10 minute read
EKOLOGICKY NA BĚŽKY: VEŘEJNOU DOPRAVOU ZA VÝLETY NA LYŽÍCH
Šumava: až příliš rozlehlá, tedy náročnější na plánování
Šumava je natolik rozlehlá a některá rozcestí natolik daleko od zastávek hromadné dopravy, že tady to při plánování chce dvounásobnou dávku fištrónu. Vlakem se dostanete např. do Železné Rudy (z Prahy dokonce přímým) či na Kubovu Huť (ze Strakonic). Na Kubově Huti jste ve výšce 995 m n. m. na nejvýše položené železniční stanici v Česku, takže výchozí výška je skvělá. V Železné Rudě (725 m n. m.) můžete vyrazit třeba severním směrem do Hojsovy Stráže, kde je vlaková zastávka na trati Železná Ruda – Plzeň. Pro delší lauf je ale lepší východní směr do Prášil, kdy po cestě budete mít třeba nejvýše položené šumavské (a velmi krásné) jezero Laka ve výšce 1 096 m n. m. Ti, kdo si k jezeru nechtějí dát výživné stoupání z Rudy, mohou použít skibus, který jezdí z Rudy na Gerlovu Huť a do Prášil.
Navazující trasa může vést třeba na Modravu, Kvildu, Zadov či Borová Lada, kde sice je nějaké busové spojení, ale například poslední „běžný“ bus (tedy nikoli skibus, jejichž jízdní řády nechci předjímat) se slušnou návazností na dálkové spoje jezdil ze Zadova v 16:30. V ten samý čas jezdil poslední bus z Kvildy (a následně o pár minut později např. z Borových Lad, přes které jel).
Mně se při cestách do této oblasti Šumavy osvědčil model s cenově příznivým přespáním na velmi příjemném internátu ve Volyni, odkud jede ráno brzy buď bus na Kvildu, nebo vlak na Kubovu Huť. Každá ušetřená hodina ráno se na rozlehlé Šumavě skutečně navečer může hodit.
Tip na lauf na Šumavě –délka cca 55 km:
Kubova Huť (vlak) – Šindlov - Borová Lada – Knížecí pláně – Bučina - Černá hora – Modrava – Korýtko – Horská Kvilda – Zhůří - Churáňov – Zadov (bus)
CZECH TOURISM FOTO:
Jeseníky, Rychlebské hory a Králický Sněžník: slušné možnosti kolem Skřítku
Klasická „letní“ hřebenovka z Ramzové přes Červenohorské sedlo, Ovčárnu a Jelení studánku na Skřítek je na běžkách v podstatě nedosažitelná. Na vině je místy (hlavně mezi Keprníkem a Sedlem) velmi členitý terén, který je schůdný jen bez sněhu. I kdyby tato trasa schůdná byla, bylo by lepší ji začít na Skřítku, kam jezdí jen několik málo busů za den, zatímco z Ramzové vlak každou hodinu. Bus ze Šumperka do Rýmařova přes Skřítek je naprostá jistota, státní silnice 11 se sice šplhá do hor vytrvale, ale pozvolna, takže je sjízdná i v zimě a Skřítek je ideální nástupní místo, protože má nadmořskou výšku 867 m n. m., hospodu a strojovou úpravu stop. Pokud je příznivé počasí, může být ochotnicky vyšláplá stopa ze Skřítku i na hřeben přes Ztracené kameny a Jelení studánku na Ovčárnu, odkud jezdí skibus do Karlovy Studánky. Doprava busem odtud zpět na Skřítek ale předpokládá přestup v Rýmařově nebo Bruntále a spojů je málo. Takže větší klid vám poskytnou strojově upravené stopy níže, konkrétně v oblasti Skřítku, Karlova pod Pradědem a Nové Vsi.
