PŘED KORONOU, ZA KORONOU, BUDOU MĚSTA JEŠTĚ STÁT? I přesto, že je pandemie všude kolem a média téměř o ničem jiném nemluví, rád bych se jen krátce zastavil nad velkými a malými změnami, se kterými se musel vypořádat svět měst, veřejného prostoru a městského plánování za poslední rok. Je to téma velmi komplexní, takže omluvte místy větší či menší zobecnění vynucené formátem příspěvku.
Obr. 1: Philippe Chiambaretta a kol. Návrh řešení okolí Vítězného oblouku (Les nouveaux Champs-Élysées pour 2024) od 2017. Reprofoto: https:// bit.ly/3seLPcp.
Místo o současnosti ale začnu krátkým připomenutím, že se pandemie už mnohokrát propsaly do podoby měst a ovlivňovaly vnímání veřejného prostoru v dobách, kdy o tom jen málokdo systematičtěji přemýšlel. Jedná se o morové rány, během nichž kolem měst a vesnic vyrostly morové domky pro izolaci nakažených. Nebo připomenu „ten druhý“ architektonický svět měst, na který se stále zapomíná, tedy na kanalizaci. Přestavba mnohých předměstí, a tím proměna velkoměst, měla často za spouštěč právě epidemie a s nimi přicházely nové koncepce kanalizační sítě s markantními důsledky pro „svět na zemi“, ať už se jedná o Londýn, Manchester nebo Paříž. Když už mluvím o Francii, nemoci a hygiena byly zaklínadlem pro modernisty
a jejich smělé vize, jejichž nejlepší ilustrací je Le Corbusierova přestavba Paříže na město v zeleni, tedy slavný Plan voisin. Konkrétně vliv infekčních nemocí formoval modernistickou architekturu také v měřítku jednotlivých budov. Skvělým příkladem budiž Aaltovo sanatorium v Paimiu – moderní, ale hlavně lékařsky funkční! Vše se podřídilo tehdy známým virologickým nařízením. Takový přístup může jít, řekněme, až do extrému – Karel Lhota v jednom z projektů Müllerovy vily navrhoval místo komory dokonce samostatný pokoj pro karanténu člena rodiny. To ale musíme chápat jako důsledek zkušeností s pandemií španělské chřipky, kterou měli všichni ještě živě v paměti. Historička architektury Beatriz Colomina z Princetonu, do-
• 45 •
