IBIS RUDÝ Ibisi jsou ptáci střední velikosti s delšíma nohama, dlouhým krkem a dlouhým zobákem zahnutým dolů. Mají široká a dlouhá křídla a krátký ocas. Jejich let je rychlý díky dlouhému nataženému krku. Typické je, že všechny druhy mají na hlavě lysá místa nebo kožovité záhyby. Obě pohlaví jsou stejně zbarvena. Ibis rudý je považován za nejkrásnějšího z ibisů. Dospělý pták má sytě rudou barvu. Upřednostňuje život na pobřeží a v mangrovových porostech. Ve vodním prostředí jsou jeho potravou korýši, měkkýši, vodní hmyz, ryby a žáby. Hledá je v mělké vodě, bahně nebo trávě. Při této činnosti se spíše než zrakem orientuje pomocí hmatu.
Zajímavosti Při hledání potravy na mělčinách a v bahně se ibisi sdružují do skupin až 70-ti ptáků. Mláďata mají po vylíhnutí černý prachový šat.
IBIS SKALNÍ Ibis skalní má holou červenou hlavu a jeho peří je hnědočerné s bronzovým nádechem. Jeho typickým znakem je rozčepýřený hřeben na šíji a horní straně krku. Potravu hledá na zemi a ve skalních štěrbinách. Hnízdí v koloniích. Staví plochá hnízda z klacíků a umisťuje je na skalní římsy nebo do jeskyní.
KAVČE ČERVENOZOBÉ Kavče je společenský a nebojácný pták, který v různě početných hejnech čile poletuje kolem skalních stěn a pátrá po potravě, kterou sbírá na zemi. Létá rychle s náhlými obraty, prudkými vzestupy a poté pády k zemi s křídly přitaženými k tělu. Pouze v době hnízdění se hejna rozpadají na jednotlivé páry. Hnízdo si staví v puklině na skalním útesu nebo v jeskyni, případně v příhodné dutině na budově.
Zajímavosti Samice snáší 3 až 5 vajíček a sedí na nich 17 až 18 dní.
OREL BĚLOHLAVÝ Orel bělohlavý je velký dravý pták z čeledi jestřábovitých s typickou bílou hlavou, žlutým mohutným zobákem a žlutýma nohama. Orel bělohlavý je čtvrtým největším orlem na světě. Mladí jedinci jsou celí tmaví, hlava jim zbělá až v dospělosti. Dorůstá délky 71 až 96 cm a hmotnosti 3 až 6,3 kg. Rozpětí jeho křídel je 168 až 244 cm. Orel bělohlavý se živí rybami, menšími až středními savci nebo dalšími obratlovci a zdechlinami. Mohutná hnízda umísťuje na zem, na skalní římsy nebo na stromy. Hnízda staví z klacíků a větví a používá je opakovaně. Hnízda dosahují výšky 4 m a průměru 2,5 m. Samice do něj snáší 1 až 3 vejce a sedí na nich 41 až 46 dní. Mláďata vylétají po 10 až 11 týdnech. Orel bělohlavý se v lidské péči dožívá až 47 let.
Zajímavosti V době toku předvádí pár okázalou vzdušnou akrobacii, při které ptáci klesají volným pádem, poté zabrzdí s roztaženými křídly a chytí se spáry. Orel bělohlavý je státním symbolem USA. V přírodě jich ale bohužel v důsledku vysušování mokřadů, změn krajiny a používání pesticidů ubývá.
OREL VÝCHODNÍ Je největším druhem orla mořského na světě a také jedním z největších orlů vůbec. Mladí jedinci jsou celí černí. Od 5. do 6. roku nad zobákem, na křídlech a rýdováku bělají. Samice je větší než samec, váží až 9 kg a rozpětí křídel má až 3 m. V jeho potravě převládají ryby, vodní ptáci a také mršiny.
