Medijane 03 2011 final

MED JANE Zdraví Osobnost Kultura Hobby Novinky

2/2011

SATIVEX

KONOPNÁ REVOLUCE

?

KONOPÍ A PAMĚŤ PĚSTOVÁNÍ KONOPNÝCH BONSAJÍ LOV NA DIVOKOU GANJU

9*770862663002

WILLIAM S. BURROUGHS

60 Kč - Slovensko 2,50 EUR

PSYCHONAUT

2

Editoriál

Vážení čtenáři, Děkujeme, že jste si koupili druhý letošní výtisk magazínu Medi Jane. Nabízíme tradičně dobře namíchaný mix zajímavých informací a netradičních poznatků.

Před pár týdny proběhla médii zpráva o novém léku, ústním spreji Sativex. Po prvotním nadšení se dostavily pochybnosti o celé záležitosti. Nabízíme trošku jiný pohled na věc. Dlouhodobě známým faktem je pozitivní vliv marihuany na průběh Parkinsonovy choroby. Rekreačnímu využití konopí se věnuje článek výmluvně pojmenovaný „Tráva místo alkoholu“. Dočkáme se obdoby americké organizace SAFER (Bezpečnější alternativa pro zábavnou rekreaci) i u nás? Drogovou scénu před nějakým časem zasáhla vlna nových syntetických produktů. Tyto nekvalitní a v mnohém ohledu nebezpečné drogy se na českém trhu úspěšně uchytily. Důkazem budiž velký rozmach tzv. Amsterdam shopů na přelomu roku. Česká vláda a parlament reagovaly rozšířením seznamu zakázaných a omezených látek dubnovou novelizací zákona. Dumáme, přemítáme, házíme do diskuse náš názor. Jaký je ten Váš? Napište nám nebo se zapojte do diskuse na facebooku a webu.

Už jste slyšeli o bonsai? Pravděpodobně ano. Ale co Vám říkají konopné bonsai? Nechte se inspirovat netradičním koníčkem. Z archivu jsme dále vytáhli také poutavou reportáž o cestě za divokou ganjou v horském Nepálu. Mezi legální a státem podporované drogy patří tabák, ačkoliv jeho převážně devastační účinky na organismus jsou dlouhodobě známé a dokázané. Poskytujeme obsáhlý článek o minimalizaci rizik spojených s užíváním tabáků. Ale víte jak, normální je přeci nekouřit. :) Konopí a paměť je často diskutovaným tématem hospodských, filozofických nebo partnerských debat.

Informujte se a načerpejte poznatky a argumenty další intelektuální pře. Krátké ohlédnutí věnujeme již čtrnáctému ročníku čím dál více populárnímu průvodu za legalizaci konopí, Million Marihuana March. Počínaje tímto výtiskem se můžete těšit na seriál, jehož díly jsou věnovány významným osobnostem různých oborů. Začínáme Williamem S. Burroughsem.

Na závěr upozornění pro všechny, kteří se chtějí podílet svými příspěvky. Stále hledáme zájemce o redaktorskou a překladatelskou práci. Pokud Vám nechybí spisovatelské nadání a máte chuť, napište nám. Informace o předplatném naleznete na našich webových stránkách.

Přejeme příjemné a informacemi nabité čtení.

Redakce Medi Jane

Vážení čtenáři a přátelé alternativních myšlenek Děkujeme za Váš zájem o časopis Medi Jane. Nový přírůstek na českém mediálním trhu je zaměřen na osvětu v oblasti konopné problematiky s důrazem na informace o možnostech lékařského využití konopí.

Cílem této publikace není přesvědčit čtenáře, aby brali drogy. Nadměrná spotřeba marihuany může způsobit vážné újmy na zdraví a také narušit společenský život jednotlivce. Každé užívání návykové látky je nebezpečné a je třeba upozorňovat na jeho možná rizika.

Každodenní zkušenosti však ukazují, že navzdory zmíněné nebezpečnosti a bez ohledu na právní úpravu dané problematiky se vždy najdou lidé, kteří chtějí experimentovat.

Redakce Medi Jane, magazínu o konopí,se na jedné straně snaží otevřeně publikovat šechny informace týkající se užívání marihuany, a na druhé straně chce šířit základní znalosti, které mohou pomoci zmírnit negativní dopady jejího užívání na zdraví lidí a fungování společnosti. Také se snažíme předcházet právním následkům spojeným s užíváním konopí.

Naše organizace je členem ENCOD, Evropské koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku, a DHV, Německé konopné asociace.Medi Jane je periodické médium publikované v Berlíně pro česky a slovensky mluvící občany žijící v Evropské Unii. Vydavatel není odpovědný za obsah zveřejněné reklamy. Magazín je určen osobám starším osmnácti let.

Chcete se dozvědět více informací o velmi zajímavém oboru, který získává stále na vážnosti? Nabízíme předplatné i stánkový prodej. Nebojte se dozvědět víc na stránkách www.medijane.cz

Vydavatel: Agentura Sowjet GmbH Rykestr. 13 D-10405 Berlin Tel.: 030/44 79 32 84 Fax.: 030/44 79 32 86 Email: petr@konoptikum.cz Vedoucí společnosti: Emanuel Kotzian (spol. s r. o.)

Sídlo společnosti: Berlin AG Charlottenburg, HRB Nr.89200, Steuer-Nr. 37 220 20818

Šéfredaktor: Petr Kozák

Redaktoři:

Berrea, Lyžař z Německa, Memfer, Mikuláš Horský, Radomila

Korektura: Hel

Grafika, ilustrace: Georgw, archiv

Fotografie: R1, archiv

Korekce: Ncknm

Spolupracovníci:

Dr. Franjo Grotenhermen, Hanfjournal.de, Konoptikum

Reklama:

reklama@medijane.cz

Distribuce:

Seznam konkrétních prodejen a novinových stánků najdete na www.medijane.cz.

Printed by:

EKONOPRINT, Partyzánská 26, 170 00 Praha 7

MEDI JANE

Všechna práva jsou vyhrazena, použití obsahu je možné pouze po dohodě s vydavatelem.

Vydavatel není odpovědný za obsah obdržených příspěvků jako jsou manuscripty, články, editoriály či fotografie.

V souladu s rozhodnutím soudu LG Hamburg z 12. května 1998 – 312 0 85/98 se vydavatel výslovně distancuje od obsahu zveřejněných odkazů a internetových adres.

MEDI JANE

Obsah

Z obsahu čísla

#02

Revoluce v léčbě konopím ?

Skeptický pohled na léčitelskou novinku

6

Konopí a Parkinsonova choroba

8

Jak ovlivňuje konopí průběh infekce HIV

9

Další případ, kdy konopí pomáhá Existuje pozitivní vliv konopí ?

Zákaz syntetických drog

10

Tráva místo alkoholu

12

Bleskovky

16

Pěstování konopných bonsaí za okrasným účelem

18

Lov na divokou ganju

20

Minimalizace rizik spojených s užíváním tabáku

22

Konopí a pamět, 2.díl

32

Minimalizace rizik spojených s užíváním tabáku

22

DIY: Biopřípravek pro zakořenění místo Clonexu

34

Howard Marks

35

Hezky pomalu

36

William Seward Burroughs

40

Million Marihuana March 7. květen 2011

44

Kulturní přehled

46

Soumrak Amsterdam shopů?

Bezpečnější alternativa pro zábavnou rekreaci?

Bleskový přehled zajímavostí ze světa Netradiční koníček

Na lovu nepálského divokého konopí Je libo cigaretu?

Ne vždy konopí pomáhá Je libo cigaretu?

Klonujte bez výčitek.

Příběh jednoho z největších pašeráků konopných drog v kinech Konopí jako přírodní brzda Portrét kultovního amerického spisovatele Krátké ohlédnutí za tradiční akcí Nepracujte furt, dejte relax

MEDI JANE

5

Zdraví

REVOLUCE V LÉČBĚ

KONOPÍM? Českým pacientům se s velkou pompou dostalo možnosti léčit se prvním konopným přípravkem s obsahem THC na našem trhu, tedy Sativexem společnosti GW Pharma.

Tento fakt lze na jednu stranu brát jako krok kupředu, ale na straně druhé může způsobit řadu komplikací v našem snažení. Proč? Úvod Sativex je lihový extrakt psychoaktivního konopí se standardizovaným obsahem 27 mg/ml THC a 25 mg/ml CBD, přičemž jedna dávka obsahuje 0,1 ml. Lék se aplikuje jako sprej a stříká se pod jazyk, odkud se vstřebává. Význam tohoto produktu spočívá ve skutečnosti, že se jedná o první povolenou formu psychoaktivního konopí na území našeho státu. Jeho záludnost se však skrývá hned v několika oblastech, které dále rozeberu.

K čemu se používá a jak působí Sativex je určen primárně jako tišící lék pro pacienty s roztroušenou sklerózou.

U této nemoci podporuje zejména chuť k jídlu a zmírňuje nejtypičtější příznak této neurodegenerativní choroby, tedy úporné a bolestivé křeče. Jeho složení je uzpůsobeno co nejmenší psychoaktivitě.

CBD funguje jako tlumič psychických účinků THC a ve většině divokých rostlin je jeho poměr k THC asi 1:2–5 (více je THC), u odrůd šlechtěných pro psychoaktivní účinky je tento poměr posunut až asi k 1:10–20. Poměr těchto látek je u konopí větším ukazatelem působení na vědomí než samotný obsah THC.

Srovnání marihuany a Sativexu Když srovnáme působení Sativexu a marihuany, můžeme se dobrat různých výsledků. Sativex bude mít téměř vždy při stejném objemu THC nižší psychoaktivitu, což je jistě pro mnoho pacientů přínosem, ale na druhou stranu si ponechává všechny ostatní negativní vedlejší účinky. Podle oficiálních údajů mezi

6

ně patří závrať, únava, průjem, nucení na zvracení, poškození vnímání chuti a sucho v ústech, tedy přesně to samé, co zažívá alespoň občas každý kuřák.

Díky nižší psychoaktivitě v kombinaci se způsobem aplikace je ovšem těžší odhadnout správnou dávku. První účinek se projeví až asi po 15 minutách, zatímco při kouření (nebo vaporizaci) je znatelný již v řádu sekund až minut. Další drobná záludnost se skrývá v omezení počtu látek obsažených v léčivu pouze na THC a CBD. V konopí se nachází více než desítka dalších kanabinoidů, které všechny svým specifickým způsobem upravují jak fyzický, tak psychický účinek marihuany a výsledný efekt je komplexnější. S tím je spojena skutečnost, že ve všech dosud provedených studiích se ukázalo, že samotné konopí přináší lepší výsledky než kterýkoli z aktuálně dostupných preparátů založených na jeho bázi. Různé

zdroje vysvětlují tento fakt různými způsoby (respektive absencí různých látek v preparátech), ale výsledek je jednoduše ten, že tráva je lepší než sprej nebo pilulky. I tak ovšem Sativex dosahuje u roztroušené sklerózy účinnosti přibližně o 50 % vyšší než placebo, což je nepochybně dobrý výsledek.

Vliv na budoucí legislativu Je na místě zmínit jeden problém, který může Sativex přinést dalším legalizačním snahám. Snadno by se mohlo stát, že zákonodárci nebudou mít vůli nadále podporovat jakékoliv aktivity v této oblasti, protože „už tu přece je ten sprej“, takže nebude prostor pro další argumentaci. Snadno by se tak mohlo stát, že Sativex si bude držet monopol na léčbu konopím v naší zemi, což by nebylo dobré, ani kdybychom se zamýšleli skutečně

Zdraví

jen nad medicínským využitím v nějaké prefabrikované formě. Přinejmenším to zavání monopolem, který málokdy vede ke spokojenosti zákazníka/pacienta.

Sativex je již nyní nesmyslně předražený, a pokud tento výrobek získá monopol, tak nejenže nebude vyvíjet žádný tlak na sražení této ceny (viz níže), ale zároveň bude mít výrobce otevřenou cestu k dalšímu zdražování. Ve výsledku nám tak slavnostní „první lék s obsahem THC“ může přinést zastavení snah o legalizaci konopí, byť jen pro léčebné využití, a zároveň i neúměrnou cenu takové terapie.

Nadsazená cena Sativex je dodáván v 10ml balení, což odpovídá přibližně 90 dávkám spreje.

Náklady na balení jsou 125 liber (cca 3.800 Kč), s cenou za dávku 1,40 liber (cca 40 Kč). Při běžném dávkování kolem 8 vstřiků denně se tak měsíční cena léčby vyšplhá až na 330 liber (tedy přibližně 10.000 Kč).

Tato cena je vyloženě absurdní, když zvážíme, co je v ní zahrnuto. Jedná se o mechanický rozprašovač (cca 10 Kč), několik mililitrů alkoholu (haléře) a rozpuštěné pryskyřice (i při pouliční ceně konopí 250 Kč, která je sama o sobě přemrštěná, to dá asi 100 Kč).

Samozřejmě je třeba brát v úvahu i zpracování, lidskou práci a marži výrobce i prodejce, přesto je z n a č n ě podezřelé, když se něco prodává za cenu, která převyšuje primární n á k l a d y třicetkrát.

Navíc je skutečně v e l i c e jednoduché si tento přípravek vyrobit doma.

Nechci tu předkládat přímo návod, abych neměl na svědomí někoho, kdo to bude dělat

špatně, jen stručně vypočtu náklady.

Předpokládejme tedy, že máte za domem v květníku jednu rostlinku, ze které si ten ždibíček paličky vezmete. Za rozpouštědlo dáte asi 50 Kč, za filtrační materiál asi 10 Kč, za nosné médium opět asi 10 Kč a za samotné tělo rozprašovače znovu podobnou částku. Tím se náklady dostanou na přibližně 80 Kč, přičemž cena prodejce je 3.800 Kč, tedy téměř padesátkrát víc.

Závěr Sativex je dobrý lék. Tam, kde má působit, působí dobře. Jediné jeho další pozitivum vidím ve skutečnosti, že se jeho existencí konečně dostalo uznání faktu, že konopí léčí. Jinak převažují negativa, protože lék je absurdně předražený a potenciálně je velkým rizikem ohrožujícím budoucí vývoj konopné legislativy.

BERREA

7

Zdraví

Konopí

a Parkinsonova choroba

P

oprvé byly účinky konopí na pacienty s Parkinsonovou chorobou zkoumány v Čechách, na jedné z pražských univerzit. Výsledky dosavadních výzkumů zatím jednoznačně neprokázaly vliv konopí na tuto nemoc.

Náznaky o jeho účincích se ale množí.

Parkinsonova choroba, dříve označovaná jako „třaslavá obrna“, je pomalu postupující degenerativní nervové onemocnění.

Vymírají při ní nervové buňky, které za normálních okolností produkují chemickou látku dopamin. Toto onemocnění tak způsobuje nedostatek dopaminu v určité části mozku, což se negativně projevuje především na fungování svalstva. V konečném důsledku dochází k potlačování motorické schopnosti mozkové kůry. Mezi nejdůležitější symptomy patří svalová ztuhlost (zvaná rigor), zpomalení pohybů (bradykineze), třesavka (tremor) a chyby v držení těla (posturální nestabilita). Přitom se mohou vyskytovat další symptomy, jako například poruchy psychiky a duševní výkonnosti. Příčina nemoci u většiny pacientů není známa.

Základem pro léčbu Parkinsonovy choroby je podávání chybějícího dopaminu ve formě účinné látky L-dopa (levodopa) nebo aktivace dopaminových receptorů pomocí tzv. agonistů dopaminu. Tím se zvyšuje nabídka dopaminu v mozku. Nějaká forma příčinné léčby, která by dokázala zpomalit průběh nemoci, dosud není známá. Od počátku 90. let se operativní cestou velice úspěšně aplikuje něco na způsob „mozkového kardiostimulátoru“ určeného ke stimulaci motorických aktivit. Ale ne všechny léčebné prostředky jsou bez rizika. Častým a velice zatěžujícím

8

vedlejším účinkem léčby pomocí L-dopy, resp. agonistů dopaminů jsou tzv. hyperkinetické poruchy hybnosti (dyskineze), které se léčí velice těžko.

V rámci studie na univerzitě v Praze byla rozeslána anketa 630 pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou. Vrátilo se 339 vyplněných dotazníků. Z pacientů, kteří se ankety zúčastnili, 25 % uvedlo, že z terapeutických důvodů užívá konopí.

Většina jej užívá perorálně ve formě

čerstvých nebo sušených listů. Zhruba polovina pacientů (46 %), kteří vyzkoušeli konopí, udává, že na sobě pozorovali utišení symptomů onemocnění. Došlo ke zlepšení třesavky (31 % pacientů), zlepšení hybnosti (45 %) a svalové ztuhlosti (38 %) a také ke zlepšení u některých poruch hybnosti zapříčiněných užíváním levodopy. Zlepšení se ukázalo v průměru po 7 týdnech konopné terapie. Pacienti, kteří konopí užívali minimálně po dobu 3 měsíců, udávají léčebný úspěch častěji než pacienti, kteří drogu zkoušeli výrazně

kratší dobu.

V roce 1998 proběhla dvanáctitýdenní klinická studie, která testovala účinek syntetického THC derivátu nabilonu u 24 pacientů. V rámci jiné studie, která trvala 4 týdny, byl 19 pacientům podáván výtěžek z konopí. Ani jedna ze studií však neprokázala pozitivní efekt na symptomy léčených pacientů. Možná byla doba pro léčbu či pozorování příliš krátká, aby mohla docílit terapeutického účinku.

U jiných typů nemocí se terapeutické úspěchy účinků THC a konopí prokazují během pár hodin či dnů, takže to vypadá, že Parkinsonova choroba představuje výjimečný případ.

Jedna italská studie z miroku prokázala, nulého že hladina tělu vlastních kanabinoidů anandamidů v mozkomíšním moku byla u pacientů s Parkinsonovou chorobou více než dvakrát vyšší než u zdravých pacientů.

Po aplikování terapie s levodopou se tyto hladiny normalizovaly. Vědci se domnívají, že nárůst koncentrace anandamidů představuje určitý kompenzační mechanismus, který se objevuje v průběhu nemoci a směřuje k normalizaci nedostatku dopaminu – jde o formu samoléčebné snahy těla.

Jedna lékařka mi nedávno vyprávěla o úspěšné léčbě svého pacienta pomocí THC. I u tohoto pacienta s Parkinsonovou chorobou se účinek dostavil až po několika týdnech, kdy už se přemýšlelo o přerušení terapie. Vše nasvědčuje tomu, že terapie pomocí THC, resp. konopí, by v každém případě měla být alespoň vyzkoušena. Vždy je však třeba trpělivosti, než se dostaví kýžený účinek.

