Kniha Opočno v proměnách - Kupkovo náměstí - ukázka

Kupkovo náměstí

Poděkování

Všem občanům, rodákům a přátelům města Opočna za cenné dokumenty a vzpomínky, díky nimž má práce letopisecké komise smysl.

Minulé letopisecké komisi za skvělé nakročení, v němž můžeme pokračovat.

Vlastivědnému muzeu v Dobrušce, jmenovitě Mgr. Jiřímu Machovi. Nejen za poskytnuté materiály, ale i za velmi příjemnou trvalou spolupráci.

Státnímu okresnímu archivu v Rychnově nad Kněžnou za veškerou dokumentaci. Jmenovitě pak Mgr. Lucii Morávkové za pomoc během přípravy této knihy, a paní Aleně Strážnické za ochotu, s níž se nám věnovala při našich návštěvách v rychnovském archivu.

Občanskému sdružení Abakus, jmenovitě panu Jiřímu Králíčkovi za cenné rady při přípravě knihy.

Děkuji svým přátelům v letopisecké komisi za obětavou práci pro nás všechny.

Danuše Marková

Danuše Marková a kolektiv Grafická úprava a sazba: Studio Otherwise.cz Tisk: UNIPRINT, s. r. o.

V roce 2015 vydalo město Opočno

ISBN 978-80-260-8895-0

Úvod

První myšlenka při vzniku této knihy byla jednoduchá. Představit veřejnosti aspoň zlomek pokladů, které se podařilo nashromáždit minulé i současné letopisecké komisi města Opočna, a splatit tak dluh všem, kdo do jejího archivu ochotně poskytují nejen fotografie a další dokumenty, ale také své vzpomínky. Proto by bylo málo, kdyby kniha přinesla pouze fotografie dokumentující proměnu míst a domů.

Lidé a jejich příběhy, události vážné i nevážné, vzpomínky dětské i dospělé, to je to, co vdechuje domům život. Proto je kniha příběhem nejen domů, ale také všeho, čím by domy žily, pokud by žily.

Ale copak je tak jisté, že nežijí?

Letopisecká komise města Opočna

96

Opočno v proměnách

Koniasův dům

Koniasův dům čp. 141

97

98

Jeden z nejstarších domů na náměstí byl původně domem knížecím

Po válce zde sídlil výzkumný ústav, později lesní závod

Po roce 1989 začal dělat první kroky k návratu k „domu knížecímu“

Dům velkostatku, někdy i knížecí dům. Takové označení patřilo dlouhá léta domu čp. 141. Dokumenty uložené na odboru výstavby městkého úřadu název upřesňují – Colloredo-Mannsfeldské ředitelství velkostatku Opočno.

Dům, který nese v čelní nice obraz Panny Marie Czenstochovské a v boční sochu sv. Jana Nepomuckého, je hodnotnou barokní architekturou z poloviny 18. století. Podle Výpovědi pamětní knihy opočenské farnosti byl postaven v roce 1720. Do dnešních dnů si zachoval podobu, jaká je vidět na kresbě Aloise Beera z roku 1888.

Plánek z roku 1900 (součást knihy farnosti) zde jmenuje kancelář a byt lesmistra. Matriky však v domě uvádějí mnohem více bydlících, čemuž odpovídá i velikost domu. Většinou se jednalo o zaměstnance velkostatku.

Poválečná léta přinesla změny, přišel i konec knížecího velkostatku. Zůstaly zde kanceláře a byt, ale dokumenty na odboru výstavby už nesou jiná razítka.

Nejprve Pokusný lesní závod Výzkumného ústavu lesního hospodářství Opočno, později Východočeské státní lesy, Lesní závod Opočno.

V roce 1977 byly povoleny úpravy fasády, ovšem vzhledem k tomu, že budova byla chráněna státní památkovou péčí, určili barvy fasády památkáři.

Díky dokumentu na odboru výstavby víme, jak dům po změně vypadal. Základní plocha střední okrová, vystupující plochy smetanově bílé, oplechování, okna a dveře tmavý okr. Tedy podstatně jiné barvy než dnes. Využití zůstalo, pouze přibylo knihkupectví v pravém přízemí.

Ještě před návratem ke „knížecímu domu“ se dům opět oblékl do nového.

V roce 1992 dostal fasádu, jakou známe dnes. Tehdy v patře domu stále sídlily státní lesy, v levém přízemí byl byt, vpravo knihkupectví. Návrat se protáhl na několik let, paní Kristině Colloredo-Mansfeldové byl dům vrácen až v červnu 2001. Kanceláře byly pronajaty Lesní společnosti Opočno, a. s.

Kolem roku 2004 bylo knihkupectví v přízemí vystřídáno prodejnou zdravé výživy a od roku 2007 je zde papírnictví paní Soni Pólové. V patře došlo ke změně v roce 2008, kdy lesní společnost vystřídalo o. s. Abakus a s. r. o. Odyssea, zároveň zde začaly fungovat masáže paní Mileny Králíčkové.

