Vestnik 1946 04 03

Entered as second <Jlar<Js mail matter, January 3rd, 1933 at West, Tems, under the Act of Congress of Augu.s~;~ 24tb. 1922.

ROČJNÍK (VOL.) X,""l:XIV.

WEST, TEXAS; ve středu,

(Weclnesday) 3. dubna (A11ril) 1946.

ŮÍSLO 14.

ROZPRAV A O VÁLCE ČECHů S NĚMCI. (Dokončení).

ZÁVĚR?" "Záleží na tom, bude-li se dělat politika zisku, či sociální bezpečnosti. So­ cialisté evropské pevniny jsou pro politiku bezpečnosti, jsou proti buslnessáctvi, proti managerial revolution. Američtí "ekonomičtí filosofové" - jak si honosně říkají - často pokračují ve starých nápadech směřujících k ·' nahražení socialismu velikými družstevními organisacemi, které by. umožnily zachování ka­ pitalistického systému i zisku, avšak zapomí­ nají při tom, že kooperatívy mohou být stej­ ně kapitalistické, jako socialistické, že jsou jen výrobní nebo distribuční organisací, nikdy však ekonomickým systémem samotným. "Ro­

7)

,J .I

bert Owen snil o pokojné přeměně souěasné spoleěností -.: socialistickou, aniž by byl bral v úvahu základní předpoklady, jako otázku tř!cluího bojé, dobytí pout.ické · moci pracující třídou, zničení všech 1~í·ednosiia výsad panu­ jící a kořistící Hídy" pravil Lenin a považoval

jakýkoli tak zvaný "kooperativní socialism" už dávno za překonaný. Robert Owen se domní­ val - a ve své době se snad i mohl domnívat - že lze smíří t společenské ti'ícly, že lze pro, měnit třídní odpůrce v kolegy, kteří budou o­ chotně a poctivě pracovat na společném díle hospodářské výstavby jal~o třída sloužící a u­ znají hospodářská privilegia vlastníků výrob­ ních prostředků, kteří nikdy neměli a nemají v úmyslu ustoupit bez. donucení. Lenin měl pravdu, když označil úsilí o uzavření "koope­ rativního občanského míru" za romantické, ba dokonce za banální. Je to klam, který má od­ vést pozornost široké veřeíností pracujícího li­ du od podstaty věci a jádra problému."

"Máte tedy za to, že je třeba přestavět celý život od základu, to by ovšem nebylo snadné.

Družstevnictví by bylo znamenitou pomocí v přechodném stadiu po válce." · "Bucle-li přechodné hospodářské a sociální stadium - jakýsi reformovaný kapitalismus, to je otázka."

"Uznávám, že nezáleží na tom, co Jn, vy ne­ bo kdokoli jiný o věci soudí. pravou cestu na­ stoupí ten, kdo nelpřesnčjí odhadne ony sku­ tečnosti a mnterlální i organisační potřeby, které donutí společnost přijmout zákony ur­ čující nový fad světa. Kdyby, byl Hitler vy­ hrál válku, byl to asi. jeho "nový řád", žádné diskuse a debaty by nám nebyly ·i:omohly,tak ovšem vyhrál na jedné straně socialistický So­ větský svaz, na druhé kapitalistický západ, či­ li válka sama o sobě problém nerozřešíla."

"Naprosto souhlasím, válka sama o sobě vů­ bec nic nevyřeší."

"Teď jde o to, jak je vůbec možno vyřešit evropský problém, když nebude vyřešena svě­ tová otázka hospodářského a sociálního sy­ stému, když se svět nerozhodne jakou společ­ nost chee vlastně vybudovat a na jedné stra­ ně - s Amerikou v čele - bude pokračovat dál ve výstavbě společnosti řízené privilegova­ nou třídou vlastníků výrobních prostředků, na

druhé straně - v čele "bude Sovětský svaz se bude rozšiřovat nová organisace řízená zá­ sadami socialistickými."

"Vy asi soudíte, že Němci se zapojí do sku­ piny první a Češi do skupiny druhé?"

"Tak to dnes vypadá."

"A že ke starým· potížím nacionálním pří­ jdou ještě nové, ekonomicko-sociální?"

"Ano, dříve šlo o sporné body, které byly ře­ šitelné, obě strany měl požadavky jazykové, administrativní, hospodářské, školské, kultur­ ní, žádaly určité občanské svobody nebo také v

Ceské nebe..

Fráňa Velkoborský.

Kdybych byl malířem a štětcem vládnout znal, tebe bych, české nebe, takto maloval: Za světlou modří černých mraků lem, za světlem stín a blesky nad krajem, zvichřené dálky, obzor halící, větrná smršť, prostorem letící, děsivý úprk tichých beránků, krvavá záře rudých červánků a nový blesk a nové jiskření, clo strmých výšin žhnoucí plameny, v průtrži dešt'ů oblak ohňový a nad tou bouří oblouk duhový, ten ze tří barev draze utkaný, ten, který stále září nad ňámí.

nesvobody, to vše se dalo pří dobré vůlt vyře­ šit. Doufám, že nepochybujete dnes o tom, na které straně té dobré vůle nebylo."

"Ani v nejmenším, nacističtí vůdci přece vše v okamžiku opojení z vítězství příznalí."

"Na což se tak často zapomíná. Pod vlivem války se přeceňuje nacionální složka fašismu a podceňuje se jeho socíálně-ekonomtcká kom­ ponenta. S nacionálními problémy bychom si už clnes věděli rady, horší [e druh~ skupina, která nám i.1ž před válkou rozdělila státy a vlastně zničila sforé hranice. Je pravda. že a­ ni v roce 1918 nebyly státy jednoznačné. pro­ jevovalo se to rúznými intemacionálami, kte­ ré hranice nerespektovaly, byly zbytky shré internacionály socialistické, byla tnoderní a mohutná internacionála podnikatelská - ať už finanční či prťunyslová internacionála "zelená" a jiné, to vše se spojilo do internacio­ nó.ly vlastnické."

"Tedy nejen komintení.a, nýbrž i kapinter­ na."

"Ano ~ tak něco!"

"J,enže podle vašeho pojetí by bylo vlastně nemělo dojít k válce mezi fašismem a onou řekněme - kapinternou."

"To také nemělo! Právě z kapitalisticl{ého hlediska byla táto válka nejnesmyslnější, pro­ to jediné správné pojetí mnichováctví spočí­ vá :právě ve výkladu mnlchováckých a:utorťt o

.,,..

Chamberlainově 'Pochopení těchto problémú.

Mají zc,ela pravdu v tom, že celou osnovu vel­ kopodnikatelské organisace - raclěj bych u­ žil slova busnissácké - jim zkazil Hitler svým naivním imperialismem. Bylo opravdu štěstím pro svět, že Hiter byl tak nevzdělaný člověk a jeho gang se skládal z naprostých pl'isluhova­ čú a kývalu."

"To .ie správné, válka se nevede pro konflikt mezi č2chy a Němci, nýbrž proto, že Hitler ne­ chtěl uznat primát a vedení onoho velkého busnissáctví západu, o němž jste mluvil a do­ mníval se, že právě v tomto světě přejde vede­ ní na Němce a na Německo, což Mussolini, Franci, Quisling, Bonnet, Laval a vůbec všich­ ni kontinentální mn.ichováci uznávali. To byl také pravý důvod, proč HiUer nechal Sovětský svaz stranou a snažil se vynutit terorem u­ znání svého primátu proti Britanii a nepi'ímo i proti Americe. A teď, jsme jistě oba pi'esvěd­ čeni, že Němci a jejich spojenci válku vojen- · sky prohrají - včera padl Arras, Verdun, st.

Mihi,21, kozáci jsou v Uhrách, americké tanky pfod Rýnem, sovětské před Bukureští. Jenže sotva se objevuje válečné vítězství určitě na obzom, vyrústá nám pfod očima starý problém: dvojí svět, jeden kapitalistický, druhý sociali­ stický. Je mo211ý kompromis?"

"V tom smyslu, aby se oba světy prolínaly, nikoli, je však možno svět rozdělit na i:;ociali­ stický a kapitalistický na tak dlouho, až se u­ káže, že se jeden či druhý systém neosvědčil.

Ovšem nebezpečí konfliktu mezi těmy systémy bude stále, poněvadž budou sporná území, kam bude se snažit •r:ronik:nout}eden i druhý. To oude Dálný Východ - -" "A ovšem i Československo!"

"Bohužel! Je skoro naprosto jisté, že se o­ ctneme na hranici těc:):lto dvou velkých oblasti.

Němci se zapojí do sektoru protislovanského z mnoha dúvodů, historických, jazykových, tra­ dičních, bude hrát roli otázka odv,2ty, budou přemýšlet o vyvolání nového konfliktu, v němž by získali to, co ztratili ve dvou světových válkách."

• "Musíte tedy počítat s tím, že se válka Něm­ cú s Čechy spíše pl'iostří, než zmírní."

"Jistě, byly-li ql'ive mezi Čechy a Němci spo­ ry, nebyly - jak už bylo i'ečeno nepfokle­ nutelné, nebylo žádných propastí, 15. a 17. sto­ letí bylo už dávno zapomenuto. Bohužel se za této války vše změnilo. I když nemáme přes­ ných zpráv o všem, co se na kontinentě děje, j,e pfoce zi'ejmé, že většina německého lidu ne­ jen mlčí ke gestapáckým zločinúm, nýbrž •po­ nižujícím a zlým chováním se k českému a vúbec slovanskému lidu podporuje jakési sou­ kr0111é gestapáctví, které se projevuje ve všed­ ním životě clen co den. A to se rovněž nezapo­ mene, to bude časem znemožúovat dobrý sou­ sedský poměr jedněch a druhých víc, než ty strašné zločiny, trýznění a vraždy ve věznicíéh a koncentračních táborech. To se objeví i me­ zi samotnými Němci, uvidítle, že Německo ne(PokračQváni nt'\. .straně 9..)

Strana

a

ÚŘEDNÍ ORGÁN SLOVANSKÉ PODPORUJíCt JEDNOTY STATU TEXAS. OFFICIAL ORGAN OF THE SLAVONIC BENE· VOLENT ASSOCIATION OF THE STATE OF TEXAS. REDAKTOR - FRANTA MOUČKA - EDITOR Vydavatelé _,.. Publishers ČECHOSLOVÁK PUBLISHING COMPANi WEST, TEXAS. Předplatné $1.50 roč. ~,,bse:·iption $1.50 a yea;r Změny adres zasilaji se do R •.wní Úřadovny ve Fayetteville, Tex.'..S. Change of address must be sent to Grand Lodge, Fayetteville, Texas.

Veškeré dopisy, předplatné a oznámky bud'tez adresovány na: Věstník, West, Texas.

Věstník has the largest circulation or any Czechoslovak Weekly in the South.

MÁ MALÁ VESNIČKO NA ŠUMAVĚ.

Za horami pod tím lesem, slunko sě k spánku již uklání, cesta vede hebkým mechem, večerem zní klekání.

Tam vesničku máš, své ji srdce dáš.

Jdeš cestou svou, oblíbenou, vždy milovanou.

Malá vesničko na Šumavě, na tebe rád vzpomínám.

Nejhezčí chaloupky, poklade ty můi, nejhezčí chaloupky, Bůh vás opatruj.

Má malá vesničko na Šumavě, [seš jako růžičky květ, ty tvoje chaloupky milované volají stále mne zpět.

---) + .ir. + (--Jedni druhých břemena nesme. Nynější ge­ nerace neví nic anebo jen velmi málo o útra­ pách a obtížích, jaké překonávali přístěhovalcí z českých zemí, když v minulém století při­ cházeli do této nové vlasti, aby hledali zde lepší ptíležitosti pro sebe a pro své děti, kterým chtěli přípravítí lepší budoucnost. Již jen tu a tam dědouškové a stařenky vypravují svým vnukům o svízelých, které jim bylo přemáhati, když si zakládali své domovy v této nové vlasti, často s nepatrnou peněžní hotovostí, anebo té­ měř bez ní. Je velmi zajímavé naslouchati těm pamětníkům prvních těžkých začátků v této zemi, když ocitli se v novém prostředí často bez hmotných prostředků, ale s pevnou vůlí a od­ hodlaností k práci. Od příchodu těch prvních průkopníků mnoho, ba velmi mnoho se změni­ lo. Ti dobří staří lidé vypravují a vzpomínají, jaký to za dávných dob tehdy býval krásný duch společenské soudružnosti mezi těmi naši­ mi krajany; bylo mezi nimi upřímné přátel­ ství v dobách dobrých i zlých, v štěstí i neště­ stí. co také těm českým průkopníkům zpříjem­ ňovalo život. Byli si jaksi bližšími, pomáhali si navzájem a i v těch skromných, někdy dosti nepohodlných příbytcích bývala spokojenost za těch starých dob, kdy té vzájemnosti bylo tolik třeba, hodnota upřímného přátelství vy­ vstávala mnohem patrněji než nyní. Také dnes mnohým z nás by se žilo pohodlněji a krásně­ ji, kdybychom pravé přátelství pěstovali. Avšak pravé přátelství neznačí jen přijímat, ale také dávat. Ne nadarmo se říká, že pravý přítel se nejlépe ukáže v nouzi. Přátelství projevované jenom když se nám dobře vede je bez ceny. Na­ ši první osadníci byli si upřímnými přáteli v nouzi, neúrodě, finanční tísni, v pohromách, nemocích a ve všech ranách nepříznivého osu­ du, právě tak jako i v radostech života, které časem přece tu a tam zasvítily do jejich tram-

TJpi'·ímná;

Ve středu, dne 3. dubna 1946.

VilSTN:fK

út:~st jevn~, ~fl V© Y§l;lrb gsmJe<;:h

rodin, ať již to byly události smutné nebo ra­ dostné. Krajané sjížděli se k pohřbům a také veselkám, truchlili s truchlícími a radovali se s radujícími. Stopy těch starých vzájemných vztahů a upřímných přátelských vztahů dosud jsou mezi členstvem našich řádů a tyto stopy jsou vlastně podkladem našeho Odboru Nemo­ censké podpory, která je věcí nemalé důležíto­ sti i potřeby těm, kteří byli postiženi nemocí, jež mimo útrap tělesných přináší také těžkostí finanční. Nemocenská podpora co dodatečná ochrana k životní pojistce jest ve skutečnosti časově mnohdy důležitější než pojistka sama.

Proč? Protože zajišťuje členu N. P. jistý pří­ jem i v pádu jeho nemoci a tudíž dočasného zneschopnění práce výdělečné. Nikdo z nás ne­ ví a nemůže vědět, co ho čeká zítra, pozítří, za týden či za řadu měsíců. Vždyť se zcela správ­ ně říká, že "neštěstí a nemoci nechodí po ho­ rách, nýbrž po lidech" a rozumní lidé dávají se proto oproti neštěstí (pohromy na majetku) i nemocem pojistiti. My jsme si po dlouhých od­ kladech zavedli Nemocenskou podporu a jako každá novota, i ona prodělávala období dětství, není a nemohla proto uspokojovati, ale může být i bude zlepšena. Nynější měsíční poplatky i když byly zvýšeny na tři dolary ročně, jsou stále nízké a nedostatečné k výplatě slušné podpory, kterou by skutečně pomoženo bylo . nemocnému. Bratr Jaroslav Janíček měl ne­ dávno praktický návrh ohledně zvýšení po­ platků a tímto vyzýváme členy naší Jednoty, aby laskavě o naší Nem. Podpoře se rozepsali a podali svůj náhled pro její zlepšení. My se k N. P. zase vrátíme a budeme se častěji vracet v přesvědčení, že byla založena v nejlepším úmy­ slu skutečně pomáhat, že se při dobré vůli členstva zlepšiti dá a jsouc zlepšena, konati bude mnoho dobra a bude cenným doplňkem pojistek naší Jednotou vydávaných.

Dúležité jest. aby naši staří členi navštěvo­ vali schůze našich řádú i divadla, taneění zá­ bavy a všechny naše podniky, protože jestli oni tak nebudou činiti, pak ani jejich clěti nebudou mezi nás chodit.

Neobyčejný rozmach podpůrných jednot v Americe dosažen byl roku minulého, což do­ svědčují celoroční zprávy za rok 1945. Loňský rok byl pro podpůrné bratrské organisace nej­ lepším od roku 1868 pokud se týče přílívu člen­ stva i zmohutnění majetku. Jednoty vykazují ve svých zprávách podstatné finanční sesílení čili zdroje a vykazují zároveň vlasteneckého ducha, neb v každé kampani válečných půjček uložily velké obnosy peněz, byť tyto investice přinášely jim nižší úrok oproti na př. půjčkám majetkových, půjčkám proti certifikátúm a za­ kupování různých bondů. Teprve blízká bu­ doucnost ukáže, zdali nižší úrok z válečných bondů bude míti podstatný vliv na celkovou · výnosnost investic, než překvapuje skutečnost, kdy celá řada jednot v roce 1945 zlepšila svoji sazbu vzešlých a skolektovaných úroků. Úmrt­ nost v roce 1945 byla nižší než se očekávalo a i přes to, že byly vypláceny v plné hodnotě certi­ fikáty po ve válce padlých členech. Toto bylo umožněno tím, že mnohé jednoty počítaly na vyšší ztráty v době válečné a pořídily pro zálo­ hu zvláštní fond co zabezpečení předně výplat pojistek a za druhé, ochranu před neodvratný­ mi těžkostmi. Pro tento rok 1946 jsou očekává­ ny zase dobré výsledky jak v přílivu nových členů, tak zvýšení zdrojů. Rok 1945 muže být rokem nového údobí bratrského podpůrníctví, mezníkem' historické důležitosti, protože toto se svými mohutnými zdroji má možnost netu­ šeného rozvoje. pro který je také plně připra­ veno. Stojí za zmínku, že po první světové vál­ ce bratrské jednoty neměly velkého úspěchu oorotí pojišťovnám, které získávaly všechen obchod - jsouce k tomu připraveny. Tenkráte po druhé světové válce se tak nestalo a nestane, řraternaltsmus Ameriky nespal, připravoval se a íe schopen nabídnouti životní pojištění stej­ ně dobré ne-U lepší než obchodní pojišťovny a mimo toho přidává k němu něco, co se ve sku­ tečnosti koupiti nedá - bratrskou lásku, o­ ehotnou ruku pomocnou v pádu potřeby, spo-

!'li

li{lSl\:91J po:spO,J!t98t

. ~... '

.

.,...

Uplynulé měsíce 1946 ukázaly se pl'o bratrské podpůrné spolky velmi 11Hz11ivé, neboť získá­ vají nové a nové členy. Nám letošní rok začal také dosti dobře ačkoli pro naši SPJS'l' 1>říliv členstva má mimoi·áclný význam totiž: ocitáme se přecl 50. výročím zrození Jednoty a cllceme toto zlaté jubileum oslaviH okázale, památně a také prakticky. Proto máme kampa11 Zlatého jubilea s cílem tH tisíc nových členů. Řácl l\'Ioravská Orlice é. 1'15. projevil vděčnost členúm vojínum resp. synúm rocličú, ktefi jsou čteny naší Jednoty. V pravidelné měsíční schú­ zi bylo schváleno, aby na účet hí.dové pokladny opatfon byl nějaký prakLick:ý dárek pro každé­ ho člena faclu, jenž měl účast v boji proti u­ chvatitelúm v Evropě i Pacifiku a také pro vysloužilce nečleny, jichž rodiče jsou členy SP JST. Výbor k tomu účelu zvolený dohodl se pro nákup kožených, v moderním tvaru umělecky zhotovených peněženek, což členi l'áclu jedno­ myslně schválili. Devatenácti junákúm byla krásná peněženka pi·eclána bud' osobně či ode­ slána poštou (t.ito byli ve službě mimo hranice Spoj. StátúJ a do ní vložen byl lístek: znění: "Vítáme Tě donrn! V ocenění Tvojí služby a zá­ sluh v bránění své vlasti, věnuje hid Moravská Orlice čís. 145. SPJST." Poctění hoši měli z dár­ ku jistě radost a členi i'ádu Moravská Orlice projevili touto pozorností své city vděčnosti a uznání.

Demokracie s1ločívá na osobitosti, ale osobi­ tost neznamená Hbovúli, nýbrž úsilí o silnou o­ sobitost nejen sebe s:nného, nýbrž i ostatních občanů. Demokracie je samosprávou- a samo­ správa sebesprávou - samospráva začíná u sebe.

Pfoclem opatmnst či st:Ué kázání o bezpeč­ nosti. Dle Národní bezpečnostní rady asi 29,000 lidí ztratilo životy násleclke1h dopravních ne­ hod a dalších jeden milion bylo zraněno. Z těchto nehod 12,000 se pl'ihodilo v období mezi srpnem a listopadem, což byl pl'Írústek 40 pro­ cent nad stejnou dobou předešlélto roku. Nyni se ovšem používá mnohem více aut než tyto jsou starší, brzdy jsou špatné a gumové ráfy hladké a oslabené, jež hrají roli pl'i neštěstích. Řidič zflstává v této věci nejdúležitějším čini­ telem, protože i když jsou naše auta opatřeny vším možným bezpeč.nostním opatřením - to vše ve skutečnosti není tak dúležité, jako řidič.

Rozdíl mezi dobrým a špatným i'idičem jest jednoduchý; ten první pfoclvídá neštěstí, zná, kdy muže zastaviti na ki'ižovatce a nespoléhá se na druhého. 'l'éž vyhovuje všem pravidlům, mezi nimi pravidlu, jež omezuje rychlost v tom pásmu, v kterém se nachází; dává pozor na varovné signály a nepovažuje bílou čáru na dlažbě za nějakou ozdobu. Jinými slovy použí­ vá dobrého rozumu. Rychlost sama o sobě není vždy hazardní, avšak jest čas a místo pro všechno. čím větší rychlost, tím déle vezme, nežli se zastaví a tím kratší je mezidobí učiniti rozhodnutí! Za ncpi'íznivých poměrf1 vysoká rychlost je velkým risikem. :Na otevřené silnici, na které jsou místa pro jízdu rozděleny a za­ táčky vědecl{y plánovány. t.u rychlost tolik ne­ škodí, mohou-li gumová kola snésti přepětí. A­ však nikdy se neradí rychlost, ~:cly viditelnost není jasná nebo dlažba kluzká aneb rozbitá.

Ani se nemá ,icti rychle když je hdič vysílen aneb trochu "cuclý." Nezapomínejme, že naši mužové, ktei'í se vrátili z vojny, byli zvyklí žíti· nebezpečně. NěkteN z těchto hochú lítali v le­ tadlech rychlostí pi'es 300 mil za hodinu a pfl­ jde jim snad za těžko přizp[tsobiti se hlemýždí­ mu kroku. Múžcme snad býti znepokojeni vy­ sokým procentem nehod nebo omrzeni stálým kázáním o bezpei:nostních opatfoní. Avšak to­ to je velice mfrné u porovn:íní s tím, co leží před námi. až vzdu~,né bndon plny heli­ koptrů.

Demol,racie eprav,fov:'i žád:í po každém ob­ čanovi živý o věci o stµt a o svůj sJJolc.k. Jak demokrntieký stát 1>0 občanech žádá živý iak demokratická org-anis~1ce Jest :mtše SPJST žáclá Ktiohuw;l,1~In

Tfola F. D. Roosevelta na Mčlnicc v Čechách, hlavni to ulice tohoto pěkného města byla slav­ nostně pojmenována za účasti velikého .shro­ máždění lidu. z.úsc;tupc\.1 Č$. vlády a velvyslance Spoj. státu v Praze ·-- L. li.. steínnarctta, l~terý ve svém proslovu prohlásil. že nikdo nepředčil F.D.Roosevelta v ph.·dvíéfnvostí a v lásce k bliž­ nímu. Od mladí bojoval za étyi'i svobody, které hlásal po všem světé: za svobodu projevu, ná­ boženství, za osvobození od nouze a strachu.

Byl pevně přesvědčen, že lidstvo - ani jednot­ livec - nemůže žít normálním a šťastným ži­ votem, nemá-li zajištěny všechny ty svobody.

