35 z 48 guvernérů. Jen senátor Lodge trval na svém a veřejně prohlašoval: „Nikdy jsem si nemyslel, že bych dokázal někoho tak nenávidět, jako nenávidím Wilsona.“ Přesto se nakonec zařadil ke skupině zdrženlivějších, kteří byli ochotni Společnost národů přijmout, pokud se USA zaváží, že se do její činnosti zapojí jen omezeně. S tím ovšem hlavní obhájce Společnosti – Wilson – nesouhlasil. Debaty neměly konce, a tak se v září 1919 prezident rozhodl vsadit na mínění veřejnosti, která pak může ovlivnit senátory. Za tři týdny urazil letadly a vlaky skoro třináct tisíc kilometrů a přednesl dvaatřicet projevů. Zdálo se, že má vyhráno, ale 25. září – po vystoupení v Pueblu v Coloradu – byl tak vyčerpaný, že mu lékaři přikázali návrat do Washingtonu. V říjnu ho zasáhla mozková mrtvice, ochrnul na levou stranu těla. V březnu 1920 Senát smlouvu z Versailles odmítl, účast USA ve Společnosti národů padla. Mírové dohody s Německem, Rakouskem a Maďarskem přijaly USA až v roce 1921 za prezidenta Warrena G. Hardinga. Woodrow Wilson se už neuzdravil. Zemřel v únoru 1924, bylo mu 68 let.

Za tři týdny projel 13 tisíc kilometrů a přednesl 32 projevů 52

Foto: archiv

Silou vlastní vůle

UV-CClean antibakteriální vysavač the Unseen Doporučeno pro alergiky a astmatiky Raycop prokazatelně zabije 99,9% bakterií E.Colli, Stafylokoků, kvasinek, plísní a virů. Efektivně odstraní více než 93,5% roztočů.

Raycop je oceněn a schválen Britskou nadací pro alergie a otestován Japan Food Research lab.

Zabiják alergenů Přibližně třetinu svého života trávíme na lůžku, v němž se ukrývají miliony prachových roztočů a dalších alergenů. A těm se daří stejně dobře v peří jako ovčím rouně či dutém vlákně (to se jen lépe udržuje). Jejich výkaly obsahují silný alergen, který může způsobovat svědění kůže, pálení očí, kašel a kýchání. Naštěstí existuje účinný certifikovaný pomocník antibakteriální vysavač Raycop. Pravidelné používání UV-C antibakteriálního vysavače Raycop na matrace, lůžkoviny a čalouněný nábytek pomáhá s léčbou alergických a virových nemocí u dětí i dospělých.

Snadné a efektivní čištění matrací, lůžkovin a čalouněného nábytku bezchemickou cestou.

Seznam autorizovaných prodejců na:

www.raycop.cz

BLAKAR trading s.r.o., Kupeckého 843/6, Praha 4 tel.: 606 839 644, 774 377 458, e-mail: info@blakar.cz

o b l o ha

Text Zuzana Sobotková Česká astronomická společnost

Vypadá to, jako by se naše Mlhovina Rosetta – pestrobarevná „porodnice“ nových hvězd

Hledají se

sourozenci Slunce Jak již dávno víme, hvězdy vznikají v početných skupinách. Ne vždy se však povede, aby hvězdní sourozenci zůstali spolu po celý svůj život. Rušivé gravitační vlivy okolí mohou skupiny roztrhat a členy rodiny poslat do různých koutů Galaxie. To se zřejmě přihodilo i sourozencům našeho Slunce. Nalezneme je někdy v obrovském prostoru Galaxie mezi miliardami jiných hvězd?

gravitačním působením. Jenže stačí jen malý impulz – a všechno je v mžiku jinak. Rovnováha se poruší a oblak se začne smršťovat. Spouštěcím mechanismem může být třeba rázová vlna po výbuchu blízké supernovy anebo srážka dvou galaxií. Gravitační smršťování může zastavit jedině energie, která působí proti gravitaci. Ta se však dostaví, až když smršťování materiálu vytvoří vodíkovou kouli natolik hustou a tedy také horkou v jádru, že se v něm zažehnou termonukleární reakce. Konkrétně reaguje vodík za vzniku helia a uvolněná energie je více než dostatečná na to, aby koule dokázala čelit vlastní gravitaci. V této chvíli můžeme objekt bez ostychu nazvat hvězdou. Boj s vlastní tíhou se teď stává jejím celoživotním údělem.

Stačí malý impulz Na počátku našeho rodinného příběhu se vznáší pouhý oblak plynu složený převážně z molekulového vodíku. Takový oblak částic žije v křehké rovnováze mezi vlastním pohybem částic a jejich vzájemným

Slunce narodilo jinak než ostatní hvězdy

Sourozenci z jedné kolébky Výsledky fyzikálních výpočtů ukazují, že maximální možná hmotnost hvězdy se pohybuje kolem stovky Sluncí. Hmotnost vodíkového mračna bývá tisíckrát větší než Slunce. Z takového množství materiálu tedy nemůže vzniknout jediná hvězda – kolos by totiž v žádném případě nedokázal držet pohromadě a vytvořit z vodíkového mračna jednu hvězdu by bylo vysloveně plýtvání, s nímž příroda rozhodně nepočítá. Proto z jednoho oblaku při smršťování vznikají rovnou desítky či stovky nových hvězd. Těmto sourozeneckým skupinkám říkáme hvězdokupy.

Kam se poděli sourozenci? Všechny teorie o vzniku hvězd se zdají být logické, správné, ověřené také pozorováním mnoha existujících hvězdokup. Naše nejbližší hvězda, Slunce, však jako by se narodila jinak. V jejím okolí žádné sourozence nepozorujeme. Jak bychom je poznali? Jednoduše – byli by stejně staří, se stejným chemickým složením a kolem středu Galaxie by se pohybovali úplně stejně. Gravitační pošťuchování v Galaxii sice mohlo některého z bratrů a sester odvát od skupiny hodně daleko, ale podle dosavadních předpokladů by v zásadě Slunce mělo mít většinu sourozenců relativně po boku. To znamená, že bychom je museli vidět na obloze neozbrojeným okem nebo malým dalekohledem.

Takto bude vypadat družice Gaia, která proměří miliardu hvězd. Nese dva teleskopy a 170 CCD čipů. Naše Galaxie z pohledu shora. Její celková hmotnost se odhaduje na tři až šest bilionů Sluncí.

Foto: archiv NASA/ESA, University of Arizona, ESA/PACS & SPIRE Consortium/HOBYS Key Programme Consortia

Zahnala je gravitace Kam se sluneční sourozenci ztratili? Vypadá to, že se rozprchli do celé Galaxie. Když ruští astronomové zahrnuli do svých simulací gravitační vliv galaktických ramen, dospěli svými výpočty přesně k tomuto závěru. Gravitační „postrkování“ a rušení nově vznikající hvězdokupy od spirálních ramen vůbec není zanedbatelné, jak se doposud myslelo. Neviditelní členové rodné hvězdokupy našeho Slunce už za svůj život oběhli kolem galaktického centra 27krát. Těch pět miliard let a téměř třicet oběhů je dost dlouhá doba na to, aby se rodinka rozletěla do světa.

Družice Gaia – lovec příbuzných Možná pro nás nicméně v dálce svítí pomyslné světélko naděje na to, že objevíme alespoň několik hvězd z té samé porodnice, kde přišlo na svět naše Slunce. V roce 2012 by měla do vesmíru vyletět družice Gaia a jejím úkolem má být velice přesné měření polohy, vlastního pohybu, stáří, teploty a chemického složení asi jedné miliardy hvězd v naší Galaxii. Zdá se velmi nepravděpodobné, aby se alespoň jedna jediná hvězda svými vlastnostmi nepodobala našemu Slunci natolik, abychom mohli s klidným svědomím vyhlásit, že jde o jeho sourozence.

Plejády, nejznámější sourozenecká skupina

Jinak se tato hvězdokupa nazývá také Kuřátka, Sedm sester nebo Subaru (odtud také název modelu automobilu). Asi každý z nás, kdo kdy obrátil pohled k obloze, se s Plejádami setkal. Často o nich ale náhodní pozorovatelé nevědí, protože si výraznou hvězdokupu pletou s mnohem hůře rozpoznatelným Malým vozem. Tvarem se oba útvary velice podobají, rozlišit je ale lze podle velikosti. Plejády jsou velice mladé hvězdy, za sebou mají jen asi sto milionů let života. Proto také pořád drží pěkně pohromadě. Ovšem přijde čas, kdy i tito sourozenci opustí teplo rodinného krbu a vydají se každý na jinou stranu. A opět ne zcela dobrovolně – za jejich rozpadem budou i v tomto případě stát rušivé gravitační síly okolí.

55 55

pa m ě ť

Text Jana Nekolová

Technické muzeum Několik století lidského hledání, důvtipu a zručnosti, omylů i náhodných objevů je zdokumentováno pod jedinou střechou v znovuotevřeném Národním technickém muzeu v Praze.

Za každým z vystavených předmětů,

z nichž některé dnes už vyvolávají úsměv na tváři, zatímco jiné stále uvádějí v úžas, stojí konkrétní osobnost, každý z exponátů má svůj příběh. Tady jsou některé z nich.

Skútr Čas Píše se rok 1921, mezi Zbraslaví a Jílovištěm právě závodí skútry. Na trati je i Marie Utěšilová, dcera architekta Utěšila. Jede na skútru Čas s poznávací značkou N 237 z dílny bratrů Rechziegelových a závod vyhrává. O více jak sedmdesát let později v roce 1998 nabízí darem stejný skútr paní Rechziegelová Národnímu technickému muzeu. Pouhá shoda jmen? Kdepak. Ve dvacátých letech se vozidla registrovala na osobu, nedalo tedy mnoho práce dohledat majitele – architekta Utěšila. A kdo že byla ta štědrá dárkyně? Snacha někdejší závodnice Marie. Slečna Utěšilová se totiž provdala za jednoho z bratrů Rechziegelových. Jejich firma tu po první světové válce prodávala anglické skútry, v té době velmi módní motorové koloběžky. Jenže byly drahé, prodej vázl. Rozhodli se, že si je budou vyrábět sami, laciněji. Firma sice po pěti letech zanikla, ale i za tak krátkou dobu si jejich vozítka získala oblibu. Možná právě šikovným umístěním vzduchem chlazeného motoru podélně do rámu. V tomto ohledu předběhli dokonce i BMW. Jenže jak to tak bývá, velká známá firma se právě tímto nápadem tři roky poté proslavila. Skútr Čas má válce do stran, ležatý boxer a hřídel dozadu, znalec jistě pochopí – je to takový malý český bavorák.

Hlavní budova Národního technického muzea po rekonstrukci

Průkopnický Skútr Čas v muzeu...

Dřevěný knihtiskařský list

... a v akci před devadesáti lety

Unikátní pozlacené sluneční hodiny

Výstavní pavilon Jaromíra Krejcara

Dřevěný knihtiskařský lis Vznikl knihtiskařský lis zásluhou hříchu? Legenda praví, že v druhém desetiletí 18. století pracoval v jezuitské tiskárně v pražském Klementinu jistý František Antonín Hirnle, který svedl mladé děvče. Aby svůj prohřešek odčinil, dal se do výroby dřevěného lisu. Knihtiskařský lis, který mají v Národním technickém muzeu, je jediným dochovaným v Čechách. Monogram FAHF vyřezaný na jeho horním příčném břevně (zkrácený zápis jména Franz Anton Hirnle fecit) by mohl být důkazem, že historka se zakládá na pravdě.

Foto: archiv, © Sbírky NTM, Kateřina Uksová / NTM, Ondřej Petrlík

Přístroj jako umělecké dílo Všelijaké měřicí krabičky, teodolity, kružítka i sluneční hodiny sestrojil dvorní mechanik Rudolfa II. Erasmus Habermel (1538–1606).Vzdálenost hvězd na nebi podle nich měřil i dánský astronom Tycho Brahe. Habermelovy rýsovací a měřicí pomůcky však nesloužily jen jako užitné předměty, dají se bezpochyby považovat za svébytná umělecká díla. Přístrojům, z nichž některé i v současnosti mohou sloužit svému původnímu účelu, dokázal Habermel vdechnout duši. Tak jako třeba pozlaceným slunečním hodinám z mosazi se zdobnými rytinami. I po několika stoletích s nimi stačí jen vyjít na slunce – a hned víte, kolik je hodin. Budou si naši potomci za dvě tři století moci překontrolovat čas na dnešních rolexkách?

Výstavní pavilon Jaromíra Krejcara Světovou výstavu v Paříži roku 1937 poznamenala hospodářská krize a mezinárodní politické napětí bylo cítit na každém kroku. Československo reprezentoval skleněný pavilon s ocelovou konstrukcí, měl evokovat dva naše úspěšné vývozní artikly. Dílo architekta Jaromíra Krejcara (1895–1949) vzbuzovalo oprávněně zájem, dokonce ho ocenil i respektovaný architekt Le Corbusier. Stavba s dominantním stožárem přímo na břehu Seiny patřila ke skvostům meziválečné avantgardy. Návštěvníci mohli po ocelových schodech vystoupat na terasu, odkud zahlédli dva další, pyšně se tyčící a tak trochu symbolicky proti sobě umístěné pavilony – německý a sovětský. Oba na výstavě získaly Zlatou medaili. A pavilon architekta Krejcara? Byl rozmontován a skoro zapomenut. Tuto perlu architektury dnes můžeme obdivovat pouze na modelu, nákresech a v kresbách.

Národní technické muzeum v Praze Dne 16. února 2011 se po rekonstrukci opět otevřelo návštěvníkům Národní technické muzeum v Praze. Nabízí pět stálých tematických expozic: Doprava, Architektura, stavitelství a design, Astronomie, Tiskařství a Fotografický ateliér. Otevřeno je od úterý do neděle a ve sváteční dny od 10 do 18 hodin, první čtvrtek v měsíci vždy od 10 do 20 hodin. www.ntm.cz

v ýro čí

Text František Houdek

Před 75 lety zemřel I. P. Pavlov

Dalším výzkumem pak dokázal, že pudy a instinkty (projevující se řetězci nepodmíněných reflexů), kterými je vybaveno každé mládě, samy o sobě k životu nestačí, musí k nim přistoupit i reflexy podmíněné, vypěstované. Život jakéhokoli tvora je tedy neustálé učení, popřípadě přeučování. Učením zde ovšem není míněno biflování a následné bezduché memorování, nýbrž zvídání, vyhodnocování zkušenosti a tvořivé přizpůsobování. Z Pavlovových objevů vyplývá, že stejně jako zvířecí lze i lidské chování (na vyšší úrovni, zprostředkované nejen první, ale i druhou, pouze člověku vlastní signální soustavou) vysvětlit jako nekonečný řetězec podmíněných reflexů, de facto návyků. Jejich násilné porušení pak vede k nerovnováze mezi vnitřními procesy a mezi vnějším prostředím, mezi podnětem a útlumem, což může vést i k neuróze (to Pavlov experimentálně potvrdil opět na psech). Tím naznačil jednu z možných cest terapie některých neuróz (znovu – na rozdíl od Freuda z opačného, biologického konce).

Tento muž sklenul most mezi fysis a psyché tak tři roky před Freudem a na rozdíl od něho z břehu tělesna. Ivan Petrovič Pavlov se narodil roku 1849 v Rjazani. Měl být po otci popem, jako šestnáctiletému seminaristovi se mu však dostal do ruky překlad anglické popularizační knihy Fyziologie denního života – a bylo po svatosti. Když se pak o čtyři roky později připravoval na lékařskou fakultu, Sečenovovy Mozkové reflexy zúžily jeho zájem k fyziologii. Po studiích na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě a stážích u významných fyziologů v Německu odmítl jistoty venkovského praktika a s nadšením přijal badatelskou řeholi na své alma mater. Pracoval na klinice jednoho ze svých učitelů, internisty Sergeje Petroviče Botkina. Vedle již známých nervů ovlivňujících srdeční frekvenci beze změny síly stahu objevil

při výzkumu pro dizertaci i nervy, které naopak zvětšují intenzitu stahu beze změny frekvence. Pomocí originálních a na tehdejší dobu i šetrných experimentů začal systematicky studovat vztahy nervového systému a trávení u psů. Výsledkem byla roku 1897 – to už byl profesorem fyziologie – kniha O funkci trávicích žláz. O sedm let později mu vynesla Nobelovu cenu. V čem byla Pavlovova vědecká velikost? Během výzkumu, kterým mimochodem objasnil i všechny základní fyziologické pochody trávení, si totiž všiml, že pokusní psi vylučují žaludeční šťávy a sliny nejen při pohledu na potravu, ale už při spatření zřízence, který jim ji nosíval, a posléze i jen při zvuku zvonce, kterým se jídlonoš ohlašoval... Nakonec se naučili reagovat i na barvu misky, ze které se krmili! To Pavlova přivedlo k rozlišení reflexů na nepodmíněné a podmíněné.

Bolševická revoluce vyvolala v osmašedesátiletém badateli zděšení. „Nejsem ani socialista, ani komunista a nevěřím na váš nebezpečný sociální experiment,“ napsal Leninovi. Jeho rozhodnutí emigrovat zvrátilo v roce 1920 intenzivní úsilí mocných, které fascinovala možnost podmiňovat masy. Přestože mu vytvořili ideální podmínky k práci, Pavlov proti nim často vystupoval i psal: „Nešíříte v kulturním světě revoluce, nýbrž s obrovským úspěchem rozséváte fašismus.“ Marně však dokazoval, že „podmíněný reflex otrocké pokory“ povede „k úplné paralýze celého nervového systému obyvatelstva“, svévolné masové rozsudky pak až k rozsáhlé animalizaci společnosti, ke ztrátě lidskosti. V závěru dopisu Radě lidových komisařů z poloviny třicátých let říká: „Člověk se snadno stane zvířetem. Je však strašně těžké a trvá neuvěřitelně dlouho učinit toto zvíře znovu člověkem...“ Ivan Petrovič zemřel 27. února 1936 v (tehdejším) Leningradu. Jeho dílo hluboce zasáhlo nejen do biologie a medicíny, ale i do psychologie, kde iniciovalo vznik behaviorismu, a samozřejmě do pedagogiky v podobě učení opakováním. Ovlivnilo také vznikající kyber netiku, kam zavedlo pojem zpětné vazby. Pavlovovo vědecké renomé však za stalinismu někteří pavědci v čele s Trofimem Lysenkem zneužili k ideologickému zdeformování biologie – ale to už je jiná historie.