Zajímavosti Populace orla východního je odhadována na pouhých 5000 jedinců a tento počet stále klesá. Při lovu ryb krouží ve výšce kolem 5-ti metrů nad hladinou a pak se střemhlav vrhá do vody.
SUP HNĚDÝ Je největší evropský dravec. Rozpětí jeho křídel je 250 až 290 cm. Celý je tmavohnědý. Světlejší má jen hlavu a modravý kořen zobáku. Žije hlavně v otevřené krajině. Podmínkou jeho výskytu je vysoký stav dobytka nebo velké zvěře. Hnízda si staví na stromech nebo na skalách. Jeho potravu tvoří hlavně mršiny zvířat, vzácně ale loví i živou kořist.
Zajímavosti Je zařazen na listinu ohrožených druhů IUCN. U nás byl naposledy zpozorován v roce 1927 na Opavsku.
SUP MRCHOŽRAVÝ Je nápadný dravec s bílým peřím a žlutým lysým obličejem. U zdechliny čeká než se nasytí silnější mrchožrouti, protože se svým slabým zobákem nedokáže dostat přes kůži. Specializuje se spíše na vejce, která vynáší v zobáku a pouští na kameny, o které se rozbijí. Nepohrdne ani přezrálými až hnijícími plody.
ČÁP SEDLATÝ Čáp sedlatý má charakteristicky červený zobák. Zhruba v jeho půli má černý pruh a přímo u kořene jeho horní části má výrazné žluté sedlo. Živí se rybami, ale nepohrdne ani drobnějšími plazy, savci či hmyzem. Má rád sarančata, která umí chytat i v letu.
Zajímavosti Při vyšších teplotách se ochlazují několika způsoby: močením si na nohy, čepýřením peří a roztahováním křídel. Zvláštností je i rozdíl ve zbarvení očí mezi pohlavími. Samec má duhovku hnědou a samice žlutou.
ČÁP ČERNÝ Čáp černý je o něco menší než běžnější čáp bílý. Mimo bílého břicha je jeho tělo celé černé s bronzovým leskem. Vyhledává především rozsáhlé lesy v blízkosti vodních toků nebo stojatých vod. Potravou jsou mu hlavně malé ryby. Loví však i žáby či plaz a na suchu větší hmyz, malé ptáky nebo savce.
PELIKÁN KADEŘAVÝ Je podobný pelikánu bílému, nikdy však nemá růžový nádech. V letu jsou u dospělých ptáků křídla špinavě bílá, pouze špičky ručních letek jsou tmavé. Na temeni má zkadeřené peří. Rozpětí křídel dosahuje až 3,5 m. Jeho potravou jsou výhradně ryby. Hnízda zakládá v rozsáhlých rákosových porostech často společně s pelikánem bílým. Samice snáší obvykle dvě bělavá vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče 30 až 34 dnů. Oba rodiče mláďatům přinášejí natrávené ryby, které mláďata vybírají zobáky z jejich jícnů. Od 7. až 8. dne mláďata plavou, vzletná jsou asi od druhého měsíce života.
Zajímavosti Patří ke kriticky ohroženým druhům. Sdružuje se do poměrně nepočetných kolonií.
PELIKÁN RUDOHŘBETÝ Žije u jezer, řek, bažin a někdy se vyskytuje také podél pobřeží moře. Hnízdí v koloniích 20-ti až 500-ti párů. Hnízda staví na stromech. Samice snáší dvě vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče 28 až 30 dní. Živí se výhradně rybami.
Zajímavosti Patří do řádu veslonohých, kteří mají na rozdíl od kachen plovací blánou spojeny čtyři prsty.
