Vestnik 1937 12 22

Entered

as second class mail matter,

ROČNÍK (VOL.) XXV.

January

3rd, 1933 at West, Texas, under

WEST, TEXAS. ve středu

the Act of Congress

(Wednesda,y) 22. prosince

(December)

of August,

24th, 1922.

1937.

ČÍSLO 51.

STARÉ V ÁNOťNÍ ZVYKY A JICH VÝZNAM~

n

A ŠTĚDRÝ večer vkládáte zelený věnec za okno, a jdete-li onoho . večera anebo příštího dne ven, zpozorujete v oknech téměř všech domů věnce z jmelí nebo jedle, smrče nebo bí­ lého cedru anebo jiného jehličnatého stromu. O Velikonocích jsou to květiny, ale o Vánocích zeleň jehličnatých strom­ kft - toliko zeleň. Proč je tento zvyk? četl jsem kdesi. Keltové se domnívali, když přinesli kytici zeleně do svých chat v zimní době, dobří bťtžci a rusalky, jež žiji ve stromech, přicházejí, aby se ohřáli a přinášejí štěstí domu, který je hostí.

Ale my máme zvyk ten spíše od kmenů skandinávských a severních národů, které konaly slavnosti Yule v době zimního slunovratu na oslavu.. počínajícího ná­ vratu slunce k severu. V té době byly do­ my a chrámy okrášleny zeleni na uvítání velkého světla, jež se vydává znovu na svoji blahodárnou pouť, která jim přine­ se dobu setby a žně a oživující déšť a teplo místo umrtvujících ledů a sněhu.

Vánoční poselství. opět ukazuje významné výročí.

KALEND.ÁŘ Před necelými dvěma tisíci lety, kdy ve

svém královském paláci v Jerichu umíral straš­ nou nemocí poslední židovský král, Herodes Veliký, nenáviděný, opuštěný, sžíraný zuřívo­ stí, tenkrát právě přišel na svět budoucí král lidstva, Mistr z Nazaretu.

Třebas historikové se různí ve svých náhle­ dech o času, místu i způsobu jeho příchodu, třeba naše názory, pokud se týče jeho, který sám sebe nazval Synem Člověka, mohou býti nestejné, jest nám nutno doznati, že Ježíš byl nejmocnějším činitelem ve výchově lidstva.

On překročil přijaté ideje svého dne a stal se zvěstovatelem pravd dosud neznámých mezi lidmi. Svět byl pohrožen .v temnu otroctví, ne­ návisti a sobectví. On přinesl nový paprsek naděje, nové poselství všem lidem dobré vůle, evangelium lásky. Jeho slovo mělo a má nedo­ stižitelný význam. On proniknu! do svědomí všech ci:vmsovaných národů. Jeho učení, ve Jest to zvyk, jenž náleží severním ná­ své nezkalené, zázračné čistotě, svítí stále ja­ rodům Evropy a nepanuje na jihu, kde ko maják všeobecného bratrství nad vlnami není nijaké skutečné zimy. Naše Vánoce, falše, vášní a hrubé' sily.

A ač svět se hýbe novým životem, ač. ukazují podobně jako eíovanských, anglických a německých kmenů jsou dobou sněhu, le­ se známky nového bratrství, přece zákon bar­ du a zimy. Jsme zklamáni, kdž počasí jest barský dosud vládne ve skupinách politických. příliš mírné v tuto sezonu, naše Vánoce Jsme v periodě mezinárodní nespokojenosti. vyžaduji pro svůj pravý ráz pozadí bě­ Připravují se na všech stranách nové lidské lostného sněhu, ostrého vzduchu a jiskry terče a oběti, jakíoby minulé války ještě ne­ mrazivých květů v suchém světle slneě­ stačily. Pod násilným karabáčem ctižádosti­ nim. V takové době opadající stromy sto­ vých diktátorfi evropská demokracie se ztrá­ cí. ji holé a bez listů proti obloze,jsou tak­ Dnes více než kdy jindy je potřebné, aby řka mrtvé; jejich letní okrasa listoví zmi­ zela; dokonce i jehličnaté stromy vypa­ svátek narození Mistra z .Nazaretu zpomalil dají temně a jako truchlivě proti bělost­ bláznivý běh, aby každý si uvědomil, že jsme nému sněhu, který je obklopuje. Ale při­ členy jedné veliké rodiny, bratry jeden druhé­ neste větve jehličnaté do domu, osvětlete mu, vzájemně si rozumějící a všichni pracu­ je bohatě a pocítíte, že přinášejí pohod­ jící pro lepší zítřky. Svět vice než kdy jindy lí života do dobře vytopené světnice, při­ potřebuje bratrských organlsaei, jako je naše nášejí život a Iíbovůní léta do oné malé SPJST., pracujících za ideálem všeobecného oasy uprostřed zmrzlého světa. Snažím lidského sbratření.

Toto poselství, ač obvyklýma všedním, nechť se vylíčiti pocity, jaké byly nepochybně před 1,000 nebo vice lety ve vesnicích na­ přijmou všichni členové SPJST. jako upřhnný šich předkťi.a ukázati jak v jejich jedno­ projev, pronešený nikoliv ústy ale srdcem: duchém životě jehličnaté stromy by byly. veselé a požehnané Vánoce 1937.

Za Hlavní Úřadovnu SPJST.: došly uctíváni v době radosti at' byla pří­ c. H. C'hernoský, předseda, čina jeji jakákoli. Bylo to u těchto pro­ J. R. Kuběna, tajemník. stých lidí jako skleníky květin a palem • • jsou našemu · přepychovějšímu věku. Oni Všem ct. čtenářům Věstníku, všem bratrům neměli zimních květin jako my a proto, když chtěli dýchati v ovzduší pří:rody, a sestrám posílá pořadatel přání šťastných a smrk, sosna a cedr byly prostředky ku o­ veselých svátku!

• zdobeni jejich domovů a chrámů. To by Šťastné a veselé Vánoee, přejí čtenářům Věbylo dostatečným důvodem, třebas byli stníku S. P. J. S. T. Vydavatelé. pohany.

•

"'

Ale když příšl! mísíonáří pl'inášející sebou zvěsti o novém učení a rozhlíželi 1:1e kolem sebe na zimní lesy a viděli, jaké jsou zvyky těchto lidí, třebas pohanů. a pozorovali, jakou veselost přmesít do je­ jich skromných obydlí a známky radosti, jimiž pl'i slavnosti Yule vítali návrat slunce, jiná myšlénka jim přišla na mysl.

Kolem nich příroda byla pohřbena pod hlubokými sněhy; zimní spánek: zimní smrt byla na všem rostlinném světě, žád­ ný proces žívota nebyl v proudu: zahra­ da, farma, louka a sad byly na čas za­ pomenuty; jilm, jasan, vrba a dub byly toliko otepi holých větvi; nikde nebylo žívota v říši rostlinstva vyjma ve stro­ mech jehličnatých. Tyto byly stále na ži­ vu, stále jevily známky života, dosud s listovím nepoškozeným zlmnímí mrazy.

Rok po roce, jak v létě tak: v zimě neu­ kazovaly organické změny; žily dále, ze­ lené v létě, zelené v zimě - věčně zele­ né. Co to znamenalo? Čeho to bylo znám­ kou a symbolem? Jistě to mohlo býti při­ jato jako symbol věčně trvajícího vše­ míru. To byla myšlenka, jež příeházela do oněch přemýšlivých duši, když pohlí­ žely na lesy před 1,000 nebo 1,200 lety. A potom, když viděli, jak vesničané zdobí své příbytky a chrámy zeleni pI·i slav­ nosti Yule, pravili k sobě: Sdělme jim pravý význam a doplňme tak jejich slav­ nostní veselí, Tak zachovaly se nám pa­ mátky na zvyky praotců a ve zdobeni svých pfibytkil zeleni udržujeme na ně ve svých srdcích vřelou upomínku. A o­ pravdu, když pohlížíme zpět přes mnohá století na dobou posvěcený zvyk, kvetou­ cí rok za rokem, když Vánoce se dostaví znovu,pravíme si: Nechť ony blahoslave­ né vzpomínky trvaji s námi a učme se také my ze zJevů přírody pohlížeti na je­ jího tvůrce.

MASARYKOVASLOVA. Volá se po silné ruce, po diktatuře, po přísných zákonech - já bych zdůraznil, že každý jednotlivec organisace musí pra­ covat k očistě. Máme tisíce a tisíce spol­ ku, máme různé organisace a jednoty u­ čitelské, úřednické a jiné, máme Sokola, máme obecní správy, máme svůj parla­ ment, máme svii.j tisk, ať každý ve svém působišti a okolí se zasadí o mravní o­ zdravení. .•. Na každý zpúsob nestačí o­ čekávat 'lnravní pomoc jen od státu, ji­ nými slovy od úřadoven.

strana I

V:ií:STNÍK

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

Nejmladší ratolest S.. P.. J.. S. T.

ŘÁD T. G. MASARYK ČÍSLO 160, V SAN ANGELO, TEXAS.

Rosenberg, Texas.

Jelikož se cítím marod, tak vám chci popsat cestu do San Angelo k uváděni nového řádu T. G. Masaryk čís. 160 a přikládám i fotografii.

Dne 6. listopadu jsme vyjeli a to předseda c.

H. Chernosky, tajemník J. R. Kuběna a účetník E. Marek. Tak jsme to brali přes Austin a do­ jeli na noc do Mason, kde [srne přenocovalí a na druhý den se vydali na další cestu do Sari.

Angelo jsme se dostali k panu B. Sochovi v je­ denác hodin, takže jsme měli ještě dosti času se naobědvat a prohlédnout Halamlěkův sklad smíšeného zboží, což nás velice zajímalo.

K síni St. Anthony jsme se dostavili o jedné hodině, kde jiii; bylo dosti lidu, ale ještě se po­ čkalo s programem až do dvou hodin, kdy br. predseda zahájil schůzí, ale také síň už byla nabita. Po zvolení úředníků br. předseda vzlet­ nými slovy přívíta; a oslovilshromáždění v i·eči české i anglické, takže bylo vidět, že jeho řeč

udělala velký dojem, za což byl náležitě odmě­ něn potleskem. Po něm ujal se řeči br. Marek, který vysvětlil, jak si stojí naše Jednota, jaké má pojistky, kolik již vyplatila vdovám a sirot­ kům, za což byl odměněn potleskem. Ale tu při­ jde na řadu táta br. J. R. Kuběna, a to [ste'mě­ li vidět, samé "sláva našemu tatíčkovi!" takže se zdálo, že ho nepustí ani k řeči. Br. Kuběna vysvětlil začátky Jednoty a její těžkosti, ale přes všechny ty překážky že je .Jednota na do­ brých základech; na to zas potlesk a sláva ta­ tíčkovi a pak nám zahrála Bača a Rypl kapela i'.'ízný pochod. Opravdu, tato kapela to umí, za což zasluhují dík, neboť příjelí 30 mil z Rowe­ na k uvádění nového řádu úplně zdarma.

Také bratři z Rowena mají velkou zásluhu, neboť se súčastnílí a vypomohli, obzvláště bři.

Kvasnička a Brož, za což přijměte dík. Pak bylo to nejlepší a za což zásluhu zase mají naše se­ stry, a to bylo tolik dobrého jídla až se stoly prohýbaly, za což vám díky.

Tak jsme to brali zas zpátky a nezůstali stát až ve Fayetteville, kde jsme dorazili o jedné hodině v noci s přesvědčením, že jsme vyko­ nali dobrý kus práce a zasadili ratolest Jedno- · ty do dobré půdy, Opravdu, bří. od San Angelo, bylo radost mezi vámi pracovat. Je vidět, že jste přešlí školu života a vidět na vás vzdělání, neboť bratří a sestry je veliký rozdíl, kde or­ ganísátor pracuje, Někde raději zasílají svoje peníze výdělečným společnostem a neehtí u­ znat, že my jsme lacinější, lepší a že jsme svoji.

Oni rádi vzali peníze po svých rodičích, oni do­ bře vědí, že jenom Jednota jim zachránila to, co mají, ale přijde mluvka od výdělečné spo­ lečnosti a spustí na něho svoji hrkačku a on to vezme a neví co a od koho, jen ví tolik, že ten mluvka mu nastrkuje šek k podepsání. če­ ští mužové, dejte nám pojistit vaše manželky a děti a buďte ujištěni, že v případu smrti ne­ musíte se dělit s právníkem, neboť za těch 40 roků se naše Jednota osvědčila. Ig. Šenkyřík.

"VÁNOCE jsou krásné svátky", říkal pan · Jirouch, "ale mně je vždycky něco po­ kazí." Bývaly to dárky. Paní Jirouchová blouz­ nila .v předvánočních dnech o autu a brílanto­ vých náušnicích, ale pan "Jirouch běhal po výprodejích, aby něco sehnal praktického a se slevou. Po rybí polévce byla nadílka a bylo po radosti. Žena se mračila, neboť čekala ně­ co od klenotníka a dostala punčochy. kluk se škaredil, že místo velocipedu dostal kružidlo.

Oba mlčeli a šli o 9 hod. raději spat. A tu o­ saměl Yždy pan Jirouch se svou vzdálenou te­ tou Melaníi, která již už léta dělala na tento večer čtvrtého u stolu. Pan Jiroch mlčel a te­ 'ta se cpala. R:dyž chtěla promluvit, spolkla kost, pan Jir,ouch ji tloukl chvíli do zad a pak běžel pro doktora. Běhal marně. Všude mu řeklí, že pan doktor byl právě zavolán ke spolk­ nuté kosti. Když se malomyslně vracel, ležela teta na pohovce a čekala už jen na jeho ná­ vrat, aby mu řekla své mínění. Není to jen tak samo sebou, že tohle se jí tu stává při každé štědrovečerní večeří. Ví, co se tím sleduje, ale má, chvála bohu, ještě možnost, změnit svůj testament.

Starostí s dárky se pan Jiroch letos zbavil: místo dárků klade pod stromek obálku s tře­ mi stovkami, aby je manželka podělila, jak za dobré uzná. I dává z toho synu Jarkovi stov­ ku, sama si nechá dvě a na něho zbude obál­ ka. Tak je nálada večera zachráněna. Afa co počít s tetou Melanií?

"Toho štědrovečerního Inventáře se už asi nikdy nezbavíme," posteskl si pan Jirouch, když uvažoval o letošních vánocích.

A tu příšel Jarlm, že by chtěl o vánocích s lyžai'i na hory. "Je to báječná myšlenka", pro­ hlásil pan Jirouch.

"Snad nechceš na štědrý den večeřet ve třech?" zhrozila se manželka, velmi pověrčivá.

A když manžel mlčel a kroutil jen záporně hlavou, řekla nesměle: "Nebo snad - .:» Pan Jirouch řekl: "T.eď jsi to uhodla, drahoušku.

Teta Melanie je pověrčivá, sudého shánět ne­ budu, a tak jí nezbude, než zůstat doma."

V neděli před Štědtým dnem přfšla · teta Me­ lanie jako každoročně přát příjemné svátky a pozvat se na štědrovečerní hodokvas, Zábava

Gramofonová deska

"Teď se zas domů nepoženu," dodala teta.

"Jídla jsem se ještě nedotkla a doma to budu mít stejně už vychladlé. Vezmu si kousíček s vámi". · "Ta nás zas jednou dostala na gramofonovou desku! Tl'i kačky za ni dala, večei'í s námi a doma má zásoby na celý týden.. A u stolu jsme ti'i'' pomyslel si pan Jirouch a zuřivě zakrojil do smaženého kapra.

"Tři je šťastné číslo", řekla tetinka, jako by 6etla jeho myšlenky, a vidličkou nabodla not­ ný kus kapra.

"Pozor na kosti, tetinko,'' chtěl plnými ústy 1upozornitJirouch, ale větu nedoklončil.

V jedné ruce vidličku, v druhé nůž, seděl tu s očima vypoulenýma, s ústy otevřenými do­ kořán.

"Spolkl kost, Kriste Ježíši," křičela pani Ji­ rouchová zděšeně.

"Neztrácej hlavu a pomoz mi ho mlátit do zad,'' nabádala teta zkušeně.

Bušily do něho obě tak dlouho, až kost po­ volila a pan Jirouch byl zachráněn. "Rybu už frechci ani vidět a vůbec je mi, jako by mne dvakrát protáhl mandlem," řekl pan Jirouch a odstrčil talíř. "Mám po večel'i."

"Neřekla jsem, že tři u stolu zríamenaji ště­ stí?" řekla tetinka a nabodla velký kus smaže­ ného l{apra. "Jen si pfodstavte, že byste tu byli sami dva. Ráda bych viděla, co byste si s tou kosti sami počali."

byla živá, jen Jirouch byl čím dál zamlklejší.

"Tebe, Roberte, tíží nějaká starost," řekla pojednou tetinka a Robert se jí tedy vyzpoví­ dal: "Jarka pojede na lyže, cizího zvát nechci a tří u stolu znamená neštěstí v rodině. Jsme pověrčiví a tak nevím, kudy kam."

"Roberte," zvolala teta, "s takovou . hloupo­ stí si děláš hlavu? Zůstanu doma se SVým ko­ courem, budeme dva, vy tu budete dva a je po starosti. Kousek ryby si přípravím sama. To je moje jídlo, začpak to stojí? No, vždyť to sami nejlépe-víte," "Všechno vám dodáme, tetinko, jako byste tu byla. V ničem újmy mít nebudete. To nám spadl kámen se srdce!"

A na oslavu toho otevřel pan Jirouch novou láhev griotky, kterou tetínka tak ráda.

•

Pan Jirouch se vrátil od tetinky a udýcha­ ně vypravoval: "Polévka v termosce nevychlád­ ne, ale o rybu jsem přece měl strach. No, byla teplá a teta měla radost. Když jsem to všech­ no vybalil, byl toho kopec a teta plakala, Mťlžeš nalévat polévku, mami." ' "Byla skvělá," pravil Jil,ouch vesele,ale hned se zarazit nebot' v předsíní se ozval zvonek.

Oba vyskočili. Byla to teta Melanie. Lapala dech, jak sem pospíchala: "Jen jsi odešel, pří­ šel posluha s balíčkem od nějakého staršího, e­ legantního pána to bylo všechno, víc nevě­ děl. V balíčku byla tato gramofonová deska.

Máte gramofon, řekla jsem si, přehrajete mi ji a snad se domakám záhady. Tak sem s ní bě­ žím."

Byla to papírová deska amerického púvodu, která se u nás i se clem pr-odáváza 3 Kč.

V Americe snad k ní dávají ještě zlaté hodin­ ky.

Pan Jirouch přinesl gramofon, nasadil de­ sku a pokojem zaznělo tango: "Krásné to je, ale od koho to může jen být?"

"To nevím, ale kapr ná~n smahne v troubě," podotkl Jirouch. "Přines ho, ženuško, ať po­ k:račujemo."

Petr Bezruč ocl11ovíclá na blahopřáni.

Petr bezruč zaslal Národní radě českosloven:­ ské v odpověď na její blahopi·ání k jeho 70. narozeninám, kdy Národní rada ocenila vyni­ kající dílo básníkovo i udělením svého diplo­ mu čestného uznání, tento dopis: "Milí a vzác­ ní pánové, dělrnjl Vám za slova laskavá ze dne 11. listopadu. Proč tak pozdě? To stojí v přilo­ ženém poděkování tištěném. Nemyslím,že bych zasloužil zvláštní pozornosti za to, co šlo .duši a co jsem hleděl zachytiti řečí vázanou. Jak to · i'ekl irský pěvec? "Byl jsem jen harfa, na níž vánek hrál.!" Ale přece mne těšila Vaše vzpo:­ mínka k večeru života mého. Přijmětež, váženi pánové, vyjádření mé hluboké úcty, Váš Petr Bezruč."

•,

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-,,

1

Oddíl dopisovatelský •

Dopisy, jež by obsahovaly nevěcné, neb zá­ vadné polemiky, pořadatel předkládá ve smy­ slu stanov Tiskovému Výboru k vlastnímu rozhodnuti.

•

San Antonio, Texas.

Ctěná redakce a celá rodino S. P. J. S. T.I Hello everybody! S tímto pozdravem oteví­ rám moji předsváteční kapitolu sv. Mikuláše, který nám tento rok uštědříl polárního proudu, s nímž zavanul dalece do těch "Winter gardens of America."

A hle - jaká to proměna, i slunce před ním shaslo, a když vzal kvítl do rukou, hned jeho dechem zvadlo.

Ano, zvadly l mnohé lidské bytosti, zatajily svů] dech, nedočkav se dětských radovánek k vánocům, jim v různých bájích tak pestře ma­ lujících. Jeden z těchto byl br. organisátor Ka­ danka, který svými zkušenostmi mohl nám je­ ště mnoho prospěti. Vysvětloval, odsuzoval ne­ správnost páchanou na našich dávných přistě­ hovalcích, těchto utrpení a budování říše te­ xaské. Automobilový moloch připravil jej o uži­ tečných ještě několik let, jako oloupí deseti ti­ síce každý rok o životy - bez rozdílu let. Nepomohou číslice na náměstích velkoměst o­ znamovati, kolik jest pod drnem, nepomůže rozhlas a napomínání, že alkohol a · gasolin se nemají . (zvláště v Americe, kde máme dosti la­ ciného pohonu) míchati; nepomůže v novinách ukazovati obrazy rozbitých a zmrzačených; ne­ pomůže v soudních síních pokutováni a ponau­ čení výstražná soudci. Co tedy pomůže? Mozko­ vé buňky a třeštěncům vyfoukati, naplniti roz­ vahou, opatrnosti, dostíěasovostí, šetrnosti, spravedlnosti, střízlivosti, zodpovědnosti, jak jiného tak sebe zachováním. Zavésti školy pro sebeovládání a též ovládání auta, zvláště pro svobodně urozenou, nikdy dosti času nemající, nedočkavou a zhýčkanou mládež, navštěvovati nemocnice a hřbitovy, nechat je naslouchat nářkům raněných a těch příbuzných, jaké si tito o vrazích v míru činí úsudky, pak předklá­ dati podtrhlecům účty lékařské a utrácení času v nemocnicích. Těm, kteři usmrtí, uložiti na­ vštěvování hrobů dočasně a na udržováni těch­ to peněžní výměr položiti u tamního správce hřbitova - pak omeziti použití auta na 1 rok a po uplynutí tohoto vymalovati umrlčí lebku a hnáty kostlivce na černý štít na dvéře auta, až po dobu podmínečnou. Jestli kdo by se do­ pustil v opilství jízdy a vražděni, žaláře a pe­ něžní pokuty a na autu, též jednoho z rukávů červenou pásku s nápisem:: "Drunkard and Public Enemy No. 1."

Tolik z mého rozjímání pro tento rok a čas předvánoční dám ct. čtenářům na uváženou a posouditi, co tak svobodná země má za zákony, které se tak snadně v těchto paragrafech ne­ <,haji překroutiti. Skutečně, spravedlnost má vážky - též zavázané oči, aby neviděla jaký šibal ji šidí! Podpora- ta první naše matka, ochraňkyně - zastyděla se, zalezla "na kutě", jak se v Če­ chách říká, a umlkla, Budiž času žalováno, má­ lo nás asi, že tuto potřebujem, ač když již si sa­ mi stanovy. předčasně vypracované a "nepřija­ telné" nepřejeme, následujme spolky našeho stáří a těchto základy pro tuto, jak uvidíme, že bude nám ulehčeno v dílu tak nutném, že to stáří se zpříjemní, nahlédne-li lékař do chatrné chaty prázdnotou a utrpením zející, nahlédne­ li bratr, sestra na ztrnulé oči, vyhladovělou tvář, chladnou vatru a parádní špižírnu. Kdo včas pomůže, dvakrát pomůže. Kdyby každý z nás udělil almužnu ¥:? centu neb i více do zá­ kladního fondu, se kterým by bylo moudře na­ loženo - pl'i malém procentu žádosti učinili bychom bohatou nadílku těm, kdož by ji .sku­ tečně potřebovali. Ale volám, jen brzo k činu a pamatovat si, že "sytý hladovému neuvěří", nemělo by se u našeho spolku .trpěti. Začněme příští rok 1938 dle hesla: "Podpora, Lidskost, Bratrství!"

Ku dodatku mám trošku nálady, dříve nežli mně prsty u rukou 1 v botách umrznou y té

lfil'Ua· I.

VISTNIK kanceláři, kde již po dvě desítky let krmím. různá plemena, ale ne 5 chleby a 2 rybičkami, nýbrž plechovkami a krabicemi různého rozsa­ hu a obsahu, též "dog and cat food" nevyjima­ je. Vždyť tato dvě zvířátka jsou mnohem věr­ nější, nežli mnohá ta Adamova stvoření s "du­ ši", žijící z úskokťl. a šibalství, říkajíc tomu "lid­ skost" I Přiznám se - ztratil jsem mnoho dů­ věry v ameríckou lidskost a ty vlky v rouchu beránčím.

Br. Mikula v San Antonio, organísátor, má hlavolam, co prý je to za "ism" Svaz č. S. Ra­ cionalistii? I Inu, br., neni prý on níčím, nebyl ani nebude - leda "národovcem" a k jinšímu plemenu prý se nebude hlásiti, až by toho jiná nutnost něžného pohlaví vyžadovala,. ale též podá stížnost do Dallas k Sokolstvu, proč činí sbírky na věci, kterým člověk ze středověku ve 20. stoleti nerozumí, o čem slovník vysvětluje složitě, že to je nějaký "moderní robot", na kte­ rého vycvičeni prý se činí sbírky! Tatíčku, svo­ bodáři a osvoboditeli českého národa - pro­ sadil jsi v jedné kartě. Budiž tedy hlavola­ m! vědátoři žádáni o vysvětlení "Volné Myšlen­ ky" a této účel. Já si s tím vysvětlováním, jeli­ kož jsem blízkým sousedem a spolubratrem, do horké kaše foukati nebudu a ostatně - jsme již moc blízko ku hrobu - nechci, by se,.. nedo­ rozumění pak neslo i za tento do neznáma.

Raci ... domyslí se ze slova "rak", ne ale Ra­ kousko nebo Rácek - který létá nad mořem a zachránil Salt Lake City v utah. před kobylka­ mi a kde má pomník pro věčné paměti. Ale Ra­ cionalismus - tot' něco, čemu Hitler a Musso­ lini, první hlavu stin.á a druhý žene tento do Asesinie, odkud neni .návratu. Proto jen strpe­ ní br. Alberte a odebíráš-li Texana, tam bude asi více vysvětlení o osvícení ducha rozumu. Již stává se ze mne "rampouch" (doufám, že slovníku vám nebude pro slovo toto zapotřebí) a chci zakončiti se vzpomínkou: ZIMNIČNÍ BALÁDA. Snížek nám chumelí, zima je zímíčka, ve Věstníku bratrském přilítla zprávička. To však neodstraší nás, nikdy, milí braši, vzpomínati nadšeně na ty oslavní časy.

S chuti dále vesele pracovati budem, nedbajíce toho nic, kdo tlouci bude buben. -

NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOČNl DÁREK. Vánoce máme před dveřmi. Jdeme-li do mě­ sta na všech stranách vánoční stromky, zvon­ ky, "présenty za okny vidět, od pěti centové píšťalky až do prstenu. diamantových a dra­ hých hodinek. Elektrická světélka dódávaji všemu lesknoucí se zář. Moderní doba. vyža­ duje něco podobného, aby to člověka přímo "táhlo'' Stařičká matička běhá od výkladni skříně jednoho obchodu ku druhému, hledá co as by · dostala svým milým dětem, anebo vnukům k vánocům, zatím co tatíček při ni anebo do­ ma přešlapuje, přemýšlí a počítá mnoho-li to­ ho bude přiloženo na ten jeho sedřený hřbet a kolik těch balíků té lacíné bavlny na ten "Krismus" padne.

Mladík, jinoch zase se shání mnoho-li ten anebo onen prsten stojí, moc-li musí být ho­ tových peněz či "keš" a mo-li bude časoyÝ po­ platek obnášet než on ten prsten úplně zaplatí.

Spanilá děvuška zas přímo lítá od obchodu k obchodu, kde nějaký ten hedvábný šátek anebo mašličku koupí pro svého milého Je­ níčka anebo Pepíčka, aby ji měl rád a brzy si ji vzal. Však už jí bylo 15 let minulý měsíc, káru už umí "honit" - 'ovšem tatíkovu - při 50 mílích za hodinu jízdy jako nic ,a zavaře­ niny v plechovkách již už také umí otevřít, te­ dy co bude čekat až bude starou pannou ane­ bo jak se říká zůstane na ocet.

Malý capártek z malé kolébky dává světu na jev-o, že už také patři do té nové genera­ ce. Právě se byl naučil slovo "mama" a ''ta.ta", ještě šišlavě vyslovuje, ale už také bude muset mít něco na "Krismus".

Na všech stranách na radio, v novinách, os­ námky vánočních dárkii, přímo láce. Kupujte brzy, abyste dostali lepší výběr věci. Za malý poplatek mítžete si vybrati co chcete a štorák vám to uschová až do Vánoc. Dáte půlák anebo dolar a zbytek až o vánocích. Přímo krásný vý­ hody. Menší poplatek, vie se toho koupi. Kdyby leckterá ta dámička musela .celý ten obnos . vy­ klopit, tak by se jí to zdálo moc, ale kdy.ft je to malý poplatek ,až později ostatní, však ó to se už bude ta druhá "polovička" (matižilek) starat. A tak se to vše kvapem ku vánocilm blíží. ' . . ., To se tak činí rok za rokem. Co tu po Ainerl­ ce padne milionťl. před vánocemi za všelijaké ty tretky, které za pár dni po vánocích, za tý­ den či za měsíc jsou hozeny do odpadkft anebo zanešeny někam do lesa, aby si s tím děti neublížily. .

Po "krismusu" bída, láteření, že jsou špat­ né časy a přijde-li nemoc anebo do rodiný smrt - ziistanou na holičkách.

Milí čtenáři, vy, co budete tyto řádky čist, možná, že některý z vás mne odsoudíte úplně, to však nevadí. Každý máme své názory, kte­ ré t;niižeme podat. Amerika je dosud v tom o­ hledu svobodná a i dosti veliká, což. jsem se přesvědčil asi pfod dvěma měsíci, při jízdě do severních států, a kteroužto cestu,, dá-li -mi čas tolik příležitosti, hodlám ve Věstníku po novém roce popsat. Tedy místa zd!'l dost pro názory a i život. Tak tedy zpátky ku svému dílu. Žijeme, do jisté míry hýříme a pak odchází­ me do končin neznámých, abychom se vice ne­ objevili. Nač tedy šetřit, řekne některý, - po nás potopa. Velice málo jest nás, kteři jsme pl'ipraveni, když tatík čas zavolá, abychom spokojeně s ním odešli, jsouce spok,ojeni, že ty, co zde zanecháme, budou mít z čeho být živi.

Bude-li nám příliš zima, nevylezem na ven, opatříme sobě trubku, sednem bliže kamen, jak to činil slavný "prášil" "Herr Muenchhausen". Až se nám ten jeji vřeskot, též i jiným zmrsí, příliš všeho mnoho škodí, též i býti drzí. V zimě jest to nebezpečné, máme v síních kamna, spustí-li tam mnoho trumpet, náprava je marná.

Kabáty se rychle svléknou, obrátí na ruby, kartáče padnou na lice, na podlahu zuby. Na velmoc vyšších bytostí v boji není ceny, jsi námi placený sluha, my jsme tyÝmi pány. · S důstcjenstvím v této zemi jest docela jiné, frčky s límce se odtrhnou a sláva pomine. -

Tak dnes v tom svátečním ruchu, když nad našimi hlavami lítá aeroplan, po našich, ce­ stách řinou se rychlostí 80 mil za hodinu au­ tomobily a radio řve skoro v každé domácno­ sti a ten vánoční ruch je zde, zdaž by nebylo dobře některý ten cent, co jest vyhozen na. lec­ který ten směšný a. přímo bláznivý "krismus''.

Mluviti - to že jest stříbro!

Mlčeti zlato jest!

Bratrská však láska naše

přináši ratolest. -

Slávu -nechelme - Nejvyššímu, . skromnost nám zde dále, přejíc veselých Vánoci\ lidem - členům dobré vůle. Lawrence v. Kallus, N. B.: Všem vám též, br. Moučko a personálu; mnoho zdaru ku svátkům a Novému roku. Ži­ vio a Na zdar!

~

<;

Vl8'l'Hl!C

ltn.na 4. nebylo by lépe za ty peníze koupit dobrou ži­ votní pojistku, tak aby na ty stará kolena bylo něco z čeho žít, anebo až přijde tatík čas ane­ bo ta zubatá, aby ti, co zde po nás zůstanou měli zítra skývu chleba?!

Naše milá SPJST. poskytuje několik druhů pojistek za velice mírný poplatek. Avšak kolik · z nás si této příležitosti povšimne. A konečně dáme-li se pojistit, jest to obyčejně spolek prv­ ní věc, na který počneme reptat; že musíme platit nějaký ten poplatek, Je to moc peněz.

Dobrá, sedneme si a spočítáme, co utratíme do roka za diváni se na pohyblivé obrázky, kde od útlého mládí vidí děti jako se lidé střílejí, jak jsou unášeni (a pak klejeme na gangstery a únosce, jsme tím sami vinni), spočítejme co utratíme za rok za díváni se na míčové hry, hraní pěťá~ových stolečků, které jsou téměř v. každém hostinci, kavárně, lékárně a i v ně­ kterých gasolinových stanících, Vezmeme-li jen polovic tohoto obnosu shledáme, že můžeme mít životní pojistku a ještě nějaký groš v kapse.

Toto jsem nepsal, abych někoho urážel a doufám, že ani čtenáři těchto řádl,{ů nebudou se na mne hněvat. Pouze upozorňuji na dobré věci, které před námi jsou a které většinou dnešním mladým lidem nebudou pochopeny až bude příliš pozdě. Přečtěte tyto řádky, přemý­ šlejte není-li v nich mnoho pravdy, a pak jed­ nejme než bude příliš pozdě.

Přeji vám všem veselé Vánoce a Nový rok 1938, a hojnost zdraví v něm. A dík za přečte­ ni těchto mých řádků, a odpusťte, zdali jsem udělal někde chybu.

Jako vždy Váš, Jos. Koliha ml. ze Skidmore, Texas.

MLADÝ MUŽI, CHCEŠ POZNATI

SVĚT?

Kancelář pro odvod k válečnému námořni­ ctvu ve Waco, Tex., oznamuje, že je uprázdně­ no vice mist pro přihlášky mladíků, kteři by chtěli vstoupiti do služeb loďstva strýce Sama.

Pofadavky žádoucí pro podání žádosti jsou: americké občanstvi, věk 17 až 25 roků, tělesná schopnost, zkouška vzděláni a bezúhonný ka­ rakter. ženati muži neb ti, na nichž je jedna vice osob závislých jsou pro přihlášku k ná­ mořnictvu vyloučeni. Vyžaduje se odporučení od bývalých zaměstnavatelů, uěítelů a promi­ nentních občanů, znajících žadatele řadu let.

Odvedeni mají mimo uniformy plat $21.00 první čtyři měsíce, po této době automatický postup na. plavčíka druhé třídy nebo topiče tře­ ti třidy s platem $36.00 měsíčně. Další postup závisí na. způsobností jednotlivého muže. Mě­ síční plat je čistý příjem, protože mimo stej­ nokroj, stravu, námořníci maji bezplatnou službu. lékařskou 1 dentistskou. Žádosti přijímají se u "Navy Recruiting Sta­ . tíon, Post Office, Waco, Texas, případně na po­ ště v Dallas, Fort Worth a Houston. ěí

Fort Worth, Texas.

Vážený redaktore, bratři a sestry!

Byl mi poslán z vlasti deník a v něm je, jak se připravuji k velkolepému desátému sletu vše­ sokolskému, k čemu se přihlíží před konáním sletu - 17,000 značek na cvičišti. V sobotu a v neděli konala se za předsednictví náčelníka č. o. S. JUDr. Klingera schůze cvičitelského sboru mužů ČOS. Hned prvý den dopledne byla spo­ lečná přehlídka Pecháčkových prostných, aby 1 v nejmenších podrobnostech byl zaručen jed­ notný a přesný nácvik ve všech župách. s u­ spokojením byl přijat nácvičný film. Valná část jednáni cvičitelského sboru patřila sletu. Schfi­ ze se účastnili zástupci všech žup, náěelníctva mušů 1 ěestní členové sboru, bývalý náčelník č.OS. Aug. Heller, Mueller, Otčenášek, Zedník, předsednictvo Č.O.S. zastoupeno bylo náměst­ kem starosty dr. Kellerem, přítomni byli i zá­ stupci náčelnictva žen ČOS., předsednictva vzdělávacího sboru Č.O.S. a sokolského tisku.