Rychlebské hory a Králický Sněžník mnozí považují za součást Hrubého Jeseníku, ale nesprávně. Rychlebské hory začínají u Ostružné, což je spolu s Ramzovou ideální východiště cest na Paprsek (1 022 m n. m.), kde je rozlehlá oblast s příkladnou strojovou úpravou stop, kterou znají třeba účastníci závodu JeLyMan. Vlak do Ostružné a Ramzové jezdí ze Zábřeha na Moravě každou hodinu až dvě, z Ramzové se lze přiblížit po (většinou nějak prošláplé) červené turistické do 2 km vzdáleného Petříkova a poté již následuje strojová úprava.
Zdolat vlastní vrchol Králického Sněžníku předpokládá hodit si běžky na rameno, protože výstup je prudký a cesta neupravitelná, ale slušné možnosti jsou níže v okolí Dolní Moravy, ideálně od chaty Slaměnka přes Koňský hřbet údolím řeky Moravy (zde ještě ve formě potoka) do Horní Moravy. Jinak za jistou zajímavost považuji, že obec Dolní Morava je i přes svůj název v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí, a právě zde probíhá zemská česko-moravská hranice.
Tip na lauf v Jeseníkách –délka cca 39 km:
Skřítek (bus) – Mravencovka – Alfrédka – Karlov pod Pradědem – Solný vrch – Nová Ves – Žďárský Potok – Skřítek (bus)
Beskydy: běžkařský punk z Visalají
Beskydy disponují poměrně slušnou zasíťovaností hromadnou dopravou, je poznat, že na rozdíl od například Orliček nebo Šumavy, které jsou od větších měst daleko, pod Beskydy velká města leží, např. Frýdek-Místek, Třinec, Rožnov pod Radhoštěm, Frenštát pod Radhoštěm atd.
Třeba pro výstup na Lysou horu je bus naprosto logickým prostředkem. Od nádraží ve Frýdku-Místku jezdí bus linky 318 každou hodinu a v Papežově u východiště cest na Lysou horu je za 37 minut, což se při troše smůly, resp. nadbytku sněhu na místy prudké horské silnici osobnímu autu vůbec podařit nemusí.
V Papežově tedy běžně z busu vystupují desítky lyžníků, ale pokud jste solitéři a nemáte rádi tlačenici ve stopě, můžete ten samý bus použít až na konečnou na Visalajích jako základnu pro česko-slovenský hraniční lauf Visalaje – Bílý kříž – Konečná – Bobek – Kelčovské sedlo – Bumbálka – Velké Karlovice. Tato trasa je (s prominutím) ryzí punk (nebo mírněji řečeno cross country), protože první úsek na Bílý Kříž bývá prošláplý málo nebo také vůbec, další úseky už sice o hodně lépe, ale prakticky neustále se střídají velmi prudké sjezdy s velmi prudkými stoupáními. Beskydy jsou, jak známo, region razowity, jsou členitější než jiné hory a speciálně na tomto laufu je to poznat dvounásob. Odměnou vám budiž nádherné výhledy na pohraniční samoty, radost z překonání dalšího hangu a velmi slušné vlakové spojení z Velkých Karlovic.
Pro ty, co vyhledávají méně punku a větší kvalitu stop, je možné doporučit celé údolí Vsetínské Bečvy od hotelu Horal minimálně do Velkých Karlovic (při dobrých podmín-
kách až do Vsetína), kde jsou stopy strojové, profil nenáročný a hlavně je tu ten zmíněný vlak na trati Velké Karlovice – Vsetín.
Další tradiční místo jsou Pustevny (1 018 m n. m.) se 74 km upravovaných stop, kam se dostanete buď sedačkovou lanovkou z Ráztoky (jezdí k ní skibus z nádraží ve Frenštátě), nebo z Rožnova (buď přímým busem, nebo s přestupem v Prostřední Bečvě, jezdí cca každou hodinu). Teoreticky by nejlogičtějším cílem byl Radhošť, ale na ten míří davy lidí, i pěších, takže lepší volbou je cesta na chatu Mír (je směrem na Rožnov) nebo na Martiňák, Bařiny a následně Soláň. Ze Soláně je s přestupem busové spojení do Prostřední Bečvy.
