RUDOLF NOSIL PLNOVOUS Jak zpřítomnit duši mladého zaníceného historika umění, kterému bychom 17. dubna 2017 do dortu mohli zapíchat dvě stě svíček? Řeč je o Rudolfovi Eitelbergerovi.
první Světovou výstavu do Londýna v roce 1851. Jako žurnalista redigoval Wiener Zeitung a jeho literární přílohu.
Narodil se v Olomouci, tam co je dnes hospoda U Huberta. Kdysi to byl augustiniánský klášter, později Dům armády. Rudolfův otec tam mladé kadety učil dějepis. Vnímáte tu fatální genetickou predispozici? Synek úspěšně absolvoval brněnské gymnázium a vrátil se do Olomouce. Tehdy bydlel na nároží Denisovy a Kačení (shodou okolností tam, co je teď Phoenix). Zapsal se na práva, ale ve třeťáku toho nechal. Dvacetileté srdce ho táhlo jinam. Šel do Vídně, na klasickou filologii a filozofii a čím dál víc pokukoval po dějinách umění, až se v roce 1847, tedy v pouhých třiceti, jako první v celé Rakouskouherské monarchii habilitoval v oboru dějiny a teorie umění na tamní Akademii. Byl na stipendiu v Římě, Paříži a Londýně. Nadchl ho svět muzeí, jel na
Co budete dělat v pětatřiceti? On se stal mimořádným profesorem na nově založené katedře dějin umění vídeňské Univerzity. A pak už to jelo: přednášky, Spolek pro starožitnosti, Komise pro průzkum a uchování stavebních památek, časopis Mitteilungen, bezpočet knih o stavebních památkách rakouského soustátí. Jeho zásadním počinem bylo založení Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni v roce 1863, na evropské pevnině vůbec první instituce tohoto druhu. Naše Národní muzeum a mnohá další už jeho nápad jen kopírovala. 56