Z jednání bylo patrno, že X. slet bude připra­ ven tak, jak jeho význam to žádá. Památce Masarykově poklonil se cvičitelský sbor mužů procítěným projevem náěel, č.o.s. dr. M. Klin­ gera, 5členné deputace vedené místonáčelní­ kem ČOS. Nímshausem, jež položila na hrob presídentův věnec. Cvičitelé nezapomínají na toho, který syÝm hlubokým porozuměním po­ siloval je v jejich práci ke zdaru sokolstva, ná­ roda. a. stá.tu. Přebornickou medalli ČOS. obdr-

ží za. návrhy sletoyÝch prostných bratři Pechá­ ček, Meduna, Činčera, Cinert a Táborek. - K čemu se pl'ihlíží před konáním sletu. Při veške­ ré přípravě sletu po technické stránce se při­ hlíželo a pi\J.hliži k počtu cvíěenců a jejich tě­ lesné zdatnosti, k rozsahu cvičení a. závod11, k rozloze cvičišť, šaten a prvých nutných zaříze­ ní a z toho vyplývající organisaci r11zných od­ borů, - Cvičiště při sletu bude mít rozměry 310x220 m a bude na něm 17,010 značek pro cvi­ čence. - Program sletu byl již vypracován a cvičitelský sbor ČOS. s nim projevil souhlas.

Schválen bude výborem ČOS. v prosinci tohoto roku. - Pro muže rozepisují se tyto sletové zá­ vody: závody obecné- a to družstev a jednot­ Iívců, oddílu vyššího, středního .a starších cvi­ čenců, závody v tělocviku prostém (závod jed­ notlivců: v desítiboji a závody zvláštní), závody podíové, závody ve hrách, zimní sletové hry (6.-12. února 1938) ve Vysokých Tatrách, do nichž zahrnuty jsou závody lyžařské, kraso­ bruslařské a závody v kanadském hockei, zá­ vody vodní, závody ve cvičeních bojových, zá­ vody jezdecké, závody jednot a žup v dosaže­ ných závodních výsledcích a závody slovan­ ských hostí. - Pro sletové závody a pro závo­ dy v župách potřebuje se asi 800 soudců. Proto u mužů sestaví se nový sbor soudců ČOS., jehož čle1w_vé musí se v lednu a únoru podrobit zkouskám soudcovským. Přihlíženo je k umož­ nění .ůčastí všech sokolských žup. Předsedou sboru soudců je náčelník ČOS., který bdi nad tím, aby závodní řád i závodní pravidla byly náležitě plněny. Bez zkoušek stávají se přiro­ zeně členy soudcovského sboru ČOS. členové náčelnictva ČOS., všichni župní náčelníci, čle­ nové závodní komise ČOS. a všichni soudci, kte­ ří v r. 1935 až 1937 prokázali svoji spiisobilost za nového závodního řádu. - Prostná sletová cvičení pro starší bratry, skladba Erbenova s hudbou prof. Fr. Stupky a Jindřicha Goertlera, dále Táborkova prostná cvičení PJ,'O střední stupeň byla předvedena cvičitelskému sboru mužů 13. a 14. minulého měsíce.

Zvláštní vystoupení žup dorostu, které vy­ pracoval Mazín z Plzně a upravili Sysel a To­ míček a jež je řešeno na šachovnicovém poli, při němž· černá pole vyplní vždy 48 dorosten­ ců z každé župy a bilá zůstávají volná, a v nichž užito je cvičení s dlouhými dřevěnými tyčemi, odporů, her a skupin, bylo rovněž cvi­ čitelskému sboru mužů ČOS. předvedeno. Kaž­ dý na svém místě! Z podobné zprávy o yÝsled­ cích rozestaveného předsletového běhu, kte­ rou přednesl cvičitelskému sboru mušů zpravo­ daj rozestaveného běhu Havel, je zřejmo, že běh plně splnil sviij úkol. Přes 42,00 běžců pro­ běhlo 4,185 km na 10 hlavních tratích, přes 120,000 běžců přes 16,000 km na tratích dílčích.

Zejména u dorostenců byl docílen lepši čas než očekáváno. Pakliže někde byl čas proti předpo­ kladům o něco větší, zjistilo se, že to bylo'hlav­ ně proto, že někdo pro přestavbu silnic, jinde . (na Slovensku) pro porušené mosty bylo nut­ no v poslední chvíli čas prodloužiti, jinde to způsobila hustá mlha, špatné blátivé cesty i sil­ ný protivítr. Běh byl nadšeným vyznáním vi­ ry ve věc sokolskou a prokázal s jakou oprav­ dovostí chápou všichni sokolští příslušníci pří­ pravy sletové. Závodní sestavy na nářadí pro sletové závody vyššího a středního oddilu byly předvedeny a schváleny cvičitelským sborem.

- Každá župa musí pro zvláštní vystoupení dorostu vyslat svoje družstvo. - Cvičeni pro nižší stupeň žák11 na . sletě vybere náčelnictvo na základě zmocnění, které mu schůze cviči­ telského sboru 14~ t. m. udělila. Jest návrh Jiří­ ho Pangráce a návrh Krčmův. - Tělocvičná práce myšlených složek bude v prvém pololetí cele věnována sletu a brannosti. Proto i počet škol cvičitelských v I. pololetí r. 1938 bude o­ mezen, a uspořádány jen dvě školy pro cviči­ tele malých jednot, závodnická škola prostého tělocviku a škola pro zahraniční sletové hosty.

- Sletová průprava dorostenců je obdobná průprava členstva. - Nedělní schůze cvičitel­ ského sboru mužů ČOS. zúčastnil se i starosta · ČOS. dr. Stanislav Bukovský. Závody slovan­ ského dorostu, které budou při sletě a kterých se účastní dorostenci všech svazů sokolských, sdružených ve Svazu slovanského sokolstva, budou vykonány jako závody obecné, závody v žáků

Ve středu, dne 22. prosince 1937. tělocviku prostém, ve hrách, závody lyžařské, ve volných cvičeních bojových. - Bojový závod dorostu bude závodem jednotlivců: a bude 28. června 1938. Obranné výchově podal informa­ ce náčelník ČOS. V závěru schůze cvičitelského sboru zdůraznil náčelník ČOS. dr. Klinger: o­ pět jsme ukázali, že je nám nejbližší věc, že pouštíme mimo sebe všechno osobní a hmot­ né. Jednáni bylo vážné a cvičitelský sbor do­ bře zdolal předlohy, které náčeh1ictvo připra­ vilo. Po vyrovnáni všech nesnázi, které byly, od­ cházíme v pevné víře v krásné cíle sokolské práce, kterou chceme dovést až do konce.

Přátelé, podle toho vidíte, jak se naše stará vlast připravuje na ten desátý sle Sokola. To není ještě všechno, je toho více, nechci toho dnes více napsat, nevím jestli mně to bratr Moučka otiskne. Přátelé, byla jsem tomu veli­ ce ráda, když jsem ty noviny dostala, mám o čem přemýšlet a v čem hloubat. Na zdar!

Marie Paulová. Řád T. G. Masaryk, čís. 160., San Angelo, Texas.

Když jsem se byl min. roku podívat v East Bernard na sjezd naši Jednoty, tu při sezna­ mování s delegáty z riizných části Texasu byl jsem tázán, od kterého řádu jsem jako delegá­ tem. Já každému jako žertem, že od San Ange-, lo, který tam ještě neúí, ale bude. Tenkrát to byl pouze žert a dnes je to skutkem. Když jsem se zde před dvěma lety nastěhoval, mluvilo se zde často mezi bratry o potřebě řádu. Já sám loni po ztrátě ženy a dítka neměl jaksi o nic zájem, až letos po poradě s několika bratry jsem si řekl: teď anebo nikdy! Dopsal jsem na Hl. Řád a do týdne zde byl náš čilý Ig. šenkyřik a už to začlo, brzy jsme dostali 25 nových členil. a založili řád T. G. Masaryk čís. 160., a zároveň podávám k uveřejnění protokol z první naši schftze, čtený a schválený v následující: První protokol ze schiize nově založeného řá­ du T. G. Masaryk čís. 160, odbývané dne sed­ , mého listopadu o jedné hodině odpoledne v síni St. Anthony rok 1937. · Předseda Hl. Řádu C. H. Chernosky zahájll schiizi. Za pr11vodčího ustanoven byl br. Bohuš Brož, jenž dovedl čekatele za doprovodu řízné­ ho marše kapely Bača-Ripple dovnitř, kdež byli usazeni na přední lavice. Pak byli postup­ ně vyvoláváni, při čemž každý povstal. Potom za obvyklých řádových 'formalit povstáním a rukou na srdce uvedeni předsedou C. H. Cher­ noským a taj. J. R. Kuběnou do řádu. Hned na to byl utvořen všemi přítomnými bratry a se­ strami kruh, ruka v ruce zdvihají se vzhůru při slovech br. J. R.. Kuběny: bratři, spojme se!

Potom bť. C. H. Chernosky promluvil česky i anglicky o d11ležitosti,blahodárnosti a dobro­ diní našich spolkii. Pak představil přítomným za bouřlivého potlesku tatíčka naši Jednoty J. R. Kuběnu a br. účetního Edw. Marka. Bl'. Ed. L. Marek vzletnými slovy vysvětlil rllzné dru­ hy pojistek, solvenci, bezpečnost a jistotu naši Jednoty. - Po něm se ujal slova br. J. R. Ku­ běna a ta utkví navždy v paměti přítomných.

- Náš organisátor br. Ig. Šenkyřík promluvil pár slov ohledně jména našeho řádu, že nese jméno muže jednoho z největších a nesmrtel­ ných vl1dc11 v českých dějinách, Tomáš G. Ma­ saryk. - Předseda C. H. Chernosky přečetl na­ vržená jména nových řádových úředníků, kte­ ří pak opět byli po jednom navrhováni, podpo­ rováni a zvoleni jak n~i;leduje: Předseda Frank Havla.k st.; místopředseda Henry Mazur, ta­ jemník Bedřich Socha, účet11íkLad. Drgáč, po­ kladník Otto Bubník, průvodči Henry Pšenčík (zvolen o měsíc později) Po volbě náš čilý předseda br. Frank Havlák vystoupil na podium a pěkně poděkoval všem, také úřednikum Hl. Řádu za námahu se zaklá­ dáním našeho řádu.

Pak měl každý čest potřást pravici všem no­ vým členfim a schůze se ukončila. Potom byla dobrá svačina, fotografování a volná zábava.

Protokol byl čten, schválen a podepsán před­ sedou Frank Havlákem v prosincové schůzi 1937.

Přeji celému personálu Věstníku veselé Váno­ ce jakož i všemu členstvu, a odporučuji našim člen11m, by si toto číslo Věstníku uschovali.

Bedřich Socha, Sonora Rt., Box 8, San An~ gelo, Texas •

.

Ve středu, dne 22. prosince

1937.

KOLONISÁTOR.

Píše Jos. Čuba, kolonísátor v Lamb, Hockley a Lubbock okresech.

Udávám jen zkráceně moji práci zde na Plains.

Když byla dána Ellwood Estate Spade ranč do prodeje v roku 1924 dne .6. října, podepsal jsem dne 9. října smlouvu s řídíciml této velké ranče a byl jsem ustanoven co kolonírátor pro naše krajany. O něco později podepsal jsem druhou smlouvu s Yellow House Land Compa­ ny, bývalá to Littlefield ranč, která měřila přes milion akru. Spade ranč měříla padesát mil na délku, severně osm a jižně dvanáct mil na šířku.

Tyto pozemky se velmi rychle prodávaly, ji­ nonárodoveí se tu zrovna houfně osazovali, ale našinci to brali velmi pomalu. Dovážel jsem tý­ dně jednu až dvě fůry prospektoru, tři až čtyři na jednu řůru a někdy celou rodinu, ale jen zřídka se podařílo, že některý koupil. Vždy jed­ na okružní cesta měřila od jednoho tisíce do dvanáct set mil a pří té práci od roku 1924 do roku 1929 sedřel jsem pět automobilu.

V roku 1929 pozemkový obchod takřka úplně se zastavil, nebylo kupců. V tom roku cena rol­ nických plodin klesla tak nízko na ceně, že když to rolník dovezl do trhu, tak to nedoneslo tolik, aby to zaplatilo za to dovezení té plodi­ ny do toho trhu. A tak nastaly dosti tuhé ča­ sy a dokud to trvalo, to víte všichni. Lid měl do­ sti co dělat, aby uhájil živobytí a zvláště v no­ vé krajině, kde se lid právě usadil. Ten pocítil nejtvrdší časy, poněvadž nebyl ještě zahospo­ dařen a již hodně vyčerpán finančně s připra­ vování půdy a zařizováním budov, studní a o­ hrad, tak se při tom ještě mnohý zadlužil mi­ mo toho co byl dlužen na pozemek.

Ale ti naši rolníci jsou vytrvalí a ty .ie,jichže­ nušky pilné a skromné, tak jak ty včeličky vel­ mi vydatně vypomáhaly. A tak: naši krajané při své píli a šetrnosti zvítězili a dnes si již všichni dostídobře stojí a někteří již si příkoupilí více země a vybudovali si pohodlnější domovy a koupili nové automobily.

Musím se vrátit trochu zpět. Při tom velkém zápasu jsme zapomělí i na ten společenský ži­ vot, málokdy jsme se uviděli, poněvadž jsme tu hodně rozházeni, jen bližší sousedé se občas se­ šli na besedu a to bylo vše, žádné větší shro­ máždění. Ale mně to již nedalo pokoje, ten ná­ rodní duch se začal hlásit. Vyhledal jsem vše­ cky krajany o kterých jsem věděl a svolal jsem je k nám dohromady .,abychom se trochu lépe poznali a pobavili se v tom našem slovanském duchu, a každého jsem upozornil, aby sebou vzal nějaký zákusek. Tak se stalo. Sešlo se u nás velké shromáždění a jídla se sneslo tolik, až nám ho zbylo. Měli jsme velký společný o­ běd a 'velkou společnou večeři, byl to velký ko­ šíčkový piknik. Tak jsme se všemi přátelsky bavili až hodně po půlnocí se rozjeli.

Při té velké besedě jsem vyzval krajany, aby­ chom si tu založili a uvedli v činnost Slovan­ ské Vzdělavací Sdružení "Slovan". Návrh byl schválen a jednohlasně přijat a sdružení bylo přivedeno v život. Úředníci byli zvoleni: Jos. Čuba, předseda; Jan Bolf, místopředseda; Ru­ dolf Vrubel, tajemník a Jos. J. Macha, poklad­ ník. Schůze jsme ustanovili dvakráte do měsí­ ce pro začátek, později jsme schůze změnili jednou za měsíc na ·první neděli v měsíci, a když jsme založili R.V.O.S., tak jsme schůze změnili na druhou neděli v měsíci. Něco poz­ ději jsme si ustanovili měsíční poplatky jeden cent měsíčně na člena. Další příjem byl z pi'í­ spěvků a různých zábav. Tyto poplatky a růz­ né sbírky se ukládaly do vzdělávacího fondu a také pro běžné vydání.

Pak o něco později vyzval jsem členy, že je nutno, aby si založili R.V.O.S. spolek. Členové, kteří měli majetek k pojištění, s návrhem sou­ hlasili, ač někteří měli již svůj majetek pojiště­ ný u některých jiných společnosti, ale. ochotně se vyslovili, že když tu bude založen spolek R. V.O.S., že rádi přistoupí. Poznačil jsem si jmé­ na starýcli členu z různých osad co byli poji­ štěni u R.V.O.S. a vyhledal postačitelný počet nových členů a napsal bratru J. H. Hurtovi, hlavnímu předsedovi, aby k nám přijel, maje­ tek pojistil a nové členy uvedl. Bratr předseda odepsal že přijede, ať ustanovím čas, kdy má

V:f:STNÍK pl'ijet. Odpověděl jsem jemu, aby přijel tak asi ,tl'i dny před naší schůzi S.V.S. To nám dá dosti času všechny krajany objet. A tak se stalo, br. předseda příjel, majetek odhadnu! a ve schůzí Slovanského Sdružení, která se odbývala v do­ mě mého syna Otakara a jeho manželky, spo­ lek uvedl do knihu našeho velkého R.V.O.S. Pak nastal ti'ct;í úkol a to bylo založení řádu S.P.J,.S.T. a ten byl nejtěžší. Starých členu tu bylo několik, ale bylo těžko získati ty nové. vzalo mně to hodně času než jsem sehnal do­ statek členů pro založeni nového řádu, čekate­ le jsem vyhledal a jména zapsal. Když jsme měli zakládat nový fad, někteří čekatelé mně žádali, abychom to odložili až do sklizně úrody, což se stalo. Ale mezi tím časem přijel sem or­ ganísátor br. Franli:: Kadanka a tak již nebylo dopuštěno k odloženi.

Navštívili jsme všechny krajany a bratr Ka­ danka čekatele pojistil a ve.schůzí Slovanského dla naší velké S.P.J.S.T. za výpomoci mojí a br. Jos. Ančince.

Tak spolkově a národně jsme tu dosti dobře sdruženi. Kostely tu máme všeho druhu. Jen ještě nám tu chybí divadelní kroužek.

Nazdar všem dobré vůle. S úctou, Jos. Čuba.

PODÍ~KOVANi KRA.lANSKÝi\'I SPOLKŮM, z Anstínu se sděluje, že pro školní rok 193738 tyto ctěné krajanské spolky věnovaly pod­ poru na stipendia (scholarahípy) pro studenty

češtiny na Texaské státní universitě: hlavní ú­ řadovna Slovanské Podporující Jednoty Státu Texas 200 dolarů; česká Římsko-Katolická · Jednota Texaská 150 dolarů, česká Římsko­ Katolická Jednota žen Texaských 100 dolaru, Rolnický Vzájemně Ochranný Spolek 100 dola­ rů, Libcťty Loan and Building Association v Houstonu 25 dolarů, od loňska zůstalo v reserv­ ním fondu $ 106.89, takže celkem bylo $981.89.

StipencUa po 25 dolarech obdrželi tito stu­ denti a studentky češtiny: 1. Viola -Martinets z Holland, 2. Raymond Pecháček z Flatonie, 3.

Josef Malec z Hallettsville, 4. Floreine Holly z Taylor, 5. Eleanora Drozda z Taylor, 6. Ethel Šebesta z Bellville, 7. Martha Záruba ze Sealy, 8. Irene Haídušek z West, 9. Henrietta Červen­ ka z West, 10. Joe Osoba z Austínu, 11. George A. Janela z La Grange. 12. Eugene W. Slováček z El Campo, 13. R. W. Slováčelt, Jr. z El Cam­ po, 14. Stanfield švadleúák z Taylor, 15. Annie Foyt z Lyons, 16. Rudolf Horák z Caldwell, 17.

William Thomas švadleúák z Taylor, 18. Da­ niel Skřivánek z Caldwell a 19. George Šnapka z Abbott.

Celkem obdrželo 19 studentu a studentek če­ štiny stípendía po 25 dolarech, takže vydáno bylo $475.00. Protože na stipendia bylo $981.89 a vydáno bylo $475.00, v reservním fondu na nový školn! rok je $506.89.

Jménem obdarovaných studentu a studentek češtiny i jménem departmentu slovanských [azyků srdečně děk.uji ctěným krajanským spolkům za ušlechtilou podporu NAŠÍ české mateřské řečí a současně touto cestou přeji všem krajanům i krajankám v Texasu, i redak­ ci tohoto ěasopísu, veselých vánoc a všeho do­ bra, hlavně zdraví a spokojenosti, v Novém roce. S upřimným pozdravem, Ed. Míček, assoc. profesor slovanských jazykfi na Texaské státní universitě.

1

Austin, Texas.

Již chvíli jsem neviděl žádné zprávy od na­ šich českých studen tú z Texaské státní univer­ sity v českých časopisech, tedy já vám zase ně­ co povím. Třebaže vždy o všem zprávu nepodá­ váme, my přece pokračujeme a jdeme ku pře­ du. Učení máme, jak známo, vždycky dost, ale mimo toho máme mnoho jiných věcí, na kte- • rých se podílíme.

Před krátkou dobou byli čeští studenti a dr.

Míček pozváni, aby pi·ednesli český program v University Junior High School. Dr. Míček před­ nesl zajímavou i·eč o écskoslovensku a pak stu­ denti zazpívali mnoho li;:rásných českých písní.

Pak ná::ledovala krátká zábava. V poslední do­ bě dr. Míček měl mnoho přednášek na rftzných místech o zesnulém T. G. iitasarykovi, presi­ dentu českoslovenslté republiky.

Minulou sobotu večer zúčastnil jsem se ve­ selé zábavy, která byla pořádána v tak zvaném

Strana 5. domě "Suburban", kde bydlí několik našich če­ ských děvčat. Byly hrány různé hry jako kar­ ty, domino a rťtzné jiné. Pak následovalo ob­ čerstvení pozustávajíci z ruzných zákmkft a do­ bré kávy. Jak se všichni do sytosti najedli, tak pak se dali do zpívání a do hraní a bylo veselo dost. Následující brali účast na této zábavě: Eleonora Drozda, Harry Bartoú, Ethel Šebesta, Vinc Krejčí, Louise Zaruba, Jaroslav Živný, Marta Zaruba, George Janda, Floreina Holý, Sylvester Vacek, Alice Vondrák, Joe Musil, Eloise Luiely, Albert C:Boots) Blaha, Ruth Fra- • zier, Anton Foyt, Evelyn Warner, William Vrá­ na, Bernice Frazier, George Šnapka a Raymond Pecháček. Všichni se vesele pobavili. Doufáme, že zase brzo se budeme moci sejíti ku podobné zábavě.

Taylor, Texas.

Ctěná redakce, čtenáři a čtenářky!

Jsem nucena abych zase něco napsala do mi­ lého Věstníku, neboť rok starý již mizí v moři věčna, by nevrátil se nikdy víc. Jak tiše přišel, zas od nás chvátá, jen znamení nám vrývá v líc. A než odejde starý rok, prosme, by každý náš krok byl požehnán' v roce novém. S tebou se loučíme, ty starý roku, v kterým nám bylo prožíti se slzou v oku. Prosíme tě nový roku, bys nám popřál .ve zdraví radostí. Zároveú kon­ čí s tímto rokem čtyřicetileté jubileum založe­ ní naší milé Slovanské Podporujici Jednoty Státu Texas. Vám, drazí bratři a sestry, totož zakladatelum této Jednoty provolávám "Na zdar!" Vy jste byli těmi, kteří jste zasadili ko­ řen stromu - stromu který zdárně vypučel, ze­ sílil, zmohutněl v této adoptované naší nové vlast~ Americe. Jest to strom, který se jmenu­ je Slovanská Podpomjící Jednota Státu Texas, na kterou bychom měli býti všichni hrdí. Kéž by zkvetala a mohutněla přes všechny bouře a překážky jí v cestu kladené. Budiž zdar naši Jednotě, by i nadále v bratrství a lásce mohut­ něla!

Nyní se musim zmínit, jak jsme byli poctěni vzácnou návštěvou a to až z Československa, byla to paní Rudolfina Nevolová, rozená šef­ čákova, na kterou se budete vy starší zaklada­ telé našeho řádu Praha čís. 29. pamatovati, po­ něvadž byla v Taylor před 32 lety královnou o­ noho řádu Praha, hned když oslavovali pětileté trvání. Ačkoliv jsem byla ještě malá holka ten­ krát, ale utkvěly mi v paměti ony dny slavno t­ ni. Bylo vše tak krásně ozdobené. Královna mě­ la zvláštní yfiz, celý ozdobený kvítím a věnci a k tomu měla 24 družiček, talc zvaných dvorní dámy. Taženi byly šesti vranými koňmi, kte­ ré měli. krásné bílé postroje a za nimi jel dlou­ hý prťtvod květinami ozdobených vozfi. Králov­ nu, jak si pamatuji, přijel korunovat pan Hai­ dušek starý, který byl právnikem a redaktorem Svobody. Byla to opravdu krásná slavnost, kte­ rá trvala tři dny, i cestovné bylo sníženo a bylo přítomno mnoho lidu všech národností. Lidu bylo snad na tisíce. z toho máme dukaz, že se tenkrát v našem řádu vice dbalo a . pracovalo ve prospěch řádu a vil.bee celé Jednoty. Naši staří průkopnici si nestýskali pracovat, oni mi­ lovali společenský a veselý život.

Dále nás velmi zajímá návštěva .paní Nevo­ lové a to snad proto, že již zde byla dfive a vel­ mi málo se změnila~ Stále jest plna života, ne­ boť miluje veselost. Její přáni prý bylo, by je­ ště jednou se mohla navrátit do Ameriky, by oko její ještě jednou spatřilo jejího jediného bratra Hugo Šefčáka, příbuzné i všechny přá­ tele. Nejvíce mně zajímalo, jak nám vyprávěla o jejích zkušenostech, které nabyla cestová­ ním, neboť nejen že cestovala z Českosloven­ ska do Ameriky, ale cestovala i po Evropě hod­ ně. Také mně zajímá vypravování o staré vla­ sti, tam odkud i moji milí rodiče přišli, třeba že i oni nám vyprávěli o jejích rodné vlasti.

Dnes prý je vše v pokroku a v jiném postavení.

Pani Nevolová odjíždí již do Dallas, by co nej­ déle pobyla se svým bratrem. My jsme skuteč­ ně neradi, že to není blíže, abychom se mohli častěji sejít a využit její návštěvy. Budeme se ale těšit, že se zase v brzku uvidíme zde v Tay­ lor.

Na konec přeji všem bratřím a sestrám a vft­ bec celé Jednotě veselé Vánoce a šťastný Nový rok.

Rubie Holly.

Strana 8,

Guy, Texas.

Sestry a bratři!

Po hladce odbyté výroční schůzi našeho řádu čís. 112., v které byli všichni činitelé řádoví zno­ vuzvolení, nově ustanovený zábavní výbor chce zahájit svoji činnost uspořádáním výroční ta­ neční zábavy pro všechny své dobré členy a.Ie­ jich rodiny, přátele a známé.

Chceme tímto podnikem zahájiti novou čín­ nost pro náš milý řád, na vybídnutí našeho br. redaktora, a snažně vás žádáme, abyste svojí přítomností tento náš nový náběh podpořili.

Ujišťujeme vás, že budeme se snažiti náš program při našich zábavách učiniti pro vás příjemným a v pravdě přátelským. Přijďte všichni a dodejte nám nového nadšení v nedě­ li dne 26. prosince 1937 večer v síni br. Ad. Bo­ sáka, kde vyhrávati nám bude hudba bři. Pe­ kařů naše staré zamilované kousky, při kterých nohy (i ty starší) od podlahy jen poskakuji.

Vstupné bude pro muže velice nízké, ale kdo nebude tancovat, běda, budeme ho "hnáti" před soud a pokutovat.

Při nejmenším každému lenochu sníme je­ ho vánoční výslužku, koláč, mákovník nebo co jiného bude míti, na "ouhradu" .pokuty.

Zábavní výbor vás tedy žádá, abyste si neza­ poměli nabrousiti "šlapwerky". (V bačkorách žádný na podlahu nebude připuštěn. Kuři oka vyhojíme na požádání dlátem, spolehlivě a ji­ stě.)

V pádu že by nám Pánbíček na ten den kro­ pil, bude naše slavnostní "šlapanda" odložena na den 8. ledna, t. j. druhá sobota v r. 1938.

Prosíme, nezapomeňte všichni, členi, členky­ ně, přátelé zblízka i zdáli. Na shledanou a Na zdar!

Za zábavní výbor řádu čís. 112. v Guy, Texas, L. O. Hošek. Řád Čechoslovan ěís, 40 Hillje, Texas.

Ctění bratří a sestry!

Oznamuji vám, že řád čechoslovan čís. 40, ve schůzí, konané 12. prosince 1937, byli zvole­ ni následující úředníci pro rok 1938: L. C. Wychopeň předseda, Ed. Kresta místo­ předseda, Emil K. Hajovský, tajemník, Václav Hradecký účetní, W. C. Kunetka pokladník.

Výbor majetku: Frank Knebel, Jan Strnadel, Frank Kresta.

Výbor účetní: Ignác Vivial, Emil Kubesh [r., Josef Kašpar.

Výbor nemocenský: Jan Orsák, Frank Lukáš, Jan Dorňák a Tomeš Martinetz. Sestry: Žofie Hradecká, Rosie Hajovská, Josefina Strnadlo­ vá a Hermina Škutcová.

Výbor Zábavní: Emil Skrovan, Ed. Kresta, Advin Rypel, Jos. Blahuta, Jos. Kašpar a John Hájovský.

Výbor resoluční: Emil K. Hajovský, Wm. Tymel a Václav Hradecký.

Proto doufám pevně, milí bratři a sestry, že náš úřad každý budeme zastávati k uspo­ kojeni všech členu, a že žádný nebude litovati, že nás zvolili. Tak, bratři a sestry, přijměte srdečné blahopřání k vánocům i k novému roku!

Emil K. Hajovský ,taj.

VELKÁ SYLVESTROVSKÁ ZÁBAVA. Houston, Texas.

U Štefániků budou mít letos pěknou Sylve­ strovskou zábavu s bohatým programem při dobré hudbě našich hochu Dybalů z Ganado.

Program bude opravdu pěkný, tak se máte na co těšit. A to víte, lidičky zlati, vždyť se-musí­ me rozloučit s tím našim starým rokem a začít to trápení na novo, už to ani jinak nejde. A já vám, bratři a sestry a vůbec všem příznívcům našich divadel přeji veselé svátky Vánoční a št'.astný ·Nový.rok;-·jestli muže, aba7 byl aspoň trošičku lepší nežli v loni, v.iďte? .Tomu našemu · obnovenému Sokolu přeji, aby zdárně pokračo­ val v práci národní a byl tam stále veselý a ži­ vý duch mezi nimi.

Bratři a sestry řádoví, začíná nám zase nový rok práce ku předu, a proto svorně vpřed a zpátky ani krok, v našich rukách leží. kus ná­ rodní a spolkové práce, kterou musíme mit po­ řád na zřeteli, a proto s veselou mysli a pevnou vtiU začneme noVý >:ok, Téi vám mustm ozna-

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

V:f!'lBTNllt

mít, že máme už zase o dvě babičky vice a sice

paní Marášková a paní Oílná. u posledních ma­ jí chlapečka a u Marášků nevím jestli je to hoch nebo holčička. Jedno ale vím, že budeme muset. asi udělat klub babiček. Též rodině scho­ vaísové . a Kelárkové pi'eji veselé svátky vánoč­ ní. Pane Schovajso, vzpomínali jsme s tátou při divadle na Vás a Vaši paní. Díky! Očekává­ me Vás na sokolskou zábavu .nebo sylvestrov­ skou. Abych nezapoměla, též sokolská omladi­ na pořádá dne 26. prosince neboli na Štěpána taneční zábavu pří Dybalově orchestru z Ga­ nado a proto se všichni súčastněte. Mají schů­ zi čili valnou hromadu ve 3 hodiny odpoledne a pak je tanec. Tak na shledanou!

Karla Čtvrtníková.

Guy, Texas.

Sestry, bratři!

Každá dobrá snaha zaslouží povzbuzení a já co jeden, kterému leží budoucí zdárný pokrok naší Jednoty na srdci, chci sestře Ježové z Dal­ las, ba celému řádu děkovati za včasná slova v posledním Věstníku na článek br. místopřed. projevená.

Musíme si všichni uvědomiti, že naše Jednota jest majetkem nás všech a že nejen nám příslu­ ší, abychom se úzkostlvě o otázky administrač­ ní zajímali, ale i našimi projevy pomáhali je řešiti. Jest nám ovšem zapotřebí, abychom byli správně vždy informováni z našich vedoucích míst, a třeba že některý z nás vyjadřuje se "ku­ chyňskou" češtinou - dokud své poplatky řád­ ně platí, přispívá na vydržování své Hlavni Úřadovny.

Poslední otázky nám k odhlasováni předlo­ žené nebyly řádně formulovány, ani podrobně vysvětleny a následkem toho, že jedno hlaso­ vání mělo krýti tl'i body, tvrdím že i nesprávně sestavené. Obávám se, že všechny naše milé řády, které hlasovaly příznívě, buď činily tak bez náležité úvahy aneb jen z lhostejnosti, kte­ rá se nám všem po čase připomene. Prosím, u­ važujte všichni!

S pozdravem vám všem váš, L. O. Hošek. Řád Elmaton, číslo 148., Blessing, Texas.

Ctěné.sestry a bratři!

Protože v prosincové schůzi následkem špat­ ného počasí a rozbítých cest se sůčastnílo pou­ ze 15 členů, bylo ujednáno, by volba úředníků se odložila až do schůze lednové, která připadá na první neděli v lednu a v pádu nepohody na druhou neděli. Proto žádám, byste se všichni sůčastnílí a zvolili si úředníky pro pfiští rok.

Též by bylo žádoueno, aby br. účetní mohl všecky dluhy v knize označit znaěkou "Pd". Účetní výbor podá v této schůzi svou celoroč­ ní zprávu.

S přáním veselých Vánoc a šťastného nové­ ho roku všem členům Jednoty jsem, Jos. Zemánek, taj. Řád Nová Morava, čís. 23., Schulenburg, Tex. Ctěni bratři a sestry!

Tímto vám zděluji výsledek výroční schůze, která byla konána dne 12. prosince. Schuze by­ la navštívena znamenitě a též byla konána vol­ ba řádových úředníků pro rok 1938. Zvoleni jsou následující: Frank J. Olšovský, předseda; J.oe Rektořík, místopředseda; John Kohánek, ta­ jemník; Emil Vrána, účetní; J. H. Drozd, po­ kladník; Henry Kuboš, průvodčí, Volba výbo­ ru bude příští měsíc v lednu 1938.

Proto doufám pevně, milí bratři, že náš úřad každý budeme zastávati k uspokojení všech čle­ nů a že žádný nebude litovati, že nás zvolili.

Tak bratři .a sestry, přijměte srdečné blaho­ přání k Vánocii.m i k novému roku 1938!

John Kahánek, tajemník. Řád Bedřich Smetana, číslo 39., Bryan, Texas.

Tímto oznamuji výsledek volby úředníků na rok 1938 a sice: Předseda Josef Pasler, místo­ předseda J. J. Holík, tajemník Jan Homola, ú­ četnik Johnnie C. Regmund, pokladník Geo. T. Blažek. Knihovník a domovník F. F. Reg­ mund. Řádový lékař Dr. R. M. Sear~y. Různé výbory .budou ustanoveny v příští schuzi, která se bude konati druhou neděli v lednu odpoled­ ne. Téi útednícl budou nastolováni v lednové

•;

schůzi, neboť pro krátkost času v minulé schú­ zi nebylo na to času. Členové, kteří si přejí za­ platiti svůj poplatek na rok do předu, nechť se dostaví do příští schůze. Též členové, co jsou pozadu s placením, nechť se přihlásí. Snad do té doby dostaneme vládni rent, tak si uchraň­ me něco na vyrovnání se s řádem.

Na členech nás pěkně pl'ibývá. V posledni schůzi obdrželi certifikáty manželé br. Albert Nováka a jejich dva syni a dva mladší jejich hoši byli dáni do Dětského odboru. Tedy celá rodina Alb. Nováka jsou členi i·ádu. Tak se to patří a jest to též dnešní dobou potřebno. Také doufám, že naše akce o nové členy oživne, ne­ boť máme zde svého organizátora, br. Geo. T. Blažka. Tak členové, vzchopme se a pracujme získati nové členy, v čemž jest i odměna peně­ žitá. Žel však, že zase čas vyvolává svoje oběti, a tak zase řady starších členů řídnou, a tak se stalo, že dne 10. prosince 1937 zemi"ela spolu­ sestra Emilie Borecký, ve stái'í 64 roku, na zá­ pal plic. Nemocná byla jen několik dní. Tři z její dítek náleží do Jednoty.

Přítomně tu máme škaredé počasí, prší vět­ šinu času a jest dosti chladno. Polní práce po­ malu pokračují. Po svátcích snad se to napra­ ví, neboť bude třeba to dohoniti, než přijde ja­ ro. Veselé vánoční svátky přeje, Jan Homola, taj.

Sokolská zábava v Houston, Texas.

U Štefániků na Vánoční neděli dne 26., čili na Štěpána, to prý má jít každý tančit a se ve­ selit. Tak na nás nezapomeňte a v hojném po­ čtu se dostavte. Bude nám vyhrávat Dybaluv orchestr z Ganado, Texas.

Též vám všem příznivcům Sokola oznamuji, že touž neděli ve 3 hodiny odpoledne bude se konat první výroční schuze našeho Sokola. Pří­ tomnost každého člena je žádoucí. Přátelé So­ kola dostavte se, zúčastněte se, každý má prá­ vo jednací. Předléhaji nám důležité věci k vYřízení. Po schuzi bude taneční zábava při Dy­ balovém orchestru.

Za zábavní výbor Sokola: Marie Šilhan, Jer­ ry Šebek, Jiřina Filípkova. Řád F. B. Zdrůbek, číslo 112., Guy, Texas.

Ctění bratři a sestry!

