TOMÁŠ PROCHÁZKA „Umění je pro mě láska a inspiraci nehledám, ta chodí sama.“ Již od nepaměti pociťují lidé touhu zdobit sebe i své okolí. Obklopovat se uměleckými artefakty, je tedy věc více než přirozená každému z nás. Nejinak je tomu u šperků. Traduje se, že tyto ozdoby a výdobytky lidské produkce jsou staré přes 100 tisíc let.
Zcela první zmínky o náhrdelnících údajně pochází z posmrtných nalezišť již z doby bronzové. Náhrdelníky z kostí, zubů, kamenů a přírodnin se vkládaly do hrobů zemřelých a zajišťovaly tak jakési vyšší postavení v rámci hierarchického uspořádání kmene, a to i po smrti. Šperky vyráběné v antice měly často funkci amuletu, který se hojně využíval jako účinná „zbraň“ proti černé magii, uřknutí a nemocem. Skutečný boom šperky zažily v období pozdního středověku a renesance. Objevovaly se na portrétních podobiznách, především ve formě rafinovaně spletitých náhrdelníků, čelenek či broží. Zdobily se převážně ženy zámožných kupců nebo bohatých měšťanů. Tradičně
se nosily velké pečetní prsteny a šperky z broušených drahých kamenů. Tyto ozdoby se poté dědily po celý zbytek generační linie. Na přelomu 19. století stály šperky na vrcholu precizního řemeslného zpracování. V této době zároveň začala výroba sériově vyráběných šperků. Zrodila se výroba bižuterie, blyštivých šperků ze skla, obecného kovu či plíšků.* Důležité centrum české bižuterie a výroby skleněných ozdob se po staletí drží v severních Čechách, především v kouzelném městě Jablonci nad Nisou. Momentálně tam v muzeu skla a bižuterie probíhá řada výstav o historii a počátcích skleněné bižuterie. Určitě vřele doporučuji navštívit. 26