Foto: archiv

Obhajoba lidskosti

Josef Bolf: Inhalรกtor, 140 x 190 cm, akryl na plรกtnฤ , 2004

Budoucnost reprodukční medicíny • O (ne)plodnosti • Novinky ze zahraničí

zdraví

Co přináší umělé oplodnění 61

Na vícečetná těhotenství budeme brzy pohlížet jako na dobu kamennou v reprodukční medicíně

z d r aví

Text doc. MUDr. Tonko Mardešić, CSc. Sanatorium Pronatal, Praha

Co přináší (a odnáší ) reprodukční medicína V roce 1978 se narodila Lousie Brownová poté, co bylo vajíčko oplodněno mimo tělo matky v laboratorních podmínkách a embryo následně přeneseno do dělohy. To přineslo převratnou změnu v přístupu k léčbě nedobrovolně bezdětných párů. Mimotělní oplodnění, původně zamýšlené jako léčba žen s odstraněnými či poškozenými vejcovody, se ukázalo jako mimořádně efektivní léčba všech poruch plodnosti a díky tomu vedlo k zužování indikací pro léčbu „klasickými“ méně úspěšnými postupy a rozšiřování indikací pro léčbu metodami asistované reprodukce. K trvalému zvyšování úspěšnosti metod asistované reprodukce přispívá zvyšování efektivity kryokonzervace buněk a embryí, které je standardní a neodmyslitelnou součástí každého pracoviště reprodukční medicíny. Hlavní indikaci pro léčbu metodou mimotělního oplodnění (IVF) dnes představuje snížená plodnost muže, a to především díky technice intracyoplazmatické injekce spermie (ICSI), jež dovoluje úspěšné oplození i jedinou dostupnou spermií. Technika se úspěšně uplatnila i u mužů s azoospermií – úplnou nepřítomností spermií v ejakulátu. Zde se spermie získávají chirurgickou cestou z nadvarlete či varlete, kde ve více než polovině případů je ostrůvkovitě tvorba spermií zachována. Tyto postupy vedly k dramatickému snížení poptávky po léčbě darovanými spermiemi. Současně metody asistované reprodukce také přinesly léčbu a těhotenství ženám a párům, pro které dříve žádná léčba neexistovala. Rychle narůstá poptávka po léčbě darovanými vajíčky, která umožňují otěhotnět ženám s předčasným nástupem menopauzy. Institut náhradního mateřství dává šanci získat geneticky vlastního potomka ženám, u kterých se nevyvinula děloha nebo u kterých zdravotní komplikace vedla k nutnosti dělohu chirurgicky odstranit. Díky vývoji v oblasti genetiky lze vyšetřovat řadu závažných geneticky podmíněných chorob u embryí ještě před přenosem do dělohy bez rizika pozdějšího přerušení těhotenství po průkazu postižení plodu. To vše vedlo k tomu, že v některých hospodářsky vyvinutých zemích (a s příznivou legislativou) se již dnes rodí 5–6 % všech dětí po mimotělním oplodnění.

notového systému ve společnosti, bude se dále zvyšovat věk žen, kdy začínají usilovat o těhotenství. Právě to povede k nárůstu počtu párů s poruchou plodnosti (s věkem ženy jednak roste riziko poruchy plodnosti na podkladě prodělané infekce, děložní myomatózy či endometriózy, věk ženy sám o sobě je však hlavním prognostickým faktorem otěhotnění i úspěšnosti léčby). Bude také potřeba více darovaných vajíček. Vzhledem k rozšiřujícímu se povědomí o tikajících „biologických hodinách“ se začne více žen zajímat o tzv. „social freezing“ – zamrazení svých vajíček pro jejich pozdější použití v období, kdy činnost vaječníků již nemusí být optimální pro otěhotnění a založení rodiny. Vedle toho bude přibývat mužů s poruchou plodnosti – kořistnický přístup k životnímu prostředí a hektický způsob života zřejmě vedou (ať již z jakéhokoli důvodu) k častější poruše spermatogeneze s nutností lékařské asistence při otěhotnění. Tato situace – minimálně v Evropě – povede k tomu, že těhotenství pomocí metod asistované reprodukce budou stále běžnější. Dojde k dalšímu zjednodušení léčebných postupů, především v oblasti hormonální přípravy. Většina léků bude dostupná v podobě tablet bez nutnosti každodenní aplikace injekčních preparátů. Pokud by nadále zůstaly velké legislativní rozdíly v jednotlivých zemích, které zásadním způsobem určují (omezují) dostupnost léčebných metod pro své obyvatele, můžeme předpokládat, že ještě více párů bude za léčbou vyjíždět za hranice své vlasti. Spíše lze však očekávat, že pod tímto tlakem budou vlády přístup pacientů k potřebné léčbě rozšiřovat. V embryologických laboratořích se pravděpodobně budou rozvíjet metody, které umožní výběr embrya pro přenos do dělohy s nejvyšší nadějí na implantaci – normou se stane přenos jediného embrya při dále stoupající celkové úspěšnosti léčby. Dalekosáhle se v této souvislosti zvýší význam a úspěšnost kryokonzervace (zamrazování) pohlavních buněk a embryí. Na éru vícečetných těhotenství budeme pohlížet jako na „dobu kamennou“ v reprodukční medicíně. Rozšíří se a také se zjednoduší diagnostika geneticky podmíněných chorob. Programem preimplantační diagnostiky embryí bude procházet většina párů s definovaným genetickým rizikem, „klasické“ postupy prenatální diagnostiky budou vyhrazeny pro screening nerizikové populace a budou stále méně invazivní. Společnost však jistě čeká diskuse nad problematikou, jak se postavit k množství informací,

Foto: Dreamstime

Předpovědi do budoucna Ve světle těchto převratných změn je na místě otázka, co můžeme v této oblasti očekávat do budoucna. Zatímco v krátkodobém horizontu se lze o odhad dalšího vývoje pokusit, v delším časovém úseku – vzhledem k raketovému vývoji v biologii – je to prakticky nemožné. Především můžeme předpokládat, že procento párů s poruchou plodnosti se bude zvyšovat. Pokud nedojde ke změně hod-

Párů s poruchou plodnosti bude v dalších letech přibývat 63

z d rav í

Text Irena Jirků / foto Ondřej Petrlík

Děláme krásnou medicínu!

které genetická diagnostika bude nabízet – především u tzv. „late onset diseases“, tedy u chorob, které se projevují až v pokročilejším či pokročilém věku. Reprodukční medicína se stane standardní součástí komplexního přístupu k onkologickým pacientům, kteří ještě nemají realizované své reprodukční plány. Tak jak je dnes víceméně rutinním postupem kryokonzervace spermií u mužů, které čeká gonadotoxická onkologická léčba, stane se kryokonzervace vajíček a ovariální tkáně stejně běžným postupem u dívek a žen s vysokým rizikem nevratného postižení jejich další plodnosti. Zatím zcela otevřený zůstává vývoj v oblasti kmenových buněk, které mají nepochybně potenciál zcela změnit dnešní podobu medicíny. Kromě dnes již známých možných aplikací se zřetelně rýsují možnosti diferenciace kmenových buněk směrem k pohlavním zárodečným buňkám – spermiím a vajíčkům. To by samozřejmě znamenalo revoluční změnu současné podoby reprodukční medicíny. Vývoj v biologických vědách v posledních padesáti letech se všemi důsledky a možnostmi je nepochybně fascinující a postupně se dostává až na úroveň prvopočátku života. Bude záležet pouze na nás, co z těchto možností přijmeme a co (jako například reprodukční klonování) odložíme.

Přesně před 25 lety byl v pražském Ústavu péče o matku a dítě zahájen program mimotělního oplodnění. Doc. MUDr. tonko Mardešić, CSc., byl u toho – a je dosud. V soukromém Sanatoriu PrONataL stále pomáhá lidem, kteří touží po dítěti. „Je to už úplně jiná medicína, ale stále krásná. Moc krásná,“ říká.

Vývoj směřuje na úroveň prvopočátku života

Vzpomenete si na „své“ první oplodněné vajíčko? Na to si nevzpomenu, ale nezapomenu na první úspěšnou pacientku. Byly to doby začátečnické, řadu věcí jsme vyráběli téměř na koleni... Trvalo tři roky, než jsme docílili prvního těhotenství. Když se dítě v roce 1989 narodilo, byla to odměna! Už jsme skoro pochybovali. První dítě ze zkumavky na světě se narodilo v roce 1978. Nebyla česká medicína poměrně dost ve zpoždění? S tímto programem jsme v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě začínali v roce 1986 a byli jsme druhým pracovištěm v České republice. Program existoval už v Brně, první dítě po mimotělním oplodnění se tam narodilo v roce 1984. Neřekl bych, že „zpoždění“ bylo tak velké. a kdybychom porovnali dnešní dobu s tou minulou? Neporovnatelné! Dnes neexistuje země, v níž by nebyl rozvinut program mimotělního oplodnění. V hospodářsky vyvinutých státech se 3 až 6 procent dětí rodí po mimotělním oplodnění. V roce 1986 existovalo na světě jen pár center, bylo obtížné se učit od tamních odborníků, pro nás, lékaře za železnou oponou, zhola nemožné. Moje první studijní stáž se konala v roce 1988 – v Moskvě. Strávil jsem tam deset dní a zažil situace, kdy embryolog kontroloval embrya pod mikroskopem a přitom kouřil, popel usypával okolo. Na to nezapomenu. Jak jste tedy získávali informace, zkušenosti? Velkou předností Ústavu pro péči o matku a dítě byla knihovna. Všechny studie a literaturu, které vyšly ve světě, jsme měli k dispozici. to asi nestačí, že? Proto ty tři roky... Je spousta věcí, které musíte vědět, které se musíte naučit doslova vlastníma rukama. A když nemáte učitele, postupujete metodou

Hlavní indikace pro mimotělní oplodnění?

Mužská neplodnost.

lizaci, „velkou anestezii“. V době, kdy dominovala tubární sterilita, odběru vajíček musely často předcházet ještě operace, kdy jsme vaječníky uvolňovali ze srůstů. Dnes je všechno jinak. Revoluce nastala už začátkem 90. let, kdy jsme napřed začali odebírat vajíčka přes močový měchýř punkcí, následně přišla vaginální ultrazvuková sonda a odběry přes poševní stěnu. To bylo pro nás a hlavně pro pacientky nezměrné zjednodušení a úleva.

pokus – omyl. Neměli jsme také tenkrát kvalitní stimulační léky. Prostě to byla jiná medicína. V čem tak zásadně jiná? Když jsme začínali, mimotělní oplodnění bylo jedinou formou léčby pro ženy s poškozenými vejcovody a s tubární sterilitou. Ta dominovala, protože Československo bylo de facto zemí bez antikoncepce a s ohromným množstvím interrupcí, které s sebou nesly zánětlivé komplikace s následnou poruchou plodnosti. Jako o závod jsme tedy operovali pacientky s poškozenými vejcovody, a když stejně neotěhotněly, teprve pak jsme je zařazovali do programu mimotělního oplodnění.

Kdysi jsem psala reportáž o vaší práci v Podolí. V paměti mi utkvěly vyděšené pacientky, které opakovaně podstupovaly hormonální léčbu kvůli předčasné ovulaci, trpěly zdravotními problémy i depresemi... Opět neporovnatelné! Nové stimulační protokoly nám zajišťují, že nemůže dojít k téměř žádným nežádoucím jevům. Opíráme se už většinou jen o ultrazvuková vyšetření, která monitorují cyklus. Ten vypadá tak, že pacientka si přijde na začátku pro rozpis stimulačních léků, pak na ultrazvuk, posléze na odběr vajíček a přenos embryí. Jsou to čtyři ambulantní návštěvy, a když to dobře jde, odchází žena těhotná a má pocit, že není nic jednoduššího, než otěhotnět pomocí mimotělního oplodnění.

Dnes je zcela odlišná situace, počet interrupcí klesl... … a já to, že se podařilo v takovém rozsahu prosadit antikoncepci, považuju za jeden z největších úspěchů české medicíny! Ač se to příliš neprezentuje, je to skutečně neoddiskutovatelný úspěch. A tubární sterilita dnes představuje úplné minimum indikací pro mimotělní oplodnění. Co je tedy hlavní indikací? I když ubylo žen s poškozenými vejcovody, neubylo neplodných párů. Těch naopak přibývá. Za prvé – naprosto dominuje narušená plodnost muže, čili andrologická problematika. Za druhé: ženy se snaží otěhotnět čím dál tím později a samozřejmě věk je zásadní prognostický faktor co do naděje na otěhotnění i co do úspěšnosti případné léčby.

Jistě ale stále existují hranice, které nedokážete zdolat. Otázkou je, co medicína umí a co je žádoucí. Ale pokud si řekneme, že když nemůžeme pracovat s vlastními vajíčky, tak použijeme darovaná vajíčka, pokud si řekneme, že když žena nemá dělohu, tak je tady institut náhradního mateřství (i když je to samozřejmě téma velmi kontroverzní a složité, ale prostě to existuje!), tak lze s jistou nadsázkou říct, že téměř není pár, kterému bychom nemohli nějakým způsobem pomoci nebo nabídnout nějaký postup, který by mohl vést k úspěchu.

Jak se změnila samotná léčba? Před dvaceti lety jsme se mnohem víc opírali o hormonální vyšetření, mnohem častěji byly také zvány pacientky na kontrolní ultrazvuk. Vajíčka se odebírala laparoskopickou cestou, což vyžadovalo hospita-

z d rav í

Vícečetná těhotenství nám ovšem radost nedělají a o kolik jde vícečetných, rizikovějších těhotenství? No, nebudu vám říkat, že mnohočetná těhotenství už nejsou problém. Dokonce musím konstatovat, že vícečetná těhotenství v České republice neklesají, ale mírně stoupají, a to i přesto, že se významně snížil počet přenášených embryí do dělohy. Do roku 1997 bylo doporučeno přenášet maximálně čtyři embrya, pak tři embrya. Dnes se v České republice přenášejí většinou dvě embrya, problém je v tom, že léčba je natolik efektivní, že se obě obvykle také implantují. Jako lékařům nám to radost nedělá, protože i dvojnásobné těhotenství s sebou nese jistá rizika, ale... … ale? Proč tedy nepřenášíte jen jedno embryo? Máte pravdu, jediná cesta, jak omezit frekvenci vícečetných těhotenství, je přenášet jedno embryo. Tohle zavedli například v Belgii a ve Slovinsku, mnohočetných těhotenství zásadně ubylo – ale povedlo se to jen díky tomu, že v dotyčných zemích také změnili legislativu, podle níž pojišťovny neproplácejí jen tři léčebné cykly, ale rovnou šest cyklů. Logicky, tak to musí být. Přenáší-li se jedno embryo, klesne procento úspěšnosti, nemá-li pár nárok na více pokusů, klesá jeho šance celkově. V Belgii a Slovinsku to pochopili. Současně – a to je mimořádně důležité – to systém nestojí žádné peníze navíc, není nutné platit nákladnou péči o předčasně narozené děti z dvoučetných těhotenství. U nás se to zatím nepovedlo a my tedy považujeme za optimální kompromis přenášet dvě embrya.

Doc. MUDr. tonko Mardešić, CSc. (*1955) Od roku 1986 se podílel na programu asistované reprodukce v pražském Ústavu péče o matku a dítě, od roku 1996 řídí soukromé Sanatorium Pronatal. Řada jím realizovaných postupů určovala a stále určuje směr v oblasti asistované reprodukce u nás, například první porod po přenosu rozmrazeného embrya, první porody po aplikaci mikromanipulačních postupů a další. Je ženatý, má dvě děti.

Sleduje někdo systematicky vývoj dětí počatých tímto způsobem? Všechny práce ukazují, že děti po mimotělním oplodnění se zvlášť neliší od ostatní populace, dokonce v některých pracích vycházejí trochu lépe. Ale to je asi proto, že se jim rodiče víc věnují. Jestliže jsou obecně trochu horší výstupy v prenatální statistice, je to způsobeno tím, že jde o relativně vysoké procento vícečetných těhotenství.

a není daň za úspěch občas příliš vysoká? Nejde někdy o zdraví? Celá řada studií sledovala, zdali opakované stimulace mohou mít nějaký vliv na pozdější případná nádorová onemocnění, ale nepodařilo se prokázat, že by existovala vazba mezi stimulační léčbou vaječníků a pozdějším vznikem především karcinomu ovarií. Žádný důkaz, tyto studie byly prováděny přitom třeba na úrovni populace Spojených států amerických.

Četla jsem na zahraničních serverech, že děti vzešlé takzvaně ze zkumavek mají větší náchylnost k diabetes, k obezitě... To jsem zatím nikde nečetl, neznám žádnou ověřenou studii. A soudím, že řada potíží může pramenit právě z předčasného narození. Mapuje někdo také zdravotní stav českých dětí „ze zkumavky“? Ze zákona každé pracoviště musí hlásit své léčebné výsledky do Národního registru asistované reprodukce, ale v současné době to zkomplikoval zákon o ochraně osobních dat. Podle něj nesmíme hlásit výsledky léčebných cyklů s rodnými čísly, takže v registru už nejsou schopni spojit IVF s registrem narozených dětí, s registrem vrozených vývojových vad, s registrem onkologickým. Tudíž nikdo už nikdy nebude moci sestavit studii.

Kolikrát musí v průměru dnes žena podstoupit stimulační léčbu? V našem centru každý rok dojde k úspěšnému oplodnění u 900 až 1000 žen. Nicméně vyjádřit úspěšnost této metody jedním číslem je nemožné. Protože to bychom se museli bavit o věkových kategoriích, o indikacích, o čerstvých a rozmrazených embryích... trochu zevšeobecnit ale snad můžete, ne? Vezmu-li všechny páry, které k nám ročně přijdou, dojdu k závěru, že u 36 až 40 procent se podaří otěhotnět už v prvním cyklu. Samozřejmě jsou páry, které mají naději vyšší a úspěšnost se v těchto indikačních skupinách pohybuje mezi 70 a 80 %, a jsou páry komplikované z nejrůznějších důvodů, u nichž bude úspěšnost nižší.

Máte za sebou perných 25 let v oboru. Založil jste vlastní sanatorium, řídíte přes 60 lidí, stále ordinujete, operujete. Kdybyste se měl znovu rozhodovat, zase byste se dal na tenhle obor? Myslím, že jsem v tomto směru šťastný muž, neboť dělám krásnou medicínu. Na tom nic nezmění ani případné legislativní nedostatky, ani problémy českého zdravotnictví. Vždycky jsem chtěl dělat medicínu, kde vidíte hned výsledky. Proto jsem si také vybral gynekologii a porodnictví, posléze i umělé oplodnění. Byl jsem u toho, když se obor rodil, rozvíjel – doslova pod našima rukama. Dnes se v reprodukční medicíně máte možnost specializovat, získat atestaci. Je to zajímavý obor. Neměnil bych.

Kolik stimulačních cyklů tedy průměrně připadá na jednu ženu? Takové počítání je ošidné. Chcete-li ale... Před časem jsme spočítali páry, které právě vstoupily do programu mimotělního oplodnění, a dali jsme jim tři roky. Pak jsme se podívali na výsledky léčby a zjistili jsme, že 85 % z nich přivedlo už na svět potomka. Tohle číslo jasně ukazuje, že medicína nikdy neměla k dispozici tak úspěšnou léčbu poruchy plodnosti.

Foto: Ondřej Petrlík

Promarněná šance. Bez komentáře.

Odběr vajíček,

přenos embr yí...

Foto: Günter Bartoš

Někdy stačí jen čtyři ambulantní návštěvy.

z drav í

Text MUDr. Martin Hrehorčák Centrum reprodukční medicíny a reprodukční genetiky 2. LF UK a FN Motol, Praha

Ochrana reprodukce před onkologickou léčbou Diagnóza zhoubného nádoru a následná léčba často představují ohrožení reprodukčních schopností člověka. V poslední době ovšem došlo k výrazným pokrokům – jak v úspěšnosti léčby, tak také v oblasti časné diagnostiky. Díky ní přežívá stále více pacientů, kteří onemocní zhoubným nádorem v dětském nebo fertilním věku. Navíc se v posledních dvaceti letech projevuje trend, kdy se první těhotenství posunuje do věku kolem třiceti let. Z uvedeného plyne, že se stále častěji budeme setkávat s pacienty, kteří překonali protinádorovou léčbu s toxickým účinkem a ještě nenaplnili své reprodukční plány. Studie ukazují, že schopnost mít biologické potomstvo je u člověka velmi vysoko v žebříčku hodnotového systému. Každý onkolog, který plánuje onkologickou léčbu u pacienta v reprodukčním a mladším věku, by s ním měl tyto otázky konzultovat. Pravděpodobnost, že dojde po protinádorové léčbě k poruše plodnosti, závisí především na typu podané chemoterapie, na ozařovaném poli, na dávce, metodě podání, typu onemocnění, věku pacienta a pohlaví. U mužů chemoterapie anebo radioterapie snižuje počet spermií, morfologii, pohyblivost a DNA integritu. U žen může vést k ohrožení plodnosti jakákoli léčba, která snižuje zásobu primordiálních folikulů, ovlivňuje hormonální rovnováhu a interferuje s funkcí vaječníků, vejcovodů, dělohy nebo hrdla děložního. Ovlivnění může být přechodné, nebo se může projevit až s odstupem času (například předčasné ovariální selhání). Mezi nejčastější nádory, které postihují osoby ve fertilním věku, patří rakovina prsu, melanom, karcinom hrdla děložního, nonHodgkinský lymfom a leukémie. U mužů i žen nejvíce ovlivňují fertilitu chemoterapeutické režimy zahrnující alkylující látky (cyklofosfamid, nitrourea, chlorambucil, busulfan, melfalan) a také celotělové ozáření. Některé látky se pojí s níz-

Hormonální manipulace Existuje jen velmi málo dat o možnostech využití hormonální ochrany reprodukce u mužů a předběžná data ukazují, že takový postup nevede pravděpodobně k ochraně plodnosti. Stínění gonád při radioterapii Další možností ochrany u mužů je odstínění záření na varlata. Tato metoda se používá při některých vybraných postupech a hraje zde důležitou roli expertiza při použité technologii. Mrazení testikulární tkáně Jedná se o zmrazení tkáně varlete nebo germinálních buněk a jejich reimplantaci po léčbě, respektive dozrání tkáně v laboratoři (in vitro) nebo na zvířecím modelu. Tento postup ale nebyl zatím testován na lidech.

Možnosti ochrany reprodukce u žen Mrazení embryí Tento bezpečný způsob zachování možnosti pohlavního rozmnožování s dobrou úspěšností je zavedenou metodou v programech asistované reprodukce. Nevyhnutelnou podmínkou je předchozí hormonální stimulace ovarií trvající přibližně 10 až 14 dnů, existence partnerských spermií anebo spermií dárce.

Porucha plodnosti může být přechodná, nebo se projeví později kým rizikem – jako metotrexát, fluorouracil, vinkristin, bleomycin. Jen málo zatím víme o efektu některých nových látek, jako jsou taxany.

Z uvedeného plyne, že mrazení embryí není použitelné tehdy, pokud by mohlo oddálení protinádorové léčby vést ke zhoršení prognózy pacientky, nebo je-li hormonální léčba kontraindikována (například u některých nádorů prsů s vysokým podílem estrogenových receptorů). Navíc v našich právních podmínkách tuto metodu nelze volit, jestliže žena nemá stálého partnera.

Možnosti ochrany reprodukce u mužů Zmrazení spermií Mrazení spermií je standardní a účinný postup s velmi dobrým efektem. Jedná se o metodu dlouhodobě zavedenou, bezpečnou a nenáročnou. Vzhledem ke skutečnosti, že již po jedné dávce dochází k porušení kvality semene a integrity DNA, se doporučuje zmrazení provést již před zahájením onkologické léčby. Spermie lze získat masturbací (u postpubertálních hochů a mužů, u mladších jedinců), případně odsátím z varlete.

Mrazení oocytů Kryokonzervace neoplozených oocytů přináší alternativu pro pacientky bez partnera, nebo pro ty, kterým náboženská omezení nedovolují zmrazení embryí. Zde opět přichází na řadu předchozí hormonální stimulace. Mrazení oocytů představuje velmi náročnou metodu

Mrazení embryí je bezpečná metoda s dobrou úspěšností

Proces mrazení embryí v Sanatoriu Pronatal

a buněk přežívá mnohem méně než u spermií nebo embryí. I přes pokroky v kryokonzervaci oocytů v poslední době musíme tuto metodu považovat za experimentální.