Svoboda projevu. tot' právo řící a napsat, co si člověk mysli, tot právo veřejné, soukromě i svobodně krítísovací b2z jakéhokoliv strachu před ůtískem. Osvubn,;i>ní od nouze, tot' právo žít z ovoce práce svého ducha nebo práce svých rukou, tot' právo na takovou odměnu, která zaručí slušnou životní úroveň. Osvobození od strachu, tot' prúvo všech počestných mužů a žen chodit po ulicích s hlavou vzpřímenou, aniž se musí ohlížet, tot' jejich právo, vstupovat do svých obydlí a do obydlí jiných lidí, aniž se musí bát, že budou zatčení a že jejich svoboda pohybu nebo svoboda vyjadřovat myšlenky bu­ de omezena. Především však je to vědomí. že není jednotlivce ani skupiny jednotlivcú kromě uznaných a řádný zvolených do úřadů, který by se směl vměšovat do normálního života ob­ čanú, poslušných zákonů. Chápete zajisté pravil americký velvyslanec Steinhal'dt - jak od základu se Iíši tato představa od představ nacistů, a proč to byla věc neodvratná. že tyto zásady, jež Franklin D. Roosevelt, zvolená to hlava sto čtyhceti millonů Američanů, hlásil jakožto svůí pojem lidských práv, musely se srazit na život a na smrt s Hitlerovou třetí říši, která chtěla zotročit svět na tisíc let a nyní po zakončení prvního desítíletí leží v katastrofál­ ních rozvalinách.

Tenhle ka1liialism není tolik 1>ochybený svou výrobou, jako Hm, že Iidé nevyrábějící a <lo­ konce nepracující mohou si nezaslouženě osvo­ jovat výtěžky pectivé v:rnUujieí práce, ,, TÍ'etí vydání letáku "Proč se učit česky" vy­ šlo nákladem Čsl. Národní Racly v Americe a okolnost, že tento leták vyšE'l již v třetím vydá­ ní, sama je přesvědčivým dokladem, jak je po­ třebný. Ti'etí vydání tohoto letáku má text pouze anglic!~ý (prvé dva měly text český i an­ glický), zkrácený a upravený podle poměrů po­ válečných. Zclúl'azímjí se v něm hlavně prakti­ cké důvody. proč jest se učiti češtině. Neboť naše mateřštlna je dnes velmi důležltou řečí, nejen kulturní. ale i obchodní. Nové Českoslo­ vensko je zemí. jež má více obyvatel než Ka­ nada neb Australíe. Jeho vývoz a dovoz byl už před válkou větší italského. a po válečném roz­ vratu průmyslu německého stah se českoslo­ venská republika jednou z nejpl'.·ednějších prů­ myslových zemí evropských, která jsouc nad to zaklíněna clo velké rodiny národů slovanských - dnes nej:,ilněJší skupiny evropské - bude hrát důležltější roli v nové Evropě, než hrála před válkou. Proto se učí dnes češtině angličtí a američtí učenci. novinářl n lidé světa prúmy­ slového a obchodn\ho. kter·í uznávají vysokou hodnotu češtiny, j:,.!c po stránce kulturní, tak politické a obchodní. Oč větší zájem měli by proto jevit o ní Američané českého púvoclu, nechť jsou již z g-0ne,·nce druhé neb ti'etí! ,Te­ stliže se naučil češtině i jeden člen nynější vlá­ dy anglické, ministr finnncí Hugh Dalton, u­ :>mávaje dúležitost Zl1'.1lost.i naší matei·štiny. ja­ kou omluvu mohou pro rwzújem o ni uvést na­ šinci? Leták '''Nhy Learn Czech" má dúležité poslání. jak pH nnhoru žactva do českých ja­ zykových škol, tak i agitaci pro kursy češti­ ny pro dospělé, o nčž se prnjevuje poslední do­ bou větší zájem., hlavně mezi příslušníky svo­ bodných povolání a kruhů obchodních.

Záhada i 1:,Tedostatek mužských oblekú je všeobe~ný a postiženi jsou z vojny propuštěnLmuži. kt,eří nemají kloudné­ ho civilního obleku, mají dost peněz si ho kou­ piti, ale obchody pnn:;:kého ša1 iva jsou zoufale prázdné. Jsou ph~:-; to, že se spřádá více vlny a s vlnon smích:--.ných jiných vláken než kdykoli pi·ed tím. záh:,dným nedo­ statkem mužského šatstvn. jest rozhof'čena, do W~shingtonn posílaJi se fl píseinné

Strana

V:l!lSTNÍK

Ve středu, dne 3. dubna 1946.

žádosti na ko11gres11il<Y, požadující vysvětlení stavu a pí·ípadné výroby mužských o­ bleln\. Textilní továrny pi'ipustily fah:t, že vy­ rábějí více vlněných lál,ck n(~:'I di'íve - 13 pro­ cent Yke v poslcclnim élvrllctí 1!H5 oproti ti·e­ iímu čtvrtletí st.e.inél10 roku a o 31 procent více oproti pruméru roku HJ39. mi amerlcl~é ph'l.del­ ny vlny vyrábějí více látek nyní než pi'ecl zapo­ četím války. Kele tfdy vězí záh:ccla, že není po­ stačitelná zásob;i, mužských oblck(i? Vysvětle­ ní je zceln jeclnncluche: vlněné látky spotfobují výrobny clams!~~'ch oblekú. protože pl'inášejí více peněz - obleky pro a divky mají vyš­ ší úfady dovol01wt1 cenu a výťobciun na tom pranic nezáleží, budou-li si vysloužilci moci nové d nikoli. Proto b;;·lo v prosinti l.!N5 chclúno v~Tob~11m í(•n:::kél10 šutiva clo­ dntečné '.l0.000.000 yardú vlw:n:>ch !útek. hodí­ cích se k výrob/S obk,J:ú a z tohoto množství h\tky cl:iJo by se v době tfl měsíct1 zhotoviti i,est milionú oblelrn pm muže. Úfacl p:h~měny iTýroby válečné n;1, mírovou odhadl. že pro rok llHG bncle zapotřebí 40.000.000 muž­ ských oblekú a že v prvním <".~tvrtletí továrny jir.h vyrobily n:si pčt milinnú. Nebude-li tedy tato výl'oba v ct..\i;~r.h čtvrt1etich 19,rn podstat­ ně zvýšena. vyhlí(!l<::v 0xvojínit a civilistú na nový sváteění obk·k jsou iípatn&.

Smntně kongresní výbor pro vyšetí'ov:iní katastrofy v Pearl II:wboť nevyšetfll nic nového n dol·::m1c0 nc·uhkvll niúeho, co už nebylo phic1 j,•ho vy:1dhivúu[m V(,J'ťjnosti zná­ mo, zato tiHk•:.m 1·011,rnnz•iv::\na j,: špioná?.ní afé­ ra kanadsk:'t, kLed zns:thu,k vln.sln6 i do Spoj. státi!, jež múže mít neblahé ntish'cl!(y. Anglie, Spojené státy n I(onndn s0 ro:::hodly neoznámit ani Rusku tnj~rnství výroby ntomové bomby.

Rusko po tomto prohh\i\ení nrpožád:,lo o infor­ mace o bomb0. nlr když se v íll1'.dickém parla­ mentu ozval hlas. :í;e by Anglír si měl::t nadělat tisíce bomb clo z:isoby, oclpověcl,~la Moskva ne­ pi'ímo. že Ruslrn mi lepší věci. Zúpadní spojen­ ci sebrali v Nómerkn atomové 0clborník~1 a od­ vezli je jedirnk do .i::dnnk:do Spoj. státú k cbJší věclerl'é pr:'ict. ale podobně i Rusové za­ bn,Ji na dánském o::;trově Bornholmu nPme­ ckou foborntot·. schytali k{b.iakého německého fysika a technika a dopravili do svých vý­ s1:anic v Ruslrn. Th,b:-1žr Rusové tvr­ dili. že mají věci l0pí;í. pt·ece jim nedalo. aby nPpó.trali po tčch ncclosL8t0čných včcech zá­ pndních spo,iencú. A b1k Yéc prnRkl:.1: ukázalo se, že sovětský vojenslzý v Kanadě takové informace sbíral od svých osobních ne­ bo politických ph\te1. Karn1dská vláda dala za­ tknouti tyto infonnútory. sovi'.Jtská vláda odvo­ lala svého vojen,kého pi·idělrnr:e "p1·0 nepí·í­ pustnou činnost.'' I(nnndsh'l viúda nikoho ne­ jmenoY::i.la, n.12 l\'.Im,kva se pf·ihlús:la sama. Tvr­ clila v~ak:, že zísl:ané informace byly bezvý­ znamné a vlastně už a že lrnnadská vláda rozvíf'Ha aféru jen proto. nby poclepí·ela l\nglii pi"i sporu s Huskem v i,hi·.::nrn:í5;dění Spo­ jených 11{1ťcdú. AV t~,1~ ói onak, .h~ th,ba i'íci, že jedno zlo plodí druhé. Spojenci prnjcvili neclo­ stntek upfímnn~'tí k Rus1,u ,, VJ":btidili dojem. že m::ijí pí·í<'.!iny R1ul:u 111'ro že snad mají dokonce nějak~' plřn prnti nt'mu. Ale ovšem rmi čin vojenského a,-o.:7:é není n,0'1nn omlouvat ně­ jakým "p1·ávem" 1m pol:.outni 7fo!-:'..'1.v:~ní infor1110.cL Špionnž mc,ii spoj,mri je smutný a ne­ bezpeť':ný úk:1.7. Není mo:~no srnYnúvat vyzvř:­ clačství nwzi 1,prr.ir-nci s yyzvěclnč­ stvím proti t·:>roristicl~ý1n pí·i ')l'rt vii m světového fašismu. Rusko smno nakl{id:i s vyzvčdačl <ne­ j011 vojenskými 1 volmi ncrnilosrclnč. Ale zejmé­ na nikomn nemúz0 být dovoleno, aby z talrn­ vých an.1obo onakých zrn,zo'ml Ylastr:j zemi, neboť tím zrazuje také životy svých spo­ lu.občanů. Kromě toho .ie utniovť>.ni i vyzvídání návratem k starým PV,tod'5m v mezinárodní politice. Spoir.:nci společný úkol mfr n,. svf:l·.é. cdpovědn0st 7,:;i mír, 1'T,m"1;í1: t'-'d'' d1·nh proti dn1hu kouti pikle a m:'i-11 bndour:í h1'"11.011~ moc rtemo­ kraticl~ých z2mí Rl<m::íit ::;lrnf·.0čnň míru a svo­ b0c1r.\ n0m0hnu mít é'p0,i0nci v i:n,k ži.votních o­ tázkách žňclných t<i.jno:sti krncie znnrnen::í. vd'.·""Jno,;I;, neM­ lw:lm>st, sno.icní vš0el1 ";iJ 1.- iecl,1~n11iríli. V (ln­ mokrnti<:kém :::vět:\ tnj­

n~

BALÍI{Y Z TEXASU

3

NA MORAVU.

-Br. Ant. I-Iamm;,sk snaží se všemožně vypo­ máhati těfoe str:iclajícím a znovuosvobozeným čechoslovákúm. T:,,to dny clos'.al z Brna uvě­ domění. že jeho rodinou odeslané balíky r,hi­ telúm na l\Ioravč došly a ovšem zpúsobily pl::í­ jemcúm velikou rac\ost jak částečnou úlevu. ótěte. co píše bratru Hnmuskovi Jarmila Mer­ gentalová z Brna: Brno, dnB 15. bí·eznn 1946.

Milí pfatelé, dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji po­ děkovaln jmé110m naší rodiny za Vaše porozu­ mění pro těžkosti poní.leéné, v nichž zde v Evropě nyní žijeme a souča::;ně za z:isilku 2 balíkú, které nám v těchto cinech v pohí.cllrn clo·?;Iy. Měli jsm1o obz·-1lú;;tní radost z rýže a kakaa, které jsme po c,2Iou vúlku 1:ostr:idali, a já. jsem hned v:rzkonšela hnědé boty, které n1i dobl:·e padnou, Litovali jsme, že Váš pan syn pl'i svém pobytu v Evropě nenavštívil také česlrnslovensko - byli bychom ho rádi pozna­ li a pohovol'ili si s ním o poměrech tam u Vás, které jsou jistě hoc!né odlišné. Já sama pěstu­ ji anglo-americké styl,y již od doby pi'edvá1sčné. ovl:iclám trochu angličtinu a dopiso­ vala jsem si s pi'áteli ze Spojených států. Nyní se tyto styky obnovují - v Brně máme anglo­ americký klub. l,cl::! se lrnnají pfodnážl:y a kro­ mě t,oho se zde utvoi'il "Svaz pí·útel USA," · l,terý má taká navazovat t:hitelské styky se Spojenými , j::i,k po stní.nc·~ lrnltumí, tak i hospodúi·ské. Pi'iští týden má z::i.háj iti čin­ nost americký konsulát v Brně - pí·ijede a­ merický velvyslanec Stelnhardt, na jehož po­ čest bude uspol'.·úd'.'ln ples.

Tak: vidíte, že .i11me zd>2 o Vús do,ti in formo­ v{mi. Nyní pi·ichá7ejí prostfodnctvím UNRRY první zásilky amerických konserv, na nichž si pochutnáváme .. J:í. 1,ama jsem z::uně,;tnána již dlouho v Masarykově li;:e proti tuberkulose nejprve jsem byla v Prnw. nyní Pl':S válku v Brně. kde jsem zaVila všecky ty válečné hrů­ zy spojené s bombardováním města. které by­ lo hodně po:'it.iženo. Díky Bohu, ale j:::me :,: to­ ho všichni št:astně vyvázli a nyní se těšíme na le::ší énsy. V r . 19'!8 mú býti v Prnz12 sokol­ ský slet a bude nús tPrly těšit. kdyI zde něko­ ho z Vás budeme moci pl'ivítati.

Děkuii Vům ještě jednou jm0nem vš0ch a těším se zase na 7.právy o Vás. Rnda bych se také dověděla n,')co b!iČ}ŠÍho o protituberlrnlos­ ní či1m0Rti v0 Spoj,:ných stút0ch - vím. že tam tato o ganisace také pfrnobí - není Vám nic o tom známo? · Se srdečnými pozdravy Jarmila Mergentalovň, Erno - Komárov, Potočl'ny 6.

Ziněna

- Charr:~ge

Y<(JV!rt Address Hlavní Úfaclovně

S. P. J. S. T.

To the Supr2me Lodge S. P. J. S. T. Žádám o změnu mé adresy. - Please change my address: Stará nesprávná adr,esa

Jméno

Name

(Adresa) Nová a správná adr,esa

Old incorrect aclclr.ess

(Address)

Jméno

(Adresa)

Nev.,.· and correct address

Name Zone

I Address

Zašlete změnu na tuto adresu: Hlavní Úfaclovna S. P. J. S. T., Fayettevill~, 'Ilexas.

Mail this change to: Supreme

Lodge S.P.J.S.T.,

T2xas. f~.,,~.. ,,~4.-~, '" ,11""""'.''"""

""

~ ... ~.....

. ... ~ .... ~""'"''•"''~··

., .. , _ ................. ~"'''"'"""' ......... ~""'"""'""""'"'~.

·~

"'"""*.. ········~-- ,,i,."".t';'f'1

Strana 4

i~

I-Iouston, Texas.

Ctěná redakce a milí čtenáři!

Musím vám povědět, jak ten svět dnes po­ kračuje, a člověk, který chce být moderní, po­ kračuíe s nim .. A třeba by mu to všecku sílu vvčerr ato, nic nedbá, jen l<dyž to dovede.

Já, když jsem byla ieiitě mladičká a plná života, za nic bych 1,,,byla mnohé věci uděla­ la, které udělám dnes a časem si tak vzpomí­ nám, že přece je to jenom k dobrému, když ta hlava rodiny ži,ie a c\6.vá rozkazy a řekne, tady máš domov, seď v něm aspoň než se roze­ dní. Toto píši z mojí zkušeností, nepcdeaírám žádného, jenom tu zvědavost, která se hemží 'člověku před očima a nedá v noci ani spát. Snad · ka~.dý z nás si něco podobného přinesl sebou na tento svět, a veliké město [ako je Houston, největší město ve státu Texasu. má moc věcí, které člověka lákají a začne být zvědavý.

Na příklad, já a mote milá přítelkyně a prů­ vodkyně. která obstarala vstupenky týden před časem, když se dočetla z novin, že Tomáš Bren­ han z Hollywood příiede nám do Houstonu •i;:i'edvést obraz na jeviště: "Snídaně v Holly­ wood". My jsme si ale každá snídani vzala s sebou, sandwich do tašky, moje průvodkyně do láhve kávu a tak Isme se vvdalv ještě za tmy na pohyblivé obrázky. Bylo 6 hodin ráno a my už jsme stály v řadě, a čekaly až nám otevrou dvéře v 8:30 hodin. Jak byla ta řada dlouhá, to nevím, nebcť to šlo kolem dokola bloku, místnost pojme 6,500 sedadel a všecky byly za­ sedlé. Jedna paní musela svoje místo opustit a když se vrátila zpět. th•b::i. že v sedadle ne­ chala kabát i tašku, druhá paní jí tam sedla, a ne a ne jí místo vrátít. Tak ta první paní co místo první měla. s,dla si .c;vf> sokvní do kl.i11a. pak pár pohlavků se vyměnilo a na to se zase objevil polícista a musel jednu vyvést ven, co se mně nelíbilo bylo to, že vyvedl tu, která měla místo první. T::i byl výstup crvní, za kte­ rý jsme neplatili a byl zajímavý a i dost směšný. ' Pak příšel . na jeviště Tomeš, asi bych tak: řekla padesátník, ulízaný jako pravý ženich, inu milionář. K sobě na jeviště si vyvolal po­ dle čísel asi 40 dam, hezké i nehezké. [ak kte­ ré číslo volalo, ta111 dostaly se s ním na jevišti hovořit. Pak rozděloval ceny podle čísel, kte­ rá bvla šťastná. dostala pěknou odměnu, a která byla přes 80. roků svého věku, dostala krásné kvítko a velikou pusu od Tomáše. Jed­ na st11,1·prka si ho zavolala zpět a povídala mu, že to dobře neudělal a musel jí dát pusu zrov­ na na ústa. Jedna stařenka tam byla dove­ ze na v kolečkové židli, měla jedno sto 4 roky, bývá u své pravnučky, ,iejí nejmladší dítě syn, jest parr1vsovaný. už leš.í na zádech 5 roků, jest 73 roky starý. Tak '1:,l'.·i všecké té komedii ::i smíchu se člověk zastaví a můsí rozmýšlet, proč někdo musí tolik trpět na svole stáří. Měl nám to už osud určit, že budeme žít jen dokud budem k něčemu schopní. Ale také si dobře pamatuji, jak já jsem pracovala víc nemocná než zdravá. Pí-es rok jsrm tolik trpěl::i., až ko11ečně jsem se rozhoclla jíti na operaci. a na­ i":Ia jsem na to čas jíti do n::nno~nice a všecku tu práci odložit.i Pokud jsem v nemocnici l•e­ žela, jeden chlapec doma onemocněl, to mně moc starostí pí·idalo. ale všecko jsem šťastně pfočkala a od toho času .isem zase tak zdravá, jak jsem nikdy snad pí·ed tím nebyla. J,211 ten shon, poí-ád do kah1Jm, to mne zmáhú, nohy nemohou ustačit myšlence. Ano. je to ten mě­ stsl~ý kvap. Když jsme bývali na farmě. to bý­ valy časv, jednou za týden jsme jeli do města, a to bylo vypravování a tak tam bylo dobi'e.

Ale do těchto časů s,e celý svět popunštil, všich­ ni chtějí bývat ve městě. Obydelných apart­ p,r11tft ie hrczný nedostatek, tady na jede­ nácté ulici nedaleko mne je zděná budova, a v ní je ubytovaných 18 rodin s dětmi. Tak si někdy myslím, jaltá je to jen01)1 výchova těch dětí, ani, kousek trávníčku pro ně a tak: mnoh­ dy ty děti se zpustoší.

Pěkný příklad jsme tu m,ěli včei·a, My pyl

V!STNÍK

Ve střed.u, dne 3. dubna 1946.

pohi·ben 13 rckú starý který z nero­ zumného bloudění se utopil a kterého našli v opuštěné studni. Tělo bylo v takovém stavu, že policie odlmcUa, že byl utopený více než tý.,. den; n,2.i., na jeho mrtvolu náhodou pl'išli. Stud­ ně měla na povrchu těžlrnu pl'ik:rývku, talde chlapec tam musel být za živa hozený, Studně byla 16 stfovíc hlubo!d a ,1 sti'evíce vody v ní.

Když studnu prohlidali tak ·12oznali, že chlapec pokoušel se do:;Lo.t na povrch, podle oloupaných cihel, a jedním časc;.n byl j,211 3 stfovíce od povrchu. Strašný to musel být pocit. pro ta!;:: mladého ncšťustnika.. Nyní policie hledá jeho 15letóho kamarúda, s kterým so potulovali víc jak měsíc a pi:1l po horách; a rodiče měl, a ti vúbec se neohlédli, kde 0~lý ten čas jejich sy­ nelc bloudi. konečně noviny tom: volaly, aby rocUle, kLerým jejich synek z domova schází, pi'išli a i;totožnili, nebo pomohli sto­ tožnit., tu konečně se matl,a rozhodla a šla do "Funeral Home" a za velil{ého nái·ku a pláóe vyi;::ravovala policii, že její chlapec z domova odeiíel 6. února a že od toho času ho víc ne­ vidčla. Už ho jc11 stotrn'.:.:1ila p8cllc prfaUa, kte­ ré jemu dala nu vánoiiní &V~ttky a podle jizvy na tváí'i, kterou mu j,sho bratr zpúsobil, a pak podle zubú.

Takoví rodiče by měli být potrestáni za to, že děti na svět pl'ivedou a pak se nesnaží o jejich výchovu. 'l'akov¢ hn.1zy se ve světě dějí, lidé o tom vi:odí, čtou o tom a pi'ece to nevez­ mou na :!údnou vážku.

Snad si mnohý čtonúr· bud2 myslet, že jsem bez citu, l~clyž ta}: piiii, však naopak, velice ci­ tově jsem založena a. prošla jsem trpkou školu života, která mně byla k dobru, nejen, že vy­ stihnu správně jakého jsou ke mě lidé smý­ šlení, ale jsem duslednú až clo krajnosti, vždyc­ ky mám na mysli, abych druhého ani slov12111 · nezranila: ''Či11 svému blížnímu tak:, jal~ chceš aby oni tobě činili".

Bohužel, nčkdy se dostane člověk do nesná­ zí; ·r:í·i hovorn človčk udčlá poznámku o ně­ kom a vubec nemá ne my.sli ani to nejmenší, a než to pI·ejde mnohdy pfos desz t lidí, tuk je z toho dosti velik~' románol~.

Když časem tčrn mojim l~lukum nějaké ty úlohy pfoclklúcbm. hned se ten nejmladší hlá­ sí ke slovu, že jsem moc· pi'isná, on fo dostal nalupáno ode mne i když nic byl neudělal. Ale také to mělo svojí pí·íčinu. Dylo mu asi 10 ro­ ků, já mu kázala at' nadělá podpnlku, chlapec ale byl zabró.ný clo "Funny Boal,", talc ie 1~111e možná ani neslyšel. Já jsem mčla na kvap, letím tedy si nasdrnt ti'ísek sama, a když jsem selda do polo shnilé desky, ta se v púli rozlomí a moje brýle ostaly viset jen na jednom u­ clm ,a tak on mně to opakuje, že on výprask dostal, když on to neudělal.

Nyní máme mrak nad hlavou, noviny jsou toho plné, že Rus j,:: nespokojený a že chce vyvolat válku. Tak jsme všichni toužili i:o mí­ ru. aby ti ho:ši. co posud žijí, opět se vrátili k rodim\m, ale !dlel zde není. stálé boje a stáv­ ky, nespokojcnm,t a nic jiného. Jal,: se Nká, že dobré bydlo pálí. Peněz je mo(! a ještě jich chtějí víc, všecko jde na stávku, i ty kravičky už se na to n::nťeily, másla není nikde l;:: dostá­ ní. Vzpomínfan si, jak jsme bývali na farmě, }{Clil;: jsme mívali másla. Jedna kravička byla zvláštní, clnvala nám samou smetanu ,ale dva lidé ji museli clo.iit, jeden držel provaz okolo jejích zadních noh a. druhý dojil, aby co nej­ víc,e toho .zaslouženého mlélrn nadojil. ó, to byl život blažený, kde rodina žila jenom jeden pro druhého, a pi·ece n~1s to z té. farmičky vy­ hnalo. Vy tam v Crosby se tomu moc nesměj­ te, když vťim povím, jak jsme jezdili na člunu od kuchyúových schocl11 k maštali poklízet do­ bytek.

Zase nám po radio oznamují, :fo bude nedo­ statek bramború a pí·íčina toho m::í být nemoc v hlíně. Já zas myslím, že to je špekulace, a že nějaký milionáí' to všecko skoupí a bude dělat miliony dál. A človčk když to chce, tak nedbá kolik za to počítají. Ale aby se na tom nezmý­ lil, tak ,iak b2n pan Jan Starčala s těmi jeho nakou;::enými vejci, no to byla švanda spra­ vedlivá. A.. teď se zase už učí krásný divadelní kus, který se j11.1enuje: "Andulka šafáfová", a který nám sehraji na Májovou slavnost. Kus

.....