Byla dosti slušná návštěva naší výroční schů­ ze, ale nebyli všichni, takže těm oznamuji nově zvolené úředníky pro rok 1938. Předseda Vilém Zeman, místopředseda Frank Květoň st., ta­ jemník Petr Lišťák, účetnik Martin Kovář, kte­ rý se chtěl toho vzdát pro slepotu a stárnutí, ale že to není na něm vidět, tak se mu bratři vysmáli, a zase mu nezbývá než ten zrak napí­ nat. Pokladník Frank Vrla, který se nemohl do­ čkat toho, zdali se některý člen nabídne, jeho za to dobré opatrováni těch peněz počastovat, ale po skončení schúze to jeden provedl. Prů­ vodčí L. P. Kocourek, jenom že nevím, koho prováděl před schuzi, neb přišel pozdě a tím mnoho promarnil. Účetní výbor: bratři L. O. Hošek, Gotlib Batka, Jan Stračík. Tito jmeno­ vaní úředníci jsou ti samí co rok předešlý. Tím, že je na rok 1938 zase zvolili, uznávají jenom jejich snahu s vedením našeho řádu čís. 112., neb člen účetního výboru Jan Stračík to proje­ vil ústně,- pochvalu za pořádek knih a všeho v našem řádě. Té~ byl zvolen zábavní výbor bra­ tří Lojza Hořák a Vinca Pekař, který má doma celou kapelu, takže mnoho práce to nedá to ob­ veselení sehnat; pak L. O. Hošek, který má ob­ čerstvení, jenom ta místnost pro zábavu je ma­ lá. Dále zvoleni byli Frank Vrla a Martin Ko­ vář. Tak abyste nebyli mnoho překvapeni, že se dávají do práce, hned já to vyzradím,. neb si šuškali že by mohlo být něco na Štěpána, tak dávejte pozor na oznámení jejich. Pfiští schů­ ze bude zase v 1 hod. odpol. druhou n!:lděli v lednu v l;>r. Fosse síni. Pak se rozhodne, kde dále. · · · Tímto končím a přeji vám všem veselé svátky a nový rok. S bratrským pozdravem a na shle­ danou třeba na toho Štěpána.

Petr Lišťák, tajemník.

Za dvacet let se podaří kosmetické vědě zdo­ konalit a zlevnit své prostředky tak, že nebude již nehezkých žen. - Z mezinárodního kongre­ su speeialistťi. pro· pěstěni krásy,

l

Ve středu, dne 22. prosince 1937. Řád

Vf:STNÍK

mava Texasu, čís. 155;, Austin, Texas.

Při pravidelné a výroční schůzí, která se ko­ nala dne 17. prosince u rodiny tajemníka, byli zvoleni následující úředníci pro příští rok: John B. Hejl, předseda; Dr. Eduard Miček, přístopředseda; John Mareš, pokladník; Ray­ mond Prasatík, tajemník; Georgie Mae·Mate­ jek, účetnice; Jos. F. Mikulec, vnitřní stráž; Ro­ bert Vašek, venkovní stráž. Resolučni výbor: .John B. Hejl, Arthur Foyt, Raymond Prasatík.

Ne1:11ocenský výbor: Lillie K. Hejl, Albina Ja11_eček, Anton Foyt, Wm. Yelderman. " Dříve nežli řád započal s jednáním, členové vzpomínali na zesnulého bratra a organísátora Frank Kadanky, který se přičinil o založení to­ hoto řádu. Jeho památka byla uctěna povstá­ ním.

Dr. Míček v krátkém proslovu vřele děkoval za přičinlivost a spluprácí všech členil a podal uznání všem úředníkům.

Resoluce Hlavního Řádu byla čtena a jedno­ hlasně přijata.

Nová členkyně, na kterou hned padl úřad, je slečna Georgie Mae Matejek, která se vždy vy­ znamenala s českou prací na universitě a také v jiných místech. ' Při hovoru a občerstveni bylo poukázáno na zvláštní zájem a činnost v řádu v posledním roce a při odchodu všichni přáli sobě mnoho štěstí a větší počet členstva v 1938.

S bratrským pozdravem, Raymond Prasatík, tajemník. Řád Dobrota,

ěís,

78., Jourdanton, Texas.

.•Ctění bratři a sestry!

Bylo mi nařízeno řádem vám oznámit, že pří­ ští schůze našeho řádu bude se odbývat první neděli v měsíci, tak vás uvědomuji, byste se vši­ chni zúčastnili první neděli v lednu, totiž 2. ledna, v síni na Dobrowolski, přesně ve 2 hod. odpoledne. Minulá schůze v měsíci prosinci by­ la velmi slabě navštívena, tak bylo mnoho zále­ žitostí odloženo na příští schůzi, jako volba ú­ ředníků, přehlédnutí knih účetním výborem a mnoho jiných záležitostí předléhajíeíeh k vy­ rovnání. Jelikož máme několik členů u našeho řádu, že se nedostaví do schůze ani jednou do roka a mají své poplatky pozadu za několik mě­ síců, k tomu jsou půjčky od H. Ř. a úroky, (ně­ které již přešlé), tak vás žádám, bratři a se­ stry, jménem řádu, byste se přišli vyrovnat ale­ spoň jednou do roka, abychom my úředníci mohli podat uspokojivou zprávu našemu řádu.

Dále vám oznamuji, že bylo jednohlasně u­ jednáno, že každý měsíc, kdy se bude odbývat schůze, začátkem měsíce ledna, bude dávána svačina, totiž sestry se obstarají o jídlo a bra­ tři o občerstvení. Tak nezapomeňte, příští rok bude svačina i občerstvení každý měsíc pří od­ bývání schůze. S přáním veselých Vánoc a aby vám Ježíšek hodně nadělil, obzvlášť zdraví a štěstí a Boží požehnání.

S bratrským pozdravem váš, J. A. Vašina, ůčetník, Řád Bl'atři Svobody, čís. 67., Schulenburg, Tex.

Ctění bratři a sestry!

Zdělujl vám, že už je po té volbě úředníků a že schůze se dobře vydařila. Sešlo se nás tam dosti a následující byli zvoleni: F. A. Bezecný, předseda; Emil Marek, místopředseda; Louis Dybala, tajemník; Františka Bezecný, účetník; John Stuchlý, pokladník; Dr. L. J. Petters a Dr. G. Schulz, řádoví lékaři.

Tak bratří a sestry hleďte se zase dostavit do schůze první neděli v lednu a začneme ten nový rok ve prospěch .našeho řádu, Všem vám přeji veselé Vánoce a šťastný No­ vý rok.

Louis Dybala, tajemník. Řád Columbus,

číslo 58., Hungerford,

Texas.

Ctění spolubratři a sestry!

Zděluji vám, že jsme naši výroční schůzí od­ bývali dne 5. t. m, při dosti slušné návštěvě.

Inu, ono se to sveze vždy na ty úředníky, však oni to spraví a beze mne ono se to lépe mluví nežli vykonává. Proto vás prosím, mějte zájem a úctu ku svým spolkům a navštěvujte schůze častěji, obzvláště ti, co jsou s placením poza­ du, by se měli vyrovnat aspoň ku konci roku, abyste nezačínali rok nový s dluhem na knize. · Za druhé, jest to povinností každého člena i

ělenkyně sůěastnít se výroční sehůze k\viili vol­ bám a jinému pořádku. Proto mějte o to zájem, je to váš bratrský spolek, který se stará o vás a vaše rodiny. Proto je vaše přítomnost žádou­ cí a nutná. Máte svůj náhled podat a jiným způsobem hledět zpříjemnít práci vašich do­ mácích úředníků, neb oni nejsou vševědoucí, aby věděli vaše myšlenky, aniž byste byli pří­ tomni. Volby úředníků dopadly jako obyčejně, aklamačně zvoleni staří, Předseda br. Louis Ma­ tušek, místopředseda Karel Buček, tajemník A. L. Matušek, ůčetník o. Muniza, pokladník Rudolf Matušek. Účetní výbor: Anton Navrátil, Josef Palinek a Rudolf Otradovský. Jiné bude­ me dodělávat první neděli v lednu dne 2. 1938. Účetní výbor ať se dostaví brzy po 12. hod. od­ poledne ku prohlédnutí knih.

Na shledanou dne 2. ledna ve škole Nová Ví­ deň! Přeji vám všem a celé naši milé Jednotě šťastné svátky a veselý Nový rok 1938. S u­ přímným pozdravem, O. Muniza (Bos:ňák).

Strana. '1. bude se podávat společná večeře, pročež žádám sestry, by laskavě každá něco na talířku do­ nesla, Na•svátky není o to nouze, každá již má­ me něčeho vice přichystáno. Nějaká muzika scházet také nebude. Tedy ještě jednou vás vše­ chny zveme, členy řádu a věrné naše návštěv­ níky, kteří nás při každém podniku navštěvu­ jí, dostavte se v· hojném počtu a na shledanou due 25. prosince v 5 hod. odpoledne. S přáním veselých Vánoc a šťastný Nový rok naší celé redakci Věstníku a všem čtenářům. S pozdra­ vem, F. J. Olexová, ml. Řád Fort Worth, číslo 154.

ctěná redakce, milí přátelé, bratři a sestry!

Předem vám všem, jak v redakci tak i přáte­ lům, čtenářům a celé rodině v Temple, Texas, veselé Vánoce a mnoho zdraví a štěstí v no­ vém roce přeji, neboť to je to nejlepší, co sl člověk může přát, to dobré zdraví. Může míti všeho dost a všechny výhody, ale jak to zdraví chybí, tak člověka nic netěší. Já bych si nic tak nepřála, aby mně ten sv. Mikuláš donesl než moje zdraví, které jsem mívala před páru roky.

Ale člověk musí býti trpělivý a čekat, možná že se všechno napraví a zas bude dobře.

Bezmála byla bych zapoměla, proč vám ten­ to dopis píši. Řád čís. 154. a Sokol se usnesli, že si musíme udělat nějaký vánoční večírek, zvláště pro děti nějakou tu radost udělat. Jest to jen jednou dÓ roka, tak nezapomenout va­ šich dětí. Přiveďte je do Sokolovny ve čtvrtek večer 23. prosínoe, Přijeďte všichni, komu je to možno. Já myslím, že ten sv. Mikuláš tam bude míti pro všechny něco nachystané, že žádný odtud nepůjde s prázdnou rukou.

Ještě něco, přátelé a známí, nezapomeňte na celonoční Silvestrovskou zábavu v Sokolovně, při které nám bude vyhrávat naše radiová hud­ ba Óech Reelers. O všechnu výhodu se zábavní výbor dobře postará. Byla jsem ráda, že jsem se v řádové schůzí střásla toho dopisování, že jest to pro mne velká práce, když akorát ne­ mohu dobře psat, · a že br. .redaktor také bude míti odlevu od jednoho dopisovatele. Ale co mně to bylo platné, když v sokolské schtizi mně zase strčili dopisováni. Nevím, proč to musilo na mne padnout, přece by se to bylo pasovalo pro některého jiného, který jest rozený ve sta­ ré vlasti, ten mnoho vice ví o Sokolu nežli ten, který jest zrozen zde. Tak když mně s tím na­ dělili, tak se budu pruhovat dobře zadržet, a­ bych dodržela moji povinost a budu pruhovat Vyhovět všem. Myslím, že už bych l'hěla ukonw čit. Nevím, proč jsem se tak rozepsala, jen co nejvíc tomu redaktoru té starosti s tou mojí škrabaninou nadělat, to mu daruji vánočním dárkem. Tak s pozdravem na redakci, všechny přátele, známé a čtenáře, zustávám vaše dopi­ so;vatelka, Millie Polášek.

Pozn. red.: Jen pište dále, místa máme dosti, na chyby nehleďte, pořadatel ochotně opraví.

Pozdrav a šťastné Vánoce!

Řád Spravedlnost, číslo 121., Shiner, Texas.

Ctění bratři a sestry!

Jelikož výroční schůzi máme odbytou a je hodně členů, kteří se do schůze dostavit ne­ mohli, proto podávám výsledek volby úředníků na rok 1938.: Václav Steinocher, předseda; Jan Čulák, mí­ stopředseda; J. F. Novosad, tajemník; Ed. Mi­ keš, účetnik a Fr. Mikeš, pokladník. Účetní vý­ bor: Jos. Welfl Jr., Ladík Mikeš a Ludvilt Mikeš.

Nemocenský výbor: Václav Novosad, Ed. Novo­ sad, Annie Novosad a Annie Kolář. Zábavní vÝ­ bor: Jos. Welfl Jr., Ad. L. Mikeš, Jim Filipp, Ludvík Mikeš, Armí Dařílek a Joe Lukšovský.

Zábavní výbor máme šikovný a doufám, že bu­ dou dosti brzy zábavu pořádat, Ti'eba bylo do­ sti chladno na ten den, přece se nás sešlo více než.. jsem očekával a to jak bratří tak i sester, takže jsme výroční schůzí odbyli dosti pěkným shromážděním. Po schůzi pak sestry začali vyn­ dávat z košiků zákusky, kterých bylo více nežli jsme mohli sníst, a na pivo byli bychom zapo­ měli, až najednou se začal br. Jan Čulák dusit s tím jídlem a v tom spolubratr Jos. K. Dařilek mu jednu dal do zad a křičel, honem něco při­ nést dáti mu zapít. V tom br. Fr. Mikeš už běží se sklenicí piva, asi jak ve staré vlasti ten litr, a tak to pomohlo a br. Jan Čulák je zase O. K. Tak jsme se pěkně pobavili a to je pak radost schůze navštěvovat. Také zdělují, že nás dosti přibylo za tento rok 1937 a to 12. nových členu jsme získali, v čemž nám vypomáhal br. Jos. Franta, organísátor, a pak i bratři. a sestry hod­ ně se o to starali, aby se náš řád trochu vzpa­ matoval a šel taky ku předu, za což díky všem a doufám, že i v roce 1938 o to budeme praco­ vat, bychom nové členy mezi sebe získali. Schů­ ze budou zase konány první neděli v měsíci, v pádu špatného počasí druhou neděli. Taky pře­ ji všem br•. a sestrám, celé naší Jednotě i vyda­ vatelům V:ěstníkuveselé svátky vánoční a šťa­ stný nastávající Nový rok 1938. To vám všem přeje, · J. F. Novosad, tajemník.

Houston, Texas.

Tělocvičná Jednota Sokol Houston koná vý­ roční schúzi v neděli dne 26. pl'osince v síni řá­ du Štefánik ve tři hod. odpol. Zveme celou ve­ řejnost ku této schůze, by podíleli se na našem jednání. Po schúzi sokolská zábava. Zdar!

F. čtvrtník, tajemník.

Vánoce u řádu Pokrok Houstonu.

Zase jeden rok se skoro překutálel do minu­ losti a nastávají nám Vánoce, říká se veselé Vánoce. Ovšem že pro každého jsou vyměřena [Inak, někteří chudáci vůbec nevi, že jsou Vá­ noce, neb jim jest to stejné, nemají nic a nedo­ stanou zase nic, a takových je, že je člověku ně­ kdy až úzko. A pak jsou takoví, kteří také ne­ vidí rozdílu, ale tím způsobem, že mají všeho dost, oni mají Vánoce pořád, ale ti, co celý rok šetří, aby na Vánoce někomu nějakou radost udělali a oni zas maličkost dostanou, ty užívá­ jí ty Vánoce s láskou a pochopením a nejlépe ze všech jsou Vánoce pro děti, ti kdyby dostali během roku cokoliv, není to takové jako. když jim to donese ten usměvavý a bělovlasý Santa Claus.

Proto náš řád dne 25. prosince v 5 hodin od­ poledne jako každým rokem pořádat bude na­ dílku pro děti a program pro všechny zdarma, to se ví, že nějaké to "cukrle" také Pl'O velké.

Také vám připomínám, pakli chcete někomu nějaký dárek dát, tedy jej přineste, bude při­ chystána velká krabice, do ní se to bude sklá­ dat a Santa Claus to pěkně po programu podě­ lí, bývá při tom hodně smíchu. Až po progra­ mu, který, doufám, bude pěkný, a po nadílce

------

Od řádu Antonín ,J. Čermák, čís. 56., v Corpus Christi, Texas.

.Tímto podávám členúm našeho řádu, kteří bydlí mimo Corpus Christi i těm, kteří nebyli přítomni výroční schúze, výsledek volby úřed­ níkú pro rok 1938.: Fr. Elzner, předseda; Jerry Blažek, místopředseda; Rud. Severa, tajemník; Chas. Regmund, účetník; Henry Regmund Jr., pokladník; E. E. Elzner, prťivodčí. Účetní vý­ bor: Jan Němec, A. B. Janošek a J. W. Reg­ mu11d. Ostatní výboři budou ustanoveni v pří­ ští schiizi.

Počasí teď tu máme mokré, skoro po .celoroč­ ním suchu nám začalo v listopadu pršet, a teď toho misty je až moc a místy mají . tak právě dost. Zeleniny ruzného druhu je v tomto okre­ su naseto tolik, že to budeme zase zaorávat na místo vozit do trhu, S bratrským pozdravem a přáním veselých Vánoc a šťastného Nového roku, Rud. Severa, tajemnik.

"'

""'

Fort Worth, Texas.

Ctěná redakce a milí čtenáři I Máme zde už dva dni takové pošmurné poča­ sí a vypadá to, že to potrvá několik dní, nechce se ani z domu ven. Čekala jsem, že pí. Paulová popíše v Čechoslováku svěceni· zde nového če­ ského katolického kostela, ale neviděla jsem nic, možná že to bude v Čechoslováku tento tý­ den. AJe nebude to škodit, když se zmíním i já o tom ve Věstníku. Dne 5. prosince přijeli jsme k novému kostelu dosti brzo a tam už tolik aut a lidu moc. Šla jsem do kostela a byla jsem mile překvapena, jak krásný a útulný ten nový kostel je. Když nadešla desátá hodina, spustili venku pěkný pochod Čech Revelers, neboť z fary šli kněží a biskupové v průvodu a za nimi katolický spolek, takže bylo lidu plničký kostel.

Je tam lavic pro 260 lidí, a na stranách a pro­ středku stáli těsně, ba i venku prý lidé stáli.

Nejdříve vykropil kněz kostel, pak začala mše sv., kterou sloužil zdejší kat. p. farář Gerlich.

Kázání bylo v řeči anglické a pak v řeči· české. česky mluvil vlp. Šmíd z Denton a po kázání řekl: "Po kostele piijdete do síně, tam je pro vás oběd." Do síně, to myslel do Sokolovny, ne­ bot' 'katolíci zde síně ještě nemají, nepoť ne­ může býti všechno najednou. Kostel je oprav­ du pěkný, tedy i hodně stál, ale dostali zdejší čeští katolíci na ten kostel krásný příspěvek od otce toho kněze, co ten kostel světil, 5,000 dola­ rů, a proto je ten kostel pojmenovaný jménem toho dárce: kostel sv. Tomáše. Tedy po vykoná­ ní té slavnosti šli zase kněží a biskupové v prů­ vodu do fary, při tom jim zas kapela vyhráva­ la a lidé jeli k Bokolovní, neboť zdejší Sokol zapůjěíl k tomu účelu Sokolovnu. Sokolovna se nachází v blízkosti kostela, a pak je veliká, po­ jme moc lidu, a místa pro auta je tam dost.

Místa toho bylo zajistě potřeba, neboť bylo zde mnoho cizího lidu. My jsme tam nešli, ne­ moť patříme do kostela Panny Marle v jižním Fort Worth, neboť tam i bydlíme. Dva synové byli na mši sv. v našem kostele a my zase jsme byli na tom svěcení na severním Fort Worth, tak jsem pospíchala, abych podávala oběd.

Když jsme jeli okolo školy, která přináleží k našemu kostelu, bylo tam mnoho kár. Prodávali tam oběd ve prospěch našeho kostela. Kdy­ bych byla věděla, že synové tam zůstanou na oběd, tak bychom nebyli domů spěchali a zů­ stali v Sokolovně. Ale přece udělala jsem jakýsi dobrý skutek. Přišla k nám Mařka Bednářova, že mají zpívat na půlnoění vánoční písně a ne­ může je sehnat. Ona věděla, že písně mám, tak Willie musí s nimi zpívat. Tedy Willie písně na stroji otiskl pro všechny, každému zvlášť a chodí se cvičit dvakrát týdně zpěvu, tak mám opravdu radost, že při první půlnoční budou zpívány písně vánoění, kterými jsem Mařce vy­ pomohla a že náš Willie bude také zpívat při prvních Vánocích v novém kostele. Ovšem, ne­ jsou to písně nové, jsou to dávné moravské ko­ ledy. Zde ve Fort Wort málo kdo má evropské kostelní knížky. Pak mi Mařka řekla, že jí ve­ lebný pán řekl, že později budou všichni spo­ lečně zpívat při mších sv. tak, jak se zpivá v Evropě a nejen na choru. Tedy už se na to tě­ ším. Je zde dosti členů u Kat. Jednoty, i já bych se ráda přidala, ale jak má člověk 50 roků, tu už jsou ty poplatky vysoké; jsem u S.P.J.S.T. a mám ty poplatky měsíční dosti vysoké. No, nejsem sama. Proto říkám všem mladým: dej se pojistit dokud jsi mladý nebo mladá, je to la­ cinější, nezáleží na tom, kterou pojistku si vez".' me. No ta, p, Mary Klausová, už jsem Tl to svě­ cení zdejšího kostela vypsala, když jsi se mne na to ptala, a psaní Ti napíšu některý večer.

Jelikož máme ty posvátné svátky za dveřmi, tedy přeji všem čtenářům šťastné a radostné svátky a Nový 'rok ap. redaktoru a jeho paní přeji pěkný dárek. čtenářka.

Ve středu, dne 22. prosince 193li.

Vl8TNiX

stiima I.

se nemusíte

báti, že budou ve špatné společno­ sti. Bude ten klub založen pro všecka mládež, ať patří ku spolku aneb ne, žádný nebude od­ mrštěn. Je to velice krásné, když mládež bude chodit do takového zábavního spolku, ve kte­ rém si sama bude svoje zábavy a hry řídít, Tak nejlépe se mládež udrží, že nebude vyhledávat jinší zábavy, které by pro ni byly neužitečné.

Ještě jednou vás rodičové žádám, byste ty vaše dítky poslali a nezabraňovalí jim, by se dosta­ vili v plném počtu na 2. ledna 1938 do řádové síně na Bayersville a tam se ujednaly a též si své úředníky zvolily pro řízeni toho klubu.

Také všem bratřím a sestrám vědět dávám, by též pamatovali a do příští schůze, která bu­ de konána dne 2. ledna 1938, se v hojném po­ čtu dostavili a tak té naši mládeži radou a jin­ ším přispěli. Bude to první achůze po Novém roce a s novým rokem započneme pracovat ru­ ku v ruce pro blaho naši bládeže.

Ku konci vám, bratří a sestry, přeji všem ze srdce radostné a veselé svátky vánoční a nový nastávající rok 1938 by byl úrodný, by hodně nových členů vstoupilo do naši S.P.J.S.T. Zvlá­ ště též to samé přeji celé redakcí Věstníku, br.

F. Moučkovi za uveřejňování mých dopisů za celý rok, též svatou trpělivost na příští rok, neb zase jsem zvolen co dopisovatel.

Tak na shledanou dne 2. ledna 1938 v síni řádu Vyšehrad na Bayersville. V pádu špatné­ ho počasí o týden později.

Za řád Vyšehrad číslo 48. S.P.J.S.T. jsem váš spolubratr, K. F. Chalupa, fadový dopísov.

Řád San Antonio čís. 133.

San Antonio, Tex. Ve výroční schůzi řádu San Antonio čís. 133 zvoleni byli následující úřednicí pro pi'íští rok: Předseda, br. F. Malý; místopředseda br. L. V. Kallus; tajemník, br. Louis Dressler; účet­ ní, br. Emil J. Buček; pokladník, ses. S. C. Bundilová; průvodčí, ses. Sophie Malý; i'ádový lékař, Dr. CJ. B. Kitovski. Výbory budou jmeno­ vány ve schůzi lednové.

Mimochodem podotýkám, že resoluce roze­ slaná H. Ř., a která čtena byla ve schůzi li­ stopadové, kterou se H. Ř. zplmooňoval k odpo­ čítat poplatek ku krytí výloh H. Ř. z poplatků úmrtních ze tříd B až I. Náš řád chová plnou důvěru k úředníkům H. Ř. a jestli se stala chy­ ba v minulých sjezdech, pak nevidím pi'.'íčiny chrlit nedůvěru na vedoucí H. Ř., ale trochu pocuchat vlasy těm pekařům, ktefi to upekli.

Jest-li se nemýlím, sjezd je nejvyšším tělesem Jednoty, který řídí osudy Jednoty a ty jsou nedotknutelny a neměnítelny až zase příští sjezd zasedne a že tvůrěi siíou sjezdu jsou zá­ stupci řádů, každým řádem voleni, jsou tedy oni delegáti těmi pekaři, kteří pak hotový ko­ láč předají zvoleným úředníkům H. Ř.

Proč tedy řády nedají svým zástupcům ná­ vod k volbě úředníků H. Ř., aby volili nějaké nadlidi, kteří nikdy nechybí, kteří si nechají bez námitek vynadat a spolknou všechno o­ sočování a podezřívání a ktefí budou praco­ vat do úpadu zdarma.

Nepopíratelné je, že platy mohly být rozdě­ leny dle zodpovědnosti a s tím vypomáháním v úřadovně je to ovšem hádankou, nevím jest­ li výpomocný vypomáhá ve všem, totiž všem, neb jen jednomu - a to také mělo být vyře­ šeno sjezdem v tom smyslu, že jeli třeba výpo­ moci, ať si ji úřednici financují sami. Pak ale bylo by nelidské a nebratrské, zvát a s celou jistotou očekávat, Medníky H. Ř. každou ne­ děli při všech jubilejních slavnostech a řádo­ vých okázalostech, bez ohledu, že na pozvání vždy vyhoví a každou slavnost řádů svou pří­ tomností zpestří, ačkoliv pro takové neděle a mnohdy noci obětovat museli, že to cestování mnohdy bylo hodně nepohodlné a nepřííemně následkem horka a jiných cestovních slastí. Řád Vyšehrad, číslo 48., Taylor, Texas.

Ale ty platy a když už byly stanovené sjez­ Ctěná redakce Věstníku, bratři a sestry! dem tak jak jsou, tedy s tím nehýbejme, s tou V prosincové schůzi náš řád dokončil volby vypomoci, to měli lépe rozřešit ve sjezdě. A s na příští rok, a pak bylo odhlasováno, aby mlá- ··· tím svoláváním schůzí to je ovšem talc trochu dež si založila svůj klub, ve kterém by se schá­ mrhání, však myslím, že kdyby bylo vice dů­ zeli a všeliké zábavy si dělali, jako divadla, vý­ věry k těm, kteří byli do ůředů našimi vyslan­ stupy, zpěvy, všeliké hry atd. K tomu účelu by­ ci zvoleni, a kdyby někteří si neosvojovali ja­ la jim naše spolková síň propůjěena, Proto kousi oprávněnost na podezřívání a klackování vám, drazí rodiče, dávám vědět, byste vaše dít­ těchto, že by se mnoho nechalo vyřidlt, bez svo­ kY poslali tam, kde budou v krásné zábavě. kde lává.ní mimořádných schůzí; za okolností stá-

vařících, těžko je brát zodpovědnost bez schů­ zí, které ovšem stojí vaše peníze.

Co mne hrozně překvapuje je to, že předse­ da H. Ř. byl s tak strhující většinou zvolen, ta­ jemník jednohlasně, a přece jsou to ti dva, po kterých se všechny ty výbuchy svážejí jako hrom po hromosvodu. Jmenuji jen ty dva, že už těch hromů se po nich obou a úplně bez pří­ činně svezlo hned počátkem února nespočet­ ně a ovšem jak dalece pamatuji před každým sjezdem. Proč? Byli vždy zase zvoleni a přes všechno osočování řidílí přání Jednoty .poctivě!

Neberu v ochranu ani jednoho, ani žádného úředníka H. Ř., neb jeden každý je dost za se­ be, by se proti klackcvání ohradil a se ubrá­ nil, ale to skoro až hnusné ,ty výpady obalené podezfíváním, proti H. Ř. namířené, čísti. Věst­ ník je čten členy i nečleny, a pak běžme a snažme se získat nového člena, tak se jen u­ smějí. Zlobme se na takového krajana neb kra­ janku, tu omladinu, do které vkládáme svou důvěru, že dává přednost jinonárodním výdě­ lečným poj. společnostem, vždyť čte ve Věst­ níku· kritiky, které vedoucí H. Ř. skoro obví­ ňuji z nespolehlivosti a takové nakousnuti, proti kterému .se ani nemůžeme ohradit, neb není to pNmé obvinění, ale víc mluví, a je víc dráždivé, nežli plné kousnutí. Snažíme se naši mládež získat pro naše spolky, nutíme jim na"' še orgány, v kterých mimo poučné i zábavné četby je dost nemístné hořkosti, které .ani ne­ baví, ani nešlechtí a o poučení ani nemluvím.

Bratl'i a sestry! Teď s pl'ichodem vánoc a Nového roku, slibme si, že příští nový 1:ok bude rokem opravdového bratrství a že budeme-li vidět chybu, pC,ukažme i1a ni s opravdovým bratrským zpílsobem, neboť jsme jen lidé, chy­ biti je lidské, chyba měla se napravit, ale po­ dezi'íváním, - míním neoprávněné, zl:omysl­ né podezi'ívání - je nelidské a napravit se ne­ dá., i když je třikrát odvoláme. Člověk, který 11ikdy nechybil, také nic neudělal, neboť je nemožno, by kdos pořad pracoval a tvořil, bez chyby. ~ Zajisté lrnždý, kdo se blíže znal se zesnulým bratrem organisát~rem Frank Kadankou, s opravdovou lítostí vyslechl smutnou zprávu o jeho odchodu. Mužeme Hci, že položil život pro dcbro a vývin Jednoty, že zemřel ve službách této. Za jeho návštěv zde, mnohdy·jsme seděli do noci a probírali práci a rozmach naší Jed­ noty, v mnohém jsme se rozcházeli, ale nevy­ nadali jsme si, že jeden neb druhý jsme v chy­ bě, neboť jsme se v některých bodech rozchá­ zeli, ale oba jsme měli na mysli dobro celku.

On byl jeden z těch, kteří měli při práci orga­ nisační na mysli nejdřív dobro Jednoty a pak teprve hmotný prospěch, s kterým by se radě­ ji rozdělil, neboť byl až pl'.-íliš skromný.

Mcje soustrast patfi pozůstalé rodině a Tobě, pi'íteli a bratře, pati'.'í věčná památka a vzpo­ mínka.

Přeji veselé Ván::icea šťastný Nový rok všem úfodníkúm H. Ř., pořadateli, všem bratřím a sestrám v naší S. P. J. S. T. a ovšem, že našim San Antonským nejveselejší! Všechny zdraví, L. Dressler.

Z Houstonu, Texas.

Minulou sobotu, dne 11. prosince bratr Fred. Čmelka, člen fadu Pokrok Houstonu a slečna Bohumila Studených, dcera manžeUi Stude­ ných, členů řádu Pokrok Houstonu uzavřeli navzájem stánky svého svobodného žití a bu­ dou se plaviti na :mol'i života ve společné lo­ dičce manž,elství. Ob:mm mladým novomanže­ lům přejeme mnoho zdaru a štěstí na jejich životní dráze. S. P. S.

Řád Rovnost, číslo 7., Caldwell, Texas. Řád Rovnost čís. 7. ve schfizi odbývané dne 12. prosince zvolil si následující úředníky pro rok 1938: Jos. Dušek, předseda; P. A. Budník, místopředseda; Jan Jurčák, účetnik; J. J. Du­ šek, pokladník; F. B. Dušek, tajemník. Nemo­ censký výbor: všichni členi.

S bratrským pozdravem, Fr. B. Dušek, tajemník řádu.

Pruměrný muž jest pl'iliš skromný říci, že jest lepši nežli druzí - ale jest ochoten připu­ stiti, že jest odlišný.

<,

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

Y:ISTN'ÍK

...... o.

IJJ

teni zamyslila a oknem ven dívala na holé na cestě pěkně poděkovat se musí a p. - to ne­ stráně a zasněžené údolíčko, že tam vidí raj­ uměla, poněvadž vira na ně příliš v ni vkořeně­ skou zahradu, palác z drahého kameni, pta­ na byla. U ní byla veškerá příroda. oduševněna eobNA ctvo ohnivých barev, paní, jimž zlaté vlasy od dobrými i škodnými duchy; ona věřila i v zlé­ hlavy splývají, a zamrzlá řeka že se ji promě­ ho ducha pekelného, kterého Biih na svět po­ Obrazy z venkovského života. nila v modravé, vlnící se može, na jehož vl­ sílá, aby zkoušel lid boží, ona to vše věřila, ale nách krásné vily v lasturách perlových se nebála se, majíc v srdci pevnou, nezvatnou dfi­ houpaly. Sultánovi, který natažen na podlaze věru v Boha, v jehož moci celý svět, nebo i pe­ EVČE radostí poskočilo a hned bedlivě pís­ chrápal, nesnilo se o té cti, kterou mu chlap­ klo, a bez jehož vůle člověku vlas s hlavY ne­ menky prohlíželo; ochotný Vilím nabízel ci mnohdy prokazovali, držíce ho v zamyšlení sejde. se, že ji naučí: i, e, a, o, u, ale ona schováva­ za nějakého zakletého prince. A jak milo bylo Tu důvěru hleděla také vštěpovat v srdce dět­ jíc tabulku za záda, povídala: "Já nechci od v sednici, když se smrklo! Vorša okenice za­ ské. Proto, když Vorša na den Lucie začala mlu­ tebe, ty to neumíš jako pan učitel". vřela, v kamnech praskaly smolné otýpky, do vit o bílé ženě, babička ji hned okřikla, doklá­ "Bodejť, nebudu umět abecedu, když čtu :, prostřed sednice yYsoký dřevěný svícen se po­ dajíc, že Lucie jen noci upije. Nejlepší to umě­ knihy," horšil se chlapec uražen. stavil, do železných ramenou plápolající lou­ la Míla; on vždy chlapcům yYřezával buď saň­ "Ale v knize to není tak," odbývala ho se­ če se zastrčily a kolem dokola lavice a stolič­ ky, pluhy, vozíčky nebo dělal louče, a chlapci střička. ky se postavily přšstevnícím, pro něž mimo to se od něho nehnuli. Když byla o něčem strašli­ babička pokaždé Vošatku křížal a švestek u­ "Jej, jej, tys hloupá!" spráskl ruce chlapec. vém řeč a Vilím se k němu tiskl, říkal: "Nic se chystala pro poslinku. S jakou dychtivosti če­ "Nešť si!" pohodila hlavou Adélka a šla s nebojte, Vilímku; na čerta vezmem křiž, .na. kaly děti, brzo-U dvěře u síně klapnou a přá­ tabulkou ke světlu. strašidla hůl a vymlátíme jim." To se chlap­ stevnice ve dveřích se ukážou! Neboť o přást­ cům líbilo, a s Mílou byli by šli třebas o půlno­ Co se ti dva o učenost hádali, dělal Jeník v vách babička dříve nezačala povídat, až se ci kamkoli; a babička mu přikývnouc říkala.: kuchyni Sultánovi a Tyrlovi koncert, troubil předleny sešly. Přes den prozpěvovala si ad"Inu, což je to všecko platno, muž je přece jen na trubku a spolu také bubnoval na hubinek, i.:,entni písně. · muž!" co mu byla matka z jarmarku přinesla. Psům Dokud děti ještě babičku tak dobře neznaly, nemusela být ta hudba velmi příjemná; měli "To je pravda, a Jakub neboji se ani čerta. její dobré a špatné chvíle, myslily, že musí a čumáky zdviženy, Sultán štěkal, ale Tyl vyl, ani pana správce, který je horši než čert," pra­ musí na ni vymořit povídačky. Babička ale až byla hrůza poslouchat. Babička byla s dce­ vila Kristla. byla hnedlinko s nimi hotova. Buď začala jim rou v komoře, ultládaly nakoupené věci, za­ "No, jak pak," vzpomněla babička, "že mlu­ povídat o pastýři, který měl tři sta ovee, a že­ slechnouc pak tu muziku, úprkem přiběhla. víme o panu správci, máš přece, Jakube, čáku na je na pastvu k lávce přišel, která byla tak "Vždyť pak jsem si to myslila, že je to ten lu­ přijít do dvora?" úzká, že nemohly ovce jinak než jedna za dru­ ciper; v tobě není žily dobré, chlapče! Budeš "I myslím, že z toho nic nebude, žene se to na hou přes ni jít. Teď musíme počkat, až pře­ mlčet!" mne se dvou stran a plete se do toho mnoho jdou," doložila, umlknouc.

