MILAN BERÁNEK Cesta výtvarníka Milana Beránka k umění nebyla přímá, neboť svůj zájem o sochařství začal rozvíjet po vojně. Navštěvoval večerní výtvarnou školu v Brně, krátce na to se přestěhoval do Prahy, aby se mohl dále věnovat umění.
Obr. 1: Půlnoční strach
Tradiční materiál pro tohoto výtvarníka představovala sochařská modelína. Vytvářel z ní sochy, jež v základu přejaly tvůrčí impuls poválečného organického evropského sochařství a také sochy mající zjevné protirežimní a politické konotace. K těmto se od poloviny šedesátých let 20. století připojují objekty a asambláže sestavené z nalezeného materiálu. Předměty, většinou určené k vyhození, dostávají nový život a nové významy. Beránek ovšem netvořil pouze sochy, v jeho díle nalezneme i zajímavé polohy experimentální poezie a řadu tušových kreseb a koláží navazujících na poválečnou abstrakci a tašismus.
Milan Antonín Beránek se narodil 30. března 1936 v malé vesnici na Moravě. V Břeclavi navštěvoval Vyšší průmyslovou školu, po ukončení vojenské služby začal v Brně chodit do večerní výtvarné školy Jaroslava Kvapila, kterou v roce 1961 úspěšně dokončil. Na základě sílícího zájmu o umění se sochař přestěhoval do Prahy, kde absolvoval večerní výtvarnou akademii, a byl přijat na Střední odbornou školu Hollar, kde studoval pod vedením ak. soch. Miroslava Pangráce. Spolu s dalšími výtvarníky v roce 1966 založili tvůrčí skupinu Nezávislí. Dílo Milana Beránka je plné vnitřních citů, dává nám Až do roku 1970 pak s teoretikem Jaroslavem obraz světa z pohledu samotného výtvarníka. Reflektuje Hlaváčkem pořádali výstavy v různých galedobu, v níž žil a žije, podává nám osobní prožitek dějinné riích napříč Československem. Jeho politická epochy, jíž se stal součástí. angažovanost jej později přivedla k podpisu 7