Je s6.rn o sobě velice krásný, a sami staří herci se pozvolili ho hrát, ti, ktefl hrávali už před dvaceti lety, jako Kalouskovi, Olexovi, Svačino­ vi a jiní. Měsíc máj je ten ncjpl'ije1tmější mě­ síc v roce, tak si všimněte oznámky a datum na máj, a navštivte nás.

Proč jsi2m dnes vlastně začala psát, hned bych byla na to zase zapoměla, jako jsem to udělala pí-eel poslední naší "party". Já také mám v té mojí hlavě časem samé řeziny, a nevzpomenu si až je pozdě. Jedna z našich sester od našeho party už si chtěla za.iet na našeho 1,2claktora,že to v čus nedal do Věstní­ ku, až já celou 1110.ií sílou a mojí přísným za­ kročením jsem ji z toho strhla, a povídám jí, vždyť já jsem jemu to zapoměla odeslat. A teď vás zvu znovu, abyste pi'iiíly na naše kaž­ doměsíční party, které se odbývají každý dru­ hý čtvrtek v měsíci. Tentol{rát našími hosti­ telkami budou: ·1:aní 01,2xovámladší, paní Ka­ lousková a paní šve£tková. Dejte si včas ob­ jednávlrn na oběd na paní Olexovou, .číslo te­ lefonu je V-24392 ,a ne později jak do úterka 9., naše party je 11. dubna.

V měsíci bfoznu naší hostib2lkou byla paní Hanková. která nás tak velice pi'el1:vapila je­ jím pěkně upraveným "ltmchem" ,a pak všecko vydání na celou party darovala ze své kapsy, jakožto dík, že se oba její chlapci z vojny vrá­ tili a Žle Búh nerha1 se jí dožít jejich pade­ sátých narozenin. Kroužek žen se.stfo Hankové srdečně děkuje.

Také jsem šla dva dny na stávku s mojím dopisem, ale dnes ho už dodělúm. Musela jsem jeti nasbírat nějaké noviny, a ž·e tu i1aši ká­ ru ještě nemají udělanou, tak jsme si k~ru vypújčili, syn a jeho žena a já. Jeli jsme do Galvestonu, a když jsme byli tam hotoví s pra­ cí, tak jsme to vzali na Goose Creek a pak přes Baytown. Za 4 roky co jsem tam posledně by­ la, je tam moc novýc:h budov nastavených, i obvdelních stavení. V Ba~ town mám hodně známých. ale nebylo i':asu jich vyhledat. ještě jsme se chtěli stavit v Crosby na hi·bitově. Tam jsem také našla mnoho nových hrobú. a tak: to tam ti naši pi'eclkové mají pěkné. na tom novém hřbitově; pěkně se jim odpočívá, po všem tom trmácení co nčktei'í prošli, ptáci jim tam cvrlílrnjí celé dni i noci. Takové je to posvátné tiché místo a pfoce se té poslední chvíle tak každý bojí.

A tak když jsme si to vši2cl:::o obešli, tu jsme si zase vzpoměli na. p. Kominky, tam že se zdr­ žíme jen chvilečku, aby nám ještě osta1 čas jeti clo Crosby, ale jak to bývá. všecko jsme chtěli vidět, šli jsme do zahr:í.clky, kterou má paní Kominková v·elikou a velice 1:ěknou, tak: jak každým rok:em. A tak, když jsme si ná­ ruči všeho natrhali ,ale másla jsme ani tam nedostali, kterého mívú paní Komínková vždy dost na prodej. Chyba byla ta, že lidé u nich čekají až ho utlukou, aby jim ho někdo jiný nevzal. A jak se praví: kdo první pl'ijecle, tien první mele. A pi'i tom našem povídání ani jsme nevěděli že se nám venku setmělo a tak: clo té Crosby si to necháme až napodruhé. - Tak: pro dnešek toho je až moc. S úctou, Anna Orság.

1

----)

z 1wo;jevu pi:esiclenta

+ ...,. + (-~-Beneše k čs. železui~ářům

Praha. <ČTKJ - President republiky dr.

Edvard Beneš v projevu k čs. železničním za­ městnancúm poukázal na to, žeznárodnění prů­ myslu musí skončit s úspěchem. Uvedl, že dnes výroba v podnicích dosahuje pouze 55-56 pro­ cent pfoclválečné úrovně. President též zdúraz­ nil nutnost vypěstování pracovní morálky.

----)

+ o!~ + (----

K ALF, ND Á Ř 11. clubna. Společný občcl sester l'ádu Pokrok

čís. 88. v Houston. Tex. 14. clubna. Důležitá schí1ze fadu Ennis čís. 25. v Ennis, Tex., do níž dostaví se místopfoclseda Hl. úí·: bratr Ed. L. Ma.rek.

14. dubna. Schůze i·ác1u Volná Čechie čís. 135. v Ennis, Tex. Pfod ukončením schuze dostaví se místópředseda Hl. Úl'.·. bratr Ed. L. Marek.

16. dubna. Schůze ohledně sjezdu RVOS. bu­ de konána v síni SPJST. v Seaton, Tex. Začá­ t!ólk v 8 hodin večer •

Ve středu, dne 3. dubna 1946.

Dime Box, Texas.

Jsme v největším rozkvětu yědy a vynálezu, že ani ten, co tuto naši zemičku zrobil, neměl ani ponět], o něčem, co naše věda, náš pokorok, naše civilisace vynašla, a [eště vynajde, Bo­ hužel, ne ale k zdokonalení lásky a bratrství jednoho k druhému, ale.Jc.záhubě toho všeho, co ti budovatelé bez té vysoké vědy zbudova­ li. Naše věda, naše civilisace nás učí jal..: zdo­ konalit věc, zbraň, aby v pádu potřeby co mj­ více lidstva zabila. Věda a civilisace tak po­ kročila, že naše Spoj. Státy musí udržovat nu­ cený odvod dětí, ne mužů, a musí se učit bar­ barství, ne civilisaci. Učit se vraždit, není žád­ ný pokrok, ani to neslouží k dobru civilisace.

My jsme zde predcílí Evropu; tam v čas míru odváděli 21 leté, již přece mu;e, my zde odvá­ díme dětí, a to k vůlí jen páru parasítum, kte­ mají plné huby ďábelského vlastenectví, a tito ·i::arasité rozbíjejí každou práci, která ve­ de k míru a svornosti .. Tito d'áblové a vrahové míru pracují dnem i .nocí, jak nejvíce roze­ štvat, národ proti národu, jednotlivce proti [ednotlívcí, oni jsou schopni rozeštvat lid tak, že nám hrozí nové a horší vraždění lidstva.

Co nám pomůže civilisace, pokrok a. věda, když nám hrozí k záhubě všeho, co jsme zclo­ konalílí, a vubee k záhubě lidstva. Proč ne­ vynajdou něco, aby byl odstraněn každý, kte­ rý pracuje proti míru a svornosti, ať je to kněz, novinář, profesor, dělník: neb farmář a jiní fanatikové, kteří se rádi brodí v lidské krvi. Všechny tyto parasity a vrahy míru a svornosti sehnat. do nějaké ohrady, a necht' se tam mezi sebou vybijí.

Věda nás ale učí i něčemu jinšímu. Věda učí naši mladou generaci, co mají jíst, co ma­ jí kouřit, jaké mastičky na každý kousek své­ ho těla má užívat, vlastně věda má všechny vymoženosti po ruce k zdokonalení lidského těla a žití. V amartckých magazínech vidíte holky jako nebeští andělé, která pije a kouří cigarety, to všechno přinesla věda. Bohužel vě­ da neudává, proč nynější generace tak mladá zmírá.

Před 25 lety jste četli všude, jak je škodlivé kouření cigaret, to prý pfivádi nejvíc soucho­ tě, a dnes to má sloužit .ku okrase lidského těla. Naše stařenky a staříčkové neužívali nic i;odobného co radí věda naší generaci, žád­ ných mastiček, cigaret, piva a všelijakých bar­ viček .a dožili se vysokého stáří. Proč zmírá lidstvo nyní v tak mladém věku, když má po ruce vědu, a vše na co si íen pomyslí? Kolík kouřílo matek a dívek před 50 lety? Kolik pilo a do hospod. chodilo? Není to pokrok?

Věda a dolar pracují jeden druhému do ru­ ky, a zároveň ku zkáze lidstva. Co dělá anglic­ ký, pokrokový, vyškolený tlampač zde ve Spoj.

Státech? Dělá zde největšího rozsévače ne­ sváru, největšího rušitele míru, vlastně [e nej­ větším vrahem míru a všichni jeho pacholci pod sluncem. Chce, aby se Sp. Státy staly pa­ cholkem Anglie, chce vyvolat. válku proti Rus­ ku, a ·i;:otom: Ameriko bij se za Anglii! Ne­ obětovali jsme za Anglii dost? Jak dlouho bu­ dou Spojené Státy dělat pacholka Anglii?

Toto j,a ale včela a pokrok anglických para­ sítů, kteří nemají nic pro jinší národy, tak· právě jako neměli nic pro Československo před válkou. Anglie ani nevěděla, že jaké Českoslo­ vensko je, a ona by ráda ovládala všechny ná­ rody, jako Hitler.

Dostávám z Čech a Moravy mnoho dopisů, chválí si jejich presidenta, p. Beneše. Píší, že mají nejlepšího státníka v dějinách, ale že v Anglii i v Americe jsou němečtí parasité, kte­ ří pracují proti němu, to ale u nich [e hlas vo­ lajícího na poušti. Tuto z;:rávu posílají sem i kněží a milosrdné sestry, ale z jižního Texasu vrah míru a svornosti, učitel křest'anství, ani těm nevěří.

Mám dopis od sestry z Olomcues, píše, že jí nazístí muže odvlekli. ale neví kam, ani jakou smrtí zhynul. Syn její od roku 1942 byl v An­ glii a nyní je u vojska v Čechách, a proto asi otce zavraždílt. Synovec mně píše z Lídečka, neuvěřitelné věci, co ta německá hovada tam prováděla, a můžete číst zprávy z které stra­ ny chcete, všude ta německá zvěř tak řádila.

Posud nemám žádnou zprávu od bratra z Bma. ří

Strana. 5

V:i!':STNht Dne 22. března . [sern dostal, po nejstarší se­ stře od dcery dopis z Uher. Brodu a posílám ho redakci k uveřejněni. Volíce se divím, kde berou zdejši němečtí núhoněí všechnu tu špí­ nu o ruském vojsku, a na druhé straně tak krásně o nich píší, tr,,ba jako tato moje netei·.

Zdejší vrahové míru a němecl~á hovada ne­ sdělí nic pěkného o naší vlasti a o našich brat­ rech Rusech, oni vlastně asi s)atné od dobré­ ho neumí rozeznat ,a všechnu tu božskou do­ brotu vidí v Němcích. Proč se tnto vše~hna zvěi· neodstěhuje clo Německa, a dělá nám zde jen ostudu. Presid>snt Truman sám má již těch německých náhon(~ích zde dost a volal, aby p.h1sl an a nepi'.·eJ~ú; cli v pr:ici k míru. Jak by to bylo krásné. l,dyby tito. štváči ustali v jejich práci a učili tal,. jak E.i.,:;tns nčll: ''Milujte i neph'ttele své!"' "M!luj blížního svého jal{·:> se­ be samého!" "Co nerad sám, n:či:fl druhému."

Toto by se měl naučit učitel ne:,,,árú a štváč­ ství z ji:'í;ního Texa,u. Nevím. co t:lm v tom jeho plátku 11yní udává, neb jsem ho vypově­ děl, .neb taková špína se clo židné rodiny ne­ hodí.

Prší nťún tu neustále, kulrnhci mnozí již p1·es•2li. já se chystal lé2, ale 25. bi'ezna jsme dostali zase takový lijá!{, že vše kolem vypa­ dalo jako moi'e.

Jos. Mikulín, Sr.

V pi'íštím dopise Vúm toho na;::íšu 11.odně ví­ ce, tento dopis ·posílám letecky, abyste jej br7,y dostal a velice se budn těšit, že mi brzy a hodně mnoho napíšeb2 i Vy. Napište· mi. pro­ sím milý strýčku, kollk mám vlastně bratrán­ kú a sesti'.·enic a .iak se všichni jmenují. čet­ la jsem v dopise, že Viliams byl i v čcskoslo. vensku, proč nás nevyhledal, to by byla ra­ dost, a máte-Ji, pošlete mně též jejich foto­ grafie, je-li mofmo všech -'--- ano? Já Vám v pi'íštím dopise pošlu též svoji fotografii a i maminčino parte. · Tolik jsem si 11'.1. Vás vzpomínala celou vál­ ku a kolikrát si Nků.la, zda jsou mojí bratranci té2, ve vúlce ,a kdyi:.: zcle létala americká lé­ tadla, vždycky jsem si myslela, ž:o je docela možné, že i z nich nGkterý je mezi nimi. Je zde i po::.-hov:·•no a.;i 15 um'Jrických letcú, když zde byla velká ·;:oty'čka s Němci ve vzduchu, tenkráte to bylo hrozné a kolii,;: jich padáky seskočilo a uti2klo, i my jsme jednoho vedli, a­ by mohl pi'ejít na Slovrnsko. Byly to hrúzy a strašné doby, Bohu díky, že je to všechno už za námi.

Nás osvobodilo rnskó vojsko 26. dubna 19'15, o 5. hodině odpoledne, nu:;e mi':sto Uh. Brod.

Bylo to tal,; něco krásného, když najednou ve sklepě objevili se Rusové, byli velmi hodní, bydleli u nás asi 2 týdny a když odjížděli, tak jsm: všichni plakali. Sedávali s námi dlouho * * * do noci a vyprií.1/.::li núm o hruzúch, které z V Uh. Brodě dne 13. bi'ezn:i 19'16. p;:;éáUrn nnt,rn;Jili Númci zase u nich a hlav­ Drahý strý(;ku a tctid:o! ně v Ukrajině. Ti t;ěmci, to jsou takoví mezci, Budete a~,i J)l·ek,'npeni. kdo Vhn píše. Byla že pro ně není ani dost; možný žádný výraz, jsem ale v nsclOi núvšlóvou u tety v Olomoucl­ t.o nejsou licVi. to json cl'úbli v liclsl{ě podobě, Slavoníně a lam jsem četla Vr.šc dva dopisy. když. mohli něco podobného dělat.

Měla j:;em radost, že jst.e si t6ž vz;:omněl na, Tak milý strýčl~n. tento dopis konč:ím a i­ mne a dokonce pí2eLe let,;1, aby Vám poslala hned budu pst\t cluEí, .neboť to stejně dlouho na mne adre!3u a mo.ii fotografii. Vpi'.'íštím do­ trvá, než to dostanete. Tento dostanete brzy, pise Vám pošlu svoji fotogrr.fii. Jak jistě víte poněvadž ho po::;ílúm leti2cky. Píši Vám stro­ od tety. že maminka zemfoln 24. srpna Hl37 v jem v lrnncelťd:·i. aby se Vúm to lépe i=o mně Zemské nemocnici v Olomou-::L ale jr.em ji pfo­ četlo. Buclu se velice těiJit. že mi brzy a hodně vezla do Uh. Brodu. tal~%e leží na hi'bitově v mnoho napíšete -,- ano? · Všechny upi'ímně Uh. Brodě. Já jr.cm zamřstnánn jako úi·eclnice zdravím, celou Vaši milou rodinu a všem po­ na notái"ství v Uh. Brodě již 12 rokú. prác•e sílám pěkné puse - na tak vdkou dálku. máme stále 1:10c a moc. Ostatně vždyť je to Vás zvláště . upHmně zdraví a líbá Vaše, lepši, když je hodně práce a pak mám tu kan­ Rúža Mikulínová. celář tak strašně r::'\da. Tecl' ::llf! púl roku od o­ P. S. Strýčku, píšete něco tetě, že jste nesvobozEní úfaclovala jsem na o!~resním soudě mocný, napište mi, co Vám schází a já Vám - politické oddělení. v:všrtl'·uiící komise pro zde koupím léky a zeptám se, co by Vám po­ kolaboranty a 71".J.dce. T·,ď j:-1mc· to zde skončili, mohlo. já totiž b~rc1Hm u lél,úrníI:ú a tal: by tnkfo všechny spisy mu:,eli jsme zaslat clo Uh. mně i'cl{l, co by Vám pomohlo.

Hradiště k Lidovému soudu.který o každém pi'.·i­ ----) + o'l'• + (---•radě sám rozhodn~. bud' od,mndí nebo promi­ Právo Lidu o lJ.Í'ipruvované spolenccké smlouvě ne. podle toho. jak Sf: kdo provinil. Od února s Jugnslavií. zase jsem na notái'.-stvL Praha. ( ČTK. l - Šéfredaktor Práva Lidu· Jinak se mi dai'í ccllu"m dob11". ,,á1Jrn jsme Vaněk komentoval núviitěvu jugoslávského zd0 pro~ili Robu cHky i\ťasínč. phisto, že mv maršála Tita takto: ",fa pobytu maršála Tita v Uh. Brodě j1,me to měli VAlml špatné, těsně v Praze konaly Sl' clúležíté politické porady.

14 c1ní pf·ed osrnb:izením bylo nnše město sko­ I-foclmětem porad byla jugoslávská nabídka na ro dPnně bombardov{mo a fronta pf'ešla ph~s uzavi'ení spojenecké :-;mlouvy, jež byla zásadně <'"lé nai'\e město. strachu a hrúzy jsm,e zažili phjata. Vzorem k takové smlouvě stala by se dost a dost. naše smlou\'a se Sovětským svazem o spojene­ Já jsem se 111ěla v r0(;e 1037 vdávat a p1·ťivě ctví, to znamená, že by platila pro pi'ípad, kdy­ zeml'.·~ln maminka, tak:'.:e jsem to na rok: odlo­ by jeden ze smluvních státú byl napaden Ně­ žila až po smnlku. I'Tennly1~nl ani rol,, pi'išla meckem anebo něktcrym z. jeho budoucích naše mobilisace. t8kže ten mťtj mláden.e:: muspojencú. Tyto spojenecké smlouvy mají být 1'•, l jako záložní dústojník narukovat a pak pi'ipraveny diplomaticlrnu cestou a když budou hned pi"išlo clo to110 zabrání. 15. březen 1939 projednány všechny podrobnosti, bude smlou­ a už to začalo. Pí·ed Vánocemi v roce 1939 mé­ va podepsána a pJ:·eclložena Národnímu shro­ J,o mlřdence Gestn110 zatklo, jednak proto ja­ máždění."

----) + o\'o + (---­ ko náčelnílza Sokola a ;:ak byl illcgálně činný.

Mohl mi p::,ftt z lrnncentráku jrn jednou mě­ Nčktel'Í z čs. ministrú n~budou kamHclovat za žádnou poliťickou stranu.

Fíh1ě a to ·nčmed::u. a od 15 li,stopadn 1944 již Praha. t ČTK.• - V květnových volbách ne­ vúr.•?c nenn1)'lúl. V li~top2d11 je 11?\Jrnm z kon­ budou kandidovnt za žódnou politickou stranu centrákn z OSV!~1.'.imi. lrde 1)1.;I nannqledv, trai1'l­ tito ministři: Ministr zahraničí Jan Masaryk, nortovali asi 150 muži.i a podle úí·edního sdě­ 111.inistr národní obrany generál Ludvík Svobo­ i(:'ní. jnk jsem dostala, vlastnř-l jeho rodiče, on da, ministr dopravy generál Ant. Hasal a státní je totiit. z Čech z měs~,n Tábora, byl 20. dubna tajemník v ministerstvu národní obrany ·dr.

1945 elán do plynu. Nechci na to ani myslet, Mikuláš Ferienčík. když si vzpomrnu. ;e sJ.:oro celých G 1,t tu hrú­ zu vvdržel a nal:onec n,,1s?l zm:iřít. Ne­ n:1:1s o odsunu l'Hímťít d\'i s~ vúbec vypss.t, co zd? ti Němc.i w zvěrstva Praha. l -- ťJ2tfodni tajemnice žendělali. jistě ,iste o t0,11 tfž s1'1f:,r1i Tn.1, .isPm "~ ského hnutí Labor Party Suthcrland0:vá pro­ těšila na konec. až bmle po v!'lcm a nž se vrfit.i, hlásila, že lidé, ktei'í S'.) vyslovují proti odsunu a teď, když máme už z::1se tu naši kr6.snon če­ Němcú z óesl:osloven.,k~, nerozumí situaci v skoslovenslrnu republiku. je mi 7,ase velmi. Hto. Československu. Dnriíní britský premiér Attlee ~;,? se toho Karel nedočkal, talc se. jmenoval, í·ekl už ph'd dvi"ma léty, že Čechoslováci, chtě­ 1;:,1.v;: se 110 to osvobození tolik tě;zn a tak se pro jí-li si zabezpečiti mír, musí odsunout nó,roct~ núi·od obětoval. To jsou snn1tné osndy1 vicl'te nostní milý

.,,_

"'

Strana 6

TN flt

Ve středu, dne 3. dubna

sákem ubit lopatou a v terezínských močálech

Ilsa Maršálková vězeň čís. 22.067.

v'""" Za nmzerm

$

dráty"

Pravdivé kapitoly o 'I'erezině, Osvěěímí a Rav~!:lbriicl!:u. :NĚKOLIK SLOV ÚVODEM. Světová i česká literatura budou obohaceny o nové odvětví, literaturu vězňu, vězeňskou, která bude obsahovati dokumentární díla, ro­ mány, dramata, básně epické i lyrické, písně, satiry i epigramy. Všechna tato díla budou svě­ dectvím a potvrzením básníkových slov, že "tě­ lo uvěznit mohou, ale ducha ne".

Moje malé dokumentárui dílko chce ukáza­ ti, kolik duševní síly a jakých vlatsností vězňu bylo potřeba k vítěznému skončení boje s fa­ šistickou príšorou. Chce zároveň dúti odpověď na otázku, dnes tak často kladenou osvoboze­ ným věznúm, jal{ je možné, že to vše přežili a vydrželi. Psala jsem je ve vzpomínce na vše­ chny, které tam se mnou byly, a ač [sem ú­ myslně nikoho nejmenovala, každá bude vě­ dět, která slova jsou jí věnována.

Ilsa Maršálková.

Jaro a léto 19'12 kvetlo rudými květy bolesti, živenými krví a slzami nejle)ších synů a dcer našeho národa. Naclstlcký režím slavil orgie své zběsilosti, špatnosti a nelidskosti, a aby pomstil smrt jednoho ze svých vražedníckých esesáku Heydricha, řádil nepříčetně mezi vše­ mi vrstvami českého lidu.

Nejlepší představrtelé našeho kulturního ži­ vota, dobří vlastenci všech vrstev, kteří se pří každé pfiležítosti hrdě hlásili I-: svému čeství, byli zatýkáni, žalařováni, týráni a usmrcováni.

Lidé byli popravováni, Lidice a Ležáky vydran­ covány a vypáleny a veškerý veřejný život u­ dupán násllnielrou botou hitlerovského režimu.

Těžko se dýchalo v těchto jarních a letních měsících lidu v Čechách a na Moravě. Muži chodili se sevřenými pěstmi a se zamračenými obličeji na povinné závodní apely, ženy plaka­ ly slzy hořkostí na ztrátami svých drahých a jejich bolestí sevřená ústa žalovala na krutá bezpráví. Ale v těchto dnech se nedovolala scravedtívé odplaty.

Toho jara ani děti neproháněly káču, nehrá­ ly o kuličky, nesmály se a neposkakovaly, pro­ tože starosti a bolesti rodíču tísnily i malé a mladé mysli naší mládeže.

*

*

*

V této době nestačily ani cely pražských vě­ zení gestapa pojmouti denně desítky zatčených žen a proto byla část terezínské Malé pevnosti přeměněna v ženské vězení. Sem přícházely téměř všechny ženy z pražských i venkovských vězení, když měly odbyty výslechy u svých sa­ distických komisařů.

30. července 1942 jsem příjela s transportem th žen a asi třtcetí mužu do terezínské Malé pevnosti. Brzy ráno nás na Pankráci vzbudili a čekaly jsme skoro třl hodiny na chodbě, než nás naložili na plachtou zakryté nákladní au­ to, jímž nás z Prahy vezli do Terezína.

Cestou. která trvala asi tl'i hodiny, jsme po­ zorovali krásnou krajinu, oděnou letním há­ vem hýřící pi'írody a loučíli se s ní v duchu.

Ale věřtlí jsme, že se s ní zase brzy shledáme, neboť pevná víra v brzký a šťastný návrat nás nikdy neopouštěla a sílila i v dobách nej­ těžších.