DR. FRANJO GROTENHERMEN

Zdraví

Jak ovlivňuje konopí průběh infekce HIV

A

by bylo jasno hned úvodem: nikdo dnes není schopen říct, zda a jak ovlivňuje konzum marihuany průběh HIV infekce. Na jedné straně existují náznaky, že konopí působí negativně, neboť u zvířecích experimentů se ukázalo, že THC může snižovat imunitní obranu vůči různým původcům nákazy, například proti infekcím typu herpes virů.

Tyto obranyschopnost potlačující účinky THC mohou mít výhodu při léčbě jiných typů nemocí, které doprovázejí infekce, jako například chronický střevní zápal. I to se všeobecně ví. Oslabení imunitního systému by ale u HIV infekce samozřejmě nebylo žádoucí, takže z tohoto pohledu to vypadá, že je lepší HIV pozitivnímu pacientovi konzumaci marihuany rozmluvit.

Nedávný výzkum na univerzitě v Louisianě v USA, prováděný na opicích druhu makaků, překvapivě ukázal, že užívání THC může u SIV pozitivních opic zpomalit průběh nemoci. SIV virus u opic odpovídá HIV viru u lidí. Kdyby šlo aplikovat výsledky této studie na lidi, znamenalo by to, že lidé s HIV by mohli využívat účinků marihuany nejenom kvůli jejím symptomatickým účinkům na nechutenství, nevolnost, bolesti a náladu, ale také proto, že může pozitivně ovlivnit průběh nemoci.

V konečném důsledku lze tuto otázku odpovědět jedině pomocí epidemiologického průzkumu.

Při tomto průzkumu se například zkoumá, jaké faktory ovlivňují u lidí průběh té

které nemoci. Abychom se dostali ke spolehlivým výsledkům, muselo by být v průběhu mnoha let pozorováno velké množství lidí, kteří by byli v určitých odstupech vyšetřováni a dotazováni na jejich životní návyky. Dnes to může vyznít podivně, ale trvalo desetiletí, než se s určitostí prokázalo, že kouření tabáku zvyšuje riziko vzniku a rozvoje rakoviny plic či jiných druhů rakoviny. Podobné je to i s jinými medicínskými poznatky z epidemiologických průzkumů, které jsou dnes považovány za fakt, obzvláště jsou-li účinky některých faktorů velice slabé. Ale ono je těžké dokázat vůbec nějaký vliv, protože životní prostředí je mnohem komplexnější, než jsou kontrolovatelné vlivy v rámci buněčných pokusů.

Ale zpátky ke studii s makaky. Zvířata ve věku od 4 do 6 let obdržela před nakažením SIV virem denně určité dávky THC (nejdřív 0,18 mg/kg, po dvou týdnech zvýšené na 0,32 mg na kg tělesné váhy). Před nakažením infekcí, zhruba měsíc po započetí dávkování THC, se u zvířat vyvinula tolerance vůči THC účinkům, takže se již zvířata chovala normálně. Poté bylo 8 zvířat infikováno virem SIV. Podávání THC pokračovalo v průběhu celé studie. Autoři pokusu si zaznamenali: „Proti našim očekáváním dlouhodobé užívání marihuany nijak signifikantně nezvýšilo účinky virové infekce ani nezhoršilo imunitní funkce.“ Právě naopak: začátkem druhého měsíce bylo zatížení virovou infekcí u zvířat, která

užívala THC, menší než u srovnatelné skupiny, která byla také infikována, ale nebylo jí podáváno THC. Ani v jedné skupině nedošlo během prvních 5 měsíců infekce ke smrtelným případům. Dvě ze zvířat bez THC ale zemřela krátce po uplynutí 5 měsíců a třetí zvíře dosáhlo konečného stádia nemoci po 7 měsících. U zvířat, jimž byla podávána marihuana, dosáhla první opice konečného stádia nemoci teprve po 11 měsících infekce. K rozdílům docházelo i ve vývoji tělesné váhy zvířat.

Především mezi 3. a 6. měsícem po infikování docházelo u zvířat bez THC k tendenčnímu úbytku váhy, na rozdíl od zvířat, jež THC užívala.

Za účelem probádání možnosti, že existuje přímá souvislost mezi užíváním THC, které by vedlo k eliminaci účinků virové infekce, a tedy k delšímu přežívání zvířat, provedli vědci buněčné experimenty. Byly zkoumány lidské T-lymfocyty nakažené virem SIV. Podávání THC vskutku vedlo k tomu, že virové zatížení v buňkách se po 3 a 6 dnech od infikování virem SIV značně snížilo.

Závěrem autoři píší, že „léčba pomocí delta-9-THC jednoznačně nevede k rychlejšímu průběhu nemoci, ale naopak přináší redukci klasických znaků nemoci SIV. Mechanismy, které tvoří základ pro prodlužování délky života nakažených zvířat léčených marihuanou, musí být ještě zkoumány. Avšak na základě našich výsledků a informací dostupných v literatuře se domníváme, že zachování tělesné hmoty, snížené rozmnožování virů a všeobecný imunosupresivní účinek marihuany mohl v rámci naší studie vést ke zlepšení průběhu nemoci SIV.“ DR. FRANJO GROTENHERMEN

9

Jiné drogy

Zákaz syntetických drog

V dubnu vchází v platnost nová úprava zákona, která omezuje či zakazuje dalších 30 látek s psychotropním účinkem. Jaké jsou okolnosti a důsledky takového rozhodnutí? Úvod Senát naší drahé vlasti schválil 6. dubna rozšíření seznamu zakázaných a omezených látek. Na tomto seznamu se nachází mnoho relativně hojně užívaných drog, jako například ketamin, butylon, mefedron, methylon, několik různých syntetických kanabinoidů nebo salvinorin A. Tyto látky byly až doposud na našem trhu legálně k dostání, a to za ceny podobné (v ceně za dávku) jako na ulici kupovaná marihuana.

Ekonomické pozadí Obchody s těmito látkami (tzv.

Amsterdam shopy) se u nás v posledním roce vyrojily jako následek zákazu těchto obchodů v Polsku, kde naopak povstaly v důsledku velice tvrdé drogové represe. Povětšinou se jedná buď o jednoduché rostlinné extrakty, nebo o chemické sloučeniny s nepříliš složitým výrobním postupem, které se snadno dají vyrábět v masovém měřítku, což se děje povětšinou v čínských továrnách, odkud se tyto látky do Evropy dovážejí.

10

Vzhledem k obrovskému zájmu všech národů o různé omamné látky se těmto obchodům i jednotlivým látkám jako takovým velice daří. Pro někoho paradoxně (pro zasvěcenější však pochopitelně) se jim nejlépe daří právě v zemích s nejtvrdšími restriktivními opatřeními.

Sociální důsledky Důsledky zákazu budou obdobné jako vždy v historii. Sníží se kvalita a čistota, takže uživatelé budou silněji vystaveni riziku nežádoucích komplikací a předávkování, zatímco výrobcům se zvýší zisky a policie dostane tučnější dotace na boj s drogami. Ve výsledku tak tratí pouze běžný konzument. Výrobce ani distributory to nijak neomezí, pouze tyto látky přestanou prodávat seriózní obchodníci a nabídka přejde do rukou podsvětí. Celkový počet uživatelů se sníží, ale zvýší se počet těch rizikových.

Nezanedbatelný je také fakt, že tyto drogy byly již „vyzkoušené“. Na internetu o nich kolovalo mnoho informací, včetně bezpečného dávkování, informací

o nežádoucích účincích a bezpečných a spolehlivých zdrojích. To již nyní nebude platit, protože kvalita těchto právě zakázaných drog bude nejednotná, navíc se vyrojí další látky s podobným psychickým a fyziologickým účinkem, které ovšem mohou způsobovat dosud neznámé nežádoucí komplikace.

Výborný příklad zde tvoří dva známé alkoholy – ethanol a methanol. Zatímco první v rozumných dávkách není přímo nebezpečný a nebezpečným se stává až při neumírněné konzumaci, druhý má zpočátku naprosto stejné účinky, ale mezi jeho metabolity patří kyseliny, které velice rychle a účinně zabíjí. Takové napodobeniny se shodnými prvotními účinky, ale fatálními důsledky, mají vysokou šanci se objevit právě nyní, když se hromadně zakáže množství jejich předchůdců.

Ekonomické důsledky Toto je typická situace pro aplikaci nejzákladnějších ekonomických tezí.

Protože kriminalizace okamžitě zvýší cenu, poptávka mírně poklesne, ale

Jiné drogy

tak typické pro LSD nebo lysohlávky. K šalvěji mám poněkud osobní vztah, proto mne její zařazení na seznam obzvláště mrzí. Sice jsem zvládl pouze asi 5 aplikací, přesto mi dala mnoho neocenitelných zkušeností a stejně tak všem lidem, které znám a vyzkoušeli ji.

Závěr

tento pokles nebude okamžitý, takže zůstane velké nevyplněné místo na trhu, což vyústí v nárůst zájmu potenciálních nových distributorů. Mezi uživateli povede kriminalizace k radikalizaci, tedy část odejde, ale zbylí začnou užívat větší dávky, navíc rizikovějším způsobem. Toto tu bylo již mnohokrát a těžko předpokládat, že nyní bude průběh odlišný. Vzpomeňme na klasický případ prohibice alkoholu v USA, kdy raketově vylétla nejen rizikovost užívání (jak díky menší kontrole pití, tak i kvůli nebezpečnému methanolu), ale i samotný objem prodávaného alkoholu.

Ten se za pár měsíců téměř zdvojnásobil a v kontextu přesunu obchodu s ním do podsvětí se rozbujel organizovaný zločin, se kterým se například Chicago vypořádává dodnes. S tím souvisí i předvídatelný skokový nárůst výdajů na represivní složky našeho policejního aparátu, který našemu ekonomicky nepříliš výkonnému státu také nijak zvlášť nepomůže.

Smysluplnost podobných opatření Takovýto druh opatření (jako i represe obecně) se naprosto míjí účinkem a tento fakt je znám již více než sto let díky velikánům světové ekonomické vědy. Zde se navíc přidává fakt, že represe nejenže zvýší marže výrobců a obchodníků a zhorší situaci běžného uživatele, ale zároveň povede i k produkci nových látek.

Téměř všechny nově zakázané substance jsou chemickými deriváty již dříve zakázaných sloučenin, a proto je velice snadné přijít s novými látkami, které

budou mít podobné účinky. Za pár let tak zde budeme mít nejen více problémů a větší zisky podsvětí, ale i desítky nových, dosud legálních substancí. Pak se nejspíš zákon opět rozšíří – a tak se to bude opakovat dále a dále, dokud se tento řetěz někde nepřeruší.

Podobně jako jiná represivní opatření v oblasti omamných látek se i toto naprosto mine účinkem. A zatímco se naši volení zástupci budou spokojeně plácat po ramenou, jak nás všechny zachránili, podsvětí bude mít další zdroj příjmů a obyčejný člověk (zejména mladý) bude mít jen problémy navíc.

Jediný víceméně pozitivní dopad bude snížení absolutního objemu prodeje těchto látek.

Berrea

Chudinka šalvěj V novém seznamu všech těch různých zlých drog se docela ztratila i jedna posvátná rostlinka. Jedná se o šalvěj divotvornou, respektive její hlavní účinnou složku salvinorin A. Šalvěj má natolik specifické účinky, že řadit ji mezi ostatní „drogy“ je přinejmenším nesprávné zhodnocení situace. Tato posvátná rostlina neoplývá takovým typem účinků, které by z ní dělaly nebezpečnou drogu.

Ve skutečnosti jsou její účinky až příliš silné na to, aby ji někdo mohl užívat dlouhodoběji, a zároveň po jejím užití dochází k totálnímu fyzickému útlumu, takže člověk nemůže ublížit sobě ani ostatním. Je to pravděpodobně nejsilnější přírodní halucinogen, který je ale zároveň fyziologicky naprosto neškodný a nevyskytují se u něj ani flashbacky (nechtěné stavy připomínající intoxikaci, které se vrací, i když droga sama již dávno odezněla),

11

Novinky

Tráva místo alkoholu Kdo Jako organizátoři této akce vystupují organizace SAFER (Safer Alternative For Enjoyable Recreation, Bezpečnější alternativa pro zábavnou rekreaci), SSDP (Students for Sensible Drug Policy, Studenti za rozumnou drogovou politiku) a NORML (National Organization for the Reform of Marijuana Laws, Národní organizace pro reformu marihuanových zákonů).

Všechny zaštiťující organizace se shodují v tom, že nejsmutnější je fakt, že ani studenti ve státech, ve kterých je lékařská marihuana legální, nemohou ani s případným doporučením lékaře konopí konzumovat a jsou tak vystaveni naprosto stejným postihům jako kdokoli jiný.

Jak Co Studenti více než 80 amerických univerzit zaslali vedení svých škol výzvu ke změně politiky vůči konopným drogám. Nelíbí se jim, že postihy za přistižení studentů při jejich užívání na pozemcích škol jsou naprosto neúměrné těm, které hrozí za přistižení s alkoholem nebo ve stavu pod jeho vlivem. Zatímco za požívání alkoholu nebo opilost jsou tresty spíše symbolické (varování nebo nepříliš významná důtka), za kouření marihuany nebo hašiše hrozí i okamžité vyloučení, přičemž podmínečné je standardem.

Mezi aktivisty převládá názor, že tvrdé postihy za užívání konopných drog spíše zvyšují objem i četnost popíjení alkoholických nápojů. S tím se pojí sexuální delikty, násilí, výtržnosti

12

i ohrožení života pijáků. V poslední době se také rozšířilo takzvané „binge drinking“, což znamená cílené zpití se pod obraz.

Klasickými rekvizitami jsou láhev pálenky a ignorování jícnové záklopky. Člověk vypije láhev (i více) tvrdého alkoholu na ex nebo ve velice krátkém časovém období (v řádu minut), takže se téměř okamžitě propadne do silné opilosti až deliria. Z tohoto důvodu jsou každý rok hospitalizovány stovky studentů.

Studenti tvrdí, že chtějí bezpečnější alternativu k alkoholu, a ač se to mnohým může zdát jako absurdní, myslí to vážně. Tráva totiž na rozdíl od alkoholu nevyvolává násilnické epizody. Je možné se předávkovat, avšak nelze se předávkovat smrtelně, navíc případný návyk má mnohem menší dopad na psychickou i fyzickou stránku jednotlivce než závislost na alkoholu.

Studentské spolky zaslaly svým mateřským institucím otevřené dopisy, ve kterých žádají o úpravu inkriminovaných nařízení tak, aby postihy za konopné drogy odpovídaly postihům za alkohol.

Zároveň plánují sérii protestních akcí, kde ponesou transparenty s texty, jako je například tento: „Tohle NENÍ vtip… Nechte nás zvolit si BEZPEČNĚJŠÍ možnost!“ Do této chvíle se bohužel k těmto výzvám žádná z univerzit pozitivně nevyjádřila, a tak nezbývá než studentům držet palce, aby nakonec alespoň někde uspěli.

BERREA

M

DIESEL

EDI JANE

13

MEDI JANE

MEDI JANE

MEDI JANE

Pozice: PŘEKLADATEL NĚMECKÝCH ČLÁNKŮ

Pozice:REDAKTOR KONOPTIKAM/MEDIJANE

Popis práce:

Popis práce:

•

•

Psaní článků na aktuální témata

Nabízíme:

•

Dodávání námětů na obsah a iniciativní přístup vítán

•

Seberealizaci v zajímavém oboru

Nabízíme:

•

Zajímavý přivýdělek s příplatky za dodržování termínů

•

Seberealizaci v zajímavém oboru

•

Nevšední příspěvek do profesního CV

•

Zajímavý přivýdělek s příplatky za dodržování termínů

Požadujeme:

•

Nevšední příspěvek do profesního CV

•

Odpovídající kvalitu překladu pravopisu a stylistiky

Požadujeme:

•

Přehled v oboru

•

Odpovídající kvalitu českého pravopisu a stylistiky

•

Zkušenosti s prací s textem výhodou

•

Přehled v oboru

•

Znalost anglického nebo jiného světového jazyka a zkušenosti s novinářskou prací výhodou.

Překlady německých článků spřáteleného periodika

Kontakt: Email s informacemi o sobě posílejte na petr@konoptikum.cz

Kontakt: Email s informacemi o sobě posílejte na petr@konoptikum.cz

14

MEDI JANE

MEDI JANE

MEDI JANE

Hledáte práci ?

Hledáte práci ?

MEDI JANE

15

Novinky

Bleskovky Cannabis a vysokoškoláci: Američtí studenti žádají místo alkoholu marihuanu Špatná zpráva pro lobby producentů alkoholu: více jak 80 vysokých škol napříč Amerikou, mezi jejichž zástupci jsou budoucí právníci i lékaři, žádá své akademické činitele, aby mohli studenti místo alkoholu užívat marihuanu. Činí tak při příležitosti Národního měsíce boje za zodpovědný přístup k alkoholu. Podle jejich názoru jsou vysoké pokuty za držení marihuany vlastně jen formou nátlaku pro zvýšení konzumace jiné drogy, kterou je v USA legální alkohol. Ve svých letácích používají hesla jako například „Přestaňte nás nutit pít!” nebo „Toto není vtip. Nechte nás zvolit si bezpečnější způsob!”

Studenti poukazují na fakt, že násilí a další negativní projevy konzumace alkoholu nelze ani v nejmenším srovnávat s chováním člověka pod vlivem marihuany. Proto žádají možnost vybrat si, jakým způsobem oslaví své dílčí úspěchy během studia.

Zdroj: http://pr.cannazine.co.uk

Cannabis, křesťanství a cannabisový Antikrist, kterým je prohibice V časopise High Times, zabývajícím se problematikou konopí, vyšel před nedávnem článek Chrise Benneta, který na základě několika citátů z Bible dokládá, že Ježíš užíval marihuanu. Autor jde ve svém článku ještě dál a tvrdí, že Ježíš a jeho apoštolové díky marihuaně dopomohli mnoha nemocným k zázračnému uzdravení. Podle Benneta aplikovali první křesťané konopí v podobě masti, kterou vtírali nemocným do kůže a tím jim pomáhali léčit kožní a oční onemocnění.

Tento olej (resp. mast) obsahoval přísadu zvanou „kaneh-bosem”, což nebylo nic jiného než marihuanový extrakt získaný jednoduchou cestou přímo z rostlin konopí. Bennetovy závěry ohledně užívání konopí pro léčebné účely ve starověkých židovských oblastech potvrdili i další vědci, například profesor klasické mytologie na Bostonské univerzitě Carl Ruck.

Chris Bennet na základě uvedených faktů

16

dochází k tvrzení, že jestliže Ježíš i jeho následovníci konopí používali, tak jakékoli zakazování této látky není ničím jiným než aktem Antikrista.