PLAMEŇÁK CHILSKÝ Plameňáci patří mezi nejpůvabnější zástupce ptačí říše. Jsou nápadní dlouhým krkem a růžovým nebo načervenalým peřím. Mají mimořádně dlouhé žlutavě šedé nohy s kontrastními růžovými klouby. Špička jejich zobáku je černá. Plameňáci mají v dospělosti ohnutý zobák s větší dolní čelistí. Potravu hledají na rozhraní mělčiny a dna nebo ve volné vodě. Charakteristické zabarvení jejich peří způsobuje zvláštní červené barvivo, které se při trávení uvolňuje z potravy. Tu získávají při brodění v mělčinách. Plameňáci nohama víří bahno u dna a pomocí zobáku sbírají nejrůznější drobné měkkýše, korýše, larvy hmyzu a různé řasy. Zobák funguje jako neobyčejně výkonný cedník. Denně přefiltrují nejméně 20 litrů vody.
Zajímavosti Za starého Říma byly jazyky plameňáků považovány za obzvláštní delikatesu.
PLAMEŇÁK KUBÁNSKÝ Z plameňáků je největší plameňák karibský, nebo též kubánský. Dorůstá do velikosti 120-ti až 145-ti cm s rozpětím křídel 140 až 165 cm. Váží 2 až 4 kg. Jeho peří je sytě růžové, stejně tak i zobák a nohy. Jen špička zobáku je černá. Hnízdí v koloniích (až do desítek tisíc párů). Hnízda staví z bahna ve tvaru kužele s uříznutou špičkou. Samice do nich snáší jedno vejce a po 27 až 31 dnech se vylíhne mládě. Plameňák kubánský se dožívá až 50-ti let.
PLAMEŇÁK RŮŽOVÝ Má poměrně světlé peří a jemně růžový zobák. Černá na zobáku je omezena pouze na špičku. Nohy má masově růžové. Samice je až o pětinu menší než samec. Mláďata mají šedý prachový šat, přepeřují po dvou až třech letech. Nejčastěji obývá mělké laguny s vysokým obsahem solí. Je ale schopen se adaptovat i na sladkou vodu, jak se ukazuje ve Francii od roku 1975.
KOLPÍK BÍLÝ Je pták s nezaměnitelným tvarem zobáku; u mláďat v prvním roce je zobák růžový a měkký, během let stále tmavne a tvrdne. Současně se jeho oční duhovka zbarvuje do krvavě červené. Nohy má černé, jen mladí ptáci mají nohy naopak světlejší. Celé jeho tělo pokrývá bílé peří, jen starší ptáci od třetího roku mají v týle jemně žlutou péřovou chocholku. Brada a hrdlo jsou v době hnízdění sytě žluté. Potravu vyhledává ve vodě hluboké 10 až 20 cm. Při chůzi propátrává zobákem nejvrchnější jemné vrstvy bahna. Sbírá tak živočichy, kteří žijí v bahně nebo se tu skrývají, hlavně larvy komárů, plže, mlže, korýše, pulce, rybky a malé žáby. Větší kořist vytáhne z vody a škubnutím ji dopraví do jícnu.
Zajímavosti Samečka můžeme poznat podle nápadného červenožlutého pruhu na hrudi, který je u samiček sotva znatelný
EMU HNĚDÝ Emu hnědý je druhým největším nelétavým ptákem světa a největším ptákem Austrálie. Je také jediným žijícím druhem rodu Dromaius. Dosahuje hmotnosti 55 kg a výšky 150 až 185 cm.
Zajímavosti Ozývá se hlasem připomínajícím vzdálené bubnování.
MARABU AFRICKÝ Je velký čáp s nápadným voletem na dlouhém růžovošedém a téměř holém krku. Kožovitý vak je spojen s nosními otvory a díky tomu ho může nafukovat. Dlouhý může být až 40 cm. Marabu ho často mívá nacpaný potravou. Je to dobrý letec, na zemi ovšem vypadá neohrabaně i díky svému nahrbenému posedu. Hnízdí na stromech.
Zajímavosti Dokáže spolknout neobyčejně velká sousta. V přírodě spolu s hyenami a supy plní úlohu „zdravotní služby“.