Dopoledne jsme vjeli branou pevnosti na dvůr, na kterém byly správní budovy pevnosti.

Tam nám přínesli mužští vězňové l;: obědu bramborovou polévku a nechali nás zase asi čtyř! hodiny na parném slunci stát čelem ke zdi. Pošilhávali jsme stranou po pracovních kolonách mužů, jdoucích po obědě s lopatami a různým nářadím do práce a hrozili se je­ jich zuboženého stavu.

V každé skupině bylo několik mužů, kteří kulhali a sotva se vlekli. Nejubožeji v té době vypadali ruští zajatci, mladí lidé vyhublých tváří a těl, které ·r:H práci hlídal vždy nejhorší esesák. Rusová nejvíce trpěli hladem a na vla­ stní oči jsem viděla, jak sbírali žáby, v rukou je roztrhli a snědli. Za tento čin byli při pi"isti­ ~eni vždy velmi biti a nejeden z nich byl ese-

utopen.

Když odešli muži do práce, začali nás esesá­ ci zapisovat a odbavovat. Odebrali nám pení­ ze, šperky a kabáty a dali nám dvě tenké po­ krývky, povlak, prostěradlo, misku a lžíci. Do­ zorkyně nás ohmatala, nemáme-It u sebe zbraň či nějaký vražedný nástroj a pak nás odvedla do dvora s ženskýml celami.

Tehdy bylo v Terezině šest cel pro arijky a jedna pro židovty, která mělo. jen jedno malé zamřfžovuné okénko. V každá cele ž.ilo asi i;a­ desát :?;en. V celo. do které nús clozorl<yně za­ v,2clla, bylo šer-;Lmí.ct stndentek septimy roud­ nického kté:ré byly uvězněny proto, že je jeden jejich spolužák udal, že sclwalova­ ly atentát na Hcycll'icha. Kromě těchto dívek tam byly ješU} i mladšI žei1y, pí'.'Íbuzné atent:ítnílm a Valéilrn, jichž bylo v Terezíně c,.?Ik2m nsi st,o padesát. l\Iužove v Terezíně mnsili velmi těžce praco­ vat v tal;: zvaných as::;enkomandcc~} a my ženy púslv kozy, prnc0valy na p8li. pi'.'ebiraly hrách, páraly esses::í.cké i naše česlwslovenské uni­ formy a uklízely es,2sáhnn kanceláře a byty.

Na p::iclzim jsq1c vybíraly brambory lrnždý den od rána až clo pozdního večera s hodinovou pI-estávkou v poledne.

Odpoledne nús Jiz bolelo celé tělo -0d neustá­ lého shýbání se a o:l no::íení těžkých košll s brambory. Ečda té, kt·2rá si ::;edla a chtěla si jen na clwillm od,:ocinont. Jnbnilc ji eses:í.k uviděl sedět, dostala bití, musila pracovat pod jeho dozorem a nos.it sama těžk:é koše na ra­ menou. Nej~·,lnaz nits oclslonala tuto tčžlrnu práci a surový dozor.

Když byly sl:cnčeny polní práce, byla v Te­ rezíně zavec112na c1omú~ípráce. V tul, zvané pra­ covní cele jsme pletly z cli'.'evěnýchproužkú asi 15 cm širo:,é z nichž se vyráběly vložky do bot. malovaly jsme dfověné 1,noflíl::y k ty­ roláckým vestám a svetri.1111, na ručních stro­ jích jsme vyráběly plechové knoflíky a spra­ vovaly jsme ,ssc::ábun punčochy a svetry.

Po skončení pl'úce asi v pět hodin od::oledne byl apel, na němž nás dozorkyně spočítala, po apelu večeře a po večeři nás v cele zamkli. V devět hodin v,2čer musH být ve všecll celách klid. Ráno jsme vstávaly asi o púl šesté, po u­ mytí, oblečení a úklid n jsme nastoupily k· ran­ nímu apelu a po snídaní j.,me šly do prii.ce.

K snídaní jsme do.staly púl litru hoflcé čer­ né kávy a včtši l:l'u.iíc chleba, který nám musil stačit na celý clen.. I{ obědu byla vždy polévka s brambory a k wčci'i též. Ve čtvrtek a v i1e­ děli jsme dostaly k veče:H jen malý kouse!{ margarinu a l~íci marmelúdy. Na čtvrteční a nedflní večeí·i jf:rne Si musily ušetí-it kousek chleba. a proto jsme knžclý d211 svou i:orci roz­ krajovaly na malé, tenl{é krnjíčky a rozpočí­ taly si je t2k, abychom ,·yšly. Největší hlad jsme též zaháněly limonadou, !derou nám ob­ čas prodali. nebo syrovými brambory, rajský­ mi jablíčl{y a klnsy kukul'ice, kterou jsme na polích uln-aclly a na těle propašovaly clo cely.

Hlídaly nús clvě dozorkyně, ženy es.:,sákú Rojka a Schmiccla. Obě byly velmi hloupé a naduté, ale nebily nás a k bití si pozvala Schmiedovú vždy svého surového manž,ela, je­ hož ruka a pěst byla velmi pádná.

Kromě velkých ,;polečných cel byly na pev­ nosti též malé cely pro j2c1nn a~ čtyři ženy, v nichž byly odděleně od nás vězněny Němky, které s námi Češkami neměly pl'ijít do styku.

:;:

::

*

Život v Terezíně b~,1 celý týden velmi jedno­ tvárný. Zkrťlšlen byl jenom dopisy a balíčky z domova, které jsme wlmi toužebně očekávaly.

Dopis z domova byl vždy majetkem všech. čet­ ly jsme jej všechny s.c:olečmě a radovaly jsme se z něho zejména, když jRme mezi bidky vy­ čtly, ž,e již bude brzy konec.

Psali nám to naši drazí všelijak a někdy i tak prúzračně, že jsme se až divily zabedněno­ sti esesáld1 a censury. Nev.iclěii nic podezi·elé­ ho v tom, "že teta Němcová je tčice n,2mocná a asi brzy umře," "že tecl' máme ještě špatné po'časí, ale na jafo již bude krásně", a nic se nedivili tomu, že v,a všech dopisech se lidé tě­ šili, "že brzy pl"ijéde strýček Rudolf".

'>

194ti.

Z balfčku jsme měly větší radost než doma z nejkrásnějších dá'rkú. Tfosoucíma rukama jsme rozechvěně rozbalovaly všechny dobro­ ty, kterých se naši drazí vzdali v náš prospěch.

Povol•mí posílání clo vězení a koncentračních táború bylo jediné dobro, které pro nás hro­ madný vrah Himmler udělal, poněvadž balíč­ ky nám mnohé zachránily ~ivot a zdraví a nebýt jich, byla by se nás věk\ina dnes domu nevrátila.

O jídlo z domova jsme se dělily nejen mezi sebou, nýbrž i se ženami jiných národností, z,ejména s Ruslmmi, Francouzkami a židovský­ mi dětmi, . kterým do lrnncentračních táborů. z domova nic posílat nesměli, a proto jsme je my neopouštěly.

Z Terezína jsme posílaly domú též jednou měsíčně špinavé prádlo. To byl pro nás vždy napjatý den, poněvadž do šatú. a do prádla sme zašívaly motáky psané na papírech, lm­ pesnících a útricích látek a oddychly js1m, si vždy, když kontrola balík(! pro nás šťastně do­ padla. Pak jsme jen clychlivě C::ekaly, jestli do­ ma najdou tajně zašité zprávy o našem zdra­ votním a duševním stavu.

Vítanou pí·íležitostí k propašování černých dopisú domú byla cesta k zubnímu lékai'i. Jed­ nou či dvakrát týdně chodili muži i ženy k zub­ nhnu technikovi, panu Neradovi, do Bohu­ šovic, kt>2rý nám ochotně, stejně jako ona pa­ ní, jejíž jméno jsem již zapomněla, a která bydlila v témže domě, brával naše malá slože­ ná psaníčka a oba nám je vždy poslali na u­ danou adresu domú. Tuto pro nás cennou služ­ bu, konali oba nezištně a neohroženě po celou dobu, co ženy a muži k němu chodili s opra­ vami zubú. Do pevnosti jsme se vždy vraceli splnými kapsami potravin a pamlsk:ú.

Po každé, když s námi nebo s muži šel jen trochu lidský esesák, stavěli jsme se u hodné slečny v bohušovickém obchodě s cukrovinka­ mi. Jméno oné vlídné prodavačky neznám, ale nezapoměla jsem na její dobrotivé ruce, které nám vždy uvahly číši čaje, namazely tlustě krajíc chleba s máslem a strčily nám do kapes kornouty .s perníl~y a 'čokoládovými bombony.

Děkujeme Vúm, slečno, za všechno dobro, kte­ ré jst,a se srdcem plným i:orozmnění pro nás a pro naše muže vykonala.

*

*

*

(Pok:račování pHště) ----) + •T• + (----

itád Pokrok Moultonu, číslo 27.

Brat:H a sestry! Bfoznová sch úze našeho řá­ du byla četně navštívena, dostavili se bratři vzdálenější i zdejší, které jsem ještě v naší i'á­ dové schúzi neviděl co zastávám úfacl tajem­ nílrn. Schůze byla dosti zajímavá a poučná.

Byly probírány návrhy ohledně pfosídlení naší Hlavní úfadovny z města Fayetteville do jiné­ ho města. Něktei'í pHtomní členové byli pro město Austin a něktei'í pro město Temple a další města. Tento nó.vrh ponechán na pozděj­ ší dobu. Byl pak dále projednán návrh ohled­ ně postavení Hlavní úfadovny. Přítomní bratl'i se usnesli a odhlasovali, by se stavbou Hl. úfa­ dovny počkalo až clo phštího sjezdu. Tak bratři a sestry, dávejte návrhy ve vašich i'ádových schúzích co nejlépe uznáte. Jsem pro to, aby si Jednota postavila svúj vlastní domov za cenu pi'iměfonou a druhé, aby to bylo odhlasováno řády a ne jen delegáty. Naše Jednota v prvních 10 letech neměla na rúžích ustláno, avšak čle­ nové vytrvali a pomáhali jí čím dále tím více zdokonalovat a stále pokračuje a bude pokra­ čovat, když budem pomáhat naším organisá­ torfnn získávat členy. Čiúme se a pomáhejme každý dle možnosti. Dále, pfočtěte si Věstník ze dne 13. února na první stránce, co píše br. pfodseda H. "Ú. a podle toho jednejte ve vašich i'ádových schúzích. S pozdravem, Albert Dlouhý, taj.

----) + .i, + (--Červený ICříž pomáhal vy(1atnč mírniti utr­ pení Helu v minulosti, 1>0111áhal našim vojínům ·za války na všech bojištích a }JOmáhati bucle neštěstím postižen5·m i nadále. Odveclli jste svůj příspěvek do letošní sbil'ky?

• v .,.n,u«,

#)

U!;t:

i),

uuona

= SELSKÁ PÝCHA

VLASTAPITTNEROVÁ:

OBRAZZE ŽIVOTALIDU WR:i:~

,,

Když to řekla Janovi, odvětil, že takovou že­ nitbou by zlehčil celý rod a navždy uvedl v po­ směch. že ví, že jeho rodiče mu tak učinili vel­ ký ústupek, svolivše vůbec k této známosti, a­ ny na rychtu vzkazovaly nevěsty mající věna nejméně po pěti tisících a 1{ tomu výbavu, o které se po okolí mluvilo.

Maruška zkusila říci Štěpánovi, aby hleděl Tondlovy přemluvítí, by nežádali od něho pre­ tence, že těm bohatým lidem je to již jedno, bude-li ženich snad docela chudý, že toho, co donese a dobytka, co dovede, vlastně nepotře­ bují, že mohou, ne-li zcela prominout, aspoň slevit, počkat - - "Dává se ti do hlavy, holka?" zvolal Štěpán udiveně. "To bych byl pak lm Tondlú za psa a ne za zet'a. To bych byl za vonucu, za vošlapek a [ářku, já chcu bejt pánem. Tfoba pantatík poroučel, to nic nedělá, těch šest let huteče a zatím si zvyknou lidi, že budu pánem a porou­ čet já."

"Měj se mnou slitování, hustrň se, však já se hutrápím," plakala Maruška, "E neblázni!" utrhnu! se Štěpán. "Copak já tě vdávám? Vdávajou tě přece rodiče. A to jsem jaktěživ neslyšel; aby měl bratr sestře ňáko vodstupovat,"

"Ale sestra bratrovi může? Tolik se máme s Jánem rádi a máme ještě čekat, máme se snad docela rozejít? Já bych se hutopíla," Maruška zalomila rukama.

"To si, holečku, vyjednej s Jánem. Mně do toho níčehož není. A to ti povídám, ať mi ne­ cekneš před Bětuškou. To tak, aby hu Tondlů museli myslit, že jsou naše huž tak nemožny, že nemůžou vybejt dvojí svatbu," mrzutě fold Štěpán.

"Ale vždyť to tak je, vždyť je to pravda. To mi řekli naše hned, jak se zaělo mluvit o tobě a o Bětušce, že já budu muset asi pár let poč­ kat anebo rychtářovi humállt," Maruška štka­ la pláčem.

"Tož to víš. A nedělej mi mutace, já jsu rád, že se budu ženit. Bucludělat na svým a pro se­ be. Tuhle se člověk dřel a měl málo lepší než ten pacholek. Však Hanes toho ještě sezná, to­ mu zvostanou rodiče a kde ví, snad - " "I jenom dořekni, Štěpáne, snad i já za že­ leznou krávu. Nedostanu-li Jána, tož se ne­ vdám. A kdo by si mě taky vzal. když mě ne­ chá syn z rychty," kvílela Maruška.

"I přestaň. Však se ti to řikalo od prvopočát­ ku, že to půjde těžko dostat tě na rychtu. Máš, co's chtěla. A nedělej vostudy." Štěpán od se­ stry odcházel.

To bylo dopoledne v neděli, před samým o­ bědem, po návratu z kostela. U Šlapánkú bylo plno ruchu, panímáma se chystnla s ostatními na odpoledne k 'I'ondlovům. Vymývala již asi po desáté v mýdle a přesličce starý Marianský tolar, který hodlala vítané nevěstě dát "na do­ brou vůlí," a měla plno řečí.

Předpovídala Hanesovi, když se Štěpán .tak: bohatě ožení, že i jemu se bude lépe ženit a že oni, rodiče, mu na výměnku co možno budou hledět ulehčiti. Že bohatý Štěpán třeba někdy, kdyby se stalo a jeden z výměnkářů mu ubyl, otce neb matku na. jeho místo si vezme na vel­ ký grunt a zaopatří. k smrti dochová.

A sestrám že asi také vypomůže, jak se dá. Štěpan vešel a vyslechl část matčiny u­ smíval se hrdě, seznávaje, že pojednou na něm záleží.

A tu požaloval matce na Marušku.

Panímáma se rozzlobila, zavolala Marušku, vyvadila se s ní a pantáta. očekávající již ne­ trpělivě oběd, dodal přísných slov.

Maruška plakala a sotva poíedší, odešla na zahrádku, aby ani neviděla Štěpána s rodiči a svědky odcházeti.

Myslila, že asi záhy dojde sem Jan z rychty, leč čekala nadarmo. Lidé odešli na požehnáni, vraceli se a Jan se neobjevoval.

Maruška vyšla a sháněl9-s epo Pepince. řečí,

Stre.M 'i

Vi!!STNÍK

IU46.

Ta byla na návsi mezi chasou, vesele odpoví­ dajíc na škádlení k vůli bratrově svatbě. že dostane také chuť na vdávání, přisvědčovala, a že se bude na svatbu těšit. Nejvíce na šaty, na věneček, družičky, koláče, muziku - ženich že prý nějaký bude.

Rozesmála všecky i sebe.

Když ji Maruška volala, šla dosti nerada.

Maruška vyšla a sháněla se po Pepince. v slzách se dusícím: "Jdi, Pepinko, a podívej se po Jánovi, ať přijde na zahrádku, že s ním chcu mluvit."

"Copak nevíš, že není doma?" tázala se Pe­ pinka. "Odejel někam s pantátou rychtářem hned odpoledne." · "Ján - a nic mi neřekl," žasla Maruška a se sklopenou hlavou odcházela. Zašla znovu na zahrádku a plakala, pokud měla slzy. Takové slzy palčivé, netišící bolest srdce, neulevující jeho stísněnosti ronily se z těch mladých očí, drásaly tu mladou duši.

Seznávala Maruška, že blaho její lásky jest asi pochováno, že jde před ním starost o maje­ tek, či touha po něm, vlastním lidem, a tím ví­ ce lidem selským, již musí tak pracně, tak lo­ potně zápasiti s kamenitou půdou, pozorovati počasí, počítati s výtěžkem. Ten lid, který v nově zrozeném děcku vítá nejen člena rodiny, ale nového pracovníka, jakož i přírůstek pro starost s vybytím, ten může vždy hleděti na hlas srdce. A ten bývá přehlušen jak těmi sta­ rostmí, tak i jiným hlasem, hlasem selský pý­ chy. A ta se ozývá i v duších nejmírnějších, honosnost nad ~aopatřením dětí dává rodičům přehlížeti a utlumovati hlas jejich srdcí, jich touhu po lásce a štěstí osobním- - - Co Maruška plakala a mučila se přemýšle­ ním, bylo u Tondlú veselo.

Rychle, rychle byla smluvena svatba.

Zavázali se Šlapánkovi, že vyplatí synovi v neděli po svatbě o "přátelském obědě" jak se říká "na dřevo" tři tisíce zlatých a že mu dají pár ročních bulíků, krávu dojnici a od ní letoš­ ní odstavče, pak jeden nový vůz, řasuněk a k tomu košatiny a polní náčiní.

"Můžete-lí bez hublížení sobě a druhém dě­ tom, tož příjímáme. A Štěpán bude s Bětuš­ kou šest let hospodařit s náma a za to se jim ročně huloží krom všeho, co budou potřebovat k oblečení, tři sta zlatejch; to bude příbelvat ke kapitálu. A po šesti letech půjdu se ženou na vejměnek. Pak budou dávat mladý nám stovku na penězích, obdělajou dvacet měr veí­ měnkářskejch polí, jak bylo hu nás na Tondlo­ vým gruntě odjakživa, zpoživí dvě krávy, uži­ tek na hnoju bude jejich, i jedno tele. Hušipa­ ny, ňálrnu husu a slepicu si vyživíme sami. A ostatní ponechávám na dětský lásce a huzná­ ní; však jsem dceru vychoval podlevá čtvrtýho božího přikázání a myslím, že si bude i s mu­ žem chtít na nás hupřimnejch rodičích za­ sloužit božího požehnání," pravil vážně pan­ táta Tondl.

Oslzel a všichni přítomní si otírali oči. Obě panímámy vzlykaly.

Bětuška a Štěpán líbali rodičúm ruce.

Otcové i matky se navzájem objímali.

Svědkové šeptali mezi sebou, že se Šlapánkovi utáhnou, že se zavazují nad možnost, že toho budou dlouho cítiti, ale zase uznávali, že se nemohou dát zahodit, syna vybavit oproti bohaté nevěstě nějak chudobně. Tak že udělal Štěpán štěstí, jaké se pi'ihodí ze sta jednomu.

A nyní, když se vše umluvilo, smluven i den svatby.

Tondlovi jej určili sami. Mínil pantáta, že se může zeť u nich činit již při žních a tak že by mohla svatba být v den svaté Anny, aby měla panímáma hodně slavný svátek.

"To je asi za tři neděle," lekal se pantáta Šlapánek.

"Právě. Zejtra pojedeme do města k notái'i, sepíše se to, žensky objednajou a nakoupijou těch hadrů a stfopú, no, panímámo, nic se ne­ mrač, teda parády a nádobí, a budeme se chy­ stat. Svatbu vystrojíme my; ať se zajede zrov­ na s požehnáním do domu; co vy chcete při­ dat, tak od ty q.růbeženebo máslo a vejce, to si žensky srovnáte mezi sebou. A při tom zvosta­ ne," řekl pantáta Tondl.

"A jak s přátelským obědem?" tázala se pa­ nimáma Šlapánková dychtivě.

"'

"í ten bude taky hu nás. Je hu nás víc pla­ cu, my se budem tak jako tak stěhovat do vej­ měnkáfaky chalupy hned před svatbou. A vy dojdete za synem jistě rádi," usmála se trochu hrdě panímáma Tondlová.

"Tak to bejvalo za starodávna, když se zeť pl'iženil na grunt," schvaloval jeden ze svědkú a ostatní přisvědčili. Šlapánkovi pohlédli na sebe a oddechli si. To že bude o tu výlohu méně.

A nyní snášela panímáma Tondlová uctění.

Hned při příchodu byly podány koláče a pi­ vo.

Nyní donesena vepřová pečeně a hlávkový salát s vejci, smažení holubi a v pivě vafoné švestky, vafona káva a panímáma donesla z pfistěnku láhev kmínky a láhev skořicovky.

Pro pivo běžela Rozárka s velkým džbánem.

Panímáma Šlapánková objímajíc znova a znova Bětušku, dala jí "na dobrou vúli" onen Mariánský tolar a Bětuška řekla, že si dá k ně­ mu přidělati ouško a bude jej nositi na korá­ lech na krku. Štěpán byl jaksi zaražen. Ostýchal se pojed­ nou, cítil, že mu rodiče přinesli velkou oběť, viděl, že za jeho štěstí budou se muset přičiňo­ vati u věku, kdy by již potřebovali odpočinku.

A umiňoval si, že jim bude hledět vypomá­ hati.

Panímáma Tondlová nutila ~těpána k jídlu a pití.

"Ať vidí, že mu přeju," Nkala přes tu chvíli, dolévajíc mu sklenici, neb dávajíc mu na talíř něco.. od jídla.

"V§rikbudu váš, panímámo," odpovídal vždy a phpíjel Bětušce.

Po chvíli si odešli do zahrádky před okny a Bětuška, vidouc mezi chasou na návsi Pepinku i Hanesa, zavolala na oba.

Pl'išli a vyslechli, co a jak se svatbou..

"Ejnu, tož ty mě přeskočíš," řekl Hanes k Štěpánovi. "Ale já ti to přeju."

"Však ty si taky najdeš nevěstu," usmála se Bětuška.

"Počkám si asi, budu muset, anebo budu mu­ set hledat hezky zčerstva," jaksi trpce fokl Ha­ nes.

Vtom však volala panímáma Tondlová z ok­ na, ať jdou dále.

Nechtěli, zdráhali se a panímáma Šlapánko­ vá volala, to že nemúže být, že by byla jejich dětí plná sednice.

Ale panímáma poslala Rozárku a tak šli poslé­ ze všichni.

Hanes i Pepinka nechali si chutnat masa i koláčťla Pepinka, zavdavši si rosolky,smála se na celé kolo.

"A kde je Maruška?" tázala se Butuška.

"I bučí někde na zahrádce, chasník jí ode­ jel," fokla rozveselená Pepinka a obrátila se 1-: panímámě Tondlové ujišťujíc ji, že tak dobrou kávu a koláče snad jaktěživa nejedla.

"Jen jez, je ti pi·áno," usmála se panímáma.

Panímáma Šlapánková trochu zesmutněla a po chvíli nutkala k odchodu, že je poprávka a že jsou všichni z domova.

S líbáním a objímáním se loučili. Štěpán zů­ stal u Tondlú k večeři a po večeři šli s Bětuš­ kou mezi chasu, nedbajíce škádlení, anebo těší­ ce se z toho.

To bylo nějakého chystání u Tondlú!

Dvě švadleny dovezla panímáma z města, matku s dcerou, které po léta pracovaly pro dědinu, znaly všecky rodiny, věděly, jakou kde mají selky rády parádu, kdy mohou koupiti dražší, kdy levnější ozdoby.Matka, které se ří­ kalo Kátla, byla malá, obtloustlá, dcera Ka­ čenka hubená a velká. Měly jenom jedna dru­ hou na světě a měly fl.e velice rády. že byla Ka­ čenka 11emanželský1nděckem Kátliným, ne­ škodilo oběma poctivě se živícím ženám v o­ čích 1úkohoa přálo se jim všeobecně.

Panímáma Tondlová koupila Bětušce na svatební šaty barvy pivoňkové,těžce hedvábné, k tomu na hedváb11.élehčí šaty zelené, které měla vzíti ke stolu a na pěkné prací růžové k muzice. A k přátelskému obědu pak na vlněné šaty pestře květované. Ty všechny se živůtky a ještě zvláště na zelený a černý sametový živú­ tek, černý, modrý a květováný glotový, na ně­ kolik sukni, na župku černou sametovou a Zl:;l• lenou soukenou.