Zdroj:http://pr.cannazine.co.uk

Rok 2011: Další rok špatných zpráv ohledně konopí?

Pokud v novinách narazíte na článek s tématem konopí, zřídkakdy se jedná o pozitivní zprávu. Tato skutečnost je dědictvím desítek let prohibice marihuany, která je v celé Evropě rozšířena dodnes. Na základě faktů víme, že marihuana pomáhá léčit mnoho chorob a že pomáhá potlačovat nežádoucí účinky jiných léčiv. Existují stovky vědecky ověřených svědectví lékařů i pacientů tvrdících, že užívání marihuany dokáže zachránit lidský život nebo alespoň výrazně prodloužit jeho délku. Proč se však o tom nedočteme na stránkách našich novin a časopisů? Zatímco v USA se situace kolem konopí během posledních pár let dramaticky změnila a mnoho států legalizovalo lékařskou marihuanu či dekriminalizovalo přechovávání menšího množství marihuany, situace v Evropě, zdá se, nabírá zcela opačný směr.

Co s tím však může udělat jedinec?

Možností je mnoho, fantazii se meze nekladou. Můžeme psát články jako je tento, účastnit se internetových diskuzí, blogovat na toto téma. Jednoduše jde o to, nebát se promluvit o své zkušenosti s marihuanou, vyjádřit svůj názor, přihlásit se k lidem, kteří poukazují na nesmyslnost kriminalizace marihuany.

Buďme proto v roce 2011 kreativní a dodejme světu co nejvíce pozitivních zpráv o marihuaně.

Zdroj: http://pr.cannazine.co.uk

Jamajka přezkoumává 10 let starou dekriminalizaci marihuany V dnešních dnech nejvyšší státní úředníci Jamajky zkoumají závěry komise, která před 10 lety doporučila dekriminalizaci přechovávání menšího množství marihuany. Není jasné, z jakého důvodu

vláda sáhla k tomuto kroku právě nyní.

Nicméně zpráva zmíněné komise výslovně hovoří o „kulturní zakořeněnosti” marihuany na Jamajce a uvádí, že mírné užívání marihuany nemá žádné negativní dopady na zdraví člověka. Každopádně jakákoli změna v drogové legislativě musí na Jamajce projít schvalovacím procesem v parlamentu.

Zdroj: http://www.ganja.com

Muž předstírající postižení zadržen za pašování marihuany v invalidním vozíku Devatenáctiletý mladík předstírající tělesné postižení byl zadržen s 5 librami marihuany (přes 2 kg) nacpané pod sedadlem jeho invalidního vozíku na státní hranici v San Ysidro poblíž San Diega v Kalifornii. Podezřelý údajně jevil velké známky nervozity, zejména v momentě, kdy se k němu přiblížil policejní pes. Pes upozornil dozorující policisty, kteří následně nalezli pod sedákem vozíku balík marihuany zabalený do tří igelitových pytlů.

Mluvčí amerického úřadu pro imigraci a celní správu oznámil, že podezřelý ve skutečnosti žádný vozík nepotřeboval – sloužil mu pouze jako úkryt marihuany před zaměstnanci celní správy.

Zdroj: http://www.ganja.com

Falešná trubicová bomba obsahovala místo trhaviny marihuanu V Kalifornii zadrželi minulý měsíc policisté velice zvláštní balíček. Šlo o maketu trubicové bomby, která však, k úžasu přivolaných specialistů, neobsahovala žádnou trhavinu, nýbrž marihuanu. Velitel zásahu lakonicky poznamenal, že obsah bomby je v tomto případě velice neobvyklý. Celá záležitost na dvě hodiny zablokovala dopravu v centru města.

Policisté byli přivoláni na základě hlášení jednoho z místních občanů, který si podezřelého předmětu uprostřed ulice všimnul.

Zdroj: http://www.ganja.com Mikuláš Horský

Hobby

Pěstování konopných bonsaí za okrasným účelem

P

ěstování bonsaí se stalo zajímavým fenoménem také u nás. Jako symbolické opatrování vzácné rostlinky v miniatrurní, a přesto obrovsky dekorativní podobě živě zeleného stromku, vznikla podivuhodná metoda pěstování takovýchto stromečků z rostlinek konopí, jakožto pokojových či balkónových letniček. V aranžování se pro estetické vlastnosti konopí využívá živých rostlin nebo umělých napodobenin.

Ani na pěstování konopí pro tento účel však zákon nepamatuje, přestože skutečný fyzický prvek držení omamné a psychotropní látky je v konečné podstatě “menší než malý”. Ale radost z živé zeleně v bytě je “větší než velká”!

Podle zkušeností jednoho pěstitele, který se konopnými bonsaiemi zabývá pět let, se tvarují mladé rostlinky ovíjením a zamotáváním, někdy je lze i různě sukovat. Téměř výhradně se využívá neznačkových semínek, ale ve skutečnosti záleží na každém pěstiteli, chce-li vnímat citrusovou nebo nějakou jinou vůni. Jde o to, získat co nejvíce mladých kytiček a jejich mlaďounké stonky se pak omotávají kolem sebe podle přísloví “Proutek se má ohýbat dokud je mladý!”, poněvadž později zdřevnatí. Lze takto zamotávat i více než 7 až 8 rostlinek, záleží na velikosti misky a na prostředí a podmínkách vůbec (a také důvodu pěstování).

Pokud je pokoj tmavý, listy se netrhají, neboť porost v interiéru má minimum přirozeného světla, tudíž není tak bohatý a každý list je potřebný. Dobré je nechat je přirozěně uvadnout. Jednak se tak zabraňuje rozrůstání ztráty listů a také se dosáhne příjemného přirozeného efektu životního cyklu či vizuálního dojmu podzimu přibývajícího v barvách na stromečku.

Tam, kde je sluníčka dost, se může postupovat podle tradičních metod pro pěstování bonsaí (např. zastříhávání mladých výhonků, selekce listů apod.).

Optimální je vždy zálivku a pěstování přizpůsobit samotné rostlině a neustále ji vnímat a pozorovat. Samozřejmě potřeba hnojení a postřiků závisí na přístupu ale i očekávání každého individua.

18

Výhodou je, že se nemusí čekat, až rostlinky projeví své pohlaví, poněvadž rostou každá jak potřebují, a když se začne objevovat samec, může být jednoduše a okamžitě odstraněný odstřižením a ostatní rostlinky rostou klidně dál.

Tato metoda pěstování či spíš miniaturizace vznikla samozřejmě především z nedostatku kvalitního prostředí, ale osvědčuje se jako perfektní šířitel radosti a života. Konopí tak opravdu nejen provoní, ale i zkrášlí byt, eventuálně jeho jinou část, např. balkón.

Dokonale zapadne mezi ostatní bytovou floru tak, že ani návštěva znalců na první pohled neodhalí, že se na krásné svěží zelenosti vašeho bytu podílí mimo jiné rostliny, jejichž držení může být i trestným činem... Jednou z velmi praktických vlastností konopí je pak pohlcování pachu tabákového kouře.

(Poznámka redakce: Doporučujeme použít technické konopí, vyhnete se tak problému se zákonem a výnosy by byly i tak velmi nízké.) ČESTMÍR UHLÍK

Bonsai (japonsky též bonsaj, v Číně punsaj nebo penjing) je staré umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách. Tato tradice je stará více jak 2000 let a pochází z Číny z období vlády dynastie Han. Odtud se toto umění rozšířilo v nových podobách do Japonska, Korei a Vietnamu. Slovo bonsai znamená doslova strom v misce, kde bon znamená miska a sai strom (též sázet).

Delší a přesnější definice říká, že bonsai je miniaturní strom pěstovaný v misce, který je bonsaiovými technikami tvarován tak, aby navozoval iluzi prastarého stromu, tvarovány jsou stromy s původní genetikou, nepoužívají se zakrslé odrůdy.

19

Hobby

Lov

na divokou ganju

na lovu nepálského divokého konopí Ve městě Pokhara v turistické čtvrti: „Můžu vám nějak pomoct?“ zamíří ke mně nepříliš důvěryhodný týpek. „Ne.“ I když… Ten by vlastně mohl mít ponětí… „Hej, počkejte, vždycky jsem chtěl vidět divokou ganju.“

A

tak se přihodilo, že v pět ráno se sbaleným ruksakem skáču přes plot našeho hotelu a vydávám se se svým novým kamarádem na plantáže.

Místo aby mě kolega cestou upozorňoval na krásy přírody jako jiní průvodci, ukazuje mi pyšně jizvy, které získal v četných pouličních bitkách, a vypráví, že zatím seděl v base třiašedesátkrát. Ale vždycky jenom za drogy nebo za rvačky.

Fakt uklidňující.

Pochodujeme rázným krokem podél přítoku jezera Fewa a brzy se vedle nás otevře ohromující výhled. Slunce se prodere mraky a ozáří nejvyšší hory světa, které vypadají, jako by byly na dosah. O několik hodin později, když už silnice dávno přešla ve štěrkovou cestu a štěrková cesta ve vodní koryto plné kamenů, po nichž musíme skákat z jednoho na druhý, dorazíme do vesnice v údolí.

Můj průvodce mi o ní vypráví. Hnízdo maoistů, poloprofesionální guerillové armády, která ještě nedávno vedla válku s nepálskou vládou. Když unesou někoho v Pokhaře, stoprocentně ho ukrývají tady. Nepál má za sebou politicky tvrdé časy. Nejprve princ Dípéndra vyvraždil královskou rodinu, pak začali řádit maoističtí rebelové. Válečný stav, zákaz vycházení atd. atd. Není divu, že Nepálci vykládají jméno své země jako zkratku

20

slov NEver Peace And Love.

Vyrážíme strmě vzhůru. Stačí jen několik minut, a už je mi z té námahy doslova na blití, zatímco můj průvodce poskakuje jako kamzík bez jakýchkoliv známek únavy.

Nepál, střecha světa. Stojíme tváří v tvář nejvyšším místům země. Támhleto nahoře, to je skoro běžná výška letu linkového tryskáče. Z vrcholků se zvedají rozcuchané sněhové víry a prozrazují, jak kruté to tam nahoře je, i když to odsud vypadá tak jasně a vznešeně. Kolem nás je však džungle. V lehkém vánku šelestí banánové háje, kterým se daří dokonce i tady nahoře. Z temných hlubin lemujících naši cestu se ozývá cvrlikání, švitoření a vřískot. Neustále musíme přeskakovat přes potoky. Stále hlouběji do džungle, stále výše do hor.

Trvá to celé hodiny, a najednou stojíme na horském hřebenu. Můj průvodce pohlédne dolů na druhou stranu a strne.

Před námi leží pole plné pahýlů, tlustých jako palec. Tak to bývala ganja. Zoufale hledá nejbližší chýši a ptá se, co se stalo.

Odpověď zní: „Maoist Cut.“ A dotázaný nepálsky vysvětluje, že maoisté si teď, když mají podíl na moci, rádi hrají na bezúhonné strážce pořádku. Od té doby, co získali podíl v nepálské vládě, jsou jako utržení ze řetězu, snaží se všude uplatnit svůj vliv a vnutit lidem svou představu o dobrém životě. Mají pocit, že zachraňují národ. Mimo jiné i velmi pochybným bojem proti droze, která je zde už po tisíciletí součástí kulturních tradic. Ale chce být národ vůbec zachraňován?

Ganju tu kouří i starci, aby zmírnili své nesčetné neduhy, a dokonce i krávy při průjmu dostávají speciální ganjové placky.

To je maoistům upřímně jedno. Kdykoliv narazí na kytky, zlikvidují je a odvezou, často v náklaďácích, na nejbližší policejní stanici, aby policisty upozornili na to, že něco zanedbali. Policii samotnou to příliš nezajímá. Ganja je v Nepálu nelegální vlastně spíš kvůli cizincům, protože právě oni ji konzumují v nerozumné míře, na rozdíl od Nepálců z hor. Hippies z Freak Street v Káthmandú jsou toho nejlepším důkazem. Teprve jejich excesy vedly k tomu, že ganja byla zakázána (tehdy ještě královským výnosem). Zákaz konopí však nebyl nikdy skutečně prosazován, až na turistické oblasti. Lidé na venkově pěstují ganju dál zrovna tak, jako pěstují květák a rýži. Beze studu, přímo před domem.

Aspoň to tak dělali donedávna.

Teď už je to jinak. Jdeme pořád dál přes sedmero hor a sedmero řek a každý, koho potkáme, vypravuje, že kytky v jeho kraji buď vymlátili maoisté, nebo je lidé sklidili co nejdříve, aby je ušetřili jejich útoku. Ze strachu tu berou srp do rukou co nejdřív.

Maoisté tady nahoře u pěstitelů a kuřáků nejsou zrovna oblíbení. Přesto k nim přechází stále více mladých lidí, aby se s jejich podporou dostali na vlivné místo.

Zlé časy pro naši oblíbenou květinu.

A tak jdeme zase o dům dál. Všude nám nabízejí, že nám ukážou ganju, ale vždycky je to jenom seník plný schnoucích kytek. Široko daleko ani jedna rostlina. Dokud nenarazíme na Manua. Manu je mladík, který nás se šibalským úsměvem táhne za sebou. Jedna rostlina ještě stojí. Poslední galská vesnice.

Ucítíme ji dlouho předtím, než ji spatříme. Voní jako mango, s lehounkým nádechem pomeranče.

Projdeme poslední zatáčkou a stojíme u

Hobby

nádherného keře. Rozkládá se doširoka na pozadí nejvyšších hor světa, které jsou dnes poprvé dokonale viditelné. Naštěstí je Manu jediný, kdo o téhle kytce ví, a nekouří (tedy v podstatě), jinak by keř zřejmě taky už dávno padl za oběť noži kukri. Obrovský exemplář, vyšší než já, s nádhernou korunou. Přitáhnu k sobě jednu větvičku a už jsem ztracený. Celá je obalena krystaly, jak to někdy, velmi vzácně, bývá u holandské trávy. Dokonce i ty nejhorší listy jsou potaženy vrstvou moučkového cukru. A kurevsky to voní.

Jako tráva, ale navíc se zcela zřetelným tónem manga. Z keře už nedokážu vystrčit nos a ti dva se mi chechtají.

Na nejspodnějších větvičkách je tráva už úplně suchá. Utrhneme trs, rozdrobíme ho a ubalíme. Tady je to jak v okýnku drive-in u McDonalda! Kouří se to i takhle samotné úžasně lehce, ale už po prvních potáhnutích nás to přinutí zavřít oči. „Húúú,“ říkáme střídavě všichni tři. To je jediné, co nás napadá. Húúú. Vzhledem k tomu, že evidentně nikomu nic nebereme, pustíme se do vybírání těch nejlepších větviček. Zábavná hra. Všichni tři pobíháme kolem kytky a čmucháme a okukujeme a srovnáváme a ukazujeme si navzájem nejkrásnější a nejhorší větvičky, srovnáváme palice na hlavních výhoncích s palicemi na vedlejších výhoncích, odborně diskutujeme o tom, jaké stadium kvetení (dole je keř už úplně odkvetlý, horní poupata jsou ještě dočista zelená) je ideální pro sklizeň a kde zasadit řízky.

Nakonec toho máme slušnou hromadu a kytka vypadá pořád tak, jako kdybychom tu nikdy nebyli.

Manuova matka taky pěstuje, a tak mi o tom Manu může něco povykládat. Říká,

že tady nahoře jsou v podstatě dva druhy, a ten lepší máme právě před sebou. A z každého lze vyrobit dva různé druhy hašiše. Černý a lepkavý charras vznikne, když mnete kytku mezi dlaněmi (ještě živou a v zemi). To se může během sezóny několikrát zopakovat. Na výrobu charrasu údajně existuje i stroj, ale jak funguje, to mi nedovedl vysvětlit. A pak je ještě pollum, který tu dělají tak, že kytky jednoduše vyklepou nad pruhy plátna a spadaný pyl lisují.

A jde se dál, znovu vyrážíme na cestu.

Manu jde s pytlíkem 20 metrů přede mnou a mně se celou dobu zdá, jako kdybych pořád ještě stál uprostřed keře, tak intenzivně to voní, dokonce i přes dvě vrstvy igelitu. Mango, hmmmm! A tak si připadám jako ten osel, kterému před tlamu pověsili řepu, aby běžel rychleji.

Protože oba moji průvodci už zase nasadili šílené tempo. Národ kamzíků.

A vtom si začne jeden z mých průvodců notovat písničku od Boba Marleye a ten druhý se hned přidá. A jak se tak mezi huliči přiházívá, znám ten text i já. A tak ve třech hulákáme „get up, stand up – stand up for your right!“, což je navíc vzhledem k situaci, v níž se nachází naše oblíbená

květinka, velmi příhodné vyjádření. Ale že bychom si tím nějak ulehčili pochod, to zas ne.

Ale hej, zastavit stát, jsme teď přece natuněný, co takhle domů doletět? To, co zní jako vtípek o našem poněkud povzneseném stavu po čistým brku, je ve skutečnosti geniální nápad. Nedaleko odsud se koná otevřené mistrovství Nepálu v paraglidingu a za pár dolarů opravdu sedím s nacpaným špekem v tandemovém kluzáku. „RUN!!!“ řve chlap za mnou, vytáhne kluzák a já běžím k propasti, je mi jasné, že umřu, poslední krok do vzduchu a... ...kluzák mě nese. Ty krávo. To je jako lítání. Vlastně ne, ono to JE lítání. Jsem fakt trochu mimo. Hustá travka, tyjo. Mávám s brčkem v ruce oběma kamarádům, kteří zůstali na kopci, a nechávám se unášet termickými proudy stále výš a výš.

Orlové krouží vedle nás, nad námi a pod námi. Ze světa pod mýma nohama už je jen miniatura. A já si tu jen tak sedím ve vzduchu. Zvláštní pocit. Ale nakonec tak trochu nuda. Ptám se pilota, zdalipak neumí i nějaké jiné kousky, a evidentně v něm vzbudím ctižádost, protože náš let v dalších minutách spíš připomíná jízdu na horské dráze. Otáčíme se kolem vlastní osy, kličkujeme vzduchem, nakláníme se prudce na bok, zničehonic visíme vodorovně nad jezerem, které se pod námi třpytí do nedohledna. A pak vysunout nohy – přistání, běžet, běžet, běžet, a kluzák za námi padá na zem. Tak to byla jízda.

Ještě chvilku stojím a dívám se, jak se do toho jeden profesionální paraglider za druhým při svých neobyčejných kaskadérských kouscích zamotává a nakonec žuchne do jezera jako kámen. Šťasten, že jsem zůstal suchý, vyrazím zpátky do hotelu a začnu sušit svou kořist.

Když se mě šéfka hotelu později ptá, jestli v pokoji používám parfém, neubráním se úsměvu.