GORILA NÍŽINNÁ Gorila je největší lidoop. Dožívá se 50-ti až 60-ti let. Gorily se sdružují do malých rodinných tlup, které vede nejsilnější samec. Jeho poznávacím znakem je stříbřitě zbarvený hřbet. Samci dorůstají výšky až 180 cm a hmotnosti až 200 kg. Gorila často odpočívá i během dne. Buduje hnízdo na zemi nebo nízko ve větvích. Živí se listím, výhonky, kořínky a stébly rostlin. Některé populace ale dávají přednost zralému ovoci.
Zajímavosti Gorily mají IQ 85 až 90, komunikační schopnosti batolete a 98% genových sekvencí stejných s lidmi.
ORANGUTAN BORNEJSKÝ Je větší a známější z obou druhů orangutanů. Vyskytuje se v tropických deštných pralesech na ostrovech Sumatra a Borneo. Je výborně přizpůsoben k pohybu ve všech patrech pralesního porostu. Po zemi se pohybuje velmi zřídka, a to po čtyřech končetinách.
GUERÉZA PLÁŠTÍKOVÁ Guerézy pláštíkové jsou elegantní opice s dlouhou černobílou srstí, která za nimi při skocích vlaje jako závoj. Díky ní se staly ohroženým druhem, neboť pro ni byly často loveny. Mláďata se rodí sněhobílá a do vzhledu dospělých jedinců přebarvují během prvního roku života.
MAKAK MAGOT Makati jsou jedinými zástupci magotů, kteří nežijí v Asii, ale v severní Africe. Žijí v dobře uspořádaných skupinách vedených dominantním samcem. Samice rodí jediné mládě. Zpočátku ho nosí na hrudi a později ho vozí na hřbetě. Magoti se dožívají věku 15-ti až 20-ti let.
Zajímavosti Je to jediná opice, která žije ve volné přírodě v Evropě, konkrétně na jediném místě na skalách Gibraltaru. Je to bezocasý makak magot.
MANGUSTA LIŠČÍ Nalezneme ji například v bezlesé africké krajině od jižní Angoly po Namibii. Teritorium si označuje močí a výměšky pachových žláz. Žije v početných koloniích od 8 do 50-ti jedinců. Jde o velmi čilé zvířátko, které se rádo sluní. Pro lepší rozhled se často vztyčuje na zadních nohách. Před nebezpečím prchá do nory. Nalezneme ji v otevřené krajině od lesostepí po polopouště. Tělo má dlouhé 25 až 40 cm, ocas 11 až 13 cm, v kohoutku je vysoká 15 až 18 cm a může vážit 0,5 až 0,8 kg. Zajímavý je rozdíl mezi její letní a zimní srstí, která se liší i barvou. Základ skupiny, která může mít až 50 členů, tvoří chovný pár a jejich mláďata. Cizí dospělá zvířata obvykle ze svého území vyhání. Po březosti, která trvá okolo 50-ti dnů, rodí samice až pět mláďat. Potravu mangustě tvoří hlavně bezobratlí živočichové, občas ale i malí savci nebo ještěrky.
SURIKATA Surikaty jsou velmi společenské, žijí proto v početných koloniích. Noci tráví v podzemních chodbách, kam také prchají před nebezpečím. Ve dne ale vždy několik členů vztyčených na zadních hlídkuje. Také se rády sluní. Surikaty dorůstají délky 25-ti až 35-ti cm, jejich samotný ocas až 25-ti cm. Surikaty se živí převážně hmyzem (sarančata, kobylky), štíry, hady, ještěrkami a hlodavci.
Zajímavosti Surikaty jsou sice na pohled křehká stvoření, odolávají ale i štířímu a hadímu jedu.
NOSÁL ČERVENÝ Má velmi dobře vyvinutý nos, kterým může otáčet až o 45° a prozkoumávat tak své okolí. I ostatní smysly má nosál velice dobře vyvinuté - například smysl pro rovnováhu, pro jejíž udržení používá ocas. Nosál je velice přizpůsobivý a všežravý tvor. Žije v oblastech deštných pralesů, kde jsou velice tvrdé podmínky.