Koniasův dům

Opočno v proměnách

V téměř nezměněné podobě až dodnes Kresba Aloise Beera ukazuje, jak vypadala celá severní část náměstí v roce 1888.

Snad největších změn doznaly domy čp. 139 a 138, na místě Kodymova národního domu je vidět pouze plot. Naopak dům čp. 141 se nám zachoval v téměř nezměněné podobě.

Z matrik jsme zjistili, že kromě dalších obyvatel žil v domě čp. 141 knížecí nadlesní Antonín Bohutinský (nar. 6. 4. 1814) s rodinou. Antonín Bohutinský byl později jmenován čestným občanem města Opočna. Kronikář se v zápise z roku 1857 omezil na pouhé konstatování:

Později se Antonín Bohutinský stal ředitelem velkostatku. Dle zápisu v kronice zemřel v roce 1885: V dubnu 1885 zemřel čestný měšťan Opočna, a to Antonín Bohutinský, ředitel panství ve v. na Dobříši.

Antonín Bohutinský vytvořil jednu z prvních učebnic o hospodářské úpravě lesů (informace od Ing. Ladislava Šimerdy, PhD., ze Správy lesů KCM).

Čestnými měšťany na Opočně jmenovalo zastupitelstvo obecní dne 13. března Jana Pellara, ředitele panství, a dne 17. října Antonína Bohutinského, lesmistra.

99

Svědkem vzácné návštěvy 13. července 1926 se dům čp. 141 stal svědkem příjezdu T. G. Masaryka. Masarykovo jméno nesla i dnešní Nádražní ulice, kronikář ji jmenuje při popisu návštěvy: Všude konány přípravy k důstojnému uvítání pana presidenta a také vše provedeno bylo v největším lesku, zvláště Masarykova ulice a Rašínovo náměstí vynikalo v slavnostním hávu. Od hranic města až na náměstí stály stožáry a prapory v státních barvách.

Některé popisky na fotografiích jsou společným dílem letopisecké komise a pamětníků, kteří jsou v archivu velmi vítáni.

Právě pamětníci domu čp. 141 neřeknou jinak než Koniasův dům. Hugo Konias v domě skutečně žil.

Puma u Koniasova domu v roce 1938.

Bomba je poutač k protiletecké ochraně.

Schylovalo se k 2. světové válce.

100

Hugo Konias se narodil 1. 7. 1891 v obci Volduchy u Rokycan. Po ukončení reálky v Plzni vystudoval vyšší lesnickou školu v Zákupech. Působil nejdříve na velkostatku Colloredo-Mansfelda ve Zbirohu a od roku 1924 jako ředitel téhož majitele v Opočně.

Opočno pak bylo jeho působištěm až do konce jeho plodného života.

Obrátíte-li se na „svět lesnický“ s dotazem, kdo byl Hugo Konias, dočkáte se odpovědi, z níž vyzařuje velká úcta. Ta zní i ve slovech Ing. Ladislava Šimerdy, PhD., ze Správy lesů KCM:

Z textu na webových stránkách VÚLHM Opočno

Koniasovo podrostní hospodaření se stalo alfou a omegou celé generace lesníků.

Znamenalo ústup od dosavadního holosečného hospodaření k mnohem citlivější-

mu a jemnějšímu způsobu pěstování lesa.

Hlavní princip je v tom, že se nový podrost vyvíjí pod mateřským porostem, který jej příznivě ovlivňuje, a v daném čase rostou na ploše porostu dvě generace lesa. Do Opočna se svého času sjížděli lesníci z celého tehdejšího Československa, od Huga Koniase se učili na pravidelných pěstebních kurzech. Zásady opočenského podrostního hospodaření jsou v současné době uplatněny i v principech trvale udržitelného hospodaření lesů v celé EU. Hugo Konias byl nejen odborník na slovo vzatý, ale především člověk, pro něhož se ozdravění lesů stalo hlavním životním cílem.

Koniasův dům

Kdo byl Hugo Konias?

Opočno v proměnách

Hugo Konias

V Opočně 6. května 1954 Hugo Konias zemřel v Opočně 6. května 1954. Fotografii z pohřbu opatřili popiskou předchůdci současné letopisecké komise.

Na pohřeb se tehdy sjeli nejen zástupci ministerstva, výzkumných ústavů a vysokých škol, ale také lesníci z celé republiky.

Pamětníci vzpomínají, že průvod byl kolem celého náměstí. Letopisecká komise má ve svém archivu proslovy, které zazněly na pohřbu, a zapsané vzpomínky na tento den.

Dle pamětníků je fotografie z 3. října 1964, kdy byla otevřena nová budova Výzkumné stanice (VÚLHM) v Opočně a při té příležitosti byl v mochovských lesích u Mokrého odhalen pomník lesního rady Hugo Koniase.

Na fotografii je tehdejší ředitel VÚLHM Ing. Vladimír Peřina.

