VJING A SOUČASNÉ TENDENCE V UMĚNÍ NOVÝCH MÉDIÍ Studie uvádí čtenáře do problematiky VJingu, visuální performance a využití nových, konkrétně počítačových médií v oblasti umění a geneze takového uměleckého díla. První část se věnuje popisu způsobu, jakým nová umění1 s divákem komunikují a jaké aspekty estetické zkušenosti doprovázejí výsledný estetický prožitek. Visuální performance (zkráceně VP) používá odlišný způsob uměleckého jazyka, který je vázaný na prostor a čas ve kterém probíhá, a proto je k němu potřeba přistupovat odlišnou optikou než ke klasickému uměleckému médiu, například malbě či soše. Ve druhé části dochází k rozboru způsobu, jakým lze dynamiku VP fixovat do obrazové podoby. Prakticky lze tyto fixované fragmenty nalézt jako plakáty uměleckých či jiných událostí, nebo grafické práce webových rozhraní a v neposlední řadě také jako součásti užitého umění. Ve třetí, poslední části se práce věnuje pokusu o teoretické obsáhnutí problematiky digitální koláže, tedy základní formy digitálního uměleckého díla, v rámci její obsahové (významové) struktury. Čtenáře rovněž seznámí s principem virtuality, tedy umělého, umělcem vytvořeného prostoru, kde objekty vystupují pouze na základě svých vnitřních vlastností, oproštěné od zažité vizuální formy, a pojmem „matissmus“. Při popisu a nastínění teoretické složky práce vychází z děl českých umělkyň Andrey Pekárkové, Kristýny Kulíkové a Kateřiny Blahutové, které lze v současnosti považovat za zásadní pro recepci digitálních médií u nás.
Andrea Pekárková, Nultá generace, Jihlava 11. 6. 2016. Foto: http://portfolio47.blogspot.cz/, vyhledáno 16. 4. 2018 7