VEVERKA KAPSKÁ Veverky žijí v početných koloniích. Budují soustavy nor, do který se uchylují na noc nebo při nebezpečí. Rády se sluní, při tom panáčkují a ocas nechávají volně natažený na zemi. Cítí-li se ohrožené, překlápějí ho nad hlavu. Jejich potravu tvoří zejména pupeny, hlízy, semena, hmyz a vejce. Délka jejich těla dosahuje až 26 cm a ocasu až 25 cm. Samice rodí jedno až šest mláďat, která jsou zpočátku holá a první dny života tráví v podzemní noře.
VYDRA SEVEROAMERICKÁ Vydra severoamerická patří mezi kunovité šelmy. Žije v jezerech, řekách, bažinách a na skalnatých mořských pobřežích. Živí se rybami, korýši a obojživelníky. Samička rodí jedno až pět mláďat, která kojí čtyři měsíce. Než dojde k normálnímu vývoji zůstává vajíčko po oplození a počátečním rýhování v děloze samice až 8 měsíců v klidu. Tomuto jevu říkáme utajená březost.
TUČŇÁK HUMBOLTŮV Patří k nejteplomilnějším tučňákům. Stejně jako všichni příslušníci tohoto řádu není ani on schopen létat. Vzhledem k nohám posunutým na konec těla se po souši pohybuje neobratně. Ve vodě ale působí nesmírně elegantně. Pomocí veslovitých křídel plave a nohama kormidluje. Dosáhnout může až rychlosti 35 km/hod. Jeho krátké husté peří je nesmáčivé. Dosahuje hmotnosti 4 až 5 kg a vysoký je okolo 60-ti cm. Jeho typickým hlasovým projevem je pronikavé troubení. Jako potrava mu slouží mořské ryby. Tučňáci žijí v koloniích tvořených trvalými páry a nedospělými jedinci, které poznáme podle málo kontrastního vybarvení.
Zajímavosti Vedle tučňáků brýlových patří mezi nejčastěji chovaný druh v zoologických zahradách. Při odchytu se tučňáci brání silným zobákem, kterým mohou způsobit hluboká poranění.
LEV Spolu s ostatními kočkovitými šelmami představuje po více než 60-ti miliónech letech vývoje řádu šelem jednu z nejlepších forem adaptace k lovu. Výjimečné postavení lvů mezi kočkovitými šelmami je dáno jejich unikátním utvářením trvalých uskupení více jedinců s pevnými vazbami mezi sebou. Kombinace rychlosti, síly a hbitosti spolu s mimořádnou přizpůsobivostí zajišťuje těmto převážně nočním predátorům nadvládu nad africkými savanami. Lovu se účastní především samice, které si kořist nadhánějí. Tělo lva je plně adaptováno k lovu na krátké vzdálenosti nebo ze zálohy. Jeho pružnost, pohyblivost a síla mu umožňuje vyvinout velké zrychlení, při kterém zachytí kořist a strhne ji k zemi. Navíc přidejme ještě jeho schopnost neslyšně se ke kořisti připlížit (díky měkkým polštářkům tlap), lézt na stromy a velmi dobře plavat.
Výzbroj lva pro lov a boj tvoří zuby, zejména až 7 cm dlouhé špičáky, a plně zatažitelné drápy ostré jako břitva. Lvi jsou hlavně nočními predátory. Loví v dokonale koordinovaných smečkách složených převážně z mladých lvů a lvic. Část lvic štve vybranou kořist a zbytek tlupy útočí ze zálohy. Lev se kořisti pověsí na krk a silným stiskem do oblasti průdušnice jí zabrání v dýchání. Živí se převážně antilopami, zebrami, buvolci a prasaty bradavičnatými. Z větších zvířat útočí na mláďata žiraf, hrochů a slonů. Potravou mohou být i ptáci, myši, hadi, ještěrky nebo kobylky.