21

Zdraví

Minimalizace rizik

spojených s užíváním tabáku

Podle Center pro prevenci a kontrolu nemocí i po čtyřiceti letech historicky nejintenzivnější veřejnozdravotní kampaně stále kouří přibližně 45 milionů Američanů. Na nemoci související s kouřením, včetně rakoviny plic a dalších typů rakoviny a kardiovaskulárních či plicních chorob, každoročně umírá přibližně 438 tisíc kuřáků.

M

noho kuřáků není schopno – nebo aspoň ochotno – přestat kouřit metodou naprosté abstinence od nikotinu a tabáku, a tak kouří dále i přes velmi reálná a zjevná rizika negativních zdravotních následků.

Konvenční programy a strategie pro odvykání kouření kuřákům obvykle nabízejí dvě nepříjemné alternativy: přestaň, nebo umřeš.

Třetí přístup k odvykání kouření, v jehož rámci se využívají alternativní zdroje nikotinu včetně moderních bezdýmých tabákových výrobků, vychází z principu minimalizace rizik (harm reduction) užívání tabáku. Vědecký i medicínský základ pro minimalizaci rizik užívání tabáku pomocí tabákových bezdýmých výrobků vychází z rozsáhlého souboru výzkumů, které se většinou prováděly v průběhu posledního desetiletí.

V tomto článku najdete popis tradičních a moderních bezdýmých tabákových výrobků a informace o prevalenci jejich užívání ve Spojených státech amerických a ve Švédsku. Analyzuje epidemiologické důkazy ohledně nízkých zdravotních rizik spojených s užíváním bezdýmých tabákových výrobků, a to jak v absolutních hodnotách, tak ve srovnání s mnohem

22

vyššími riziky, spojenými s kouřením.

Dále nabízí výzkumem ověřené informace o tom, že švédským mužům slouží bezdýmý tabák jako účinná náhražka cigaret, což následně vede k tomu, že jejich úmrtnost v souvislosti s kouřením patří ve vyspělém světě k nejnižším. Zpráva dokumentuje i skutečnost, že i zdánlivě renomované zdroje, včetně vládních agentur a velkých zdravotnických organizací, rozsáhle dezinformují o bezdýmých výrobcích.

Podle Americké rady pro vědu a zdraví je silná podpora minimalizace rizik užívání tabáku plně v souladu s její misí, spočívající v propagaci využívání výzkumem podložených poznatků v oblasti regulace i veřejné politiky a pomoci spotřebitelům rozlišovat mezi nepodloženými tvrzeními o zdravotní prospěšnosti či neprospěšnosti a skutečnými zdravotními hrozbami. Tato zpráva dokumentuje i skutečnost, že minimalizace rizik užívání tabáku staví na pevném vědeckém i medicínském základě a ukazuje, že má velký potenciál jako veřejnozdravotní strategie, která může pomoci milionům kuřáků.

Kouření cigaret jako status quo Prevalence Spojené státy americké se na první pohled zdají být typickým příkladem pozvolného, avšak podstatného snižování míry kouření cigaret ve vyspělém světě.

Na základě zpráv zásadního významu, které publikovala Královská lékařská kolej v Londýně v roce 1962 a americká obdoba ministra zdravotnictví (U.S. Surgeon General) v roce 1964 se prevalence kouření ve Spojených státech snižuje nejméně od poloviny šedesátých let. V roce 1965 kouřilo 52 % mužů, v roce 2004 již jen 23 %. Prevalence mezi ženami se snížila z 34 % v roce 1965 na 19% v roce 2004. V roce 1965 uvedlo nulovou osobní zkušenost s kouřením pouze 44 % amerických dospělých a 14 % uvedlo, že v minulosti kouřili. V roce 2004 se tento procentuální podíl zvýšil na 58 % a 21 %.

Snižující se prevalence (počet kuřáků) ale zastiňuje skutečnost, že vzhledem k růstu počtu obyvatel zůstává absolutní počet kuřáků ve Spojených státech po celou zmiňovanou dobu na relativně stejné úrovni – kolem 45 až 50 milionů.

Zdraví

Silně závislí nebo notoričtí kuřáci se brání konvenčním odvykacím strategiím, které kladou důraz na abstinenci od užívání tabáku a nikotinu. Podíl náruživých kuřáků v dnešní populaci kuřáků je vyšší než v minulosti. Čemu budou muset čelit, naznačuje studie COMMIT (Kontrolní studie komunitní intervence pro odvykání kouření, Community Intervention Trial for Smoking Cessation), kterou sponzoroval americký Národní institut pro rakovinu. Tento čtyřletý projekt byl sice pravděpodobně nejintenzivnější kontrolovanou studií zaměřenou na odvykání kouření, míru odvykání kouření mezi silnými kuřáky ale nijak neovlivnil.

Podle publikované zprávy byla intervence „zklamáním, které se ale nevymykalo zjištěním z většiny ostatních komunitních studií.“ O silných kuřácích zpráva říká, že jsou „odolnější vůči změnám. Aby je bylo možno oslovit, bude pravděpodobně nutno vytvořit nové klinické programy a provést změny ve veřejné politice.“

Zdravotní účinky Ve vyspělém světě zůstává kouření cigaret nejvýznamnější odstranitelnou příčinou úmrtí. Podle Centra pro prevenci a kontrolu nemocí má kouření ve Spojených státech každoročně na svědomí 438 tisíc úmrtí a tento počet se v posledních patnácti letech příliš nemění.

Kouření cigaret z velké části přispělo ke zvýšení počtu případů rakoviny v druhé polovině dvacátého století. Tento trend měl i významné sociálními důsledky, mezi něž patřila např. rozšířená pověra, že Spojené státy požírá „epidemie rakoviny“ způsobená znečištěním životního prostředí a průmyslovými chemikáliemi.

Skutečnost ale byla taková, že tato „epidemie“ byla téměř výlučně způsobena jednou jedinou chorobou, a to rakovinou plic, a že nastala díky jednomu jedinému faktoru spojeném s životním stylem, kouření cigaret. Retrospektivní analýzou statistik mortality se zjistilo, že po vyloučení rakoviny plic míra úmrtnosti spojená se všemi ostatními formami rakoviny dohromady od roku 1950 neustále klesá.

První zprávy se zmínkami o spojitosti mezi rakovinou plic a kouřením cigaret byly publikovány před více než padesáti lety. V roce 2006 ve Spojených státech amerických přibylo 175 tisíc nových případů rakoviny plic, přičemž naději

na přežití pěti let po diagnostikování má pouhých 15 % z nich. Podle odhadu Centra pro prevenci a kontrolu nemocí kouření každoročně způsobuje 142 tisíc úmrtí na rakovinu plic. Je rizikovým faktorem i pro další malignity, včetně rakovin ústní dutiny a hltanu, hrtanu, jícnu, žaludku, močového měchýře, ledvin, slinivky břišní, děložního čípku a leukémie.

Podle Centra pro prevenci a kontrolu nemocí kouření každoročně způsobuje 132 tisíc úmrtí na kardiovaskulární choroby včetně srdečních infarktů, mrtvic, ateriosklerózy a prasknutí srdeční výdutě (aneuryzmatu). Každý rok je také příčinou 103 tisíc úmrtí na plicní choroby, např. zápalu plic, chřipky, bronchitidy a chronické obstrukce dýchacích cest.

Mnoho Američanů sice ví, že kouření cigaret způsobuje rakovinu a kardiovaskulární a respirační choroby, většinou si ale neuvědomují, že zvyšuje i riziko neurologických poruch, reprodukčních komplikací, šedého zákalu a dalších očních chorob, předčasného stárnutí kůže, osteoporózy a dalších ortopedických a revmatologických chorob, psychiatrických poruch a chirurgických komplikací. Podle nedávno provedených studií má kouření spojitost i se vznikem cukrovky typu 2.

Stagnace Michael A. H. Russell před třiceti lety poznamenal: „Nelze pochybovat o tom, že nebýt nikotinu… tak by lidé měli o kouření přibližně stejný zájem jako o foukání bublinek z bublifuku nebo zapalování prskavek”. Nikotin splňuje všechna kritéria látky vyvolávající závislost, včetně psychoaktivních účinků, chování vyvolaného drogami, kompulzivního užívání, relapsu po abstinenci, fyzické závislosti a tolerance. Nikotin v mozku stimuluje specializované receptory, které vyvolávají jak euforické, tak sedativní účinky. Již léta je známo, že řada rysů závislosti na nikotinu je podobná závislosti na opioidech, alkoholu či kokainu. Stejně neuspokojivé jsou i vzorce relapsu – tedy návratu k užívání látky (návrat závislosti), které jsou velmi podobné jako u výše zmíněných látek.

Právě proto většina pokusů přestat kouřit končí neúspěchem, a to i přesto, že většina kuřáků o škodlivosti kouření pro zdraví ví, a proto by ráda přestala kouřit. Je jasné, že většina z nich by raději přestala kouřit samostatně bez cizí pomoci a 90 % „úspěšných nekuřáků“

kvůli omezené přístupnosti a ceně formálních odvykacích programů využívá svépomocných metod.

Formální odvykací programy již existují řadu desetiletí a za tu dobu se zvýšila jak jejich komplexnost, tak i sofistikovanost.

Míra relapsu ale stále zůstává na velmi vysoké úrovni. Podle Konsensuální konference o užívání tabáku, kterou v roce 2006 zorganizoval Národní institut pro zdraví (National Institute of Health) „chce přestat kouřit 70 procent [kuřáků] a 40 procent kuřáků se o to každý rok vážně pokusí. Každoročně se to ale podaří jen necelým pěti procentům z nich“. V tiskové zprávě ke konferenci se objevilo ohromující doznání, že „jsou k dispozici efektivní intervence pro odvykání kouření, které by mohly zdvojnásobit až ztrojnásobit míru úspěšnosti při odvykání kouření.“ Znamená to, že s maximálním využitím existujících odvykacích strategií by mohlo uspět necelých 15 %, tedy maximálně sedm milionů současných kuřáků. Jedna zásadní otázka ale nebyla v konsensuálním prohlášení zodpovězena: co lze udělat pro zbývajících čtyřicet milionů dospělých kuřáků? Ve zbytku této zprávy budeme analyzovat poznatky z výzkumů a vědecky podložené argumenty pro využití minimalizace rizik užívání tabáku jako alternativy pro tyto kuřáky.

Užívání bezdýmého tabáku Tabák jako rostlina pochází ze západní polokoule a bezdýmé formy tabáku (ve formě žvýkání listů nebo inhalování drti nosem) byly užívány ještě předtím, než na americký kontinent přijeli Evropané a začali tabák zkoumat. Podle historika Jana Rogozinského byl do začátku devatenáctého století nejběžnějším vyráběným tabákovým výrobkem tabák slisovaný do formy koláčů nebo cihel.

Tabáková cihla se snadno vyráběla, přepravovala i skladovala a bylo ji možno rozřezat na větší kousky na žvýkání, nastrouhat či nakrájet nadrobno na kouření nebo rozdrtit na prášek pro aplikaci nosem. Užívání bezdýmých forem bylo oblíbeno, protože dávku na jeden den bylo možno pohodlně nosit u sebe a užívat i v průmyslovém a zemědělském prostředí.

Bezdýmý tabák byl ve Spojených státech dominantní užívanou formou tabáku až do začátku dvacátého století.

Tradičně se více užíval v jižních státech a v

23

Zdraví

zemědělských oblastech Spojených států.

Popularita cigaret se začala zvyšovat až po pokrocích v pěstování, sušení a zpracování tabáku a vynálezu zápalek.

Dalším důvodem, který přispěl k poklesu míry užívání bezdýmých tabákových výrobků, byla skutečnost, že se na začátku dvacátého století mylně věřilo, že se vyplivnutými slinami přenáší tuberkulóza, což následně vedlo k zákazu plivátek i plivání na veřejnosti. Způsob přenosu tuberkulózy je znám již několik desetiletí, takže dnes víme, že vyplivováním slin se tuberkulóza nepřenáší.

tři tradiční typy bezdýmých tabákových výrobků: šňupací tabák (v práškové formě, powdered dry snuff), žvýkací tabák v listech (listy tabáku, loose leaf chewing tobacco) a tzv. moist snuff (práškový zvlhčený žvýkací tabák), a tak je důležité porozumět tomu, jaké jsou mezi nimi rozdíly z hlediska toho, jak se vyrábějí, jaké mají charakteristiky, jaké části populace je užívají a jaká představují zdravotní rizika (jedná se především o rakovinu úst). Šňupací

tabák

se

vyrábí

z

sladkém roztoku a zabalí do fóliových sáčků. Ve Spojených státech jej užívají především muži, obvykle v souvislosti s aktivitami pod širým nebem. Většinou se užívá ve větším množství, takže uživatelé mívají za tváří typickou kouli žvýkacího tabáku o velikosti golfového míčku a vyplivují velké množství slin. Žvýkací tabák ale ztrácí na popularitě a jeho spotřeba v minulém století klesala – jen za posledních patnáct let o přibližně 44 %.

Moist Snuff se vyrábí z tmavých odrůd

Typy bezdýmého tabáku Jak uvidíme v další části textu, bezdýmý tabák v současnosti užívá pouze malý podíl amerických uživatelů tabáku. Právě proto o bezdýmých tabákových výrobcích většina Američanů, a to včetně kuřáků, neví téměř nic, nebo – a to je ještě horší – jsou zcela mylně informováni dokonce i o základních charakteristikách těchto výrobků. Proto je důležité seznámit se s tím, o jaké produkty se jedná a jak se užívají.

Bezdýmé tabákové výrobky se nekouří, ale šňupou, vkládají za líc nebo pod spodní ret. Bezdýmý tabák se užívá v řadě států po celém světě, včetně států na Středním východě a indickém subkontinentu.

Bezdýmé tabákové výrobky užívané v těchto regionech jsou ale jiné než ty užívané v angloamerickém světě. Tak např. v Indii vyrábějí bezdýmé tabákové výrobky jednotliví farmáři a malé firmy, takže není možno příliš kontrolovat, jak se provádí fermentace a sušení, tedy procesy ovlivňující tvorbu potenciálních karcinogenů, tzv. tabákově specifických N-nitrosaminů (TSNA). V Indii se bezdýmý tabák často kombinuje s přísadami, které zvyšují jak jeho toxicitu, tak i psychotropní účinky, konkrétně s listem pepřovníku betelového (Piper betle), plátky nebo kousky arekového ořechu (Areca catechu) anebo práškovým vápnem na hnojení. Zdravotní účinky užívání bezdýmého tabáku v Indii lze těžko zhodnotit, protože indičtí uživatelé bezdýmého tabáku často i kouří.

Tato zpráva se zaměřuje na bezdýmé tabákové výrobky užívané v západním světě, především ve Spojených státech a Švédsku. Ani v těchto státech ale bezdýmé výrobky zdaleka netvoří homogenní kategorii. Ve Spojených státech se užívají

24

fermentovaného, kouřem sušeného tabáku, který se následně rozdrtí na prášek. Nazální aplikace šňupacího tabáku byla v Evropě velmi rozšířená v sedmnáctém a osmnáctém století, poté ale začala jeho obliba klesat. Výrobci v Německu a Spojeném království svým nemnohým zákazníkům nabízejí širokou paletu různě aromatizovaných tabáků. Ve Spojených státech se šňupacímu tabáku, prodávanému v malých krabičkách nebo dózičkách, říká „dental snuff“ nebo „Scotch snuff“. Od začátku devatenáctého století jej užívají především ženy v jižních částech Spojených států, a to tak, že si práškem potřou dáseň nebo jej vloží mezi dáseň a tvář. Užívání šňupacího tabáku je ale na ústupu a za posledních patnáct let jeho odbyt klesl o 67 %. Žvýkací tabák ve formě samostatných

tabákových listů se vyrábí ze vzduchem sušených listů tabáku vypěstovaného v Pennsylvánii a Wisconsinu. Listy se následně nařežou na kousky, ochutí ve

tabáku, které se suší vzduchem a nad ohněm a následně rozřežou nebo nadrtí nadrobno. Balí se do kulatých krabiček, ze kterých si uživatel vezme špetku snuffu, stlačí ji mezi palcem a ukazováčkem a vloží za ret. Snuffu se užívá objemově menší množství a při užívání se vytváří méně slin, přesto je ale vyplivování slin běžným jevem. Ve Spojených státech v současnosti představuje nejoblíbenější formu bezdýmého tabáku - za posledních patnáct let se jeho odbyt zvýšil o 66 %.

Kromě Spojených států má užívání moist snuffu dlouhou tradici i ve Skandinávii, zejména ve Švédsku, kde se užívá tzv. „snus“ (čti „snůs“, švédský generický název pro moist snuff), který je v podstatě jediným užívaným typem bezdýmého tabákového výrobku ve Švédsku.

Ve Švédsku se moist snuff vyrábí jinak než ve Spojených státech. Tradiční americký snuff se při výrobě fermentuje, což mu dodává charakteristickou příchuť. Kvůli fermentaci ale v minulosti bývaly naměřeny vysoké koncentrace nežádoucích vedlejších produktů, zejména nitrosaminů (TSNA) a nitritu, které vznikaly v důsledku působení bakterií. Ve Švédsku prochází moist snuff při výrobě tepelnou úpravou podobnou pasterizaci, která zaručuje téměř dokonalou sterilitu a velmi

Zdraví

nízký obsah nitrosaminů (TSNA). Díky vylepšování výrobních procesů za posledních pětadvacet let se ale obsah TSNA snížil jak ve švédském, tak i v americkém snuffu. Podstatný pokles obsahu TSNA v americkém i švédském snuffu dokumentuje i zpráva Švédské národní rady pro zdravotnictví a sociální péči. Autoři zprávy zkonstatovali, že „na základě dat z poslední doby lze usuzovat, že došlo ke zmenšení rozdílů [mezi udávanými úrovněmi TSNA v amerických a švédských bezdýmých tabákových výrobcích] a proto je nyní při hodnocení rizik sporné dělat ostrý rozdíl mezi užíváním amerického a švédského moist snuffu – tedy aspoň pokud jde o obsah TSNA.”

Zdravotní účinky Orální leukoplakie Tento hrozivě znějící termín se často používá při diskusích o užívání bezdýmých tabákových výrobků. Doslova znamená bílý povlak (plak) a používá se k popsání ploch sliznice dutiny ústní, které se ztlušťují následkem kouření nebo užívání bezdýmých tabákových výrobků.

Podle Světové zdravotnické organizace jsou velké rozdíly mezi leukoplakií vzniklou následkem užívání bezdýmých tabákových výrobků a leukoplakií vzniklou následkem kouření. Spočívají ve frekvenci výskytu, umístění v ústech a v tom, jak často tyto orální leukoplakie končí rakovinou dutiny ústní.