Upravované stopy jsou i na Bílé, odkud vedou trasy do Starých Hamrů, Mezivodí a na Bumbálku. Nejbližší vlak končí v Ostravici a i o víkendech k němu z Bílé zhruba každou hodinu jede bus. Do Bílé navíc jezdil i skibus z Ostravy přes Frýdek-Místek, ale jen dvakrát za den. Další možností je díky dobrému spojení do Třince a jeho části Oldřichovic (a následnému použití lanovky) vrch Javorový. Už samotná lanovka na něj je zážitkem, je z roku 1957 a je jednou z mála jednomístných u nás. Z Javorového lze běžet přes Slavíč na Bílý Kříž (případně odbočit na Ostrý) nebo zpět na severovýchod na Skalku, která je nedaleko vlaku v Mostech u Jablunkova.
Tip na lauf v Beskydech –délka cca 40 km:
Visalaje (bus) – Bílý kříž – Konečná – Bobek – Kelčovské sedlo - Bumbálka – Velké Karlovice (vlak)
FOTO: CZECH TOURISM
Krkonoše: ze Špindlu do Jánek
Ve filmu Poslední závod hlavní hrdina Emerich Rath opouští teplo vyhřáté krkonošské hospody, kde všichni zapíjí skončený boj s kilometry, a zcela smířen vyráží jako jediný do tmy a zimy s lyžemi na rameni na vlak do Prahy. Abyste tak mohli učinit i vy, musíte se nejprve dostat na nádraží, kterých je v Krkonoších jako šafránu. Za vysloveně příhodné považuji jen to harrachovské, které je sice od města 2 km, ale ke kterému pohodlně sjedete z jakuszyckých tratí (viz sekci Jizerské hory) značenou odbočkou. Velmi použitelná je konečná stanice Svoboda nad Úpou, zejména pokud jste běhali po Černé hoře nebo sjeli do Pece a odtud jeli busem. A nakonec je tu Vrchlabí pro ty, kteří přijeli busem od Špindlerova Mlýna.
Jenže: vlak z Vrchlabí například na Prahu předpokládá jeden nebo dva přestupy, což koštuje celkem 3 až 3,5 hodiny na cestě. Z Harrachova pak 3 až 4 přestupy a na cestě 4 až 6 hodin, ze Svobody 2 přestupy a 3,5 hodiny. Oproti tomu dálkové busy jezdí do Krkonoš rychle a je jich hodně, jen je potřeba počítat s tím, že zaprvé bývají plné a řidiči často odmítají brát cestující na stání (kvůli bezpečnosti přepravy na dálnici), druhak ani bus vás v Krkonoších nedokáže (s výjimkou Horní Malé Úpy) přepravit až na hřeben. Někteří běžkaři to řeší použitím vleku (třeba z Herlíkovic na Žalý, z Janských Lázní na Černou horu, z Labské na mísečské tratě, ze Špindlu na Hromovku a Medvědín, z Pece na Svornost, atd.), jenže jednorázové vyvlečení nahoru je výrazně drahé. Zároveň je ale extrémně drahé i parkování, třeba na Mísečkách, přičemž právě tam hromadná doprava téměř nejede.
Alternativou je počítat s větším než obvyklým podílem pěší složky a pak neopomenout s sebou vzít trekové boty. S nimi je pak hračka za pár minut třeba od Labské (kde staví bus každou hodinu) vyjít kopec na mísečské tratě, odkud můžete pokračovat na Zlaté návrší, Labskou boudu nebo Dvoračky. Za pár minut lze vyběhnout i kopec z Pece na Pražskou boudu. Nebo na jiný, ten nejvyšší – je to trochu punk, ale za pár desítek minut lze při příhodných podmínkách dojít běžko-pěško z Horní Malé Úpy (kam jezdí z Prahy dokonce přímý bus) pod Sněžku, tu s lyžemi na rameni přejít a pokračovat (už na lyžích) buď na Luční boudu, Výrovku, Liščí louku, Pražskou boudu a třeba až na Černou horu, případně z Luční na Špindlerovku, Petrovku, Martinovku, Labskou boudu a poté třeba na Mísečky. Pokud jste zvolili směr na Černou horu, tak z Janských Lázní jezdí busy dobře, a pokud by byly plné, není až takový problém sejít 3 km na nádraží do Svobody nad Úpou. Pokud máte jako cíl Mísečky, nechá se bezpečně sjet vodovodní cestou do Špindlerova Mlýna na bus.