Když se po chvíli Jan vzal trubku z úst, ale jakoby byl nesly­ zlých ženských, a ty mi odzpívají." děti ozvaly: "Babičko, už přešly?" říkala: "I šel, co babička povídala, pustil se do smíchu, "I nemluv tak, snad se to dá ještě spravit," co vás napadá, to bude dobré dvě hodiny tr­ řka: "Jen se podívejte na ty psy, jak se zlobí, řekla Kristla zarmouceně. vat, než přejdou." Děti věděli už, co to zname­ že jim dělám muzijcutv ' "Přál bych si to, jako ty, ale nevím. Slečinka ná. Buď zase začala: "No, když nechcete ji­ "Kdyby ti psi měli rozum, tak by ti řekli, správcovíc se přeukrutně na mne hněvá, že nak, budu povídat. Myslete si, že mám sedm­ takovou muziku aby kozel poslouchal, rozu­ jsme vyvedli ten kousek tomu !taliánovi. Ona desát sedm kapes a v každé jednu pohádku; míš? Hned mi to ulož! Věru, budeš-li takový prý si naň myslila, a když ho paní kněžna k vii­ z kolikáte kapsy pohádku chcete, abych po­ nezbeda, že povím letos svatému Mikuláši, aby li tomu poslala na rychlo pryč, zkazila se ji vídala?"

"Třeba z desáté!" volaly děti. ti ničeho nenaděloval," hrozila babička, uka­ všecka osnova. Leží ustavičně správci v uších, "Tedy z desáté; v desáté kapse je pohádka ta­ zujíc Janovi cestu do světnice. aby mne do dvora nebral. To je jedna. Druhá ková: Byl jeden král, ten měl na peci vál! na "No, to bude čistá věc, a v městě povídali, je rychtářovic Lucie. Ta vzpomněla sl, al1ych tom vále kocoura, poslouchejte, bude dlouhá." že svatý Mikuláš nakoupil plný vfiz darů a že byl jejím králem při "dlouhé noci" a poněvadž A bylo zase po povídce. bude letos štědrý, to jest tomu, kdo poslou­ jí tu poctu nemohu udělat, bude míti rychtář Nejhůř ale bylo, když se babička zmínila o chá!" pravila Vorša, zaslechnouc ve dveřích zlost, i jak dá Pánbůh jaro, budu si, myslím, babiččina slova. červené karkulce. To děti slyšet n:emohly, zpívat: "Háj - háj - háječku zelený, už jsem hned utekly; při každé jiné by byly mohly Jakmile druhý den pan učitel přišel, vyta­ já na vojnu chycený" - a Míla začal zpivat, babičku uprosit, ale to nesměly ani špetnout, sila se Adélka se svojí tabulkou a přisedla k děvčata spustila také, jen Kristla pustila se do nechtěly-li poslouchat opakování vlastních druhým; dávala dobrý pozor a po hodině přJ­ pláče. slov. Znajíce již babičku, že jinak nedá, čeka­ běhla k babičce s velikou radosti, že už umí "No, mlč, holka, do jara ještě daleko, kdo vi ly trpělivě na přadleny. Nejdříve přišla vždy všecka písmenka na prvních řádcích, a hned co Pánbůh dá," těšila j, babička.

Kristla, za ní Míla, pak Cilka Kudrnovic ze dvo­ je také babičce říkala i se známkami,.jaké jim Kristla sl ovšem oči utřela, ale přece jen byla ra, Bětčiny a Voršiny známé, někdy přišla i pa­ pan učitel přivěsil, aby si je lépe pamatovala. smutna. · nímáma s Mančinkou a paní myslivcová, a jed­ Matka i· babička byly s ní spokojeny, zvláště "Nemysli na to, však on to tatík snad nějak nou za týden přivedla Kristla s sebou mladou když i druhý den je uměla; protože je ale ča­ spraví," pravil Míla, přisedna k ni.

Tomšovou, pro níž si pak obyčejně Tomeš při­ sto babičce ukazovala a vyslýchána od ní býti "A což bys nemohl přece tím králem být bez šel. chtěla, uměla je konečně babička jako vnuč­ všelikých závazků?" zeptala se babička. ka. "Vidíme," povídala si; "jakživa jsem si ne­ Než se ženské ohřály a ke kolovratům usedly, ''Inu ovšem, babičko, oni chodí někteři chlap­ myslila že bych já se abecedě ještě kdy učiti rozmlouvalo se chvíli o všeličem. Jestli se při­ ci u nás ke dvěma, ke třema děvčatům, než sl mohla, a teď na stará kolena se mi to stává. hodilo které cos nového v domácnosti nebo sly­ nadobro jednu vezmou, a děvčata dělají to ta­ Inu, člověk chce-li býti s dětmi, musí se ně­ šela-li novinu jakou, povídalo se o tom; byl-Ii ké tak. Nebyl bych já Luciin první švihák a ne­ kdy stát dítětem s nimi." jaký svátek, s nimž byl národní jakýs obyčej musel bych posledním být, ale u nás nebylo Jednoho dne vrazil Jan do světnice s kři­ nebo pověra spojena, aneb byl-li svátek zasvě­ slýcháno, aby hoch sváděl dvě děvčata najed­ kem: "Děti, děti, pojďte se podívat, babička cený, i zavdalo to příčinu k rozprávce. Ku pří­ nou, a když jde za krále, je tolik, jako by šel na snesla s půdy kolovrat!" "Je to jaký div?" ká­ kladu večer před svatým Mikulášem hned pta­ svatbu." rala matka děti, vidouc, že se všecky ze dveří la se Kristla Adélky, má-li již za oknem punčo­ "Pak ovšem dobře děláš, že nejdeš," přisvěd­ ženou, i Barunka. Ovšem, div to nebyl žádný, chu, že již se Mikuláši v okolí potlouk~jí. "To čila babička. "Co tu Lucku napadlo, že zrovna ale matka nepomněla, jakých radostí babič­ mi babička dá, až pt'i:jdu spat," řeklo děvče. jen tebe chce, jakoby nebylo dost jiných ho­ ka s kolovrátkem do sednice přinesla. S kolo­ "To si ale nedávejte svoji maličkou punčošku; chů u nás," hněvala se Kristla. vrátkem přišly přástevnice a s nimi krásné řekněte babičce, aby vám půlčlla velkou!" na­ "Pan otec řekl by: proti gustu žádný dišpu­ pohádky a veselé písně. Matka ovšem, tu ne­ váděla Kristla. - "To nejde," ozval se Jan, "to tát!" usmála se babička. těšily ani ty :pohádky, ani písně, ona raději se­ bychom byli my ošizeni." - "Vám beztoho Mi­ Před vánočními svátky střídalo se povídáni děla ve svém' pokojíku a četla v knize ze zá­ kuláš nadělí jen metlu," škádlila Kristla. pohádek a zpíváni písni s rozpráYkami o peče­ mecké knihovny, a když babička říkala: "Po­ "Však on vi svatý Mikuláš, že má babička me­ ní vánoček, jak má která bílou mouku, mnoho­ vídej pak nám něco z těch kronik," a matka tlu ještě od loňska schovanou a že nás nikdy u dá másla, děvčata povídají o "sliváni" (olo­ povídala, nezajímalo to děti ani ty ostatní nebije," řekl Jan; babička al emíníla, že by to va), děti pak těšily se na vánočky, spouštěni tak, jako když začala popisovat vídeňský ži­ mnohdy Jeník zasloužil. svíčiček, na Jezulátko a na koledu. vot, to se všem líbilo, a jestli řekly přáatevní­ Lucie den byl dětem velmi nemilý. Byla po­ XII. ce: "To musí být krása v takovém městě," a­ věra, že chodí tu noc Lucie, bílá to dlouhá a Byl to zvyk jak ve mlýně, tak v myslivně i na niž by si více přály, děti zajisté myslely: "Kýž rozcuchaná žena, a strašily se ji děti, že je vez­ Starém bělidle, že kdokoli přišel na Štědrý den jsme již velky, bychom se tam podívat moh­ me, jesou-li neposlušné. (I na Slovensku pověly!" a Boží hod, jíst a pít dostal do gytosti, a. kdyby ra ta známa, že Lucie, rozsochatá, v plachtě za-, nikdo by nepřišel, babička byla by šla hledat Ale nade vše milo jim bylo všem, mimo mat­ obalená žena, řešeto na hlavě, chodí po měatě.) hosta na rozcestí. Jakou radost měla ale ten­ ku, která je nerada poslouchala, když začala "Bojácnost je pravá nemoudrost," říkala ba­ kráte, kdy z nenadání přišel před Štědrým babička povídat pohádky o princeznách se bička a neměla ráda, když se děti strašily ně­ dnem syn Kašpar a bratrův syn z Olešnice! Ce­ zlatými hvězdami na čele, a rytířích a prin­ čím; ona je učila nebát se ničeho, leda hněvu lého půl dne plakala radostí a přes chvíli od cích zakletých ve Ivy a psy aneb dokonce v božího, ale vymlouvat jim některé pověry, ja­ pečení vánoček odběhovala do sednice, kde pří­ kameny, o oříškáeh, v níehž složeny byly celé ko to otec vždy činil, kdy~ mu začaly povídat o chozí mezi dětmi seděli, aby se na syna podí­ drahé obleky, o zlatých zámcích a mořích, na vodníku, prašívcí, světýlkách, o žhavých mu­ vala, aby se bratrovce zeptala, co dělá ten neb jichž dnu krásné vodní pany přebývají. Mat­ žích, kteří se mnohdy před člověkem kutálejí ta v Olešnici, a dětem· opakovala nejednou: ka netušila, když se Barunka mnohdy při plejako otep slámy, jimž ale za takové posvícení "Jak tuhle vidíte strejčka, tak byl v tvá.fl také

BABAi c K A

D

•;

Strana 18. váš dědeček, jen ite zriist po něm nemá." Děti prohlížely strejčka se všech stran a velice se jim líbili, zvláště to, že mile na každou jejich otázku odpovídali.

Každý rok se chtěly děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vůle byla dobrá, ale tělo slabé. Na štědrý den štědře podělen byl kde kdo, i drůbež a dobytek dosta­ ly vánočky, a po večeři vzala babička ode vše­ ho, co k večeři bylo, po kousku, polovičku ho­ dila do potoka, polovic zahrabala do sadu pod strom, aby voda čistá a zdravá zůstala a země úrodná byla, všecky drobty pak sesbírajíc ho­ dila "ohni", aby "neškodil".

Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: "Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj mi­ lý dnes;" a v světnici slívala děvčata olovo a vosk, děti spouštěly svíčičky v ořechových sko­ řepinách na vodu.

Jan tajně postrkoval mísu, v níž voda byla, aby se hnula a skořápky, představující loďku života, od kraje ku středu se houpaly; pak vo­ lal radostně: "Dívejte se, já se daleko, daleko dostanu do světa!"

"Ach, milý hochu, až se dostaneš do proudu života, mezi víry a úskaliny, až budou vlny loď­ ku tvého života smejkat, pak budeš vzpomínat toužebně na tichý přistav, z něhož jsi vyplul," řekl1:1, si tiše matka, rozkrajujíc jablko chlap­ covo "na štěstí" v příční polovičce. Jádra tvoří­ la hvězdu, tři čisté paprsky, dva pak byly ne­ úplné, od červa sežrané. Odložíc je s povzde­ chem stranou, rozkrojila druhé pro Barunku, a vidouc opět hvězdu zatemnělou/povídala si: "Tedy ani jeden, ani druhý nebude úplně šťa­ sten!" Rozkrojila ještě pro Vilímka a Adélku a v těch byly zdravé hvězdičky o čtyřech paprs­ cích. "Ty snad", myslila matka, a Adélka vy­ trhla ji z myšlení, štěšujíe si právě, že její lo­ dička nechce plout od kraje a svíčička že už dohořívá.

"Však moje také shasíná a nepřišla daleko," pravil Vilím.

V tom trkl zase někdo do nádoby, voda se ry­ chle rozhoupala a lodičky uprostřed plující se potopily. ''Hečte, hečte, vy dříve umřete než my!" zvo­ lala Adélka s Vilimkem. . "Co je vie, jen když jsme byly daleko", odpo­ věděla Barunka, a Jan přisvědčil; matka ale smutně dívala se na ta shaslá světla a před­ tucha zmocnila se její duše, není-li přee ta ne­ vinná dětská hra věštbou jich budoucnosti.

"Přinese nám Jezulátko něco?" ptaly se děti babičky potaímo, když se zaělo uklízet ze stolu.

"To já nemohu vědět; uslyšíte, jest-li zazvo­ ní," řekla babiča. Děti menší postavily se k ok­ nu, míníce, že Jezulátko musí jíti okolo oken a že je uslyší. - "Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet?" pravíla babička. "Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným. dětem po. andělíeh, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšite nic, než zvonků hraní." . Děti se dívaly do oken, nábožně babičku po­ ·,slouchajíce. V tom kmítla se okolo oken světlá zář a z venku zazněl hlas zvonku. Děti sepjaly ruce. Adélka pak šeptala tiše: "Babičko, to světlé bylo Jezulátko, viďte?" Babička přisvěd­ čila; v tom také matka do dveří vcházela, o­ znamujíc dětem, že v babiččině světnici Jezu­ látko jim nadělilo. To byl shon, to bylo rado­ sti, když viděly osvětlený, okrášlený strom, a pod ním krásných darůl Babička sice neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo, ale líbil se jí; dlouho před vánocemí vždy už sama pa­ matovala na strom a dceři okrašlovat ho po­ mohla. "V Nise a v Kladsku panuje vesměs ten způsob; víš-li pak se pamatovat, Kašpare? Byl jsi tenkráte, když jsme tam byli, už . hodný hoch," pravila babička synovi, nechajíc děti tě­ šit se s dary a usednouc vedle něho ke kam­ nům.

"Jak bych se nepamatoval; hezký to zvyk, a dobře. Terezko, děláš, že's jej zavedla; budou to někdy dětem krásné vzpomínky, až se octnou v trudech života. Na ten den si člověk dokonce v cizině nejraději vzpomíná, já to zkusil po ko­ lik let, co jsem ve světě byl. Dost dobře jsem se mnohdy měl u mistra, ale vždy jsem si myslil: Kýž bych seděl raději u matky a měl kaši s me­ dem, buchtičky s makovou odvárkou a hrách se zelím, všecka ta dobrá jidla a přikývla bla-

Ve středu, dne 22. prosínee 193'7.

VlllTRlK vou; "ale ještě jsi sapoměl sušenou míchaninu" (ovoce).

"To víte, o to jsem nehrubě dbal; v Dobrušce říkají tomu muzika. Na něco jiného jsem ale vzpomínávaí, co jsme všíckní rádi poslouchali."

"Však já vím, co myslíš: pastýřskou koledu; to je zde také, počkej uslyšíš to za nedlouho," pravila babička, a sotva to dořekla, ozvala se z venčí u okna pastýřská trouba. Nejdřív odtrou­ bil melodii pastýřské písně kolední, pak začal zpívat: "Vzhůru, vstaňte, pastýřkové, hlásná novina, Spasitel se nám narodíl v Betlémě v chlívě" atd. - "Máš pravdu, Kašpare, kdybych neslyšela tu píseň, ani by mi Boží hod nepři­ cházel tak veselý," pravila babička, posloucha­ jíc s potěšením. Pak ale šla ven a naložila pa­ stýřovi do mošny výsluhu, Na Štěpána šli chlapci na koledu do mlýna a do myslivny; kdyby nebyli při.šli, panímáma byla by myslila, že snad strop spadl a sama by byla na Staré bělidlo přiběhla. Bertík a Fran­ tík zase navzájem dolů. přišli koledovat.

Uběhli vánoční hody; děti povídaly si už za­ se, že přijdou tři krále, a pan učitel, že přijde psát tři krále na dveře a koledovat, a po třeca králích slavily přástevníce teprv "dlouhou noc".

Ovšem na Starém bělidle a ve mlýně nebylo to jako ve vsi, kde bylo mnoho chasy; tam si voli­ li královnu a krále, byla muzika, strojila se pře­ slice a vrkoč se dával. Na Btarém bělidle vy­ strojila se dobrá večeře, přástevnice sešly se, zpívalo se, jedlo, pilo, a když tu najednou za dveřmi ozval se řlašínetl, začalo se, v kuchyni tančit. Přišel také Tomeš, pan otec i myslivec, pl'išli ještě někteří a taneček byl spořádán. Ku­ chyň byla ovšem cihlami vyložena, ale děvčata si z toho nic nedělala, a kterým líto bylo střeví­ ců tancovala bosa.

"No, jak pak, babičko, mohli bychom spolu trochu faldy provětrat?" šklíbil se pan otec, přijda ze sednice, kde staří seděli do kuchyně mezi tancující ,kdež i babička byla, neboť mu­ sela dohlížet na tu malou drůbež, která pletla se v prostřed kole spolu se Sultánem a Tyrlem.

"I milý pane otče, bývaly časy, kdy jsem ne-, dbala, třebas plné nohy krvavých mozolů byly, jen když jsem tančila. Jak jsem se v hospodě nebo v létě na mlatě . ukázala, už křičeli hoši: "Madlena je tu, hrajte kalamajku, vrtákal" Hajdy, Madla letěla do kola. Ale teď, ty miij Bože, jsem jako pára nad hrncem."

"Což je o to, vy jste ještě jako křepelka, ba­ bičko, mohli bychom přece zkusit taneček, mi­ nil pan otec, zatoče pykslou mezi prsty.

"Tuhle je tanečnice, pane otče, ta zná se to­ čit jako vřeteno," smála se babička, berouc za ruku mladou Tomšovou, kteráž právě stála za panem otcem a rozmluvu jejich poslouchala.

Vesele vzala mladá žena pana otce za ruku, Kudrnovi řekla, aby zahrál tu první zvolna.

Kudrna drže v jedné ruce kus jahelnfka, z ně­ hož pro ukrácení chvíle jedl, spustil soused­ skou, a pan otec musel chtěj nechtěj do kola a chasa pustila se do tleskání, až panímámy vy­ šly ze sednice, podívat se, co se to bylo přiho­ dílo. Když tam byly, vzal Tomeš paní mlynář­ ku k tanci, pan otec roztancován provedl ho­ spodyni, a tak si chvili staří poskočili, babič­ ka pak se panu otci smála.

Sotva bylo po "dlouhé noci", již byly zase ho­ dy ve mlýně, zabíjeli prase, smažili šišky, při čemž museli být přátelé ze Starého bělidla, a pan myslivec; pan otec poslal pro ně saně. Poz­ ději byla ta sláva v myslivně a nejpozději u Prošku. A tu zase při.šli jednoho dne s Dorotou.

Králem Diokleciánem byl Kudrnův yiiclav, Do­ rota panna byla jeho sestra Lída, dva dvoření­ nové, soudce, kat a jeho holomci byli dva chlapci ze žemova, Holomci a dva dvořeníno­ vé nesli mošínky na dary. Před Proškovíc byla dlouhá sklouzačka, tam se obyčejně páni herci zastavili a trochu se klouzali; Dorota panna se na ně dívala skroušeně, zimou se třesouc. Po­ bízela je sice, aby šli, ale její hlas proti tolike­ rým hlasům nevystačil, a musela mnohdy být svědkyní jejich hrudování se, jestli jeden do druhého při klouzání strčil, Konečně vešli do stavení, kde je psi s náramným štěkotem vítali, děti ale s radosti. U kamen si spravovali šat a složili mošny. Byl to jednoduchý oblek; Dorota panna měla bratroví boty, přes svoje sukně bí­ lé kamrtuehové šaty, vYPůjčené od Mančinky, na krku korále, misto roušky máminu bílou

plachetku a na ni papírovou korunku. Chlapci měli přes oblek bílé košile, okolo pasů strakaté šátky a papírové čepice. Dioklecián měl také korunu a měl plášť přes rameno viset, máminu květovanou nedělní zástěru, kterou mu ze zvlá­ štní ochoty zapůíěna, Když se trochu ohřáli, postavili se doprostřed sednice a začali svů] kus provozovat; děti ho sice slyšely každičký rok, ale vždy se jim velice líbil. Když pak král Dioklecián pohan Dorotu pannu křesťanku od­ soudí, aby zemřela rukou katovskou, vezmou ji holomci pod paždí a vedou na popraviště, kde na ni kat s napřaženým mečem čeká a hroz­ ným pathosem zvolá: "Doroto, panno, klekej, nic se mého meče nelekej, skloň jen hlavy hr­ dinsky, setnu já ti ji mistrovsky." Dorota pan­ na klekne, skloní hlavu a kat setne ji korunku s hlavy, již holomci zdvihnou. Pak se všickni pokloní, Dorota panna dá si korunku zase na hlavu a postaví se ke dveřím do kouta.

"Vidíme, jak to ty dět hezky umějí, až milo poslouchat," povídá Vorša.

Babička je také velice pochválí, a hojně ob­ darováni vyhrnou se herci ze dveří. Za stave­ ním prohlídnou si, co dostali; potravu král roz­ dělí hned, ale peníze strčí do své kapsy, poně­ vadž on co řiditel celé výpravy jediné právo k tomu měl a takové výlohy a odpovědnost na so­ bě nesl. Po takovémto spravedlivém rozdělení pustili se herci k Rlesenburku, Proškovic děti opakovaly si po kolik dní průpovědí z těch de­ klamací a provozovaly Dorotu. Jediná matka nemůže pochopit, jak se Icomu taková hloupost líbit může.

A to už zas byly "ostatky", a v neděli pi'ijely z města pěkně sáně, na koních rolničky, které na dvorku tak silně zazvonily kdykoli sebou ko­ ně pohnuly, že vrána, zimní to navštěvovatelka Proškovic záspí, rychle uletěla na jeřáb, a ku­ ry i vrabci s velikým podivením na spřežení se dívali, myslice si asf: Pro pána krále, co pak to má být! Přijeli pro rodinu Proškovic, aby jeli na masopust ke kmotrovi Stanickému do mě­ stečka. Babička ale nikdy nechtěla jeti; říkala: "Co tam? Nechte mn~ doma, já se mezi pan­ stvo hehodím." Stanických byli hodní, vlidni li­ dé; ale že tam byl hostinec, přišlo rozličných hostů, i na kolik mil, a to nebyla společnost pro skromnou babičku. Když večer přijely domů, vypravovaly děti babičce, co měli dobrého, při­ nesly ji výsluhu, chválily hlučnou muziku, kte­ rou slyšely a povídaly, kdo tam všecko byl. "A hádejte, koho jsme ještě viděli?" pravil Jan. "Nu, koho pak?" babička na to.

"Kupce Vlacha, co k nám jezdí a co nám dá­ vá vždy fíky. Ale vy byste ho nepoznala, nebyl tak špinavý, jako když k nám přijede; ustrojen byl jako kniže pán a měl zlatý řetěz u hodi­ nek." "Čeho dost, snadno s nim plýtvat," řekla ba­ bička, "ostatně", doložila, "vy také nejdete me­ zi lidi v šatech, v nichž se doma válite, to je dlužen člověk společnosti i sobě, chodit si v či­ stém šatu, když to múže být/' "Ale ten musí být bohatý, viď.te?" mínili dě­ ti.

"Nevím, nebyla jsem v jeho truhle, ale mí\:že být, umiť on dobře prodávat."

Poslední den masopustu přišly ještě s veli­ kým povykem maškary, v čele sám masopust; byl celý ověšen hr.achovinou jako medvěd'., V každém stavení utrhly z něho hospodyně kou­ sek a schovaly. Ten kousek hrachoviny z ma­ sopustu dávaly husám do hnízd, když je nasa­ zovaly, aby dobře seděly.

Pochoval se masopust a s nim konec učiněn zimním radovánkám. Babička zpívala u kolo­ vrátk:u postní písně; když děti k ní přisedly, povídala jim o životě Pána Krista, a první post­ ní neděli oblékala smutkový oděv. Dny byly del­ ší a slunce mocnější teplý vítr sežíral sníh na stl'áních. Slepice již .zase vesele krákoraly po dvoře, hospodyně, když se sešly, mluvily o na­ sazování vajec, o setí Inu, hospodái'i chystali pluhy a brány. Pan myslivec, když chtěl z pro­ tějšího lesa pfono na Staré bělidlo, nemohl již přes řeku; led pukal a pómalu se kus po kuse poroučel, jak pan otec fikal, když ráno k stavi­ dlu dohlížet chodil a na záspí Pl·oškovic chvil­ ku u babičky postál.

(Pokračováni.)

.,

Ve středu,

dne 22. prosince

~ . osvtrA.

Strana 11.

Vf:STNÍlt

1937.

íl

Hleděl jsem na severní pól.

Lincoln Ellsworth. ÝM největším snem již od nejrannějšího

M dětství byla výprava k severnímu pólu.

Proměnit tento sen ve skutečnost pomohl. mi teprve slavný Amundsen. Nešlo to ovšem jen tak hladce; zvláště moje předchozí samostatné pokusy znamenaly velmi mnoho neúspěchů a zklamání.

Setkal jsem se s Amundsenem po prvé v Pa­ říži, a to v době kdy právě zapadala opona za krvavým jeviště tragedie světové války. Konal zde přípravy k vyzbrojení své lodi "Maud" pro druhou polární výpravu. Setl,ání s ním bylo největší událostí mého života. Pro Amundsena nebylo ovšem ničím víc než jedním z mnoha set bezvýznamných setkání s běžnými a nezná­ mými lidmi. Byl jsem pro něj jenom jedním z tisíců. mladých muži.i toužících po dobrodruž­ ství; a pro takové nebylo v Amundsenově vý­ pravě pochopitelně místa.

Zatím čas míjel. Uplynulo pul tuctu roků.

Jednoho jitra jsem četl novinovou zprávu, kte­ rá rázem úplně změnila celý běh mého života.

Kdo by si pomyslil, že malá noticka v sloupci lodních zpráv jednoho new-yorského deníku mohla mít magickou sílu, že dovedla změnit nekonečný řetěz mých nadějných snů ve fan­ tastickou a vytouženou skutečnost.

A nyní ..:.... co se prakticky stalo.

Pročítaje onoho říjnového rána Herald Tribu­ ne, nalezl jsem v ní zprávu, že do Ameriky při­ jel právě Amundsen, aby podnikl velké před­ náškové turné. Účelem jeho cesty a přednášek bylo získání peněžitých prostředků, dostačují­ cích k vypravení letadla na cestu k severnímu pólu.

Byl jsem nadšen tímto plánem. Zavolal jsem okamžitě Amundsena telefonicky do jeho ho­ telu.

Přirozeně, že mě neznal a že si nedovedl vzpomenout na naše prvé setkání. Vysvětlil jsem mu však v rychlosti, jak značný zájem mám o jeho zamýšlený podnik, a prosil jsem ho, aby mi dal příležitost k rozmluvě s ním.

Jsem přesvědčen, že Amundsen musel za svého amerického pobytu vyslechnout sta podobných rozhovorů. To je již údělem všech velkých ba­ datelů. a cestovatelů. Nikdy jsem se však nedo­ věděl, proč právě moje žádost byla vyslyšena.

Amundsen mi to také nikdy neřekl. Hlavni vě­ ci bylo, že mě pozval na návštěvu. Za necelou čtvrthodinku jsem již stál u dveří jeho pokoje.'

Moje druhé setkání s Amundsenem bylo již mnohem uspokojivější než setkání prvé; snad také proto, že Amundsen měl v Novém Yorku vice volného času, než tenkrát v Paříži, kdy byl zaměstnán konečnými přípravami k tak nebez­ pečné a zároveň tak odpovědné výpravě.

Vyprávěl jsem mu, jak byla již od ranného dětství moje fantasie v zajetí vábením Arktidy.

Byl jsem přímo posedlý touhou po severních končinách. Řekl jsem mu také, jak jsem se před několika lety připravoval na cestu s Ge­ orgem Borupem, chystajícím výpravu do ark­ tických končin. Řekl jsem Amundsenovi, že také vím, že si mě Borup a MacMillan zvolili jenom pro moji velikou osobní zdatnost. Cvičil jsem se k tomu­ to úkolu několik let, poněvadž jsem zamýšlel vypravit se za každou cenu k severnímu pólu buď sám, anebo jako člen nějaké výpravy. Bo­ rupovo úmrtí zmařilo uskutečnění výpravy.

Amundsen naslouchal mému vyprávění s mnohem větším. zájmem, než jsem se vůbec odvážil doufat. Vyprávěl jsem mu dále, jak jsem, nemaje zatím možnost uskutečnit sám svů] sen arktícké výpravy, zorganísoval výpra­ vu za účelem geologického prozkoumání určité části And v Již1ú Americe. Dodal jsem, že se právě chystám na druhou cestu do And, ale že bych raději zamířil k severnímu pólu, než kam­ koliv jinam na světě. Po delší debatě jsme se

konečně dohodli. Byl jsem tedy u cíle svých dávných tužeb. Konečně se měl změnit můj toužebný sen po Arktidě ve skutečnost! Měl jsem několik tisíc dolaru, ale ty byly jen nepa­ trnou kapkou do záplavy výdajů, potřebných k podobné výpravě. Bylo proto třeba shánět další peníze; přtslíbíí jsem, že vynaložím v tomto směru všechny své síly.

Nejprve jsem zajel do Washingtonu, abych navštívil generála Williama Mitchella, tehdej­ šího šéfa letectví, a požádal ho, zda by nám ne­ mohl půjčit některé potřebné nástroje a ne­ zbytnou výzbroj z armádních skladišť. Bylo mí však řečeno.jše by k tomu bylo třeba souhlasu kongresu to by trvalo několik měsíců, Obrátili jsme se proto o pomoc ještě na jiné zdroje '...._ také na aeroklub Amundsenovy rodné země, na Norsko; ale ve všech případech bez­ úspěšně. J;:fezbylo tedy nic jiného, než abych požádal o pomoc svého otce. Nejdříve byl zá­ sadně proti tomu, ale posléze, když se za mne přimlouvala sestra a advokát naší rodiny Ha­ rold T. Clark, svolil a příslíbíl mi vyplatit 17,000 dolaru, potřebých k umožnění našeho pr­ vého polárního letu v roce 1925.

Potom se již rychle blížilo datum uskutečně­ ní mého víekolepého dobrodružství s Amund­ senem v Arktidě.

Historie našeho letu přes Polární moře až do vzdálenosti 120 námořních mil od severního pólu, nepotřebuje velkého komentáře. Naše dvě letadla startovala s ledových plání v King's Bay na Špicberkách kolem 5. hodiny odpoled­ ní 21. května 1925. Po osmi hodinách letu, tedy za dobu, v níž jsme měli dosáhnouti pól, pří­ stáli jsme na první ledové planině, který ský­ tala dostatek místa pro dvě letadla, abychom provedli přesná měření a pozorování. Museli jsme mimo to sestoupit také proto, že polovi­ na našich pohonných hmot byla již vyčerpána.

Zjistili jsme, že jsme na 87.44 stupni severní šířky a 10.20 západní délky.

Vinu na tomto uchýlení od vytčeného směru měl silný severovýchodní vítr.

Tento vítr dul pak zvýšenou silou několik týdnů. Bylo třeba dvaceti pěti dnů namáhavé a vysilující práce k vyproštění alespoň jednoho našeho letadla z polárního zajetí. Truchlivý sten větru ledově bodajícího donutil nás kaž­ dého večera, po celodenním namáhavém od­ klizování sněhu a připravování startovací drá­ hy, k uchýlení do trupu letadla.

Ačkoliv bylo naše těsné obydlí z kovu a silně obaleno jinovatkou, nestačilo k našemu zahřá­ tí. Skromné teplo z našeho "Prímuvu", spolu s teplem vydávaným naším tělem, stačilo sotva k zvednutí vnitřní teploty nad bod mrazu. Ta­ jící jinovatka kapala nám za krk, stékala do našich šálků čokolády, ale to vše, spolu s ostat­ ními strastmi, nedovedlo zlomit našeho ducha.

Nikdy jsem nezjistil pravé pocity svých spo­ lečníků, poněvadž celá konversace nad šálky čokolády se vedla v jazyce norském. Sám jsem bral prostě s neutuchající nadějí vše, co příné­ šel každý další den. Špicberky byly od nás vzdáleny jen osm hodin letu, snad již zítra bu­ deme na cestě k nim I Tato situace trvala 24 dny. Ale dvacátého pá­ tého dne bylo naše úsilí odměněno a naše. oče­ kávání splněno. Jedno letadlo, se šesti muži na palubě, se vzneslo posléze nad ledovou pláň a zamířilo k Norsku.

To je v krátkosti historie samotného letu.

Vědeckým úspěchem výpravy, která si vyžá­ dala tak značných nákladů, bylo prozkoumání 120,000 čtverečných mil doposud úplně nezná­ mých končin, dvojí změření hloubky polární­ ho moře a zjištění, že s evropské strany není směrem k severnímu pólu žádná země.

Co však leželo mezi severním pólem a Al­ jaškou? - Tajemství.

Po našich zkušenostech s letadly jsme se roz, hodlí koupit vzducholoď. Odjeli jsme proto do Italie, poněvadž Mussolini měl jednu, která .se nám hodila jak svou velikostí, tak i příjatelnou cenou.

N 1, postavená podle plánů plukovníka Um­ berta Nobileho ve státních leteckých dílnách a pokřtěna "Norge", byla polotuhé konstrukce, dlouhá 349 stop.př! nosnosti 20 tun. Mohla nést sedm tun pohonných hmot, které vystačily na poháněni tři motoru Maybach o 250 koních po

a

dobu 70 hodin, tedy na vzdálenost 3,500 mil.

Krychlový obsah jejích plynových komor byl 660,000 kubických stop. Mimo to byla opatřena velmi dokonale radiovou stanici Marconiho.

Po přeletu z Italie na Špicberky jsme museli čekat mnoho dní, než mohla "Norge" nastou­ pit cestu přes polární moře. Hlavní podmínkou úspěšného letu byly příznívé povětrnostní po­ měry, Potřebovali jsme jasnou oblohu, doko­ nalou viditelnost a nízkou temperaturu. Tito dva poslední činitelé měli totiž velký vliv na vznosnou kapacitu vzducholodi. Každým stup­ něm Fahrenheita, o nějž poklesla teplota, zí­ skala vzducholoď na vznosti o 80 liber, k nimž pak přibylo ještě 140 liber za každou desetinu pulce, přibyvšího na barometrickém tlaku.

V den startu, 11. května 1926, v 8:55 hodin ráno, vypadala "Norge" jako létající obchod nejrůznějším zbožím. Byly v ní uskladněny vý­ zbroj, včetně stanů, spacích pytlů, lyží, sněžnic, pro ty, kdož nedovedli lyžovat, pušky, nářadí, střelívo, ruční buchar - nejkrásnější kus ruko­ dílné práce, jaký jsem kdy viděl -r-r- vyrobený Oskarem Wistingem na "Maud" a velký sklá­ dací člun. Dva mužové z posádky, Amundsen a Wisting, byli již na jižním pólu a nyní: směřo­ vali společně s námi k severnímu pólu.

Naše zásoby se skládaly ze sušeného masa, čokolády, ovesných biscuítů a kondensovaného mléka. Mohly vystačit 11a dva měsíce pro šest­ nác mužů pří denní spotřebě 500 gramu.

Na stěnách kabiny visely obrazy norského krále a královny, věnované výpravě lodi "Fram" k jižnímu pólu v roce 1910, obraz Ma­ dony, který si příneslí s sebou Italové, a čtyř­ lístek, věnovaný vzdocholodi majorem Scottem, který řídil přes Atlantic britskou vzducholoď R 34. V průčelí visely vlajky Norska, Spojených Státú a Italie, které měly být shozeny na se­ verním pólu.

Dvě hodiny po opuštění King's Bay jsme se již nalézali nad ledovými zácpami. Měli jsme ideální počasí. Slunce zářilo nádherně s oblo­ hy barvy tyrkysu; stín naší vzducholodi, podob­ ný velrybě, plížil se pod námi jednotvárně na tí'pytivých sněhových pláních, prohýbaje se je­ dině v místech, kde vítr a příliv zvlnily ledový příkrov polárních vod anebo kde propukovalo ledovou pi'ikrýkou otevřené moře. Tři bílé vel­ ryby se pod námi ukryly bojácně pod ochranu ledové pi•ikrývky a polární medvěd, zlekaný zje­ vením· a hlukem nevídané obludy, která se po­ hybovala ve vzduchu na místo ve vodě, se ry­ chle poncříl do díry v ledu, rozstříknuv vějíře ledové tříště, 11a nichž zahořel sluneční jas v třpytívé duze.

Když jsme se přiblížili 83 Y2 stupni severní šfrky, pohltilo vrcholky špicberků, přehozené věčnou sněhovou přikrývkou, syté modro jižní oblohy. Tím okamžikem zmizely všechny vidi­ telné znaky života. Zvrstvené mlhy, válející se pod námi jako veliký rozbouřený oceán velkých chuchvalců mlhy, zakryly našim zrakům úplně polární led. Dosálmuvše 88. stupně, museli jsme vystoupit z 1800 stop na 3000, abychom unikli zajetí mlh. Šířka 87.44 - jaké vzpomínky!

Byl dán povel k zpomalení motorů v upo­ mínku. na náš loňský pobyt v této končině, o­ všem asi o padesát rníl dále na východ.