Tento stav se vyskytuje vzácně a dochází k němu u méně než jednoho procenta

obecné populace, především pak u dlouhodobých kuřáků ve věku 40 až 60 let. Leukoplakie v souvislosti s kouřením nejčastěji vznikají na spodní ploše jazyka a v oblasti krku, tedy na místech, kde vzniká 75 % případů rakoviny dutiny ústní v USA. S orální leukoplakií se lze setkat až u 60 % uživatelů bezdýmých tabákových výrobků během šesti měsíců až tří let od začátku užívání bezdýmého tabáku.

Dochází k ní především na místech, na kterých se užívají bezdýmé tabákové výrobky a velkou měrou jsou následkem místního podráždění. Frekvence výskytu závisí na tom, který typ bezdýmého tabákového výrobku je užíván. Ke vzniku orální leukoplakie vede častěji užívání moist snuffu, který je zásaditější než žvýkací tabák. Zároveň ale platí, že moist snuff v podobě nadávkovaných sáčků způsobuje méně případů leukoplakie než ve volné formě.

Existují výrazné rozdíly v tom, jak často leukoplakie vzniklé v souvislosti s kouřením a užíváním bezdýmých tabákových výrobků vykazují předrakovinné změny označované jako dysplasie. V případech leukoplakie v souvislosti s užíváním bezdýmých tabákových výrobků k dysplasii dochází velmi zřídka (maximálně ve 3 % případů). Dále platí, že i tehdy, když je dysplasie přítomna zároveň s leukoplakií vzniklou následkem užívání bezdýmých tabákových výrobků, bývá zpravidla odhalena dříve než u leukoplakií vzniklých následkem kouření, kde bývá zjišťována v přibližně 20 % případů.

Leukoplakie vzniklé následkem užívání

bezdýmých tabákových výrobků vedou ke vzniku rakoviny pouze zřídka. Např. v jedné prospektivní studii mezi 1550 uživateli trpícími leukoplakií sledovanými po dobu deseti let nebyl zjištěn ani jeden případ rakoviny a v další studii nebyl zjištěn ani jeden případ rakoviny dutiny ústní mezi pěti sty pravidelnými uživateli bezdýmých tabákových výrobků, kteří byli sledováni po dobu šesti let.

Ve Švédsku byl v retrospektivní studii dvou set tisíc uživatelů snuffu mužského pohlaví každoročně zjištěn pouze jeden případ rakoviny dutiny ústní, což znamená velmi nízkou frekvenci výskytu.

Pro srovnání uveďme, že v následné studii bylo zjištěno, že během sedmi let došlo k výskytu rakoviny u 17 % případů leukoplakií v souvislosti s kouřením.

Závěr je tedy takový, že u uživatelů bezdýmých tabákových výrobků se orální leukoplakie vyskytuje běžně, primárně ale bývá projevem podráždění a k rakovině dutiny ústní vede velmi ojediněle.

Rakovina dutiny ústní Užívání bezdýmých tabákových výrobků bývá spojováno s rakovinou dutiny ústní již řadu desetiletí. Mezi laiky i zdravotnickými profesionály panuje přesvědčení, že se jedná o významnou souvislost, jež se projevuje u všech typů bezdýmých tabákových výrobků.

Epidemiologické studie ale již od 50. let 20. století podávají přesvědčivé důkazy o tom, že většina bezdýmých tabákových výrobků výskyt rakoviny zvyšuje pouze minimálně.

Orální leukoplakie

25

26

EDI JANE M

AFRODITE

M

ARJANS

EDI JANE

27

Zdraví

Rakovina dutiny ústní Další typy rakoviny Jak jsme již uvedli, kouření cigaret je spojováno se zvýšenou mírou rizika výskytu několika druhů rakoviny na místech, která se nedostávají do kontaktu s cigaretovým kouřem. Pro srovnání uveďme, že četné epidemiologické studie neprokázaly kauzální vztahy mezi užíváním bezdýmého tabáku a rizikem vzniku rakoviny mimo ústní dutinu. V roce 2004 Waterbor a kol. analyzovali literaturu o epidemiologických výzkumech a shrnuli výzkumem podložené poznatky ohledně užívání bezdýmých tabákových výrobků a vznikem rakoviny na různých místech těla.

Kardiovaskulární choroby Riziku vzniku kardiovaskulárních chorob mezi uživateli bezdýmých tabákových výrobků se za posledních patnáct let věnovalo osm epidemiologických studií. Šest z nich došlo k závěrům, že u uživatelů bezdýmých tabákových výrobků není zvýšená míra rizika vzniku srdečního infarktu ani mrtvice. Zbývající dvě studie udávaly mírně pozitivní souvislosti – u uživatelů bezdýmého tabáku bylo zjištěno relativní riziko v hodnotách mezi 1,2 - 1,4, což jsou nižší hodnoty než u kuřáků. Asplund v

28

roce 2003 dokončil komplexní přehled o kardiovaskulárních účincích užívání bezdýmého tabáku. Konstatoval, že ve výrazném kontrastu s kuřáky nevykazují uživatelé bezdýmého tabáku ve srovnání s neuživateli tabáku žádné významné rozdíly v následujících indikátorech kardiovaskulárního zdraví: srdeční tep, krevní tlak, minutový srdeční objem a maximální pracovní kapacita, hladina hemoglobinu a hematokritu, leukocytů, antioxidačních vitamínů, fibrinogenu, součástí fibrinolytického systému, reaktivního proteinu C a produkce tromboxanu A. U uživatelů bezdýmého tabáku navíc nebyly zjištěny žádné významné vaskulární změny související s kouřením včetně ztlušťování stěn krevních cév a vzniku aterosklerotických plátů. Souhrnně lze konstatovat, že podle většiny lékařských a epidemiologických poznatků není u uživatelů bezdýmého tabáku prokázána zvýšená míra rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

Udržovací(náhražková) léčba nikotinem O nikotinu Nikotin bývá charakterizován jako látka s vysokým závislostním potenciálem.

Plicní karcinom Sám o sobě ale představuje nulové nebo pouze velmi nízké zdravotní riziko. Nezpůsobuje např. rozedmu plic ani rakovinu a neexistují výzkumem podložené poznatky o tom, že by hrál přímou roli ve vzniku kardiovaskulárních onemocnění . Ve zprávě ze schůze Monitorovacího centra pro otázky tabáku a zdraví působícího při Organizaci spojených národů byl vysloven závěr, že „s výjimkou užívání v průběhu těhotenství nebyla škodlivost dlouhodobého užívání nikotinu prokázána“.

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) uznal bezpečnost přípravků používaných pro náhražkovou terapii nikotinem tím, že povolil jejich prodej volně bez předpisu. Dlouhodobé užívání náhražkové terapie nikotinem nebylo asociováno s výskytem zdravotních rizik a náhražková terapie je považována za méně nebezpečnou než návrat (relaps) ke kouření cigaret. Pro úřady ve Spojeném království to byl podnět, aby před nedávnem zliberalizovaly předpisy ohledně náhražkové terapie nikotinem. Podle nových směrnic mohou náhražkovou léčbu nikotinem užívat pacienti s kardiovaskulárním onemocněním, notoričtí kuřáci ve věku 12 až 17 let, těhotné kuřačky a současně i ti, kteří nadále kouří.

Zdraví

Nikotinové žvýkačky se ve Spojených

státech předepisují pacientům, kteří chtějí přestat kouřit, od roku 1984. Řadí se mezi přípravky bez následných zdravotních rizik a na základě schválení Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv se prodávají volně bez předpisu od roku 1996. Uživatel má pouze omezenou možnost kontrolovat množství absorbovaného nikotinu, protože jeho obsah ve žvýkačce je nízký a uvolňuje se pomalu. V závislosti na státních a místních spotřebních daních a míře spotřeby cigaret by žvýkačky mohly být pro kuřáka v poměrných jednotkách cenově konkurenceschopné. Prodávají se ale pouze ve velkých baleních, a tak je jejich prodejní cena mnohem vyšší než u cigaret, což je z ekonomického hlediska znevýhodňuje. Právě cena je nejčastěji uváděným důvodem, proč kuřáci nikdy nevyzkoušeli náhražkovou terapii nikotinem.

Nikotinová náplast byla ve Spojených

kuřákům. Řada kuřáků přeceňuje zdravotní rizika výrobků používaných při náhražkové terapii nikotinem. V roce 2001 byl mezi 1046 dospělými kuřáky proveden průzkum, podle kterého se 53 % z nich mylně domnívá, že nikotin způsobuje rakovinu a 14 % uvedlo, že neví. V dalším průzkumu z roku 2002 bylo zjištěno, že polovina kuřáků si dělá starosti ohledně negativních vedlejších účinků náhražkové terapie nikotinem. S podobným problémem se lze setkat i ve Spojeném království, kde bylo v nedávno provedeném průzkumu zjištěno, že podle 69 % kuřáků je náhražková terapie nikotinem podobně škodlivá jako kouření cigaret.

S mylnými představami se lze ale setkat i mezi lidmi se zdravotnickým vzděláním.

22 % praktických lékařů ve Spojeném království se domnívá, že náhražková terapie nikotinem je stejně škodlivá jako kouření cigaret, 40 % si myslí, že nikotin může způsobit kardiovaskulární onemocnění a mrtvice a podle čtvrtiny praktických lékařů může vyvolat rakovinu plic.

Souhrnně lze tedy tvrdit, že podle nedávno provedené meta-analýzy je nedostatečné uvolňování nikotinu, vysoká cena a mylné představy o zdravotních rizicích hlavním důvodem toho, že mezi uživateli náhražkové formy podávání nikotinu je míra těch, kteří dlouhodobě přestanou kouřit, pouze sedmiprocentní.

Dlouhodobé užívání léčiv s obsahem nikotinu

státech představena v roce 1992 a bez lékařského předpisu se prodává od roku 1996. Nepřetržitě dodává nikotin přes kůži po dobu až 24 hodin. Měla by zamezit kouření, nikotin se z ní ale uvolňuje tak pomalu, že není nijak neobvyklé, když lidé s náplastí zároveň i kouří. Hlavní nevýhodou nikotinových náplastí je nedostatečné uvolňování nikotinu, což je ale pouze technický problém. V současnosti se vyhodnocuje používání nikotinové náplasti s vysokou dávkou nikotinu, která by mohla sloužit jako kompletní náhražka nikotinu i silným

Podle pokynů Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv by se léčiva s obsahem nikotinu měla užívat maximálně po dobu deseti až dvanácti týdnů. Základem pro toto omezení není strach z poškození zdraví, ale obavy ohledně prodlužování závislosti na nikotinu. Vzhledem k omezením léků s obsahem nikotinu stojí za povšimnutí, že někteří kuřáci tyto výrobky užívají déle než po dobu tří měsíců stanovenou Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Přibližně 20 % kuřáků, kteří přestali kouřit pomocí nikotinových žvýkaček v době, kdy byly pouze na předpis, je užívalo déle než rok. Ve studii zaměřené na odvykání kouření, v jejímž rámci byly rozdávány nikotinové žvýkačky zdarma s tím, že participantům bylo

sděleno, aby je po dvou měsících přestali užívat, se zjistilo, že 37 % účastníků, kteří po jednom roce nekouřili, je stále užívali.

S využitím liberální definice nepřetržitého užívání se v nedávno provedené studii zjistilo, že až třetina současných uživatelů nikotinových žvýkaček je užívá po dobu delší než šest měsíců. V této studii bylo také zjištěno, že 7 % osob, které začnou užívat nikotinové žvýkačky, je bude užívat déle než šest měsíců a 1 % je bude užívat déle než dva roky. Ekvivalentní hodnoty pro nikotinovou náplast byly 1,7 % (> 6 měsíců) a 0,05 % (> 2 roky).

Koncentrace a dostupnost nikotinu obsaženého v bezdýmých tabákových výrobcích Bezdýmé tabákové výrobky obsahují mnohem vyšší koncentrace nikotinu než léčiva s obsahem nikotinu a tyto koncentrace jsou na úrovni, která je obecně považována za koncentraci vytvářející závislost.

Biologická dostupnost nikotinu z bezdýmých tabákových výrobků závisí na pH výrobku, protože nikotin obohacený o protony (v zásaditějších výrobcích) se přes ústní sliznici vstřebává účinněji a rychleji než tytéž formy nikotinu v kyselejších výrobcích. Absorbční kinetika nikotinu závislá na výši pH je velmi důležitým důvodem, proč se bezdýmý tabák nekonzumuje jako potraviny – pH obsahu žaludku je velmi kyselé, což silně zpomaluje (inhibuje) absorbci nikotinu.

Profily bezdýmých tabákových výrobků podle absorbce nikotinu jsou známy již řadu let a ukazují jak výhody, tak nevýhody ve srovnání s profily tabákových výrobků, které se kouří. Ve srovnání s cigaretami se nikotin z bezdýmých tabákových výrobků vstřebává o něco pomaleji, nejvyšší úrovně jeho koncentrace v žilní krvi jsou ale obdobné. Po požití bezdýmých tabákových výrobků navíc vydrží zvýšený obsah nikotinu v krevním séru déle, než je tomu po kouření cigaret. To může pomoci vysvětlit poznatek, že mezi ex-kuřáky byla jednotková spotřeba bezdýmých tabákových výrobků mnohem nižší než jejich dřívější jednotková spotřeba cigaret.

Uživatelé bezdýmých tabákových výrobků i kuřáci tak ve finále denně

29

Zdraví

konzumují srovnatelné množství nikotinu.

Srovnání rizik užívání bezdýmých tabákových výrobků a kouření Zjištěná zdravotní rizika související s užíváním bezdýmých tabákových výrobků jsou markantně nižší, než je tomu v případě rizik souvisejících s kouřením.

Rozdílná míra rizik související s užíváním obou typů tabákových výrobků byla za posledních pětadvacet let uznána v téměř osmdesáti recenzovaných vědeckých a lékařských publikacích.

Michael A. H. Russell se svými spolupracovníky v roce 1980 poukázal na skutečnost, že šňupací tabák dodává nikotin efektivně a bez potřeby spalování tabáku, a tak by se mohl používat jako účinná náhražka cigaret. Krátce po otištění článku z něj bylo krátce citováno ve stručném oznámení v Lékařském žurnálu Nové Anglie. Russell a kol. v roce 1981 publikovali follow-up studie o šňupacím tabáku a v roce 1985 vydali studii o perorálním bezdýmém tabákovém výrobku. Lynn Kozlowski, přední americký odborník na kouření a závislosti na nikotinu, který působí na Pennsylvánské státní univerzitě, v letech 1984 a 1989 konstatoval, že bezdýmé formy tabáku představují pro uživatele menší rizika, a proto by mohly sloužit jako účinné náhražky cigaret. Výzkumníci z Alabamské univerzity v Birminghamu Brad Rodu a Philip Cole od roku 1994 posuzují rozdíly mezi riziky souvisejícími s užíváním obou typů tabákových výrobků. S pomocí zjištěných odhadů rizik, pocházejících z akceptovaných zdrojů, doložili, že užívání bezdýmých tabákových výrobků má na svědomí pouze přibližně 2 % zdravotních rizik asociovaných s kouřením. Dále zjistili, že v souvislosti s dlouhodobým užíváním bezdýmých tabákových výrobků se střední délka života zkrátila v průměru o patnáct dnů, zatímco v souvislosti s kouřením se zkracuje přibližně o osm let.

Brad Rodu v roce 1994 poznamenal, že užívání bezdýmých tabákových výrobků představuje nižší riziko vzniku rakoviny dutiny ústní než kouření. V roce 2001 bylo toto zjištění potvrzeno souhrnnou zprávou o minimalizaci rizik užívání tabáku, již publikoval americký Lékařský institut (Institute of Medicine), kde bylo uvedeno, že „celkové riziko

30

[vzniku rakoviny dutiny ústní] je [při užívání bezdýmých tabákových výrobků] nižší než při kouření cigaret, přičemž při užívání některých výrobků, jako např. u švédského snusu, toto riziko nemusí být nijak zvýšené”.

Na konci devadesátých let minulého století uznalo rozdílné míry rizik souvisejících s užíváním bezdýmých tabákových výrobků a kouřením i několik vlivných organizací. Na expertní schůzce Monitorovacího centra Organizace spojených národů pro problematiku tabáku a zdraví v roce 1997 byl např. vysloven závěr, že „nyní je evidentní, že riziko úmrtí a onemocnění nesouvisí pouze s konzumovaným množstvím, ale také se způsobem konzumace tabáku. Každodenní kouření cigaret je např. mnohem nebezpečnější než příležitostné užívání švédského snusu“.

Ve stejném roce konstatoval vědecký panel svolaný Švédskou národní radou pro zdraví a sociální služby, že „zdravotní rizika užívání bezdýmého tabáku jsou s velkou pravděpodobností nižší než rizika související s kouřením”.

Královská lékařská kolej v Londýně je nejstarší a nejprestižnější lékařská společnost na světě. V roce 2002 vydala zprávu s názvem „Jak chránit kuřáky a šetřit životy“, v níž konstatuje, že: „v závislosti na konkrétním výrobku je konzumace [bezdýmého] tabáku jako způsob užívání nikotinu řádově desetkrát až desetitisíckrát méně nebezpečná než kouření.” Zpráva pokračovala ještě odvážnějším prohlášením, když konstatovala, že „někteří výrobci možná budou chtít propagovat bezdýmý tabák jako možnost „minimalizace rizik“ a možná pro to najdou oporu v obci odborníků na veřejné zdraví“.

V rámci studie financované Národním institutem pro rakovinu se v roce 2004 sešel mezinárodní panel odborníků, ve kterém byli zastoupeni i epidemiologové z Národních institutů pro zdraví a Americké společnosti pro rakovinu, aby porovnali rizika užívání bezdýmých tabákových výrobků s riziky spojenými s kouřením. Shodli se na tom, že „ve srovnání s kouřením je relativní riziko užívání bezdýmých tabákových výrobků s nízkým obsahem nitrosaminů až o 90 % nižší.“ Mj. dospěli k závěru, že „toto zjištění vyvolává etické otázky, jestli není nevhodné a zavádějící, když vládní úředníci a odborníci na otázky veřejného

zdraví charakterizují bezdýmé tabákové výrobky jako srovnatelně nebezpečné jako kouření cigaret”.

Pravděpodobně nejdetailnější a nejpřímočařejší srovnání rizik kouření a užívání švédských nebo amerických bezdýmých tabákových výrobků s využitím širokého spektra odhadů rizik užívání bezdýmých tabákových výrobků, které sahalo od spolehlivě prokázaných a hodnověrných po vysoce spekulativní a nehodnověrné poznatky, připravili Phillips a kol. Podle jejich odhadu ve srovnání s kouřením „epidemiologickým poznatkům nejlépe odpovídala rizika [užívání bezdýmých tabákových výrobků] v rozmezí jednoho až dvou procent, možná i méně. Pravděpodobně nejdůležitější je ale to, že náš výpočet ukazuje, že komparativní odhady rizik ve výši až 5 %, natožpak 10 % a více, na základě výzkumem podložených poznatků nelze odůvodnit.”