Strana 8

V:.illSTNiK

Řád San Anton.lo, číslo 133.

Opozděně oznamuji jmenované výbory pro tento rok a sice: Účetní, bratří Alf. Kalmus, Joseph Šugarek a Rudolf Valchař; zábavní, se­ stry Hilda Balvín, Theresa Falbo a Marie Bla­ nař; nemocenský, všechny sestry a bratří řá-

d~

-

Sestry zábavního výboru ihned po schůzí po­ čaly plánovat pro příští schůzi nějaké občerst­ vení, to asi proto, že to bude schůze velikonoč­ ní, či vlastně předvelíkonoční, a tak se máme na co těšit, ovšem, že ostatní sestry musí spolu pracovat a přinést naplněné velikonoční koší­ ky, řád obstará co bude možno. Za dnešních poměrů je to pro řád nemožno, by něco kloud­ nějšího opatřtl, neb ještě stále mnohé není k dostání. Mysleli jsme, že po válce poměry bu­ dou příznívější, však dopadá, že to jde k horší­ mu; ovšem, mnoho potravin jde do Evropy i clo Japonska a to, co se mnohým protiví, že my se musíme uskrovňovat i pro takovou holotu jako je Japonsko a Německo. Jsem jistý, že kdyby se jednalo o Německem zpustošené a vyhladovělé národy, že by i více ochoty k sebeobětování by­ lo, avšak okolnost, že i takový národ jako je Německo, které vyžíralo celou Evropu po šest let, které veřejně řvalo do světa, že "kdyby ce­ lá Bvropaneměla co jíst, že německý národ jíst bude," bere takový příděl, jako národy jiné k přídělu tomu oprávněné.

Jestli si myslíme, že půjdeme-li příkladem vstříc a budeme-li ten německý národ hýčkat a ukazovat demokratickou zásadu tím způso­ bem, že budeme je již teď uznávat za sobě rovné a oprávněné na výhody, které jsou po­ skytovány mírumilovným národům, které zmí­ raly pod knutou barbarskou po šest let, že tím způsobem uděláme z těch nadlidí německých nějaké obyčejné lidičky, pak se zatrac- mýlí­ me. To si muže myslit a těšit takový lajk, který tu německou lidumylnost nezná, který s nimi nikdy nejednal; oni se takové sentimentalitě americké po straně vysmějí a nadají nám do bláznů. Well, co dělat? ,, Tak jsem si všiml v posledních několika čí­ slech Věstníku, že se přece vzbudil nějaký zá­ jem pro i proti stěhování naší Hlavní úřadov­ ny. Někteří bratři' považují to za nějaký straš­ ný přečin, že úředníci H. JI. doporučili stavění a stěhování H. Ú. Já myslím, že každý máme jakési právo dát na jevo své mínění slušným způsobem a že každý má právo odporučítí neb doporučiti něco, co uznává za správné neb do­ bré a že zase každý má právo s tím neb oním odporučením nesouhlasit a má právo veřejně ve Věstníku sdělit a poukázat na nevýhody, které snad by z toho vzešly, vš~k sestry a bra­ tří, dejme své mínění takovým způsobem, ja­ kým bylo podáno odporučení, které se nám ne­ líbí. Dost možná že ten, kdo něco odporučíl je chybný, však ono může být možná, že my, kte­ podáváme protímínění, že třeba my jsme v chybě, neb můžeme být oba chybní, proto se mírněme v kritice. Já dosud doporučuji, by se o otázce té mluvilo a jednalo co nejvíc. Jisto je, že na stavbu nějaké budovy není ani pomy­ šlení z toho důvodu, že stavebního materiálu se nedostává dostatek, by se vyhovělo jen těm nejnutnějším stávbám, domovy pro vysloužilce a jejich rodiny. Já sám vidím mnohdy to sta­ vební dřevo, které je dnes v trhu a divím se, že z toho lidé staví pro sebe domovy a proto bych rozhodně nedoporučoval, by podobný materiál byl potřebován pro budovu, kterou by jsme měli jmenovat "náš nový domov Hlavní úřa­ dovny." ří

Můžeme stavět ohnivzdornou budovu. míním z ohnivzdorného stavebního materiálu, však dřevo je i na takové budovy nutno a to dřevo neilepší jakosti, neb takové budovy se nelátají jak nějaké stodoly neb šopy, proto vzdejme se myšlenky na stavbu nějaké krásné budovy, až se poměry jinak přizpůsobí. Přes to však my­ slím, že je docela správné o budově a stěhová­ ní uvažovat a plánovat již teď, ne čekat až tÝ­ ctr->n nřed sjezdem a pak vše jen na honem hr, hr! Pl'i dnešních poměrech čas neutíká, ale ř'ítí se ohromně rychle dopředu a než se nadějem, doba sjezdu buce tady a pak se se všim bude

Ve sti·ettu, cme .:i.

alarmovat, pospíchat. Do sjezdu máme již jen něco přes dva roky, tedy již skoro dva roky od sjezdu uplynuly a přece se to zdá, jako by jsme byli v tom krásném Corpus Christi před něko­ lika týdny, proto mluvme, jednejme a plánuj­ me již tecl'; nečekejme na poslední okamžik.

Sestry a bratří řádu našeho, přípravte.se na příští schůzí, neb máme si co povídat. Řád ne­ pořádá po schůzích nějaké společné svačiny neb nějaké to pobavení jen aby jsme se tam najedli, to si mužem sednout doma a se najíst.

Nám se jedná o to, by to bylo přítažlívější, by ty schúze byly zajímavější. čím větší návštěva schůze, tím se více práce udělá a vyřídí. Tak nechť zábavní výbor se zbytečně nenamáhá, přijd'te všichni do příští schůze, která se bude konat 14. dubna, tedy od příští neděle za týden ve dvě hodiny odpoledne v síni W.O.W. S bratrským pozdravem, Louis Dressler, taj.

----)

.

. .

(----

Pelly, Texas.

Ctěná redakce a čtenáři Věstníku!

Moc a moc jsem se těšila, že si vyledu tro­ chu jednou zase podívat do světa a že také se súčastním té slavnosti, totiž toho •i.:;ohostění hochům a děvčatům, kteří se už vrátili d0111ú z vojenské služby, totiž v Dallas, Tex. Spěcha­ la jsem s upravováním mé zahrádky, a kula plán, a řekla jsem si, jo, jo, Fanninko, pojedeš, a už bylo vše připravené na cestu, a že vyjedu odtud z Pelly asi o páté hodině odpoledne a nočním basem pojedu a do Dallas dojedu asi ve 3 hodiny druhý den ráno. Ale že já jsem tak šťastná a často mám nějakou smůlu, a tak se stalo i tentokráte a já udělala pěkný kotrmelec a mé kol e110 to pocítilo. Ani ne až tak moc, než kousek kúže se odi'elo, a já byla nucena jen po jedné noze skákat, a tak co teď?

Do Dallas a o jedné noze skákat po Dallas, to přece mmohu. Tak jsem si trošku nad mým neštěstím poplakala a musela zůstat doma.

A když jsem se tal{ na postýlce povalovala a pí·cmýšlela. fo kdo ví, nebyl-li i ten kotrmelec dobrý k něčemu, neb já v Dallas nejsem zná­ má a nevím kde 1ta Sokolovna je. A pak mi pHšel na mysl dopis z Temple, Tex., psaný br.

Vince Haislerem, jak pojezdil po městě Au­ stin, Tex., když hledal Hlavní úfadovnu S. P. J. S. T. Což on měl sisbou mámu, l{terá jej aspoú na něco upozornila, kdežto já chuďas sama a v Dallas a po jedné noze skákat, to nešlo. Pěkně jste to napsal, jen :r:ište častěji.

A. také br. Karel Lažnovský od i'ádu čís. 135, v Ennis, Tex., mě1 pěkný dopis ve Věstníku, obzvláště ohledně těch starých zakladatelú či členú S.P.J.S.T. Ano, oni to byli, co ten zaklá­ dající kámen SPJST. založili, ačkoliv byl těžký.

Mnohý dnes už ten stařeček či babička spí věč­ ně a někteN ještě žijí, ačkoliv je jich už má­ lo, a na těch málo se dá lehce zapomenout.

Dobfo se já pamatuji z vypravování mojích rodicú, co vše museli prodělat, Jestli chtěli se ku lepšímu dopracovat a ponejvíce těch na­ šich už t•eď starých členú se usazovalo v okolí teď už starého Fayetteville, a tam se také ta naše S.P.J.S.T. narodila. A už bude 50 rokú stará a tak nebude žádná škoda, když tam je­ ště pobude i druhých 50 rokú, to je, bude-li tak dlouho žít. A na místo stavění budovy asi za padesát tisíc někde ve V•elkém městě, ty pfobytečné a mrtvé peníze by měly být aspoú částečně podporou těm starým členům, kteří jsou už členy 35 rokú.

Považte, milí brati'i a sestry, že oni to byli, co ty přebytečné teď peníze nahospodai'ili, mnohý sem do Spojených států pi'ijel ještě ja­ ko děcko a mnohý neměl té pl'iležitosti, aby byl mohl chodit do školy a tak vyrostl ve stat­ ného junáka a založil si svou domácnost, vy­ choval několik dětí, podporoval vše dle nej­ lepší jeho možnosti, stavěly se školy, stavěly se pěkné síně. Ach jak byl rád, žie aspoú jed­ nou za· měsfo mohl chodit clo společnosti. A ta j:?ho družka, jak byla hrdá, Myž ten její ju­ nák se aspoú trochu ustrojil, ač chatrný o­ bkl:: a pěkně vyžehlenou košili, kterou mu ona suma ušila. A jak byla hrdá ta jeho družlm, že 1

lie ,~vfalmn!tt1 ten t4ta 11t1u·l\ o domov a !:Q{'!inn,

.,,..

uuJJ111:t .1.u':tv,

Dnes ten junák a ta dobrá j>eho družka je dě­ dečlcem, ona babičlwu ti·eba už dvojnásobně.

Ačkoliv mají mnozí své farmy, ale mílí brat­ l'i, na tu farmu s nebe nekape a ten náš ju­ nálc je už, starý, práce nescho1:ný. A jakou radost by on měl, kdyby se mohl těšit, že to zlaté jubi1>2um jemu tal,é něco tioskytne. Ten­ krát se i'ílrn.lo Slovanská Podporující Jednota Státu Texas, ale dnes ten dědeček jen slyší a čte o stavbě domova pro S.P:J.S.T.. a to aspoú za padesát tisíc, kdežto on nemá ani dnes na ten tabáčel~. a jalrnu radost mu uděláte, až fokněte: nu tady máš ček na ..větší .obnos pe­ něz, kup si tabáček. To by ti dědečkové a ba­ bičl~y omlúclly, kdyby se měli nač těšiti. Ale takhle na toho i ti vnuci opovrženě koukají, že ta bratrská Jednota na ty staré členy úpl­ ně zapoměla.

Také stojí za př2čtení. dopisu toho našeho stahčka Jos. Eartoše od El Campo. Jo, jo, mi­ lý stahčkn, ony ty staré síně už tecl' zapách­ non prázdnotou a cestička zarústá trním.

Ostatek si zase ·,:onechúm až na podruhé, nebóť jsem byla upozorněna v soukromém do­ pisu, že délúm v počtech a v psaní kotrmelce, a že nevěnuji postačitelné pozorn:osti co čtu.

Pravda je. ž,3 já nechodila clo žádné školy, a teprve tec!' mťim trošku volného času, že se poučuji ve čtení a počító.ní, a jsem moc a moc ráda, když jsem na mou chybu něl{ým upo­ zorněna.

Milý pozdrav čtoucím mojích dopisú. A ko­ mu se mé dopisy nelíbí. ať je nečte, já rov­ něž tak dčlúm, co se mi n21ibí, nečtu to.

Fannie Hamer od pi'ímoří.

----)

+ .\', + (----

Svotn<1né Slovo o Jarosbvu Mičanovi.

New York. (ČTKl. - Srnboclné Slovo při­ neF:lo 12. února člúnel( E0cli'icha Zemka k vý­ ročí popravy seržanta americl~é armády prof.

Jaroslava l\ličana z Chicaga. Píš::, o něm toto: "Koncem ledna byl tomu rok, co byl '.J:oprav:en v koncentračním t:iboi·e v Maunthausenu mi­ lý. upi'ímný a vynilmjící n:iš krajan, pracov­ ník a bojovník za svatú práva demokracie, seržant Jaroslav Mičan. Byl profesorem Far­ ragutovy vyšší školy v Chicagu. Pocházel z Karlína. Studoval na filosofické fakultě v Pra­ ze a odjel potom do Spojených státú. Stal se učitelem českého jazyka nn vyšších školách v Chicagu. Ocl l\Inichova slal se neohroženým zastáncem naší věci a ze všech sil se postavil proti isolačnickým odpúrcúm Rooseveltovým.

Patl'il k těm sl<romným pracovníkúm Českého národního sc1ružení v Chicagu, jich jména zú­ stanou navždy zapsána v historii odboje čs.

Ameriky v této válce.

Když, Amerika vstoupila clo války, upřímně s·e radoval. Věl'il ve velké poslání své vlasti me­ zi národy. Sympatický muž, hohcí nadšením pro svobodu, odhodlal se k nejvyšší oběti, kte­ rá zařadila J. l\Iičana do stráže nesmrtelných synú našeho národa. Pí-ihlásil se dobrovolně k vojenské službě. Vykonával ji od začátku i:octivě a se vší láskou. V zái'í 1944 stanul seržant Mičan v Československu s americkou skupinou, kb2rá udr:7:.ovalastyky s čs. silami ve vnitrozemí. Skupina měla zvláštní poslání: starati se o letce, ktei·í byli nuceni pl'istátl.

Kdyz byla Mičanova skupina ohrožena němec­ kými hlícUmmi, musila se sl(rývat. Pfoce však jednoho večera byl l.\1iéana jeho spo1e.čníkob­ jeveni a zajati. Byl vzat do .Maunthausenu a 26. ledna lD·'.!:5 popraven. Náš zahraniční pra­ covník Vojta Beneš o něm praví: Ze všech slu­ žeb, které v těchto šesti letech prokázala čs.

Amerika svému národu, je hrdinská smrt J. Mičana obětí mravně nejvyšší a nikdy na ni nemúže být zapomenuto. Znovuzrozené Če­ skoslovensko by mu mělo projevit svúj vděk a úctu."

----)

4>

~

-!>

(----

15. clubna hude zahájen proces s bývalou

protektorátní vláclou.

Praha. (ČTK.) -- V úterý 26. bí·ezna se po­ kračovalo ve Frankově procesu pfocl lidovým soudem na P:mkráci ve ~tení oclúvodnění ža­ lobního spisu. Sděluje Re dále z Prahy, že bý­ valá protektorát.ní vláda se dle zprávy Práva I~~ct1.1 c1.osti:me Ni1r0rlpi s011<:1 15,

RESOLUCE SOIJSTRASTI. My, nížepsaný resoluční výbor řádu Texaský Květ číslo 158, S. P. J. S. T. v Kaufman, Texas, tímto projevujeme jménem našeho řádu u­ přimně cítěnou soustrast pozůstalé rodině nad úmrtí jejich milované matky a babičky, a na­ ší spolusestry, Josefy Urbanové, která od nás odešla na vždy dne 21. března 1946, ve stáří 75 roků, a byla uložena k věč­ nému odpočinku na katolickém hřbitově v Kaufman, Tex., v neděli dne 21. března 1946, za hojné účasti rodiny, přátel a spolkových bratří a sester. Obřady pohřební v domě smut­ ku, v kostele i na hřbitově vykonal dp. Pechal z Kaufman, Texas.

Zesnulá sestra patřila k naší Jednotě 42 ro­ ků a vždy byla upřímnou členkyní naší Jedno­ ty S.P.J.S.T., a poslední roky předsedkyní na­ šeho řádu Texaský Květ číslo 158, a vždycky dobrou a milovanou matkou její rodiny.

Vy, pozůstalá rodino, přijměte [eště jed­ nou naši upřímnou soustrast, a TY, naše milá zemřelá spolusestro Josefo Urbanová, odpočí­ vej v svatém pokoji a budiž Ti země lehkou.

Dáno v Kaufman, Texas, dne 26. března 1946.

Za řád Texaský Květ číslo 158: Frank Kofnovec a John R. Kofnovec, reso­ luční výbor.

----)

+ e!e + (---­

RESOLUCE SOUSTRASTI. My, nížepsaný resoluční výbor řádu Karel Havlíček čís. 4. v Hallettsville, Tex., projevuje­ me tímto jménem řádu naši upřímně cítěnou soustrast pozůstalým dítkám a ostatní rodině nad ztrátou jejich milovaného otce a dědečka a našeho milého spolubratra :Karla Olševslcýho,

který dokonal svoji pozemskou pouť dne 27. března po dlouho trvající nemoci. Zesnulý do­ žil se pěkného věku 76 let. Zesnulý bratr byl dlouholetým členem našeho řádu a vždy správ­ ně konal svoji povinnost.

Víme že vy zarmoucení pozůstalí těžce nese­ te ztrátu vašeho milovanéhp otce a dědečka, avšak budiž vám útěchou, že i my soucítíme s vámi ve vašem zármutku. Zesnulý bratr ať odpočívá v pokoji a čest budiž památce jeho.

Dáno v Hallettsville, Tex., dne 30. března 1946.

Jan Boček, Jan Holý, Jos. Woytek ml., reso­ luční výbor.

----·)

+ ~ + (---­

RESOLUCE SOUSTRASTI. Nížepsaný resoluční výbor řádu Slovanský Svaz, čís. 86, Žižkov, Texas, projevuje upřím­ nou soustrast pozůstalé rodině nad ztrátou je­ jich, manželky, matky, babičky i prababičky, a také naší spolusestry, Anny Labajové, která tiše zesnula dne 21. března po delší ne­ moci, v úctyhodném stáří. Zesnulá byla člen­ kyni našeho řádu mnoho let a vždy dostála všem svým povinnostem. Zústává nám na ni milá vzpomínka.

Pozůstalá rodino, budiž vám alespoň částeč­ nou útěchou, že i my, členové řádu čís. 86, s vámi cítíme vaši nenahradltelnou ztrátu.

Zesnulá sestro, budiž čest Tvojí památce!

Dáno v Žižkově, Texas, dne ~8. března 1946.

J. H. Bartek, Otto Krystyník, rezoluční výbor.

----) + ~ + (---­ Řácl Jaromír čís. 54., West. Tex. Sestry a bratří! Pravídolná měsíční schůse řádu našeho případá na ncdélí 7 .dubna a jste tímto žádáni, byste se do schůze dostavili v počtu nejhojnějším, protože máme dosti věcí k vyřjzování. S bratrským pozdra vem M,!l,!'!t;) J{l;;n1sová~

Orchard, Texas.

B1:atře redaktore, bratř; a sestry!

Vloni měl ve Věstníku oznámku br. Kalinec z Needville, Texas, že má stroj na hledání po­ kladů. Já mu tímto nabízím $1000.00.Jeden tisíc dolarů a snad ještě některou stovku při­ dám, j~st-li mi br. K. můj poklad najde. Ně­ co toho ztraceného pokladu j,e ve Slezsku v · uhlodolech, něco ve vítkovických železárnách, a něco v Texaských bavlníkových polích. Brat­ ře Kalinec, nemyslete si, že já si dělám z Vás šoufky. Ba ne. Já to míním vážně. Vždyt' se řfká, že zdraví je nejdražší :r;oklaclčlověka, a já jsem ho ztratil. Ario, jest to smutné a ne­ příjemné pro nemocného, obzvlášť teď na jai·e, kdy se pNrocla probouzí k novému ži­ votu, vše pí·ekypuje a hýH svojí energií, a člověk trpící neodbytnou rnemocí,se na to vše bez zájmu, smutně dívá. Avšak jedno 'české pi'ísloví praví, že bez naděje není života. Tak také já neztratím naděje a doufám, že to do smrti něj ak vydržím.

Nemám sice pro psaní veliké nálady, avšak k tomu dopisu mě pí·iměl br. prastaříček Bar­ toš, jenž v,2 svém dopisu ze dne 27. bfozna u­ činil poznámku o tom "u", jež bylo 'Pi'ijato v minulém sjezdu, jalm přídavek k ohlavení na­ ší Jednoty, pí·i obnovení Chartru. Rád bych věděl, zdali budou certifikáty všech členů, kte­ i'í až do 50 let trvání Jednoty k ní pl'istupo­ vali, měněny, neb v tom srpyslu jak Charter bude psán, oprav,2ny,a nebo budou v Jednotě dvojí členové: jedni bucloil v Jednotě Texas, a druzí Texasu. Tu mně napadá, že kdyby ně­ kdy některý člen s takovým neopraveným cer­ tifikátem měl nějakou rozepl'i s Hlav1úúraclov­ nou a taková záležitost by přišla k soudu, že by souclc,e a neb právník mohl v tom najít há­ ček a Í'Íci, že žalující není členem dotyčné Jed­ noty, že jeho certifikát nezní tak jak jest charter psaný.

Poí·ád jsem si myslel, že až se bude Jednota mufovat (stai·íčku Bartoši, jest to správně čes­ ky?), že jí udělám fúru, ale stalo se to i bez mojí pomoci. První fůru jí udělal br. Truksa, pak K. Lažnovský, br. Ed G. Vávra, a pak dne 6. března se dal do práce právní rádce s mno­ ha jinými furmanami, a dle toho soudím .~e na chvíli bude Jednota mít pokoj se stěhová­ ním. Kdyby ale pfoce jen pomýšlela na další stěhování, radil bych jí, aby se se svými sou­ sedy R.V.O.S. a S.V.P.S. spojila a postavila společně budovu, ve které by se daly zařídit úfadovny pro všechny tři spolky. Ve spojení je prý síla a úspora.

John Gajevský.

----)

+ e) + (---­

OZNÁMNÍ SCHUZE. Řád Rosenberg čís. 108 oznamuje všem svým členům, že dne 14. dubna, t. j. druhou neděli v měsíci, bude se odbývati schfiz.e fadu, o 2. hod. odpoledne, v dílně p. Humpale. Bude se mimo jiné jednati také o otázce, kdy začít s vybíráním zvýšeného měsíčního poplatku. Ve schůzi únorové podán br. Neumanem návrh na zvýšení z deseti na 75c měsíčně a tak si na­ š,etl'it pomalu fond na stavbu své síně spolko­ vé. Návrh .byl přijat značnou většinou přítom­ ných, jenom nerozhodnuto, kdy za'čít s vybí­ ráním. To bysme mohli udělat ve schůzi dub­ nové, jestli se nás větší počet sejde. Jistý po­ čet členú platí dopředu a tu bude těžko žádat na nich ten příplatek. Proto jest nutné usta­ novit čas, od kdy se začne. Jste všeci srdečně zváni do schúze.

S bratrským pozdravem, Vinc. Abschneicler, taj.

---)

. . ..,..

(---

Mínění Francouze o příznivém vývoji ČSR. Praha. (ČTK.) - Po svém návratu z Česko­ slovenska prohlásil státní tajemník francouz­ ského ministerstva informaci Deferre, že Če­ skoslovensko spěje velmi rychle k hospodář­ skému zotavení.

---)

. .,. .

(--­

čs. dovozci získali v Anglii úvěr.

Praha. (CTK.1 - Jednání o soukromý úvěr v Anglii bylo úspěšně skončeno. Banl~4 a:am­ bros poskytne čs. dovozcúm úvěl' pr11:1:ati111, do výše jt;c.lnoho miii0m,1 iilJer štei:linkf1, · · · ·

v

'

Rozprava o válce Cechů

·

s Němc:L

(Dokončení se strany 1.) bude jednotné, že až se vzkfisí z porážky, ob­ jeví se právě tyto rozclílyn .ieclnou - nemohu vám říci pi'esně kdy, takové věci se nedají před­ vídat na rok, a den - múže právě z těchto po­ měrt'í dojít i v Německu 1;: občanské válce rne­ bývalých rozměrú."

"To, že nacistické násilnosti riezí.'lstanoubez následkú, že budou mít odraz i v samotném Německu, třebaže za dlouhou dobu, je velmi pravděpodobné. Nemúžeme všal~na to čekat."

"Jistě nie, proto je th,ba jednat, je třeba od­ dělit dobré od ši:atných. Žádný lidské df1stoj­ nosti dbalý člověk se nesníží k fašistickému ra­ sismu a nebude tvrdit, že všichni Němci jsou odsouzeníhodní proto, že jsou Němci, ale ne­ smí se neněmeckým národúm i oněm Němcúm, kteN odmítali vždy fašism, zazlívat, když bu­ dou bedlivě pozorovat a činit rozdíl podle toho, jak se kdo choval za posl!sdního čtvrt století.