Za letních měsíců není dobře možno oddělit v této šířce dny od 116cí, poněvadž slunce se po­ hybuje lila obzoru fakticky ve stejné výšce po celých dvacet čtyí·i hodiny. Náš greenwichský chronometr nám však řekl, že jsme již na cestě 16 a půl hodiny a že je tedy pi.U druhé ráno 12. května. Mlha postupně mizela a také vítr u­ stával. Navigátor klečel na zemi u postranního okna již od 1.10, skloněný nad svým sextantem a stále konající podrobná měření za účelem pfosného zjištění severního pólu. Náhle vykřikl: "Jsem u cíle!"

Stanuli jsme nad sevemím pólem!

Se zpomalenými motory a s obnaženými hla­ vami, jsme sestoupili až 300 stop a shodili tři vlajky.

I sebo větší a poutavější podnik ztrácí znač­ né množství kouzla ve chvíli svého naplnění.

Lidský duch, poháněný a bičovaný neustále představami bázně a touhy, obrací se pravidel­ ně zády k slunné, splněné stránce událostí. By(Pokračování na straně 20.)

$

•,

Ve středu, dne 22. prosínee 1937.

V:i!iSTNÍK

Strana Ul.

i

Orgán Slovanské Podporující Jednot, Státu Texas.

Official Organ of . Slavonie Benevolent Auo­ eiation of State of Texas.

Uřední

REDAKTOR,-;FRANTA

MOUČKA,;_EDITOB

Vydavatelé Publishers ČECHOSLOVÁK PUBL. CO., '\Yest, Texas

---~-----

--------

Předplatné $1.00 ročně. Do staré vlasti $2.50 Subscription $1.00 a year in advance.

Europe $2.50 a year.

Změny adres zasilaji se do Hlavni ú'řadovn7, ______ F_ayetteville, _Texas_. _ Veěkeré dopisy, předplatné, oznámky, buďtei adresovány na Věstnik. West, Texas Věstník has the largest circulation of llDJ' Czechoslovak Weekly in South.

SVÁT!{Y··POKOJE A MÍRU. Nesem vám noviny, poslouchejte, z betlémské krajiny, pozor dejte - .

Narodil se Kristus Pán, veselme se! z růže kvítek vykvet nám, radujme se!

Z života čistého, z rodu královského nám, nám narodil se!

•

Přijde čas, lidé v řádu kdy novém volní a rovní v pravdě, ne slovem, zákony všechny nahradí láskou, odloží zbraně · s radostným klidem Sláva buď na věčnosti Pánu na výsosti, pokoj všem lidem!

Vánoce, svátky radost! a lásky. Sladké kouzlo vánočních svátku proniká a uchvacuje srdce a mysli všech lidí. Koho máme rádi, tomu proje­ vujeme to vhodným dárkem - v ty dny každé srdce je citlivější, hřejivá láska je prozařuje.

Cosi velkého, nevyslovitelného jako neviditel­ ná tekutina protéká srdcem lidí, protože je to chvíle, o níž praví nesmrtelný básník Vrchli­ cký: - "Dnes všechny struny v srdci znějí, neb radost se jich dotýká ... " Z čeho pramení vše­ cka ta radost? Je dosti známo, že už šerý dáv­ nověk znal tyto svátky, jako slavnost slunovra­ tu. Země na své dráze vesmíru dospěla k bodu nejvzdálenějšímu od slunce a nyní opět se vra­ cí k slunci. A tento návrat slunce, příchod svět­ la, oslavovali naši předkové. Znamenala pro ně naději, že země se vysvobodí z pout zimy a le­ du. Byla to už daleká ozvěna jara, tedy příchod nového života. Křesťanství, na své podstatě tak krásné a jednoduché, přejalo tuto slavnost a oslavuje jím zrození Boha Lásl{y.Tedy pří­ chod Lásky na svět. Dnešní člověk, moderní a etvíltsovaný, rád zapomíná na oboje. Ne1'adtou­ ží po novém, lepším životě, žije se mu pohodl­ něji v neupřimnosti, ve starých zvycích, A jak málo je dosud té lásky na zemi, té čisté, trvalé?

Doba tisíce let je dlouhá doba, jež postačila ú­ plně k uskutečnění ráje na zemi. A k tomu sta­ čilo jen jediné přikázání lásky přikázáni lás­ ky člověka k člověku. Je napsáno na dně každé­ ho lidského srdce. Ale snad proto, že je až na dně ukryto, tak nesnadno se k němu dostává­ me. Zasypáno. pr~cl1~111 návyku a lhostejnosti klesá v sapomeúútí, Pr9to dějiny člověka jsou vyplněny bojem a. krví a ti, kteÍ'Í se postavili proti zlu, padají a. umírají v bratrovražedných bojích, Smíme proto zoufat? Nikoli. Idea Lásky zápasí stále a je na postupu. A třebas konečně vítězství je daleko a. zdá se, jako by pořád uni­ kalo a mizelo nám před očima jako maják v nedohlednu kdesi v bouřlivé noci. Jako by kdo-

si neviditelný kupil překážky na cestu k ni.

Idea přesto vítězi. Co znamenají tedy tyto svát­ ky pro nás? Značí pro nás nejen oddati se plně na chvíli čisté radosti, ale je tu i doba jakého­ si zpytování svědomí a prohlídka účtu z roku minulého. Znamenají svléci starý šat chyb a špatných návyků, lhostejnosti a zloby a na­ stoupiti onu cestu nejtěžší, ale nejjistější a je­ dinou - cestu Pravdy, a jíti po ní k slunci, k světlu duše - k LÁSCE. Proč projevujeme lásku jen dva, tři dny v roeeř Proč hřejivou lásku, přátelské city, ne­ pěstujeme i ve všední dny? Ostatních přes půl čtvrta sta dnů zůstaneme sobci se studeným srdcem? Po vánocích budeme zase se svářiti, vzájemně si překážeti? Vždyť láska, úsměv, přátelský cit, bratrské porozumění - to, co ro­ zehřívá srdce a působí účinlivě na srdce a činy lidské, ničeho nestojí a bohatě odměňuje zase láskou, oslazuje trpký život, dává radost k práci, tvoří šťastné lidi. "Ó přijde" - pravi mistr Vrchlický - "přijít musí chvíle, kdy zmlkne zášť a nenávist, kde bájí bude trpící, kde zla a zmaru na mohyle si dáte ruku, básní­ ci! Co v hloubi ducha tušili jste, proč druhdy svět se smával vám, vzplá ryzí, veliké a čisté jak drahokam a lidstvo váš zpěv v srdce ve­ tkne, víc kol se řízy vaší netkne, vše bude ryzi, velké, svato, ať pero, páka, štětec, dláto, a na­ de vším Buh - láska sám."

Pr~sidcnt dr. Beneš děkuje předsedovi naši Hl. Uřadovny bratru C. H. Ohemoskymu za projev hluboké účasti nad smrtí presidenta Osvoboditele Masaryka, jejž prostřednictvím čsl. konsulátu zaslal za celou S. P. J. S. T. kan­ celáři presidenta Československa. Texaský zá­ stupce vlády Československa, konsul dr. Char­ les J; Hollub, zaslal našemu bratru předsedo­ vi přípis tohoto znění: "Ctěný pane Ghernoský: Soustrastný projev hlavní úřadovny Slovanské Podp. Jedn. Státu Texas, zaslaný Vaším pro­ střednictvím zdejšímu konsulátu a předaný Ministerstvu zahraničních věcí v Praze, byl po­ stoupen kanceláři presidenta československé republiky. Dostal jsem dnes z úřadovny presi­ dentovy vyrozumění, že předložila Váš sou­ strastný projev samotnému panu presidentu Dr. Ed. Benešovi a k danému příkazu mne pro­ sí, abych Vaší organisaci tlumočil díky páně presidentovy. S přátelským pozdravem, MuDr. Charles J. Hollub, konsul.

Okresy k nápomoci bezzemkům vybrány. Se­ kretář orby Wallace schválil výběr okresu pro Texas, v nichž pracovití a spolehliví rentýři budou si moci zakoupiti kus vlastní pudy na nízký úrok a dlouhodobé upláceni. Psali jsme o veledůleáité otázce vládní nápomoci bezzem­ kům nedávno, dnes dle slibu přinášíme dalši kroky, směřující k uskutečněni dalekosáhlého plánu - dopomoci pracovitým lidem k dosaže­ ní vlastní řarmíčky, Následující okresy vybrá­ ny byly s ohledem na vysoké procento rentýřt1 v nich přebývajících a jdou v pořadu: Bowie, Lamar, San Augustine, Cherokee, Houston, Hunt, Van Zandt, Navarro, Dallas, Johnson, Falls, Williamson, Fayette, Wharton, Dewitt, Nueces, Hidalgo, Bexar, Baylor, Haskell, Jones, Tom Green, Reeves, Floyd, Wheeler a Randall.

Kdo a kde může se o kup farmy hlásiti? Žadatel o zakoupení farmy od FSA (Federal Security Administration) musí býti rentýř a u­ sedlík okresu v němž hodlá farmu zakoupiti.

Vlastníci sebemenšího pozemku jsou vyloučeni. Žadatel musí prokázati způsobílost rolničení, čistý rekord; ženatí jednotlivci s malými dětmi, anebo ti, schopní učiniti menší splátku při za­ brání farmy a konečně oni, mající dobytek a polní nářadí mají přednost. Žádost.i podáva­ jí se okresnímu výboru, k tomu ůěelí ustanove­ nému, nad kterým rozhodovati bude státni T. S. A. výbor poradní. Přičinlivým, obzvláště mla­ dým manželům skytá se výhodná příležitost svědomitou prací, šetrností, domoci se vlastní­ ho domova. Záležitost tuto budeme dále sledo­ vati a přineseme o ní vše podstatnější.

Víte-li, že.máme v Texasu padesát sedm pro­ cent rentýřů a některé naše okresy dokonce sedmdesát tři procenta? Až k těmto zarážejí­ cím číslicím, znamenající pozvolný postup k novodobému nevolnictví, přivedl nás systém bezhlavé produkce bavlny, neuvědomělost sta-

vovská, překážející k dosaženi pevné farmář­ ské organisace. Jsou ovšem další příčiny, proč bezzemku. rok od roku povážlivě přibývá, než podstata vší mizerie zůstává - nepochopeni, nedůvěra a lhostejnost k hájení společných zájmu - jednotně. Každá skupina dovedla se spojiti k obraně svých zájmu - bavlnáři, žel, makavé výhody spojení doposud u většiny ne­ uznali. Ku své škodě!

"Vánoční oheň". Mimo ruzných vánočních zvyku severních plemen, náležel i vánoční o­ heň. Když všechno bylo temné a venku chlad­ no, když kolem farmářských obydlí vítr burá­ cel a sténal ve větvích lesních stromu, jak ve­ selý a radostný byl vysoko šlehající plamen vánočního polena v otevřeném krbu a jak jas­ ná proti truchlivému vnějšku zdála se býti do­ bře osvětlená světnice, kde byla celá rodina shromážděna. A jak přirozeným to bylo v době, kdy orba pudy byla zastavena mrazem a sně­ hem a úrody shromážděny - radovati se z vá­ nočního veselí. Proto za dobré nálady, jež při­ cházela z vděčnosti nad dary přírody, lidská srdce se otvírala a lidé si dávali dary navzá­ jem a zvláště chudým, služebníkům a všem na nich závislým a měli dum otevřený pro všecky své přátele a sousedy. Tím způsobem vyvinul se zvyk obdarování, vánoční společnosti se schá­ zely, by rozšiřovaly radost a štěstí mezi lidmi, jichž denní život během ostatních ročních ob­ dobí byl tvrdý a namáhavý.

Jedno velepotřebné. Rolníci v Dánsku nespo­ léhali jen na vládu v úsilí o zlepšení a ustálení výnosu zemědělství, oní vzali svoji věc do vlast­ ních rukou a víceletým promyšleným postupem překonali těžké překážky, cíle svého k překva­ pení rolníků státu jiných - dosáhli. V Dánsku se řadu let už v obecné škole vyučuje o druž­ stevnictví. Jakmile čile chápající žáček dovede obstojně číst a psát, učební osnova podává mu zlehoučka základy rolničení, výhody společné­ ho prodeje a nákupu. Postupem věku nauka družstevnictví pokračuje do hlouby i šíře, vště­ pována jsouc od útlého věku se zajisté do my­ sle i přesvědčeni dobře zakořenila, školák při graduaci - z obecné jak střední školy - ovlá­ dá príneípy.dnršstevníctví teoreticky a je při­ praven, uskutečňovati je v praktickém životě.

Símě vsazené dó mladé úrodné pů:dy, přináší očekávanou úrodu. Smysl a povinnost pro ko­ operaci. Jedei;i za všechny, všící za jednoho. V Dánsku uvědomělé rolníky zastupuji v zákono­ dárných sborech - rolníci. Mají svoje banky, tržnice, velkosklady. Nikomu nekonkuruji, ne­ tvoří stát ve státě, toliko jsou spolčenípro do­ bro a prospěch svého stavu. Jistě máte na my­ sli otázku: co tomu říkají stavy jiné? Obchod­ níci, průmyslnící, odkupníci a bursiáni? Pra­ nic. Vžili se dó hotové situace a jsou konečně s dobrým výnosem rolničení spokojeni, protože konec konců i tam platí věčná pravda, že zá­ klad blahobytu země tvoří výnosné rolničení. V bohaté Americe v družstevnictví doposud ne­ pochopitelně pokulháváme. Naše školy podá­ vají žactvu látku přežilou, pro život nepotřeb­ nou a mimo toho spoustu užitečného času vě­ nují - mičů:m •.. Svépomoc. rolnick~ vyžado:.. vala by - napodobeni z Dánska. Potom by ne­ bylo třeba žadonění o pomoc vlády. · Neočekávanou vánoční nadílku doručil nám poslíček "Katy" dráhy v pondělí a pro celý per­ sonál tiskárny Čechoslováka a Věstníku. Obrov­ ské pekány, jakých v trhu málo k shlédnutí a jež mají vysokou cenu. Kolega Holásek dělal Mikuláše, rozdělivše objemnou krabici do kor­ noutu! Všicí srdečně děkujeme dárci - právní­ mu rádci bratru Aug. Kacířovi a přejeme mu i jeho drahým šťastné a veselé Vánoce! . MÁTE NOVOU ADRESU? Jestliže ano, o­ znamte to účetnímu Bl. Úřadovny bratru Ed. L. Markovi do Fayetteville, Texas. Vydavatelé nemají práva měniti .adresy odběratelti Věstní. ku; oni opravují odresář. výhradně dle návodu z Hl. Úřadovny. Pošlete proto změnu adresy na pravé místo a neopomeňte udati ěíslo řádu, k němuž patříte a k vůlivá správnému vyřízení, označte starou i novou adresu.

"'

...

Není přehnané tvrdit, že tisk vládne světem, protože myšlenky řidí svět, a tisk sděluje a za­ znamenává myšlenky.

Papež Pius k noviná­ řum.

•;

' Ve středu, dne. 22. Pl'Osince 1937.

EDEN dolar a sedmdesát osm centů. To bylo vše. A z toho. bylo šedesát centů v drobných měděných mincích. Tak, jak je Della nastřá­ dala pl'i malých· nákupech. Třikl'át přepočítala své peníze. Stále [en jeden dolar sedmdesát centu. A dnes by1,....:.. štědrý večer.

Někteří lidé žiji již napřed po celé týdny v radostném rozechvěni. Nelámou si hlavy ni­ čím jiným, než jak a kde by mohli koupiti nej­ krásnější dárky pro své miláčky. Jiní lidé zase s bušícím srdcem a plni očekáváni nemohou se takřka dočkat tohoto dne. A jsou konečně lidé, kteři ještě v posledním okamžiku spěchají do obchodů, aby sehnali aspoň nějakou tu malič­ kost. Toho večera snad nemá nikdo tak tvrdé srdce, aby někomu druhému nepříchystal a­ spoň. nepatrné překvapení. Uprostřed velikých starostí jakoby bída zastavila své kroky na ně­ kolik hodin.

Ale na jednom dolaru a sedmdesáti osmi cen­ tech ztroskotá i nejlepší vůle.

Tu opravdu nezbývá nic jiného, než se vrh­ nout na malou rozviklanou pohovku a dát se do pláče. Nic to nepomůže, ale Della tomu pod­ lehla. S malou útěchou, že život je vlastně jen samý vzdech a vzlykot a pouze několik úsmě­ vu. A ty úsměvy ani nestojí za řeč.

Na schodišti se .ozvaly kroky domovnice. Šla přát všem nájemníkům "Šťastné a veselé svát­ ky". Ne bez postranních úmyslů. Nadarmo dva­ krát zazvonila před dveřmi s malou schrán­ kou, nad níž byla měděná tabulka "Petr Villin­ ger". Pokrčila tedy rameny a šla dál. Tabulka byla kdysi lesklá, zářivá. To bylo ještě v době, kdy Petr Villinger vydělával padesát dolarů tý­ dně. Dnes se tento příjem scvrkl na malý zlo­ mek a tabulka na dveřích vyhlížela matně a nevlídně. Právě tak nevlídně, jako obličej Pe­ tra Villinge1:"a, když se večer vracel domu. Ale jenom na chvilku, než mu u dve:ři jeho žena padla kolem krku se stejnou láskou jako tehdy, -když vydělával ještě padesát dolarů. "Péťo," řekla Della a všechno bylo v pořádku. zatím Della přestala plakat a zakrývala sto­ py slz troškou pudru. Postavila se It oknu, od­ kud byl výhled na šedý dvůr a zamračené nebe.

Jeden dolar sedmdesát osm - za to měla udě­ lat radost svému Péťovi? A na to musila ještě celé dlouhé měsíce šetřit a šetřit. To byl celý její úspěch. Výdaje byly přece jen větší než si myslila. T'ak je to s výdaji vždycky. Prožila mnohou šťastnou chvilku, když si vymýšlela, co všechno by mohla koupit Péťovi k váno­ cům. Něco jedinečného, úžasného, krásného.

Della se v myšlenkách zastavila před zrca­ dlem. Staré, těsné zrcadlo s rušivými podélný­ mi pruhy, které dělaly dojem jakoby pršelo.

Bylo třeba vyhledati určité místo, když člověk vůbec chtěl něco vidět. Della našla to místo.

Náhle dostala nápad. Trhnutím uvolnila si vla­ sy a nechala je spuštěné v celém jejich nádher­ ném proudu.

Villingerovi měli jenom dvě věci, na něž by­ li nesmírně hrdi. Byly to Petrovy zlaté hodin­ ky, dědictví po otci a dědovi. Ten druhý poklad byly Delliny vlasy. Její vlasy byly opravdu tak krásné, že "královna ze Sáby by jí byla závidě­ la", jak říkával Péťa. A Della, ačkoliv byla od, jakživa skromná, to uznávala. Byl by to o­ pravdu hřích, kdyby si je dala ustřihnout, tře­ baže dnes již nikdo dlouhé vlasy nenosí. A Petr si zase někdy v duchu maloval, jak by to bylo rozkošné, kdyby král Šalamoun měl spadeno na jeho hodinky a kdyby jak tak sedí uprostřed všech svých zářících pokladů viděl, že Péťa svoje hodinky rozevírá a zase zavírá: "Hodinky - co vás nemá," řekl by mu "hcdíínky nejsou na prodej!".

Pella si nervosně a spěšně upravila své krás­ né hnědé vlasy, vklouzla do starého kabátu a nasadila si čepici. S jasnýma očima a červe­ nými tvářemi se řitlla po schodech dolu, pak vyběhla z domu a utíkala přes ulici až k obcho­ du, nad jehož vchodem byl "nápis "Salon So­ fronie - úprava vlasů všeho druhu". Della se ani chvilku nerozmýšlela a.zastavíla se teprve před paní Sofronií. ' "Chcete koupit mé vlasy?" zeptala se bez de­ chu.

"Kupuji příležítostně vlasy," řekla paní So­ řroníe pomalu a nedůvěřívě. "Záleží ovšem ...."

J

V:l:STNiK

Dárky nejmenších mudrců.

Vánočni povídka.

A pak opatrně změřila celý ten proud hnědých vlasů. "Dvacet dolarů", řekla po nekonečné do­ bě.

"Prosím, dejte mi je," naléhala Della.

Příští dvě hodiny utekly jako v opojení. Del­ la se hnala z jednoho obchodu do druhého, a­ by vybrala nějaký dárek pro svého Petra. A o­ pravdu to, co našla, bylo nepochybně stvořeno jenom pro Péťu. Je to skoro neuvěřitelné, ja­ kou odpovědnost si hned člověk s tolika penězi na sebe bere. Obchodníci byli přesvědčeni, že

NAŠÍ MILÉ JEDNOTĚ K VÁNOCŮIU.

Zaseli seménko, v úrodnou půdu, s péčí se starali o jeho zdar, všichni ho chránili před rukou škůdce, jen aby seménko, nepřišlo v zmar.

Slunéčkem - Podpora bratří a sester, vlažíčkou - Lidskosti příkladný vzor, skutečné Bratrství přemohlo hravě, ; přemnohou pi·ekážku, nevůli -::- vzdor.

Stromeček vyrůstal - nabýval síly, dnes, _jest to mohutný, složitý kmen, ty malé větvičky, řády jsou nové, půvabná kytice slovanských jmen.

Pokračuj Jednoto, v zdárném Tvém díle, vřelé to přání jest, dítek Tvých všech, a k družným šíkům Tvým nechat' přistoupí, každičký poctivý, upřimný Čech!

Dr. Pázdral.

ještě v životě neměli co dělat s takovou nároč­ nou zákaznicí. Ale Della přece nemohla něco koupit, o čem by nebyla bezpečně jista, že je to jedinečné na světě a že nic podobného v žád .... něm jiném obchodě nemají. Zkrátka - byl to skvělý platinový řetízek k Petrovým hodin­ kám. Byl opravdu hoden jeho hodinek. Della to poznala na první pohled. Byl těžký a široký a přece jeho tvar byl důstojně klidný. A jeho cena - jeho cena byla devatenáct dolarů.

Vždyť se Petr již dlouho obával, že mu někdo ukradne jeho hodinky, zavěšené na tenkém ko­ ženém řemínku.. Teď, když bude mít platinový řetízek, bude to už zbytečná starost.

Za zbytek peněz - dva dolary osmdesát sedm centů - koupila Della docela malý stromeček a něco dobrého k jídlu. Pak běžela domů hrdá a šťastná. Prostřela v největším spěchu, při­ pravila stromek a aspoň pětkrát položila dárek pro Péťu na jiné, lepší místo. Potom vyhleda­ la staré želízko a pokusila se - vypadala té­ měř jako školačka - nakadeřit své krátké vla­ sy. Trvalo to hodně dlouho a když se podívala dlouhým zkoumavým pohledem do zrcadla, po­ vzdechla si: "Nezabije-li mě Petr hned na mí­ stě a podívá-li se na mne pozorněji, musí říci, že vypadám hanebně," Ale nedalo se již nic dělat. Hodiny tloukly sedm a v témže okamžiku zaslechla dole na schodišti Petrovy kroky, který se nikdy nezpoz­ dil. Della, která žila s milým Pánembohem v poněkud dětinském poměru a která se ho do­ volávala někdy i při nejvšednějších věcech, za­ šeptala: "Milý Pane Bože, jenom abych se mu nezdála pi'iliš škaredá!"

S tlukoucím srdcem se opřela o stůl, Petr vstoupil a zavřel za sebou dveře. Jak byl bledý a hubený! Potřeboval by nutně nový kabát a také rukavice. Petr zůstal stát jako zkamenělý.

Jeho pohled na Dellu se nedá vůbec popsat.

Della to nevydržela.

"Péťo, prosím tě, nedívej se tak na mě, dala jsem si ostříhat vlasy a prodala jsem je, proto­ že bych to nepřežila, kdybych ti nemohla něco koupít k vánocům. Nezlob se, Péťo, já už jsem si prostě nevěděla rady. A l~dybys věděl, jak mně vlasty strašně rychle rostou, tak řekni pře­ ce něco, Péťo ••. Řekni mí !<šťastné a veselé

.

Strana 18,

vánoce!". Já jsem se tak těšila! Ale· vždyt' ty jsi ještě vůbec neviděl, co jsem ti koupila ••• " "TY sis dala ustřihnout vlasy?" vydechl na· máhavě Petr, jako kdyby každé slovo vážilo metrický cent.

"Ano, dala jsem si je ustřihnout a prodala je, Péťo. Ty mne přece máš 1 takhle rád, že?

Jsem to přece pořád já, 1 s těmi krátkými vla­ sy, Péťo ••• " "Všecky tvé vlasy jsou pryč?" zeptal se Petr ještě jednou a rozhlédl se nechápavě po pokoji.

"Ano, jsou úplně pryč, nemusíš je hledat. Péťo, jsou vánoce. Buď přece trochu něžný ke mně, vždyť já to udělala pro tebe. Mám tě tak ••. " Tu konečně oživl zkamenělý Petr. Vzal Dellu do náručí a my, kteří jsme se zatím diskretně zadívali oknem do temné vánoční noci, zaslech­ li jsme, jak Petr přerývaně říká: "Neboj se Dello, není to tak zlé, ale ten můj dárek pro te­ be - ne - podívej se sama."

Della chvějícími prsty vytáhla ze spousty pa­ píru a niti něco, co nejprve vyvolalo tichý vý­ křik úžasu a hned potom proud pravých žen­ ských slzí, které stékaly na Péťova prsa. V pa­ pírovém obalu byl - skvostný, překrásně řeza­ ný hřeben, Z pravé želvoviny. Della Jej tak ča­ sto obdivovala, když šla mimo výklad - byl to nepochybně nejkrásnější hřeben, jaký kdy le­ žel ve výkladní skříni a jaký si vůbec můžeme představit. Kouzelná síla jeho krásy je znovu a znovu zastavovala před výkladem.

Byl sice zaprášený, ale přece zářil v růšověm hedvábném papíru. "V tvých vlasech by byl te­ prve krásný", řekl zkormouceně Petr. Dalla od­ mítala si zastrčit svů] skvělý hřeben do krát­ kých kadeří. Jen ještě jednou opakovala zapři­ sahajíc se: "Péťo, vždyť mně opravdu naro­ stou vlasy velmi brzo!"

A pak musel Petr obdivovat její dárek. Tma­ vě šedý řetěz matně zazářil, když jej Della po­ dávala.

"Je skvělý, viď Péťo? Kdybys jenom věděl, co jsem se ho nahledala. Teď se budeš stokrát denně dívat, kolik je hodin, že? Počkej, dej mi své hodinky, já k nim přivěsím ten řetizek ...."

Petr však neposlechl. Posadil se na pohovku, založil si ruce do týlu a dal se do smíchu, "Dello, hleď, uložíme si své vánoění dárky a hezky je schováme. Bylo by jich skoro škoda, nemyslíš? A potom, víš, já jsem totiž prodal své hodinky, abych ti mohl koupit ten hřeben ...."

•

Tři velcí králové od Východu byli moudři mu­ ži, podivuhodní mudrci ••• Přinesli dárky dě­ ťatku, ležícímu v jeslích. Ten jejich čin byl nejednou příčinou sporu. Vánoční dárky - je větší štěstí dávat než brát? Po tisicileti se udr­ žela moudrost tři králii až do dneška. Mnozi d'1vtipní lidé ať si pochybuji o ceně vánočních dárkil a prohlašují, že ten velký radostný zvyk dávat a obdarovávat druhé je pošetilost. - Dá­ vat je krásnější než dostávat.

Je to prostá přihoda těch dvou pošetilých dě­ tí, které tak nemoudře obětovaly celé své jmě11í, aby jeden druhému mohl dát vánočni dá­ rek. Ale až jednou padne nad všemi věcmi na světě poslední slovo, pak se jistě ukáže, že ty dvě děti, které to tak pošetflě provedly, byly přece jen nejmoudřejší ze všech. Skoro tak moudré, jako ti. tři králové od Východu.

Farmáři sobě! Zemědělský odbor oznamuje výsledek hlasováni rolníku na okrskových schi\­ zich, pořádaných tohoto podzimu k vllli pora­ dě i hlasováni o plánovitém (řizeném) hospo­ daření. Na těchto schdzich bylo farmářfun po­ dáno vysvětlení o přítomné situaci - nadbyt­ ku úrody - a předložen plán tajemníka orby Wallace, navrhující normálni sýpky (uskladně­ ní přebytků hojné úrody pro roky neúrodné).

Jisté zájmy tento jedině prospěchu farmářt't vý­ hodný program potiraly, na štěstí, rolníci šal­ bu prohlédli a svoje stanovisko dali najevo ná­ sledujícím procentem odevzdaných hlasd: pro řízený osev bavlny vrženo osmdesát procent, pro omezení produkce tabáku osmdesát devět proc. a pro plánovitou produkci obilí a korny sedmdesát_procent. V demokracii většina prá­ voplatně rozhoduje!

%

Strana H.

VIBTNht

DĚTSKÁ BESÍDKA

VÁNOČNÍ UKOLÉBAVKA.

(Jan Neruda.)

Spi, Jezulátko, spi!

Zas chudých lidí chudé dítě, jen do jesliček uloží Tě ach, tolikráte lidstvu dáno a Jidáši vždy zaprodáno, spi, Jezulátko, spi!

Spi sladce na tom seně holém! my dech tajime všichni kolem, vždyt• Tobě, věčné pravdy synku, je také třeba odpočinku, spi, Jezulátko, spi!

Nabeř v spánku nové síly, máš konat ještě mnohou míli, té cesty lidstva ku spasení, té ještě dlouho konec není, spi. Jezulátko, spi!

Za Tvé o bratřích naučeni, svět vezme Tě zas. do mučení, a 'než se lidstva pouta zdrtí, je třeba ještě velkých smrtí, spi, Jezulátko, spi!

Pohádka o jedlové větvičce. to ve velikém městě, kde je mnoho STALOse lidí a mnoho vysokých domů. Šla po ulici

moudrá stará babička. Šla pomalu, jako vše­ chny babičky chodívají, když už jim nechtějí staré nohy sloužit. Najednou se zastavila a sklonila se. Před ni na cestě ležela.zelená jed­ lová větvička.

"I mů] ty světe!" povídala babička. "Kdepak. se tu bereš, jedlová větvičko? Vždyť už je po vánocích a. všechny stromečky jsou uklizené."

"Zvedni mne, babičko," · prosila větévka.

"Vezmi mne s sebou a já ti to povím všechno v tvém pokojíku," Tak babička větévku sebrala a šly spolu do­ mů, "Dej mne do vody," řekla větvička doma.

"Osvěžim se a budu mít dost síly k vyprávění".

Babička natočila čerstvé vody do sklenice a větévka sl ve vodě blaženě oddychla: "Aáá­ áááááchl" A ve světnici zavoněl celý les. Ba­ bička postavila sklenici s větévkou na stúl a sedla si do měkkého křesla k ní: "Teď poví­ dej, větévko. Už jsem ti udělala všechno, co sis přála."

A větévka začala: "Víš ty, babičko, že jsem větévka ze slavné jedle? Já jsem větévka z vánočního stromu republiky."

"Ale jdi, jdi!" divila se babička.

"Ano. Strom, k němuž jsem patřila, stál na velikém náměstí, zářilo na něm mnoho a mno­ ho barevných světel a chodilo kolem mnoho a mnoho lidí. Všichni lidé se na strom dívali a každý říkal: ·"To je krása!"

"Ach," povídala babička, "já už jsem moc stará. Málo kam chodím, protože už mi neslou­ ží dobře nohy. Viš, se mnou je nejlépe ke kam­ mim, aby se staré kosti prohřály. A tu v té le­ nošce je mi tak dobře. Klímám si tu tak klí­ mám a nechávám si zdát o tom, jak jsem by­ la mladá a jak byl tehdy krásný svět. - Ale, větvičko, tenkrát nestály na náměstí žádné stromy republiky.''

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

do pokladničky vhodil celou 1 Kč. "Však jsem "To věřím," smála se větvička. "Vždyť, když byl ještě loni bez práce, a ty, milý stromečku, ty jsi byla mladá, ještě ani republika nebyla". tys potěšil i moje děti. Tu máš zase pro jiné."

"To máš pravdu," pi•ikývla babička. "Neby­ A šel jiný tatínek a ten ohrnul nos nad Stro­ la republika. Ale teď mi pověz, pro koho sta­ mem republiky, zdvihl límec kabátu a řekl: vějí na náměs . ti stromy. Pro koho svítí na těch "Člověk má dost vlastních. Ještě se budu starat stromech barevné žárovky. Pro koho je všech­ o cizí." Ale byli, babičko, lidé, kteří tam dávali na ta vánoční krása?" mnoho peněz. Celé deaetíkoruny _.;. ba i všeli­ "Pro děti, babičko." jaké jiné peníze, které jsem předtím v životě "Pro děti? - Ale to přece není zapotřebí. neviděla. Povídali si ti páni pod stromem, že Děti mají vánoční stromy doma u svých ro­ letos bude pomoženo mnoha dětem. A víš, ba­ díčů, Pod těmi stromy najdou své dárky a dost bičko, nejkrásnější bylo, že také samy děti u­ se poradují. Nač jim ještě stavět stromy na ná­ šetřily třeba na sobě a přinesly pro své ne­ městí a na ulici?"

"A což, babičko, děti, které nemají. domov, šťástné kamarády. Viděla jsem jednu holčič­ ku, jak jí dala maminka, kousek dál na -chod­ které nemají rodičú?" niku, peníz, aby si koupila oříšky. Potom spo­ "Vidíš, vidíš," povídala babička, a ťukla se lu přišly ke Stromu a holčička vhodila peníz prstem do čela. "Já osoba stará, zapomnětli­ do pokladníčky," vá. Na tohle jsem ani nevzpomněla, A bodejť.

"Větvičko milá," řekla babička. "Ani nevíš, To jsem ráda, že jsou v republice tak dobří li­ jak lituji, že jsem také nepřemohla své staré dé a postarají se o radost také sírotkům a o­ nohy a tenkráte, když ten Strom republiky stál, puštěným dětem." jsem si nevyšla. Jak já to jen teď napravím, "A těm, které sice mají laskavé rodiče, ale že jsem těm dětem nic nedala?" přece by neměly doma vánoční stromeček."

"Což jsou také takové děti?" ČESKOSLOVENSKÝ JEŽÍŠ.EK JE NEJKRÁS· "Ovšem. Jejich rodiče nemají práci a mar­ NĚJšf: ně ji hledají. Nemají tedy také ani peněz. Ne­ Dnes vám chci, .mílí kamarádi, povědět ně­ mohou svým dětem pi'ipravit žádnou radost. Ba, co o tom, jakého Je.žíška a Mikuláše mají vaši nemohou jim často dát ani do syta najíst. kamáradí ve. Francii.

Nemohou je ani teple obléknout, ani doma jim Ten vousatý bílý Mikuláš nenavštěvuje fran­ zatopit. často jsou vystěhováni 'na ulici i s dět­ couzské děti, ani ty hodné, ani ty nedobré. Vy mi, protože nemohou platit za byt. Milá ba­ už dnes se zastavujete u výkladních skřín! a bičko, dnes je mnoho dětí bledých, smutných prohlížíte si, co všechno pěkného je připrave­ a nešťastných. Já jsem to poznala, když jsem no pro děti, které poslouchaly tatínka a ma­ byla se stromem republiky na náměstí." minku. Tady v Paříži a všude ve Francii jenom "Má zlatá větvičko, pověz, jak jsi tó poznala. v největších obchodních domech mohou děti Víš, já jsem věčně doma, nikam nevyjdu a tak něco uvidět. Jsou to loutky vojáku a sportovců, se o tom nynějším světě málo dovím." ale nejsou tak hezké, jako naše panenky a pa­ "Víš, babičko, pod Stromem republiky stála náci.

A vůbec .žádné hračky zde neumějí udě­ pokladnička. Když šel kolem dobrý člověk, za­ lat takové, jako naši dělníci a dělnice v če­ stavil se a vhodil do ní peníz. Za ty peníze bu­ skoslovenských továrnách. dou pro nešťastné děti botky, teplé punčošky, Francouzské děti také čekají Ježíška. Ale on kabátky, jídlo, ba pro některé i domov. Nemy­ lf;oho má, chudák, moc, na Štdrý večer má nej­ slíš babičko, že to pro ně bude také veliká ra­ víc práce na celém světě. Do Francie přijde dost?" proto až po štědrovečerní noci, druhý den rá­ "Jistě, větvičko," pl'.·ikývla babička a samy­ no. Možná, že do rána zestárne a proto mu slíla se. Po chvilce řekla: "Poslouchej, větvič­ kaji "Svatý otec", ko, mně se zdá, že za mého mládí už také by­ Když jste uviděly zlaté prasátko, už se celý ly takové dětí." den těšíte na stromeček a na to všecko, co bu­ "Byly, babičko. Já se pamatuji, jak chodívaly de pod ním naloženo. Ve Francii téměř nikde v zimě do lesa, jak se chvěly zimou a hladem. nemají stromeček, nezpívají koledy, nemají Sbíraly suché větvičky a šišky a mnohé z nich našeho českého kapra, ani ne houbovou po­ usnulo únavou, hladem a vysílením. Usnulo Iěvku. Po večeři tak; obyčejně, jako každý jiný navždycky. Umřel-o,babičko. Vždycky byly ně­ deri v roce, tatínek s maminkou jdou na návště­ které děti na světě šťastné a některé nešťa­ vu k, příbuzným nebo do kavárny. Děti si hez­ stné. Jsem už také moc stará, babičko. Snad ky vylešti boty, postaví je do řady ke krbu a starší, než ty. Viš já byla na vrcholku stromu, jdou spat. Netrpělivě usínají, což kdyby Ježí­ tedy jsem mnoho viděla." šek na ně zapomněl? Náš československý Je­ "Babička posmutněla: "Větvičko, vždycky žíšek nezapomene ani na nejchudší dítě, a když jsem si myslívala, že .svět za mých mladých přece, tak to dá za něj síovíěso, jak víte, Tady let byl krásnější' než teď. Ale dnes vidím, že to moc děti najde ráno své botičky prázdné, když není pravda. Když příšlo chudé dítě za dvéře tatínek a maminka nemají, čím by uctili Je­ dobrých lidi, pravda, dostalo najíst. Snad se žíška. Však ty, kterým bylo přece do bot nalo­ našel v domácnosti i kousek teplého oděvu pro ženo, na Boží hod výskají: ího, óóó, ááá, ně. Ale dítě muselo samo přijít a poprosit. Mu­ ólala!