Dost možná jsou pro přesun zdejší krajinou (zejména mezi Luční, Špindlerovkou a Martinovokou) vhodnější už skialpy, ale pokud je jako já nemáte, nezoufejte: bez ideálního typu lyží, dokonale upravených stop a třeba i bez použití auta je jakékoli putování (tedy nejen to po Krkonoších) poznáváním krajiny, lidí, i sebe sama jinak a to přece není špatně.
Tip na lauf v Krkonoších –délka cca 29 km (inspirovaný závodem Krkonošská 70):
Svatý Petr (bus Špindlerův Mlýn) – Pláň – Klínové boudy – Pražská bouda – Zrcadlovky – Janské Lázně (bus)
TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ
Dachsteinské BÍLÉ ZLATO
Jak ubývá ledovec Dachstein
Dachsteinský ledovec patřil do loňského roku ke sjezdařským areálům, ale je také jedním z nejdůležitějších míst, kde se už přes půl století soustředí nejen vrcholoví běžci na lyžích. Ledovce ubývají a ani rakouské dominantě městečka Ramsau se tento přírodní jev nevyhnul. Pojďme se podívat na nekonečné zákruty běžeckých tratí a to, jak nám mizí led před očima.
Letošní horké léto dalo alpským ledovcům řádně zabrat a výjimkou nebyl ani proslulý Dachstein. Provozovatelé tamních sjezdovek zaznamenali oproti loňskému roku pětimetrový úbytek ledovcového podkladu a ohlásili ukončení letošní sjezdařské sezóny ještě dříve, než mohla začít.
Je také možné, že se budou muset podpěry vleků rozebrat a už se nikdy nespustí.
Nebezpečí hrozí zejména kvůli rozšíření stávajících ledovcových trhlin a vzniku nových.
Na vrchol Hoher Dachstein je vstup povolen pouze s horským průvodcem. Naštěstí však nevznikla žádná další omezení pro turisty a elitní běžce na lyžích, pro které bylo a je lyžování na Dachsteinu z hlediska přípravy velmi podstatné. V současnosti mohou středoevropští reprezentanti i veřejnost využít lyžařských tunelů, například v německém Oberhofu, nový se buduje i kousek za českými hranicemi v polských Jakuszycích, ale v dřívějších dobách nebyla jiná možnost, jak nenabrat tréninkové manko na sněhu oproti severským velmocím, než se vydat na ledovce.
Dachstein je jedním z mála evropských ledovců, kde se upravují tratě pro běžce na lyžích a je pro Středoevropany časově dostupný. Nedosahuje tak „vražedných“ nadmořských výšek jako některé jiné, přesto si v 2 700 m n. m. musí sportovci dávat velký pozor, aby se nepřetrénovali. Za několik desetiletí se v Ramsau vybudovalo další nutné zázemí a stalo se z něj sportovní město. Běžci na lyžích, sdruženáři či biatlonisté si tak mohou přijít na své, když tedy zrovna nekrouží nahoře… Kolečková dráha, skokanské můstky, biatlonová střelnice, běžecké traily a další – prostě vše, co potřebujete pro kvalitní přípravu.
Za dobrých podmínek je na dachsteinském plató připraven 10km okruh na levé straně od výstupní stanice lanovky a po pravé ruce 5km okruh. Pokud je špinavý sníh a absence nového, upravuje se pouze 5km trasa. Tratě jsou nachystány celoročně, kromě doby, kdy je v odstávce lanovka.
První trénink české reprezentace se na Dachsteinu uskutečnil kolem roku 1968, kdy tam ještě nejezdila rolba, takže si museli závodníci šlapat sami. Strojní úprava tratí začala současně s výstavbou vleků a úpravou svahů pro sjezdaře. Od té doby se hodně změnilo a hodně ledovcové masy ubylo…