To vyžaduje kolektivní bezpečnost celého svě­ ta, poněvadž se už pfoce jen ni'išlo k poznání, že Litvínov měl pravdu. l~clyž stále a stále o­ pakoval - mír je nedělitelný. Ti, kdo se do­ mnívají, že fašism je otázkou nacionální, jsou na omylu, jde o velmi kritickou otázku sociál­ ní, kterou je tfoba fošit u koí·ene, nestačí jen povrchové mastičkáfatví, plané .fráze a jalová hesla."

"Jaké řešení si tedy přec1stavujete?"

"Předně bude snad nutno provést určitou radikální přestavbu světa, ne ovšem z důvodii nacionálních nebo dokonce rasistických, nýbrž '.Proto, aby nebyla rušena mírová pfostavba.

Vždy se najde skupina lidí, a často velmi moc­ ných lidí, která má zájem na válce. Nemusí to být zrovna národ,, stačí určitá ti'ída, zájmové společenství, či cos podobného. Proti talmvému nebezpečí budeme muset být na stráži nejen my, nýbrž i vy a celý svět, který nemá na vál­ ce zájmu, poněvadž pl'išel k poznání, že oprav­ du je špatným obchodem. Není však vylouče­ no, že největší pacifisté z roku 1938 a 1939 bu­ dou v roce 1948 a 194!) horlivými propagátory války."

"Jaké, koho proti komu?"

"Raděj se nepleťme clo fomesla věštkyním."

"Tedy mír!"

"Tedy - mír! Novou válkou ne1m1.žemeni­ kdo nic získat."

"Ano - mír za každon cenu. My - Češi i Slováci - s námi i ostatní Slované, máme ži­ velný zájem na trvalém míru. Zvítězí-li u Něm­ cu jednou rozum, budou jej mít také. Proza­ tím?? Měli jsme vlastně velké štěstí v tom, že válka dopadá tak, že budeme mít možnost na­ pravit vzešlé škody ve tfoch letech a nebudeme na to ~potfobovattři.sta let."

"A clo které skupiny světa chcete vstoupit, do kapitalistické či do socialistické?"

"To nemohu ještě dnes fici, poněvadž ne­ vím, jak se naše mladá generace - a na té zá­ lež.í. - rozhodne. Já pro svou osobnost pova­ žuji za lepší systém, nikoli ideologii, sociali­ stický, poněvadž lépe vyhovuje rychlému tech­ nickému vývoji, ale nejsem Si jist, zda většina je téhož názoru.'; "Totéž je u nás, Rozhodně však souhlasíme všichni v tom, že nejdůležitějším problémem budoucnosti je mír! Hodně dlouhý, trvalý, ba - kdyby to bylo možné - navždy!"

----)

+ o'ro ~ (----

Praha. (ČTK.) --- V úterý 26. bfo.znavypoví­ dal před lidovým soudem na Pankráci K. H. Frank. Pl'iznal se, že sudetoněmecká strana prováděla vlasti zrádné činy, proti Českoslo­ vensku, až konečně zHzením ozbrojeného sbo­ ru "Freischiitzen I-'.:orps" vstoupila do jakéhosi válečného stavu vuči státu. Frank dále uvedl, že příjezd lorda Rtmcimana byl sudeto-něme­ cl~é straně oznámen anglickým vyslanectvím v Praze. :v,rankprohlúsil. :>.e ,:e neciti vinným, ale jenom spoluodpovědným zet provúdční daných rozkazú. Byl nucen pi·iznati, že se Nčmcúm ve­ dlo za republiky ne;J; čechúm za protekto­ rátu. Odpoledne vypovtclal l•'nm!{ o vyjeclnává-

s česlt)1ml

"'

ns

i!Pi5lffH:filtP:JW!P@MlNWNiiti3¥Wi&

1¥+4&

-

&iL

OFFICIAL ORGAN OF SLAVONIC BENEVOLENTORDER OF STATE OF TEXAS WWI

L

M M

;

All contributions, correspondence of Lodge reporters, biographies, etc. intended for pub· Iícation, must be in the bands of the Editor

I

by Saturday.

RlliiMIG!l@l!ii~U':llClJ'fID'ffiTtUirwutWit!Dmf!liiilMiiiiiiiiliiilil@!UilliiiliiililWillfilltihtdlii&ilMii#UliDiiiiihiimMt®!r!IMnflhtdlkllmf!MUlllPIM#l@!MAlléiMl&litlmlliiiiil¥illl¥4l@IMiQJlhi!kl!Mi!k#ANllllilllb!U!!llIID!l1llllJ1Iif1lUUTf!@·fil%l@iiI!>Dl¥ll·@#f@i6Mwti%S@

SERV ANT OF THE WORLD When the United Nations were electing the President for theír London Assembly,M. oro­ myko, on behalf of the Russian delegation, proposed the Norwegian Foreign Minister, M. Trygve Lie, but M: Spaak won by a small majority. A few weeks later, the Security Coun­ cil had to decide on the important appoint­ ment of a permanent General Secretary. (The approval of the General Assembly is merely a formality). This time it was Mr. Stettinius, the Americán deÍegate, who proposed M. Trygve Lie. After prolonged debates in the course of which one candidate appeared too much pro­ Anglo-Saxon, another too Russophíle, the Big Five agreed on the 50-year-olclNorwegian.

Strategically Norway's situation is between the Western and the Russian spheres. Well aware of this delicate position, she did not wish to belong to any block with a definite tendency, though every Norwegian is nowadays prepared to fulfil all his duties and obligations within an international security system.

The fact that M. Lie's straightforward poli­ tical life lifts him above any suspicion as to his favoring any power or power groups, makes him a suitable man to act as "servant of the world," as he modestly interprets his new task.

World Citizen No. 1, a title used by many of those congratulating him, he regards as pre­ sumptuous. His country, which gladly records this honor as an appreciation of its gallant fight and resistence, is respected by all and feared by none. Above all, Norway is one of those small nations which have two great ad­ vantages: Unburdened hy inverted inferiority complexes, she is also Iree of chauvinism.

Trygve Lie can look back 011 a great Norwegian tradition.

In his first speech before the Uriited Nations Assembly, he gave a definition of the phrase "international unity" and mentioned the name of Bjornson, that great national poet of Nor­ way, who had fought for the freedom of the oppressed Slovaks some forty years ago. Fre­ quently he has been referring to get another famous son of his people: Fridjof Nansen. Nan­ sen, the explorer and humanitarian, regarded a world peace without Russia's active co­ operation as an impossibility. M. Lie holds the same view. In August 1941, he called on the then Soviet ambassador in London, M. Maísky, with the suggestion that the diplomatic rela­ tions between the two neighboring countries should be resumed. An eternity seems to have passed since that formal step, which has re-, sulted in a lasting and sincere friendship. Nor was there any loosening in the traditional, emotional, cultural and economic ties existing between Great Britain and Norway. Asked for his sentiments towards England, Trygve Lie replied simply: "I need not think much about this question, for the mentality of the British is so familiar to me that I even thínk in the same way as they do."

Exiled to Great Britain during the war, he presented his hosts with 4,000,000tons of Nor­ wegian shipping - invaluable asset for Eng­ land's war effort, particularly when she stood alone.

Very often comparisons are being made be­ tween M. Lie and the British Foreign Secreta­ ry, Mr. Bevin; their stocky figures, their popu­ lar sense of humor, as well as their back­ grounds and political careers bear considerable affinity. Both have risen from the depth of the people. This fact has never been forgotten by Trygve Lie. In his first declaration as General Secretary of UNOhe stressed the duty to help the distressed masses of the world, to feed them adequately, to clothe them and warm

A. J. Fischer them. Only the fulfilment of that social mis­ sion would ensure that the victims of the second world war had not died in vain. Both Mr. Bevin and M. Lie owe their brilliant poli­ tical careers to the confidence of the trade unions, which have always remained their chief concern.

In other spheres again there are parallels with Truman's Secretary of State, Mr. James F. Byrnes. The American and the Norwegian are both self-made men, who had to fight hard to pay for their studies. They both started their careers as errand boys. (M. Gerharclsen, Norway's Prime Minister, commenced in the same way). Actually, Mr. Lie's political career began even before the professional one. Son of a carpenter, he was a very conscious Labor Party man. At the age of ten he borrowed a horse and a cart , on election clays and rode through the outer districts of Aker. Passers-by were politely invited to get in. Having done so, however, they were overwhelmed by a torrent of clever political agitation. Setting down his fares in front of the polling place, young Lie was convinced that they would give their vote to the proper party. In latter years he also been a successful organizer, though perhaps not always with the same enthusiasm.

Trygve Lie is fond of young people and likes to surround himself with youth. Political friends of the new General Secretary of UNO relate that he used to bribe his three daugh­ ters from their fourth year with countless ice­ creams in order to have them in the front row of any audience.

As a boy, Trygve Lie belonged to the Trade Union Youth Organization, at the age of 15 he enrolled as an ordinary member of the Labor Party. Working in the afternoon as an errand boy in order to support his widowed mother, he attended school in the morning and did his prep. at night. He was to become an artisan, like his deceased father and all his brothers.

However, a socially-minded teacher recognized his special gifts and advised him to study. , Having passed his matric. with honors, Trygve Lie won a scholarship for the Oslo University, where he enrolled at the age of 19 as a student of law. At the same time he was already a member of the Trade Unions Executive. Nor­ way's future Minister passed his final exams. with distinction.

In 1919 Trygve Lie established himself as a lawyer. He also acted as Secretary to the Cen­ tral Executive of the Norwegian Labor Party and legal adviser to the Trade Unions. M. Lie's initiative was then already responsible for the most favorable wages agreements and a pro­ gressive labor arbitration law. Young and versatile, he also played a prominent part in the administration of his native Aker (near Oslo).

Norwegtans usually travel to the south, Tryg­ ve Lie, however, did not go to Italy for his ho­ neymoon, but to Soviet Russia. Thé young· couple burned to see the life and development of a Socialist State. No Soviet complex has ever troubled Trygve Lie. It is his conviction that Russia is equally interested, for security reasons, in a free and independent Norway as England and America.

Trygve Lie is a successful organizer. He ad­ heres to the principle of starting work early and stopping late at night with only a short midday rest. His future UNO colleagues in the Eight-Men Cabinet and the numerous sub­ committees - may find the following hints useful: As a rule their new chief is gentle and

""

good-tempered. Only disturbances when he is tired and engaged in some important work may cause an occasional outburst. An ami­ cable apology invariably comes not later than 30 minutes after.

In 1939, the important Ministry for Supply and Shipping had been entrusted to him. He anticipated that his country might have to suffer under the blockade even if we were kept out or the war. So large stocks of supply were speedily put into storage. Norway was the only country on the continent which was not com­ pelled to Introduce petrol rationing during the first months of the war. When Minister Dr. Brauer submitted Germany's ultimatum, the Norwegian SLate, thanks to M. Lie's foresight, had reserves of rye, wheat, coal, etc., available in unprecedented quantities. Minister Lie ac­ companied the King and the Crown Prince on their hazardous flight through the whole of Norway to Otta. In a tourist hotel on the hills of Romsdalen, he rejoined the rest of the Nor­ wegian Government. Trygve Lie was still wear­ ing galoshes and a lounge suit, as in all the hurry it had been impossible to find a suitable skiing outfit for his bulky frame.

On reaching Aanclalsnes, he made contact with the British Headquarters. The supplies essential for the continuation of the war in Northern Nonvay were secured under immense difficulties by Minister Lie. His greatest deed, however, was the salvation of the fleet for the Allied war effort. Working clay and night with a number of experts in a small mountain hotel he managed to snatch 1000 ships or 4,000,000 tons from the Germans, often under their very noses. He worked out provisional measures re­ quisitioning the entire Norwegian fleet for his government and resulting in the foundation of a Norwegian Trade and Shipping Commission, the largest ship-owning concern in the world.

Those 1000 ships have rendered invaluable service to Great Britain in the battle of sup­ plies.

In view of the recent experiences he firmly rejected the impotent policy of neutrality for his country, demanding its integration in the International Security System. The same line will be prosecuted by his successor, M. Halvard Mathey Lange, son of the Nobel prize winner for Peace. In 1933 he was still Secretary of the International Union of Pacifists in London, but two bitter years in Sachsenhausen - to­ gether with Prime Minister Gerhardsen have changed the outlook of this eminent po­ litician and writer.

The first General Secretary of UNO calls himself a servant of the world. He can become that servant if he succeeds in creating an in­ strument, which supplants nationalistic ego­ ism and prestige mania by international col­ laboration. Trygve Lie is a strong personality abounding with energy. He directed his coun­ try's fleet safely to Allied ports .Let us hope to Goel that he will now be successful in steering the Allied countries into the haven of a lasting peace.

----) • cf,, + (---­ ONLY 1,500 SLOVAKS TAKEN INTO CUSTODY

Answering the false rumors emanating from those sympathizing with Slovakian fascists namely, that 30,000Slovaks are imprisoned in Slovakia, the CzechoslovakPressBureau stated officially, on February 12, that of the 10,000 persons taken into custody by the authorities in Slovakia only 1,500 are Slovakia war crimi­ nals and collaborators. The rest are German and Htmgarian Fascists.

._.

. , . . .~~··£-

IN LONDON

The two concerts given in London towards the end of January by the BBC Symphony Or­ chestra, conducted byl Rafael Kubelík, pro­ vided an emotion-stirring experience for the music lover whose approach to music is sensual rather than intellectual. Apart from a considerable understanding of the Czech ma­ sters, Kubelík has an exceptional vitality. It is a matter for regret that Mr. Kubelík had to rush back to Prague before he could introduce in London several of the younger Czech com­ posers. In addition to Suk, Martinu and Janá­ ček, whose names are vaguely familiar to Bri­ tish audience, there is at present such a host of others that I take Mr. Kubelík's advice not to mention names, lest some are omitted and take it to heart. Czechoslovakia, gradually re­ cuperating from Nazi oppression, has too few orchestras with which to do them justice. For this reason many composers who more than deserve immediate attention are on the wait­ ing list. The last six years were a hard ordeal for all qzech cultural endeavours. The Ger­ mans made every effort to inject into Czech music regular overdoses of "Kultur'' while frustrating methodically every attempt on the part of Czech composers to perform their sub­ jective and original works. With the catch­ phrase, "degenerate!" the Nazis trampled on all tradition and wealth of the Czech national spirit.

It is Kubelík's belief that there has been at all times a tendency to over-estimate the in­ fluence of German composers on Czech music.

Whereas it would be foolish to ignore to cer­ tain established facts, it is evident that Czech music has preserved an unmistakable and un­ deniable national character. Today, it is per­ haps stronger than ever before. Kubelík is at present conductor of the Czech Philharmonic Orchestra and busy organizing and rehearsing for the International Festival of Music to be held in Prague in May of this year. This will offer an opportunity to introduce for the first time since the war the works of modern com­ posers (Czech, English, Russian, French, ete.).

Kubelíl-:says he will do his utmost to introduce modern British works to Czech audiences. Up to date they are less known in Czechoslovakia than they deserve. Delius and Elgar are not unfamiliar to a considerable majority, but works of Vaughan Williams, Benjamin Brit­ ten, William Walton, Sir Arnold Bax, Arthur Bliss, John Ireland, Alan, Rawsthorne and others will be produced systematically. There is much which is common to modern British and Czech composers. Both have a distinct national flavor, both have in them the rest­ lessness of this modern age - the groping in the dark of mechanized man in search of light and guidance. For instance, William's mode of expression, his passing dissonance, and the strong influence of folk-song on his work have many parallels in Czech music. Suk's melan­ cholic meditation has much in common with both Williams and Walton. Kubelík expressed his admiration . for British musicians, music and public, and indicated his intention to come again. But the burdens of responsibility which he bears upon his shoulders in Prague does not permit of too frequent tours. He has managed to conduct in Moscow and more recently in London, but in the near future he will be fully occupied at home.

His only lament concerning British musical lffe was the lack of a decent concert-hall.

Where, now, is the once proud .ond popular Queen's Hall? Where is its substitute?

Kalina.

---) + .!!I, + (--Most of us do not stretch enough. The fact is so simple that even a cat does it with ease and grace. - Stretch till it hurts. - As for me, I ity sat above the salt - the inferiors "sat be­ than out of a quart of ale.

*

*

*

A small supply of everything, a surfeit of no­ thing, - this is the key to moderation, wisdom, and content. - Joseph Joubert.

BACK TO REICH

The first trainload of Germans left Marian­ ské Lázně (Marienbad) on January 25. The second train, on February 3, carried another 1,200 after the American Army receiving cen­ ter at Hoff had dispersed the first to dístrícts prepared to receive them. In the same period another train left the Liberec area with anti­ Nazi Germans who had voluntarily requested transportation to Germany. These people had been cleared of any suspicion of seditious work against the Republic, and could have remained in the country. They desided there is no future for them in districts where they used to do­ minate, however, and preferred to move to Germany. Prague estimates that about 25,000 German families will eventually be provided free transportation, with food and 1,000 Marks given them by the Government to begin life anew among their own people. They are al­ lowed to sell their property, and to take with them all their household effects; they are given foocl and fuel for the journey.

A British vice-consul and foreign corre­ spondents went through the trains of forced deportees. The Christian Science Monitor cor­ respondent cabled that most of the Germans he talked with were glad to go. They had been facing this move ever since the German army was defeated, and they knew that they were going to a district where there is little or no war devastation. The train was made up of thirty freight cars, each with a stove in the center and room for thirty people and very much baggage. This kind of travel is not very comfortable, but it is the way most American soldiers are transported when they have to move by rail across Europe.

"Every individual had received free from the Czechoslovakian Government one week's ra­ tions and three clays prepared food. It was ob­ vious that most of the transferees had much more than the 50 kilos of baggage allowed in addition to all they could carry. Many took their kitchen utensils, perambulators, bedding, and even dolls. The Czech officials drew the line at the huge chopping block which one woman wished to take along, but they allowed one family to take their dog in spite of the rule against taking any animals.

"Altogether oné gained the impression that this transfer had been organized with great care and in a humane manner . . . All the Czechs supervising the operation had been in German concentration camps; some of them said they had been packed by the Germans up to 120 in one such car, and sent for clayswith­ out food, water, or heat."

.........

A VIGNETTE OF SALT Emma Bradfield.

"He sat below the salt."

A way to express a social status. In the An~ glo-Saxon period salt was more than a condi­ ment. It was n symbol.

Until a large container of salt or salt-foot as it was known, was placed upon the table no one could know where he would sit. The nobíl­ The famous chapel of St. Anthony, fashioned . low the salt."

In early times salt was used by the Hebrews and other Sern.íticpeoples, also by the Greeks, Romans and Chinese in their religious offer­ ings. It was to them the symbol of purity and faith. It also had a monetary value. In parts of Abyssinia and Tibet cakes of salt were ancient­ ly used as money. Salt taxes existed in ancient and medieval times as they do in India today.

The most fascinating romance in the histo­ ry of salt comes in the mining of rock salt.

This is a deposit in the earth much as other minerals. A11 this centers around Wielicka.

Centuries ago when these mines were first worked the miners conceived the idea it would be more pleasure to form a pretty chamber than an unsightly one. From this small cham­ ber hewn centuries ago have been developed into an underground city of twelve square miles in area and to a depth of 12,000 feet.

Thére is neither sun nor sky, but there are roadways over which vehicle pass. The miners and their families live their whole lives within the mines. Many of the children have never SN'n daylight. The air is kept pure by contact with the salt.

The famous chapel of St. Anthony, fashined of salt in 1696 ls wíthín this underground city.

Legend rccorts it; as the work of one miner.

When ítlumlna tcd, this silent chapel o! pure white. with i.ts »ltar and the figures of saints carved from f:,iJt, sparkles like resplendent diamonds.

'I'here are subterrnnean lakes within these mines. Thcre is a stillness over these lakei that· is only surpassed by the legendary river of death.

Every thing has Its romance - even salt.

----) + .!!I, + (---IIOBnms liELP TO HAPPINESS

. By Tom Sanders, Jr. My hobby is collecting autographs. I was bit­ ten by the hobby bug over fifteen years ago, and now, without having gone to a great deal of trouble and expense, I have nearly six hundred signatures of interesting and out­ standing individuals. I can recommend auto­ graph collecting as a fascinating pastime al­ ----) + .y,, • (---though it is not always easy, and often you TEXAS "get in one's hair" bothering them for their In Texas State blue bonnets wield signatures. Some celebrities seem unable to A spell of beauty over field find time in which to oblige the everínereasíng And meadow. And the soldier hills army of collectors, and for this reason I have Stand guard above the winding rills. been unable to get many names t:b,at I would Beyond is marsh with secrets sealed. like to possess. But, as in many other hobby, While on the plain sea breezes yield my biggest thrills come when I get names that Warm moisture, so that land is healed hitherto had seemed as scarce as hen teeth.

From drying, and the winter's chill The majority or the autographs in my col­ In Texas State. lection have been obtained through the man; although I do have several hundred that I col­ And here, the patriots revealed lected in person. Collecting by mail has its Their valor on the battlefield. , thrills of course, but the big moments in the A firm handclasp. A howdy Bill! hobby are those in which the "fiend" stands Still greets the stranger. And hearts thrill by while a famous man or woman appends his Forever to the Lone Star shield I ~ ·~ or her signature and delivers it in person. If In Texas State. the chase for that particular prize has been long and hard, nerve racking and patience­ Eleanor Weinbaum, Beaumont, Texas. trying, the collector, when he takes back his ----) + "' • (---­ fountain pen and accepts the precious signa­ BOHUSLAV l\"IARTINlT RETURNS HOl\:IE ture - well, he has achieved the most exultant The State Conservatory in Prague offered pace in his hobby is capable of trotting.

Bohuslav Martinú the post of Professor of Composition in the Graduate Department (the ---) + Maestro School) in Prague. Mart.im1, well­ A man has no more right to s;.:iy an uncivil­ known Czech composer living in the United ized thing than to act one - no more right to States during the war has accepted the offer. say a rude thing to another man than to knock him down. - Samuel Johnson.

---) • .r.. + <--­

* • (----

ITALIAN INSTITUTE REOPENED IN PRAGUE On January 10, the Institute for Italian Cul­

*

*

*

May I assume you to be familiar with the two obvious helps to relaxation, simplt mas­ sage of tense muscles and the application of heat to them?

ture, which was founded twenty-three years ago, was reopened in Prague by an exhibition of Italian books;

<:,.

avana . . 11

v:ms·rNiK

TRUE STORIES OF THE '\i\7ILDERNE$S

By Harriet Miller Walker Nancy Shanks was a beautiful white horse, long mane, long tail, with a pink lining in her ·,npse and ears. She was bought by tho Bliss .fal!lllY, in Delaware, when she was scarce. ly old enough to stand alone. From the start.' she became a great pet with Armand and Crys­ tai Bliss.. Armand, at this time, was eight, and his sister six.

They would jump on her back, race all over the 'řarm, and up and down country lanes. She never balked, never shied, nor grew weary. She knew as soon as she came back home, the · children would stand on the edge of the long ' porch, each with a piece of bread and butter · in their small hands, for her. They would her: "Here, Nancy, here, Nancy." She always ·· came so fast, it seemed that she would jump •· right over their heads. But she never did this. · She could make a sudden stop, take a bite out each piece of bread, and race back to the fields.

This was great fun for Armand and his sister. They would gaze on the l)cr:::cct imprint of her teeth on their bread, than eat what was left. ·: · Many times a day they would comb her long mane and. tail. Sometimes they tucked a rose behind each of her pink lined ears.

One warm day they cut her mane off quite short. They believed she could see better if they did as it covered her eyes and nose. She was ashamed to come out after this, and would stand in her stall and whinny all claylong.

She had another trait which amused the family. She was dreadfully afraid of thunder and lightning. When she was old enough to be hitched to a buggy, the family would drive her to town. But if a storm came up, she would lie down right in the middle of the road, and not move one inch until the storm had abated.

This happened frequently. Kincl words, coax­ ing, or even a lump of sugar, were of no avail.

Time passed.

Crystal now was sixteen, and Nancy Shanks was her greatest pleasure. Each ařternoon she rode the horse down to the village and back.

In green bombazine riding habit, her golden hair flying under her high silk hat, made her a picture never to be forgotten. In a cloud of dust, her long white veil flying like a banner, was a familiar sight to men.working in near­ by fields. Then came a sad day. Families were going West. People everywhere were getting the wanderlust. Families.. were selling off eve­ rything they could turn into money. It would be expensive to equip a covered wagon, buy oxen and other things for the journey.

The biggest problem was Nancy .sbnnss.

They would not sell her, and it seemingly was impossible to take her. Armand and Crystal said they could never leave her. Finally, they rigged up an old wagon. They padded it and made it comfortable for their pet.