Užívání bezdýmého tabáku představuje určitá zdravotní rizika, kouření cigaret je ale mnohem nebezpečnější. Ideální by sice bylo zcela přestat s tabákem, přechodem od cigaret k bezdýmému tabáku lze ale značně snížit zdravotní rizika pro kuřáky i jejich okolí.

Poznámka redakce Tento článek je zkrácenou verzí stati B. Rodu a W. T. Godshalla „Minimalizace rizik spojených s užíváním tabáku / Alternativní strategie pro odvykání kouření pro zapřísáhle kuřáky“. V plné verzi včetně poznámkového a citačního aparátu je stať dostupná na stránkách WWW.ADIKTOLOGIE.CZ (česká verze v překladu Jiřího Bayera) a WWW.HARMREDUCTIONJOURNAL.COM (původní anglická verze).

K dispozici také na WWW.KONOPTIKUM. CZ

Zdroj: Harm Reduction Journal 2006, 3:37doi:10.1186/1477-7517-3-37 Brad Rodu William T. Godshall ISSN 1477-7517 Tento recenzovaný článek lze zdarma stahovat, tisknout a distribuovat pro jakékoli účely.

M

EDI JANE

31

Zdraví

Konopí a paměť

díl druhý V minulém příspěvku jsme se podívali na výzkumy zabývající se konopím v souvislosti s koncentrací a pamětí. V tomto článku budeme pokračovat v předešlé snaze a přiblížíme si také jeden velmi zajímavý český výzkum a jeho výsledky.

N

a Iowské univerzitě v USA byl proveden výzkum, který se snažil zmapovat možná poškození mozku u silných uživatelů konopí. Do srovnávací studie bylo zahrnuto menší množství uživatelů konopí, kteří kouřili marihuanu alespoň jednou denně po dobu minimálně čtyř let. Kontrolní skupinu tvořili lidé, kteří se drog nikdy nedotkli. Výsledky studie ukázaly, že během aplikace konopí dochází k až pětinovému snížení průtoku krve mozečkem a tento stav přetrvává ještě zhruba den po aplikaci. Mozeček představuje centrum pro kontrolu pohybu, paměti a pozornosti, které tak je v důsledku sníženého průtoku krve ovlivněno. Vědecký tým také pátral po tom, zda dlouhodobé a silné užívání marihuany přináší strukturální změny

32

na mozku. Došli však k závěru, že ani dlouhodobé a nadměrné užívání konopí nepřináší žádné příznaky zmenšování tkáně mozku či jeho strukturálního poškození.

Jiná studie si vytyčila za úkol zmapovat receptory THC v mozku. Výsledky jejich snahy ukazují na to, že nejvíce receptorů je umístěno v hippocampu (zde se nalézá centrum paměti). Velmi nízkou hustotu receptorů nalezli naopak v mozkovém kmeni – zde je centrum kontroly pro udržování života. Jejich objev tak může být vysvětlením toho, proč je téměř nemožné zemřít v důsledku předávkování konopím. I když se výrazně předávkujete marihuanou, receptory v místě, které ovlivňuje udržování života, nebudou pravděpodobně zasaženy takovou mírou, aby to ovlivnilo funkci tohoto centra a tím

pádem ohrozilo váš život.

Bylo zjištěno, že THC mění způsob, jakým jsou přenášeny informace prostřednictvím hippocampu – ten je také odpovědný za vytváření vzpomínek.

V experimentu, v němž bylo krysám podáno THC, měly tyto krysy stejně sníženou schopnost plnit úkoly, jež vyžadovaly krátkodobou paměť, jako krysy, jimž byly nervové buňky v hippocampu cíleně zničeny. Intoxikované krysy měly největší potíže právě během doby, kdy byly buňky v hippocampu zasaženy THC. Je tedy pravděpodobné, že dlouhodobé užívání konopí může urychlit proces ztráty neuronů v hippocampu – akceleruje přirozený proces odumírání nervových buněk, který přichází se stářím a stojí tak za sníženou schopností pamatovat si.

Zdraví

Tyto závěry potvrzuje také další výzkum o působení THC na mozkové buňky krys. Tyto krysy byly po osm měsíců vystaveny působení THC. Když jim bylo okolo dvanácti měsíců, byla ztráta jejich neuronů přibližně stejná jako u dvakrát starých krys, jimž nebylo THC podáváno.

Pro čtenáře, ale i vědce, je jistým zmatením nejasnost závěrů a určitá protichůdnost výzkumů. I když výše nastíněné bylo určitým způsobem prokázáno, nebylo na druhou stranu zjištěno či potvrzeno, že dlouhodobé užívání konopí způsobuje permanentní poškození intelektových schopností.

Dokonce ani studie na zvířatech, která ukazují zhoršení krátkodobé paměti a učení vlivem zvýšených dávek THC, nedokázaly permanentní poškození mozku u těchto zvířat.

Celá řada výzkumů zjistila, že intoxikace konopím neovlivňuje výkon zkoumaných osob při testech pozornosti, chápání, zpracování informací a řešení problémů, na druhou stranu řada dalších studií došla k absolutně opačným závěrům.

Výzkum paměťových procesů u uživatelů konopí byl dlouhá léta zaměřen zejména kvantitativně, pomocí laboratorních experimentů. Výzkumníci se většinou zaměřili na určitou specifickou oblast schopností, kterou se snažili zachytit, popsat a změřit zejména pomocí testů.

Problémem jakéhokoliv kvantitativního výzkumu (včetně výzkumů o působení marihuany) je však absence kontextu či redukce informací o zkoumaných osobách. Otázkou je také přenositelnost zkušeností a výsledku pokusů, které byly prováděny v laboratorních podmínkách, kde byly přísně kontrolovány různé proměnné, do přirozeného prostředí.

I když může zkoumaný v laboratorních podmínkách vykazovat nižší výkony v různých specifických testech, v normálním přirozeném prostředí nemusí být takto snížený výkon zaregistrován či se nemusí promítnout do reálné situace (asi nikdo z nás nebude po jointu hrát hru na zapamatování a přeříkávání rostoucí řady čísel apod.).

Výše uvedené kvantitativní studie nepřinášejí jasné, a dá se říci ani uspokojivé odpovědi. Proto se výzkum drogové oblasti obrací stále více na kvalitativní přístup v naději, že dokáže přinést adekvátnější a do kontextu reality více zakotvené odpovědi.

V České republice proběhl v letech 2002 až 2004 zajímavý a velmi přínosný projekt, který si dal velmi obecně řečeno za úkol zmapovat užívání konopných drog a

jejich vliv na člověka. Tato studie jménem CANLONG (cannabis users longitudinal study), neboli Vliv psychosociálních faktorů a settingu na aktuální a dlouhodobý efekt užívání kanabis z hlediska psychiatrických, psychologických a sociálních rizik je projektem Univerzity Palackého v Olomouci a Psychologického ústavu Akademie věd ČR. Výsledkem této longitudinální studie je celá řada výzkumných zpráv a nálezů pokrývající širokou oblast působnosti (od drogové legislativy přes mediální obraz uživatelů konopí až po mapování rizikového chování a léčbu uživatelů konopných drog). Pro naše potřeby poslouží výsledky ze studie Paměťové funkce u uživatelů konopných drog, jejímž řešitelem byl doc. Miovský, a zejména výsledky práce Mgr. Šedé, která se kvalitativně zabývala paměťovými výkony uživatelů konopí.

Projekt CANLONG si dal za cíl zmapování více oblastí týkajících se uživatelů konopí. Snahou bylo zaktualizovat stav dosavadních výzkumů ohledně účinků a dopadů užívání konopných drog na člověka, zachycení změn v oblasti výroby a distribuce konopných drog, zlepšení diagnostiky zkoumaných fenoménů, zkoumání osobnostních charakteristik u dlouhodobých uživatelů konopí či snaha přinést nová zjištění ohledně dopadů užívání konopí na paměť a pozornost apod. (K nalezení na https://aplikace. isvav.cvut.cz) Do studie bylo zařazeno 133 účastníků, kteří byli otestováni pomocí testové baterie, která zmapovala výkony zkoumaných osob v oblastech paměti, pozornosti a rizika vzniku organického onemocnění. Byl rovněž vytvořen jejich osobnostní profil pomocí osobnostních dotazníků. Ze všech účastníků bylo 80% mužů, věkové rozmezí bylo mezi 17 a 37 lety, nejvíce účastníků bylo ve věku okolo dvaceti let. Téměř 70% účastníků bylo svobodných, více než třetina měla VŠ (stejný počet jako SŠ ve vzorku), 36% stále studovalo, čtvrtina účastníku měla stálou práci. Šedá (2004) čerpá z dat projektu CANLONG a kvalitativně se zaměřuje na výzkum paměťových výkonů u sedmi uživatelů konopí, které sleduje pomocí Wechslerovy paměťové škály (Wechsler, 1997), konkrétně její třetí revize. Tento komplexní test slouží k měření učení, paměti a pracovní paměti. Test je složen z jedenácti subtestů, z nichž šest je základních a pět volitelných (ty nebyly v její práci použity).

Z této práce vyplývá několik zajímavých

poznatků. Všichni účastníci studie užívají konopí denně, nejčastěji s menším počtem kamarádů, ale více než polovina užívá konopí i o samotě.

Všichni měli zkušenost s alkoholem a cigaretami, a to ve věku cca patnácti let. Drtivá většina z nich vyzkoušela další drogy průměrně ve stejném věku, plus mínus 1 rok. Kromě alkoholu a cigaret mají všichni účastníci zkušenost s LSD, šest účastníků vyzkoušelo extázi, pět lysohlávky. Zaznamenány jsou i zkušenosti s tvrdými drogami.

Závěry práce hovoří o tom, že dosažené výsledky paměťových subtestů nejsou statisticky významně zhoršené oproti standardnímu rozložení v populaci, která konopí neužívá. Zkoumané osoby vykázaly průměrnou schopnost zapamatovat si a manipulovat se zrakově i ústně podávanými informacemi, které jsou uchovány v krátkodobé paměti.

Lze zhruba říci, že obecně se všechny zkoumané osoby pohybují v pásmu průměru či mírně pod průměrem, což však není statisticky významné. U několika uživatelů se vyskytl problém s podržením informací v paměti, neprokázalo se však významné zhoršení v oblasti bezprostřední, všeobecné a pracovní paměti. Naopak se ukázalo, že v tzv. oddáleném sluchovém indexu, který ukazuje schopnost testovaného pamatovat si ústně předkládané informace po 25 až 35 minutách, dosáhly zkoumané osoby oproti normám průkazně vyšších hodnot.

Literatura:

Grinspoon, L. & Bakalár, J. B. (1996). Marihuana, zakázaná medicína. Bratislava: AD Press.

Miovský, M. (1998). Cannabis. Nejvýznamnější prediktory úspěšnosti (resp. neúspěšnosti) léčby z hlediska individuální ambulantní systematické psychoterapie uživatelů cannabis. Brno: MU. Miovský, M. (2008). Konopí a konopné drogy: adiktologické kompendium. Praha: Grada.

Ratsch, Ch. (1998). Konopí jako lék. Praha: Volvox Globator.

Robinson, R. (1996). Velká kniha o konopí. Praha: Volvox Globator. Šedá, E. (2004). Paměťové výkony uživatelů konopných drog. Brno: MU. WHO. (1997). Cannabis: A health perspective and research agenda. Geneva: World Health Organization (WHO).

Zimmerová, L. & Morgan, J. P. (2003). Marihuana: mýty a fakta. Praha: Volvox Globator

https://www.adiktologie.cz https://aplikace.isvav.cvut.cz http://www.drogy-info.cz

33

Hobby

DIY:

Biopřípravek pro zakořenění místo Clonexu

Jako dlouholetý spolupracovník growshopu vím, že od zákazu Clonexu má spousta growerů problémy se zakořeňováním rostlin, především na rockwoolových kostkách.

J

orge Cervantes už před delší dobou poukázal na alternativu clonexu, biologického stimulátoru zakořeňování – vrbový extrakt, bohužel se však většina domácích pěstitelů domnívá, že jeho výroba je příliš nákladná. Ve skutečnosti tomu tak ale není, jak si ukážeme.

Cervantes ve své knize „Marihuana doma“ (Marihuana drinnen, vyd.

2002) na str. 258 podrobně popisuje, jak funguje jeho metoda biologického stimulátoru zakořeňování. Hanf Journal má naštěstí čtenáře, kteří s velkou chutí experimentují. Nedávno k nám dorazila fotodokumentace, která popisuje úspěšnou metodu množení semenáčků s pomocí extraktu z vrby, vyzkoušenou ve středoevropských poměrech na rockwoolových kostkách. „Praktikuji techniku s vrbovým extraktem už delší dobu a mám s ní velmi dobré zkušenosti. Zpravidla se po něm tvoří asi o 20 procent více kořenů než po běžném prášku a doba zakořeňování je kratší.

Přesazení je možné už po deseti až dvanácti dnech. Jaká látka ve vrbovém dřevě takto přirozeně podporuje zakořenění, není dosud známo.

Pravděpodobně se jedná, podobně jako u Rhizoponu nebo Clonexu, o hormonální záležitost. Vrba je známá rychlým růstem, přizpůsobivostí a houževnatostí. Když zasadíte vrbový proutek do vlhké půdy

34

nebo si postavíte z vrbového proutí chatrč ve tvaru iglú, vrbové pruty nejen brzy zakoření, ale také na nich vyrazí listy. Rok nato už máte co dělat, abyste nůžkami udrželi iglú v původním tvaru.

Vezmu větve jednoleté vrby, otrhám z nich listí a nařežu je na kousky dlouhé 2,5 centimetru. Na rozdíl od Cervantese, který používá větší kousky. Moje teorie je: čím menší kousky, tím větší plocha pro vylučování extraktu. Proto používám malé kousky a mám vynikající výsledky.

Pak nařezané vrbové větve přeliji

velkým množstvím vody, od začátku používám vařící vodu, protože si myslím, že se tím voda zbaví choroboplodných zárodků a navíc se tak mohou účinné látky z poměrně tvrdého materiálu snáze vylučovat. Na 300 g vrby dávám litr vařící vody. Zda je nejlepší vrbový extrakt ve formě nálevu za studena, jak doporučuje Cervantes, ve formě nálevu, jak to dělám já, nebo ve formě odvaru, to si musí každý vyzkoušet. Ve starých bylinářích

se můžete dočíst, že u dřevnatých částí rostlin se dokonce doporučuje namočit je na půl hodiny do studené vody a pak deset až patnáct minut vařit pod pokličkou. Pak se mají scedit a vymačkat.

To však platí pro léčivé byliny, čaj apod., nelze vyloučit, že v tomto případě může horká voda způsobit spíše částečné ztráty účinných látek nebo dokonce jejich znehodnocení.

Nálev nechám vychladnout a 24 hodin louhovat a pak scedím. Čerstvě seříznuté sazenice postavím na 24 hodin do vrbového extraktu. Používám vrbový nálev i k vlhčení rockwoolových kostek a k zalévání sazenic. Z vrbového nálevu, trochy Alganu (extraktu z řas), stimulátoru kořenů a trichodermy si podle návodu míchám zálivku a používám ji jak na rockwoolové kostky, tak na kropení a zalévání sazenic během zakořeňování. Asi tak dva týdny. A i když už jsou sazenice zasazené, používám v prvních dnech na zalévání naředěný zbytek zálivky. Zálivka vydrží v lednici pod pokličkou klidně i tři až čtyři týdny. Já si vždycky dělám vrbový nálev do zásoby, zamrazím ho přibližně po půllitru nebo po litru v plastových krabičkách a v případě potřeby ho rozmrazím. Pokaždé, když ho používám, přiliji k němu trochu horké vody, aby rostliny nedostaly ze studené vody šok.“ Text: Kimo

Foto: MaGix

Kultura STRÁVIL SEDM LET V NEJTĚŽŠÍM VĚZEŇSKÉM ZAŘÍZENÍ AMERIKY.

HOWARD MARKS

BYL NEJHLEDANĚJŠÍM MUŽEM BRITÁNIE. BYL NAPOJENÝ NA MI6, IRA A MAFII. Jméno:

Dennis Howard Marks

Znám jako:

John McKenna Donald Nice Anthony Tunnicliffe Albert W. Jennings Ray Fox John Goddard ‘Albi‘

Datum narození: 13.8.1945 Místo narození: Kenfig Hill, Wales Rodinný stav: svobodný (rozvedený) Státní status: POD DOHLEDEM

V

průběhu 80. let měl Howard States Federal Penitentiary, v Terre Haute, Marks na 43 přezdívek, 89 Indianě. telefonních linek a 25 společností V dubnu 1995 byl propuštěn na obchodujících po celém světě. Bary, podmínku poté, co si odseděl sedm let nahrávací studia, banky v zahraničí: to svého trestu. vše byly pračky špinavých peněz sloužící klíčové činnosti: distribuci drog.

Biografie Howarda Markse Marks začal obchodovat již během studia filozofie na Oxfordské univerzitě Howard Marks se narodil roku 1945 a brzy přesouval ohromná množství v Kenfig Hill, malé velšské hornické hašiše do Evropy a Ameriky – v aparatuře vesnici blízko Bridgend. Navštěvoval rockové kapely, která jela na turné. Oxfordskou univerzitu, kde získal diplom Akademický život začal ztrácet na kouzle. v oboru nukleární fyzika a post graduální Na vrcholu své kariéry pašoval zásilky až kvalifikaci v oblasti filozofie.

30 tun z Pákistánu a Thajska do Ameriky V Daily Mail ho popsali jako a Kanady a měl kontakty s takovými „nejdůmyslnějšího drogového barona organizacemi jako CIA, MI6, IRA a mafie. všech dob“. Howard Marks spolupracoval Po mnoha letech a celosvětovém s Britskou tajnou službou a byl ve spojení zátahu protidrogové organizace byl s mafií, IRA, MI6 a CIA. zatčen a odsouzen na 25 let vězení ve V roce 1988 byl zatčen americkou federálním nápravném zařízení United protidrogovou organizací a odsouzen

MR

na 25 let vězení v nejtěžším nápravném zařízení Ameriky, v Terre Haute, Indianě.

V roce 1995 byl propuštěn na podmínku poté, co si odseděl sedm let trestu.

