KOMUNIKACE AŽ NA DŘEŇ Komunikace je dnes poněkud zprofanovaný nebo tak zvaně „profláknutý“ pojem; vyprázdněný až na dřeň, jak se dnes stylově říká. Zní to přece tak hluboce… Všichni horlivě, neustále a často nadmíru komunikujeme a tímto mnohoznačným slovem vyplňujeme i naši každodenní košatou mluvu neboli řeč. Slovo komunikace je pro nás tak samozřejmé, že nás už ani nenapadne zamyslet se nad jeho podstatou a významem. Pojďme se o to pokusit v následujícím textu.
Po přečtení několika tematických knih a po krátké úvaze můžete dojít k všeobecnému závěru, že komunikace je sdělování informací prostřednictvím soustavy symbolů. Krátká a poměrně exaktně formulovaná definice, kterou bychom to mohli celé uzavřít a udělat tečku. Každý konec ovšem otvírá nový začátek. Pojďme proto danou definici uchopit spíše jako rámec pro další uvažování.
myšlenky tímto způsobem komunikuje příjemci, resp. světu. Pokud je forma navíc kompatibilní s osobnostními vlastnostmi příjemce, šance na upoutání zájmu a porozumění obsahu se rapidně zvyšuje. Řeč je dar, který nás odlišuje od zvířat. Každé slovo má velkou „hloubku“ 1 – dokáže pohladit, seknout, zatřást s námi i nás rozechvět, zahřát i zchladit, vyvolat vůni, zvuk či obraz. Kam se však vytratila hloubka, která slovo zakládá? Slovo přece nemůže být redukováno jen na znak, který na základě dohodnutých konvencí otrocky popisuje, co vidíme, co se nám podařilo změřit, zvážit a co můžeme opřít o jistotu logiky. Bez smysluplného obsahu je slovo jen vyprázdněnou formou.
Co je to vlastně ta informace? Informace znamená „in forma“, tedy „v nějaké podobě“. Vše, co se v našem světě projevuje, přece musí mít nějakou podobu. Je třeba formy, do které se obsah vloží, a která mu dá tvar, aby jej svět mohl spatřit. A takových forem se na světě vyskytuje tolik, co lidí, neboť ji spoluutváří vlastnosti člověka, jenž své 45