Hormonální manipulace Jedná se o potlačení funkce vaječníků pomocí analog GnRH. V současnosti se tato jednoduchá a pacientkami velmi dobře snášená metoda používá poměrně hojně. V literatuře ale neexistuje dostatek dat obhajujících její účinnost.

Foto: Ondřej Petrlík

Mrazení oocytů nebo embryí po in vitro maturaci Vývoj v posledních letech vedl dále k objevu technologie, která umožňuje in vitro maturaci nezralých oocytů získaných bez předchozí hormonální stimulace. Tento postup dovoluje použití metod kryoprezervace i v takových situacích, kdy není možné absolvovat stimulaci ovarií (viz výše).

Transpozice ovarií Tento přístup spočívá v přemístění ovarií mimo ozařované pole pánve před protinádorovou léčbou. Vzhledem k možné poruše krevního zásobení se uvádí přibližně 50% úspěšnost.

Mrazení ovariální tkáně Mrazí se ovariální tkáň, která se získá před protinádorovou léčbou, většinou pomocí operace (laparoskopie). Následně po prodělané protinádorové léčbě se dá tato tkáň většinou reimplantovat (transplantovat). To v případě úspěchu vede k obnově ovariální funkce po jistou dobu, potažmo tak můžeme získat zralé oocyty k použití k mimotělnímu oplození. Výhodou metody je především skutečnost, že se dá aplikovat i u dívek před pubertou, navíc nemrazíme jednotlivé pohlavní buňky, ale celou tkáň, která obsahuje tisíce těchto buněk. Mezi nevýhody patří nutnost operačního zákroku, skutečnost, že se jedná o experimentální metodu (zatím takto bylo narozeno na světě přibližně 11 dětí) a také obava z reimplantace nádorových buněk.

Konzervativní postupy léčby gynekologických malignit U časných nádorů lze hrdlo děložní odstranit, následuje vyšetření lymfatického aparátu. Podobné fertilitu ochraňující postupy můžeme použít také u velmi časných nádorů děložní sliznice a vaječníků.

Závěrem Ochrana plodnosti před plánovanou onkologickou léčbou je nepochybně v současnosti možná. Má zcela jistě své pozitiva, na druhé straně i jistá omezení. Vždy musíme mít na paměti, že prvořadá je léčba nádorového onemocnění a není přípustné její ohrožení. Pro mnohé pacienty, kteří trpí život ohrožující nemocí, znamená ale často ochrana plodnosti nejenom naději do budoucna, ale také důležitý faktor v následné kvalitě života.

Léčba gynekologických onemocnění má ve Františkových Lázních dlouhodobou tradici a velice dobré výsledky, o čem svědčí mnoho ohlasů od spokojených pacientek a šťastných maminek. Při léčbě využíváme hlavně přírodní léčivé zdroje. Blahodárně působí zejména františkolázeňská slatina, která při aplikaci v podobě vaginálních tampónu a obkladů zlepšuje prokrvení ženských reprodukčních orgánů a uvolňuje pooperační a pozánětlivé srůsty, a tím zabraňuje vzniku sekundární sterility – neplodnosti. Při léčbě využíváme také léčivých účinků zdejších pramenů v podobě vaginálních irigací a zřídelného plynu, v podobě sedacích plynových koupelí, které také zlepšují prokrvení ženských reprodukčních orgánů a doplňují léčbu gynekologických onemocnění. Léčebný plán je sestavován individuálně a kromě léčby přírodními zdroji je doplňován zejména velice účinným cvičením. Lázeňská léčba navazuje zpravidla na pooperační stav po gynekologickém onemocnění, nebo operaci v oblasti malé pánve či je indikována jako léčba primární či sekundární sterility. Pacientky po operacích mají řadu následných pooperačních poruch jednak v oblasti pohybového aparátu, dále potíže s vyprazdňováním stolice či s inkontinencí, bolesti způsobené srůsty nebo dokonce sekundární sterilitu, tj. sterilitu vzniklou následkem onemocnění reprodukčních orgánů. Tyto a další potíže, které Vás obtěžují nebo dokonce brání v opakovaném či prvním otěhotnění, Vám můžeme ve Františkových Lázních, pomoci odstranit či zmírnit. V malém městě, ale velkých lázních jsme pro Vás a Vaše zdraví, odpočinek, rehabilitaci, prevenci a celkové zlepšení psychické i fyzické kondice připravili různé druhy pobytů. Jedním z nich je i Františkolázeňská léčebná kúra zaměřená na gynekologická onemocnění. Nezapomínejte na své zdraví, jsme tu pro Vás a těšíme se na Vaši návštěvu! Vaše Lázně Františkovy Lázně a.s. U NÁS LÉČÍME: primární a sekundární sterilitu • poruchy funkce vaječníků a vývoje dělohy • zánětlivá onemocnění vnitřních rodidel a jejich následky • zánětlivé komplikace po umělém přerušení těhotenství • srůsty v oblasti malé pánve jako následek po gynekologických operacích a po operacích v oblasti malé pánve • funkční poruchy • klimakterický syndrom apod.

z d r aví

Připravil Josef Tuček

Ze zahraničních zdrojů

Obezita rizikem asistované reprodukce?

Kde jsou hranice... Může se žena, která umírá a neví o sobě, stát matkou? Tento případ řešili američtí lékaři z Massachusettské všeobecné nemocnice a z Harvardovy lékařské fakulty v Bostonu. Popsali jej v časopise New England Journal of Medicine. Šestatřicetiletá, do té doby zcela zdravá žena zkolabovala na dlouhém mezikonti-

nentálním letu, při němž většinu času spala ve stejné poloze. S první pomocí pomáhal lékař, který v letadle cestoval. Po nouzovém přistání v Bostonu byla pacientka převezena do nemocnice. Při vyšetření počítačovou tomografií se ukázalo, že se jí v žilách nohy vytvořila krevní sraženina. Uvolnila se a doputovala až do plic, kde způsobila rozsáhlé ucpání plicních cév (embolii) s následnou srdeční zástavou, která vzápětí zavinila nedokrvení mozku. Desátý den lékaři seznámili s prognózou manžela a rodiče ženy. Mozková smrt sice ještě nebyla konstatována, ale byla nevyhnutelná. Příbuzní tedy souhlasili s odpojením pacientky od přístrojů. Během několika hodin však názor změnili a požádali o maximální péči při udržení těla při životě, aby se mohlo zvážit odebrání vajíček pro pozdější umělé oplození. Rodina chtěla mít po ženě, která umírala jako bezdětná, potomky, jež by donosila náhradní matka.

Naprostá většina „dětí ze zkumavky“ má stejné zdravotní předpoklady jako ostatní děti. Přesto se u nich objevují drobné odchylky, kvůli kterým by si měly v budoucnu více hlídat zdraví. Uvedli to loni odborníci na sympoziu o možnostech umělého oplození v San Diegu.

Foto: archiv, sxc.hu

Profesor Carmen Sapienza z univerzity Temple

ve Filadelfii v San Diegu popsal, jak jeho tým srovnával vybrané změny na chromozomech dětí ze zkumavky a dětí z běžného početí. „Zjistili jsme, že pět až deset procent dětí narozených díky asistované reprodukci má na chromozomech více než dvě odchylky od normálu,“ řekl. Takto ovlivněné geny řídí tvorbu tukových tkání a spalování cukrů v těle a zvyšují pravděpodobnost, že se u člověka vyvine obezita, vysoký krevní tlak a cukrovka druhého typu. Také André Van Steirteghem, profesor ze Svobodné univerzity v Bruselu a známý průkopník umělého oplození, sledoval zdravotní stav tří set dětí z umělého početí a srovnával je s 266 dětmi narozenými normálně. „Celkově se dětem z asistované reprodukce dařilo zdravotně dobře. Více se u nich vyskytla jen nízká porodní hmotnost.“ Ta lehce zvyšuje riziko vzniku obezity a cukrovky druhého typu v dospělosti. Způsobena bývá tím, že při asistované reprodukci se častěji narodí dvojčata či trojčata, která bývají lehčí než děti narozené samostatně. André Van Steirteghem tedy podpořil myšlenku, že mladým ženám, které nemohou otěhotnět, ale jsou jinak zdravé, by měli lékaři zavádět jen jediné embryo. Do umělého početí patří i metoda ICSI (intracytoplazmatická injekce spermie), při níž lékaři vyberou pod mikroskopem tu nejlepší spermii a sami ji vnesou do vajíčka mikroinjekcí. Vyvinuta byla začátkem 90. let, takže děti, které díky ní přišly na svět, jsou teprve nyní ve věku, kdy by se samy mohly stát rodiči. „Zatím s jistotou nemůžeme vědět, jestli se neplodnost otce v tomto případě nepřenese i na jeho syny,“ řekla v San Diegu uznávaná odbornice na léčení neplodnosti Dolores Lamb. Podpořil ji i profesor Van Steirteghem. „Jestliže byl k neplodnosti genetický důvod, může se touto metodou předat do další generace. Možná vytváříme nové generace, které budou neplodné,“ připustil. To ale nemusí ohrozit rodičovství dětí ze zkumavky – prostě i ony pak požádají lékaře o asistenci při oplodnění.

Na vině antikoncepce a nehybnost

Lékaři tedy znovu napojili přístroje a rozběhla se složitá diskuse mezi nimi a rodinou. Stává se, že tělo člověka po mozkové smrti se ještě nějakou dobu udržuje na přístrojích, aby se daly odebrat orgány pro transplantaci. Stejná péče se může poskytnout umírající těhotné ženě, která ještě při vědomí projevovala přání, aby se její dítě narodilo. V takovém případě ji lékaři udržují na přístrojích až do porodu. Ale žena udržovaná uměle naživu na přání rodiny kvůli odebrání vajíček? Lékaři připustili, že takový případ neznají ani z literatury. Radili se s právníky. Bylo zřejmé, že žena před smrtí ještě nepočítala s možností mít dítě, dokonce brala antikoncepční pilulky. Ty lze navíc spojovat s jejím úmrtím na embolii, kterou antikoncepce někdy může vyvolat, zvláště v kombinaci s dlouhou nehybností v letadle. Rodinná zdravotní historie i předchozí stav ženy ukázaly na zdravou nekuřačku.

Otázka svědectví

Pokud už nemůže vyslovit své rozhodnutí pacient, dávají lékaři obvykle na jeho příbuzné, od nichž se očekává, že znají přání dané osoby nebo je alespoň nejlépe odhadnou. Rodina tvrdila, že žena by určitě chtěla, aby se z jejích vajíček narodilo dítě, donošené náhradní matkou. Z žádného dokumentu ani svědectví z nezávislého zdroje se to však nedalo prokázat. Pochopitelně – zdravá žena ve věku 36 let o posmrtném mateřství neměla důvod vůbec uvažovat. Gynekoložka, k níž žena chodila, uvedla, že její klientka před ní žádné přání týkající se budoucího těhotenství nebo mateřství nevyslovila. Nakonec etický tým vytvořený v nemocnici přihlédl k několika faktorům. Z lékařského hlediska odborníci usoudili, že dřívější dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce by mohlo zkomplikovat potřebnou stimulaci uzrávání vajíček ve vaječnících. Navíc si nemohli být jisti, zda by se podařilo organismus ženy udržet v dostatečně dobrém stavu po celou dobu asi dvou týdnů hormonální stimulace před odebráním vajíček. K tomu tým navíc vzal v úvahu, že nelze nijak zjistit, jaký názor by daná žena opravdu měla na narození dítěte z jejích vajíček až po její smrti. Rodině by takto narozené dítě možná opravdu ulehčilo smutek po úmrtí pacientky. Jenže současně se nedalo posoudit, jak by celá situace působila na emocionální vývoj dítěte. Nemocnice tedy nakonec přání příbuzných odmítla. Pacientka byla pak po dohodě s rodinou odpojena od přístrojů a brzy poté zemřela.

10. ročník cyklu tematických koncertů

Vítání Úterý 22. března / 20 hod. Kostel U Salvátora / Salvátorská 1, Praha 1

Jarní rozjímání se souborem

SPIRITUÁL KVINTET Čtvrtek 31. března / 20 hod. Velký sál Městské knihovny / Mariánské nám. 1, Praha 1

Písničky z pod taláru

IVO JAHELKA Středa 6. dubna / 20 hod. Velký sál Městské knihovny / Mariánské nám. 1, Praha 1

Irské jaro se souborem

ASONANCE irské a skotské balady

Středa 20. dubna / 20 hod. Kostel U Salvátora / Salvátorská 1, Praha 1

Velikonoce se souborem

CHOREA BOHEMICA

host: VERONIKA ŽILKOVÁ

Časopis Sanquis hledá uchazeče pro pozici

inzertní poradce se specializací na farmacii Požadujeme: • orientaci v oblasti médií, reklamy a farmacie • prokazatelné výsledky v prodeji inzertního prostoru farmaceutickým klientům • vynikající komunikační a prezentační schopnosti • obchodního ducha • reprezentativní vystupování • odolnost vůči stresu, schopnost rychle se učit

Pracovní náplň: • prodej inzertního prostoru v časopise Sanquis • hledání nových inzerentů a udržování obchodních vztahů se stávajícími klienty • tvorba nabídek, prezentací a příprava mediaplánů pro klienty

Nabízíme: • samostatnou práci v komorním kolektivu • časovou flexibilitu a možnost individuálního přístupu k práci • fixní základ a provizní složku odměny závislou pouze na vlastních schopnostech Pořádá:

Informace a rezervace vstupenek:

www.vitanijara.com Nabídka platí do vyprodání vstupenek.

Kontakt: Irena Jirků, Sanquis, Španělská 10, 120 00 Praha 2 tel. 221 180 195, e-mail: jirku@sanquis.cz

otáz ky a od pověd i

Připravili Josef Tuček a redakce

Zveme na výstavu do moravské metropole! Základy sebeobrany:

Jak se vyhnout chřipce Má smysl se otužovat? Naše imunita může být oslabena při stresu, nadměrné fyzické či psychické námaze, nesprávné životosprávě či prostě vlivem nějaké nemoci. Obrana a prevence je prostá: zdravá a vyvážená strava, hodně zeleniny a ovoce, pravidelný pobyt na čerstvém vzduchu, pohyb, přiměřené otužování, dostatek odpočinku... Zní to jako klišé, ale je to zaručený recept. Co dělat, když už chřipka vypukne? Na očkování je pozdě, na posílení imunity nikoli. Průběh nemoci pomohou lépe zvládnout probiotické přípravky s obsahem laktobacilů a dalších mikroorganismů (k dostání jich je celá řada – např. Biopron, ActiLac). Dobu léčby zkrátí také enzymoterapie. Některé enzymy v těle totiž pomáhají zajišťovat rovnováhu a fungování imunity, jestliže je v nemoci užíváme (nejznámější je např. Wobenzym), mobilizujeme obranný systém. Protizánětlivé účinky enzymatických přípravků jsou také zbraní proti dalším komplikacím. Pomohou „léčivky“? Echinaceu neboli třapatku používali na hojení ran Indiáni odpradávna, Evropané osídlující Ameriku ji už pasovali na univerzální lék na chřipku a virová onemocnění. Její účinky nepolevily dodnes, na trhu je k dostání ve všech možných formách (pastilky, čajová bylina, tobolky, tinktura atd.)

Kam k lékaři?

Nový portál www.toplekar.cz přichází s unikátním konceptem hodnocení zdravotnických služeb. Autoři projektu se totiž dotazují přímo českých lékařů, na jakého kolegu praktika, ortopeda, onkologa či například gynekologa by se obrátili, pokud by onemocněli oni sami či osoba jim blízká. Do projektu jsou zahrnuti všichni lékaři a zdravotnická zařízení v ČR. www.toplekar.cz

K čemu by nám byla elektronická zdravotní knížka? Zraníte se v cizí zemi. Vezou vás do nemocnice a vy pak obtížně vysvětlujete lékaři, že trpíte alergií a berete léky. Jaké léky? Jste v koncích. Pod českým obchodním názvem vaše léky v zahraničí neznají, ptají se tedy na účinnou složku. Který pacient tohle ví? Jeho elektronická knížka by si to však pamatovala... lékařskou pomoc. Vyhledá zdravotnické zařízení, které je do systému epSOS zapojeno. Tamní lékař se obrátí na národní kontaktní bod v Paříži. Odtud se služba spojí s kontaktním centrem v Praze, které vezme z databáze podstatné informace o pacientovi a odešle je elektronickou poštou, přeložené do angličtiny. V Paříži údaje přeloží do francouzštiny a pošlou onomu lékaři. „Systém zajišťuje věrohodnost předávaných informací,“ vysvětloval Fredrik Lindén, koordinátor projektu epSOS, při setkání s novináři v Praze. Vše by prý nemělo trvat tak dlouho, jak to z popisu vypadá. S překladem dokumentace mají pomáhat počítačové programy. V Česku je národním kontaktním bodem společnost IZIP, která provozuje elektronické zdravotní knížky klientů VZP. Projekt by měl vyzkoušet také možnosti vystavování léků na cestách.

Foto: archiv, Dreamstime

Evropská unie

se dlouhodobě snaží prosadit tzv. elektronické zdravotnictví v členských zemích. Ideální stav zobrazený v dokumentech EU vypadá takto: lékař se poté, co získá od zahraničního pacienta přístupová hesla, dostane přes internet k lékařské dokumentaci, kterou má pacient uloženou v databázi ve svém domovském státě. To samozřejmě ještě nestačí, třeba portugalskému lékaři nemusí sebedokonalejší dokumentace v češtině být moc platná. Je třeba také zavést jednotný počítačový program, do něhož by ošetřující lékař vkládal údaje z nabídky přesně definovaných symptomů a diagnóz ve svém jazyce. Program by pak dokázal zobrazit vložené informace v jakékoli jiné evropské řeči. Už záchranáři v sanitce by se mohli z čipu v kartičce zdravotního pojištění posléze hned dozvědět, jakou má pacient krevní skupinu, jestli byl očkován proti tetanu, zda netrpí cukrovkou... Až potud teorie. Zdravotnické údaje většiny pacientů jsou dnes roztroušeny po kartotékách v různých ordinacích. Jen pomalu se v Evropě rozvíjejí elektronické zdravotní knížky, které umožňují shromáždit potřebné údaje v jedné databázi. A tyto databáze nejsou mezinárodně propojené. Dnes jsme tedy úplně na začátku. Ukazuje to probíhající evropský projekt epSOS (European Patients Smart Open Services – Inteligentní ote-

Druhá fáze

vřené služby pro evropské pacienty). Jeho cílem je vyzkoušet některé služby elektronického zdravotnictví. Zatím jsou do něj přihlášeny zdravotnické organizace dvanácti evropských zemí. Propojení systému však není zatím přímé, uskutečňuje se prostřednictvím národních kontaktních bodů. Příklad: Čech ve Francii potřebuje

Zkušební fáze epSOS, jež by měla doporučit technickou specifikaci, organizační model a softwarové nástroje, skončí v prosinci. Naváže na ni projekt epSOS II, počet zúčastněných zemí se zvýší na třiadvacet a bude se budovat širší praktická struktura služeb. Kdy však budeme moci při cestách po Evropě běžně využít aspoň některých jeho poznatků, to ještě není jisté. www.izip.cz

Sportujete Podpořte nadoraz? imunitu

Inzerce

proti a nachlazení Mělichřipce jste úraz? Při oslabené imunitě hrozí, že snáze dostaneme např. chřipku, která je vyvolána viry, anebo angínu, jejíž původcem jsou bakterie.

Enzymy řídí fungování imunity

Velký význam v našem těle mají proteolytické enzymy, které pomáhají zajišťovat rovnováhu a fungování imunitního systému. Při problémech s imunitou je namístě podpořit náš obranný systém podáváním obdobných enzymů zvenčí. Dlouholeté výzkumy ověřily účinnost unikátní směsi proteolytických enzymů, která je obsažena v jediném tradičním léku systémové enzymoterapie – léku Wobenzym.

Podpůrná léčba při chřipce a angíně

lék Wobenzym® může pomoci i Vám posiluje oslabenou imunitu snižuje nemocnost sn

Wobenzym působí proti zánětům a podporuje oslabenou imunitu, proto by ho měli lidé, které chřipka, angína nebo jiné záněty dýchacích cest ohrožují nejvíce, začít užívat už v období zvýšeného výskytu nemoci. Jestliže jsme chřipku nebo jiné virové onemocnění už dostali, Wobenzym ho posílením imunity pomáhá rychleji zvládnout, a zkracuje tak dobu léčby. Navíc pomáhá zabránit dalším komplikacím.

Aby se nemoc neopakovala

I když už jsme z nejhoršího venku, tedy v období rekonvalescence, Wobenzym posiluje stále ještě oslabenou imunitu a je tak účinnou obranou proti případnému opakování nemoci a jejímu přechodu do chronického stavu.

NENÍ ENZYM JAKO ENZYM

Více na www.wobenzym.cz

Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci.

konzultace na tel.: 267 750 003, MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Enzymy jsou biologické katalyzátory. V organismu je několik tisíc druhů enzymů. Každý enzym je vyhraněný specialista: působí určitým způsobem pouze na určitou látku. Jen některé enzymy mohou být použity pro léčbu. Lék Wobenzym obsahuje unikátní směs enzymů, jejíž účinnost je ověřena rozsáhlým vědeckým výzkumem, řadou kontrolovaných klinických studií a více než 40letou léčebnou praxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný.