V roce 1996 vydal svou autobiografii nazvanou Mr. Nice, která zůstává mezinárodním bestsellerem v oblasti literatury faktu v několika jazykových verzích. Ve vztahu ke knize Marks říká: „Skrze bezpočet rozhovorů s médii a několik veřejných čtení knihy mi bylo jasné, že hlavním důvodem, proč tolik adolescentů a vysokoškolských studentů čte a hltá knihu Mr. Nice, byla jejich frustrace zákonem zakazujícím užívání konopí a obchodování s ním. Do té doby jsem neměl představu, v jaké neuvěřitelné míře dnešní mladí lidé užívají konopí.“ V průběhu roku 1997 představil své první, na živo vysílané show, kde se hovořilo o jeho životě marihuanového dealera a jeho názorech na užívání drog a jejich legalizaci. Tyto pořady zaznamenaly ohromné ohlasy v národním tisku a jeho nyní legendární one man show nazvaná „An Audience with Mr. Nice“ pokračuje jako turné po Británii a Evropě.

Howard Marks psal po dobu pěti let pravidelné sloupky pro měsíčník Loaded a psal pravidelné rubriky do časopisů a novin Observer, Daily Telegraph, Evening Standard, Time Out, GQ a Guardian. Odhodlaně také pokračuje v kampani za legalizaci lehkých drog.

.

NICE Film je založen na skutečném příběhu Howarda Markse, držitele diplomu z Oxfordu, který se stal hlavním dovozcem marihuany v šedesátých letech ve Velké Británii a podařilo se mu uniknout na čas vězení tím, že předstíral, že je agent MI6. Stal se také bojovníkem za legalizaci marihuany, díky čemuž se objevil i na kandidátce do parlamentu.

v českých kinech: 21. 04. 2011 Režie: Bernard Rose Scénář: Bernard Rose Kamera: Bernard Rose Hudba: Philip Glass Střih: Bernard Rose Hrají: Rhys Ifans; Chloë Sevigny, David Thewlis, Crispin Glover

35

Hobby

Hezky pomalu Konopí jako přirozená brzda

P

ro mě osobně existují dva způsoby, jak se omámit. Ani jednoho z nich bych se nerad vzdával: už více než 30 let lyžuju, a pak, co se hulení týče, to už bude taky dobrých 20 let, co jsem s tím začal. Alkohol, rychlá auta, porno na internetu, nadměrné gáblování či dokonce ještě nějaké tvrdší věci, to není nic pro mě. Letos jsem po dlouhé době strávil dovolenou na lyžích. Rozhodla „jedinečná“ nabídka pro rodiny ve „vyhlášeném“ lyžařském středisku v Tyrolsku. Ve společnosti Apres-Ski, karnevalových pokřiků typu „helau“; úroveň některých podniků jen stěží překračuje klasické pajzly, takže ne zrovna prostředí, které přitahuje milovníky konopí.

Huliči jsou však tolerantní, a jelikož jsem věděl, co mě čeká, byl jsem ochoten pro dobro svých dětí leccos přehlédnout.

Bohužel ne všechno: i přes zákaz alkoholu na sjezdovce mají někteří „sportovci“ už v 11 ráno hodně „nakoupeno“, díky čemuž se o pár chvil později stávají nevábně páchnoucí a nekontrolovatelnou silvestrovskou raketou na dvou prknech.

Dost špatná je již samotná skutečnost, že rozumné „kapučíno“ dostane člověk po lyžování už jenom v podniku s průměrným věkem hostů 65+, protože všechny ostatní lokály jsou plné lidí typu „Anton aus Tirol“ a jeho opilých kumpánů. „Ich will mit Dir fliegen“ (Chci s tebou létat od DJ Ötzi – pozn. překl.) nebo „We are the people“, představující hlavní proud německé kultury roku 2011, dokážou člověka již po ránu přivést k zoufalství.

Tato situace je hodně nebezpečná a v člověku může vyvolat napětí, které není zrovna vhodným základem pro bezpečný a uvolněný den na lyžích.

A to už jsem u stanice lanovky, ještě víc vytočen kvůli nelidskému ozvučení a ovíněným praporečníkům typu „Willi ničitel“, mluvícím za mnou bádenským dialektem. Přemýšlím, zda bych neměl těm ochlastům ukázat, jak se to dělá.

První spontánní myšlenku, že bych mohl tý bandě ochlastů předvést pořádnou rychlost a lyžařské umění, jsem zavrhl po prvním šluku z jointa cestou nahoru. Naštěstí jede člověk povětšinou

36

na sedačce i gondole sám, tedy kromě špiček.

Vybaven ubalenou sportovní cigaretkou uloženou v otřesuvzdorném pouzdru naskýtá se cestou k vrcholu dost času dopřát si pár šluků proti běsnění – něco na zpomalení.

V časech plných sjezdovek, opilých ploužících se „umělců“, razantních carvingových točení a plných pohotovostí v nemocnicích je přirozená rychlostní brzda jednoduše bezpečnější než zbytkový alkohol z předešlého večera nebo myslivecký čaj k snídani.

Mám teď mnohem větší chuť pozorovat ty idioty v klídku shora. Po příchodu do lanovkové stanice tak dlouho předstírám nasazování rukavic, až se mi naskytne příležitost vychutnat si první jezdecké pokusy těch ochlastů. Ve chvíli, kdy první „Willi ničitel“ chechtaje se upadne, ještě než vůbec stačí vystartovat, přičemž se mu v báglu vylije termoska se svařákem, pomyslím si jenom: „Na zdraví. To jsou přesně ti, jak před nimi vždycky varuji svoje děti.“ Dělá se mi špatně při představě, že jeden z těchto promile umělců to „zaprknuje“ do mého sedmiletého syna, kterého jsem před 20 minutami odevzdal do lyžařské školy.

Přece jenom si pak jdu trochu zajezdit.

Neustále jsem si vědom, že to, co tam zrovna dělám, je rychlé, a tedy velice nebezpečné. To dokazuje i záchranný vrtulník a tzv. Akia (záchranné sáně), které musí několikrát za den v pravidelných odstupech vyjíždět, aby zachránily zraněné lyžaře.

V tomto směru není radno podceňovat agresivitu, která, podmíněna rychlostí, podobně jako u jízdy autem, zachvátí i mnohé hobby lyžaře, do kterých by to člověk v běžném životě nikdy neřekl.

K tomu ještě jedno dvě pivka k obědu na chatičce a máme tady nebezpečný mix rychlosti, agresivního chování a chybějící ohleduplnosti. Proto se taky většina lyžařských nehod stane v odpoledních hodinách.

To já si díky konopí připadám v momentě, kdy trochu popustím uzdu, hnedka příliš rychlý. Raději o něco pomaleji, jenom

nikoho nevystrašit, nebýt příliš nápadný (huličský reflex), příliš se k „ostatním“ nepřibližovat.

Raději jezdit technicky správně, dávat pozor na maličkosti a myslet na slavné „Conscious Move“ (jamajské pořekadlo: nedělat žádné nekontrolovatelné pohyby, každý krok provádět uvědoměle, přitom se ale křečovitě nesvírat – pozn. překl.), ale i přesto všechno zůstat v pohybu. V tichosti vychutnávat. Už rozumíte, co chci říct?

Možná si teď mnozí z vás pomyslí: „Jo, zbláznil se snad, vyjít zhulený na sjezdovku?“ Hmm, před 20 lety by mi asi dalo námahu najít svoje hranice, pár let to trvalo. Ale i v těchto dobách jsem svoje alkoholem zřízené kamarády vysoce převažoval reakčními a lyžařskými schopnostmi. Oni byli prostě vožralí, já zhulený.

Dnes už na lyžích nikdy nejezdím totálně zhulený, ale spíš na medicínských dávkách. Prostě jeden dva šluky, na víc na lanovce stejně nevydá. Když například jedu autem, nehulím nikdy.

Protože platí jakýsi všeobecný konsensus o střízlivé jízdě. Nechci v tomhle vyčnívat z řady, i když mám vyzkoušené, že moje reakceschopnost není po jednom šluku tak omezena jako s 0,4 promile v krvi.

Akceptace jízdy pod vlivem alkoholu oproti jiným drogám v silničním provozu ale už patří do jiné diskuze.

Na sjezdovce představuje můj způsob přirozeného brždění jakýsi druh životního pojištění. Dokud se zde v hejnech vyskytují přiopilí blázni, lidi závislí na rychlosti a hobby závodníci, kteří, neukáznění úřady či kontrolami, provádějí svoje nešvary na úkor nadšených sportovců.

Příští rok se jede do Colorada. Tam je užití „lékařské dávky“ v lyžařských střediscích hojně rozšířeno a tolerováno.

Tam lze dokonce hulit v teple…

Text: Lyžař z Německa Překlad: Radomila

BIG BUD

M

EDI JANE

37

M

38

EDI JANE

AFRICAN FREE

39

Osobnost

W.S.B.

Pod zkratkou WSB naleznete radiostanice, TV kanál, videohru, fiktivní World Security Bureau, ale také jednoho z nejvlivnějších spisovatelů 20. století, Williama S. Burroughse, pilíř beatnictví, kontrakultury, postmoderny a popkultury. Byl uznávaným psychonautem. Boxoval i v ringu heroinové závislosti. V předmluvě k Learyho Zábleskům paměti uvedl, že pro jeho nervy je snad vhodný jedině cannabis.

W

SB, toho jména druhý, se narodil v St. Louis v Missouri v roce 1914 v rodině prominentů britského původu. Když mu bylo třináct let, objevil autobiografii zlodějíčka Jacka Blacka Nemůžeš vyhrát, která na něj měla zásadní vliv. Četl v ní o Johnsonech, kapsářích s pevně vymezenými zásadami, které se rozhodl následovat. O čtyřicet let později použil postavy z této knihy ve svém Nahém obědu. Pod vlivem Blackovy knihy ale začíná Bill psát své první krimi a gangsterské příběhy už v pubertě. Značně ho ovlivnila „drsná škola“, úsečný styl Chandlera a Hammeta.

40

Bill zachránce V roce 1932 Bill nastoupil na Harvard, tamější atmosféru však nesnášel. Opevnil se v knihovně, jeho hlavním oborem koneckonců byla anglická literatura. Studoval taky své předchůdce Coleridge a De Quinceyho, jenže na Harvardu se tehdy nedaly sehnat drogy. Po ukončení studií Bill dostával od rodičů rentu 200 dolarů měsíčně. Odjel do Evropy, v Dubrovníku pak potkal Židovkou llse. Oženil se s ní, aby jí pomohl uprchnout před nacisty do Ameriky. Nemohl sehnat práci, a tak se zapsal na doktorandský kurs antropologie a zaměřil se na mayskou kulturu. Bydlel

se starým přítelem Elvinsem, se kterým napsal detektivku. Přehrávali si spolu všechny dialogy, které nazývali „routines“ (výraz znamenající fráze, ale také taneční figury). Předlohou jedné z nejslavnějších Burroughsových postav, dr. Benwaye, byl lékař, kterého znal Elvins. Bill se také pokusil zaměstnat v OSS, předchůdci CIA, jenže v kanceláři narazil na bývalého správce koleje na Harvardu, kterému kdysi překáželo, že na pokoji choval fretku.

Nastoupil tedy do newyorské reklamní agentury. Poté narukoval, jeho matka však zařídila, aby se z armády dostal.

V létě 1942 se Bill přestěhoval do Chicaga, kde pro změnu pracoval pro detektivní

Osobnost

agenturu specializovanou na lidi okrádající své zaměstnavatele. Pak přitvrdil a nastoupil k deratizérům. Své zkušenosti později zužitkoval v knihách Hubitel (spolu s Brionem Gysinem) a Hubitel! Plstěný klobouk a trenčkot, ve kterých obcházel zákazníky, se stali jeho trademarkem.

Před Vánocemi roku 1943 se v Billově bytě poprvé objevil tehdy sedmnáctiletý Allen Ginsberg, studující na Kolumbijské univerzitě. Devětadvacetiletý Bill na něj zapůsobil tím, že na podporu svých tvrzení citoval Shakespeara. Brzy nato se Bill seznámil i s Kerouacem. V okolí newyorského Times Square potkal lidi jako vystřižené z knížky Jacka Blacka. Po několika měsících začal propadat heroinu.

Bill hubitel Kerouac a Ginsberg Billovi sehnali ubytování u rozvedené Joan Vollmerové, závislé na benzedrinu. Bill s ní měl svůj první a jediný vážný vztah se ženou.

S Jackem a Allenem se pokoušel o psychoanalýzu a pokusy s telepatií. Často si přehrávali své výstupy překládané v biografii Barryho Milese Neviditelný muž William Seward Burroughs jako „čísla“. Ta vydatně saturovala Billovo psaní. Chodil i na hypnoanalýzu, zkoušel narkohypnózu, čerpal také ze snů a průzkumu vědomí. Čísla testoval a používal také v korespodenci na oslnění svých milenců.

Od momentu, kdy spolu napsali dílo A hroši se uvařili ve svých nádržích, Kerouac neustále Billa popichoval, aby tvořil dál. Název pozdějšího Burroughsova románu Nahý oběd vznikl tak, že Kerouac nesprávně přečetl Billův rukopis, kde původně stálo naked lust, tedy nahý chtíč.

Zanedlouho Bill na kradeném receptu nesprávně zadal název léku, načež jej zatkli za podvodné obstarávaní narkotik.

Otec dostal Billa ven na kauci, ale renta mu na drogy nestačila. Dělal tedy parťáka zloději v podzemce. Soud ho mezitím odsoudil ke čtyřem měsícům podmíněně a poslal do St. Louis. Joan byla sama a brala čím dál víc benzedrinu. Když se o tom Bill dověděl, šel okamžitě do New Yorku a brázdil s Joan galerie. Počala s ním také dítě.

Elvins koupil na hranicích s Mexikem bavlníkové plantáže, v červnu 1946 poté zakoupili půdu také Bill s Joan. Mezi duby a tomely nasadili marihuanu maskovanou rajčaty. Joan porodila dítě závislé na benzedrinu, Bill se ho celé dny marně pokoušel utišit. Jejich trávu v New Yorku nikdo nechtěl, a tak ji prodali hluboko

pod cenu. Zklamaný Bill prodal farmu a přesídlil do New Orleans, kde užíval třikrát denně heroin. Slabé abstinenční příznaky u něj vyvolávaly nostalgii za dětstvím, silného návyku se dočasně zbavil v sanatoriu. Napříště by v Louisianě schytal 7 let, takže se uklidil k Elvinsovi. Spolu si podle návodu vyrobili orgonový akumulátor (orgon je Reichova hypotetická částice sexuální energie). Odjeli s Joan do Mexika, kde Bill začal v hlavním městě jako poválečný stipendista studovat mayskou kulturu. Na naléhaní Elvinse psal o svých zkušenostech feťáka. S novým přítelem Markerem se vydal do Ekvádoru, kde pátral po droze šamanů yage. Nenašel ji. Vrátil se do Mexico City, ale došly mu peníze, a tak se rozhodl prodat pistoli. Kupec nepřišel, Bill se hrozně opil a dostal hloupý nápad hrát si na Viléma Tella ( podle biografie Barryho Milese – ve svém prvním rozhovoru z roku 1961 Burroughs naopak „hru“ popírá). Joan si na hlavu postavila sklenici, Bill minul a Joan nechtěně zastřelil. Z lochu se dostal na kauci, jeho syna si napořád vzali rodiče.

Amerika, Afrika…

Bill (pod jménem William Lee) dopsal Feťáka, Ginsbergovi se podařilo získat pro vydání šéfa paperbackového nakladatelství. V dubnu 1952 Burroughs začal pracovat na novém románu. Vydavatel chtěl v knize použít také část zamýšleného Teplouše, odehrávajícího se v Mexiku. Poté se také rozhodl připojit jako protiváhu vzpomínky agenta z protinarkotického. Bill odjel opět do džungle hledat yage (což je jiný název pro ayahuascu), druhá výprava už byla úspěšná.

Bill se jal sestavovat z jihoamerických dopisů Ginsbergovi další knihu. Teplouš nakonec vyšel až v roce 1985, Dopisy o yage v roce 1963, tedy s desetiletým zpožděním. Bill se nakrátko přestěhoval z Mexico City do New Yorku se svým věrným posluchačem a „povzbuznovatelem“ Ginsbergem. Chtěl dosáhnout naprostého telepatického spojení duší, čímž Ginsberga hodně vylekal. Rozešli se.

Bill na pět let zmizel do marockého Tangeru, který byl do roku 1956 zónou spravovanou společně Francií, Španělskem, Velkou Británií a Itálií. Bill bydlel v levném pánském bordelu, o mladíky a drogy nebyla nouze. Pronásledován Joaninou smrtí brzy přivykl na eukodol (dihydrooxy-kodein).

Psaní se zde pro něj stalo nutností.

Tanger přetvořil na slavnou Interzónu, napsal zde i číslo s mluvící prdelí. Nahý

oběd získával jasné kontury. Bill se pokoušel odvyknout od eukodolu, ovšem po několika týdnech na tom byl vždycky stejně. Prodal i psací stroj, aby měl na drogy, a dál psal ručně. Získal také ampule s dolophinem a hyoscinem. Komu čest, tomu šest najednou. Pak ho našli, jak na chodbě nahý na utrženém záchodovém prkýnku zpívá „V Texasu, v zemi rodné“.

Po trapasu se přestěhoval a v únoru 1956 odjel do Londýna na radikální léčbu apomorfinem. Zabrala.

Poté se vrátil do Tangeru. Na jednu zeď vily vyvěsil fotky z džungle, druhou používal jako střelnici. Sedával na orgonovém akumulátoru, kouřil hašiš a pojídal majoun, hašišové cukroví vlastní výroby. Psal často nepřetržitě šest hodin, jedna lžíce mu vystačila celou noc. Majounu a trávě, které obden střídal, připisuje zásluhu jak na Nahém obědu, tak na Hebké mašince a Lístku, který explodoval. Na podlaze se válely stovky stran popsaného papíru s otisky podrážek, krysími výkaly a zbytky sardinek. Rozházené papíry mu ožraly krysy.

Před koncem roku 1957 Bill přestal brát drogy, pít a taky psát. Meditoval a analyzoval své myšlenky, zažil vizi „dobrotivého centra všeho stvoření“. Nepřišel do Paříže proto, že visel na Ginsbergovi, ale aby vyhledal psychoanalytika, který by mu pomohl se sebeanalýzou. Hotel, kde tehdy bydlel krom Ginsberga i Gregory Corso a ve kterém se prostitutky a kriminálníci dělili o střechu s malíři, jazzmany a básníky, dostal přezdívku Hotel Beat.

41

Osobnost

V pařížské „kuchyni“ Opiovou tinkturu paregorik bylo možné koupit v kterékoli pařížské lékárně, takže se Bill zabydlel. Seznámil se s množstvím umělců včetně Tzary, Duchampa a Célina.