Pak je mnoho křiku a radosti a je to selo žebrat. Nikdo nešel s ním, aby je vyhle­ slyšet až na ulici. dal, potěšil. Přišlo a zase odešlo. Bfthví kam.

Do Betléma k Ježíškovi francouzské děti sko­ Nikdo se o ně nestaral. ro nechodi. Betlém nemívá pastýřú a oveček a Dnes je to lepší. Dítě dostane, co potřebuje, také Valaši s fujarami a dudáci nejsou. Je­ a nemusí žebrat. I o radost se mu dobří lidé o­ nom sem a tam nějaký anděl a nějaký kvítek. chotně postarajf Postavějí mu na náměstí Jezulátko se také tak hezky nesměje jako u nás. krásný vánoční strom s mnoha světly. Hm, hm.

A tak zdejší děti ani pořádně nevědí, jak ten o­ Teď je jistě svět krásnější." , pravdový Ježíšek vypadá.

Tu se zase zamyslila větvička.

Zdá1o by se, že Ježíšek nemá francouzské "Já nevím, babičko", povídala, když se roz­ děti tak rád jako naše. Ale jemu se u nás asi myslila. "Já nevím. Víš, byli dříve dobří lidé lépe líbi. Přece nemfiže být nic hezčího, než a jsou i ted'. Ale povím ti, že ani dnes ještě ne­ když venku padá sníh a doma s maminkou a stačí láska těch dobrých lidí, aby zažehnala ·tatínkem je tak dobře a teplo na Štědrý den. všechen smutek a dětskou bídu. Víš,babičko, že U nás se Ježíšek asi vie zahřeje. Zde sníh málo­ šli také Italem stromu lidé, kteří nedali nic? A kdy padá. Zato od moře foukají studené větry když se u stromu zpívaly koledy, to přišli, po­ a déšt' zde bývá častým hostem. Možná, že Je­ slechli si, pobavili se. Ale 11a děti při tom .ne­ žíšek má roztrhané boty a teče mu do nich. myslili ani trošičku."

"Není možná," šeptala si babička v údivu. , Proto nechce chodit potmě. Francii si nechává až na ráno. Však oni se malí Francouzové ta­ "Šli kolem a nic nedali? Snad neměli nic vět­ ké dočkají.

Yii.':ko. Snad byli sami chudí."

Včera jsem s nimi mluvil u školy. Kluci i "Ba no. babičko. Víš, to se pozná, kdo nemů­ holky říkali, že Ježíšek v českos1ovenskumusí fo chí.t proto, že nic nemá, a kdo nedává jen být nejhezčí na celém světě. Až prý budou vel­ proto, že nechce. Ten, kdo nemůže, mívá smut­ cí, přijedou se podívat na toho našeho Ježíška i né QčL Ten, kdo by mohl, ale nedá, ten se smě­ je, žertn,Jou pak lhostejně odchází. Někdy mlu­ na Československo. vi o i1;:,1·0,.;u11111é věci. Tak šel kolem jeden tatí­ To vám napsal váš kamarái;l Franta z Paříže. nek v sobotu z práce. Byl hubený a bledý. Ale ří­

""

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

'

ZTRACENÝ TESTAMENT ROMÁN. _________

' ' ; .

Napsal Václav Čech. ..,.._,_..,...__ _,_,._..~o...,.o~•:•

Plachý nervosně sebou škubal. Ne­ D OKTOR mohl snésti, aby někdo o dívce, která mě­

la jedno sto osmdesát tisíc hotových peněz, mluvil s tak malým respektem, dokonce když ta dívka byla veřejně prohlášenou nevěstou je­ ho syna. Ferdinand od té chvíle, co přinesl peníze, měl zase neobmezenou lásku a důvěru ot­ covu.

Ale paní Andrlíková vedla svou. Stále dávala · výraz svému přesvědčení, že takový nádherný člověk jako Ferdinand, neměl nikdy ani přípu­ stiti, aby vůbec se vyskytnouti mohla možnost, že někdo by pochyboval, že 011 a jedině on by dě.lal drahotu, kdyby vůbec na některé straně se· dělala.

A třeba Ferdinand prohlásil, že s nikým o svých záležitostech nechce a nebude mluviti, nemohla odolati, aby v soukromí, důvěrně a nerušeně o jeho poměrech ·promluvila a proto se za ním ubírala do pokoje, kde patrně vyzna­ menával svou posorností Kmnillu.

Daktor Plachý rád ji viděl odcházeti. Znuč­ ný obnos peněžní, který uschoval pod šátkem vedle sebe na stolku, nezdál se mu zde dosti ji­ stým. Chvíli hovořil s majorem o lhostejných věcech, až konečně se odhodlal k neobyčejně vzácnému projevu důvěry. P'od poduškou lože, na němž odpočíval, měl uschované klíče od o­ hnivzdorné pokladny a ty vyňal odtud kostna­ tou, vyhublou svou rukou.

"Buď tak dobrý," pravil, drže klíče, jež za­ zvonily, jak slabostí ti'ásly se mu ruce. "Otevři tam kasu a dej do ní ty peníze." :furajor ochotně vyhovoval. Vzal klíče a otevřel pokladnu, jež stála přímo proti obličeji dokto­ rovu. Pale vložil sem bankovky, jak mu dány byly zároveň s drobnými do ruky.

Doktor sledoval každý jeho pohyb, jako by důvěru svou svěřoval člověku, jenž dle přesvěd­ čení jeho byl zlodějem.

"Tam, tam," volal. "Tak, a teď zase zavři, ale dobře. Tak. Dobře, Klíče mi sem zase dej."

Major mechanicky prováděl přání přítelovo. i Odevzdal mu zase klíčky, jež doktor zase vsu­ ': nul pod podušku.

"Já myslím, že Kamilla bude úplně spolehli­ ' vou," pravil; "Vždyť dlouho to přece trvati se : mnou nemůže," I Major jen si pomyslil, že lékař se vyjádřil stejnými slovy, jen že v jiném smyslu. , "Když se budu šetřit; a já se budu šetřít] a '. budu si přáti," pokračoval doktor Plachý, "tu I myslím, že za týden nebo za čtrnáct dní budu [ zase zdráv. Jen jsem v loní neměl jezditi do ·. Karlových Varú. Tam se mi přitížilo a v Sedmi­ : horkách to nebylo lepší. Já tam neměl pokoje. ' Doma jsem nejspokojenější a budeš viděti, jak se budu zotavovati. Já myslím, že Kamilla bu­ ' ďě dobrá. Já měl původně o ní špatné smýšlení, ale na tom byl vinen - " Nedořekl slovo Ondřej, jež maně mu příchá­ . zelo na rty.

"No, jen to řekni," usmíval se major. "Dnes jsem dostal od něho dopis. Poslal mi tisíc fran­ ků, abych mu je uložil. Místo, aby vybíral, ještě posílá. Ale já vím, že tě to rozčiluje a proto ni­ kdy o tom ani nemluvím."

"Nemluv o tom," pravil doktor Plachý a o­ brátil se v posteli.

Zatím Ferdinand přišel do pokoje za Kam~l­ lou. Šel sem, aby ušel ótázkám, jež ho pokoře­ I valy. Nechtěl prchati znovu z otcovského do­ I mu, aby se nezdálo, že necítí se tu volným. Tře­ ba že dopoledne pozbyl hlavní své opory, zášti­ ty paní Brockhauserová, nemyslil, že by rozdvo­ jení s ní. mohlo býti trvalé. Uznával pouze, že se přenáhlil, ale v udobření nepochyboval v nej­ menším. Vždyť znal její zásady, že v občan­ ských kruzích chtěla viděti zaopatřenou svou dceru Lucii. Třeba, že se tedy vyskytla nesho­ da, tu sama bude hleděti, aby byla odklizena.

Těch několik slov, která dopoledne vyměnil s :t{amillou, ukázalo nm, že je dívkou rozváž­ nou, s kterou moudře se dá pohovoi'iti. Toho, si I

Vil'.l!!ITNÍK ovšem nebyl vědom, to nebyl jasný a určitý je­ ho úsudek, nýbrž nevědomé cítění, pouhá sym­ patie, jakou vzbuzuje člověk milých forem ob­ covacích a ty poznal ráno u Kamilly. Šel k ní proto, že věděl, tady že bude ušetřen nepříjem­ ných otázek a zde že bude moci rozprávěti o vě­ cech lhostejných.

Když vstoupil, Kamilla rovnala si do skříně své věci, jež vybírala z cestovního vaku. S vlíd­ ným úsměvem vítala svého bratrance. Ač jí též nebylo již neznámo, o čem vyprávěl si celý dům, že totiž známost Ferdinandova se slečnou Lucií považuje se za zrušenou, ač věděla, že Ferdinand a Ondřej nerozešli se jako svorní bratfí, přece a právě proto svou nenucenosti a vlídnou přívětívostí chtěla působítí mírnívě, Od prvního okamžiku, kdy pojala rozhodnutí, že pobude u svého strýce jako pozorná jeho společnice po dobu nemoci, od té chvíle brala poslání své, majorem Čejkou jí určené, vážně a opravdově. Chtěla k tomu působiti, aby nejen. otec se synem, nýbrž i bratr s bratrem posléze byli smíření, Ferdinand zahájil hovor o věcech zcela všed­ ních a stejně se jich držela Kamilla. Lehce, ne­ nuceně, hovorně vyprávěla o cestě z Plzně, o Plzni, o počasí, o způsobu svého zaměstnání do­ ma, o úmyslu, jak žíti bude 11y11í zde.

"Rozmazlenou patrně nejsi," pravil Ferdi­ nand, v duchu přírovnávaje Kamillu k své ne­ věstě, l~terú [I býti přestávala. "Podvoliti se ta­ kovému úkolu, jaký na sebe bereš ty, to vlastně by si mohla pokládati za zásluhu nějaká milo­ srdná sestra .. Jsem žádostiv, jak tu dlouho vy­ držtš, ale ještě raději bych věděl, co tě vlastně k tomu pohnulo?"

Pohled Ferdinandův byl nyní nedfivěřivý a nebyl by se pranic divil, kdyby Kam.ma se byla ocitla v nesnázích.

Leč Kamilla otevřeně mu hleděla do očí.

"Co mne k tomu pohnulo?" opakovala jeho otázku. "Myšlenka, že tu mohu býti prospěšnou." · "A v jakém směru?"

"Strýček i ty se hněváte s Ondřejem, ale já ho mám ráda a já vím, že si nezasluhuje vaši nelásky."

"Aj!" překvapeně zvolal Ferdinand a upřeně, tázavě se díval do očí své sestřenici. "Snad ne­ myslíš, že mis s ním smíi'íš? A ty že ho máš rá­ da? V jakém smyslu?"

"V stejném, jako mám ráda tebe," pojednou se rdic, odpovídala Kamilla. "Kdybych byla tak šťastnou a měla bratra nebo sestru, k hněvu mezí námi by zajisté nikdy nedošlo. Smířiti bych vás chtěla a proto jsem přijela."

"Aj," opakoval Ferdinand a z očí mu mluvilo nepokryté podezření, že mladá ta dívka přichá­ zí snad [ako nepovolaný posel mezi otcem a Ondřejem. Na sebe ani nemyslil. A k podezření pojila se obava, že by snad Kamilla vlídným, mírným svým způsobem mohla dociliti výsled­ ků, které naprosto neležely v zájmu Ferdinan• dově. "'l'y patrně nevíš, co se mezi námi stalo, Ka­ millo," pravil. "'l'o jsi se podvolila jalovému ko­ nání. V té věci dávno již rozhodla vťtle otcova. ženy snad zapomínají, muž nezapomíná ni­ li::dy."

A vášnivýrn, nově vzkypivšim hněvem pro­ vázenými slovy líčil pestfo a stranicky zbarve­ ně událost, jež zavdala příčinu, že celá rodina se odi'ekla óndfoje.

"Nás smíi:-iti,to vypusť ze své hlavy," končil.

"To vymyká i::e vflbcc každé možnosti."

"U tebe jsem učinila nešťastny počátek," pravila I{amilla, "ale pamatuj si, že pokaždé o tom s tebou budu mluviti. Se strýčkem ne, to ponccl:lám tobč. Ty jediným slovem to u strýč­ lm dols'.á:4cš. Já clobfo vím, že ten je mu nepří­ jemným, kdo o Ondřejovi s ním začne hovořiti a proto já s ním o něm hovořiti nebudu. Ale ty to učíni:š. Ferdinande." ''Nikdy!" určitě zvolal Ferdinand. "To ti zde mohu přís " "Ne, ne, ne," živě mu vskočila do řeči Kamilla a rulrn svou mu kladla na ústa, aby vyřknouti nemohl osudnou pi'ísahu.

V tom vstupovDJa paní Andrlíková:, jejíž oko se zalíbením spočívalo na dceři, jež tak nenu­ ceně se ba vila se svým b1'atrancem. Té chvile šlehla jí hlavou myšlenka, že v:lastně Kamilla. by byla velmi vhodnou ženou pro Ferdinanda,

Strana lit kdyby ke sňatku s Lucií Brockhauserovou ne­ došlo. Vždyť přiměřené věno mohla dáti své dceři též, ale to Ferdinand především musí vě­ děti, on musil znáti, že teta Andrlíková z Plzně má hezké jmění a že je neděleně dostane Ka­ milla.

"Co pak se škorpíte?" zvolala s pi'ejícim ú­ směvem. "Mně se zdá, Kamíllko, že ty tu nějak rozvazuješ. Doma jsi bývala jako pěna a zde se nějak stáváš dovádivou. Ferdinande, jdu vlast­ ně za tebou, nechtěl-li bys mne trochu prová­ zet po městě. Mám ještě ledacos k obstaráni.

Ráno odjedu a nic ještě jsem nevyřídila. Ne­ máš chvíli času?"

Ferdinand myslil, že tu jde o spojený útok, čelící k usmíření s Ondřej em. Dcera napřed a matka za ni. Uznával, že seznáním smýšleni o­ bou snáze bude lze obrniti se proti všem mož­ nostem.. To věděl jasně, že se bude musiti míti na pozoru před vlivem Kamilliným, jako oše­ třovatelky otcovy, ba že bude záhodno, jen aby si teta odvezla svou dceru zase domi.t Ještě že mu Kamilla vše tak upřímně pověděla. Zly ú­ mysl ovšem neměla, ale zhoubným byl pro ně­ ho, kdyby se uskutečnil.

Ihned prohlásil, že milerád bude tetu prová­ zeti. Byl povděčen, že zase se mohl dostati z do­ mu, že nevšímavě bude moci kráčeti kolem by­ tu Brockhauserových, že ukáže, jak dovede se nyní opravdově hněvati.

Za nedlouho kráčela paní Andrlíková u vě­ domí vysoké pocty, jež dostávala se jí prftvo­ dem elegantního, statného továmíka po Praž­ ských ulicích. Hovor jejich záhy se sbližoval ku zájmtlm společným. Hned jak vyšli ze vrat do­ movních započala paní Andrlíková: "Já s tebou musím vážně promluviti," pra­ vila. "Já vlastně nemám už v Praze co dělati a mftžeš mne vésti, kam chceš, raději tam, kde nepotkáme moc lidi."

Ferdinand, jehož zájem byl stejný, hned vedl svou tetu směrem, kde nebylo proudu ve­ černích chodců.

"To již mi odpustíš," pravila, "že budu zcela upřímnou. S tou tvou nevěstou se mi to nijak nelíbí. Já celý den nepídila se vlastně po jiném, než jak to vlastně stojí a tu jsem seznala - " "Tetičko, nechme toho," příkře pravil Ferdi­ nand. "To je záležitostí mou - " "Ne, je také mou, je záležitostí naší, rodin­ nou," chvatně jej přerušovala paní Andrlíko­ vá. "Ty musíš věděti, co se o tobě povídá a ty takového něco nesmíš trpěti."

"Já ti musím říci - - ."

"Počkej, až dopovím," nedala mu domluviti paní Andrlíková. "Tvá nevěsta zítra odjede a ty nemáš o tom ani zvěděti."

Ferdinand se zastavil. Zpráva ta ho překva­ povala.

"Odjede a má býti konec na vždycky", pokra­ čovala paní Andrlíková. "Já to všechno dobře vím. Paní generálová už si také dala napsati výpověď z bytu, soudní výpověď, aby to bylo jisté. Zítra odjedou, aby se nikdy již nevrátily.

Ty zde budeš státi jako zavržený milenec. Já ti radím, abys je předešel a aby jim dal bratr vý­ pověď sám, to jen k viili lidem. Tolik ti říkám, že podle toho, co jsem sJyšela, to děvče pro te­ be není. Ty si můžeš vybírati, ty múžeš dělati největší národy co do krásy i do bohatství."

"Kdo ti to povídal?" vyrazil Ferdinand, jenž přes opáčné své předsevzetí přece se pouštěl do hovoru o této otázce.

"Ale, vždyť je toho plný dům," živě odpoví­ dala paní Andrlíková. "Major s tím také přišel, ten tam byl, tomu to paní Brockhauserová řek­ la zcela otevřeně, že zítra odjedou."

Zase ten major. Ferdinand zaťal rty, aby si neodlehčil zaklením.

"Přišel zrovna od ní," pokračovala paní Andr­ líková. "Vyřizoval její omluvu, že se nedostaví osobně se rozloučit. To je viděti, že si s tebou jen tak chtějí zahrávati, jen aby tě měli pro všechny případy v reservě. To si nedávej líbiti.

Ty udělej konec sám."

Zmínka, že paní Brockhauserová nepřeruši­ la alespoň s otcem všechny styky, poněkud u­ pokojovala Ferdinanda, jenž mínil v tom viděti známku, že skutečně ještě hledí udržeti jakési přátelství.

"Zítra tedy odjedou," pravil. "Dobrá, já z to­ ho budu odvozovati své důsledky," "Uděláš konec, viď? . ,_, ......

'''"

Strana

us.

ViBTNÍK

"Já vím, že za tři dni zde mám psaní, abych přijel za nimi."

"Nečekej a udělej konec sám! Ty, takový muž! Ty bys měl voliti zcela jinak. Co pale je krása! Za dvě, tři léta je po ní a rozmarnou ženu budeš míti celý život na krku. Já bych vě­ děla pro tebe o partii. Hezké děvče a bohaté děvče, pro obchod vychované děvče, která také dovede dělati paní, ale zároveň bude míti po­ rozumění pro povolání mužovo.

Ferdinand mlčel. Ani neposlouchal tetu svou, na mysli maje jen potupnou pověst, že zasnou­ bení jeho se strany Brockhauserových bylo zrušeno.

Z mlčení Ferdinandova zase soudila paní An­ drlíková, že Ferdinand přístupuje na jeji návr­ hy. Proto myslila, že jest na čase, aby se příblí­ žila vlastním cílům svým.

"Bože mů]," pravila s povzdechem a pokra­ čovala, jako by jen pronášela všeobecnou úva­ hu. "Jak já bych se považovala za šťastnou, kdybych pro svou dceru nalezla průrnyslnika nebo továrníka. To bylo vždy nejtonžebnější přání a k tomu jsem ji také vychovávala. Do obchodnického kursu jsem ji posílala, na to jsem nešetříla peněz, ač jinak šetrnost jest nám všem z našeho rodu vrozenou. Tvúj otec také začal s málem a na jaké to přívedl hezké jmě­ ní. Mé počátky teprve byly bídné. Co pak jsem dostala z domu? Pár tisíc, ale rostlo to, pl'ibý­ valo to. šetmostí a spořtvostí a pak také trochu vlastním obchodním nadáním přivedla jsem to tak daleko, že Kamille budu moci dáti pěkné věno. Žádnému jsem se o tom dosud nezmínila, ale tobě to svěřím, abys věděl, že kolikráte jsou peníze tam, kde je nikdo ani netuší. Já Kamille dám také šedesát tisíc, ale o tom nezví až před svatbou, neboť já si svého zetě vyhledám sa­ ma a s dcerou mu nabídnu též takové věno." Šedesát tisíc! Tu poznámku zachytil Ferdi­ nand, pro peněžní záležitosti vždy maje ostrý sluch. že by teta měla šedesát tisíc, toho se skutečně nenadál. A tu projela mu hlavou my­ šlenka, proč za takových okolností, při tak zna­ menitém stavu finančním, psílá teta jedinou svou dceru jako ošetřovatelku k starému, mr­ zutému muži, jakým byl otec. Vždyť vlastně mu to Kamilla řekla sama, že přišla, aby smíří­ la otce a bratra s Ondřejem, ale to by vlastně bylo pro něho, pro Ferdinanda větší ještě po­ hroma, než v pochybnost uvedený jeho sňatek s Lucii. Ve své stísněnosti připouštěl nyní kaž­ dou možnost. Což kdyby Kamilla tak účinkova­ la na doktora Plachého, aby odvolal starý svů] testament a zřidíl nový, kterým by rovnopráv­ ně byl povolán též Ondřej k dědictví. Major Čejka byl také příznivec Ondřejův a také ten by mohl statně Kamille pomáhati. Za všech o­ kolností bylo lépe, když by Kamilla nezůstala u otce.

"Nač tedy trápíš Kamillu, aby zde dělala mi­ losrdnou sestru, když má takové jmění?" tázal se. "Co vás k tomu pohnulo?"

"Chtěla tomu, sama jsem se tomu divila," odpovídala paní Andrlíková. "Kdo ví, k čemu to nebude dobré, všechno jíž tak může býti zením osudu."

Tím myslila paní Andrlíková, že osud by si mohl zahráti s Kamillou a Ferdinandem, aby se za sebe dostali. Vždyť jednou připouštěla si i možnost sňatku své dcery s Ondřejem, proč nemohl by se uskutečniti s Ferdinandem. že bratranec si 'bere sestřenici, není zajisté ojedi­ nělým případem, Leč Ferdinand nemyslil jinak, než že také te­ ta si přeje, aby Ondřej smířil se s otcem. Kaž­ dý, na koho se podíval, byl tedy proti němu.

"Váš účel je tedy ten, abyste zase Ondřeje po­ sadili do přízhě otcovy?" pravil jízlivě a s uta­ jenou zlostí. Chtěl přímo prohlásiti, že za těch­ to okolností musí na tom státi, jen aby Kamil­ la zase jela domů do Plzně, že přítel Ondřejův jest nepřítelem otcovým a že není pro něho mí­ sta v domě.

Ale paní Andrlíková jej předešla výbuchem svrchované nevole.

"Ondřej! Ondřej ! " zvolala. "Ondřej mi ni­ kdy nesmí přijíti na oči. Co ten mi provedl, to volalo do nebe!"

Ferdinand myslil na případ v atelieru, paní Andrlíková na případ plzeňský, l{dy přistihla líbající se milence. ří­

Ve středu. dne 22. prosince 1937.

nand vypozoroval, kam praktické jeho teta mi­ to ona sama by jej přijala nejraději za zetě Ferdinand se v .duchu usmál dalekosáhlým plánům své tety. Třeba, že Kamilla byla děvče­ tem příjemným a třeba, že teta o ní tvrdila, L: dostane šedesát tisíc věna, Lucií přece nebyla, neboť neměla ani čtvrtinu jejího jmění. Ale nač by bral tetě veškerou naději!

"Já sám své zasnoubení žádným způsobem nezruším," pravil a vypjal prsa jako dokonalý poctivec. "Já dal své slovo. Až mi bude beze všech výhrad vráceno, pak je také přijmu a pak, tetičko, chci se držeti tvé rady. Pak se dám tebou oženiti, neboť ty jsi praktická paní. Ale nyní mi zakazuje má čest, abych snad couvl pro pranepatrnou neshodu. Děvčata takového · vychování jako Lucie, jsou vždycky rozmazle­ ná. Formu jim teprve dá muž, kterého dosta­ nou. Já myslím, že si z Lucie také udělám že­ nu, jak jedině mně bude po chuti. Dá-li mi však podstatnou příčinu k odstoupeni, pak ne­ budu váhati a učiním to. Prozatím jako čestý muž odstoupiti nemohu."

Ta řeč se v celku líbila paní Andrlíkové. Mi­ lovala u mužů zásady počestnosti. Však Ferdi­ nand se mýlil, když fi myslil, že Broekhausero­ vy mu nevrátí jeho slovo. To dnes se již stalo, to bylo neodvolatelné a nezměnitelné, jak o tom věděl celý dům, Nebylo-li to dosud Ferdi­ nandovi přímo sděleno, pak paní Brockhause­ rová jen se chtěla vyhnouti ústním yÝkladům, ale sdělí mu to zajisté písemně.

V takovém hovoru vraceli se zase k domovu.

Ferdinand nebyl by již vešeldo otcovského do­ mu. kdyby nebyl doufal, že snad vyřízen mu tu bude nějaký vzkaz paní generálové. Ale mý­ lil se. Nikdo se po něm neptal, nikdo ho nehle­ dal. U nemocného otce seděla Kamilla a bavi­ la ho vyprávěním.

Ferdinand zase zde neměl stání. Myslil, že ji­ stě bude míti nějakou zprávu nebo dopis od pa­ ní Brockhauserové v továmě. Ač pro dnešní první den nečekal úplnou nápravu porušené shody, přece jen očekával, že bude mu dáno objasněni, čim se vlastně provinil. Udávaje, že nutný dohled na dělnictvo při stavbě strojit jej volá do továrny, odcházel, a tiskna tetě ruku, připamatoval jí znovu povinnost, aby neopo. mněla zasvětiti dceru svou v hříšný poklesek Ondřejúv.

Paní Andrlíková slibovala, že vykoná svato­ svatou svou povinnost.

Kapitola VIII. Těžké chvíle.

Ubírajíc se s dcerou svou k odpočinku, paní Andrlíková věma jsouc svému předsevzetí i sli­ bu, danému Ferdinandovi, započala s mravný­ mi naučeními pro dívky vúbec a pro Kamlllu zvlášť. Uváděla, že shledávala v tom velmi pěk­ ný tah její povahy, když o své vůli spěchala k lúžku nemocného svého strýce, že křesťanskou jest to povinností posloužením a útěchou při­ spěti nemocným, že však všechno musi míti SVlij účel a že zajisté také zvláštní účel určoval jednání a rozhodnuti Kamillino.

"Zajisté, matinko," přisvědčovala Kamilla.

"Jaký je tedy účel tvúj," určitou odpovědí tou poněkud zmatena jsouc, tázala se matka. příjemný."

"Zjednati mír zde v domě mezi otcem a bra"O, Kamilla je velmi moudré děvče," chváli­ try." · la svou dceru paní Andrlíková. "Já vím, že jí "To je všechno hezké," pravila paní Andrlí­ potřebuji říci jen slovo a ona se podle toho ta­ ková. "Ale mír a shoda tu je, alespoň mezi tě­ ké zachová. Já chci, abys ji poznal, dobře po­ mi, kteří si ho přáli a kteří ho také zasluhovali. znal a proto ji tu ráda také zanechám a svěřu­ Ty jsi však řekla Ferdinandovi, že chceš také ji .ii tvému dohledu. Jen ji lépe poznej a uhlí­ strýce smířiti s Ondřejem." dáš, čím ona dovede býti člověku."

"Kéž by se mi to podařilo, matinko, ale já v A pojednou dala se paní Andrlíková do při­ to doufám. Strýček není tak zlý, jak by se dalo rovnávání své dcery k Lucii Brockhauserové, a souditi z toho, jak zacházel s Ondřejem. již, třeba že ji vlastně ani neznala, vyjadřovala "Kamillo!" přísně zvolala paní Andrlíková. se velmi nepříznivě, ovšem jen dle toho, co o "Ondřej nesmí ani k loži těžce nemocného ní slyšela, jak několikráte s důrazem opakova­ svého otce, matinko, a to musí býti pro něho la. Znovu radila Ferdinandovi, aby své za­ kruté pomýšlení." snoubení rázným přípísem zrušil sám.

"Zasloužený trest to je," povzneseným hla­ Leč k takovému kroku se F.erdinand nechtěl sem zvolala paní Andrlíková. odhodlati, poněvadž stále ještě nevěřil, že by známost jeho nadobro byla u konce. Třeba "Ne, matinko, trest z přenáhlení určený. Já předsvatbou Lucie měla své rozmary, však je ' dosud nikdy jsem se ti o Ondřejovi ani nezmí­ míti nebude po svatbě. "Počkej, holoubku, však nila, poněvadž jsem se styděla sama před se­ my se spolu vyrovnáme," to srdnatě si nyní za­ bou, že jsi k nám tenkráte byla tak nesprave­ se opakoval, neboť stálá chvalořeč tetina zvý­ dlivou, ale ty zítra odjedeš a já tě nechci kla­ šila jeho sebevědomí. "Takový muž, takové mati, proč chci dlíti u lože strýčkova. Chci ho Jmění," nestaěíla opakvatí a hned zase přivá­ smířiti s Ondřejem." děla řeč na Kamillu, že konečně také Ferdi$ (Pokračování.)

"Tehdá byla Kamilla žábou, nezkušeným dí­ tětem," pokračovala paní Andrlíková, hned o­ mlouvajíc svou deem. "Já sama bych byla pro­ sila bratra, aby Ondřeje citelně potrestal, kdy­ by ho nebyl vydědil. To byl zasloužený trest za všechny jeho prostopášnosti. Kdyby nebyl ji­ ného učinil, než že to ubohé děvče Piskáčkovo zmařil, dost toho bylo, a za toho bych se měla přímlouvatí!"

Ferdinandem to trhlo. Chápal se jej nepo­ koj. Vina jeho přičítala se tedy bratrovi. Vy­ světlovati, sám sebe obvíňovatí neměl pomy­ šlení. Naopak utvrditi musil tetu, že ondřeí byl svůdcem Růženy Piskáčkové.

Hned nabýval klidu a rozvahy.

"Kamilla", pravil, "nezdá se, že by mu to bra­ la pi'íliš za zlé. Sama mi říkala, že bude hleděti, aby Ondřeje s otcem zase smířila."

"Vždyť ona o tom ani neví!" zvolala paní An­ drlíková. · "Pak ale myslím, že by o tom věděti měla," rychle, téměř s výčitkou pravil Ferdinand. "O­ tec by si mohl mysliti, že přes to jej zastává. V takové věci má dorostlé děvče býti zasvěceno."

"Dorostlé děvče!" opakovala paní Andrlíko­ vá. "Když se to stalo, dorostlou ještě nebyla a takové věci jdou i matce těžko od plic. Ale já s ní ještě promluvím, než odjedu. Je to mou po­ vinností jako matky, já to uznávám. Já s ní promluvím ještě dnes. Musí o Ondřejovi věděti všechno."

"Ano, všechno jí řekněte, tetičko, takové děv­ če má věděti všechno, aby se uvarovalo smut­ ných zkušenosti. Ty draze se kupují a Růžena Piskáčková je zaplatila životem. Ať Kamilla ví, jaký byl Ondřej a pak jsem žádostiv, bude­ li se ho chtíti ještě zastávati."

"To buď ujištěn, že nebude," zcela určitě sli­ bovala paní Andrlíková. "Já s ní promluvím zcela moudře a rozumně. Na pozim ji bude dva­ cet let a to je věk, že s ní již mohu mluviti ote­ vřeně. Ona, aby se ještě Ondřeje zastávala, .o­ na, která by ho snad dnes proklínala, kdybych v čas nebyla se objevila. Dvéře jsem mu uká­ zala a teď snad abych za něj orodovala. Jak jen tě taková myšlenka mohla napadnouti." . "Kamilla sama se o tom zmiňovala.

"Proto, že nic nevěděla," horlila paní Andrlí­ ková. "Je to takový nezkušený dobrák."

"Jen jí všechno řekni, tetičko," opětně pobí­ zel Ferdinand. "A řekni mi pak, co tomu říka­ la."

"K tomu již nebude času. Já zítra ráno odje­ du."

"Doprovodím tě na nádraží, tetičko. Záleží mi na tom, abych věděl, co tomu říkala. Také já musím podle toho zařídit! své chování, buď­ to abych stál před ní na stráži svých zájmů, a­ nebo abych jí plně důvěřoval, že bude státi na straně mé a nikoliv Ondřejově."

"Předem tě ujišťuji, že můžeš býti bez staro­ stí. Já svou dceru znám. Tobě ji zde svěřuji, Ferdinande. Dohlédni mi na ni a piš mi o ní, jak se činí. Od bratra toho nyní žádati nemo­ hu."

"Slibuji ti to, tetičko. Kamilla je velmi milé děvče, bude to tedy úkol nejen snadný, ale též

v;;.

ří,

, I

!

, ·

I

, I

Ve stfedu, dne 22. prosince 193'1.

Úryvky z českosloven­ ských dějin.

První česká hodina.

Jan Neruda.

"POSLOUCHEJ, na Starém městě učí pan profesor Koubek česky - byl jsem tam včera," pravil ke mně kolega parvísta. "Pojďme dnes spolu!" česky! To je as divné! A krásné! Jak by ne­ bylo, když ve farní škole a v normálce byla ta němčina tak ošklivě nesrozumitelná, že člověk človíček neměl ani z učení, ani z čteni nebo písničky radosti a když naproti tomu ceská Me­ luzina nebo Fortunát byli tak rozkošně zajíma­ ví! A k tomu celá hodina česká! Myslil jsem ji sobě asi tak, jako když zpíval s matkou a ot­ cem u večer "Již jsem dost pracoval" nebo "Proč, Maria, proč si tak naříkáš" nebo něja­ kou jinou písničku, při které se tak sladkobol­ ně mohlo poplakati. A když můj altový hlásek bolným škytáním se počal přerývati, kalil se i tenor otcův, matčin ret se zachvíval a z jejího oka - - ach, česká hodina byla zajisté velmi krásná!

Sotva jsem se dočkal půl jedenácté, kterouž hodinu se tenkrát ještě dopolední vyučováni zakončovalo. Ze školy úprkem domů, aby se vY­ prosilo od rodičů dovolení a nabralo poledního proviantu do kapes. Koubek přednášel od dva­ nácti do jedné, musili jsme si s vyšší Malé stra­ ny přispíšiti, i kdyby nebylo bývalo přirozené nedočkavosti.

Rozpouštějícím se sněhem capali jsme na Staré město a do Klementina; Před vchodem do bývalé fysiky jsme se zastavili. "Tady se učí česky," pravil soudruh a otvíral opatrně dve­ ře. Sál byl prázdný. "Pojď dál, přišli jsme o čtvrt hodiny dřív!" · Vešli jsme. Rozlehlá prázdná místnost a ti­ chá klenba její působily na mne dojmem chrá­ movým a po prstech kráčel jsem za soudruhem, jehož pádnější kroky zdály se mně takřka ne­ slušností. Dali jsme školní své věci, již pro od­ půldne určené, do první škamny pod katedru.

Ohlížel jsem se po třech řadách lavic a divil se v duchu, co zde asi je žákův.

Ze železných rozežhavených kamen zněl ve­ selý praskot, jediný hlasitější zvuk, nebo my jsme se odvážili sotva šeptati. "Pojď se ohřát ke kamnům!" radil soudruh a kráčel napřed.

Pokládal jsem to za opovážlivost, ale následo­ val jsem přece, protože jsem se skoro bál sůsta­ ti sám ve škamně. "Tady se říká každému "pa­ ne", vysvětloval mi u kamen, "bude-li profesor na nás mluviti, řekne nám taky "pane"!" - Až jsem se zachvěl.

Náhle skřípla klika a vrzly dveře; vešel první posluchač Koubkův, mladík asi dvacítlletý.

Rychle jsme běželi ke svým místům: 011 však pohlédnuv jen lhostejně na nás, usedl někam za námi. Po něm přišel druhý, třetí, čtvrtý, všichni mladí sice, avšak již mužové. Což jsem měl za úctu již před naším profesorem v par­ vě, a byl to jen -prořesor chlapců! Jak pak zde teprv před profesorem mužů!

Dvanáctá odbila a s poslední ranou zároveň se otevřely zase dveře a vešel jimi Koubek. "To je on," šeptá se vedle mne. Všichni povstali.

