Kovárna pro radost

OBČASNÍK PRO PŘÁTELE UMĚLĚCKÉHO ZPRACOVÁNÍ KOVŮ

E ditorial Obsah Cechovní tradice a současnost Nikdy nevstoupíš do stejné řeky Plynové pece (inzerce) Cechovní symbolika Kovářská výheň (inzerce) Školy a učiliště Střední škola řemeslná v Jaroměři Amaterský nadšenci Kovařina jako koníček Ze zahraničí Kováři v USA Představujeme vám Lešetinský kovář nebo kovář z Pekla Výlety, výstavy, akce Výlet do Kadlína Pro naše ženy Život s kovářem Pozvánka Podkovářské dny Muzea a jejich poklady O kovářství Představujeme vám Kovářský rod Kočích Pro naše děti Jak okut slona

4 5 6 7

V ázení prátelé,

8 12 14

16 20 23 25 26 28 30

SPOLEČENSTVA KOVÁŘŮ A ZÁMEČNÍKŮ A KOVÁŘŮPODKOVÁŘŮ ČECH, MORAVY A SLEZSKA Vydala "Kovárna pro radost" se souhlasem Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářůpodkovářů Čech, Moravy a Slezska s přispěním nadšenců a přátel uměleckého zpracování kovů.

Adresa redakce Kovárna pro radost, Kytín č.p. 114, 252 10 p.Mníšek pod Brdy Grafika © Dana Martinková, 2006 Tisk

držíte v ruce nově narozené dítě v rodině časopisů. Ano, chápu.

Většinu z Vás pokud by jim tohle někdo jenom řekl, tak by ani nepozvedla oči, natož aby se podívala o co jde. Když ale Vaše oko, dříve než jste onu větu slyšeli, zahlédlo obálku, bylo Vám jasné, že pokud máte rádi kov /te nemyslím jen železo/ tak tohle musíte vidět.

Tento typ časopisu nám na trhu chyběl. Kováři,podkováři,umělecký kováři i zámečníci, nožíři, platnéři, kovotlačitelé, dráteníci, šperkaři či jak se všichni ti lidé co pracují s kovem nazývají, ale i ostatní obdivovatelé kovové krásy tu najdou co je zaujme. Když né hned, tak určitě v dalších vydáních. V současnosti jsme oslovili muzea, školy, jednotlivé mistry řemesla ale i umělce, výtvarníky, návrháře. Již se připravují další rubriky které jsou zaměřené na povrchové úpravy, na naše příbuzné /další řemesla./, na prvky stavební historie. Rubrika na přípravky pro ulehčení práce nazvané jak na to, rovněž o surovinách a nářadí, nebude chybět ani aukce výrobků, dokonce se připravuje i obrazová příloha, ale hlavně to budou rubriky na získávání informací pro tuhle Naší kov milující rodinu. Ano rodinu, protože oslovujeme i ženy a na děti také nezapomínáme. Typy na rodinné výlety, jak to řeší jinde, popřípadě co chci já ukázat těm ostatním /myslím tím čtenáře/, nebo co se kde konalo za výstavu, jaká setkání a kde se uskutečnila a co tam bylo k vidění.

Zaznamenáváme pro Vás co jsme kde viděli a budeme se snažit zdokumentovat všechny ty akce které se v našem okruhu zájmu budou konat. Je jich poslední dobou stále víc což je jen dobře. Víme ale, že je pro Vás velmi těžké jezdit křížem krážem republikou nebo dokonce po světě a zúčastňovat se jich. Bude to záležet i na Vás jak bude časopis vypadat. Platí, / říkala moje babička / že kdo se ptá, ten se dozví. Tak se ptejte a dávejte podněty na témata, která Vás zajímají nebo Vám budou v časopisu chybět..

Vaše příspěvky uvítáme, zajímavé rádi zveřejníme. Takže fotografujte, pište, upozorňujte na všechno "Hezké" kolem kovu.

Znáte někoho ve svém okolí o kterém si myslíte, že o něm mají vědět i ostatní? Mezi námi žije tolik zajímavých a šikovných lidí. Dokonce si myslíme, že jich je víc než těch špatných věcí, které se nám pořád "NĚKDO" snaží strkat před oči a do uší.

Naše motto: "MY PŘECI CHCEME BÝT ŠŤASNÍ" Těším se na spolupráci s Vámi Slavata Zdeněk

3

Zdeněk Slavata, šéfredaktor

Cechovní tradice a soucasnost Nikdo se nad tím nepozastaví snad proto, že nebyla přerušena kontinuita tohoto počínání. Proč tedy znovu např. nedávat našim vyučencům podle starého cechovního zvyku za vyučenou apod. Prestiži našeho řemesla to jistě neuškodí, naopak.

Naše řemeslo přes jeho modernizaci je považováno, a právem, za tradiční.

Není proto sebemenší důvod, abychom se právě tradicím, atˇ z pohodlnosti, studu či jiných důvodů,

Nikdy nevstoupíš do stejné řeky Dlouho jsem se s kolegy kováři dohadoval o potřebách mít v našem společenstvu nějaké tradiční zvyky. Dát tomu zajímavější formu, prostě tak trochu divadlo pro rozptýlení ale i připomenutí vážnosti a úcty k tradicím.