S malířem Gysinem se Bill znal už z Tangeru, ovšem doživotními přáteli se stali až zde. Oba věřili v magii, duchy, kletby a sugesce. Jednou ve vytržení Gysin napsal: „Ohyzdný duch zastřelil Joan, protože…“ Bill teď znal jméno té věci.

Na jaře 1958 vyšla v Chicago Review ukázka z Nahého oběda. Byl z toho skandál. Redaktor, který chtěl beatniky tisknout, založil vlastní časopis Big Table. Dámy z vyšší společnosti je zvaly do salónů a Burroughsovi se ozval nakladatel. K věhlasu Nahého oběda mezi britskými intelektuály značně přispěl fakt, že byl v Británii zakázán. Správný beatnik měl na stole výtisk spolu s miskou trávy.

Nahý oběd přináší prorocké téma virusu šířícího se mezi narkomany homosexuálním aktem a znesvěcení nemocných lidmi posedlými vyháněním viru. Postavy a paralelní děj skáčou rozsáhlou „mapou vědomí“ majounového snu. Metafora feťáka ilustruje „algebru potřeby“. Z fetky se ovšem v Nahém obědě stává inspektor Policie Novy. Z Nahého oběda se zase stala zpovědní kniha národa, byl to „drtivý výsměch všemu falešnému, primitivnímu a zlému v současném životě Ameriky“.

Bill byl velkým odpůrcem trestu smrti a křesťanství, i když v Nahém obědě útočí i na buddhismus a islám. Z beatniků byl jediný, kdo se v dílech zmiňoval o jižanském rasismu, zřejmě proto, že nebyl ze Severu – do začátku 60. let se na Jihu totiž běžně praktikovalo lynčování a upalování.

Kouzelné nůžky v akci „Po obědě“ následovalo období střihů.

Gysin řezal lepenku s kresbami a rozřezal při tom také vrstvy podložky z New York Herald Tribune. Vznikly zábavné kombinace slov z různých částí novin. Bill pak stříhal Saturday Evening Post a Time s Rimbaudem a Shakespearem a všechno, co ho napadlo. To, že „s nůžkami může tvořit poezii každý“, považoval za výhodu. Gysin jej seznámil s příběhem Hassanových haššišínů a scientologií, o kterou se zajímal do 70. let, přičemž vykradl jejich kosmologii. Scientologové se dokonce chlubili, že Bill dosáhl jejich

42

úrovně „čistý“, později toho ale litovali.

Burroughs potkal novou lásku, cambridgeského matematika jménem Ian Sommerville. Jejich vztah se rozhořel ještě více než ten s Ginsbergem. Ian pomáhal Billovi s utříděním poznámek užitých při střihové trilogii Hebká mašinka, Lístek, který explodoval a Nova Express. V trilogii bojuje Policie Novy s Gangem Novy, tvořeným mocenskou elitou a vojenskoprůmyslovými komplexy (heslo firmy Trak „napadnout, poškodit, obsadit“ je parodií na slavnou Learyho formulku). Policie Novy ovšem začne strkat nos do věcí, do kterých jí nic není.

Jako zbraň proti ovládání Burroughs navrhuje právě střih a ticho, rozbíjející manipulaci slov („jazyk je virus“), metabolický regulátor apomorfin, scientologickou metodu vymazávání traumat opakovaným přehráváním a Reichovy orgonové akumulátory. V Nově Express underground s Policií Novy vtrhne do temné komory, kde se vyvolávají filmy tvořící realitu, a osvětlí negativy. Bill

došel k přesvědčení, že předivo reality bylo uměle upraveno. Věřil také v UFO a kontakty s mimozemšťany. Přitom začal být čím dál tím podezíravější. Po dokončení Hebké mašinky se schoval i před Ginsbergem, načež se zajímal, čí je agent. Byl zjevně ovlivněn DMT, protože předpokládal, že kromě vládních agentů je ve hře i hmyzí trust z jiné galaxie (zážitky s nelokálními insektoidy se při DMT prokazatelně vyskytují).

K přepracované verzi Lístku, který explodoval Bill připojil esej o využití magnetofonových střihů pro radikální politické účely. Přemýšlel, co by mohlo způsobit davovou výtržnost na rockovém festivalu: „Nahrané zvuky píšťalky přilákají policisty a jediný natočený výstřel způsobí, že okamžitě vytáhnou zbraně.“ Pro nezdvořilost personálu a odporný tvarohový koláč se Bill zaměřil na Moka bar, fotografoval, nahrával a přehrával záznamy rovnou před vchodem. Do tří měsíců bar zavřeli. Podobně „způsobil“ přesídlení scientologického centra v Londýně, pod-

ruhé se mu to ale nepodařilo. Čísly hojně zásoboval undergroundový tisk, později měl vlastní rubriku i v Mayfair. Ve spolupráci s filmařem Balchem vytvořil tři střihové filmy, s Gysinem připravil knihu koláží Třetí mysl, vydanou až koncem 70. let ve značně okleštěné podobě.

S oběma Bill bydlel v jednom domě na Duke Street. V Londýně strávil celkem 7 let.

Návrat „domů“ V dalším románu Divocí hoši Bill přiznává inspiraci Dentonem Welschem, dokonce tvrdí, že byl se zesnulým autorem v duchařském kontaktu. Příběh rostl i z výstřižků z novin, časopisů a fotografií, kterými byl inspirován. V téhle knize se metafora závislosti přesouvá na sex a popisy homosexuálních hrátek, které nabývají nad drogami vrch. Tři čtvrtiny populace jsou vyhlazeny katastrofou nebo epidemií, ženy a rodiny zde nemají místo. Přístav svatých vznikl opět ze zbytků

po Divokých hoších. Předtím ovšem vyšla kniha rozhovorů a esejí s názvem Práce, pojednávající o využití sdělovacích prostředků v revoluční taktice. Bill publikoval sbírku povídek Hubitel!, zaslal Sex Pistols blahopřejný telegram za buřičskou God Save The Queen a z Londýna zdrhnul. Jako jediné zbylé pozitivum toho místa mu beztak přišla cannabisová tinktura předepisovaná proti paranoi, kterou si kapal do alkoholu nebo cigaret.

Když mu Ginsberg v roce 1974 vybavil místo učitele v New Yorku, okamžitě přijal. Přes Ginsberga taky získal tajemníka, který mu zorganizoval turné čtení, placeného o mnoho lépe než v Anglii.

Začal dělat na „americké trilogii“ Města rudé noci, Místo slepých uliček a Západní země – ovšem psaní první části mu zabralo 7 let. Přednášky, autorská čtení a psaní sloupků do časopisů si vyžadovalo čas. Při autonehodě umřel Ian Sommerville, jen co poslal Billovi telegram k 62. narozeninám. Smrt si po druhém přechlastání, které bylo tvrdošíjnou odpovědí na transplantaci jater, vzala i Billova syna (autora autobiografie Speed). V New Yorku vypukla punková horečka a zdrcený Bill opět začal s heroinem. Jeho byt Bunkr se jen hemžil cizími lidmi, zatímco pan domácí dva roky zíral na svou botu.

Naštěstí se rozhodl pro metadon, poté změnil působiště. Koupil dům v kansaském Lawrence, kde trilogii dopsal při zabíjení všudypřítomných stonožek.

Brokovnice a Ohyzdný Američan Vliv Nahého oběda (brilantně zfilmovaného Cronenbergem) a Burroughsovy tvorby na pozdější literaturu byl zásadní. Spekuluje se o tom, že by bez něj neexistoval kyberpunk. Spolu s Ballardem Burroughs zapůsobil i na představitele post punku: Johna Foxxe, Garyho Numana, Cabaret Voltaire ad. V roce 1982 začal Bill tvořit „naguální“ neboli nahodilé umění střílením do plechovek s barvou.

Ke skvrnám na plátně přidával ještě malbu, siluety nebo koláže. Poté začal také kreslit. Kaligrafii a výtvarným projevům se věnoval už od 60. let, až do Gysinovy smrti svému příteli ovšem nechtěl konkurovat, jelikož byl na tom jako spisovatel finančně lépe. Paradoxně se ceny Billových obrazů vyšplhaly na 3 000 dolarů.

Prohlásil, že obraz může vzniknout i za 20 minut, zatímco román se píše rok i déle.

V roce 1989 Bill napsal libreto k opeře

Černý jezdec: Odlévání magických střel s hudbou Toma Waitse. Rozhodl se taky zbavit Ohyzdného ducha pomocí rituálu šamana z kmene Navahů. Ten několikrát spolkl a vydávil rozžhavený uhlík symbolizující ducha zjeveného v podobě okřídlené lebky bez očí. „Hodně se podobá klasickému americkému magnátovi,“ řekl Bill. „Hearstovi, Vanderbiltovi, Rockefellerovi, celé té vrstvě ztělesňující americkou hrabivost… Monopolistickému, nenasytnému zlu. Ohyzdnému Američanovi.“ Jak poznamenává Miles, po Reaganovi a Thatcherové se dnes Ohyzdný duch projevuje mnohem otevřeněji a Billova Johnsonovská utopie je ještě vzdálenější. Dodejme, že vzdálenější než majounový sen.

Memfer

43

Spolecnost

Million Marihuana March 7. květen 2011

J

iž 14. dostaveníčko obhájců užívání konopného listu se uskutečnilo první květnovou sobotu. Tradiční akce započala v brzkém odpoledni na Karlově náměstí, odkud se po krátkém proslovu vydal několikatisícový dav příznivců konopí do parku Parukářka. Pořadatelé vyjádřili svůj postoj jednoznačně a za všechny účastníky happeningu těmito slovy: „Demonstrujeme tady proti kriminalizaci konopí a jeho uživatelů. Žádáme vládu, aby ukončila tuhle nesmyslnou válku proti konopí. Vraťte nám naše konopí a respektujte naše práva.“ Mírumilovný pochod za doprovodu tematické hudby prošel centrem Prahy přes Václavské náměstí, Vinohrady a Žižkov. Přítomní demonstrovali své názory nejen typickou vůní marihuany linoucí se z průvodu, ale i pomocí transparentů s hesly jako „Stop trestům“, „Naše volba“ apod. Na Václavském náměstí bylo průvodem překvapeno mnoho turistů, kteří si nadšeně poklidné demonstranty fotografovali.

Před třetí hodinou dorazilo dobře naladěné procesí na Parukářku. Početný průvod se po příchodu do žižkovského parku rozptýlil mezi stánky s konopnými produkty, na travnaté plochy a místa s hudební produkcí. Ve stáncích s občerstvením mohli návštěvníci, podobně jako minulý rok, ochutnávat různé konopné produkty. V nabídce stánků nechyběl ani zajímavý výběr konopného oblečení a jiných konopných výrobků včetně stavebních materiálů z konopí. Přítomní ocenili také různorodé workshopy zaměřené na využití konopí.

Legalizační hnutí a myšlenky podpořili svým vystoupením např. Prague Conspiracy, Al-Yaman, Smutný Karel či DJs Suki, Rifraf nebo Z-Aires.

Spokojenou atmosféru napříč všemi věkovými skupinami dotvářely svými vystoupeními různě početné skupiny žonglérů, mladé rodinky s dětmi a zvídaví senioři. Zejména ti dříve narození ocenili akci „Semínka seniorům“, která byla ale věnována všem zájemcům o konopná semena.

Legalizační večer byl zakončen na after parties v klubech Matrix, Bunkr Parukářka a Cross.

O MMM se vyjádřili : Robert Veverka, Legalizace: „Parukářkou jistě během dne prošlo 15 000 návštěvníků a v téhle chvíli je nás tu určitě 10 000.“ Policejní velitel: „Desítky policistů v uniformách i v civilu během pochodu nemusely řešit žádný konflikt.“

44

45

Kultura

KONCERTY

46

AKCE

21.05.

Sleeping Camels [HU] Palác Akropolis, Praha

20.-21.05.

Rokytná Fest areál koupaliště, Rokytnice nad Rokytnou

21.05.

Laco Deczi New York Cellula [CZ/USA] Jazz Dock, Praha

20.-21.05.

Blues Beroun Česká pojišťovna - sál, Beroun

22.05.

Animal Collective [USA] Meet Factory, Praha

23.05.

Jack DeJohnette Group [USA] Lucerna Music Bar, Praha

22.-28.05.

Khamoro 2011 Praha

24.05.

Looptroop Rockers [SWE] Lucerna Music Bar, Praha

27.-29.05.

Poličské rockoupání koupaliště, Polička

25.05.

Sophie Hunger [CH] Palác Akropolis, Praha

27.05.

26.05.

Terakota [PT] Palác Akropolis, Praha

28.-29.05.

Mezi ploty 2011 Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha

28.05.

Omega [HUN], Collegium Musicum [SK], Different Light [CZ] amfiteátr, Loket nad Ohří

28.-29.05.

Jamboree 2011: Bluegrass a country festival

28.05.

Avram Ferer, Eric Revis, Chad Taylor Trio [USA] Jazztime, Praha

03.-05.06.

Festival Zámostí 2011 Třebíč

28.05.

Eb Davis Quartet [USA] Jazz Dock, Praha

11.06.

Pražská muzejní noc Praha

29.05.

Oneohtrix Point Never [USA] Divadlo Archa, Praha

28.06.

Symfonie pro Afriku Lucerna Music Bar, Praha

29.05.

Queens Of The Stone Age [USA] KC Vltavská, Praha

02.06.

Dominic Miller & Band [UK] Palác Akropolis, Praha

03.06.

Jethro Tull [UK] Kongresový sál KCP, Praha

05.06.

The Roxette [SWE] O2 Arena, Praha

06.06.

21.05.

23.-25.06.

Ostravská muzejní noc Ostrava

Noc kostelů ČR

letní kino, Strakonice

United Islands Praha

VÝSTAVY do 26.05.

Cena NG 333 | Finalisté Veletržní palác, Praha

Arrested Development [USA] Lucerna Music Bar, Praha

do 29.05.

Der Blaue Reiter Albertina, Vídeň

07.06.

Charlie Musselwhite [USA] Lucerna Music Bar, Praha

do 05.06.

Viktor Kolář MG – Místodržitelský palác, Brno

08.06.

Asia [UK] KD Šeříkova, Plzen

do 12.06.

Jiří Turek | CityLAB Leica Gallery Prague, Praha

09.06.

Chinese man [FR] Parukářka, Praha

do 19.06.

09.06.

Kenny Garrett [USA] Lucerna Music Bar, Praha

Plocha, hloubka, prostor | Perspektivní motivy a principy v umění MG – Pražákův palác, Brno

11.06.

Black Tape for a Blue Girl [USA] Palác Akropolis, Praha

14.06.

Eskmo [USA] Lucerna Music Bar, Praha

16.06.

BoySetsFire [USA] Palác Akropolis, Praha

19.06.

Bryan Adams [CAN] O2 Arena, Praha

21.06.

Manolito Simonet Y Su Trabuco [CUB] Palác Akropolis, Praha

21.06.

Atmosphere [USA] Lucerna Music Bar, Praha

23.06.

Shantel & Bucovina Club Orkestar [DE] KC Vltavská, Praha

23.06.

Jeff Beck [UK] O2 Arena, Praha

30.06.

Barrington Levy [JAM] Lucerna Music Bar, Praha

JETHRO TULL

47

Inzerce

Adresy českých growshopů: ABC PHAT LOC s.r.o.

Drůbežářská 551/3 142 00 Praha Libuš

GROWELECTRIC Nad olšinami 5 100 00 Praha 10

HAPPYGROW Spojenecká 10 415 01 Teplice

BIO - FARM

GROWER.SK

HIPIS.cz

Nám.T.G.M.558 760 01 Zlín

Bajkalská 10/C 82108 Bratislava

28.října 964/268 709 00 Ostrava

BIOHOBBY Štefánikova 31 811 04 Bratislava

GROWEXPERT.CZ Jungmannova 624/9 405 02 Děčín

HYDROPONIC Cimburkova 26 130 00 Praha 3

BIOPLANTS BRNO Špitálka 70/16 602 00 Brno

GROWLAND SK Sadová 599/3 020 01 Púchov

INNOVATION GARDEN K Višňovce 2690 530 02 Pardubice

BIOPLANTS OLOMOUC Koželužská 31 779 00 Olomouc

GROWMANIA Nádražní 7 150 00 Praha

INOUT GROW Štefánikova 4 74101 Nový Jičín

BIOTOP Riegrova 25 370 01 České Budějovice

GROWMARKET Čestmírova 6 140 00 Praha – Nusle

KLEČKASHOP Daliborova 16 709 00 Ostrava

CANAPINO Chvaletice 29 398 11 Protiviín

GROWPLANET Horní Ždár 2 377 01 Jindřichův Hradec

MANTRA CZ Slepičárna A1 550 01 Křinice u Broumova

GET HIGH GROWSHOP Děčínská 15 400 03 Ústí nad Labem

GROWROOM Pražská třída7/64 500 04 Hradec Králové

GREEN SHOP Chelčického 18 370 01 České Budějovice

GROWSHOP CZ Bořivojova 89 130 00 Praha Žižkov

MIMOKI BOHEMIA GROW Pod špitálem 375 156 00 Praha Zbraslav

GREEN FINGERS Šámalova 101 615 00 Brno

GROWSHOP JAMAICA Mrštíkova 4 Hodonín 695 01

GREENHOME s.r.o.

Domažlická 11/Pražská 17 301 00 Plzeň

GROWSHOP KOLÍN Na výfuku 42 280 02 Kolín

GREENHOUSE Bulharská 63 541 01 Trutnov

GROWSHOP NOVÝ JIČÍN Žižkova 14 741 01 Nový Jičín

GROW AND HEADSHOP Kostelní 24 702 00 Ostrava 2

GROWSHOP PŘÍBRAM Čs. Armády 29 261 01 Příbram

GROW POD LAMPOU Hlavní třída 18 738 01 Frýdek Místek

GROWSTORE.CZ Česká 164 44 001 Louny

MLADÝ PĚSTITEL Malická 22 326 00 Plzeň MLADÝ PĚSTITEL LIBEREC Vodňanská 9/501 460 14 Liberec MLADÝ PĚSTITEL TÁBOR U Bechyňské dráhy 790 390 02 Tábor MY-GARDEN Brno Bohunická 59 619 00 Brno NASHGROWSHOP Jablunkovská 853 737 01 Český Těšín

Inzerce

Adresy českých growshopů: NATURAL TECHNOLOGIES Přístavní 51 170 00 Praha 7 – Holešovice NOVÝ GROWSHOP Baranova 11 Praha QTH-GROW Podhorská 1050/45 466 01 Jablonec

SMOKING LAND Vodičkova 1935/38 110 00 Praha Nové Město

SPECIAL GROWER Jinonická 7/694 150 00 Praha TAO SHOP Čsl. Mládeže 331/49 405 02 Děčín

49

M

50

EDI JANE

TNT KUSH

51

52