It was a long tiresome journey to the wilder­ ness. The first trouble with the Indians was the fact that they loved horses. They liked fine animals, just like their horses. In fact, an Indian who stole a fine horse from a white man was highly praised. They had been taught this when very young. Th0y needed them to round up buffalo. The wilderness was full of wild horses, but they were no good for a buffalo hunt: The family held a family council. Things .were serious, because they were murdering a whole white family in order to get their horses. .They decided the only thing to do was to turn Nancy Shanks loose. This they clid several times. She always came back home. After '·:Using every method to hold her, the young braves did not bother any more.

The Bliss family enjoyed and loved her un­ til she died.

' of

---)

+ "" + (---

In Prague a new Czech opera house recently was opened; another opened in Líberee, the fQrmer headquarters of the Sudeten Nazis; and a third in Opava, the center 0f the Czech Upper Silesia.,

THE MODERN EDUCATIONAL O. J. Kudrnovsky

Ve středu, dne 3. dubna 1946.

AMERICA HELPS CZECHOSLOVAKIA

METHODS

According to a report issued recently by the American Relief for Czechoslovakia, Inc., 1819 Broadway, New York 23, N. Y., this organiza­ tion shipped $1,041,470 of relief goods during the period from the liberation to the end of 1945, including: 414 tons of food; 139 tons of clothing; 5 tons of soap; 3 complete dental units; 26% tons of medical equipment and supplies; 6 X-.ray units (8 more on order); 1 mobile laundry unit for epidemic control.

The CIO-AFL War Relief Committee, through American Relief for Czechoslovakia, re-equipped three immense workers' rest homes in Czechoslovakia with everything from. refrigerators and washing machines to bedding and new clothes for the men, at a cost of $195,288.

726,000 undernourished children are hungry.

150,000 families lost their fathers. There are 72,000 child victims of war, 9,000 of them or­ phans. 3,000 others are still homeless in towns in Eastern Slovakia which are 80 per cent de­ molished. 18,000 children in Prague are Jhrea­ tened with tuberculosis if they clo not receive supplemental food above the rations of starch now provided by the Government and the UN RRA. 50,000 cases of tuberculosis are reported in Prague as compared with 5,000 before the war. 1850 calories constitute the daily ration for school children in Czechoslovakia; 1500 calories the daily ration for adults; while Ame­ ricans consume 3.000 a day.

What can you do to help: For $10 - You can provide one child with 5 months supplementary food.

For $25 You can buy stockings for 85 bare­ foot orphans or shoes for 18.

For $100 - You can provide additional calo­ ries to balance the present deficiency diet of 10 children for 5 months.

For $430 - You can provide a ton of cocoa.

For $808 - You can send a ton of dried whole milk.

The Educational procedures, methods and Educational Psychology, are among the re­ quired subjects in the teachers' curículum.

Without thorough knowledge in this realm of .cdueatíon, no teacher is qualified to teach in a public institution. As our aims in the special field of health and physical development are almost identical with those public institutions, we also include the educational methods in our summer schools for instructors. For the same reason I should like to mention a few modern thoughts in education.

The traditional education views the child as a savage who needs to be trained for civilized Ilfe, and assumes that education consists of training, teaching and disciplining. Childhood is accorded importance only as a period of pre­ paration for adult life. The newer education views the child as an individual who, because of his own needs, adjusts himself to society at various age and emotional levels, and through successful adjustments at various stages is befog continually prepared for adult living. It assumes that the best preparation for Iívíng is well-rounded and satisfying childhood and youth and fullest expression of childhood in­ terests. Progressive education also views the child as a distinct personality, not to be fitted into our present scheme, but capable in time of making his own original and creative con- · tríbutíon to the advancement of mankínd.

While traditional education aims at stand­ ardization and sets up a plan to which the child is expected to conform, progressive edu­ cation attempts to fit its plan to the needs of the growing individual. It respects his per­ sonality and aims at its cultivation. It careful­ ly guards the rights of childhood against adult coercism and standardization, and prepares children for the creation of new values rather than to carry on tradition. Those amnog us who are accustomed to the traditional view­ point find the new a difficult and confusing conception.

In their first contact with progressive edu­ cation, teachers and instructors are genuinely perplexed. These are some of the questions as a result.

How can one guide children and yet leave them free?

How can we exert control and yet not be authoritarian? How can we inspire ideals without specific verbal instructions? How can we cultivate skill without specific training?

How can we base our program on purposeful activity when the children are not animated by purpose?

In part, this confusion is due tó our habits of thinking in terms of black:and white. It is hard to visualize the shadings in theory and pro­ cedure. And most of us are impatient and want immediate results. There are necessary limitations to freedom, and there are times when we need to be authorttarían. We should nevertheless attempt to really guide and not dominate. We should respect the children's in­ dividuality and impose no adult standards.

We should utilize interest and environment in controlling behavior, rather than rely only on disciplinary action. When children are hap­ pily occupied, when there are no prolonged pauses during their gym activities, when there is no overstímulatíon clue to oversized classes, there is little Iíkelíhood of what is generally called misbehavior. When confronted with an­ ti-social behavior or maladjustments, we should study the underlying individual diffi­ culties and attempt their correction, rather than resort to punishment. This is not as simple as the. exertion of direct control and authority, but it achieves infinitely better re­ sults, --~.)

---)

• .y. • (----

GERMANS IN INTERNMENT

CAMPS FARE BETTER THAN MANY CZECHS !N FREEDOM

A group of foreign correspondents toured the Ostrava mining area in Moravia and the de­ vastated towns around Opava in Silesia. Ollé of the company was Miss Vlasta Vráze, of ohíca­ go, representing the American Relief for Cze­ choslovakia, who writes that the sharp con­ trast between the condition of the Czech po­ pulation in Silesia and that of the Germans ín the internment camp Hodolany, near Olo­ mouc, is enough to prove once for all how hu­ manely the oovernment is earing for the Su­ deten internees. Some 26,000 Czech families lost all their wordly possessions in the ninety­ five towns and villages of Silesia Which were completely destroyed in the fighting which went on for weeks before the Red Army Muld drive the Germans out of the strong řorttříca­ tíons which the Czechs originally built along the border west of Ostrava. These folks have not been moved. There is nowhere to house them properly; and many of them still live ht cellars and barns through tne bitter cold.

One of the first foreign visitors to investi­ gate the conditions of the Germans destined for removal to the Reich, Mr. Will Lawthers, President of the National Union of Miners of Great Britain, who traveled about Czechoslo­ vakia in November and December, wrote: "With regard to the stories that have been spread about the treatment these people are getting in concentration centers, I must say that we saw conditions for ourselves. If this is the worst the Germans have to complain" about, they are lucky compared with what they did to other peoples ...

• c.!le • (---

---)

MATERIAL FOR CZECHOSLOVAKIAN INU UST.RY

+ "' + (----

Believe yourself fit to command when you have learned to obey. - Solomon.

*

According to a report issued by the Czecho­ slovak Press Bureau, on February 21, the oze­ choslovakían textile industry ls supplied wíth materials ror about seven months,

*

*

Stand with anybody that stands right. Stand with him while he is right and part with hírn when he goes wrong. - Abraham Lincoln,

...,.

~· :".',:; L'~í~

s,

Členové S,. P.. J. T., kteří zemřeli na poli slávy anebo ve vojenské službě.

BENR.ť' FOJTÍK. _-:Rád čís, 62. Zabit v bitvě u Salerna v Italii, - 19. listopadu 1943.

EMIL F. TROJÁČEI{. - Řád čís 25. Zabit při dobyti Buna v Nové Guinei - 31. pros. 1942.

Italii - 10. prosínces 1943.

EDWIN PEŠEIC. - Rád Praha čís. 29. Zabit zá­ keřnými Japonci v bitvě na Empress Au­ gusta Bay - 7. listopadu 1943.

DELFIN POŠÍVAL. - Řád Svornost Jihu čís.

15. Zabit v boji na Sicilii 4. července 1943.

JOSEF NOVOTNÝ, JR. - Řád Svornost Jihu, čís. 15. Zemřel v Číně 25. února 1944 ve stáří 23 let.

ALOIS J. COUFAL. Řád čís. 24. Padl na frontě 28. pros. 1942.

JOE T. JANAČ. - Řád čís. 9. Padl v bitvě v severní Africe 20. května 1943.

HOWARD P. l\'.JOQRE. - Řád čís. 24. Zabit '\ bitvě v Italii, - 18. ledna 1944.

JERRY SMILEK. - Řád čís. 141. Zemřel na po­ ranění, utrpěné v boji 31. srpna 1943.

PORUČÍK JOHN ŠEBEK. - Rád čís. 89. Zabit přl letadlovém neštěstí př! Block Island, Rhode Island, 2. března 1944.

EDWIN F. VRLA. - Rád Ennis čís. 25. Zabit na bojišti ve Francii 29. dubna 1944.

EDWIN W. FOJTÁŠEK. - Rád Hvězda Texasu čís. 47. Padl na poli cti a slávy v Italii dne 28. května 1944. Raněn byl v lednu 1944 a po uzdravení nastoupil opět službu na frontě, kde 28. května padl.

OSCAR R. GERLICH. - Rád Radhošť čís. 99.

Zabit na bojišti ve Francii 13. června 1944.

JOHN J. ČULÁK. - Řád Spravedlnost čís. 121.

Padl na poli slávy v bitvě ve Francii 12. června 1944.

ANTON J. J.liIARTINEC,JR. - Řád Český Pra­ por čís. 24. Padl na poli válečném někde ve Francii 12. července 1944.

1'HEODORE E. MALISH. - Řád Praha čís. 29.

Zabit ve válce 28. června 1944 ve stáří 23 let.

RAYMOND J. ŠIMČÍK. - Rád Vyšehrad čís.

48. Padl na bojišti ve Francii 22. června 1944 ve stáří 19 let.

JAMES FOJTÍK. - Řád Rozkvět 'čís. 62. Padl v bitvě na italské frontě 17. června 1944, ve stáří 26 let.

GUS. W; ELŠÍK. - Řád Vlastenec čís. 45. Zabit v boji v Italii 25. června 1944, ve stáří 25 let. f.,UDVÍK O. ŤOUPAL. - Řád Čechii Domov čís.

82 . . Padl na bojišti v Nové Guinei 23. čer­ vence 1944.

GEORGE PUSTĚJOVSKÝ. Řád Texaský Mír čís. 10. Padl v boji za vlast dne 7. srp­ na 1944 někde ve Francii.

AUGUST J. L. ZÁVODNÝ. - Řád Český Pra­ por čís. 24. Obětoval svůj mladý život za svobodu národů dne 24. září 1944, někde v Belgii.

JOHNNIE KOŇAŘÍIC. - Řád Karel Havliček čís 4. Zabit v boji ve Francii dne 27. srp­ na 1944.

JOE l\'.IIKESKA.- Rád Hvězda Texasu čís 47.

Padl v boji v Italii dne 24. září-1944.

ANTON J. DLABAJ. - Řád Dubový Háj čís. 126.

Zabit v bitvě v Italii dne 15. října 1944.

ALFONS ORSÁK. - Řád Laskavost číslo 70.

Padl na poli cti a slávy v Italii dne 16. zá­ ří 1944. . ALLAN ADAMČÍK. - Řád Elmaton čís, 148.

Zabit v boji ve Francii dne 2. srpna 1944, ve stáří 24 let.

JOHN PAVLISKA. - Rád Rozkvět Západu čís.

107. Zabit v bitvě ve Francii 26 července 1944, ve stáří 31 let.

LOUIS TURBAK. - Řád Svaz Čechoslovanů čís. 92. Padl v boji ve Francii dne 25. srp­ na 1944 ve stář! 31 let.

BOBBY MACK GODWIN. - Řád Fort Worth čís, 154. Prohlášen co mrtvý válečným od­ borem dne 19. dubna 1943, ve stáři 24 let.

ITANLEY SOBOTÍK. - Řád Čechoslovan ~is.

40. Zabit v boji v Německu 11. září 1944, ve stáří 20 let.

ROBERT E. BORDOVSKÝ. - Řád Nové Kvě­ ty, čís. 35. Padl v bitvě v Italii dne 24. září 1944.

JOS. F. ŠVAB. - Rád Radhošť čís. 99. Položil svůj mladý život za naši vlast americkou na bojišti ve Francii, dne 11. ledna 1945.

GEORGE TOBOLA. - Rád San Antonio čí.

133. Zahynul při aeroplánovém neštěstí při paciříckém pobřeží dne 13. listopadu 1944.

HENRY J. MACHAŇ. - Rád Nový tábor čís.

17. Padl v boji ve Francii dne 11. listopa­ du 1944.

FRANK J. M1lTECHA. - Rád Slovanské Sdru­ ženi 'čís. 90. Zabit v boji v Německu dne 17. listopadu 1944.

WILLIAM LEE l\'.IOTL. - Rád Hvězda Texasu čís. 47. Položil svůj mladý život za vlast 27. února 1945.

JOE G. MACH. Řád Nové Květy čís. 35. Zabit na bojišti dne 10. března 1945 ve stáří 25 let.

EDWIN E. KUŽEL. Rád Svornost Jihu čís. 15.

Padl v boji dne 11. března 1945, ve stáří 21 let.

CLARENCE J. MIČULKA. Řá·d Hvězda Jihu čís.

30. Zemřel dne 24. dubna 1945, ve stáří 28 let.

ANTHONY .TIREK. - Rád Svaz Čechoslovanú čís. 92. Zabit v boji nad Německem v čer­ venci 1944.

VINCENC J. BRDEČI{A. - Řád Rosenberg čís.

108. Zemřel 8. července 1945 ve stáří 27 let.

LOUIS LUKŠA. - Řád Nový Tábor, čís. 17, Padl v boji v Italii 10. 'července 1943.

EDDIE V. SBRUSCII. - Rád Fr. Palacký, čís.

21. Zabit pi-i potopení lodi co japonský za­ jatec, v roce 1944.

JOS. SVOJGER. - Řád Ft. Worth,· čís. 154.

Zabit v boji 11. ledna 1945.

IRWIN E. VALENTA. - Řád Pokrok Sweet Home, čís. 63. Zabit v bitvě nad Holand­ skem, 4. března.

RUD. V. MATUŠ. - Řád Jaromír, čís 54. Zabit v bitvě v Holandsku. 5. října 1944.

JEROME l\:IARTINICA.- Řád Pokrok Housto­ nu. čís. 88. Zabit v boji na Okinawa, 7. června 1945.

MILTON 1\1. HEJKAL - Řád Volná .Čechie čís. 135. Zemřel dne 24. ledna 1944 ve stá­ ří 26 let.

ALBIN N. MORRIS - Řád Pokrok Sweet Home čís. 63. Zemřel dne 29. září 1945 ve stáří 30 let.

IGNÁC D. ŠENKYŘÍK. - Řád Markham čís.

163. Zemfol v Pacifiku dne 17. února 1945, ve stáří 34 let.

JOHN D. ERMIS. - Rád La Parita čís. 161. ze­ mřel 15. listopadu 1945 ve stáři 24 let.

Rudé Právo vyvrací mylnou zprávu London Times.

Praha. (ČTK.) - London Times z 26. března se zmiňuje o domnělé komunistické čistce ve vnitřní Praze směřující proti zrádcům a ob­ chodníkům na černém trhu. n této pověsti, která vznikla na základě nepřesné zprávy v Rudém Právu 23. března, vydal téhož dne Kraj­ ský výbor české komúnístícké strany toto pro­ hlášení: "Do okresního sekretariátu Praha I. - V. by­ la na neděli svolána schůze důvěrníků, jejímž účelem je porovnávat voličské seznamy se se­ známy Němcú a zároveň prohlédnout voličské seznamy, nejsou-li v nich osoby, které podle předpisů volebního řádu nemají právo volit."

---) • ~ + (--Zástupci z ciziny přijeli na osmý sjezcl čs. komunistické strany.

Praha. (ČTK.) Na osmý sjezd komunisti-ck éstrany československé dostavili se komuni­ stičtí zástupcové Harry Pollit z Anglie, Van Santen z Holandska, Hamsen z Dánska a La­ řer ze Švédska.

CHLAPEC PÍŠE Z AFRIKY. Josef Dušek.

Bojoval na žižkovských barikádách, poblíž zkrvavené Pražačky, a nevrátil se již do smut­ ného, vytáhlého činžáku.· Rodiče ho· oplakáv-ál1, pohřbívali v myšlenkách osmnáctiletého syna Jinclř'icha Mošnu. V malém holičském krámlťu na předměstí očekávali zprávu, kdy bude nale­ zeno mrtvé tělo. Od květnových dnu do polovi­ ny června. Pak přišel první dopis: ze severní Afriky.

Bouřlivé mládí se opájí krásnými sny,, které chce proměnit ve skutečnost. Jindřichu MO$­ noví nebylo ještě osmnáct let, když se stal bo­ jovníkem. Jeden sen se mu splnil: bojoval za vlast. Byl svědkem vítězství, které ho opájelo, neboť k němu také přispěl. Měl ještě mn9p.o snů ... A pak psal z Afriky: .

Nejdražší, vím, že jsem vám způsobí] yel~ou bolest, ale cosi neznámého mne táhlo neustále ku předu, pohánělo mne dál a dále • ~ .. Ano, 1,1ž jsem byl téměř u Dakaru, ale vrátil jsen:qse do Alžíru. Jsem u takové staré paní, ktet'á mi p~i­ pomíná mou zlatou babičku. Říká rní Henri a miluje mne jako svého syna.

Snad jste pohřešili fotografie, nic jiného jsem nevzal mimo své peníze. Dlouho nevysta­ čily. Na ruském tanku jsem se dostal do.Roky­ can, pak proti proudu .. , ano, .P:i;ot~ proudu těch, kteří se dychtivě vraceli do. vlasti -:-:-Já procházel poraženým Německem až do Norim­ borku. Američané mne objevili v létadle až :ve vzduchu a tak jsem se ocitl v Paříži.

To všal~ nebyl múj cíl. Dále, dále, dále ..•• Hlad. útrapy, strádání, ale naděje. Marseille, po lodi přes mofo, po kterém jsem vždy tolik toužil. Alžír, ale ještě dále? Po několika dnech jsem se vrátil. Jsem elektrotechnikem, mám jídla, o kterém se nám nesnilo. Žiji, žiji ••.

Pak přicházely dopisy častěji, celkem ještě dvacet osm jich dostali v malém holičském krámku na pfodměstí. Mnoho se zrněni za p'O.l roku. · Poslední dopis z Afriky: Nejdražší, osud si vše řídí sám podle svého rozhodnutí. Bylo tomu právě půl roku, co jsem podnikl cestu do Afriky, ale co se změnilo, je přímo úžasné - zlo - dobro - bída - hlad krása. ,Jsem z mnohých snú vyléčen. Dnes mi zasadili poslední ránu do mých tužeb. Těžkou ránu. Francie si nepfoje cizincfi a pak ; •• Za­ sílám dopis z konsulátu, kterým jsem byl vy­ zván k návratu domů, slušně, ale rozhodně.

Slunce zašlo a začíná pršet. Obloha je zata­ žena. Vzpomínám na šmudlu, bude si mne pa­ matovat. pes má dobrou paměť. Lepší než mnoho lidí. Ai10, mnoho bývalých mých nej­ věrnějších na mne rychle zapomnělo. Alespoň vím, kdo je věrný. Byla to dobrá škola.

Těžko se budu loučit s hrozny vína, datlemi, fíky, banány i dobrými zdejšími lidmi, ale jed­ nou to všechno budeme mít doma. Hezky mi to řekl na konsulátu: "Tam u nás v Českosloven­ sku potfobují každou pracovitou sílu." Rozu­ mím, tady v Alžíru bych vlastně pracoval pro jiný stát. A my si chceme doma vybudovati ta­ ké dobrý. Vrátím se a pomohu, říkají, že ve svém oboru již něco dovedu. Pravda, proč bych to neuplatnil doma?

Naučil jsem se částečně francouzsky a to se mi neztratí ... ani vzpomínky. Budou mi zpe­ stfovat život. Snad do vánoc, snad později se vrátím.

Pojede nás mnoho Čechii.. Cesta nesmí '.být smutná. Mám kytaru. Vždyť se bu:demé '.vracet do vlasti a čeká nás práce, Bude·.to:mu.~rok, co mne Němci sebrali na Pankrác; A •kde' nyní jsou? Věí-ím v -Boha a spravedlnost.,;.,;_.::..:..·';_ Osud si vše i•íclí sám__;. podle··svéhu rozhodnutí. · ·· .. · · · ...

---) + . ,111,·· + (~ Pře<lvolelmí dohoda stran· Nár(){fnf fr-l>iity.

Praha. (ČTK.) - strany· Národní ·froh-ty se dohodly, že svoji předvolební- agitáci v tisku a. na schúzích povedou v souladu s košickým vládním prop:rnmem. Dále se zavazují, že po­ nesou odnověclnost za politiku a činnost vlády.

Svúj volební program budou rozvíjet positivně a zdrží se nezásadních polemik a ·osóbli1ho o.. sočování. · · :, ': ,.. i· ., ,~.,;r

.,,_

..

I

Hi.ndus o znárodnění President Beneš promluvil 11a :(lrimyslu v ČSR. I{!adně o volbách.

Praha. (ČTK). - V pařížském vy-I Praha. (ČTKJ. P,resident repu­ dání New York Herald Tribun:': vy-I bliky dr. Edvard Beneš promluvil v šel článek dopisovatele tohoto ča-l nedělí 2,1. března na Kladně. O na­ sopísu Maurice Hinduse, ve kterém. květnových volbách fold Hindus píše, že Československo se toto: "Jsme tccl' před prvními řád­ pokouší vypracovat synthesu své ho- nýml volbami do Národního shro­ gpodářské índívídualístické minulo- I máždění. Bude to pro nás jakási stí a hospodářského kolektlvlsrnu, 1 zkouška státníkova. Náš lid nepo­ který se nyní .proíevuje v cel~ E-1 chybně přt volbách dokáže, že je vropě. Československo nenapodcbu.] prost všech zvyků a metod, jež jsou je ani Ameriku ani Sovětský svaz, 111csrovnatclny s pojmem svobody a Dekret o znárodnění čs. průmyslu lidové demokracie. Řekl jsem již a je s hospodářského hlediska nejdo-1 všude jinde to zdůrazňuji, že bych konalejší opatření, lt [akému v E- si přál, abych ve volbách zůstal mi­ vropě přikročil IP,rftmyslovýnárod.I mo jakoukclí diskusi. Náš vztah k č.eskoslovensko se tím vyhnulo sovětskému svazu jest d.án faktem, bezpečí, že by se dostalo do područí Cle jsme byli jeho spojenci už v r, ciziho kapitálu.

Ul33, jsme spojenci a zůstaneme i ~======""··""·""-='-·-~-""· . " · ·" · " '· ~· ·" "·" "· ..,..-~· 1 pro celou budoucnost. Pi·ál bych si dále, aby bylo jasno každému, že politika národní fronty je na dlouIf' ho národní a státní nutností a že tuto politiku budeme i Po volbách provádět dál. Jest samozřejmé, že po volbách zůstaneme věrni dílu, kte­ ré jsme dosud v republice vykonáMaurice

~~ Frank če~kého obhájce. Proku- předčítal prokurátor odfivodnění rntor dr. Drabek Frankovy námit" , ky odmítl a lcdyby je soud uznal ob z a 1 ob Y, ve kterem se zabýval vyhradil si písemné vyjádi'ení. Ge~ Frankovou činností od zaloi'ileni nerál justiční služby dr. B. Ečer :PO- Henl~inovy sudesko-německé stra­ dal potom znalecký posudek z kte- ny az clo r. 1938. Ve čtení odúvod­ rého vyplývá, že lidový soud'v Pra- , nění obžaloby se pokračovalo v so­ ze je pro Franka pi'íslušný. Na to: botním pi'elíčení.

I

v

Rád Pokrok Dallas číslo 84 POÍt~DA

nečni Zábavu ••••

ne-I

v řádové síni 2625 Floyd Street,

v neděli, dne 7 dubna

•="::::::::::::::::=::~-:~··,, ~,,1

, pOznavate Tuto Láhev?

TISÍCE TEXASKÝCH OCHOTNĚ POTVRDÍ,

m

Hraje hudba

I

li."

JOE MACHA v neděli, dne 2L dubna hraje kapela.