Zajímavosti Lev jako jediný žije v rodinných skupinách, které vede jeden nebo dva nejsilnější samci. Běžně lvi na člověka neútočí, není jejich přirozenou kořistí. Někdy je ale hlad dovede i do blízkosti lidských obydlí, takže se i člověk může stát snadno dostupnou kořistí.
TYGR USSURIJSKÝ Tygr ussurijský je největší a nejmohutnější kočkovitá šelma. Může vážit i přes 400 kg. Samci jsou výrazně větší než samice. Tygr ussurijský žije v doupěti, v jeskyni či pod vývratem stromů. Za dne i za soumraku podniká po pravidelných stezkách výpravy za kořistí. Rád plave, přeplave i široké řeky nebo mořské úžiny. Asi z 85 % se živí jeleny a divokými prasaty. Loví také goraly a v případě nutnosti i menší savce, jako jsou zajícovci, nepohrdne však ani rybami. Troufne si i na medvěda. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací.
Zajímavosti Ve volné přírodě přežívá posledních 200 až 300 jedinců. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil lehce přes 423 kg. Tygr ussurijský jménem „Hodori“ byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988 v Jižní Koreji.
GEPARD Na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem se za svou kořistí neplíží. Loví v běhu. Na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost až 110 km/hod. K běhu je velmi dobře přizpůsoben tvarem těla a neobyčejně pružnou páteří. V dospělosti nemá zatažitelné drápy.
WAPITI MANITOBSKÝ Je největší podruh jelena lesního. V posledních letech je zatlačován výš do hor, kde nenachází dostatek potravy. Některé poddruhy již tak byly vyhubeny nebo jsou kriticky ohroženy. Jeho potravu tvoří tráva, listí, jehličí, větvičky a kůra stromů. Délka jeho těla dosahuje až 250-ti cm, výška v kohoutku až 150-ti cm a hmotnost samce může být až 450 kg. Samice je výrazně lehčí, váží maximálně 150 kg. Samice rodí po zhruba 34 týdnech březosti jedno mládě, které kojí až 12 měsíců.
SITATUNGA Sitatunga, také se jí říká antilopa nebo lesoň bahenní, žije dosti obojživelným životem. Vyskytuje se ve vlhkých lesích a trvalých močálech střední a západní Afriky. Svá dlouhá úzká kopýtka při chůzi roztahuje tak, aby se při chůzi neprobořila do bahnité půdy. Sitatunga se živí mnohými druhy vodních i suchozemských rostlin včetně rákosu, trav a listí keřů. Sitatunga patří do skupiny tzv. lesoňů, pro něž je typická pohlavní dvojtvárnost: samci jsou hnědí a mají rohy, samice jsou naopak rezavé a bezrohé. Mláďata vypadají zpočátku jako samice, jen samečkové mají pod očima bílé tečky.
Zajímavosti Při pastvě někdy stojí až po lopatky hluboko ve vodě. Když je sitatunga ohrožena predátorem vázaným na suchou zem, vbíhá do vody a ponoří se až po oči.
KUDU MALÝ Název Antilopa kudu označuje dva druhy antilop z rodu Tragelaphus, patří mezi ně i bongo, lesoň, sitatunga a dva druhy nyal. Jsou to velké antilopy s úzkým tělem a dlouhýma nohama. Typická je kresba na srsti tvořená bílými svislými pruhy. Krk je oproti tělu barevně méně výrazný. Na hlavě pod očima mají bílé horizontální linky. Charakteristické jsou též dlouhé a široké uši. Žijí v lesích a křovinách, otevřené krajině se vyhýbají.
Zajímavosti V Africe jsou zdrojem vztekliny, která zvláště u kudu velkého propuká v hromadnou nákazu (epizootii). Tyto antilopy jsou velmi vnímavé k nákaze skrze sliznice. Vzteklina se mezi nimi může rychle šířit, protože nemocní jedinci ve slinách vylučují velké množství virových partikulí.