Inzerce

di agnóza

Připravuje Kristýna Čillíková Revize textu: MUDr. Jitka Housová, III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Cukrovka Medicínský název nemoci: diabetes mellitus Lidový název: cukrovka, úplavice cukrová, diabetes

Diabetes mellitus je onemocnění, při kterém organismus není schopen udržet koncentraci (hladinu) krevního cukru (glukózy) v krvi v normálních mezích (3,5–5,5 mmol/l nalačno a do 7,7 mmol/l ve 120. minutě orálního glukózového testu). Důvodů vzniku diabetu je několik a podle nich rozlišujeme různé typy nemoci: diabetes mellitus 1. a 2. typu, sekundární diabetes mellitus, gestační (těhotenský) diabetes mellitus a diabetes mellitus typu MODY. Nejrozšířenějším je diabetes mellitus 2. typu (700–800 tisíc pacientů v ČR). Gestačním diabetem rozumíme diabetes, který se poprvé objevil během těhotenství a po porodu vždy mizí, sekundárním diabetes mellitus nazýváme nemoc, která je výsledkem jiného onemocnění (např. chronického zánětu slinivky břišní).

Foto: archiv

Diabetes mellitus 1. typu: Vzniká v důsledku destrukce (ničení) specifického typu buněk – beta-buněk, které se nacházejí v Langerhansových ostrůvcích pankreatu (slinivky břišní). Slinivka břišní působí jako žláza exokrinní, vylučující pankreatickou šťávu do dvanáctníku, a jako žláza endokrinní – beta-buňky produkují hormon zvaný inzulin. Ten je důležitý ke snížení hladiny krevního cukru a k „otevření“ tělních buněk pro příjem glukózy. Diabetes prvního typu řadíme mezi autoimunní onemocnění – obranyschopnost je namířena proti části vlastního těla, zde proti beta-buňkám. Příčiny ještě nejsou zcela odhaleny, spouštěčem mohou být některé specifické infekce (např. příušnice, zarděnky), chemikálie nebo léky u již předem dědičně ovlivněného jedince. V důsledku úbytku inzulinu a relativní převahy hormonů, které hladiny krevního cukru zvyšují (glukagon, adrenalin, růstový hormon a kortizol) začne stoupat hladina krevního cukru (glykemie). Inzulin je nepostradatelný pro využití a zpracování glukózy jednotlivými buňkami. Když chybí, buňka není schopna využít glukózu jako zdroj energie, a proto využívá „náhradní zdroje“. V tomto případě jsou to např. ketolátky, které vznikají oxidací mastných kyselin. Zdrojem těchto kyselin je tuková tkáň. Na jedné straně tyto kyseliny působí jako náhradní zdroj energie, na druhé straně způsobují okyselení krve (ketoacidózu). Ketoacidóza je pro lidské tělo značně nevýhodná, způsobuje minerálový rozvrat a dále pak může způsobit bezvědomí až smrt. Věk nemocného: Onemocnění vzniká nejčastěji u dětí a mladých dospělých, zánik beta-buněk bývá rychlý a diabetes se projevuje klasickými příznaky (viz níže), velmi často akutním rozvojem ketoacidózy. Příznaky: prudký váhový úbytek, velká žízeň, časté močení, velká únavnost, opakující se kožní infekce, zejména plísňové, zhoršení zraku. Diagnóza: O diagnóze cukrovky svědčí přítomnost klinických příznaků (viz výše) a náhodná glykemie (hladina krevního cukru) vyšší než 11,1 mmol/l nebo následná hodnota glykemie ze žilního odběru nalačno vyšší než 7,0 mmol/l (stačí jedno stanovení) nebo absence klinických projevů a nález glykemie v žilní krvi nalačno vyšší než 7,0 mmol/l po osmihodinovém lačnění – provádí se ranní odběr nalačno (třeba ověřit aspoň dvakrát), nebo nález hladiny krevního cukru za 2 hodiny při provedeném orálně glukózo-tolerančním testu (oGTT) nad 11,1 mmol/l. Léčení: Spočívá v injekčním podávání inzulinu. Léčba inzulinem by měla vždy probíhat jako tzv. intenzifikovaný inzulinový režim, který nejvíce napodobuje přirozenou sekreci inzulinu. Existuje několik druhů inzulinových přípravků, které se liší rychlostí vstřebávání a délkou působení. Variantou na léčbu „klasickými inzuliny“ jsou tzv. inzulinová analoga. Jedná se o inzuliny, u kterých je upravena základní molekula inzulinu, čímž se mění základní vlastnosti inzulinu, zejména délka nástupu účinku inzulinu. Užívání analog významně snižuje riziko hypoglykemie (snížení glykemie). Měření glykemie: Frekvence je na dohodě s lékařem, obecně se doporučuje co nejčastější samostatná kontrola glykemií. Diabetici léčeni intenzifikovaným inzulinovým režimem (tj. třemi a více injekcemi inzulinu za den nebo inzulinovou pumpou) by měli provádět dvakrát týdně profil čtyř glykemií (ráno nalačno a pak před obědem, před večeří, před spaním). Diabetici léčeni konvenčním inzulinovým režimem (tj. jednou až dvěma injekcemi inzulinu za den) by měli každý týden určit alespoň jedenkrát ranní glykemie před aplikací inzulinu nebo glykemie před aplikací inzulinu ráno i večer. Za mimořádných okolností, jako jsou „špatné dny“, večírky nebo fyzická námaha, by se měla glykemie kontrolovat častěji. Vhodné je zaznamenávat výsledky do deníku, to pomůže rychle vyhodnotit příčiny výkyvů glykemie a přijmout odpovídající opatření. Před jídly by glykemie měla zůstávat mezi 4,0 až 6,0 mmol/l . Některé situace vyžadují individuální stanovení cílové hladiny. Dvě hodiny po jídle by glykemie neměla překračovat 9,0 mmol/l. Kompenzace diabetu – glykovaný hemoglobin: glykovaný hemoglobin (HbA1c) je ukazatelem dlouhodobé kompenzace diabetu (hemoglobin, barvivo červených krvinek, je bílkovina, která přenáší kyslík, podléhá glykaci, kdy se krevní cukr navazuje na molekuly hemoglobinu a vytváří glykovaný hemoglobin). Množství HbA1c v krvi závisí na průměrné koncentraci glukózy během posledních tří měsíců, ne na momentálních výkyvech glykemie. U zdravých osob hodnota HbA1c nepřekračuje 4,0 %, u osob s diabetem by HbA1c neměl překročit 4,5 %, hodnota nad 5,3 % by měla vést k úpravě léčby.

Správnou dietu a pravidelný pohyb

nic nenahradí

diagnóza

Komplikace cukrovky 1. i 2. typu: Podkladem komplikací je dlouhodobé nepříznivé působení

zvýšené nebo vysoké glykemie na stěnu cév a nervů. V případě, kdy je poškozena stěna cévy, může dojít k zúžení či úplnému uzavření s trvalými následky, jako je infarkt srdce, cévní mozková příhoda, porucha zraku, funkce ledvin nebo nervů, diabetická noha. Tyto změny jsou nevratné, lze jim však předcházet správnou léčbou cukrovky, udržováním doporučených hodnot glykemie.

akutní komplikace:

Hypoglykemie: Pokles glykemie pod dolní hranici normálních hodnot, tj. pod 3,33 mmol/l; při hypoglykemii začíná váznout činnost mozku, dlouhodobější nebo těžší hypoglykemie může vést k bezvědomí a po jisté době i ke smrti; příznaky: zmatenost, závratě nebo malátnost, pocení, třes těla, hlad, bolest hlavy, rozostřené vidění, nervozita a strach; opatření: vypít ovocnou šťávu nebo jiný sladký nápoj, sníst kostku cukru nebo několik bonbonů, ne čokoládu. Hyperglykemie: Při zvýšené hladině krevního cukru nad normální hodnotu (obvykle 5,6 mmol/l – ranní glykemie, nebo vyšší jak 11,1 mmol/l kdykoli během dne); patří k prvotním příznakům diabetu; příznaky: velká žízeň; vylučování velkého množství moči; ztráta chuti k jídlu, úbytek hmotnosti; slabost, ospalost; pocit na zvracení, zvracení, bolesti břicha, bolesti hlavy; pocit pálení v ústech; rychlý puls; zrudlá kůže; příčinou je nejčastěji zanedbávání selfmonitoringu – chyby inzulinové léčby – nízké dávky, vynechávání injekcí, nebrání léků, chyby ve stravování – příliš mnoho sacharidů; nedostatek fyzické aktivity, průvodní nemoc – infekce, horečka, otrava jídlem, trauma, chirurgický zákrok; hyperglykemie je škodlivá, neboť vede k dehydrataci a ztrátě minerálů. Ketoacidóza: Příznaky – glykemie vyšší než 13 mmol/l, přítomnost ketolátek v moči, acetonový zápach z úst, časté zvracení – nutný převoz do nemocnice; prevence: pravidelné vyšetřování glykemie, přesné a důsledné podávání inzulinu, dodržování dietního a pitného režimu.

Chronické komplikace:

Diabetes mellitus 2. typu: Podstatou onemocnění je snížená citlivost tkání na inzulin související zejména s nadměrným množstvím tuku v těle. Organismus musí k udržení normálních hodnot glykemie produkovat stále větší množství inzulinu. Ve chvíli, kdy je schopnost produkce inzulinu na maximální možné hranici, začne koncentrace glykózy narůstat a choroba se projeví. V prvních letech tohoto onemocnění jsou pacienti většinou léčeni „tabletkami“, v pozdějším období je však často nutná léčba inzulinem. Věk nemocného: Diabetes 2. typu se objevuje obvykle u starších lidí, začátek je na rozdíl od diabetu 1. typu často nenápadný a někdy se zjistí až při rozvoji diabetických komplikací. Příznaky: Vzhledem k tomu, že u diabetu 2. typu je nedostatek inzulinu částečný a nikoli úplný, glykemie stoupá pomalu a tělo se vyšší hladině cukru přizpůsobuje. V důsledku toho se mohou projevit stejné příznaky jako u diabetu 1. typu, budou však méně intenzivní. rizikové faktory: nadváha, nedostatek pohybu, nevhodná dieta a stres, do určité míry dědičnost. Diagnostika: stejná kritéria jako u diabetu 1. typu. Léčba: Léčí se správnou diabetickou dietou a fyzickým cvičením (změnou životního stylu), léčba může rovněž zahrnovat léky (perorální antidiabetika – např. metformin, sulfonylurea, gliptiny atd.), které ovlivňují citlivost tkání na inzulin nebo zvyšují vylučování inzulinu. Po určité době může dojít k selhání léčby dietou i tabletami a k dosažení uspokojivé kompenzace diabetu je nutná léčba inzulinem. I zde zůstává cílem léčby udržet cukr v krvi na přijatelné hladině a zabránit poškozování cév zvýšenou hladinou cukru v krvi. Diabetická dieta: Nejde o speciální dietu, ale o racionální stravu, kterou by měli konzumovat všichni (15–20 % energie v podobě bílkovin, 45–60 % energie v podobě sacharidů – polysacharidy, ne jednoduché cukry, a 30 % v podobě tuků – po třetinách mastné kyseliny nasycené, monoenové a polyenové, potřebný je dostatek vlákniny – 25 g na 1000 kcal, omezení soli pod 7,5 g/den, dostatečný příjem minerálů, stopových prvků a vitaminů). Konzumujte obecně potraviny s nízkým glykemickým indexem (poměrné číslo, které udává schopnost sacharidové potravy zvýšit glykemii, čím nižší glykemický index, tím delší trávení, a tím pomalejší vstřebávání cukrů do krve, a tím menší výkyvy glykemie mezi jednotlivými jídly, seznam potravin s glykemickým indexem viz www.zivotacukrovka.cz). Dietní a režimová opatření nejsou NIČÍM nahraditelná. Pro všechny diabetiky je vhodný a doporučovaný pohyb alespoň 30 minut denně, tak aby se zpotili (svižná chůze, běh, plavání, jízda na kole atd.). 85–90 % diabetiků 2. typu má nadváhu či trpí obezitou. Obezita je v příčinné souvislosti se vznikem a progresí diabetu 2. typu. Na koho se obrátit: na praktického (obvodního) lékaře.

Chcete vědět víc? Čtěte v archivu Sanquis! Renata Červenková: Rozhovor s osobností prof. MUDr. Štěpánem Svačinou, DrSc., MBA (tištěný Sanquis č. 40/2005) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art360 Kolektiv autorů z III. interní kliniky 1. LF UK, Praha: Tuková buňka – pomocník, ochránce i škůdce v organismu (tištěný Sanquis č. 40/2005) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art361 MUDr. Ludmila Brunerová, prof. MUDr. Michal Anděl CSc.: Kam směřuje diabetická dieta? (tištěný SANQUIS č. 59/2008) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art1030 Kolektiv autorů: Diabetes: celosvětová epidemie s nedozírnými důsledky (tištěný SANQUIS č. 59/2008) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art960

Další zdroje informací:

www.zivotacukrovka.cz www.diabetesmellitus.cz www.diacentrum.cz www.metabolickysyndrom-klub.cz www.obezita.cz www.stob.cz

Foto: archiv

poškození až úplná ztráta zraku (diabetická retinopatie), trvalé a nevratné onemocnění ledvin (diabetická nefropatie), poškození nervů zejména na dolních končetinách, ale i v mozku, srdci, zažívacím ústrojí a jinde (diabetická neuropatie), cévní mozkové příhody čili mozkové mrtvice, ischemické choroby srdeční se srdečním infarktem, ischemické choroby dolních končetin. Diabetická noha: Nohy diabetika jsou ohroženy poruchami čití (vnímání), změnami na velkých a malých cévách a na kostech. Projevují se jako silné pálení a svědění v klidu a v teple. Ztráta citlivosti je zvláště nebezpečná. Diabetik by měl o své nohy pečovat: vyhýbat se poranění, ošetřovat každou vzniklou ránu, trhlinky, zarudnutí, kuří oka, mozoly, pravidelně nohy prohlížet v meziprstních prostorech a na chodidlech.

INZERCE

Nesprávná obuv – vysoké riziko ztráty končetiny pro pacienty se syndromem diabetické nohy

MUDr. Emil Záhumenský, ing. Pavel Rádl

ramatický nárůst počtu diabetiků a jejich chronických komplikací s sebou přináší i zvýšený výskyt tzv. syndromu diabetické nohy. Jde o komplex abnormalit, zvláště ztrátu citlivosti nohy, nedokrevnost, deformity, špatné hojení ran. Takto poškozená noha není schopna odolávat ani drobným poraněním. Ta jsou nejčastěji způsobena nevhodnou obuví. V klinických studiích má 66 % neuropatických pacientů větší šířku nohy, než odpovídá šířce standardní obuvi (Chantelau E. a kol., 2002). Konsekvenční sledování 80 pacientů s amputacemi ukázalo příčinný vztah s obuví ve 42 % případů (Reiber G. E. a kol.,1994). Pro neuropatickou ulceraci jsou klíčové ztráta protektivní citlivosti a vysoký lokální tlak. Ten se při deformitách může zvýšit i 15x. Při běhu a otáčení se lokální tlak může zvýšit o 40 % oproti tlakům při běžné chůzi. Obuv je nejdůležitější zevní faktor zvyšující lokální tlak. Mívá dva hlavní nedostatky: nesprávnou velikost a nesprávné individuální přizpůsobení pro nohu konkrétního diabetika. Chůze v kožených vložkách se nevhodností rovná chůzi naboso, zatímco jednoduchá profylaktická obuv může snížit plantární tlak až o 50 % ve srovnání s chůzí naboso (Perry J. E. a kol., 2001). Na základě rizikovosti vzniku diabetického vředu lze diabetiky rozdělit do rizikových kategorií 0–3. Kategorie 0 má zachovanou citlivost, není třeba specia-lizovaná obuv, stačí obuv pohodlná a dobře padnoucí. Vhodné je vybavit ji tlumivou stélkou, která zvýší komfort a ochranné vlastnosti. Kategorie 1 již ztrácí citlivost nohou, musí být opatřena zvýšeným povědomím o situacích ohro-

žujících nohy. Při výběru obuvi nutno nohu změřit (délku, šířku), pacient špatně rozpozná těsnou obuv. Pro tuto kategorii je určena profylaktická obuv pro diabetiky. Kategorie 2 má ztrátu citlivosti, deformity, vysoký lokální tlak či otlaky, ale pacienti neměli dosud ulceraci. Většina pacientů v této kategorii ještě nepotřebuje individuální obuv. Vhodná je zejména obuv se zvětšenou hloubkou, která umožňuje vložení dostatečně silné tlumivé stélky. Nutná je obdobná úprava domácí obuvi, nikdy nechodit naboso. Kategorie 3 má nejen ztrátu citlivosti, ale pacienti prodělali i ulceraci a/nebo mají významnou ischemii dolních končetin. Jsou 12–36x více ohroženi ulcerací oproti kategorii 0. Individuální obuv je nezbytností. Musejí mít dostatečně silnou vkládací stélku provedenou na míru, tuhou podešev optimálního tvaru. Některým pacientům dělá přechod z flexibilní na rigidní podešev zpočátku obtíže. Při nedostatečném objasnění významu takové úpravy a opomenutí počátečního nácviku chůze může dojít až k odmítnutí obuvi. Vyšetření digitální plantografií pomocí detekční vkládací stélky dokáže porovnat mapu lokálních tlaků před a po protetické intervenci. Lze tak objektivně posoudit míru ochranných vlastností dané obuvi. U vysoce rizikových pacientů (kategorie 3) je zhotovení rigidní a správně konturované podešve a poskytnutí odpovídající vkládací stélky nejúčinnější intervencí. Snižuje plantární tlak až o 50 %. Podmínkou je dobře zaškolené protetické pracoviště, které spolupracuje s podiatrickou ambulancí a má bezprostřední zpětnou vazbu při návrhu konstrukce individuální obuvi.

ORCO ZLÍN technická ortopedie, spol. s r. o.

výrobce individuální terapeutické obuvi a vložek pro diabetiky s vysokým ohrožením diabetické nohy (po částečných amputacích) a individuální ortopedické obuvi pro ostatní diagnózy výrobce sériové profylaktické obuvi pro diabetiky výrobce dětské sériové ortopedické obuvi s pevným vedením paty

pro specifické stavy DK a sportovce měříme i tlakové pole plosky v obuvi pacienty po dohodě měříme i v jejich domácnostech na celém území ČR individuální i sériové výrobky vyrábíme na poukaz pojišťovny i pro samoplátce

Provozovna: Zlínská poliklinika, a. s., 2. etáž – vlevo, tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín Po–Pá: 7.00–15.00, Út: 7.00–16.30, Tel./fax: 577 217 950, tel.: 577 645 265, www.orcozlin.cz, e-mail: orcozlin@volny.cz Ordinace pro léčbu diabetické nohy: Lékařský dům ORMIGA, Kotěrova 5546, 760 01 Zlín, Tel.: 576 000 240

Josef Bolf: Slon je slon, 150 x 190 cm, akryl na plรกtnฤ , 2001

Knihy Kateřiny Janouchové •

Paul Gauguin v Bretani • Víme, co jíme?

styl

Móda, tipy, speciality 79

r o z h ovo r

Text Michaela Šmerglová / foto Ondřej Petrlík

Kateřina Janouchová:

Knihy kupuji ráda Píše pravidelně články do novin, knížky pro děti, beletrii i populární publikace o sexu... Píše švédsky, ale knihy jí vycházejí také v Čechách, kde se narodila. Dcera jaderného fyzika,

zakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha a ruské bioložky Ady Kolmanové žije na severu. Proč, když je jí tam zima? Jak se Češka prosadí coby spisovatelka v cizině? Kde hledá klid na psaní matka pěti dětí? Kateřina Janouchová při své poslední návštěvě Prahy stihla pokřtít novou knihu i odpovědět na naše otázky. Jak to vlastně máte uspořádáno – píšete česky, švédsky nebo rusky? Jednoznačně ve švédštině! Kdybych se ale přistěhovala zpět do Čech a začala víc mluvit, asi bych česky psát mohla. a v mluveném slovu jste nejpevnější… … opět ve švédštině. Ta je můj jazyk číslo jedna. Pak se přidá čeština, angličtina, ruština, možná francouzština. S rodiči jste emigrovala jako desetiletá. trvali na tom, abyste pilovala rodný jazyk? To ne. Ale ve Švédsku jsem měla jistou dobu vyučování v češtině, organizují tam pro cizince takové hodiny, aby si udržovali mateřštinu. V mém případě to ale trvalo jen chvíli. Přišla jste do severské země, blond holčička, skoro tamní typ… Pozor, oni mají vlasy platinově bílé. Já byla blond, ale proti nim ta tmavší, v tom jsem to jednodušší neměla. Hlavně, my přišli do oblasti, kde nebyli žádní cizinci, tudíž jsem se všem jevila jako exot. Tam o Čechách nevěděli nic, neměli představu, kde leží, znali jen náš hokej. A na ten se mě ptali často! Především komu fandím, zda Čechům nebo Švédům. To bylo komplikované, mě hokej nezajímal, ale nechtěla jsem mlčet a taky jsem nechtěla shazovat

Čechy a lhát, že jedničkou jsou Švédové. Ani si nepamatuju, jak jsem to řešila. Řekli vám rodiče, že odcházíte nadobro? Řekli na rovinu, že už se nevrátíme. Chodili jsme a loučili se s Prahou, s příbuznými. Bylo to docela smutné. Měla jste to někdy vašim za zlé? Měla jsem jim za zlé, že jedeme na sever. Já chtěla na jih. Diskutovat o tom nešlo, ale šíleně se mi nechtělo pryč. Ovšem pochopila jsem, že nemůžeme dělat nic jiného. Napřed jsme přišli do Dánska, kde to bylo fajn. Chodila jsem v Kodani do mezinárodní americké školy a jako dítě tam skvěle zapadla. Jenže po roce jsme pokračovali dál na sever, kde bylo všechno studené. Podnebí, okolí i lidé. Já do té doby neměla o Švédsku žádnou představu, nečetla jsem ani Děti z Bullerbynu! Věděla jsem, že je tam zima, tma a krásná příroda. trpíte z toho putovaní traumaty? Mám větší trauma z jiných zážitků z dětství. Ale je fakt, že tohle mě ovlivnilo i posílilo. Bylo to také pozitivní. Přesto někdy přemýšlím – jak by stěhování prožívaly mé děti? Nechtěla bych

Kateřina Janouchová (*1964) Spisovatelka a novinářka žije od 10 let ve Švédsku – ve Stockholmu. Má čtyři syny a dceru, manžel je scénograf (o jeho dřívější závislosti na alkoholu napsala knihu). V únoru 2011 jí vyšla v nakladatelství Mladá fronta zatím poslední kniha Tajné sexuální fantazie švédských žen.

je vytrhnout z domova, vidím, jak jsou pro ně důležití kamarádi, jejich jisté místo. Osobně bych ze Švédska utíkala do tepla obden. Kvůli dětem to neudělám, čekám, až budou starší. Do Čech ale nemířím, tady je taky zima, sním o jihu! Zatím vyjíždím do tepla na výlety. Zima, tma – ideální prostředí pro literátku. Vypisujete se z těch depresí? Občas. Nedávno jsme o tom mluvili s tátou, že možná proto má Švédsko tolik vynálezců. Lidé si tam musejí najít nějakou konstruktivní činnost, když je od tří hodin odpoledne tma a noc. Mně se v zimě dělá všechno špatně, ale depresi odolávám sportem. Posiluju ducha. Každopádně romány jezdím psát do klidu. Na týden egoisticky opustím rodinu. Doma soustředěně psát nelze, tam stále někdo něco potřebuje. Poradit, odvézt, vyžehlit… Doma je tedy… … tam, kde jsou mé děti. To je Švédsko. Jak se utíká psát od manžela a pěti dětí? Není to jednoduché, když jsou děti malé. To se na vás každý dívá jako na krkavčí matku. Proto jsme svého času měli na hlídání i „opérku“. Tehdejší manželova závislost na alkoholu byla taky problém, který jsem se musela naučit brát. Teď už to jde. Manžel abstinuje, nejmladší dceři je devět a nejstaršímu synovi dvaadvacet, už s námi nebydlí. Ostatní kluci se umějí o sebe postarat, jen ranní buzení je trvalý problém. Může se spisovatel prosadit a uživit? Nevím jak v Česku, ale ve Švédsku je to těžké. Živit se jen psaním knih se dá výjimečně. Takových lidí je málo. Ovšem uživit se publicistikou jako novinář jde. Já jsem na volné noze,

Překlady mých knih do češtiny mi dělají radost píšu pro víc časopisů a ve švédském deníku Expressen mám o sexu stálou rubriku. Uvažujete při psaní beletrie o tom, že bude přeložena – třeba do češtiny? Ne! V tu chvíli pro mě existuje jen knížka. Jeden román jsem ale psala záměrně geograficky neutrálně. Odehrává se v nejmenovaném městě. Nicméně – možnost překladu knih do češtiny mi udělala radost. Jsem spokojená, mám dobré překladatele, já bych to nezvládla. S jedním překladem do ruštiny mi pomáhala i máma, taky záruka perfektní práce. Kde se u vás vlastně vzala touha psát? V naší rodině psalo dost lidí, takže ji mám v genech. Mnozí příbuzní psali více odborné, politické a strohé věci. Já píšu jinak, ale politika mě začíná pomalu zajímat. Kdy vám vyšla první knížka? Napsala jsem v roce 1993 román, poslala ho do nakladatelství a za týden mi napsali, že ho berou. Krásně lehká cesta. Pak to bylo horší. Román neměl z nakladatelského pohledu velký úspěch, byla jsem zklamaná, tak jsem napsala další knihu. Jenže nakladatelé řekli, že není dobré vydat právě tuhle jako druhou v pořadí. Tak mezitím přišly knížky o sexu, než jsem v roce 2004 vydala nový román. Zkoušela jsem to u více institucí, teď se držím „své“ nakladatelky. Je sice přísná, ale má pravdu a tah na branku. Čtou děti a manžel vaše knížky? Ty dětské určitě. Děti také četly Ukradené dětství, ty větší dostaly knihu O lásce a sexu, nejstarší syn i románový seriál pro ženy, ale moc ho nezajímal. Můžou číst, co chtějí. Každopádně čtou ve švédštině, protože česky nemluví. To je naše chyba, stalo se. Nicméně jejich spolužáci to, že jsem známá a píšu mimo jiné o sexu, prožívají víc než oni. Pro mé děti je to nuda a samozřejmost. A manžel? Je můj první kritik! Ukradla jste někdy knihu? Možná jsem zapomněla nějakou vrátit v knihovně, takže to nebyla uvědomělá krádež. Ráda knihy kupuji, platím za ně, a tím podpořím autora. Dětem říkám, že na knihy peníze budou vždy. Nepotkala jste teď v Praze, kde je tepleji než ve Stockholmu, nějaký nový nápad? Moc jsem tu nerozmrzla, ale nápad přišel. Chtěla bych psát o meziválečné době, třicátá čtyřicátá léta, a o zakázané lásce.

l i t e rat u ra

(úryvek z knihy)

Ukradené dětství

Poprvé je to šok. Podruhé už je na to člověk zvyklý. Potřetí už se mu to možná dokonce líbí? Začalo mi to být jedno. Rezignovala jsem. Jasně. Zase se všechno zapakuje do beden. Je čas balit. Nestačila jsem se ještě upnout ke svému pokoji, k řadovému domku, k zahradě. Zato jsem se skutečně upnula k Sanne, k Mortenovi, k pihaté Raffě, k Edith, k Nancy, k milované, úžasné Nancy... Těch loučení bylo tolik, že mi splynuly v jedno. Slzy tekly proudem. Nakonec jsem už ani nedokázala být smutná. Bylo vážně jednoduché popřát si goodbye s Andrewem, Tuem, se Sun Jang, ani oni tady možná nezůstanou dlouho, odjedou do jiných zemí, jako děti diplomatů nesmějí ani oni mít nikde zapuštěné kořeny, narodili se bez pevného bodu v existenci, snažila jsem se od nich něco naučit, nenechávat za sebou žádné smutky, soustředit se jen na ten nový život, který mě čeká zítra. Bude ze mne zkušená cestovatelka, která bude jezdit z jedné země do druhé a přitom se nebude utápět v sentimentalitě. To jsem si uvědomila, když nám u dveří zazvonila jedna česká rodina. Byl to vysoký hubený spisovatel, se kterým se táta ještě v Praze hodně stýkal. Teď tu ten člověk stál s pár zavazadly a ženou a dvěma dětmi, Davidem a Zuzankou. David byl o pár měsíců mladší než já, Zuzanka o pár let starší než můj mladší bráška. V Dánsku byli všichni jen na přechodnou dobu, měli pokračovat dál do USA, ujeli před politickými krizemi tam doma, bylo to tam čím dál nesnesitelnější, pochopitelně s námi můžou nějaký čas zůstat a před tou dlouhou cestou si trochu odpočinout. Před Davidem jsem si mohla hrát na protřelou světačku. Teď se role obrátily. On tady byl nový, právě unikl ze spárů diktatury. Já si ve svobodě flower power libovala už téměř rok, nosila jsem dlouhé vlasy a háčkované čepice s květinami, volné kalhoty, uměla jsem písničky od Beatles a taky už jsem byla (no dobře, tak skoro) nahá v posteli s klukem. A co věděl on, takový smrkáč, o životě! V hloubi srdce jsem mu samozřejmě záviděla, že pojedou do USA. Do Ohia! Ohio, tohle slovo znělo v mých uších zajímavě, mělo mezinárodní ráz. Byla bych bývala dala pravou ruku za to, aby i můj táta přišel k rozumu a vzal nás do Ohia. Nebo do New Yorku. Dokonce i Florida by stačila. Mnoho českých exulantů přece odjíždělo do Ameriky. Nebo do Kanady. V Ohiu byla česká komunita, také v Kalifornii znal táta další fyziky, například v CalTechu, to ve mně vzbuzovalo naději, že bychom i my mohli případně opustit tenhle severský zapadákov a vydat se na cestu do onoho širého světa. Táta by si měl být schopen najít práci i někde jinde než ve Švédsku! Ale kdepak. On se musí zaseknout zrovna v tomhle studeném koutě Evropy. - Nemůžu opustit ty, co zůstali doma, říkal vždycky v odpověď na mé stížnosti. Musím zůstat blízko. Amerika je příliš daleko. I David měl být už brzy někde daleko. V noci se vždycky proplížil ke mně do pokoje a leželi jsme spolu v mé posteli a objímali jsme se. Nezdálo se totiž, že to s Mortenem někam povede. A tak jsem se musela spokojit s Davidem. I když byl mladší a vlastně to bylo pod mou důstojnost. - Už jsi někdy spal s holkou? vyzvídala jsem. - Jo... Neznělo to zrovna moc přesvědčivě. - A ty? Už jsi někdy spala s klukem? Byla jsem starší. Zkušenější. Rozhodně jsem nemohla říct, jak se věci mají doopravdy. - Jasně, to víš že jo. Co sis myslel? Chvíli jsme leželi bez pohnutí. Co kdyby teď přišli dospělí? To by byl rachot. Radši bychom měli začít něco dělat. - Já první, řekla jsem rychle. Stáhla jsem si kalhoty od pyžama o kus níž. - Tak koukej. - Ty se taky musíš kouknout, opáčil David a taky si o kus stáhl kalhoty. A tak jsme tam tak leželi, kousíček od sebe, kalhoty od pyžama stažené. David uhýbal pohledem. Netušila jsem, co mám dělat. Dělá se vůbec něco? S Davidem jsme se nedotýkali. Jak že to říkal ten Jára? Ne, to nebylo nic hezkého. Ze všeho nejvíc jsem si přála, aby už šel David pryč. Zase jsem si kalhoty od pyžama natáhla a cítila jsem se hloupě. Nikomu nesmíš prozradit, že jsme tohle dělali, varovala jsem ho. Nikomu! Přísahej! A ty taky ne, vyžadoval na oplátku on. Tak takovéhle to tedy je být dospělá? No, jak se zdá, není to zrovna něco, na co by se člověk měl zvlášť těšit.

Kresba: Luděk Bárta, úryvek z knihy Ukradené dětství, nakl. Mladá fronta, 2007

Kateřina Janouchová

Divadlo Na Jezerce Divadelní spoleãnost Jana Hru‰ínského 3"7

6+&

--0

HRU·ÍNSK¯

Generální partner

Foto: Ivan Kahún Hlavní partner

www.divadlonajezerce.cz

Městská část Praha 4

,& 4 1 3 &"

ReÏie: JAN

1Ļ*1

OTHELLO

" 4)

f ra n ci e

Text a foto Boris Dočekal

Dům u řeky Aven, který Gauguin maloval

Paul Gauguin v Bretani Na první pohled se Le Pouldu neliší od jiných přímořských městeček v jihovýchodní Bretani. Písečné pláže, několik desítek rodinných domů, areál rekreačních domků a apartmánový hotel. Přesto má důležité místo v dějinách francouzského malířství.

V letech 1889 a 1890 v Le Pouldu pobýval Paul Gauguin. Ve skromném hostinci La Buvette de la Plage, který vlastnila mademoiselle Marie Henry, trávil čas se svými přáteli, holandským malířem Meyerem de Haanem, francouzským malířem Paulem Sérusierem a několika dalšími umělci. Byl to právě Gauguin, kdo výrazně ovlivnil takzvanou pontavenskou školu, horující pro postimpresionismus a syntetismus, nazvanou podle nedalekého města Pont-Aven. V Bretani, kam ho přilákaly i výrazně nižší životní náklady než v Paříži, vytvořil Gauguin stovky obrazů, které se vyznačují podstatně střídmější barevností i formou než jeho pozdější a známější díla z Tahiti. Zachytil v nich kromě krajiny i život obyčejných Bretonců. Ve dvacátých letech minulého století původní hostinec v Le Pouldu radikálně přestavěli na kavárnu, v níž dodnes podávají skvělou kávu, a posezení třeba nad Gauguinovou monografií tu nemá chybu. Více se o malířově pobytu návštěvník dozví v místním muzeu. O jeho zřízení

Obrazy a grafiky z různých období městečko doslova zaplavují

v městečku rozhodli před třiceti lety. Zvítězil tehdy pozoruhodný návrh zbudovat muzeum jako dokonalou repliku hostince, který stojí jen o pár desítek metrů dál. Takže když člověk prochází pokojem, v němž „bydlel“ Gauguin, anebo ložnicí Marie Henry a de Haana, vlastně se pohybuje v prostorách, kde ve skutečnosti nikdy nežili. Nicméně iluze je dokonalá i díky dobovému nábytku, faksimilím obrazů a hlavně zrekonstruované jídelně, která připomíná Váchalem vyzdobené Portmoneum v Litomyšli. Při přestavbě původního hostince před více než sto lety našli pod tapetami značně zachovalé malby, které pokrývaly stěny, strop i dveře. Zřejmě nejpozoruhodnější je mezi nimi Gauguinův portrét. Namaloval jej de Haan, umělec dosud stojící ve stínu svých slavnějších přátel a kolegů, nicméně přesto pozoruhodný a zastoupený ve sbírkách předních evropských muzeí. K němu snad ještě jednu životopisnou poznámku – s hostinskou Marií Henry měl dítě, ale když mu rodiče radikálně snížili apanáž, musel Bretaň opustit a vrátil se do Holandska. Brzy poté zemřel.

Žlutý Kristus z Pont-Aven Paul Gauguin v Bretani kromě Le Pouldu trávil čas také v nedalekém Pont-Aven. Jestliže Le Pouldu je velmi poklidné místo, vhodné spíš pro rodinnou dovolenou, Pont-Aven se postupem let stalo prvořadou turistickou atrakcí. Půvabné a dokonale upravené městečko v ústí řeky Aven láká desítkou dodnes více či méně zachovalých mlýnů. A pokud někdo touží navštívit autentické prostory, kde Gauguin v roce 1894 pobýval, může se ubytovat v příjemném a docela laciném hotelu Les Ajons d'Or (dříve se jmenoval Gloanec), nejlépe přímo v „Gauguinově“ pokoji v prvním patře. Vrátit se do historie a v klidu najít a prohlédnout si místa, která Gauguin maloval, je ideální brzy po ránu. To francouzští turisté vyspávají. Ti ostatní, včetně Čechů, sem zase tak moc nejezdí. A kam se vydat po stopách Gauguinovy inspirace? Třeba do Chapelle de Trémalo v lese nad městem. V kapli se náchází dřevěná plastika, jež inspirovala jeden z nejznámějších Gauguinových obrazů – Žlutý Kristus. Umělcům pontavenské školy (vedle Gauguina sem patří například Emile Bernard) jsou věnovány každoroční výstavy ve zdejším muzeu. Milovník francouzského umění z přelomu 19. a 20. století by si je rozhodně neměl nechat ujít. Pont-Aven doslova zaplavují také obrazy a grafiky z jiných období – v pěti desítkách galerií tady v až nepochopitelném množství nabízejí díla současných malířů, ačkoli se do jejich kupování turisté příliš nehrnou. A tak zatímco zdejší moderní výstavní síně zanikají a nové zase vznikají, stopy Gauguinova někdejšího pobytu zůstávají.

Okno v Le Pouldu podle Gauguinova návrhu (nahoře), mozaika, která spojuje Gauguinův obraz s Pont-Aven (dole) Interiéry muzea v Le Pouldu – neboli replika hostince, kde Paul Gauguin pobýval se svými přáteli. Tady vedli dlouhé intelektuální debaty, bavili se o životě, přeli se o umění...

Kde Gauguin bydlel, kde jedl,

kam se vydával za inspirací...?

cesty

Text Jana Vlková

Po stopách Odyssea Co ostrov ve Středozemním moři, to jiná atmosféra. Kudy kdysi mohl putovat Odysseus, bájný ithacký král a nejznámější mořeplavec starého Řecka?

Kypr: ostrov Afrodity Ostrov se nachází v nejvýchodnějším cípu Středozemního moře, kde se téměř dotýká Asie. O jedné z jeho pláží se říká, že se tu zrodila bájná kráska Afrodita. A u přístavu Pafos byl nedávno nalezen sarkofág s malbami, na kterých je podle odborníků vyobrazen právě Odysseus. Pobřeží Kypru zdobí antické památky, vnitrozemí je naopak bohatší na pozůstatky z byzantského období. Střední, hornatá část ostrova láká v jarních měsících k pěší turistice, jejímž cílem mohou být třeba návštěvy vinných sklepů. A již v březnu tady začíná sezona pro koupání v moři! www.visitcyprus.com

Bonifacio: přírodní ráj Město, kde se prý Odysseus utkal s lidožravými obry Laistrygony, leží na nejjižnějším konci ostrova Korsika, na dohled od Sardinie. Vypíná se na úžasném vápencovém ostrohu. Na vysoko položenou citadelu se dá vystoupat po dlouhých schodech. O jednom ze schodišť – schodišti aragonského krále – legenda praví, že bylo vytesáno během jediné noci při obléhání v roce 1420. V Bonifaciu je také přístav s jedinečnou přírodní dispozicí: díky velmi úzkému ústí jsou zakotvené rybářské lodě i jachty dokonale chráněny před nepřízní počasí. www.korsika.cz

Mljet: jeskyně víly Kalypsó

Právě tady nechal řecký básník Homér svého Odyssea během jeho výpravy ztroskotat. Jedním z míst, které se dnes těší oblibě mezi turisty, je poetický přístav Marsaxlokk. V mělkém zálivu kotví spousty malých loděk natřených tradičními maltskými barvami, žlutou a modrou. Konstrukci plavidla se říká luzzu, dochovala se od doby, kdy Maltu obývali Féničané. www.malta-info.cz

V jižním Jaderském moři leží Elafitské souostroví, s nímž sousedí i větší Mljet. Zde musel dle legendy bájný hrdina strpět od víly Kalypsó sedm let přemlouvání k sňatku. Jeskyně, kde se ho tolik snažila přesvědčit, dodnes nese mořeplavcovo jméno. Mírné jarní počasí se ideálně hodí k poznávání této části Středozemního moře. Ostrovy, které nejlépe prozkoumáte na kole, v březnu vypadají jako rozkvetlé vonící zahrady. www.chorvatsko.cz, www.kololod.cz

Foto: Jana Vlková, Visit Cyprus, Atout France/Fabrice Milochau

Malta: loďky z dob Féničanů

z d r av ý ž i vot

Text Jana Vlková

Léčba i odpočinek v lázních Ozdravné kúry, relaxace, výlety... Každá diagnóza má v České republice „své“ vyhlášené lázně. Zajímavá města i léčebná centra stojí za to prozkoumat.

Kardiovaskulární systém Na oběhovou soustavu se specializují lázně s minerálními prameny s vysokým obsahem oxidu uhličitého. K nejznámějším patří Poděbrady. Nedaleko leží Kladruby nad Labem s proslulým hřebčínem a také zámek Karlova Koruna s rozlehlým parkem. www.lazne-podebrady.cz Konstantinovy Lázně byly také vystavěny v blízkosti pramenů s obsahem CO2. V okolí městečka severozápadně od Plzně se nachází řada památek spojených s historickou epochou těžby stříbra, olova a dalších kovů. www.konstantinovy.cz Ačkoli léčivé účinky vody v Lázních Libverda na úpatí Jizerských hor známe dávno, lidé sem začali hojněji jezdit poté, co si je za rezidenční místo zvolili Clam-Gallasové. Kam na výlet? Třeba na rozhlednu na Frýdlantské výšině nebo na horu Smrk. www.lazne-libverda.cz

Gynekologické obtíže a neplodnost Pro léčbu ženských nemocí včetně neplodnosti je důležitá obzvlášť příjemná atmosféra. Františkovy Lázně byly založeny na konci 18. století. Pacienti se ve volném čase mohou vydat třeba na ‚přírodozpytný průzkum‘ na nejmladší českou sopku Komorní hůrku. www.frantiskovy-lazne.cz Nedaleké Mariánské Lázně jsou cílem samy o sobě. Mír pro svou neklidnou nemocnou duši tady v hlubokých lesích hledal Johann Wolfgang Goethe. V lázeňské zóně pramení na sto pramenů! Kolonáda, kterou vystavěli roku 1889 ve vrcholném neoklasicistním stylu, se dostala na seznam českých kulturních památek. Místní chloubou je také nejstarší golfový klub a golfové hřiště v Čechách, který v roce 1905 zřídil anglický král Edward VII. Dnes nese vznešený název Royal Golf Club Mariánské Lázně. V okolí vede řada vycházkových stezek. www.marianskelazne.cz O věhlas města Jeseník se postaral léčitel Vincenz Priessnitz, zakladatel vodoléčby, který byl sám sobě prvním pacientem. Priessnitzovy Lázně Jeseník na úpatí stejnojmenného pohoří disponují osmdesáti léčebnými prameny. Pořádají se zde lázeňské, relaxační, víkendové a wellness pobyty. www.priessnitz.cz

Pro onemocnění dýchacích cest se hodí především městečka obklopená lesy. Malebné Lázně Karlova Studánka, které se nacházejí v nadmořské výšce 800 metrů v údolí Bílé Opavy, jsou na dohled nejvyšší moravské hory – Pradědu. Ve zdejších hlubokých lesích se kdysi vypravovali na lov evropští panovníci se svými družinami... www.k.studanka.cz Termální lázně Velké Losiny jsou pro návštěvníky atraktivní mimo jiné svými dějinami – v 17. století se tu odehrávaly procesy s údajnými čarodějnicemi. Dnes se tu dokonce dá jezdit po tematických „čarodějnických“ cyklotrasách. V lázních funguje unikátní historická papírna s muzeem, kde vyrábějí ruční papír. www.lazne-losiny.cz Lázně Kynžvart v chebském okrese se od roku 1950 specializují na dětské pacienty. Mají zde ideální podmínky pro léčbu dýchacích cest. Cílem procházky může být například stejnojmenný zámek, který původně patřil rodině Metternichů, zakladatelům lázní. www.laznekynzvart.cz

Onemocnění dýchacích cest

Prameny, rašeliny a koupele, ale také procházky a výlety Kožní problémy Za léčbou dermatologických nemocí se jezdí především do klidných nížinatých míst, kde mají prameny bohaté na síru. Lázně Ostrožská Nová Ves se nacházejí nedaleko Uherského Hradiště. Teprve před sto lety přišli odborníci na to, že místní sirnatá voda je léčivá. A kam se vydat v čase mimo léčebné kúry? Za dobrými vínem a lidovými tradicemi do skanzenu v nedaleké Strážnici nebo v Modré. www.laznenovaves.cz Lázně Bechyně, kde nemocné kůži uleví speciálními léčivými bahny, obklopuje několik vesnic vystavěných ve stylu selského baroka, příjemná je procházka romantickým kaňonem řeky Lužnice. V nedalekém Stádleci stojí jediný dochovaný řetězový most v České republice. www.laznebechyne.cz Lázně Bělohrad leží na území mezi Českým Rájem a Krkonošemi. Lázeňskou tradici prý založila pruská hraběnka v roce 1885, když tady poprvé prověřovala blahodárné účinky rašeliny. V okolí je řada zajímavých turistických cílů: zřícenina gotického hradu Pecka, malebné město Jičín nebo také zoologická zahrada se safari ve Dvoře Králové. www.lazne-belohrad.cz

Nemoci pohybového ústrojí Janské Lázně leží v nadmořské výšce asi 1000 metrů. Představují výbornou základnu pro pěší výlety po Krkonoších. V roce 1935 se staly první léčebnou dětské obrny v Evropě. Jejich cenným přírodním zdrojem je minerální voda, prameny byly objeveny už v 11. století, ale využívat se začaly až o čtyři století později. V horském vzduchu se navíc dobře dýchá. Kromě pohybového ústrojí tu léčí také srdeční, nervová, krevní a oběhová onemocnění. www.janske-lazne.cz K nejznámějším českým lázním patří Jáchymov pod Krušnými horami. Zdejší termální radonová voda ulevuje od bolesti kloubů. Pokud zdravotní stav pacientů dovoluje procházky, mohou navštívit třeba přírodní rezervaci Božídarské rašeliniště s pestrou flórou i faunou. laznejachymov.cz Třeboň, srdce rybníkářské oblasti Třeboňsko, se specializuje především na rehabilitační léčbu. Červená Lhota, Jemčina a mnoho dalších hradů a zámků lákají k výletům, ani ne hodinu cesty autem je to do Hluboké nad Vltavou nebo do Jindřichova Hradce a jen o něco dále do Českého Krumlova chráněného UNESCO. Ve Stráži nad Nežárkou se mohou návštěvníci seznámit s odkazem Emy Destinnové. www.lazne-trebon.info

Nejstarší golfové hřiště

v Čechách se nachází v Mariánských lázních. Zřídil je v roce 1905 anglický král Edward VII. 89

Bavlněné potahy a matrace z koňských žíní se dodnes šijí ručně

z nač ka

Text Jana Vlková

Postele Hästens

Zdravý spánek Pohodlné a „zdravé“ postele se na trhu objevily ještě dříve, než se začaly vyrábět žárovky, telefony anebo automobily.

Za sto padesát let dokázala firma Hästens své výrobní know-how a hlavně metodu vrstve-

ní koňských žíní, bavlny a vlny dovést téměř k dokonalosti. Postele jsou vedle výhradně přírodních materiálů charakteristické také propracovaným pružinovým systémem. Pan Pehr Adolf Janson se původně živil jako sedlář. V polovině 19. století ovšem nebylo ničím neobvyklým, že mistři tohoto řemesla pro své zákazníky tu a tam vyráběli i jiné produkty, například matrace do postelí. Rodinná kronika firmy Hästens udává jako rok založení stálého podnikání s postelemi letopočet 1852. Na konci 19. století firmu převzaly další generace rodiny Jansonů. Per Thure Janson a jeho syn David rozjeli obchod s postelemi ve velkém. Okolnosti tomu nahrávaly – po cestách začala jezdit auta, a tak se koňských sedel vyrábělo stále méně. Bylo jasné, že sedlářství už žádná skvělá budoucnost nečeká. Jansonové se navíc rozhodli, že se dají i do zpracování koňských žíní, protože jim jejich vlastnosti připadaly pro matrace ideální – přírodní materiál dodává postelím prodyšnost, jíž nelze ani o sto let později docílit s umělými vlákny. Založili tedy vlastní přádelnu koňských žíní. Částečně to byl podnikatelský experiment, částečně vznikla továrna proto, že čekání na základní suroviny zbytečně omezovalo výrobu.

Rozhodující rok Představitel třetí generace výrobců postelí David Janson vzpomínal později na rok 1917, kdy se dočkali největší expanze, jako na „šílený“. „Bylo mi pětadvacet, probíhala světová válka, výpadky potřebných dodávek byly na denním pořádku a vůbec nebylo lehké obstarat slušný strojní park.“ Ani rodinná situace nebyla nijak příznivá, protože jeho otec začal být vážně nemocný. Mladý podnikatel vůbec neprožíval šťastné roky. Nicméně z jeho memoárů se dozvíme, že podnik prosperoval i díky tvrdošíjnosti a umíněnosti lidí z kraje Västmanland, kteří ho

Nejprve sedla, pak postele, polštáře i peřiny podrželi. Dobové dokumenty ukazují, jak přádelna koňských žíní navzdory těžkostem v roce 1920 nakoupila a zpracovala dvacet tun materiálu.

Foto: archiv firmy Hästens

Až na královský dvůr

Pehr Adolf Janson, zakladatel rodinné firmy

O pár let později začalo být v přádelně těsno, a tak se Per Thure a David v roce 1924 rozhodli, že přestěhují výrobu nedaleko města Köping, kde se hlavní sídlo společnosti nachází dodnes. Za další dva roky začal podnik v rozšířeném provozu vyrábět i polštáře a peřiny. O postelích Hästens se začalo mluvit jako o uměleckých dílech. Od roku 1950 David Janson vydával při prodeji certifikát, který garantoval pětadvacetiletou záruku. V roce 1952 byla manufaktura Hästens jmenována zásobovačem Jeho královské výsosti a následně ji navštívil sám švédský král Gustav VI. Adolf, čímž dal najevo, jak moc kvalitě jejích postelí důvěřuje. Ve čtvrté generaci převzala žezlo prvorozená dcera se svým manželem a jejich syn Jan Ryde se ujal vedení firmy v roce 1988. Firma je dnes samozřejmě mnohem větší a modernější, ale ti, kteří zde vyrábějí matrace do postelí, stále pracují ručně. Bavlněné potahy a matrace z koňských žíní sešívají obrovskými jehlami a používají podobnou techniku jako zakladatel Pehr Adolf před sto padesáti lety.

m ó da

Doporučuje Klára Klempířová

Hladce a obrace Úplety jsou pohodlné a příjemně splývají. Vyrábí se z nich vše od spodního prádla až po společenské šaty. Oděvy z pletenin také převládají v mém šatníku nad tkaninami. Protože

si ale uvědomuji, že jsou nemilosrdné k siluetě, nosím vždy pod úpletové šaty a sukně formující spodní prádlo. Trička, tílka a kalhotky volím bavlněné s příměsí lycry, protože nejlépe přilnou k tělu. Svetry kupuji přednostně také z přírodních materiálů, nedráždí pokožku jako ty syntetické a více zahřejí. Svetry ze 100% acrylu (PAN) navíc dlouho nevydrží, brzy se operou, začnou žmolkovat a plstnatět. A tak pořizuji nejraději nápadité kousky ze směsí materiálů, kde převažuje vlna nebo bavlna nad acrylem nebo polyesterem. I společenské oděvy mohou být ušité ze žerzeje, ovšem v tomto případě z jemnějších materiálů hedvábných nebo viskózových.

Pletený „nákrčník“ zahřeje jako šála a přitom zajímavě ozvláštní tričko, svetřík nebo kabát. f&f, 440 kč

V barvě písku

Kardigan s ozdobným šálovým límcem můžete přehodit přes šaty nebo i přes tričko a džíny. orsay, 849 kč

Šněrovací

Dámské kotníčkové polobotky se nejlépe hodí ke kalhotám ve zkrácené délce. bronx, humanic, 1799 kč

Turecké

Kalhoty z úpletu – pohodlný a elegantní oděv do města i pro volný čas. orsay, 679 kč

Ozdoba

Látkovou květinou se dá zvýraznit účes, šaty, svetr nebo kabát. h&m, 129 kč, www.hm.com

Foto: archiv firem, Ondřej Petrlík, archiv L. Špačka

Límec

Do růžova Kvalitní šaty od italské renomované značky MISSONI. j.a.m. couture, myšák gallery praha, cena na www. jamcouture.cz

Háčkovaná

Ručně vyrobená kabelka z kůže a lýka. salvatore ferragamo, cena na www.prospektamoda.cz

Nerozbitné

Zámek a klíč

Elegantní přívěsky z ušlechtilé oceli. morellato, 1490 kč, www.morellato.cz

Hodinky z kolekce Sili Winter ve světle krémovém odstínu. ice watch, 2290 kč, ice-watch.com, mall.cz

Páskové

Střevíčky na vysokém podpatku z prvotřídní kůže. dkny accessories, info o ceně v butiku železná 16, praha 1

Módní etiketa podle Ladislava Špačka Zatímco dříve byly svetry mnohem častějším oděvem u mužů i u žen, nyní ustupují ze scény. Repertoár zvláště dámského oblečení se natolik rozšířil, že odsunul svetry na okraj zájmu. U mužů zase vytlačila svetry sportovní saka. Svetr je dnes oblečení pro volný čas, pro neformální přátelská setkání, slušivý kardigan se uplatní v šatníku úřednice nebo prodavačky. Tenké svetry se nosí jako vhodný doplněk do saka a nahrazují tak formálnější vesty. Oblíbenější jsou pulovry než kardigany, i když v posledních letech se módní domy, zvláště v Anglii, snaží o renesanci kardiganů v pánském šatníku. Svetr je klasický a tradiční britský oděvní prvek. V Británii si uchovává prestiž, u nás byl nahrazen buď sakem u starší generace, nebo mikinami u mladých. Svetr je pohodlný, a proto je oblíbeným neformálním oblečením. Na společenských akcích ovšem nedáváme přednost pohodlí, tam je důležitější dodržet dress code. Ve svetru – a to ani v různých slušivých variantách – nemůžeme vyrazit do divadla, na recepci, na koncert, na večeři do dobré restaurace a už vůbec ne na ples.

Vše v jednom

Overal z jemného splývavého úpletu bude slušet nejlépe postavě se štíhlým pasem. f&f black, 920 kč

kosmetika

Doporučuje Klára Klempířová

Jak na problémovou pleť Zarudnutí, rozšířené a ucpané póry i pupínky nás mohou potkat v každém věku. Jak s nimi účinně bojovat? Každodenní péče,

vyvážená strava a správné kosmetické či léčebné přípravky pomohou udržet pleť zdravou. Přestože se na akné často pohlíží jako na banální onemocnění, mnoho publikací dokazuje, že tato diagnóza významně poškozuje vnímání sebe sama, a to jak po stránce psychické, sociální, tak i emocionální. Nedokonalosti na obličeji dokáží potrápit – jednoho pacienta mohou znepokojit i téměř neviditelné pupínky, zatímco jiný se musí vyrovnat s opravdu závažnými projevy akné. Pro všechny se na trhu nabízí mnoho druhů kosmetických přípravků. V první řadě je ovšem vhodné poradit se s odborníkem – dermatologem.

Nejprve navštivte lékaře, který doporučí vhodnou léčbu

Pro zdraví

8 7

[1] s granátovým jablkem Krémový čisticí peeling se zrníčky z jader oliv, která čistí póry a odstraňují přebytečný kožní maz. Výtažek z granátového jablka, bohatý na kyselinu tříslovou, stahuje póry a omlazuje pleť. 40 ml/515 kč, www.profimed.cz [2] antiseptický Olej lisovaný za studena zklidňuje, osvěžuje a dezinfikuje. Zabraňuje tvorbě zánětlivých ložisek, zklidňuje akné. saloos, prodává se v bio prodejnách a v lékárnách, www.saloos.cz [3] pro mladé i dospělé Antibakteriální čisticí pěna Clear Face intenzivně a jemně čistí pleť s antibakteriálním účinkem proti pupínkům a černým tečkám. Podporuje obnovu přirozeného ochranného pláště kůže s pH 5,5. sebamed clear face, 179 kč, www.seba.cz [4] vyčistí Hydratační báze byla vyvinuta k působení proti nedokonalosti aknózní pleti a na ucpané póry. effaclar duo, la roche-posay, 40 ml/325 kč [5] proti lesku Krém chrání proti UV záření, které je jednou z příčin nadbytečného lesku pleti. Pokožka je okamžitě matná a sjednocená. vichy, 470 kč, prodává se v lékárnách [6] s kozím mlékem Pleťová maska s antiseptickým účinkem pro mastnou pleť se znečištěnými póry. Syrovátka z kozího mléka a přírodní jíl odstraňují odumřelé buňky. aknegel, la chévre clairisine, 249 kč [7] rozjasní Krém obsahuje březovou mízu, lněné semínko, malinový olej a zelený čaj. melvita, 50 ml/635 kč [8] na t zónu Matující gel nejen pro muže. biotherm t-pur intense, 849 kč

Foto: archiv firem, Dreamstime

2 1

1. výrobce certifikované přírodní bio kosmetiky v České republice

wellness oleje Exkluzivní řada luxusních pěsticích olejů s obsahem vzácných esenciálních olejů a intenzivní vůní pro dokonalý požitek z doteků a celkové relaxace. Nejen k masážím, ale i pro každodenní péči o pokožku.

K dostání v bioprodejnách, lékárnách a zelených lékárnách, speciálních dárkových prodejnách, DM drogeriích aj.

www.saloos.cz

kosmetika

Doporučuje Klára Klempířová

To nejlepší pro pány

Už dávno neplatí pravidlo, že používání krémů či balzámů je výsadou žen. 4

Navzdory času

[1] vyhlazující Krém proti vráskám a známkám únavy vyvinutý speciálně pro péči o mužskou pleť. homme liftactiv, vichy, 30 ml/585 kč [2] chladí Oční sérum proti únavě zmírňuje tmavé kruhy pod očima. biotherme homme, 1150 kč [3] univerzální Zklidňující hydratační krém z přírodních surovin. cosmetic lad, lush, 425 kč [4] úleva Oční balzám předchází otokům a váčkům pod očima. north for men, oriflame 15 ml/249 kč [5] s vitaminem e Krém na holení s bohatou texturou obsahuje mimo jiné přírodní antioxidant vitamin E. nomad, crabtree&evelyn, 510 kč, prodejna v oc chodov praha [6] omlazující Oční krém pro muže snižuje při pravidelném použití viditelnost vrásek a kruhů pod očima. quadra fx, avon, 5 ml/239 kč [7] z přírody Lehký nemastný krém proti stárnutí pleti s kostnatcem a kaštanem a také s rýžovým máslem a kukuřičným cukrem. korres, 50 ml/680 kč, www.profimed.cz [8] na rty Balzám na rty hydratuje a chrání v sychravém počasí v zimě i v horku v létě. Rychle se vstřebává, nelepí a nezanechává mastný film. labello, 55 kč

Foto: archiv firem, Dreamstime

Sebamed pøedstavuje kosmetickou øadu pro hygienu a péèi i o citlivou a problematickou kùži a pomáhá udržovat pleè zdravou a krásnou. Sebamed uvedl øadu zdravotní kosmetiky prvním mýdlem bez mýdla a alkalických složek SYNDET s pH 5,5 v roce 1967. Kosmetika Sebamed je vhodná k ošetøení normální, citlivé, problematické i nároèné pleti. Ucelená øada zajišèuje kompletní péèi - mytí, deodoranty, péèe o pleè, kùži i vlasy.

VÌDOU ZDRAVÉ PLETI

Nabízí øady: Klasik - základní øada Sebamed AntiDry - pro velmi suchou pleè s obsahem Fytosterolù AntiAnging - pro zralou pleè s obsahem koenzimu Q10 Clear Face - po aknózní pleè Baby Sebamed - pøizpùsobena potøebám novorozenecké a dìtské kùže

Všechny produkty Sebamed mají pH 5.5, které podporuje obnovu kyselého kožního pláštì pro zdravou pokožku. To podporuje pøirozenou ochrannou funkci pleti a efektivnì brání vysušení a podráždìní, které je zpùsobeno vlivy okolního prostøedí a patogeny. Hodnota pH 5,5, jako biologický deodorant, zabraòuje také vzniku zápachu, který je zpùsoben bakteriemi. Klinicky testováno. Žádejte ve své lékárnì. Více na www.seba.cz

ekologie

Text Zora Kasiková, Arnika

Víme, co jíme? Jednou z hlavních starostí lidí na Zemi vždy bylo zajistit si dostatek jídla. S rostoucí populací i změnami našeho životního stylu však přichází také zásadní otázka – jak nakrmit svět, aniž bychom zbídačili planetu.

Kudy putují potraviny z pole na vidličku? V roce 1993 švédští vědci spočítali, že pochoutky tradiční švédské snídaně cestou na talíř urazí zhruba 40 000 kilometrů. V roce 2009 pátrala po původu jídla v českých obchodech Petra Pospěchová z Hospodářských novin. Zjistila, že nákup potravin v hodnotě 795 Kč nacestoval 68 077 kilometrů. Například rozinky z Chile mají za sebou 12 000 kilometrů. Bez ohledu na roční období máme po celý rok k dispozici široký sortiment potravin, a to hlavně v super- a hypermarketech. Děje se tak ale za cenu jejich přepravy na velké vzdálenosti spojené s produkcí emisí, větší spotřebou surovin a energie na chlazení a balení. Takový způsob plnění regálů v prodejnách navíc zpřetrhal vazby mezi námi, krajinou, v níž žijeme, a tím, co jíme. Intenzivní velkoplošné zemědělství je vysoce produktivní a také efektivní ve využití lidské práce, zároveň se však pojí s řadou problémů. Půdu ohrožuje hutnění – zpevňování, které snižuje výnosy i kvalitu některých plodin, spotřebuje se při něm spousta pohonných hmot. Zbytky pesticidů, jež mohou obsahovat ovoce a zelenina z konvenčního zemědělství, mohou škodit dětem a v nejhorším případě způsobit i poruchy fungování nervového nebo imunitního systému. Jde to i jinak Řada tradičních potravin u nás získala značku Regionální potravina, garantující původ v České republice. Jejich nákupem neublížíme životnímu prostředí a ještě podpoříme místní zemědělce a ekonomiku. Dáme-li přednost sezonnímu ovoci a zelenině od místních zemědělců či zahrádkářů, ušetříme nezanedbatelné množství emisí z dopravy. S lokálními výrobky se do našich kuchyní dostávají čerstvé potraviny bez konzervantů. Vždycky je lepší vyhnout se zbytečnému přísunu různých chemických látek. I u těch „éček“ (odborně aditiv), která byla uznána za přijatelná pro lidský organismus, si musíme dávat pozor – pokud nějaký výrobek konzumujeme

Potraviny by neměly cestovat na náš talíř tisíce kilometrů příliš často, dostává se do těla také velké množství chemické látky. Opět platí: hledejme produkty ekologického zemědělství, které je vstřícné k přírodě, ke zvířatům i biologické rozmanitosti. Díky nově vznikajícím bioklubům se dá pravidelný přísun plodin od ekologických zemědělců zajistit bez problémů. www.arnika.cz, www.bioklub.cz, www.biozelenina.eu

Víte, že… • společnosti s vysokým podílem masa ve stravě potřebují 5x více obdělávané půdy na osobu, než vyžaduje jídelníček rostlinný? • na 1 kg kiwi dovezený z Nového Zélandu připadá 5 kg CO2? • z 340 pesticidů schválených v ČR je 11 charakterizováno Světovou zdravotnickou organizací jako vysoce či extrémně nebezpečných, 14 je pravděpodobně karcinogenních a 110 nebezpečných pro životní prostředí?

• geneticky modifikované organismy vznikají tak, že vědci například vkládají do DNA rajčat geny z bakterie, do jahod geny z ryby a do ovoce geny lidské? • obaly tvoří 30–50 % objemu námi vyprodukovaných odpadů? • světová produkce masa se ve 2. polovině 20. století zhruba zpětinásobila, spotřebovává nejvíce zemědělské půdy a tvoří 18 % celkových emisí skleníkových plynů?

m alova ný r ec ept

Připravuje Marie-Paule Pospisil

Vepřové s čočkou Název jídla „Le petit salé aux lentilles“ se do češtiny dá jen těžko přesně přeložit. To ale nebrání tomu, aby se tato jednoduchá pochoutka francouzské kuchyně dostala na jídelní lístky těch nejlepších „brasseries“ a malých lidových restaurací. Oblíbená je pochopitelně i v domácnostech. Pro 6 porcí: 3 solená vepřová kolínka 1,2 kg soleného vepřového boku 2 plátky uzené slaniny asi 1 cm široké 600 g zelené čočky (doporučuji použít čočku v bio kvalitě) 2 cibule, 2 šalotky, 2 mrkve 20 g másla

bobkový list, čerstvá petržel (část si odložte stranou), tymián, sůl, pepř Do vroucí vody ponořte kolínka a vepřový bok. Až se voda rozbublá, začne se vytvářet pěna – té se lžicí zbavte. Vhoďte bobkový list, tymián a petržel ( já přidávám i tymián a petržel v sušené podobě). Vařte dvě hodiny na mírném plameni. Po hodině a půl přidejte do hrnce k masu uzenou slaninu a vařte ještě 30 minut. Zatímco se maso zvolna vaří, oloupejte mrkev a nakrájejte ji na tlustá kolečka. Nasypte čočku do velkého kastrolu s mrkví a zalijte hojně studenou vodou. Přiveďte zvolna do varu a nechte na mírném ohni zhruba 45 minut. Nasekejte najemno cibule s šalotkami.

Pochoutka zdobí jídelní lístky v restauracích, chutná také doma 99

Slijte maso i čočku, ale schovejte si stranou jednu sběračku bujonu z masa. V hrnci zpěňte cibule a šalotku, vmíchejte uvařenou čočku, osolte a opepřete. Nakonec dejte na čočku maso a vše zalijte bujonem. Přikryjte pokličkou a dopřejte celé pochoutce ještě 15 minut na mírném ohni. Ozdobte čerstvou petrželkou a můžete servírovat!

a u ta

Připravuje Luděk Vokáč, iDNES

Praktické vozy různých podob Ferrari s pohonem všech kol

Kombi mezi nejlepšími Pomalu ale jistě ožívající automobilka Saab přiváží na autosalon do Ženevy kombi své největší řady 9-5. Jmenuje se SportCombi a alespoň z hlediska designu ctí tradice automobilky. Se zbytkem automobilové produkce si praktický Saab opravdu nespletete. Technicky je model shodný se sedanem, kufr kombi tentokrát pojme 527 litrů nákladu a sklopením sedadel jde zvětšit až na 1600 litrů. To jistě nejsou ani v dané třídě rekordní hodnoty, ale nedostatkem prostoru Saab rozhodně netrpí. Víko kufru může mít elektrické otvírání s dálkovým ovládáním. Zákazníci si novinku budou moci objednávat již za pár týdnů, první auta dorazí v září.

Automobilka Ferrari v lednu doslova šokovala odbornou i laickou veřejnost. Představila revoluční model FF (zkratka Ferrari Four), který nabízí netradiční karoserii ve stylu kombi-kupé (anglicky označovaná jako shooting brake), a poprvé v historii značky nabídne firma pohon všech kol. Prostorné cestovní GT s délkou přes 4,9 metru nahrazuje model 612 Scaglietti a díky velkému vnitřnímu prostoru (kufr pojme 450 litrů nákladu) bude konkurovat i populárním čtyřdvéřovým kupé, jako je Aston Martin Rapide nebo Porsche Panamera. Dvanáctiválec s objemem 6,3 litru dává výkon 660 koní a 683 Nm. Ferrari FF jede maximálně 335 km/h a na stovku zrychlí za 3,7 sekundy. Opravdu praktický nejen dálniční expres.

První fiat z Ameriky

Ze závodů zpět na silnici Na lednovém autosalonu v Kataru představil Volkswagen neobvyklou studii Race Touareg 3 Qatar. Auto vychází ze závodního speciálu VW Touareg pro legendární Rallye Dakar, který letos mimochodem obsadil všechna pódiová umístění. Koncept Race Touareg ale smí na rozdíl od závodního speciálu i do běžného silničního provozu a podle tvůrců půjde pravděpodobně o nejextrémnější SUV současnosti. S motorem o výkonu 310 koní zrychlí na stovku pod 6 sekund a s 18palcovými pneumatikami a velkou světlou výškou si poradí i s extrémním terénem.

100

Foto: archiv automobilek

Spolupráce koncernu Fiat a jím zachráněného Chrysleru již nese ovoce. V Ženevě se právě představuje první fiat s americkými kořeny. Sedmimístné MPV pojmenované Freemont vychází z modelu Dodge Journey a nahrazuje nepříliš úspěšný a od loňska zastavený model Ulysse. Freemont se bude vyrábět v USA, dostane však dvoulitrový turbodiesel Fiat ve dvou výkonových verzích (140 a 170 koní) a šestistupňovou manuální převodovku. Později dorazí i verze s pohonem všech kol, automatickou převodovkou a také benzinovým šestiválcem Chrysler 3,6 litru s výkonem 276 koní.

Roman Tabura v Rakovníku

• Daisy Mrázková v Topičově salonu • Marsyas na turné • Březen v Miláně

Josef Bolf: Letadlo, 230 x 280 cm, kombinovaná technika, plátno, 2005

102

kalendář

Kdy a kam za kulturou 103

g a l e ri e

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Erika Bornová: Na cestě

Výstava měsíce

Námětem polystyrenových plastik Eriky Bornové, doplněných vlasy, kusy dřeva či umělou trávou, je autorčina cesta do španělského poutního města Santiago de Compostela. galerie české pojišťovny, praha, do 27. 3.

Bow–Wow: House Behaviorology Japonští architekti Yoshiharu Tsukamoto a Momoyo Kaijima založili svůj ateliér Bow–Wow roku 1992. Soustředí se na různé oblasti – od architektonického návrhu až po urbanistický výzkum či realizace uměleckých děl pro veřejný prostor. Expozice s názvem House Behaviorology původně vznikla pro benátské bienále 2010, kde se setkala s mimořádným ohlasem. Vyobrazuje krajinu prostřednictvím modelů – projektů z Tokia, Karuizawy, Kalifornie a Amsterdamu. Doprovodný program zahrnuje přednášky a filmová představení. galerie jaroslava fragnera, praha, do 4. 4.

Roman Tabura – Psycho

Malíř nejprve soukromě navštěvoval kurzy kresby a malby, poté studoval na AVU. V roce 2001 obdržel cenu nakladatelství Mladá fronta za ilustrace ke knize Pohádky z Ementálu. rabasova galerie, rakovník, do 3. 4.

Švýcarský fotograf Michel Comte má jedinečnou schopnost na svých fotografiích odhalovat tajemství emocí i záhady lidské duše. Na pražské výstavě mohou návštěvníci vidět odhalené duše slavných hereček, zpěvaček i známých modelek. leica gallery prague, galerie vernon, do 3. 4. Sophia Loren, © Michel Comte Estate/I-Management SA

Věra Nováková / Retrospektiva

Poutavá výstava přináší průřez tvorbou osobité malířky Věry Novákové (*1928). Přehlídku doprovází také rozsáhlá monografie v produkci nakladateství Argo. galerie u bílého jednorožce, klatovy, do 3. 4.

Ach! Italia, cara mia!

Jan Vičar: Sadař

Expozice představuje díla českých umělců, které ovlivnil pobyt v Itálii, nebo kteří tvořili přímo s cílem získat podporu pro cestu do této země. zg, masné krámy, plzeň, do 27. 3.

Stěžejním dílem výstavy grafika Jana Vičaře je několikametrový barevný dřevořez. Doplňují jej grafické práce znázorňující epizody ze sadařova života. galerie havelka, praha, do 11. 3.

104

Fotograf Michel Comte

Ptala se Eva Pivodová Zleva: Dialog (rozmývací pastelky, plátno), Rozmývací pastelky, Čárka (tempera, plátno), Kresba vodou a japonskými štětci (akvarel na papíře), dole: Písek (kresba štětcem, vodou, rozmývacími pastelkami a jap. štětci na papíře)

Kresby Daisy Mrázkové Něžné kresby a ilustrace s jedinečnou poetikou... V Topičově salonu v Praze až do 11. března probíhá výstava Voda a čára malířky, ilustrátorky a spisovatelky Daisy Mrázkové (*1923). Expozici sestavil kurátor a historik umění Jan Rous.

Spojení

spontánních gest ruky, tedy těla, a živlu vody a barvy. Tak Jan Rous popisuje leitmotiv aktuální výstavy.

Podle jakého klíče jste vybíral díla pro výstavu? Původně širší záměr se postupně zužoval, nakonec je výstava založená nejen na autorčiných posledních věcech, ale hlavně na kresbách. Hlavní motiv jsem nalezl v množství nových postupů, které Daisy Mrázkové zprostředkovala její japonská překladatelka, daných nejprve speciálními rozmývacími pastelkami a pak japonskými štětci. Ty si otevírají další možnosti právě vodou. Barevná stopa pastelky se rozmývá skoro jako akvarel a japonský štětec barvu samovolně neustále dělá aktivní právě díky vodě. Použil jsem slovo „otevírají si“ – barva v dotyku s vodou se začíná od určitého okamžiku rozvíjet sama, a vlastně nejen barva, ale i stopa vody. Voda je přece jen živel! Vodou Daisy Mrázková

105

také kreslí, mačká mokrou houbičku v gestu kresby, pak do té mokré cesty vstoupí barvou a po zaschnutí zvýrazní pastelkou někde čáru, někde čárou podtrhne hranici tvaru. Obrazy a dětské ilustrace na výstavě dokládají, jak se tyto problémy barvy, čáry, hranice a vymezení přesouvají do obrazu, do kresby, do ilustrace.

Čím jsou autorčiny kresby tak výlučné? Svým procesem, jeho částečnou mimovolností. A pak také tím, že Daisy Mrázková žije do určité míry v uzavřenosti s obrazem, papírem, barvou. To ale neznamená izolovanost nebo osamocenost. Žije se svými problémy, s obrazy a papírem a barvami, které je schopna neustále promýšlet nebo je emotivně a riskantně rozvíjet. Je fascinující, s jakou energií se ve svém věku pořád do něčeho pouští. A charakteristikou jejích kreseb i obrazů je jejich křehkost. www.topicuvsalon.cz

fi l m

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Film měsíce

Festival Jeden svět

Třináctý ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech uvede na sto filmů z více jak třiceti zemí světa. Promítat se opět bude v rámci několika tematických kategorií, například Korupce a vlastní prospěch, Ženským hlasem či Ve starém těle zdravý duch. Zvláštní projekce jsou připraveny pro studenty základních a středních škol. březen–duben, program na www.jedensvet.cz

Mama Gógó

Islanďan Fridrik Thór Fridriksson natočil satirickou tragikomedii, kterou vzdal velký hold své matce. Zápletka? Ambiciózní režisér právě dotočil snímek o starých lidech, kteří utekli z domova důchodců. U diváků propadl, kritici jsou ale nadšeni. A tak autor filmu doufá, že získá Oscara – pokud sošku dostane, nezbankrotuje. Mezitím zjišťuje, že jeho elegantní osmdesátiletá matka Gógó nějak začíná zapomínat... premiéra 31. 3.

Animovaný film

Dilema

Říct či neříct svému nejlepšímu příteli, že jej manželka podvádí? Tuto zdánlivě banální otázku si klade Vince Vaughn jako hlavní hrdina akční komedie. premiéra 17. 3.

Autopohádky

Celovečerní povídkový film režisérů Břetislava Pojara, Michala Žabky, Libora Pixy a Jakuba Koháka vznikl na motivy stejnojmenné knížky Jiřího Marka z roku 1958. Vypravěčem je Michal Malátný ze skupiny Chinaski, která se postarala i o hudební doprovod. premiéra 17. 3.

Roli filmového režiséra si Václav Havel poprvé vyzkoušel při adaptaci své divadelní hry Odcházení. Jeho režijními pokyny se řídili Josef Abráhm, Dagmar Havlová, Tatiana Vilhelmová či Jan Budař. premiéra 24. 3.

Hlavně nezávazně

Natalie Portman a Ashton Kutcher hrají v romanci Ivana Reitmana. Oba mladí lidé zjišťují, že navzdory svým dřívějším přáním najednou od vztahu čekají víc než jen fyzický kontakt. premiéra 25. 11.

Kritický zápisník Fighter Film Fighter, inspirovaný skutečným příběhem šampiona ve welterové váze, je dost nestandardním příspěvkem do žánru boxerského filmu. Hlavní hrdina Micky Ward v civilním podání Marka Wahlberga nepřipomíná ani v nejmenším agresivního Jakea LaMottu ze Zuřícího býka nebo houževnatého Rockyho. Je to spíš ňouma, se kterým manipuluje jeho rozvětvená rodina. Zejména to platí o tyranské matce Alice (Melissa Leo), která dělá svému synovi manažerku. A starší bratr Dicky (Christian Bale), matčin miláček, Mickyho trénuje: více času ale v místním heroinovém doupěti věnuje pokuřování cracku. Takže spíše než kariérou Jan Gregor se náš hrdina musí zabývat emancipací od nesnesitelné famílie, která Mickyho neustále ponižuje a stahuje mezi bílou lůzu. Film RESPEKT obsahuje přirozeně napsané dialogy a ukazuje zchátralá zákoutí massachusettského města Lowellu, někdejší průmyslové výspy. Všeobecně výborným hereckým výkonům dominuje Christian Bale v roli hyperaktivního anorektického feťáka, díky němuž filmu Davida O‘Russela odpustíte i závěrečné nepravděpodobné smíření všech se všemi. premiéra 24. 2.

106

Foto: archiv J. Gregora, archiv Festivalu Jeden svět, Bontonfilm, Cinemart, Bioscop

Odcházení

PRAŽSKÁ KOMORNÍ FILHARMONIE PRAGUE PHILHARMONIA

LAURA TATULESCU SOPRÁN

VÝBĚR TĚCH NEJLEPŠÍCH TANEČNÍCH INSCENACÍ UPLYNULÉHO ROKU!

Bohatý doprovodný program workshop Institutu světelného designu seminář Nové čtení tance SE.S.TA výstava NANOHACH VEN! www.tanecniplatforma.cz

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA 7.–12. 4. 2011 Ponec, Teatro NoD, Studio Alt@

Pražská komorní filharmonie dirigent Jakub Hrůša Neděle 27. března 2011 19.30 hodin

DVOŘÁKOVA SÍŇ RUDOLFINA HLAVNÍ PARTNEŘI PKF:

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI PKF:

PARTNEŘI PKF:

knihy

Vybírá a doporučuje Eva Pivodová

Audiokniha

Knihy pro děti Projdeme se pohádkou

Toulky českou minulostí

VÁCLAV FIALA

Benátky Literární toulky městem umělců, hudby a karnevalu

Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, Kterak se Plzeň hlavním městem země naší kvůli ráně morové stala, Dr. Jan Jessenius z Jasena aneb Anatomie pražská... Vydejte se na poučnou a zábavnou cestu naší historií na dvojcédéčku ve formátu MP3. V režii Jaromíra Ostrého účinkují Iva Valešová, František Derfler, Igor Bareš a Josef Veselý. radioservis

Václav Fiala: Benátky

O českém disentu vyšla již řada knih i studií. Většinou se však jednalo o pohled historiků a v centru pozornosti stála pražská skupina chartistů. Kniha Jany Soukupové nabízí jiný pohled. Cíleně mapuje situaci disentu v Brně a na jižní Moravě a její reportáže-portréty vycházejí z autentických vzpomínek samotných aktérů. Příběhy disidentů vytvářejí plastický obraz moravských opozičních aktivit v době normalizace a ukazují, že zde vyrostla řada osobností, které pak v mnoha oblastech ovlivnily i polistopadový vývoj u nás. Kniha je speciﬁcká i tím, že autorka sama byla součástí tohoto hnutí, což jí umožňuje pohlížet na jednotlivé aktéry i události zevnitř. Čtenáři se zde setkají s příběhem Jaroslava Šabaty, Petra Cibulky, Evy Trúdy Vidlařové a mnoha dalších, stejně jako se studentskými či kulturními protirežimními aktivitami, brněnskou hudební novou vlnou, Ochotnickým kroužkem i koncertem zpěvačky Nico v brněnském hospodském sálku. Příběhy jihomoravských disidentů vycházely původně jako seriál v deníku MF DNES. Čtenářský ohlas byl tak velký, že se autorka rozhodla zpracovat je do knižní podoby.

Nepoddajní aneb Nešlo to jinak

JANA SOUKUPOVÁ NEPODDAJNI

Jana Soukupová (nar. 1958 v Brně) je novinářka. V 80. letech spolupracovala s brněnskými disidenty, kteří se pravidelně scházeli v jejím bytě. V prosinci roku 1989 spoluzaložila první nezávislé Moravské noviny, poté pracovala jako šéfredaktorka v dalších periodikách (Moravský expres, Moravský Jih aj.) a jako redaktorka v nakladatelstvích. V roce 1999 vydala v brněnském Petrově sbírku básní Dávnověk. Od roku 2007 je redaktorkou deníku MF DNES, kde v letech 2009–2010 publikovala seriál o jihomoravských disidentech, na jehož základě vznikla tato kniha.

Igor Nosov: Neználek v Kamenném městě Další pokračování Neználkových dobrodružství je tu! Nechybí ani jeho kamarádi Šroubek s Vroubkem, Čiperka, Všeználek, doktor Pilulkin a také malenka Knoflenka. knižní klub

PA S E K A

Literární toulky městem umělců, hudby a karnevalu popisují úspěch, štěstí i osobní tragédie největších malířů, zpěváků, hudebníků, divadelníků, filmařů či spisovatelů, kteří zde hledali uplatnění i inspiraci. Potkáme zde slavné Benátčany (Tizian, Tintoretto, Monteverdi...), neméně zajímavé návštěvníky (lord Byron, George Sandová, Richard Wagner, Ernest Hemingway...) a také tvůrce z Čech, například Karla Čapka, Jana Zrzavého nebo Jana Wericha. paseka

Už jste někdy přemýšleli o tom, co dělá pohádku pohádkou? Je to princ s princeznou? Vodník? Ježibaba? Ne, přece šťastný konec! grada

NE POD DAJ NI

ANEB NEŠLO TO JINAK

Příběhy jihomoravských disidentů v 70. a 80. letech 20. století

Jana Soukupová

Cena 239 Kč

Obalka_Final.indd 1

15.12.2010 14:09:28

J. H. Krchovský: Dvojí dno

Kniha bývalé disidentky Jany Soukupové nabízí jiný pohled na toto hnutí: mapuje jeho situaci v Brně a na jižní Moravě. Reportáže-portréty vycházejí z autentických vzpomínek samotných aktérů. host

Irvine Welsh: Postelová tajemství mistrů kuchařů Román autora bestselleru Trainspotting se hlásí k odkazu Wildeova Obrazu Doriana Graye. Gotické podobenství vypráví o posedlostech, jež ovládají náš svět. argo/maťa

Písně z ostrova vážek

V nové sbírce opět zní básníkův specifický, skřípavý a zároveň vycizelovaný hlas. Ubylo undergroundové rozedranosti, zato přibylo humoru. host

Sbírka bezpočtu listů (Manjóšú), složená v 8. století z více než 4000 básní stovek autorů a autorek, je jedním ze základních zdrojů japonské poezie. Překladatel sbírky, významný japanolog českého původu Antonín V. Líman, z ní sestavil výbor, který doplňuje zasvěceným komentářem. Nabízí přehled témat, která jsou pro japonskou poetiku typická: inspirace krajinou, ptáky, cestami... vyšehrad

Cynthia Freeland: Teorie umění Kniha zkoumá různé přístupy: teorii rituální i formalistickou, teorii nápodoby i výrazu, kognitivní teorii či postmoderní teorie. dokořán

108

Foto: archiv Jany Klusákové a nakladatelství

Kniha měsíce

Zápisník Jany Klusákové Otevírám knihu Olivera Sackse

„Doktor Ferguson, šedesátník skotského původu a rázného vystupování, si Poirota přeměřil zpod naježeného obočí. Nevím, s čím bych vám mohl pomoci, řekl. Kdoví, co se vůbec stalo. Holčička strčila hlavu do kbelíku a během hry ji utopili. Smutná záležitost. Nicméně oddělat dítě je dnes docela běžné…“ Knižní klub nabízí pozdní detektivní román Agathy Christie Viděla jsem vraždu (překlad Běla Dintrová). Našince potěší, že k jedné z postav slavnou spisovatelku inspirovala česká dívka původem z Prachatic.