Koubek vyšel na katedru; "Prosím, pánové, sedněte!" A náš profesor komandoval vždy jen "NÍedersetzen ! " Pak se svlékl a přehlížel zatím jasnýma a pří­ větivýma očima hlouček svých posluchačů bylo sotva dvacet těch, kteří se roku 1846 učili v Čechách češtině! Měl jsem Koubka ihned rád, a přece jsem se bál, že nám něco řekne ne­ bo že nám snad docela řekne "pane"!

Koubek usedl, otřásl se komickým posunkem, jako by byl chtěl zbytky zimy ze sebe vytřást, a podíval se při tom na nás. Patrno, že osobič­ ky naše ho trochu zajímaly.

mre.na tt.

VlllT!U:S: "Nežli začnu," promluvil Koubek, "musim vzdáti veřejné díky panu Hartmannovi za je­ ho pěknou sbírku českých přísloví, kterou mi předevčírem podal. četl jsem ji velmi pozorně a přiznávám se, že jsem nalezl ledacos nového.

Velice se nám zavděčíte, pane Hartmane, bude­ te-li pokračovat!" a uklonil se lehce. V škam­ ně povstal mladý muž a děkoval se ůklonou.

"Dnes budeme jen praktickým cvičením opa­ kovati vše, co jsme posléze probrali. Nemá ni­ kdo z vás, pánové, chuti, aby napsal něco na tabuli? Ne, vy ne, pane Hartmanne, ale pán ve­ dle vás sedící!" I yYšel kdos na stupeň a psal věty Koubkem diktované. My jsme psali za ním. Pak . opravoval Koubek a vykládal, my jsme opravovali z nim a měli jsme, věru, dosti práce. "Vidíš, tadyhle tu čárku nad a jsem do­ vedl," šeptal miij soudruh. Jak [sem.mu té čár­ ky nad a záviděl! - Dělal jsem pak na ll:aždé čárku.

Diktováni trvalo asi půl hodiny. Zatím stala se mi voda, nateklá cestou do roztrhané boty, nepohodlnou. Bylo to asi příliš jasně na mně znáti, neboť Koubek skoněív na chvíli, pravil: "Co pak to tam dělá ten nejmenší pán?" Mnou to trhlo. "Co vám překáží?" tázal se dále.

"Bťita," pravím ostýchavě."

"Bůta, bůta!" směje se Koubek. "A jak byste řekl, kdybyste někoho uhodil mít dem Stiefel?

- No - uhodil jsem ho - " "Botou!"

"Dobře! Vidíte, pánové, jak jsou každému ry­ zímu Čechovi pravidla jeho mluvy vrozena!"

Byl jsem tedy ryzí Čech - a něco mi bylo vrozeno!

"Přinesl jsem vám, pánové, český překlad do­ zpěvu Puškinova k "Plenniku Kavkazkému".

Přečtu vám jej!" A začal čísti.

Nerozuměl jsem sice souvislosti a chytal jen jednotlivá slova; ale co jsem slyšel, zdálo se mi tak vznešeně krásné, že bych byl dlouho, dlou­ ho mohl poslouchati bez unaveni. Jako bystří­ brně zvuky kolem mne byly poletovaly a zvu­ čely I "Nuže -.:.. není to pravý triumf poesie?" za­ končil Koubek a povstal. Nevěděl jsem, co zna­ mená "triumf poesie"; utkvělo mi to však v u­ chu pro život.

Koubek vyšel napřed, my za ním. Přede dveř­ mi zastavil se s Hartmannem. Uchopil mne, jdoucího mimo něho, za ruku.

"Odkud jste?"

"Z Malé strany."

"V Praze narozen a vychován?"

"Ano." "A Pražan chodí do českých přednášek?

Nu, výborně, jen přicházejte hodně často! S Bohem!" Šťasten jsem odcházel. Odpůldne ve škole byl jsem velmi roztržit; nevěděl jsem ani slova, co se děje. Ale ke Koubkovi jsem chodil často.

Předčítáni českých veršů bylo ve mně vzbudi­ lo přesvědčeni, že je čeština "nejkrásnější řeči ve světě".

a

...

O dvě leta později, roku 1848, čeština byla za­

vedena také na malostranském gymnasiu. Tam [sem zažil svou "druhou první" hodinu českou.

"TICHÁ NOC, SVATÁ NOC ••• LEGIONÁŘI.

" A NAŠI

V Rakousku a v Německu vzpomínali na au­ tora písně "Stille Nacht, heílíge Nacht!" Bylo 150 let od jeho narození. František Xaver Gru­ ber, učitel v Amsdorřu, složil tu píseň před vá­ nocemi r, 1818 na text krátké básně kazatele Mohra. Stala se zejména oblíbenou vánoční písní evangelíků německých. Tato píseň má svou zajímavou roli v historii světové války.

Zapsal nám Josef Jiří švec, Jak se na jejich ú­ seku vzpomínalo narození Páně o Štědrý ve­ čer roku 1915. Tenkrát. místo obvyklé rozvědky uspořádala hrstka českých vojáků v ruské ar­ mádě "vánoěni výpravu" k rakouským záko­ pům. - Josef Jiři švec o tom píše: "Doma se hoši naučili zpívat německou vánoční píseň "Stille Nacht", a pak jsme šli. Rozestavil jsem hochy, sehnal zpěváky dohromady a spustili jsme. Já dával revolverem takt. Při prvních zvucích začaly rakouské .stráše silnou střelbu.

Ale když vojáci uslyšeli zvuky své štědroveěer­

ni písně~ P.ř~stali ~ na13louchali. K.d~.ž jsµi.~ do-

zpivali, dobrovolec Fišer jim přál německy ve­ selých svátku, načež se z jejich okopu ozvalo: "Wir danken", Pak jsme spustili po česku "Na­ rodil se Kristus Pán". A zase Fišer přál - ten­ tokrát po česku - šťastné a veselé vánoce. O­ zvalo se volání: "Děkujeme! - Nazdar! ~ Přijďte k nám na Silvestra!" - A viděli jsme, jak na okopy vylézaly pří měsíčku, který tehdy byl skoro v úUll'iku, temné silhuety vojákO. a naslouchaly a mávaly, směrem k nám. Přikázal jsem tedy zazpívat ještě "Hej Slované!" A když už jsme vycházeli z našich okopfi, najednou s rakouské strany se ozval orkestr. Tklivými tó­ ny zahrál zase "Stille Nacht" a potom přidal ještě do kroku svižný pochod. Bylo to tehdy tak pěkné a tak při tom klidu, kdy po našem zpěvu ani rána se neozvala, bylo smutno v duši, že je tak hrozná válka ... " - Zaznamenáváme tu­ to vzpomínku plukovníka Švece k dobru na ú­ čet písně "Stille Nacht" a jejího skladatele Grubera.

Z UTRPENÍ

VELKÉ ŽENY.

Týden před vánocemi r. 1914, dne 17. prosin­ ce opustil náš milý president Prahu, neboť rozhodl se k práci pro nadlidské dílo, pro boj za naši svobodu. Těžce se loučil se svou rodi­ nou, leč cítil ve svém svědomí povinnost jíti tam, kde jeho práce pro naši národní svobodu nutně bylo třeba.

Rakouská vláda dobře věděla, že ze všech če­ ských revolucionářů Masaryk je ji nejnebezpeč­ nější. A podle toho též jednala. Mstila se na Masarykovi na místě nejcitlivějším, mstila se na jeho ženě a na jeho dětech. Pani Masary­ ková byla týrána stálými policejními a vojen­ skými prohlídkami, stálými výslechy. Masary­ kovi jako universitnímu profesoru byl zasta­ ven plat, všechno jeho jmění zabaveno, takže paní Masaryková žila ve velmi skrovných po­ měrech. NaJaře 1915 zemřel u své matky nej­ starší syn Herbert, 28. řijna téhož roku odveze­ na byla starší dcera paní Masarykové Alice do vídeňského vězení a nejmladší syn Jan byl za­ řaděn do armády. Stařičká paní zůstala sama v Praze a nevycházela ani ze svého bytu, poně­ vadž nechtěla, aby vojenskými úřady byli pro­ následováni lidé, kteří by s ní mluvili. Našli se však přesto dobří Iídé; kteři ji přišli potěšit a pomoci. Spisovatel Karel Kálal navštívil za vál­ ky několíkráte paní Masarykovou a divil se je­ ji statečnosti, s kterou snášela všechna · zla války. Jednou mi vypravovala o tom, že před válkou chodila do ženské dělnické organisace, jejíž předsedkvní byla pradlena. "Jaká je to vzdělaná žena," pravila o ní, "přiletěla od prá­ ce, ještě jsme cítily mýdlo na jejích rukou a mluvila tak obsažně, že bylo radost ji poslou­ chat, mnohému jsem se od ní přiučila. Je to ra­ dost, národ český je mravný a vzdělaný," do­ dala k vypravování o pradleně.

Vedle vojenských a policejních úředníků na­ šli se však i čeští lidé, kteří úmyslně ztrpčovali život staré paní, Jeden známý majitel pražské­ ho pohřebního ústavu, velký boháč, chodil k paní Masarykové do bytu s truhlářskou mírou a jízlivě oznamoval: ~'Jdu vzit panu profesoro­ vi miru na rakev, bude jí brzy potřebovat." čtyřleté utrpení zlomilo síly pani Masaryko­ vé, která v r. 1918 těžce onemocněla srdečni chorobou. 21. prosince 1918 dočkala se však ra­ dostného okamžiku, návratu svého muže, od něhož po čtyři !eta byla odloučena a mnohokrát neměla ani nejmenší naděje, že se s nim shle­ dá. Téhož dne po vítězné· jízdě presidentově Prahou odjel Masaryk do Veleslavína, kde se .setkal se svojí ženou, která mu byla věrnou po­ mocnicí a přítelkyni i v dobách nejhorších. Ani pět let nebylo dopřáno paní Masarykové, aby mohla žíti v kruhu svých drahých. 13. května 1923 časně ráno v Lánech president Masaryk zaplakal nad její smrtí.

Obnovuje se těžba železa.

Na Konicku na Moravě, hlavně v okoli Jesen­ ce a Kladek, se před dávnými časy dobývala. výborná železná ruda. Těžba bude na jaře ob­ novena. Při pokusných vrtech se v hloubce 25 metrů. přišlo na železnou rudu a mocné ~ly magnetovce. Bylo 7Jištěno, že ruda obsahuje 75 procent čistého železa. Naleziště kupují vít­ kovické žel~zám;v.. ·. $'.. ·':'": ·é:.L..:.A

<i:,.

Ve středu, dne 22. prosince 1987.

't'llTRt:C

Bt1'aD.a 11.

NÁŠ

v

v

RESOLUCE SOUSTRASTI.

Řád Pokrok Haskell, čís. 85. S.J.J.S.T. tímto vyslovuje upřimnou soustrast manželce a sy­ nům a ostatní rodině nad ztrátou jejiho man­ žela a otce Jana Popelky, jenž zemřel dne 27. října 1937 v El Rosa, Kali­ fornie. Členové našeho řádu lituji, že nebylo nám možno zesnulého bratra v jeho nemoci navští­ viti, ani se pohřbu súěastniti pro tak velkou vzdálenost. ·Dáno ve Weinert, Tex., dne 10. prosince 1937.

Adolf Gerik, předseda.

Frank Stulíř, tajem.

RESOLUCE SOUSTRASTI.

My, nížepsaný resoluění výbor řádu Vlaste­ nec čislo 45., vyslovujeme jménem řádu upřim­ ně cítěnou soustrast pozůatalým nad ztrátou milované manželky, matky, babičky a naši milé spolusestry · Marie Mikeskové, která zesnula dne 7. prosince po trapné nemo­ ct Pohřbena byla ve čtvrtek odpoledne, 9. pro­ since na hřbitově Česko-Moravských bratří blízko Shiner, Texas, za velké účasti příbuz­ ných, přátel a známých z dalekého okolí. Po­ hřební obřady vykonali Rev. F. J. Kostohryz z Temple a Re,v. Jos. Bartoň z Granger. · Zesnulá dožila se 56 let, 10 měsíců a 7 dni.

Byla matkou četné rodiny a vždy pořádku dba­ lá sv;ýchpovinnosti v našem řádě.

Víme, posůstalí, že zármutek Váš jest veliký, al.e budiž Vám útěchou, že celý řád sdíli s Vámi zármutek. Protož pozůstalí přijměte naši u­ přímně cítěnou soustrast, a Tobě spolusestro budiž země lehká.

Frank Schovajsa, Ed. Vincík, resoluční výbor.

RESOLUCE SOUSTRASTI,

My, níšepsaní úřednici řádu· Bed. Smetana, čís. 39., tímto vyslovujeme ůpřímně cítěnou soustrast Vám dítkám nad úmrtím Vaši matky a naši spolusestry Emilie Borecký, která ze­ mřela dne 10. prosince 1937. Zemřelá spoluse­ stra vždy byla dobrou řádovou členkyní a vždy starala se, aby i Vy, její dítky náležely jste ku Jednotě. Ať odpočívá v pokoji! čest památce jej ii Za řád Bedřich Smetana, čís. 39.: Jan Brave­ nec, předseda, Jan Homola, tajemník.

Dáno. v Bryan, Tex., dne 12. prosince 1937.

PŘÍTELI!

Zimní období jest zde a zároveň nachlazení nastane. Chcete-li býti bezpeční nroti zapálení, tak si dostaňte "' ŤOUPALt'Jv LINIMENT,

a. mějte jej doma pro případ potřeby.

Tento Liniment jest potřebným v každé ro­ dině. Neužívám nákladných oznámek, ale ti co jej zkusili, jej sami dále odporuěují, což mluví samo za sebe. Cena jest $6.00 za 24 unci a 75c za dvě unce a k dostání jest ve všech lepších lé­ kárnách, obzvláště co vlastni lékárny našinci.

V těch místech, kde není českého lékárníka, hledám jednatele a dávám slušnou odměnu.

Pro rozšířeni ad1:esáře dám 50 centu odmě­ ny každému, kdo pošle deset správných adres svých sousedu a zašle $1.00, za což obdrží dvě 2 oz. krabice poštou vyplaoeně, (což činí $1.50).

Ti, kteří každoročně objednávají velké $6.00 láhve a pošlou adresy, obdrží také svoji odmě­ nu, Tatpnabídka platí jen do konce t. r. .: ,· Jestliže máte rádi Watkinsovy léky a není u '<Vás prodavač, anebo vás nenavštěvuje, pošlete : vaši objednávku s přiloženým obnosem a já vám pošlu zboží poštou yYplaceně. Pište na

adresu: John Ťoupal, Caldwell, Texas.

Tato nabídka platí jen pro odběratele mimo Qkresu Burleson.

(Advertisement).

Řád Pokrok Haskell čís. 85.

Weinert, Texas.

Ct~ná redakce a všichni čtoucí I Předně všecky srdečně zdravím a protože se blíží svátky vánoční, přeji Vám všem, byste je ve zdraví užili a splnilo se vám vše to, co ještě sobě přát budete. Br. redaktora prosím, by těchto pár řádků nějak sformoval i do Věstni­ ku posadil. Já totiž chci touto cestou upozor­ nit bratry od našeho řádu, že se blíží měsíc le­ den roku 1938, a že lednové scnůat si mohou, budou-li si přát, zaplatit na celý rok úmrtní, jí,tkož i měsíční řádové poplatky. Též oznamu­ ji vám bratři, kteří jste vzdáleni, že v řádové výroční schůzi jsme se usnesli, že budeme od­ bývat schůze první neděli v měsíci, tedy druhé­ .ho ledna. Doufám bratři, že vezmete toto na vědomi a podle toho své poplatky odešlete, a­ bych je v čas obdržel a na H. Ř. odeslat mohl.

Též prosím ty, co jsou vzdálenější, by se nespo­ lehali s poplatky na někoho ani na řádovou pokladnu, neb ona má chudinka souchotě a br. pokladník by se asi škaredě ošíval, no a na konec nevím jak by to dopadlo! A teď, jak víte, ve výl'očních chůzích se volí úřednici a my jsme volbu provedli a snad že staří ůřed­ nící dobře poslouchali, byli zvoleni znova, jen malá změna se stala, tedy úřednici pro příští rok budou: Adolf Gerik předseda, Frank Havran st. mí­ stopředseda; Joe červený pokladník, Frank Stulíř tajemník a Adolf Havran účetní řádu.

Též vám oznamuji bratři, že nemocenská podpora u našeho řádu odpadá, protoše jsme se usnesli přidat se k H. Ř., jestli t;_otiž on něja­ · kou zavede. Pak kdo sobě bude přáti, muže se přihlásiti a na nemocenskou podporu sobě pla­ tit podle toho jak H. Ř. poplatky zavede.

A ted' jak se tu máme? No tož mrzne. Již měsíc tu máme silné mrazy. Dnes, 14. je zde po­ Iedovíce, na všem vísí spousty ledu ,ale nejví­ ce trpí dobytek. úrodu máme již po většině se­ branou, jen bondlového krmiva je ještě hodně v poli. Též nás navštívila ta s tou kosou a kýv­ la na br. Jana Popelku, a o úmrtí podává zprá­ vu br. předseda.' já jen podotýkám, že zesnu­ lý v Pánu byl mým strýcem a jménem posů­ stálé rodiny vzdávám vřelý dik bratrům úřed­ níkům Hlavního Řádu .za rychlé vYPlacení po­ jistky. Ano, bratři, zasloužíte plného uznání a proto ještě jednou vřele děkuji.

No, br. Moučka se již jistě škrábe v hlavě a proto ukončím. S úctou, Frank Stulíř, taj,

v

RESOLUCE

SOUSTRASTI.

My, nížepsaný resoluční výbor řádu Mora­ van čís. 42. v Sunny Side, Texas, tímto projevu­ jeme upřimně cítěnou soustrast jeho manželce a dítkám a vši jeho pozůstalé rodině nad ztrá­ tou jejich milovaného manžela, laskavého ot­ ce a našeho spolubratra, Josefa Košt'áka, jenž zemřel dne 29. listopadu ve stáři 51 roků, Pohřben byl za velké účasti přátel, známých, spolkových bratru a sester dne 31. listopadu 1937 na katolickém hřbitově ve Waller, Texas. Řád náš jeho odchodem ztráci dobrého člena, jenž vždy byl ochoten přiložit ruku k dílu tam, kde bylo třeba, upřímného vlastence a vyslou­ žilce světové války. Vime, mílí pozustali, že těž­ ce nesete jeho ztrátu, ale budiž vám útěchou, že my, spolkoví bratři a sestry, soucítíme s vá­ mi ve vašem zármutku.

Zesnulému přejeme zasloužený odpočinek a čest budiž jeho památce.

Dáno v Sunny Side, Texas, dne 31. listopadu 1937.

Steve Štěpán, Charles Šťasný, John Macháš, resoluční v;ýbor.

RESOLUCE SOUSTRASTI.

My, členové řádu Bed, Smetana, čís. 39., řád­ ně shromážděni ve schůzi, tímto projevujeme upřímnou soustrast pozdstalé rodině br. Frank Kadanky, nad odchodem do věčnosti Vašeho manžel.a a otce. Byl to vzácný charakter, který vždy smýšlel se svým. bližním spravedlivě. čest památce jeho!

Za řád Bedřich Smetana, čís. 39.: Jan Brave­ nec, předseda; Jan Homola, tajemnik.

Dáno v Bryan, Tex., dne 12. prosince 1937.

",

Vánoční stolování.

E STARÉ. vlasti v českých dcm1ácnostech

Vslavíval se vždy a dosud se slaví tajemný svátek štědrého Večera s myslí zbožnou a , po­

vznesenou.

Vzpomínají na ten svátek i po letech členo­ vé rodiny s radostí a dojmy hlubokými, i když osudy životní zavály je do světa a když oni zase byli si založili své krby 1,odinné.

Jaká to krásná, dojemná chvíle, když za­ sedne rodina, těšicí se zdraví a klidu kolem štědrovečerního stolu ku tradiční večeři, při které je hlavním symbolickým jídlem ryba.

Bez ryb nelze si mysliti vánoční večeři v ro­ dině jen poněkud zámožné a spoí·ádané v Če­ chách. Tomu zvyku podrobují se i nekatoličtí obyvatelé Čech, kteř.í slaví rádi štědrý večer s tou vzletnou tajuplnou poesii.

Ryba, jablka, ořechy,. to jsou základní po­ krmy štědrovečemího stolování. - K tomu se připojuje vánočka, jakožto uznané pečivo vá­ noční, které nesmí nikde scházeti na stole vá­ nočním.

Další chody jídel jsou už jen více méně pře­ pyšné přídavky.

O nějaký teplý nápoj pro zahř·átí a pro roz­ pařeni štědrovečerní se hospodyňka už také postará.

Na štědrý den, má utichnouti v domácno­ stech již v poledne veškeren lomoz, sloučený s uklízením.

Práce domácí soustřeďuje se po té více jen v kuchyni, kde se vaří a v jídelně, kde se při­ pravuje tabule.

Hospodyňka otevře svftj prádelník, kde u­ kládá si své zásobní prádlo stolní, při čemž neopomene pochlubiti se svými výšivkami, ne­ bo ku slavné večeři vánoční musí se na stole zastkvíti všechno nejlepší, co má.

Na prostřený stúl bělostným ubrusem, kla­ de vzácné sváteční sklo, porcelán i stříbro je-Ii tak šťastná, že může se i tímto kovem pochlubiti.

Nezapomene též na květinku nebo aspoň na snítku smrčí neb jedle, kterými se vyzdobi stul i mísy, na něž rovná zákusky. ~ Je-li možno, aby obdržela jmelí, vyzdobi i touto, ště­ stí věštící rostlinou vánoční stúl. · O nějakou vůni též se postará. Dříve se za­ palovaly františky, jalovce a jiná vonná ka­ didla v jídelně i v domě; nyní se volí k tomu účelu různé vonné tresti nebo lesní vůně, kte­ rá příjemně prolíná bytem. česká hospodyně stará se, aby všady v by­ tě, zvláště v jídelně, bylo dosti světla, ve kte­ rém by se ztápěly prostory. Pramatky naše pálily o Štědrém večei·u jen voslwvice.

K štědrovečerní večeři má zasedati rodina 've svátečním, byť i jednoduchém úboru. Děti umyté, učesané, čistě převleknuté. Pramatky naše se pi·ed večeří koupávaly.

Než zasedneme k večeři, máme všecky mr­ zutosti a trudy odhoditi, aby nic nerušilo slavnostní veselé nálady. ' Ku zvýšni sváteční oslavy zve si hospodyň­ ka hosty. Pověr arci neuznává, ale přece bedlí, aby - k vůli pověrčivým lidem - sezvala po­ čet sudý a vyhnula se tflnáctce.

O Štědrém večeru jsou též na pořadu svá­ teční hry a zábavy. Baviti se máme, ale vese­ lost nesmí vybočovati z n;i.ezí. Vždyť zpíváme: "Radujme se, veselme se!"

F:ťancie zabrání válce.

Předseda zahraničního výboru francouzské­ ho senátu Béranger včera na přednášce v Pai'í­ ži prohlásil: V případě války může Francie po­ čítat· s Velkou Britanií, Malou Dohodou, Pol­ skem a Ruskem, snad i s Amerikou. Když Něm­ ci obsadili Porýní, prohlásil polský ministr Beck francouzskému velvyslanci, že v případě německo-francouzské války bude Polsko il;111ed mobilisova.t .po boku Francie. On ~ám že by hned v čele svého pluku táhl do války proti Ně­ mecku. Stejně oznámil Stojadinovič, že Jugo­ slavie by také mobilisovala. Dnes jsou Fráncie 1 Velká Britani vyzbrojeny dostatečně a zítra budot1 vyzbrojeny ještě lépe. Mají dohromady 500 i;nilionú lidi, kteří by dovedli ještě vice :než před dva.ceti lety.

Ve středu, dne 22. prosínce 193'1.

Pan president vyznamenal školaka za statečnost.

President republiky dr. Beneš vyznamenal trhovokameI~.ick~~o škoIáka Jaroslava Desenského, zakapáté třídy obecné školy, za hrdinský s~utek. Poslal mu zlaté, dvoupíášt'ove hodinky s pochvalným dekretem svým. a ministra vnitra. Před třemi lety, začátkem ledna, zachránil Desenský s nasazením vlastního života od smrti svého kamaráda Aloise Svatoně z Trhové ,Kamenice. Svatoň při sáňkování spadl do jedné z děr v zamrzlém rybníce a začal tonout.

Desenský, drže se jednou rukou okraje ledu, vytáhl polomrtvého přítele z tůně a na sáňkách ho dovezl do mlýna. Desenského otec má kromě Jaroslava ještě osm dětí. Pre~dentův dar bude školákovi odevzdán na slavnostní školní besídce.

• .

Doušek vody na karbid.

Do okresní nemocnice v Kladně byl dopraven zoufalec, který si yymyslel ~romobyče~ně ~rutý zpusob sebevrazdy. V myslenkach na smrt si snad vzpomněl na nebezpečné pokusy. k~eré někdy_provádějí š.kol~ci s karbidem. Hodi lahev s uzkym hrdlem, naplněnou karbidem do vody. Ke karbidu vnikne voda a vyvine se prudce takové množství plynu, že nastane mohutný výbuch. Zoufalee snědl větší množství karbidu a n~pil se Pa}t vody.. Zemřel za. ~rutych bolesti. Karbid mu popahl a roztrhal vnitřnosti.

mecku je tento zvyk oživován . a letošního roku putovalo po. rftzných německých krajfch 5000 řemeslníckt?h tovaryšů. V, př. íštím i:_oce b. up. .. e pocatek vandrovního období zahájen velkou oslavou, která se bude konati v dubnu. Zvl~štn!m nařízeD:ím by} rozmnožen pocet řemesel, · Jejichz tovoryší se mají dáti na tuto tradiční pouť, takže je dnes již jen málo živnosti, jež nejsou v tomto seznamu. Pro putujici tovaryše budou zřízeny zvláštní noclehárny ("herbekky"). Počítá se také s tím, že putování nezůstane omezeno jen na muže. Také ženy, zaměstnané vřemeslech, maji se přizpdsobiti tomuto zvyku.

•

Lékařsi:fv!:!!t!~~denta Komorní rada Lékařské komory pro zemi českou schválila zřízení fondu k uctěni památky presidenta Osvoboditele. Základ fondu 100,000 Kč bude každoročně zvětšován až do částky 500,000 Kč. Fond bude .sloužit. k podpoře praksl vykonávajících lékařu a lékařek, kteří z rťtzných dťl.vodu se stali na trvalo nebo aspoň na tři měsíce _n1;schopnýmiyYkonávat své povolan1.

• Přišli jednou přibuzni navštivit pana Phersona do jeho weekendového domku, vzdáleného od nádraží 3 hodiny cesty. Přišli unavení, žiznivi, hladovi, poněva~ž toho dne byIo veliké parno. Kdyz je pan Pherson, který nebyl o nic méně pohostinný ~ež se sluší na Skota, spatřil, Nar1zuJ1 se vandry a herberky. jal se v1tat: Ve všech zemích vYhynul již .sta- "Moji drazí, vy jistě se už těšíte rý zvy~ z do?. cechovní slávy, a~y na nějaké ob.čerstvení!" Pak šel tovarysi chodili na "vandr". V Ne- a otevřel dokořán okno.

Y,

••

l!Jtrana ,.,.

VlllTIU.11

•

Taroky $1.35. Cechoslovák, West, Texas.

V e I k a SyI vesIro Vska' z a' ba va , , 1 ti

Jt'W.WRigW~Wžnti~Rl.WRl3llti~R;KJ,Rř~~i?tRl?tW.WRl~líll~RiiJl~!~. Rři1l~1.W~11'-}i~~-~~ :.a.."WJ~:r(IJ~j'(iJ:ra:~:~:~tJWJ.r.ílJ~~:Wil:WIJ~:WiltX<J:Wil~.. . ..,.

-

~ ~ -~

r

,

$.

•

V sm1

~ ~ ~1 ~

v ,

..,

,

a • a

ík

radu Stef an1

li li

g

, . OVE HOUSTON N~. COTTAGE GR ' • .' v pate k, Bohatý d n e program 31. ppřiros I n ce 193 7 hudbě.

~

=

51il

O· h G d T re estru z ana o, ex.

1. .

li

== ,:( lillR .i?~~~~~~~~~1'~~1l~~mll~SS~~tl~~--~

Dybalova

~'-i

d)

VSTUPNÉ·

P : . ·•: -:~ : ,:ai:

·: .·

30

CENTfr.

:e •: . : . · . : : · · . . .

~iB~-~~~~~~~~jjiijjii,~~IJ~lllJlt

~~ · ~ ~ ~

~ ~ ~ ~ ~ ~ W$líl

~ ~ ~ ~

WA<:

~ ~ ~ ~-

?'""'

·

·

•

·

·

'

.. ·

" •·

·

,,

v

.,,

Veselé Svátky anocn1 N O ve' m R O ce 1 9 3. 8 ' ' 1· ·· A MNOHO ŠŤESTÍ A ZDARU V NASTÁVAJtc:fM

·

,

přeje svým podílnikťtm a příznivcftm

III Ill

·

g

li

Liberty Loan & Bldg. Ass n. ~. .

•

·

,

•

•

.,

v

•

,

a JeJl red1telsky sbor

~ 1-t,

~ ~

• h J• t Wo drash Joseph Horňák Dr. Maxes , osep n • ' E. E. Chernosky a Frank Tesař.

w.