Vždy to naše řemeslo je velmi staré a vážené. Sice né každý byl hned nadšený, ale všichni to uznávali, že by to bylo hezké. Ale v dnešní době ? Tak jsem při jedné z vášnivých debat s J.Piskáčkem al do živého a požádal ho o jeho pohled. Protože je to člověk který je nejenom zručný ale i vzdělaný řemeslník . Jedním z jeho koníčků mimo ty které okovává je zájem o historii, tak přijal.

Takto by se dala charakterizovat porevoluční móda znovuzakládání řemeslných cechů v naší republice.

Co je tak přitažlivé na sdružování se jednotlivých řemeslníků v korporace, které již nebudou a ani nemohou v dnešní době plnit svoji původní funkci? Nostalgie, hrdost na příslušnost ke svému řemeslu, v mnoha případech i dědičná, či jenom pouhá lidská potřeba scházet se s kolegy od stejného fochu. Každý jedinec tyto potřeby cítí a vnímá jinak, ale

4

1/2008 Kovárna

z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že příslušnost k profesnímu cechu člověka obohacuje, dalo by se říct komplexně!

Naše řemeslo patří k nejstarším, na rozdíl od některých jiných, a proto má i svoji bohatou cechovní minulost.

Nesty me se proto některé zvyky a rituály, ale i ostatní atributy našich předků bez povýšeného úsměvu znovu používat.Co je anachronického například na rituálu předávání diplomu studentům na univerzitách?

TROCHU HISTORICKÝCH INFORMACÍ: Cechy kovářské, zámečnické, podkovářské sdružení.

V první polovině 14.století je v Jihlavě zapsán řád spojeného řemesla kovářů,kotlářů,ostrožníků a brnířů. Kováři staroměstští si utvořili cech r.1418. Novoměstští se združují r.1524. Malostranský cech kovářů a kolářů je znám od r. 1574.

Staroměstským pražským cechem se řídili i kováři z jiných měst a vesnic.

Jako cech vystupují zámečníci od konce 14.století. Mistr Mates, zámečník pracoval r.1560 na oratoriu sv.Víta. Rok na to dělal mříž ke studni v pardubickém zámku.

Umělecký zámečník a dvorský puškař Jiří Schmidthammer byl r.1572 uveden v malostranském kancionálu jako cechmistr. Zhotovil mříž kolem hrobu císaře Maxmiliána v katedrále v Innsbrucku. Jeho dílem je i renesanční mříž kolem královského mauzolea v chrámu sv. Víta v Praze z r.1589.

Podkovářství původně provozovali kováři. Teprve nařízením z r.1874 byla z kování koní utvořena zvláštní koncesovaná živnost podkovářství. Tato živnost měla v pražském Karlíně svoji školu a v různých městech zvláštní podkovářské kurzy.

Roku 1904 byla založena Zemská jednota kovářů a podkovářů v Čechách. Sdružení kovářů a podkovářů vydávalo svůj ,,Věstník'' a zaniklo prakticky až v padesátých letech 20.století kdy bylo živnostenství zrušeno. (JB)

vyhýbali a považovali řemeslo jen a jen za zdroj obživy.

Jiří Piskáček předseda regionálního zastoupení Prahy a Středočeského kraje

Plynové pece

TRADICE VYCHÁZEJÍ Z MINULOSTI Ve třináctém a čtrnáctém století jsou v Čechách zakládána města, v nichž je koncentrována výroba a obchod. Záhy je v nich řemeslnická výroba organizována v ceších. Cech má omezený počet členů a hájí jejich zájmy. V čele jsou mistři, jimž podléhají tovaryši a učni. Ve velkých městech mají jednotlivá řemesla svůj cech, v menších se sdružují různá řemesla ve společný cech jeden.

Poměrně často jsou sdruženi ve společném cechu koláři a kováři, protože pracovali na společném díle.

Cechy určují objem a kvalitu výroby a stanovují ceny. Mají však i funkce charitativní, výchovné, školské, kulturní, obranné a reprezentační.

Vrcholu dosahují cechy v 15. a 16. století. V 17. a hlavně v 18. století dochází ke krizi cechovního zřízení, kterou způsobil rozmach manufakturní výroby. V 19. století potom tovární výroba definitivně ukončila činnost cechovních korporací. 1. května 1860 cechovní instituce založené na středověkých formách autority byly zrušeny novým živnostenským řádem, kdy jedinou podmínkou byla řemeslníkova bezúhonnost a svéprávnost.

K dalším informacím na toto téma se ještě vrátíme. Věříme že i s vašimi názory a ohlasy se sejdeme v příštím vydání.

Plynové pece dodáváme v různých variantách dle požadavků zákazníků.

TYPY PECÍ: Standard - kombinace SIBRAL a šamot Profi - celošamotová

TYPY HOŘÁKŮ: PB 100 a PB 100 s regulačním ventilem.

Certifikace SZÚ B-39-00410-05 Základní varianta malá pec s jedním hořákem PB 100

9500 Kč bez DPH. RIK-FER CZ s.r.o., