OBLÁZKY Z LÁSKY

OBLÁZKY Z  LÁSKY

Petr Mutina

OBLÁZKY Z  LÁSKY

Petr Mutina

AHOJ TATI

Byl jsi pro mě bohem. Mou oporou, ochráncem i inspirací. Chtěl jsem být jako ty. Chtěl jsem mít svaly jako ty. Chtěl jsem umět jezdit s každým autem nebo autobusem, za jehož volant se posadím, jako jsi to uměl ty. Chtěl jsem umět všechno opravit. Chtěl jsem všemu rozumět jako ty. Chtěl jsem mít vousy, když už je musím mít, až vyrostu, jako ty. Tati, byl jsi pro mě nejlepším kamarádem. Mohli jsme mluvit o čemkoliv. Jsem vděčný, že jsme si stihli říct všechno, co jsme mohli a měli. Tys mě všechno naučil. Nebo jsi mě k tomu alespoň přivedl, nasměroval jsi mě na správnou cestu. Byl jsi neuvěřitelně pracovitý. A hlavně ochotný vždy a všem pomoci. Ta ochota tě asi vystihuje úplně nejlépe. Pro každého by ses rozkrájel! I díky tomu jsi měl hodně známých, hodně kamarádů. Měl jsi rád lidi. Nejvíce jistě

své rodiče. Také své dva bratry a švagra s celými jejich rodinami. Miloval jsi své děti, vnoučata, pravnoučata. A nejvíce jsi miloval naši mámu. Ještě jí nebylo patnáct, když se na tebe přišla podívat, jak hraješ fotbal. Tys byl o devět let starší, přesto přeskočila jiskra tak silná, že jste se po dvouleté známosti vzali. Láska vám vydržela celý život. A my jsme z toho vždy byli šťastní. Říkával jsi, že práce je štěstí. Celý život jsi pracoval. Pro mě je opět neuvěřitelné, že to bylo pořád v ČSAD. Když třeba - jako včera -nasněžilo, pelášil jsi v noci uklízet obrovský firemní dvůr od sněhu, aby náklaďáky a autobusy vyjely včas. Nebo jsi jen šel dolít fridex. Vracel ses večer, když bylo vše hotovo. Měl jsi rád, když byly věci v pořádku. Když chyběli lidi, zaskočil jsi za volantem, v dílně nebo ve skladu. Učil jsi nás, že všechno jde. Když někdo tvrdil opak, prohlašoval jsi s oblibou: „Neříkej, že

to nejde. Řekni, že to neumíš! A pusť mě k tomu…“. Pak jsi to udělal sám. Byl jsi sportovcem. Podle mě ti šlo všechno, do čeho ses pustil. Nejvíc jsi byl fotbalistou, skvělým brankářem. Později jsi fotbalisty trénoval. Dospělé chlapy i děti. Když jsi někdy pískal jako rozhodčí zápasy kluků při školních turnajích a někdo proti tvému rozhodnutí protestoval, zavolal sis ho a zeptal ses: „Jak je široká branka? Nevíš? Neznáš pravidla. Já jo. Tak já budu pískat a ty budeš jen hrát.“ Když ses postavil na lyže, fičel jsi z kopce, když na brusle, bruslils. Dokonce, když ses postavil k otevřeným dveřím letícího letadla s padákem na zádech, skočil jsi! Jezdil jsi na motorce, uměl jsi ping pong a s bráchou jsi ho hrál do posledních chvil, stejně jako šachy, kdy jsi i po osmdesátce naskakoval za Těšín, když bylo potřeba. Jak tobě to pořád myslelo! Nejsou to ani dva týdny, co jsme si dali partičku a

-10-

já v každém tahu cítil, jak neuvěřitelně dostávám nařezáno, jak nevím, kudy a čím táhnout a jak se vyhnout drtivé prohře. Hlava ti dokonale fungovala. Tělo taky. Byl jsi zdravý. Nikdy sis na nic nestěžoval. Praskla ti žilka v oku, a to se ti zalilo krví, natrhl sis sval, pohmoždil sis koleno, řízl ses? A vždy jsi na to jen řekl: „Dobre. Dobre. To nic není.“ A všechno opravdu dobré bylo. V důchodu jsi chodil na zahradu do Mistřovic. Měl jsi to tam rád. „Práce všeho druhu, to je náš táta!“ říkal jsem každému. Když ti na zahradě chtěl kdokoli s něčím pomoct, vždy jsi říkal: „Tuš, sedni si a odpočiň si. Já to udělám, nestarej se.“

O vánočních svátcích jsi ještě měl všechny své blízké kolem sebe. Jen o několik dní později, na zahradě, v prostředí, které jsi měl rád, tvé dobré srdce najednou dotlouklo. Tys neumíral. Netrápil ses. Tys

žil na plné pecky! Žil a najednou odešel. Žil jsi, jako by se v noci svítilo a zemřel tak náhle, jako by se najednou zhaslo, říká Katka. Dožil ses požehnaných let. A já, tati, vím, že jsi byl ve svém životě šťastný. Viděl jsem to na tobě. Často jsme o tom spolu mluvili. Na každé rodinné akci a oslavě ses s půllitrem piva postavil stranou, se šťastnou slzou v oku jsi sledoval ten mumraj rostoucích dětí a jejich dětí, a říkals: „Kruci, Peťo, to je super! Já jsem tak rád a přeji vám všem hlavně štěstí!“

Sám jsi vymýšlel básničky a rýmy. Rád sis zazpíval. Rozdával jsi kolem sebe radost. Všichni to o tobě věděli. Naučils nás používat selský rozum. Koukal jsi na věci ze všech stran. Když jsi řídil auto, říkals, že víš, že máš přednost, ale že je důležité dávat pozor i za ostatní. Rád ses pouštěl do tipování a do sázek nebo sportky. Ale s velkou opatrností tobě vlastní. Neriskoval

jsi, hrál jsi kvůli hře samotné! „Proč tipuješ druhou argentinskou ligu?“ Ptal jsem se tě třeba, když jsi mi sázenku ukazoval. „Protože ten zápas je dnes večer a já se ráno dozvím, jak to dopadlo a můžu si zase zítra něco tipnout. Sázím vždy jen sedm korun.“ Ráno jsi říkal, že domácí vyhráli a máš osm korun patnáct haléřů v kapse. Nebo taky ne. Nikdy to za moc nestálo. Já si přesto myslím, že jsi vyhrával. A vyhrál. Nás všechny, které jsi měl. A my jsme vyhráli tebe. Chtěl bych být pro svého syna a pro svou dceru tím, kým jsi byl pro mě ty. Jsem ti, tati, vděčný za všechno. Pro mě neodcházíš. Vždy tu budeš se mnou. A tohle dlouhé vyznání bylo pro tebe ode mě a za nás všechny, kterým budeš moc chybět. ______ 10. 1. 2019

CO MÁM RÁD

Pohrát si se slovy, promlouvat k lidem, brát věci okolo tak nějak s klidem. Přemýšlet o tom, co se stát může, své ženě, když to jde, přinášet růže. Vzpomínat, plánovat a často snít, z každičké myšlenky to lepší vzít. Když roste, posekat na nízko trávu, chodit se štěnětem, mít čistou hlavu.

Začíst se do knížky či zkouknout telku, být zdravý a vydržet co nejdýl v celku.

Vypít si kafíčko, mít k němu sladkost, začíst se do knížky, rozdávat radost.

Těšit se z báječných dospělých dětí, ze sester, maminky, ač všechno letí. Mít ve všem pořádek, vždy dobro hledat, nejlepší ze sebe snažit se předat. Proběhnout, usmát se, užít si času a s těmi, co mám rád, držet vždy basu. ______ 2.1.2022

MINCE MAMINCE

Chodívám po lese Koukám se na nebe Přemýšlím o světě Vzpomínám na tebe Na tebe maminko Jaká jsi byla Hodná a laskavá Jak dobrá víla

Umělas pohladit Potěšit stmelit Vše špatné odradit Starostem čelit Chápat a rozumět Vždy přispět radou Chci tě zpět na chvíli Zdravou a mladou

Vím že to nepůjde Že už jsi v nebi Koukni se kolik nás Dnes tady sedí Lidičky z Mistřovic A hlavně z Těšína Každý teď na tebe V duchu si vzpomíná Chceme se rozloučit S úžasnou ženou Vzpomínky do očí Slzičky ženou Právě teď běhá mi Po zádech mráz S tebou šlo maminko Vždy všechno snáz

Věřím že už jsi tam Kam jsi se těšila Táta tě k sobě vzal Abys zas tančila Tančila v oblacích Nad naší hlavou Občas se objev nám S nějakou zprávou

My si ji najdeme My si ji poznáme My si ji přečteme My si ji předáme

Občas nás omrkni Co my tu na Zemi Jak žijem jak rostem Že nejsme ztracení

Za každý pohled tvůj Za srdce na dlani Za každou kávičku Za každou snídani Za každou pochvalu Za tvoji podporu Za pozdrav za úsměv Za velkou oporu Žila jsi byla jsi Mou Matkou Terezou Na druhou stranu Nám tě teď převezou Spočívej v pokoji Maminko naše Loučím se za všechny Tiše a plaše

Jídlo pití hosté svatba Sláva je to veliká Nedivte se milí zlatí Že si máma zavzlyká

Ono je to od dojetí Od štěstí a radosti

Ať se mají pořád rádi A nemají starosti Ať je z Péti skvělá máma A z Kuby fajn tatínek Ať vám doma křičí děti A dělají do plínek

Ať se máte fanfárově Ať vám láska kvete dál Péťa ať je stále krásná Kubo měj se jako král

Píšu proto, abych mohl přemýšlet. Haruki Murakami