E. Fruit,

~~~~ms~~a•~~•~s•~~-•~•~••lii VZHURU D SEATON l•~lm~~mm~mm•~~~~m•mm••• v neděli, dne 26. pros. I~ ODBOČEK, A úi'u:DNíCI HLAVNÍ II ~

··············-······--

~ BRATŘI ČLENOVÉ A ÚŘEDNÍCI ·.···

na Stěpána

..,

KU OTEVŘENÍ PŘESTAVENÉ SlNĚ

Rádu Hvězda Texasu číslo 47.

PR O GRAM: Začátek v 1 hodinu ·odpoledne.

Síň odevzdá svému účelu br. předseda J. H. Hurta.

Hlavní Úfodovna jest uctivě zvána. .

Br. předseda C. H. C'hernoský promluví k obecenstvu.

Ve 3 hodiny odpoledne pak bude volná zábava až do 7:30 hod.

Večer,. Taneění Zábava tak zvaná

BATTLE DANCE· .

I

I I ~ ~ ~

ill ~ ~ ~

ill

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

ÚŘADOVNY, SLOVANSKÉHO VZÁJEMNĚ POJIŠŤUJÍCÍHO SPOLKU V CELÉM STÁTĚ!

1.

1•

Jsem vám povinen poděkovati za vaši laskavost a. lojalitu k našemu pojišťujicimu spolku proti ohni a. bouři v tomto ro-1 ce, že náš obchod na pojištěni byl znamenitý a z. tráty nepatr- . né. Rok 1937 se chýlí ke konci a 1938 bude začínat co se nenadáme, tak vás pr~ím a žádám, abyste tu .samu laskavost a lojalitu zachovali po celý příští rok a v pádu potřeby, se nechat pojistit, proti ohni a bouři, na nás pamatovali. Pi'eji novým , zvoleným úředníkum a členum stálého zdravi v tomto nastá.i vajícím roce, a doufám, že br. tajemnici v našich odbočkách budou mne pilně držet zaměstnaného po celý přišti rok, tak jak to činili v tomto roce. Moje radost jest pracovat denně pro bratrské spolky. Tohle přáni vám. donáším přes tři naše zvolené orgány, a doufám, že vás to. žádného nemine.

I

I .

.

I Přeji Vám Veselé Vánoce a Št'astný ~

~

Dobrá hudba přes den i večer.

11 ~

Chutné ~ákusky i nápoje na místě.

Kazdý jest uctivě zván.

~ ~

Nový Rok, za:

·

.

SLOVANSK'Í VZÁJEMNĚ POJIŠŤUJ'tCi SPOLEK

F.

v. Urbish,

TAJ". BL. últADOVNY.

'·-~l«~a~~lt~S~S~ltS~SSIUlflmtll\,

.,,::,

·-·-

li

Strana IO.

Povídka o dobročinnosti.

LOUHO před vánocemi rozesilal Spolek D pro vánoční strom svoje každoroční oběž­ níky na své příznivce. Třicet chudých dětí si vzal na starost, a paní Renomová, předsedkyně, slíbila sama, že upeče dvě vánočky. Členky spolku se snažily, a týden před vánocemi dvě z nich se vypravily, aby obešly své známé. Když v neděli spočítaly členky výboru, co se vybralo, vyšla jim hotovost 186 korun a dva haléře.

Nadešel svatveěer. Třicet chudých dětí se shromáždilo před fortnou domu, v němž kdesi nahoře v pokoji svítil jejich vánoční strom. Před pátou hodinou se začala před tím domem sjíždět auta mecenášek, nebylo jich mnoho, jen asi dvanáct. Děti přešlapovaly a jejich mat­ ky ukazovaly na dámy v kožiších: "Vidíte, to jsou naši andělé." A děti se ukláněly a zpívaly sborem andělům vstříc: "Rukulíbám."

Bylo to krásné a dojemné. Před sedmou hodi­ nou se otevřela fortna, děti se vedraly dovnitř.

Na konci dlouhé chodby byly dveře a na nich tabulka "Spolek pro vánoční strom vám půso­ bí radost, važte si dobročinných paní."

Konečně se otevřely i ty dveře. Ach, jaká krása. Na stolku stál vysoký, krásný vánoční strom, plný stříbrných třásní a baculatých o­ zdob, nahoře vysoko svítila gagátová hvězda.

Děti mohly na stromku oči nechat. Kolem sto­ lu seděl výbor Spolku pro vánoční strom. Všechny d,ámy byly dojaty a pozorovaly údiv dětských oči. Když se jejich pohledy svezly na matky těchto dětí, trochu se zachmuřily, ne­ boť oči matek byly lačné, ty se dívaly jinam, ne na stromek: pátraly pod stromkem, kde stály velebně rozkrájené dvě vánočky, dar pa­ ní předsedkyně.

Paní předsedkyně Renomová, uchvácena zbožnosti a krásou chvíle, počala mluvit. V je­ jích slovech bylo veliké pohnutí. Mluvila o do­ brých srdcích a o milosrdenství bohatých lidí.

Vyličila dětem, jak se musí snažit, aby si za­ sloužily lásku svých bližních a ještě jiné věci.

Konečně pravila: "Letos jsme vybraly stoosm­ desátšest korun a dva haléře, jak mi potvrdí paní pokladní. Přemýšlely jsme, co bychom vám koupily, čím bychom vám udělaly radost.

Koupily jsme vám tedy strom za dvacet korun.

Ozdoby máme již od loňska, proto jsme no­ vých nepřikoupily. Ale za to, děti, podívejte se, za to jsme doplnily ozdobu tohoto stromu ně­ čim, co nemají ani bohatší děti než jste vy.

Koupily jsme za stošedesát šest korun krásné elektrické svíčky. Jak se vám líbí? Vid'te, že jsou pěkné?"

"Ano," řekly děti sborem.

Pak přistoupila paní předsedkyně s paní jed­ natelkou ke stromku a každá z nich uchopila jeden podnos s rozkrájenou vánočkou.

"A nyní, děti si zazpíváme."

Děti zpívaly. Chudé matky se dívaly neustále pod stromek a hrdlo se jim začínalo chvět roz­ čilením. Jejich oči náhle začínaly být zvlčilé.

Děti zpívaly a dívaly se na stromeček, vyzdobe­ ný nádhernými elektrickými svíčkami, které stály sto šedesát šest korun. Sto šedesát šest korun. čí rty si tu číslici stále opakovaly?

Konečně dozněla píseň a obě dámy šly do houfu dětí. Každý si smí vzít jeden kousek vá­ nočky, je jich právě třicet, jako dětí. Dítě sáh­ lo po řezu vánočky, zlomilo nožky v kolenou a . zašeptalo: Rukulíbám. , Náhle se paní pokladní, továrníková Findej­ sková, chopila za hlavu: Proboha, na něco ú­ plně zapomněly. - Rychle běží k paní před­ sedkYni, něco jí šeptá. Ano, ano, jako na smrt úplně zapomněly. - Velké pohnutí. Výborem Spolku pro vánoční strom se nese vlna rozčile- . ni.

"Tak, děti, honem si to vezměte a jděte", sko­ ro křičí paní předsedkyně. Ale nemusí ani mlu­ vit. Chudé mámy tisknou bledé líce svých dětí k sobě: "Pojď," říkají a odvádějí je, jejich oči jsou hladové, jejich oči jsou stále zvlčelejší a čelo se krabatí. Odvádějí své děti, ani neděkuji.

A ještě než poslední dítě zmizí se svým kous­ kem vánočky za dveřmi, přiskakuje paní po­ kladní k vypínači a sháší ty krásné nové elek­ trické svičkY. Co se stalo? Všechny dámy se shrnuly kolem pani předsedkyně.

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

:VlllTKIJIC "Zapomněly jsme na proud. Takové svičky sežerou strašně moc proudu. A my už máme v pokladně jen dva haléře, co teď?"

Paní předsedkyně konečně resolutně :zvedá hlavu: "Myslím, že jsme udělaly pro ty děti, co jsme mohly. Udělaly jsme jim přece takovou radost.

Ale nikdo na nás nemůže žádat, abychom ještě platily elektrický proud. Podáme si k podni­ kům žádost, aby nám byl poplatek odpuštěn.

A když neodpustí - podáme žádost k okresní péči o mládež, můj tam má známého, snad nám dají subvenci ... " Tou dobou se štědrovečerními ulícemí plouží chudé matky s chudými dětmi. Děti ukusují vánočku a i'ikají: "Ten stromkrásně svítil, viď, mamí."

A mámy pláči, aby děti neviděly. Neříkají nic.

Kéž vám tato povídka řekne, jak máte da­ rovat.

Delegace ze Spoj. Států přijede se podívati do vlasti.

Centrální ruské národní radě v Užhorodě do­ šel kabelogram Karpatoruského svazu v Ameri­ ce, že z Ameriky co nejdříve vypraví se Pod­ karpatskou Rus delegace karpatoruských ame­ rických spolků, V čele výpravy bude předseda Karpatoruského svazu Sekerák a redaktor "A­ merického Ruského Věstníku" Nikola Pačuta, někdejší tajemník Revoluční ruské národní ra­ dy v Americe, spolupracující s T. G. Masary­ kem. Přijede též Joan Pop, Andrej Doboš a dr.

Gerovský.Výprava učiní zastávku v Praze a po­ žádá o pi'ijetí u presidenta republiky a předse­ dy vlády. Přesný termín zájezdu bude ohlášen co nejdříve, V Centrální ruské národní radě v Užhorodě jsou zastoupeny všechny ruskYorien­ tované strany koaliční i oposíění s výjimkou rencíkoveů, ktefi byli na posledním sjezdu po­ raženi. Od popřevratových let uskutečňuje se první oficiální zájezd americké větve karpato­ ruského národa, stejně početné jako ve staré vlasti, ale hospodářsky mnohem silnější, na Podkarpatskou Rus, která urazila již značnou dráhu na svém přerodu a vývinu. českosloven­ ské státní správě bude umožněno pochlubiti se na Podk. Rusu dilem, jaké v poválečné Evropě .nemá protějšku.

Dobří lidé - dobré činy.

Kroužek přátel železničářů v pohraničí při foditelství státních drah v Praze koná dnes V neděli v Chomutově nadílku dětem železničářd ze severní oblasti ředitelství. Dík účinné podpo­ ře a porozumění zaměstnanců pražského ředi­ telského obvodu sešla se i letos po měsíčních padesátihaléřových dobrovolných příspěvcích a na darech částka přesahující 70,000 Kč, za níž byly koupeny teplé kabáty (225 kusů), boty (1200) párů), svetry (540 kusů) a cukroví, jimiž bude poděleno 1200 dětí z pohraničí a příští ne­ děli v Praze ještě 800 dětí železničářů z ostatní oblasti ředitelství. Za své pětileté činnosti po­ dělil Kroužek v celku na 10,000 dětí a rozdělil jim dárky v hodnotě asi 350,000 Kč.

HLED:il:L JSEM NA SEVERNÍ PÓL. (Dokončení se strany 11.)

lo proto docela přirozené, že jsme po dosažení severního pólu obrátili svoji pozornost ke zcela prosaické stránce podniku, a to k jídlu masa, ponořeného v horkém, tekutém tuku našich ' thermosek, Bylo to naše první teplé jídlo po celou cestu ze Špicberkfi až na Aljašku.

S plným výkonem motorů jsme zamířili k Al­ jašce, vzdálené 1,500 mil. Před námi ležela nej­ větší, dosud . neprozkoumaná končina světa. Co nám prozradí ze svého tajemství? Ztracený kontinent, ostrovy anebo něco jiného? Přeletí­ me ji v bezpečí, abychom mohli tlumočiti svě­ tu, co jsm:espatřili? Přestože během letu nikdo z nás nezamhouřil ani na okamžik oka, neměli jsme na odpočinek ani pomyšleni. Zírali jsme upřeně před sebe, plni nedočkavosti a očekává­ ní.

Hodina míjela za hodinou, ale stále jsme ne­ mohli spatřít, nic jiného, než stejnou třpytivou plochu, zbrázděnou větrem a přerývanou ote­ vřenou vodou. Po více než pěti hodinách letu jsme dosáhli "ledového pólu".

47>;;,

Ledovým pólem je nazýváno hlavní středis­ ko arktických ledovcových mas, tedy nejnedo­ stupnější končina Arktidy, ležící na 86. stupni severní šířky a 157. stupni západní délky. Jeji nedostupnost byla nyní překonána; šestnáct mužů posádky vzducholodi, hledících dolů na chaos rozervaných ledových polí a vyvráce­ ných ledových bloků, si případalo jako šest­ náct obrů, vyhravších válku s polárním uza­ vřením, proníknuvších do jeho tajemství jedi­ nou možnou cestou - vzduchem.

Měli jsme za sebou polovinu vzdálenosti mezi King's Bay a Point Barrow. Ze sedmi tun pali­ va jsme spotřebovalí pouze dvě. První stopy ži­ vota jsme nalezli k svému údivu až na 83.5 stupni severní šíí·ky.Jaká to proměna!

A zároveň jaký výsměch naší samolibosti!

Byl to sice jen polární medvěd, ale přece jen něco živého, pohybujícího se. Pocit naprosté o­ samocenosti - iluse odtělesnění která se mne zmocnila, takže jsem si připadal jako ztra­ cená duše plující do neznáma prostorou tohoto trojrozměrného světa, náhle zmizel a na jeho místo vkročila věčná naděje a touha po novém životě.

Někde přímo před námi ležela Aljaška, cíl našich snit čím více jsme se však blížili k její­ mu pobřeží, tím v.foe rostly naše starosti. Letě­ li jsme totiž do jediné bouře na celé své dlouhé plavbě - do mlhy, silného větru a sněhové vá­ nice. Setkání s Aljaškou nás stálo jedenatřicet hodin úporného boje.

V létání, právě tak jako v životě, se nebojíme toho, co vidíme, ale právě toho, co nevidíme.

Každý okamžik přináší nejen něco nového, ale i něco nepředvídaného. Led pokryl vysílací sta­ nici a sníh zastavil větrník, pohánějící náš ge­ nerátor, zásobující elektrickou energií naše ba­ terie. Všechno úsilí o opravu tohoto defektu bylo marné.

Poslední zpráva z Aljašky, kterou jsme obdr­ želi před tím, než přestalo radio fungovat, hlá­ sila cyklon nad Beringovým mořem.

Na boku lodi se usazovala ledová vrstva. To byla ovšem velmi zneklidňující okolnost ne­ jen proto, že zvyšovala váhu vzducholodi a tla­ čila ji k zemi, ale i proto, že ztěžovala její rov­ nováhu a řízení. Hleděli jsme to paralysovat vypuštěním pohonných hmot z předních nádr­ ží a přemístěním posádky do zádi.

Nemusím zvláště zdůrazňovat, že největším nebezpečím byl led, který se utrhával ve vel­ kých kusech s boku lodi a byl vrhán proudem vzduchu od vrtulí na plynové komory. Jeden takový kus ledu, velmi fantastického tvaru, spadl na sluneční kampas, rozbil hodinový stroj a vyřadil jej tak z činnosti po zbývající dobu letu.

V 6:45 jsme spatřili konečně zemi a v 7:25 dosáhli pobřeží, po cestě trvající 48 hodin. Úpl­ ně ploché a sněhem pokryté vypadalo jako nej­ opuštěnější místo světa, jaké si jen dovedeme představit; ale byla to země a to stačilo. · Posléze jsme, po dlouhých hodinách mar­ ných pokusů a po ůsílovném boji s mraky a mlhami přistáli bezpečně u Telleru, malé ob­ chodní stanice, vzdálené 90 mil na severozá­ pad od Nome. Naše velká cesta byla u konce.

A tak se uskutečnil můj sen o dosažení se­ verního pólu. A nyní po skončeném, nezapome­ nuteíném boji jsem stál opět na pevné zemi.

Nemohl jsem si pomoci, ale moje myšlenky za­ letěly v bolestné vzpomínce zpět k oněm veli­ kánům, kteří dokázali totéž před námi, ale za nesrovnatelně těžkých podmínek.

Byl tu nejprve admirál Peary, který zřídil svoji polární základnu - Camp Columbia 413 mil od pólu a podnikl před čtvrt stoletím - odvážně tuto cestu pěšky až k vytouženému cíli.

S pomoci lodí, psů a sani odvážili se do těch, to končin Peary a Nansen, Steffan:,;on a ft­ mundsen a tucty jiných velkých mužů, ·ryto dny psů a saní - pomáhajících člověkt, proniknout do arktických tajemství a přijít do přímého styku s neúprosnými přírodními sila­ mi - byly dnes již jednou pro vždy ty tam.

Dnes a v budoucnu budou létat nad těmito ča­ rovnými a nyní již dostupnými končinami, le­ žícími na vrcholu a na spodu světa, rychlá le­ tadla a o něco pomalejší vzducholodi, jakový­ mluvní heraldové nové éry v oboru badatelství.

Berlínský příklad.

"Každý hlupák může být úspěš­ ným bankéřem, jestliže bude mít více milionu než ostatní svět dohro­ mady. Chcete-li vědět co bankov­ nictví doopravdy je, přijďte do Ber­ lína, kde musíme hospodařit z ni­ čeho.". Dr. Hjalmar Schacht.

ZARŮSTAJÍCÍ NEHET.

Jízdy na Skalnaté

Pleso.

v

~·····,-·,----;:,,--

tech (jako v Německu a jinde)

za- sobeny jsou barvením

brv a proto

• . . kázán. Oční lékaři a oční kliniky • .

• V nedělí 5. prosince ma být pod- .. t'l' • rů zné akutní (prudké) ne- zeny a dívky pred touto nebezpeč'k t 'l •ct• znsnnze r • •... zra k"""tkli m nu a na nové anove raze na . k. ( klé) . b , . nou módou, ohrožující , ·uu 1 e e c 11orn y ocm • Lomnicky' štít v úseku na Skalna- bo• c11ro111c e v . ., . ítě . ět • . .. ve va1uJ1. té Pleso první zkušební jízda. snad u zen, jmenovi e zane Y oeru, zpujiž na vánoce by byl tento úsek o-~=============~~============~~ tevřen obecenstvu. Jízdné z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso bu­ de stát 36 Kč. Až bude dostavěna celá lanovka, bude stát jedna ce­ sta na vrchol Lomnického štítu 90 Kč. V okolí Skalnatého Plesa jsou již upraveny cesty pro lyžování, ze­ jména na .Kamzík. Práce na úseku Skalnaté Pleso-vrchol štítí byly pro nepříznivé počasí přerušeny. Bude se v nich pokračovat .,na jaře.

Cleveland, O., 11. října 1937.

Zarůtal mi nehet a pak se to začalo podbírat. Chtěla jsem jít k lélcaři by to proříz, ale matka řekla, bych na to dávala Nonat. Když Jsem tak činila 3 týdny, kůže se odchlípla od nehtu, který jsem mohla ustřihnout. Od té doby prst nebolí. Matka užívá Nonat Lublani odhalen Resslův pomník. na ruku a dělá jí dobře. Dokton řekl Včera byl před technickou fakul­ že je to" Arthl'tis. - Mrs. Christy tou university v Lublani odhalen Sistek 12718 Holborn Ave. Pravá mast je s tímto Trade l\:tark: p o m 11 í k chrudimskému 1'-0dlá­

Cena Nonat jest 50c a $1.00, poštou 55c a $1.05. Ptejte se Vašeho lé­ kárníka nebo jednatele ,ale nic jiné­ ho neberte, radě]! pište přímo na na­ ši adresu: Marie Leiblinger & Co., Altadena, Cal.

atrau IL

VISTNht

Ve středu, dne 22. prosince 193'7.

ČEIKOIL PŘI STĚ

--

ku Josefu Resslovi, který vynalezl lodní šroub. Letos je tomu právě osmdesát let, kdy Ressla stihla v Lublani smrt. Slavnosti se zúčast­ nil československý konsul inženýr Miňovský, představitelé university, města a mnoho obecenstva. Pomník vytvořil sochař Tomáš Kralj.

---o~ Nebezpečí v líčení brv.

Proti módě líčení (barvení) brv ozývají se stále četnější hlasy od­ borných očních lékařů, kteří upo­ zorňují ženy na nebezpečí, jemuž tím své oči vystavují. četné prepa­ ráty totiž k účelu tomu sloužící, ob­ z valašsko-kloboucké houně s ko­ sahují i některé škodlivé, jedovaté ž~pými podešvemi a nízkými gu­ chemíkále, takže prodej takových přípravků byl již v některých stámovými podpatky: Ženské nízké, černé aneb barevné •....•...........•. $1.85 Mužské nízké, černé, do čísla 10, $2.00 · Mužské ·vysoké, černé šněrovací do čísla 10, $2.65 Ženské vysoké, černé šněrovací $2.50.

Větší čísla o 25c vice.

Poštou . vyplaceně.

JOSEF HRADIL, Sealy, Texas.

Vlastní výroba PAPUČÍ!

1k%1#41 .. FOR

E ŠTÍ L(I

-A-

ŠfĚ

ÍCI

mohou obdržati bez o·~álení visa ke vstupu do S. S., ovšem, mají-li řádně vyhotovené afidavity a nezbytné ces­ tovní dokumenty. Ti, kteří mají Hapag­ Lloyd lístky~ jsou ujištěni veškerým možným přispěním od naší zkušené organisace zde i za mořem.

• Pro rychlé jednání přihlaste se u kteréhokoliv oprávněného zástupce neb

HAMBURG·AMlllC.11 LINI IOITB GIRMAN tLOYD 515 Cotton :Exchange Bldg., Houston, Tex.

HISKYGI

IOl

Zkuste moji Výtečnou· Kávu! i I 'Mr. Happy's' Káva. 35c 3 za $1.00 "Anka." Káva •..... 28c 3 za 80e ;a '~.l\lother Vančura" Káva ••23c 3za ....• ". •............•..

65c . Na požádáni vám dodám: Valašské papuče - . nejnovější českoslov. kuchařky - Olomouc­ ké sýrečky - primusky - houby, mák - koření všeho druhu, Znojemské okurky - Iíkěmí tre­ sti - Trinerovo Hořké Víno Angeliku - česká povidla jabl­ ková a meruňková - léčivé bi­ liny - nové druhy hrníčku na kávu - dýmky a špičky k dým­ kám - vše importované z Čech.

Nejnovější české písně - knihy, - klavírní výtahy a gramořono vé desky. - Poštovním objed­ návkám věnuji bedlivou pozor­ nost. Kávu si sám blenduji.

Uplný výběr smíšeného zboži.

A "FIND" AT THE

J.J. VESELY

PRICE

(Happy) 2022 Second Ave. -

BROWN-FORMANDISTILLERY COMPANY, LOUISVILLE, KY.

Tel. 4-0354

DALLAS, TEXAS.

SINCE 1870

·~

l!ltrana 11.

·VISTNÍK

DR. C. GREER

'.NIKL -

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

'l'LAK()MĚR VÁLKY.

"Jak je mim tu dobře! Ubohý pán, pravil: "Dnes je opravdu takové po­ jenž musí v takovém nečase běhat časí, že bys ani člověka ven nevy- .

Oči, Nos a, ~rd.lo Výroba niklu · je citlivým ukaza- venku!" Flíček: pi·ikývl na souhlas a o. Šetka.

Pr1prava Bryh telem světové krise a hrozícího neúřední hodiny 2:00-6:00 odpoledne bezpečí války. Je ovšem nutno pře-11 FIRST NATIONAL BANK BLDG. deslat, že se niklu jako čistého kovu Nejlepší rada pro podzim a zimu: Rosenberg, Texas nebo součásti směsi používá ve větBEFNER BLDG ším měřítku teprve krátkou dobu.

El Campo, Texas Ještě koncem 19. století byla výroV neděli ráno od 9:00 do lZ:OO ba niklu proti dnešku nepatrná. Ka­ Zbaví vás žalttdeč11ícl1potíží. Ve všech lékárnách. nada, hlavní výrobce niklu, vytěDR. THOMAS N. -DeLANEY žila roku 1899 jen 830.477 angl, liber OČNÍ LÉKAŘ niklu. Dvakrát tolik dodávaly tehdyl Brýle správně ptlpra.vené. nevyčerpatelné doly N. Kaledonie fř Oas dle úmluvy. a to byla celá světová spotřeba. v ,,,. Úřadovna 3248 - Res. 2687 Nikl~m se hlavně potahovajy ko513_15 P f slonal Bldg. v~~ jez se nay vzd1!chu r?c?le o~y. ro es .. slíěovaly a mely byt chráněny pred TEMPLE, TEXAS; účinkem vzduchu. Zvláště výroba příborů. se ujala krásně stříbřitého kovu. Tehdy byl 11ikl ve srovnání s železem, olovem nebo mědí vyslove­ ně "mírovým" kovem.

PRÁVNíK Všechno se změnilo, když bylo ob­ Vyřizuje veškeré soudní a právní jeveno, že směsi niklu s ocelí zvý­ záležitosti, abstrakty, poslední šují tvrdost oceli na míru do té do­ vůle, atd.

TEXAS I by nevídanou. Niklové ocelí byly nepořad společenských zábav, jež .od otevření jeho moderně vybudo­ WEST, Telefon 146, poměrně odolnější proti všem ruši­ vaného stánku ukázaly se býti lákavým dostaveníčkem krajanů vým vlivům než oceli obyčejné, a a jejich pi'átel. proto jich bylo ihned použito na vý­ robu Iodníeh pancéřů a jiných o­ Poštovní adresa: 1140 Robbie St. - Telefon 'l:a.ylor 0458.

PRÁVNÍK chranných desek. Od počátku naše­ Vyřizuje veškeré soudní záležitosti. ho století si nemůžeme zbrojařský Na doptání se jest - 20th and North Main. Úřadovna: 821 Bankers Mortgage průmysl přeqstavit bez niklových o­ 'ill Building, přes ulici naproti Kress celí. Poěínaje ocrannýmí deskami budově.

V SOBOTU, 25. PROSINCE. - Vánoč1ú nadílka a program pro polních děl a konče obrovskými pan­ HOUSTON, TEXAS. céři bitevních lodí - všude najdE!'­ všechny zdarma. me nikl.

V NEDĚLI, 26. PROSINCE - Bača New Deal.

První niklovou zemí byla Nová Ka­ SPRÁVNÍÍ: VYKONANÁ ledonie. V roce 1913 tam bylo vy­ V PÁTEK, 31. PROSINCE - Sylvestrovská zábava při hudbě POHŘEBNÍ SLUŽBA. těženo 164.406 tun niklové rudy pro­ J. R. Bača a Syncopator's.

V hodině žalu zarmouceni nalez­ ti jen 22,539 tun v Kanadě. Ale pro­ nou Edward Pace pohřební ústav tože kanadské niklové rudy byly , , , pohotový k sympatickému vyfíze- I mnohem lepší než kaledonské, vy­ ni nezbyt:aých jednotlivostí a k I' těžila už tehdy Kanada 60 o/'o všeho vypraveni dojemného pohřbu. niklu na světě. Kanadská niklová POŘADATELI. Levné ceny jsou naši zásadou. l ruda se těží společně s měděnou rudou v jediném rozsáhlém okresku, Sudbury ve státě Ontario.

Pohřební řiditel.

Olen S.P.J.S.T. - Telefon 3606.

Kanada, byť samostatná, je však části britské říše, která má -tedy v TEMPLE, TEXAS. rukou nejen světovou výrobu cínu, ale i niklu, nesmírně důležíté pro ---------------1 válečný průmysl, Kanadská těžba niklu po prvé ohromně stoupla za lleská. Jídeh1a, Restaurace světové války. Před válkou bylo roča Pivnice ně vytěženo 10 mil. liber, r. 1918 by'114 PRESTON AVENUE lo v okrsku Sudbury vytěženo 92% HOUSTON, TEXAS mílíonů Iíber, Pak se na jevišti obJos. Košut, ma.jiteL jevilo Německ:o.Začalo tajně a proTelefon: Beacon 31734. středníctvím neutrálů. kupovat velPravidflná jidla a lunče. ké množství niklu. V Sudbury měli Nejlepši soudkové a láhVové pi- lidé plné ruce· práce. vo, různé druhy vína a doutníky.

Na Kanadu připadá už několik VZHůRU NA Mluvíme česky. let stejnoměrně·asi 80% světové výHoboko stále na skladě. raby, na Novou Kaledonií zbytek.

Zvláštni stoly pro rodiny.

Asi pul roku zbroji Britanie tiše, ale obrovským tempem. V posledním půl· roce stoupla spotřeba niklu ne­ zvyklou měrou. Po vyhlášení brit­ V PRAZE 1938"! ského zbrojního programu Kanada s Oficiálními Sokolskými Výpravami neobnovila dodávkové smlouvy s ně­ český Lékař a Operatér kterými evropskými státy. Také U. 711 Medical Arts Building Slovenské Tělocvičné Jednoty Sokol· S. A., které těží ročně jen několik HOUSTON, TEXAS. Telefon úřadovny: Preston 2553 set tun, jsou odkázány na Kanadu. po expresnfch lodfch Barometr nikl nám ohlašuje bouří Telefon residence: Lehigh 9745 - bohužel, není jediným příznakem.

-------------Naší civilisaci patrně vládne krutý v zákon, že po zvýšené výrobě stat­ 11. května 4. června • 22. června k~ musí následovat zvýšené ničení \ Pro informace pište neb hlaste se vyrobkft.

WEST, TEXAS. ----o,,,.

Deštivý den.

Pozemkový obchod - Abstrakty.

JOS. F. HOLASEK Flok seděl se svým bratrem Flíč­ Pfijčky - Notářstvi. kem na okně a dívali se na ulici. ČECHOSLOVÁKPUBLISHING CO., WEST, TEXAS Máme spojeni v celém stá.tě.

Bylo březnové odpoledne, střídavě pršelo a sněžilo, vál prudký seve111:1b u svého místního :z:~stupee ·· jedno dí- rák a nevlídná. sychravost jako by T ou dob ou prvip a daJl na pronikala okny až do vytopeného tě, které se narodí ve Francii, dvě pokoje, který byl tim útulnější. Flok děti v Německu, tři v Japonsku, se otřásl zimou při zvucích meluzí­ aedm v Rusku a přes dvacet v Oíně. ny, jež. ~kulu'e.la v komíně, a. fekl:

I:~·

Užívejte TRIN OVU ANGELIKU!

RO

GEORGE E. KACtft

C. H. CHERNOSKÝ

VSTUPNE: PANI 40c

EDWARD PACE

DAMY25c

I\!:===========================>

RED FRONT

SOKOlSKg SLET

X.

DR. KAR. J. HOLLUB

•

CefVellka & Vanzura

OPA

HAMBURG-AMERICAN LINE NORTH GERMAN LLOYD

,;;,

Straaa. 23.

V1!':STNiK

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

Vých,odstále stejný.

Před nedávnem byla význačná britská automobilová firma nemile překvapena, když obdržela stížnost od čínského mandarína, jenž si prá­ vě koupil jeden z jejích luxusních vozů. Mandarin měl předtím od té­ že firmy starší vůz a deset let od něho nepříšlo ani slovo stížnosti, takže jej zapsali mezi dokonale spo­ koíené zákazníky. Ale sotva dostal druhý vůz, už se u firmy objevil od něho telegram se záhadným textem: "Vuz netřást!" - To bylo pro firmu něco nového a tak byl do Číny vy­ slán zástupce, aby vyšetl'.·n mandarí­ novu stížnost. Zjistil, že mandarin jezdil s automobilem cestou nece­ stou jen proto, že se mu velmi líbilo otřásání vozu. Druhý vůz byl však nejnovějšího vzoru a dokonale vy­ pérovaný, a s tím nebyl mandarin spokojen. Proto jeho zvláštní te­ legram. - "DAC News."

v

NASE V SKONČÍ 1. LEDNA 1938

---,--0---

Nar,oleon a monopol na tabák.

Vypravuje se, že Napoleon viděl na jednom plesu v Tumeriích dá-I mu pozoruhodnou ne pro svou krásu, ale skvosty.

"Kdo je ta žena, která svými šper­ ky z.as~iú.uje samu císařovnu?" ptal se cisar, "Sire, je to choť majitele tabáko- .1 vé továrny."

Následujícího dne si Napaleon I zavolal k sobě ministra financí a •1 zavedl monopol na tabák. "$intesis", Mexíeo.],

I

1·

I

---0-

.

Angličtí . revolucionáři. .

I v Hyde Parku, kde každý může mluvit co chce, je osoba králova vždycky respektována ... Nedáv­ no tam řečnil nějaký apoštol anar­ chismu, jenž se tak rozohnil dnešní světovou situací, že vyzval poslu­ chače, aby se s ním rovnou dali k· Bucknghamskému paláci a zapálili jej. Jeho posluchači však nejevili· chuti ho následovat. V tom oka- ! mžiku zakročil londýnský strážník,! jenž po celou ohnivou řeč stál klid-1 ně opodál, a vykřikl bodře: "Všichni, kdo mají namířeno k Buckinghamskému paláci, seřaďte se nalevo prosím ! " "Berliner Tagblatt."

-0--

Předchází následky. černoch opustil ve zbrojářské konjunktuře místo domovníka v new-yorském činžáku a šel praco­ vat do muniční továrny. Ale druhého dne byl už zpátky na starém mí­ stě. "Nelíbilo se vám tam?" otázal se ho pan domácí, "Já jsem se ani tak daleko nedo­ stal," povídá černoch. "Když jsem se přišel včera ráno hlásit do práce, úřeník v přijímací kanceláři mi povídá: "dobře, jste přijat", a zapsal si moje jméno. Ale potom mi poví­ dá: "A kam máme po případě po­ slat vaše ostatky?" - "Já jsem se mu podíval do očí a povídám: 'Pane šéf, s těmi ostatky si nemusíte dělat starosti, já si je vezmu hned s se­ bou, a taky tady jsem'."

"Miroir du Monde".

·-·--Počet tepů

je spolu s měřením teploty dobrým prostředkem, jak zjistiti onemocně­ ní a jeho závažnost. Za tím účelem položíme palec a ukazováček na hlavní tepny v zápěstí. Zdravý je­ dínec musí míti v minutě: novoro­ zeně 110-130 tepů, 1-5 roků sta­ ré dítě 90, 5-10 roku staré dítě 100 a dospělý člověk 60-80 tepů. Zrych­ lený tep je příznakem nemoci.

Udělejte si neb svému příteli Vánoční Dárek, který po· trvá Celý Rok! v

I~

,,Iii

VAK

CEC

-

•

(PRAVIDELNÁ CENA $2.00)

NABfDKA TATO PLATÍ POUZE PRO NOVÉ ODBÉRATELE. Pošlete předplatné a. zajistěte si naše Velké Vánoční Číslo. - Předplaťte pro sebe i pro Vaše přátele. - Zdarma pošleme číslo na ukázku.

v

Cee o I

4;

:V I s 'l' Nht

Strana. H.

Ve středu, dne 22. prosince 1937.

Pouflvejte k oznamování··

VEŘEJNOSTI K POVŠIMNUTÍ!

Masa1'Ykova kovadlina do musea. I· kem, když se učff u kováře Beneše.

Dallas, Texas~ .' V těchto dnech odevzdala správa Kromě kovadlily bylo převzato i jiné Blížící se nový rok má pro nás státního velkostatku v Hodoníně zá-1 náčiní, kterého pan, president jako každého něco nového k očekávání, stupcům Masarykova musea v Hodo- I kovářský učeň užíval. Podle dare­ Mnohému přinese štěstí a spokoje- .· · ·.· . . · . vaně kovadliny udělala si sádrový ,. pr a v id I a. nost, někomu zas žal a zklamání, ale níně kovadlinu -.z byvalé panské ko- odlitek průmyslová škola v Bratislav Malém oznamovateli <ičtujeme pro všechny z nás připravuje na. várny v Čejči, na které president O- vě, která jej vystaví ve vestibulu své I centy za. slovo za. každé uvefejně- různých místech větší a těžší boj o svoboditel ve svém mládí bušil perlí- školy. ni. poplatek za oznámku (do Nejmenší 25 slov) Jest 50c Oznámku na.- exísencí, ·, , ~ , , , ""!!!!. pište na. zvla.štnim lístku a pfiložVy.dani spojené s vyrizovanun u- ~*1.i'lli1.Wli1~hv.i'!Ni.i'IWB~~~lil~li1.i'llil~lii,Lliip.\\1~\\lP,li7P,li',llt~·ip.lil~~2!~~~~~!~'Rí~\,)i?l~i!i te k objednávce pfislušn. ý obnos ředních záležitostí stále stoupá a ~~:l~:~~~:lW:~~:l\"l:lWl~:lW~:lWJt.~:l~~;;i.?:~:ml:,!4'~:,.í:1:.~:,,;it~~:,~~.~~. buď poštovní poukázkou (Money musí býti odněkud hraženo. Stále se ~ ~ 6rder) nebo ve známkáchv(stamps). přikládají břemena na rámě stát- ~ .I> JP ~ Posilá.te-li osobní ček, pridejte 5c me . h i místníe . . h verernyc v . . h úřední ,• 'k·"'u, ~1!!1..."\'I: na jeho výměnu. ~ Má-li býti jméno oznamova1iele je zapotřebí většího dozoru na tu ~ t\lÍ zatajeno a nabídky posílány admí- neb onu věc, a proto zvyšují se da-1 ~ , ~ nistracl pod naši značkou, účtuje- ně, aby vydání toto bylo zaplaceno. ~ v~ me za. oznámky "Na prodej", "Služ,. v příštím roce připadají nám vol- ~, by a práce" a podobné 25c zvlášt' za by státních i místních veřejných či- ~ mačku a. na poštovné, aby došlé do. v . , ~ ~ pisy mohly býti ihned odesílány. novníků. Kazdy takovy nový kandí- ~1 J.í..~ Pfi oznámkách "Nabidnuti k sňat- dát chce něco nového prosaditi, vy- ~ ~ ku" neb "Přijme se hospodyně" ob- hledá, kde by byl lepší zdroj příjmu ~ ~ náš! dollatek za značku a poštovné na vybíráni dani, aneb něco jiného, ~ ·· SO~a.tek za značku budil přllo- co, by bylo d~bré před lid předložit, ~.• len k obnosu, který posíláte za. o- at by to větsině již vyhovovalo a- ~ známku. neb ne. ~ ~ Proti tomu je třeba. se postavit a _... SAZENICE cibule pravá Creole, nenechat sl pfes hlavu přehodit ně-, ~ ~ zeli zimni vysoké, hlavkovÝ salát, co, co by se nám, českému lidu v ~ ~ 1000 za $1.00. Bermuda a Creole mi- Texas, nelíbilo. ·1 chaná, 1,100 za $1.00. Poštu platím.

K vd, Ob. d ·ij t' d , • ~ Kordové dřevo suché na m.istě $2.25. az Y can, a o pr. e 1 19 · o-· · J.í..'li Emil Bača, R. 1, Box 16, Fayetteville, datku vdo konstituce SpoJenýcl; St~- ~ Přejeme všem našim milým příznivcíun a odkupníkům. ~ kazdá občanka. má volebm pra- ~~ J v· k t č d"v i . b l d ' v ' k ~ (lt -Pd) tů, Te xas. vo, avšak je žádo'\).cno,právo toto si ~ sme ~ms u~ ne pov ecnv.:a _o c 11am venovany _za ro ~~ _... HLEDÁM h d š' udržet a rozumně jej použit. ~ uplynuly a. zůstaváme v nadeJ1, ze nam bude dovoleno 1 v bu- ~ ospo yn 1 na men 1 ~ d ť v· i~ 1 ž"tl 1 :farmu řídit domácnost. Jsem starší Za prvni, udrženi si tohoto práva ~ oucnos 1 am sou • ~~ vdovec. Pod~!nkY v .~opise. Adresa je op~tření ~ Poll Ta~ Receipt, kte- ~ . s přáním, aby svátký Vánoční byly pro Vás veselými a ~ pod značkou Vdovec •. c. o. Věstník, rý kazdý obcan a. obcanka v Texas Nový Rok aby Vám přinesl prosperitu. ~ West, Te;x:as.

(2t-pd) musi míti dříve než je k volbě při- : . ,. ~ ~~~ : W" MUŽ prostředního věku hledá • , . ~ • \1..~ touto cestou družku života buď Rozumné pouzit1 sveho volebniho ~ Vám k sluzbám, ~ sta.rši holku aneb vdovu, ~le jen pr~va neznan:ená P?Uze odevzdati ~ v ~ spofá.daná ať se hlásí. Pdobenka. se svuj hlas,. aniz by ved~l kozx,;u, ~e ~ v ~ hned vymění. Pište pod značkou: naopak, ~re.dem býti pr;SVě?-ce3:, ze P. B. L., c. o. Věstník, West, Texas. dáyá .s~11J hlas navp~tričn: ~1sto, I:.· . . ~ (50-Sl-pd) coz byva v dorozumen1 se svym1nej- . · í . ~ ------------bližšími přáteli, soudruhy aneb zná- · POZEMKOV. JEDNATELE ~ .... TABÁK starý, lehké druhy, mými, tak ab~ společně hlasy všech ~ prodá.vám po 15c, 20c, cigaretovÝ z celého_kr~uzku padalivna jeden a !Oe lb nevyplaceně Pište na· Václ ten samy úcel. Teprve az toho doci- ~b~:~~~«.~m:~:m:il\lit!~~im:~~:~;~:J!\Xi!~:,.xt:11,:r;l:~11,:r;i:~:ll'·~ Jtra.~hvil, Portland, Tenn. c5o-l-p) lime, budou naše české hlasy v Te- ~~v&%f!~fZt~U'{!~i\lm\iťtal!1a~1Htmi\lm\ill~UK,a1'1a~1a~~~~~~~uK,~U~~~~~~Nl~~íťia%'1~%11aw.l~ ------------xasu něco znamenat. ~ TABÁK LI~TOVÝ, m~m na Proto neodkládejte a. v době co prodej, kdoby si prál, za ta.bak ru- nejkratší opatřte si každý svftj Poll ěfm, ale kdo chce vzorky, přiložte Tex Receipt. mámku. Cena libra lOc, 15c a. 20c.

• John Hra.dek Portland Tenn. 51p S prátelským pozdravem, • • Will A. Nesuda.

Malý Oznamovatel

=====~· =============~====~

v es e I e v an oce a ~

, t ' N ., . R k ~~ t 5.. . , as ny ovy o ~

I

I f"'i

I

~

m~

~

:o

v

-

1~

111

ti

~ Pravé importované VALAŠSKÉ PAPUŮE, nízké $1.85, vysoké $3.00 poštou vyplacené. Udejte číslo velikosti. Posílá ryze česká firma: FAMOUS, West, Texas.

(48-dz) io-

c erve n k a a v a nzu r a ~ West

~::-

'

Texas. -~ ~

--.o-.--

~ Pouze pro krátkou dobu nabízíme ZVLAŠTNÍ KALHOTY ZDAR­ MA, s objednávkou obleku neb svrchníku. - Palace Dry Cleaners, West, Texas.

(1-t-Č-1-t-V)

_..

~

Matka Kračmerka

Praga film Co., Chicago, prostřednictvím svého zástupce pro stát Texas Jos. Vašuta uvádí jeden z nejznámějších a nejve­ selejších filmfi mluvící Matku Kračmerku dle románu P. Biliano­ 'ié "Do panského stavu. Kračmerku hraje Antonie Nedošínská, kte­ rá hrála také hlavntroli ve filmu "Zlatá Kateřina, ktery se vám libll a proto můžete byti ujištění, že v tomto filmu se pobavite vesele.

WEST, - ve středu a ve čtvrtek, 22. a 23. pros. odpoledne i večer.

ENNIS - v neděli, 26, pros. o 2 hod. odpoledne a. bude !Se pokračovat až do 10 hodin večer.

DRIM

GRAND *~!:BEER· ... •·u ot, acntu..

KAUFMAN - v pondělí, 2'7. prosince o '1 hod. večer, pouze jedno představeni.

GRAND

FORT WORTH - Rose Theatre, North Ma.in Str., v úterý, 28. pro­ since o 6:30 a o 8:30 večer.

~BEER

SEALY -

ve

MOULTON-ve

o 6:30 hodinách čtvrtek, 30. prosince o 6:30 hodinách večer~

PRIZE

-~-*""'

~=~=~

.

8 For your convenience"Winter Weight,.

Grand Prize is nvnilable 3 ways: CASE (24 bottles) CARTON OF 12 HANDY SIXES You'll enjoy the mellow flavor, contenting warmth of "WINTEI? WEIGHT" Grond Prize with on4 between ml!nls, tool 100% Unlon-Dottlcd at the Brewery

TEXAS' LARGEST SE,llER