Probouzení (pro Dybbuk přeložila Dana Balat-

Probouzení (Dybbuk)

ková) a píchne mne u srdce: mezi českými lékaři, kteří hodlají odejít z nemocnic, je prý nejvíc neurologů a Oliver Sacks je stejně skvělým spisovatelem jako neurologem. Vystudoval medicínu v Oxfordu, od roku 1965 se věnuje soukromé klinické praxi v New Yorku a učí na Kolumbijské univerzitě. Získává ceny jako lékař i jako spisovatel. Kniha Probouzení aneb Příběh o nečekaném procitnutí ze spavé nemoci je považována za nejzásadnější Sacksovo dílo – jsou to příběhy dvaceti pacientů, dlouhodobě upoutaných na lůžka; přežili epidemii spavé nemoci, která ve 20. letech minulého století zasáhla celý svět, a díky novému léku se (po několika desetiletích) probudili.

„Po úmrtí blízkého člověka děti potřebují vyprávět svůj příběh a jeden z nejlepších způsobů, jak dítěti pomoci, je naslouchat jeho vyprávění bez hodnocení, dávání rad či vyjadřování vlastního názoru. Také v komunikaci s nevyléčitelně nemocnými dětmi je naslouchání velmi důležité. Vyprávěním se částečně zbavují úzkosti, napětí a smutku, zmenšuje se jejich duševní tíseň.“ Grada vydala příručku Ilony Plevové a Reginy Slowik Komunikace s dětským pacientem.

Vhodným dárkem pro chronické odkládače čehokoli může být publikace Portálu Odložím to na zítra aneb Jak si zorganizovat život bez zbytečného organizování (text Kathrin Passigová a Saša Lobo, překlad Pravoslav Prokeš). Víte, co je prokrastinace? Cras znamená v latině zítra a prokrastinace je sklon odkládat a hrnout před sebou nevyřízené povinnosti. Autoři ukazují cestu, jak z toho ven.

Odložím to na zítra (Portál)

„Všechny nás ovládla podfukářská ekonomika. Za nejvyšší hodnoty považuje naše doba kult podnikání, vzestupné křivky grafů a výsledky v procentech; to jsou svaté symboly, s jejichž pomocí se smí žádat vše, také se jimi dá vše omluvit, dokonce i to, když kvůli nim velké množství lidí upadne do chudoby.“ Román Dráhy napsal francouzský prozaik Benoît Duteurtre (*1960), pro Atlantis přeložila Eva Blinková. Je to deník Florence, která je přes den úspěšná a sebevědomá velkoměstská podnitelka, kdežto večer se stává stárnoucí osamělou ženou plnou obav. Komunikace s dětským pacientem (Grada)

Dráhy (Atlantis)

109

Viděla jsem vraždu (Knižní klub) Znovu Portál, tentokrát knížka Lenky Rožnovské s obrázky Magdy Veverkové František a jeho pohádky do postýlky. Sdružení Celé Česko čte dětem sice prosazuje, aby rodiče četli svým potomkům alespoň dvacet minut denně (nejlépe před spaním), ale díky téhle moc pěkné knížce to zvládnete během pěti minut.

František a jeho pohádky do postýlky (Portál)

h u db a

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

Klavírní koncert

Zuzana Lapčíková

Cimbalistka, skladatelka a zpěvačka Zuzana Lapčíková s choreografkou Hanou Litterovou propojují ve svém vystoupení živou folklorní a jazzovou hudbu s tancem. reduta, brno, 28. 3.

Finský klavírista Paavali Jumppanen zahraje v Dvořákově síni kromě jiného i Sonátu b moll Fryderyka Chopina či Pět klavírních kusů Arnolda Schönberga. rudolfinum, praha, 26. 3.

Návrat legendární kapely Marsyas

Skupina Portico Quartet z Velké Británie hraje nadčasovou a žánrově místy těžko zařaditelnou hudbu. Roku 2008 byli nominováni na prestižní cenu Mercury. palác akropolis, praha, 25. 3.

Tip měsíce Bobby McFerrin

tara Fuki

Dorota Barová a Andrea Konstankiewiczová vydaly koncem minulého roku CD Sens. V březnu vystoupí s programem z nových písní na různých místech České republiky. www.tarafuki.eu.

Vynikající zpěvák, osobitý hudební improvizátor, skladatel filmové hudby a rovněž uznávaný dirigent, držitel deseti ocenění Grammy podruhé vystupuje v České republice již po necelém roce. Tentokrát mohou hudební nadšenci podlehnout kouzlu šedesátiletého hudebníka, jehož hlasový rozsah čítá neuvěřitelné čtyři oktávy, během dvou brněnských koncertů. Ty jsou zároveň prologem k jubilejnímu desátému ročníku jazzového festivalu JazzFestBrno. hala vodova, brno, 29. a 30. 3.

Diář Zdeňka Zahradníka Co takhle trochu šansonu? Rád bych vás pozval do komorního prostředí koncertního sálu Konzervatoře Jana Deyla na Maltézském náměstí, kde se každou druhou středu v měsíci – nejblíže tedy 9. března – scházejí příznivci tohoto žánru a jeho interpretů, k nimž patřil také nedávno zesnulý Rudolf Pellar. Duší těchto setkání je skladatel a výtečný klavírista Milan Jíra, který svým úsměvným komentářem večery provádí. Sdružení Šanson – věc veřejná má za sebou už více než čtyřicetiletou historii: 21. února 1969 se na pódiu Alšovy výstavní síně (dávno Zdeněk Zahradník už není) sešli autoři a interpreti (Alena Havlíčková, Jaroslav Jakoubek, Milan Jíra a Rudoĺf hudební skladatel Pellar + Hana Talpová) s obecenstvem a společně prožívali první dny normalizace při pořadu „Písničky pod vobraz“ (byla to přece výstavní síň!). K již jmenovaným umělcům se hned příští večer připojil redaktor rozhlasu Jan Petránek (později topič), aby zasvěceně promlouval o československé i mezinárodní situaci. Brzy se přidávali mnozí další, někteří na jedno, dvě vystoupení, jiní na dlouhá léta, jako třeba Ljuba Hermanová, Jiřina Jirásková, Ilja Racek, Jan Faltýnek, Libuše Švormová, Ivo Štuka, Jaroslav Vedral... Ten seznam by zaplnil mnoho řádek. Teď v březnu vám zazpívají a něco i povědí Milan Jíra, Jan Petránek, Filip Sychra, Marta Balejová, Libuše Švormová a Jana Rychterová. Závěrečnou píseň Jardy Jakoubka „Plebejský song“ si můžete zazpívat i vy! www.chanson.cz

110

Maceo Parker

Saxofonista Maceo Parker přijíždí opět „rozdávat funkovou energii“. Od prvního vystoupení u nás roku 1996 se před české jazzové publikum rád vrací. lucerna music bar, praha, 15. 3.

Expozice nové hudby

K zajímavému programu letošního ročníku festivalu patří také projekt Siyah Kalem Dance tureckého skladatele Mehmeta Cana Özera. brno, 2.–6. 3., více na www.enh.mhf-brno.cz

Foto: archiv Z. Zahradníka, APJF, Agentura Rachot, www.artsmg.com, © J. Kratochvil, © A. Krahulcová, © M. Deliormanli, © C. Friedman

Portico Quartet

Již takřka klasické písně jako S Luisem či Marsyas a Apollón zazní znovu na hudebních pódiích, neboť Zuzana Michnová, Oskar Petr a Petr Kalandra Memory Band vyrážejí na turné. termíny na www.kalandramemory.cz

Albrecht Dürer Teresa Diehl

Maria Maria 1511/2011 Dürerovo zobrazení Panny Marie v dialogu se současným uměním Dürer’s Portrayal of the Virgin Mary in a Dialogue with Contemporary Art

18. 2. – 22. 5. 2011 Muzeum Montanelli Nerudova 13, Praha 1 Út – So: 12 – 18 hod., Ne: 12 – 16 hod. Tue – Sat: 12 – 6 pm, Sun: 12 – 4 pm w w w. m u z e u m m o n t a n e l l i . c o m sanquis_inzerce_maria_2010_final.indd 1

V novém stylu - Tvůrci baroka Gabrieli, Fontana, Monteverdi, Vivaldi Musica Florea - 9. festivalový cyklus

4.4. 2011 Praha České muzeum hudby Karmelitská 1, 19.30 hod Musica Florea - Bohemia 2011

5.4. 2011 Karlovy Vary Galerie umění , Goethova stezka 6, 19.30 hod Marek Štryncl, orchestr a sbor Musica Florea Vstupenky v síti BOHEMIATICKET, rezervace na vstupenky@musicaflorea.cz, tel.: 603832501

2/15/11 11:05 AM

d i va d l o

Vybírá a doporučuje Jana Nekolová

RAPE ME!

Tip měsíce

Nejlepší obranou je řvát. Křičte HOŘÍ! – ovšem jen pokud vás to neohrozí. Neverbální autorské představení režisérky Martiny Krátké je příběhem obyčejné ženy. JI hraje Sára Venclovská. hadivadlo, brno, 9. a 31. 3.

Exkurze s Helgou

Nová taneční insenace Jany Látalové-Hudečkové a Marty Trpišovské, absolventek tanečního studia Duncan Centre, přináší mozaiku obrazů o různých podobách krásy v současném světě. „V této inscenaci si klademe otázky pomíjivosti i stálosti krásy, zajímají nás estetické archetypy, ideály a společenské konvence, které se promítají do našeho životního stylu, filozofie a pohledu na svět,“ vysvětlují autorky. divadlo ponec, praha, 13. 3.

Zkrocení zlé ženy V jakém pojetí bude Petruchio (Igor Bareš) krotit vzpurnou, vzteklou a drzou Kateřinu (Lucie Žáčková) tentokrát? národní divadlo, praha, 7., 16. a 31. 3.

Utěšitel

Rodinná slavnost Inscenace vznikla podle filmové předlohy Thomase Vinterberga. Temné vztahy otce a jeho dětí se odvíjejí v režii Martina Františáka. divadlo petra bezruče, ostrava, 8. 3.

Tanec smrti Hana Maciuchová hraje stárnoucí bývalou herečku, jež nyní žije se svým mužem na vojenské ostrovní pevnosti... divadlo na vinohradech, praha , 11. a 23. 3.

Kritický zápisník Kdo neskáče, není Čech

Foyer kulturního domu kdesi na velkoměstském sídlišti 70. let. Vchází skupina soudružek a soudruhů. „Kdo neskáče, není Čech!“ špitne kdosi. Všichni zaraženě stojí, pak nesměle jeden poskočí. Za chvíli skáčou všichni, i invalidé… Tak začíná inscenace režiséra Jana Mikuláška Gottland v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Mikulášek, vnuk básníka Oldřicha Mikuláška, je dnes naším nejprogresivnějším divadelním režisérem. Absorbuje ve svých představeních soudobý divadelní jazyk a vytváří z něj vlastní, Vladimír Hulec, osobitý styl. V Gottlandu zachycují Mikulášek s dramaturgem Markem Pivovarem skrze Divadelní noviny motivy stejnojmenného bestselleru Mariusze Szczygieła českou charakterovou pokřivenost, stádnost. Není mezi námi velkých hrdinů, jsou jen ti, co přežívají. Pár z nich důstojně, mnozí se snaží být aspoň slušní, většina je však uniformní jak ten prostor, kde se inscenace odehrává. Stojí ve frontách, ať je to televize, text anticharty nebo klíčky, kterými zvoní v listopadu 1989. Kdo neskáče, není Čech… Gottland je divadelně silná, herecky, hudebně i výtvarně kompaktní, obsahově kritická, přitom v podstatě laskavá sebeironická sonda do duše českého národa 20. století. Jedna z nejlepších současných inscenací na našich moravských scénách. Vzadu na bílé stěně je napsáno: Nechci! Poučíme se? divadlo jiřího myrona, ostrava, 4., 11. a 21. 3.

112

Třicátá Marinina láska Knihu známého ruského spisovatele Vladimira Sorokina pro Divadelní studio Továrna upravil Karel Steigerwald. Pianistka Marina (Jana Pidrmanová) hledá lásku, identitu a orgasmus v Sovětském svazu těsně před jeho rozpadem. nd, nová scéna, 15. 3.

Moderátor Aleš (v podání Martina Hrušky) radí posluchačům v nočním pořadu, jak se vypořádat s nesnázemi. Jedné noci vyráží nešťastníky zachraňovat přímo do nočních ulic. Jeho cynický šéf to ovšem vnímá jen jako jedinečnou mediální show. jihočeské divadlo, české budějovice, 8. a 28. 3.

Doporučuje Josef Mlejnek, divadelní kritik

Divadelní svátek v Dlouhé ulici

Ladislav Stroupežnický ve své nejproslavenější hře Naši furianti prokázal bezděčně smysl pro jazykový humor, neboť jméno svého rodiště Cerhonice na Písecku změnil na Honice. A vskutku, téměř všichni, ač každý trochu na jiný způsob, si tu „honí trika“, řečeno dnešním jazykem. Starosta i první místostarosta, vojenský vysloužilec a místní krejčí soupeří o ponocenské místo. Osu hry tvoří téměř detektivní zápletka, ve vzduchu visí teroristická hrozba, pokud nebude splněna určitá podmínka, „na ves sedne ze čtyř stran červenej kohout“. Selská umanutost, frajerská licitace, zkrátka furiantství, a to nejen mezi muži. Po téměř sto pětadvaceti letech se dnešní „sousedé“ často smějí na plné kolo, těžko říct, poznávají-li sami sebe – spíše bývají pobaveně nad věcí. Faktem je, že v současnosti má Stroupežnického drama na repertoáru hned několik divadel. Naposledy jej inscenačně ztvárnil v pražském Divadle v Dlouhé režisér Jan Borna, který svůj výklad charakterizoval jako „gogolovskou grotesku s prvky italského neorealismu“. Představení má tah, pnutí, je v něm ironie, stylizace, ale vše včetně ohlášeného groteskna s přesnou mírou, bez přehánění nechává vyniknout kvalitám současného souboru Divadla v Dlouhé. Někteří herci nebo herečky jsou k „nepoznání“ – platí to především o výtečné Kláře Sedláčkové-Ottové v roli hloupé dcery krejčího Fialy Kristýny nebo o Jiřím Wohankovi, který neodolatelně ztělesnil dědečka Dubského. A to jsou role vedlejší, nikoli však malé – platí to i o Hostinském Markovi (Vlastimil Zavřel) a jeho fórcích s punčem. Nelze než chválit také hlavní představitele, ať už jde o Miroslava Táborského v roli starosty Dubského nebo o Miroslava Hanuše v roli prvního radního s „alfovskými“ ambicemi a pytláckou vášní: jejich licitace při dojednávání sňatku ratolestí jsou hereckým koncertem. A jak jen slovem neodbýt ženské role, když v Honicích, jak postupně vychází najevo, koneckonců vládnou pánům tvorstva ženy – ať už jde o Dubskou (Ilona Svobodová), Buškovou (Lenka Veliká) nebo Šumbalovou (Ivana Lokajová). Mimořádným zážitkem je i hudba Milana Potočka, až na jeden lidový kousek složená k písním z Erbenových a Čelakovského sbírek, mezi nimiž se trochu jako apokryf skrývá vtipný frivolní textík Miroslava Hanuše. I když jde o odlišnou poetiku, dává Bornovo nastudování Našich furiantů vzpomenout na dnes již legendární inscenaci Petra Lébla před – divadelně dávnými – šestnácti lety v Divadle Na zábradlí, zaumně nazvanou Naši naši furianti. Jedno mají však společné, bez rozpaků je lze jedním slovem označit za událost. divadlo v dlouhé, praha, 10., 13. a 28. 3.

Gogolovská groteska s prvky italského neorealismu, mimořádný zážitek!

Hugo Haas

Zdeněk Štěpánek

MECENÁŠSKÝ KLUB NÁRODNÍHO DIVADLA – POKRAČUJME V NÁRODNÍ TRADICI!

STAŇTE SE ČLENEM MECENÁŠSKÉHO KLUBU NÁRODNÍHO DIVADLA MECENÁŠSKÝ KLUB ND – rozvíjí oboustrannou komunikaci mezi divadlem a milovníky umění, které spojuje touha pomáhat, láska ke kultuře a úcta k historii – umožní Vám přímo vyjádřit své sympatie k Národnímu divadlu, například finanční podporou konkrétního představení – nabízí svým členům řadu zajímavých benefitů a skutečnou účast na kulturním i společenském životě naší první scény – vítá nové členy klubu již za příspěvek ve výši 1.500 Kč ročně

ZAREGISTRUJTE SE NA www.narodni-divadlo.cz 113

Volejte: 731 603 641 Pište: k.pestova@narodni-divadlo.cz

itálie

Text Miloslav Hirsch ředitel Českého centra Milán

Kdy, kde, kam?

Koncert Milánský symfonický orchestr „La Verdi“ zahraje Španělské capriccio N. Rimského-Korsakova, Koncert pro housle D dur P. I. Čajkovského a Tak pravil Zarathustra R. Strausse v Auditoriu na adrese Largo Mahler 1. 3., 4. a 6. 3., www.laverdi.org

Opera Pucciniho Tosca zazní v milánské opeře La Scala na ulici Via dei Filodrammatici. 2., 4. a 6. 3., více na

Symbióza moderny se středověkem Milán, metropole Lombardie, je nejvýznamnějším obchodním a módním centrem celé Itálie. V tomto ohledu zastiňuje věčný Řím, naopak do Milána se nejezdí s takovou vervou za turistikou. Zdejší paláce a moderní budovy nicméně skrývají řadu středověkých skvostů z doby románské (například chrám sv. Ambrože, patrona města), které zrovna v Římě prakticky nenajdete. Milán se pyšní jedním z největších gotických dómů na světě, na jehož střeše se dá procházet, a když je zrovna dobrá viditelnost, dohlédnete až k alpským vrcholkům. Turisty láká rovněž kostel Santa Maria delle Grazie s Leonardovou Poslední večeří, obrazárny Brera a Biblioteca Ambrosiana a snad nejslavnější světová operní scéna La Scala. Původní středověké město propojené kanály v roce 1164 srovnal se zemí Fridrich Barbarossa za velkého přispění vojska českého knížete Vladislava II., jenž byl za to odměněn královským titulem. Kanály postupně mizely, ale jejich voda dodnes proudí pod městem. Nesnesitelná vlhkost vzduchu v letních vedrech místy proměňuje Milán v peklo. Toto klima navíc vyhovuje komárům, kteří navzdory silnému smogu nemilosrdně útočí ze všech stran. Kdo chce jezdit po Miláně autem, brzy propadá zoufalství. Město pro cizince splývá v jednolitý celek zdánlivě stejných ulic bez orientačních bodů. Ty se nacházejí až v samotném centru, které se ale přívalu aut brání. Milán se dá přirovnat k cibuli – kdo chce uspět, musí jezdit po jeho slupkách, dokud se nedostane do středu, anebo se raději vybavit navigací. Výhodou města jsou naopak hustá síť metra, autobusové linky, které dokonce jezdí podle jízdního řádu (tento pojem je například v Římě velkou neznámou), a také tramvaje. Vlastní historické centrum není až tak rozsáhlé a dá se projít pěšky. Doporučuji procházku po náměstí Piazza del Duomo, k opeře La Scala z něj vede nádherná Galerie Viktora Emanuela. Nedaleko odtud narazíte na slavnou Via Monte Napoleone plnou módních butiků nejslavnějších značek. Znavený turista si pak může odpočinout v rozsáhlých zahradách Giardini Pubblici nebo v parku u renesančního Castella Sforzesca, který skrývá v útrobách slavnou Michelangelovu Pietu Rondanini. Milán zdobí krásná moderní architektura, právě zde vyrostl první evropský mrakodrap. Společně s Frankfurtem nad Mohanem prý patří k nejhektičtějším bodům v Evropě, přesto tu dbají na čistotu. Navzdory velké koncentraci lidí se místní úřady snaží vytvořit příjemný životní prostor pro vlastní obyvatele, pro přistěhovalce i pro turisty. www.czechcentres.cz 114

Literatura

Prezentace italského překladu knihy Nebe pod Berlínem se zúčastní autor Jaroslav Rudiš. čc milán, via g. b. morgagni 20, 10. 3. v 18 hod

rockové hvězdy Vystoupit v Miláně se chystají americká skupina Maroon 5 ﹙9. 3., alcatraz, via valtelina 25﹚ a také

britský zpěvák James Blunt ﹙14. 3., mediolanum forum, via giuseoppe di vittorio﹚.

Výtvarné umění Velká výstava impresionistů se koná od 1. 3. do 31. 5. v Palazzo Reale. www.comune.milano.it

Foto: Miloslav Hirsch a jeho archiv, Sterling and Francine Clark Art Institute of Williamstown, Massachusetts, USA

www.teatroallascala.org

Léto

2011 Slevy až

12 % 10 % do 15.3.2011

STŘEDOMOŘÍ novinka Q

Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q

Maroko Turecko Itálie Sardínie Sicílie Kalábrie Španělsko Mallorca Costa Brava Bulharsko Egypt Tunisko Řecko Kypr Malta a Gozo

EXOTIKA novinka Q

Q Q Q Q Q Q Q Q

Keňa San Andrés Kuba Kapverdy Isla Margarita Chile-Argentina -Brazílie-Uruguay Peru Dominikánská republika Spojené arabské emiráty

do d o1 15.4.2011 5.4.2011

www.eximtours.cz

call centrum 841 115 115

Classic servis Opel. Profesionální servisní program pro dokonalou péči i o starší vozy.

Čím starší Opel, tím levnější opravy! Naše nabídka: Stáří vozu podle VIN čísla 4 roky 5–6 let 7 a více let

www.opel.cz

Sleva při opravě z prodejní ceny náhradních dílů Opel 10 % 20 % 30 %

Sleva na práci v autorizovaných servisech Opel 5% 10 % 15 %