Zeleň lesa zakrývá rakev toho, který lesy tolik miloval, toho, který až do poslední chvíle za ně bojoval a jim věnoval svůj život.

101

Příchod Rudé armády V květnu 1945 se dům čp. 141 stal svědkem příchodu Rudé armády (album učitele Jiřího Vítka, fotku označil dnem 11. 5. 1945).

Václav Jirkovský, pokračovatel myšlenek Huga Koniase

V domě čp. 141 žil také Ing. Václav Jirkovský, který se stal pokračovatelem pokrokových lesnických myšlenek Huga Koniase. Na fotografii diskutující skupinky je Václav Jirkovský druhý zleva, vlevo od něho je ministr zemědělství Josef Smrkovský (fotografie z roku 1968).

Václav Jirkovský byl spoluzakladatelem tradičních setkání sokolníků, která se v Opočně každoročně konají už od roku 1967.

Když bylo v listopadu 2010 zařazeno sokolnictví na světový seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, vzpomněl na Václava Jirkovského Ing. Petr Zvolánek, předseda Klubu sokolníků ČMMJ: Jako opočenský rodák cítím obrovskou radost. Pro sokolnictví je to úžasná pocta, která se dotkne i Opočna, kde se každoročně koná největší Mezinárodní setkání sokolníků. Sokolnictví uznané jako živoucí dědictví lidstva – při takovém ocenění proběhne hlavou celá mozaika pocitů. Jakou radost by asi měl Václav Jirkovský! V roce 1967 byl ředitelem lesního závodu a především jeho zásluhou bylo vybráno Opočno jako místo pro tradiční sokolnické srazy.

102

Koniasův dům

Obě fotografie jsou z roku 1978, tedy z doby, kdy dům prošel opravami (úpravy fasád byly povoleny v roce 1977). Barevné odstíny sice na fotografii nevidíme, ale i tak je nesporné, že dům „září“.

Opočno v proměnách

V roce 1978 dům prošel opravami

Knihkupectví Dlouhá léta bylo v pravém přízemí umístěno knihkupectví. Na fotografii z roku 1988 se o identitě kupující osoby můžeme jen dohadovat, zato prodavačku, paní Táňu Čihákovou, asi poznávají všichni, kdo si u ní knihy kupovali.

103

Okolo domu čp. 141 procházely téměř všechny průvody, které Opočno zažilo. Takto vypadal prvomájový průvod v roce 1988.

Prvomájové průvody se řadívaly u parčíku naproti Jordánku, pak následovala společná cesta na Gottwaldovo náměstí.

Zcela jiný průvod kráčel kolem domu o necelé dva roky později. Průvod v rámci manifestační stávky 21. listopadu 1989 vyšel z Tesly a připojili se k němu zaměstnanci z mlékárny a nemocnice.

104

Koniasův dům

Opočno v proměnách

Hezky do žluta Přestože v březnu 1996 nebyl dům čp.

141 pro fotografa tím hlavním objektem, zanechal nám svědectví o barvě domu. A také o tom, že zde fungovalo knihkupectví.

A zase do růžova Na fotografii už vidíme dům s růžovou omítkou, kterou získal na počátku devadesátých let 20. století. Dva sympatické pány, kteří se nechali vyfotografovat na vyhlídce, asi mnozí poznávají, pokud ne, stačí si přečíst věnování. Návštěvu z Prahy dokumentuje malý odstavec uvedený v knize Opočno 1068–2000: 28. května 1998 – Opočno navštívil filmový historik Karel Čáslavský s filmovým štábem, aby zde natočil doplňky k reportáži o cestě presidenta T. G. Masaryka po východních Čechách v roce 1926.

V říjnu 2008 mohl dům čp. 141 pozorovat čilý ruch. Probíhaly před ním práce v rámci obnovy zeleně.

Stále je co zlepšovat. To ukazuje fotografie z června 2012.

Pokud někdo využil možnosti, že během oprav bylo možno vejít i za bránu, zjistil, tak jako autor této fotky, že zadní trakt domu si ponechal okrovou fasádu.

105

Obsah Klášter

1–12

Mariánský sloup

13–20

Špůrova cukrárna, čp. 129

21–30

Radnice, čp. 247

31–52

Zmizelý dům, čp. 71

53–62

Občanská záložna, čp. 67

63–74

Trafika

75–80

Samča, čp. 363

81–96

Koniasův dům, čp. 141

97–106

Oděvy, čp. 140,

107–118

Čp. 139

119–126

Okresní hospodářská záložna, čp. 138

127–140

Holub, čp. 137

141–154

Elegon, čp. 136

155–168

Slukova tiskárna, čp. 135

169–180

Dvojčata, čp. 134, čp. 208

181–210

Kodymův národní dům, čp. 310

211–250

Četnická stanice, čp. 248

251–260

Husův pomník

261–266

Památník umučených

267–278

Kašna

279–286