----o---

t:..mel'foký velvyslanec o srdečném vztahu USA k ČSR. Praha. (ČTK1. - Americký vel­ vyslanec Laurence Steinhardt byl v sobotu a v neděli 23. a 24. března hostem Zemského národního výboru v Drně. Promluvil na slavnostní ~ schůzi výboru a ve svém projevu uvedl, že jeho důvěra v organisaci Spojených národu prýští zejména z toho, že jest tam zastoupen i So- I větský svaz. Vztahy Spojených státú k Óeskoslovensku jsou se stra­ ny Spojených státu zvláště přátel­ ;:;kó a srdečné. Proto jsou občané a­ merlčtí ochotni pomoci Českoslo­ vensku ze všech sil z poválečných obtíží. Po prohlídce města Brna a návštěvě Amerického ústavu odjel velvyslanec v neděli na jižní Mora­ nt na soukromou návštěvu.

RODIN

ŽE

NIC LEPŠÍHO PRO

NEžLI SEVEROVA

HOŘKÁ

---0--Požadavky vyslovené v resoluci Slezské národní racly.

Praha. (ČTK). -

Qikem.

KUPTE

Sl JEDNU

NEB

Porady, které

LAHVÍ DNES U SVÉHO NÍKA.

ského týdne v Praze a výstavou o Slezsku, byly v neděli skončeny při-1 jetím resoluce národní rady a Slez­ .~;kého kulturního ústavu. V resolu-1 ci se zdurazúuJ1e nemožnost ustou­ piti od těšínských hranic a žádá se vrúcení části Slezska uloupené v r. 17,12 za války s Pruskem. a to při ne,imenším po čáru Kozlí-Valbřeh. iJlú cla se žádá, aby mezinárodně za-1 jist:ila výměnu obyvatelstva mezi.

Polskem. V resoluci se dále pouka­ zuje na to, že slezská oblast nemá dostatečné vyživovací základny a, proto jest nutno k ní pl'ipoj iti I-Ilu_. bicko, RaLiboř'sko a Kozelsko. Jest .. dalších uhelných zdroju, hlav­ velbřezské a klnclské. ~

---0---

ff ij

!i

0bfalovaný K n. I?ra,nk se <lovoláva l.OSlanecké hmmmity.

Praha. (ČTK). V pát2k 22. břez­

I

byl zahájen pi'.·ecl lidovým sou-1 dem na Pankráci proces s K. H. Cena. za li'rankem. Prokurátor Drábek,, jen LÁHEV obžalobu. Frankuv obhájce Kdyby lékárník neměl, může­ dr. Ressler pfodnesl poté Frankovy te si objed.nati přímo dopsáním námHJ.::y proti obžalobě. Frank tvr­ dí. že .ic poslancem oeskoslovenské­ na dolejší adresu. ho Núrodního shromáždění od ro-1 ku 1935. Núrodní shromáždění ne­ bylo prú voplutně rozpuštěno a pro-1 Lo sl íh:'mí není možné. Dále Fťank: že soud je nepNslušný a žádá, 1 ~ souzen, l11€1Z?4c7<84`>tri-1 v N0rimberku. Dál~ odnl.i~ ·"'--""", "J,

$1.25

-

dr.

I

I

1

=:::::::::=::::==:::;::;~·~

'''"'~w.:·,.:,·~'i,,"::'~

(TAX INCLUDED) O zákusky a občerstvení jest výborem postaráno.

Laska.vě zve Výbor.

(P)

••

s li

Pomozte získati

·Politické ozná ena pro.

Věstnik a "echoslovák fl'

Zavděčíte se kandiclátu o politický úřad, když mn po­ raclíte, by uveřejnil svoji kandidaturu ve Věstníku neb v Če­ choslováku neb obou listech.

byly spojeny s uspořádáním Slez­

Nejen ku povzbuzení chuti k jídlu, ale i osoby z nemoci se po­ zdravující shledají S ev e 1' o v u HOŘKOU znamenitým lH>111oe-

Eric J.. Honza z Ennis Vstupné: Dámy 35c - muži 45c

Za Vaši práci platíme komišné 20% Komišné v obnosu 20% jest placeno za získání oznám­ ky, tomu kclo tuto získá a zašle poplatek za ni nám.

Ceny politických oznámení: Precinktní úřad Okresní komisař Okresní úřad ..

Státní zástupce U.. S~ I(ongres ..

.. .. .. .. ..

.. .. .. ..

.. .. .. .. ..

.. .. .. ..

-

.. .. .. .. ..

$ 7..50 $10..00

$15J)O $15.. 00 $25.00

Výše uvedený poplatek zahl'l1uje vřazení jména kan­ didáta do slou11ce "Oznámení kandidátů" až tfo voleb a JlČk­ ný článek oznámení kandiclatury, na přáuí, a vyobrazení kan­

didáta, když zašle svůj št®e^. v

echoslovák Pu h~ W •

'1

VYDAVATELÉVĚSTNÍKU

•::a

est,

Texas

\!:;;;;:;;======================::;J

..,.

,Y

WELDONB. oznamuje svoji kana didaturu pro úřad kresniho náv-Jladníh.o' okresu Austin..

.....,,._

[enské v roku 1941. Po čtyřleté služ­ bě byl čestně propuštěn z armády v červnu 1945. Jsa propuštěn ze služ­ by v armádě, vrátil se do Bellville a znovu si otevřel právní kancelář.

Oznamuje svoji kandidaturu pro úřad návladního okresu Auston, pan Davis je Si vědom povinností tohoto úřadu a bude-li zvolen, slibuje vykonávati tyto povinnosti ne­ stranně a vynasnažovatí se sloužit lidu, jejž zastupuje, dle svých nejlepších schopností a po celou do­ bu.

Přl této příležltostí přeje si podčkovatí lidu Austin okresu za všechny laskavosti v minulosti mu pro­ jevené a praví, že si bude velmi vá­ žiti jeho podpory v jeho kampani pro úřad.

(Pol. Adv. Pd.)

Věstník byl zplnomocněn oznámiti kandidaturu Weldon B. Davis pro úřad návladního okresu Austin, T~xa~ spadající do červencových prímárek.

Pan Davis byl narozen a vyehován na farmě při Kenney v Austin okresu. Graduoval z houstonské právní školy v roce 1935 a věnoval se právnictví od jeho přípuštěnl k j provozování právnické profese v ro-1· ---o--ku 1936, s výjimkou několika rokú.1 Francouzský hodnostář odjel j,ež ztrávíl u branné moci nárcda.] z P1·alty.

Je ženatý a přebývá v Bellvile, Tex. I Praha. (Č'Ir,{). - Francouzsky Je členem .Americké Legie.

I státní tajemník ministerstva inPan Davis zvolen byl do úřadu formací Deřerre, který ~9. března návladního okresu Austin v roce I přijel do Prahy na řestívaj řran1940 než sloužil toliko krátkou do-I couzského filmu, vrátil se do Paří­ bu před nastoupením služby vo- že v pondělí 25. března,

i

10 miliard Kčs na stavební obnovu.

Praha. (ČTK). - Na stavební obAno, za pouhých 7 centů ve znám-/ novu v českoslovcnslm navrhl roz­ kách můžete nyní dostati - po počtový sněmovní výbor 10 mílíard mezenou dobu - liberální vzorek Kčs.

Severovy znamenité, rychle působící masti ESKO proti menšímu po- ,~--------------·~ d:áždě~í ~úže a. hlavně svědění. v pádu, ze Jste az dosud nezkusili Severovo ESKO, napište si ještě J česká žena právník advokát, o­ znamuje přestěhování svojí dnes o tento velký vzorek, který do-1 kanceláře do stanete obratem pošty. Adresujte I 307 Scanlan Building jednoduše W. F. Severa oo., Dept. v, I :HOUSTON, TEXAS Cedar Rapids, Iowa.

Išoh ulice l.'\fain a Preston (dz-c)

Za pouhých 7 centů,

0-1

===~~-~-=--=--~--==,,,,,.~===~

I II Bessie ..,.:,

A.:=.:~~~~~IJ.liwZ~[;,,:a,~~

V hodině žalu zarmouceni na­ leznou Edward Pace pohřebni ú­ stav pohotový k sympatickému vyřízení nezbytných jednotlivo­ stí a k vypraven! dojemného po­ hřbu.

Levné ceny jsou naši zásadou.

J. F. EOŽICA, řeclitel Vyhotoví abstrakty, vlastnické právo, vyřizuje majetkové pojištění. Úřadovna nad Peoples State Bank Telefon dÓ úřadovny čís. 5, do res. 63 HALLETTSVILLE,TEXAS

(dz-c)

EDWARD

__

I 1

.1

I

JI'

,

.. : :-

TEMPLE, TEXAS

český Lékař a Operatér 711 Medical Arts Building HOUSTON,TEXAS Telefon residences Lehigh 9745 Telefon úfarlovny: Preston 2553

co.

-

Barbecue sandvíče, Pivo, Domácí Chili, Káva u Studené nápoje

OSKÝ

Kilnar's Barbecue lnrr1

PRÁVNÍK

Vyfizuja veškeré 1oudnl záležitosti. Úřadovna: 936 Bankers Mort­ gage Building, přes ulici na­ proti Kress budově.

a dikůvzdánío

Přejeme si zde oznámiti, že se Pánu Bohu naši <lraze milovanou, babičku,

Slušné místo pro úctyhodné lidi.

5802 North Main St. Phone V. 2-008 HOUSTON 9, TEXAS

HOUSTON, TEXAS

sobě na věčnost povolati

Hollub

Dr"

DDS

C$1l

-.··r-~-

Josefu Urt~lbanovou,

PACE

Zubní Lékaf Úřadovna nad Canada's Drug

N. DeLANE'Jl;

OČNÍ LÉKAŘ Brýle správně připraveně. čas dle úmluvy. Úřadovna 3248 - Res. 263'1 513-17 Professional Bldg.

DR.. N. B. McNUTT BRYAN,

~: ·~,,_, ! :::~~~~:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::~::::::::::::::::::::::::::::::::::::::~~~~~~==·

Ozn.ameiu

DR, THOMAS

Pohřební ředitel Člen S.P.J.S.T. - Telefon 3606 118 N. Fifth st., - Temple, Tex.

---,----··

LAVACA COO ABSTRACT CO.

I-laase

SPRÁVNĚ VYKONANÁ POHŘEBNÍ SLUŽBA.

I

===~..._

1:> i;rana. .1.1>

.............

(8-dz.)

1=:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::i::::::::::::::=ii::~ --.

1'11

která nál1Ie zemřela ve čtvrtek, clne 21. března 1946, a pohřbe­ na byla na katolickém hřbitově v Kaufman, Texas, v neděli, dne 24. března 1946.

Přejeme si zde vřele }to£lčkovati cl11. \V. Pechalovi za vy­ konání pohřebních ol)řac1i'1 v <lomě smutku, v kostele a na hřbitově, za mocUitby sv. l'Ítžence, a za jeho slova útěchy, Ide­ rá pronesl a kterými snažil se velký bol náš zmímiti. Dále pře. jeme si poděkovati som;edům a všem 11ašim přátelům za vše, co pro nás učinili v c1obě smutku, a clále clěkujeme nosiču.111 rakve, také katolickému llČvcckému sbol'u za zapění smutečních písní při pohřbu v kostc1e a na bi'.·bitově; clálc si přejeme po­ děkovati všem bratřím i sestrám řác1u Texaský Květ čís. 158, S. P. J. S. T., ku kterému i'·á("!u naše clrahá matka a babič'ka přináležela, za krásný věnec a za doprovod řádových bratří i sester při poh:řlm. Dáie všem <láťcihn květin a clěkujeme všec účasl:níkím, jak clomácín1, tak i llfospo1ním i členům a členkyním sousedního řádu ian Rosický číslo 110, kteří naši drahou zcsmdou na 1;oslední cestě cloprovodili, a na posled vřele děkujeme všem účastníkům Jlohřbu a všem, kteří v truchlivé chvíli nás stáli a snažili se bol náš znúr­ niti a s námi se za spásu zemik:lé naší mat'ky a babičky momm.

Všem voláme z hloubi sr~1-::e-: "Za?tlať Pán Bub!" Frank, Joe, .Jeny, John a Vlctol', synové; Johana I{rasucký, Mary Urban, JLHlian Alice Moran a Rosa Lee SI,Wečck.

Josef Krasucký, Alfrecl l\Ioran a Otto E. SI:ide•1elt, zeťové; l\farie Urban, Vlasta Urban n

snttťhy.

Po 7. dubna .. • .. . . - .. J., Bača 14, dubna S,caií'Cella m

..

...

..

..

..

21. dubna - . . . . .. - . . , .

28.. dubna . . ... ... - ...

"fili:on

VSTUPNÉ: MUŽI I DAMY 75c Tax included

O zákusky a občerstvení návštěvníkil jest výborem náležitě postaráno.

Zábavní Výbor.

V 20256

. :n40 ROBBIE ST.

Na dqptání: ioth and Nm:í·h Main •

....

Daily Mail. uvede­ Ponžívejte k oznamovínJ Poplašnánazpráva na pravou míru.

Malý i.... Hledáte džinu ke koupi? Hlavní úřadovna SPJST. ve Fayet­ teville. Tex .• má džinJLlc prodeji ve Woodbury, Hill County. Výhodné podmínky prodejní i platební. Pište na: Supreme Lodge SPJST., Fa­ vett&.ville. Texas.

(31-dz.) ·~ Pěkný domov a plat pro ženu neb děvče k vedení domácnosti pro malou rodinu. Pište na Mrs. Ray, 6105 Oram, Dallas, Texas.

(14-c) Sazenice zeíevé, špičaté a kula­ té, cibulové, Red Creole, Yellow Ber­ muda. 300 zelí, 50 cibulí, 20 Wonder ired beets, 100 salát hlávkový né $1.10. - Margurete Carnations 6, a krásné pinks 8, míchané bar­ vy - 30c. Mrs. Emil Bača, Rt. 1, Fayetteville, Texas.

(14-p) [1lfr

~ Hledají se manželé k práci na farmě a -rančí, Muž k práci venkov­ ní, žena v domácnosti. Služné a o­ bydlí s elektřínou a vodou. Pište na: Mrs. Percy L. Middlebrook, Box 35, Hungerford, Texas.

(14-cl

Praha. ( ČTK) - Londýnský Daily Mail uveřejnil 12. března článek pod názvem "Levice v ČSR hrozí,.občan­ skou válkou" a cituje výňatky z projevů dvou r,ečníkú na komuni­ stických schůzích, podle kterých by levicové živly v Československu pro­ vedly revoluci, kdyby pravice zví­ tězila ve volbách 26. května. Praž­ ské Právo Lidu reaguje 19. března na tuto zprávu takto: ''Nepochyb­ ně nevhodné citáty některých ko­ munistických ř>e'čníkú zde slouží za pozlátko neseriosní zprávě. Neten­ denční autor v Československu ne­ mohl najít věcný podklad pro dú­ sledky, které ve zprávě auto člán­ ku v Dail Mail vyvodil. V Českoslo­ vensku jsou levicové strany ručite­ lem za ·i;;oi'ádeka jejich zásluhou se u nás nevyskytuje nebezpečí ob­ čanské války. Ostatní strany pl'i­ stoupily k pokrokovému programu a stojí za tímto programem v ná­ rodní frontě. Korespondent Daily i\:Iail by si měl povšimnout dí·íve, než začne znepokojovat poddané Jeho Veličenstva, žie všechny stra­ ny v Československu jdou do vo­ leb s tímto programem a usnesly se vybudovat na něm i po volbách spo­ lečnou vládu. To je pi'ece opak to­ ho, co :i;;íše Daily Mail".

-o---

•'311f"': SAZENICE: - Rajská jablíčka, zelí, 400 - $1.00, 1000 - $2.00, vy­ placeně. Míchané dle přání. Rych­ lá dodávka. Uspokojení zaručeno. Raymond Mládenka, Shiner, Te­ Mladá Fronta oceňuje praCI ame1·ického Sokolstva. xas.

(14-16-p) New York. (ČTK). - Deník sva­ ~ Mlácle11.ec - přál by si uděla­ zu české mládeže "Mladá Fronta" ti známost s dívkou neb vdovou bez otiskl 3. února zprávu o právě vy­ dětí, od 28 do 38 roků, Pište na:­ šlé brožurce vydané pod nádpísem "Mládenec", ~b Věstník, West, Te- "Československá Amerika v proje-] as.

13-14p) vech starosty amerického Sokol­ ~ Přijme se starší ženská lm po­ stva Karla ivI. Prchala" a doprová­ zí vydání této publikace těmito řád­ moci ošetřování starou matku. O bližší podrobností pište na John ky: "Nedocenili jsme dosud všech­ Macha, Edna, Texas.

(13-14c) nu obětavou pomoc a práci americ­ kých Sokolů a uvedená knížka ani ~ PRODAJÍ SE - elektrické ma­ uznáním není, je spíše informační. šiny na spravování obuvi, cena Zpovídá se v ideí, které sílily ame­ $350.00.- J. F. Baler, Brenham, Te­ rické Sokolstvo, je horkým tepem xas. t11-19p) sokolských srdcí za oceánem, zakle­ tem v písmena. Nestárnoucí myšlen­ _.... Džina na prodej. - Prodá se ky Tyršovy oceňuje · však Amerika džina za výhodných podmínek ve svým praktickým zpytavým zrakem Woodbury, Hill County. Pište na a nachází v ních tolik moderního, Supreme Lodge SPJST., Fayette­ že se zájmem sleduje Sokolství v ville, Texas.

(31-dz.) USA, slety, veřejná vystoupení atd.

Dokladem velikosti TYršovy myšlen­ DR. FRANK !{ENT ky je skutečnost, že již tr·i léta od Obnovil svoji praksí založení Sokola přelétá oceán a v Očí, Uší, Nosu a Chřtánu St. Louisu 1865 je založena první BRÝLE sokolská jednota v USA. v cizím Navštíví: prostředí j,2sb kusem domova. Mravz La Grange ní síla, vyvěrající z idee sokolské, dává sílu i v pověstném tavícím HALLETT$VILLE, 9. DUBNA kotli všech národů a národností HALLETTSVILLE, 23. DUBNA - Americe. A bez nadsázky mužeV čs. pohraničí budou vysoké mzdy me říci ,že právě tato sokolská myPraha. (ČTK). - Osídlovací úřad šlenka v obou světových válkách a ministerstvo ochrany práce se do­ obracela oči našich amerických kra, hodly, že průmyslové závody v čs. janů a otvírala jejich srdce i ruce pohraničí budou zařazeny do nej­ k }:ráci pro svobodnou budoucnost vyšší mzdové oblasti. j,ejich staré vlasti."

---o--o--Obchodní doprava mezi Prahou a z Anglie bylo repatriováno 4000 Hamburkem bude brzy zahájena čs. příslušníků.

Praha. (ČTK). - V několika tý­ dnech bude zahájena doprava zbo­ New York. (ČTK.) - 7. března ží z Hamburku do Prahy. Současně byl vypraven z Londýna sedmý re­ budou dopravovány zásilky vývoz­ ního zboží z Československa po La­ patriační vlak se 400 českosloven­ skými občany, většinou ženami a bi do Hamburku a odtud dále po dětmi. Počet osob, které byly z Anmoří.

-c.--glie repatriovány, dosáhl 2.700 'čeZe statistitk.y odsunu Němců z ČSR. skoslovenských občanů, depravePraha. (ČTKL - Od zahájení od- ných lodí a po železnicí. Letadly se sunu Němců z Českoslov,2nska bylo clo Československa vrátilo od srpna do Německa dopraveno celkem 83,-[ 1945 na 1,300 českqslovenských pří705 Němců v 70 zvláštních vlacích. slušníků, . . .

v

Oznámení

KANDIDÁTŮ 22 SOUDNÍ DISTRICT STÁTU TEXAS J. LEE. DITT:ll!RT za Distriktního návladního 15. SENÁTNÍ DISTRIKT GUS. RUSSEK za senátora 15. distriktu OICRES FT. BEND Wm. (BILL) GRAEBER za okresního Superintenclenta okresu Ft. Bend

•

A. S. (BILL) ADKINS za šerifa

•

T. R. (RUSK) ROANE za šerifa okresu Ft. Bend OKRES MATAGORDA WALTER L.. SKUTCA Za okresního komisaře Precinkt čís 4.

HARRIS * MILNER za úřad šerifa.

• • H. LEWIS

R. F. (BOB) PEDEN za okresního soudce THOS. za ol{resního soudce

•

GUY H. BARN'fl!TT za šerifa

•

President Beneš o nutnosti vyrov~ né.ní hospoclářské úrovně mezi Slo­ venslrnm a českými zeměmi.

Praha. (ČTK). - President re­ publiky d.r. Edvard Beneš pí·ijal zá­ stupce českoslov·enské společnosti, která má utužovat vztahy mezi li­ dem ·českým a slovenským. Delega­ ci československé společnosti vedl ministr financí dr. Vavro šrobár.

President. Ben2š věnoval společnosti jeden milion korun a zdůraznil, že jest nutno si uvědomovat, ~e rozdíl­ nú hospoclúfaká úroveň na Sloven­ sku a v českých zemích jest pod­ statnou těžkostí mezi Čechy a Slo­ váky. Doporužoval proto společnosti, aby si vypracovala hospodái'ský plán za úč,zlem vyrovnání hospodářské úrovně obou částí republiky.

---0---

R,:ymowski ~ nutnosti přátelství mezi Polskem a .Československem.

New York. <ČTK). - Podle var­ šavského rozhlasu '.J;:Olský ministr zahraničních věcí Rymowski pro­ hlásil zástupcúm polského tisku, že doufá v ph'l telské rozř·ešení těšínské otázky. Ministr Rzymowski nepo­ ldádá kompromis11í fošení za vylou­ čené. Polská vláda chce žít s Česko­ slovenskem v nejužším a nejpřá­ telštějším styku. Nepfatelství mezi Poláky a 02skoslovenskem, phdle jeho mínění, zpúsobilo v nemalé mí­ fo mnichovské neštěstí. V budouc­ no.sti nesmí být žádného nepřátel­ ství mezi Polskem a československem.

--0--

•

ARTHUR HARRIS, JR. za okresního soudce

•

ARTHUR HOLLOWAY za odhadčího a výběrčího dani OimES VICTORIA JOHN L. JARRATT za okresního šerifa

•

W. F. (BILL) C'RAWFORD za úřad šerifa.

NONAT Ncnat domácí prostředek od roku 1899. Léčivá mast dlouhou do­ bu osvědčená pro zmírnění bolestí za viněných poraněním od hřebíku, clí'evěné tí·ísky, uškrábnutí na drá­ tu, bolestem od revmatismu, atd. :.\Iějte tubičlm Nonatu stá1e poho­ tově, pl'ijde vhod každému členu rodiny.

OKRES AUSTIN W. D. BRYAN za okresního soudce

t

•

WELDON B. DAVIS za okresního návladního okresu Austin OKRES WHARTON J. J. DUCKETT za okresního soudce ~-'Automobilové spojení mezi HoIandskem a ČSR. 1 New York. ( ČTK) - Evropská ú-, střední organisace pro vnitrozem-1 skou dopravu vydala zprávu o ob­ tížích, se kterými se Československo! setkává pÍ'i dopravě nakoupeného zboží. Za listopad, prosinec a leden mělo být dopraveno do óeskosíoven­ ka z Hamburku, z Brém a Rotter­ damn na 413.000 tun zboží. Protože však železniční provoz jest omezen, jedná se nyní o silniční spojení, a to Holandska s Oeskoslovenskem. Provoz mezi Rotterdamem a Prahou by obstarávaly nákladní automobily, které by dopravily 5,000 tun zboží měsíčně clo každé ze­ mě.

-0---

Praha. (ČTK.) - Na jarních ze­ mědělských pracích v Českosloven­ sku bude zaměstnáno též 60.000 do­ sud neodsunutých Němců. Na jaře nezůstane v Československu ani hektar neobdělané zemědělské :pů­ dy.

,,-

Cena Nonat poštou 55c a $1.05.

R. C. MILLER & CO., Californie

Altadeua,

-·----ČESKÝ FILM

....

Posledni muž''

66

IIra;7í: Steimarová, Glaserová, Hajská, Borský, l{ohiout, Tregl a jiní.

HALLETTSVILLE, ve čtvrtek 4. clu bim, o 7 a 9 hoclinách' večer.

ROSENBERG, v neděli 7. dubna, o 2 :30 oclr,ol. a o 7 hod. večer.

FAYETTEVILLE, v pondělí clubna, o s hodinách večer.

8.

FLATONJ!A, v úterý 9. dubna, o 8 hodinách__ ve;ser.

_______

,

MOULTON, ve středu 10. dubna, o 8 hodinách večer.

EL CAl'\llPO, ve čtvrtek 11. dub­ na ,<Hl 2:30 clo 10:30 večer.

HOUSTON, v síni Štefánik, V sohotu 13. c1ubua, ll 8 večer.

EAST B.ERNARD, v neděli 14{. clubna, o 8 hodinách večer.