ŽIRAFA Žirafa je sudokopytník a nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů. Samec dorůstá 4,8 až 5,5 metru, ale i přesto má žirafa pouze 7 krčních obratlů stejně jako většina ostatních savců včetně člověka. Hmotnost samce žirafy dosahuje až 900 kg. Samice je obecně trošku menší a lehčí. Přirozeným prostředím žirafy jsou suché savany a otevřené pláně s řídkým stromovím. Spásá vegetaci ve vyšších polohách než všichni ostatní savci. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může žirafa dosáhnout na velké množství potravy. Přirozeným nepřítelem žirafy jsou lvi, levharti a hyeny. Nicméně žirafa proti nim není úplně bezmocná. Jedním mohutným kopem je schopny útočníka zabít.
Zajímavosti Spánku žirafa věnuje každý den maximálně 20 minut a navíc nikdy nespí v kuse.
SLON AFRICKÝ Je největší suchozemský savec, který může dosáhnout až 4 m v kohoutku a hmotnosti až 7 tun. Rekordní exemplář, který byl zastřelen na počátku 20. století, vážil dokonce 12,24 tuny. Jeho obrovskou tíhu nesou sloupovité nohy. Slon je prstochodec, který i navzdory své hmotnosti dokáže v naprosté tichosti došlapovat jako baletka jen na špičky prstů. Jeho prsty jsou zarostlé ve svalech a kůži, takže vzniká plocha chodidla. To je vyztuženo pružným vazivovým polštářem, který tlumí otřesy. Slon má jen málo zubů. Čtyři mohutné stoličky se postupně obrušují a při tom se posouvají dopředu. Vzadu už jsou ale připraveny další zuby. Takto se stoličky vymění každému slonovi asi šestkrát za život. Když vypadne poslední stolička, je zvíře v přírodě odsouzeno k pomalé smrti hlady.
NOSOROŽEC AFRICKÝ Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem. Žeber mají více než ostatní lichokopytníci. Vážit mohou až 3,6 tun. V mnoha zemích jsou ilegálně loveni pro svoje rohy, které se semleté na prášek stávají součástí některých lidových léčiv a afrodisiak.
MEDVĚD LEDNÍ Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni putovat i několik desítek kilometrů denně. Jsou velmi obratní, silní a mrštní. Dokážou vyšplhat na téměř kolmé kry nebo přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Jsou to také velmi zdatní plavci, dokonce nejlepší ze všech medvědů. Plavou rychlostí okolo 10 km/hod. Umí se i potápět, pod vodou vydrží až dvě minuty. Živí se převážně lovem a jejich nejčastější kořistí bývají tuleni. Své tulení oběti zabíjí jediným úderem do hlavy.
ZEBRA BÖHMOVA Zebra je označení pro jeden ze tří druhů kopytníků z rodu Equus, jejichž srst je charakteristicky bílo-černě pruhovaná („zebrovaná“). Všechny druhy zeber žijí v Africe a jsou typickým obyvatelem savan. Stavbou těla se zebry podobají primitivním druhům koní. Mají větší hlavu a kratší nohy, takže nejsou tak dobrými sprintery jako ušlechtilá plemena domácích koní. Na druhou stranu jsou ale mnohem vytrvalejšími běžci. Mohou běžet rychlostí až 55 km/h. Čím dále na sever zebra žije, tím víc má základní barvu světlejší a pruhování kontrastnější. Nejjižnější rasa stepní zebry, zebra Bruchellova, je dnes již vyhubena.
Zajímavosti Je zebra bílá s černými pruhy, nebo černá s bílými pruhy? Odpověď je snadná. Podívejme se třeba na zebru Kvaga a uvidíme základní barvu světle pískovou a na ní tmavý vzor.
Fotografie © 2007, Ladislav Soukup (root@soundboss.cz) Všechny fotografie byly pořízeny v ZOO Praha a Dvůr Králové v roce 2007. Veškeré texty pocházejí z internetu, především ze stránek Pražské ZOO a z Wikipedie.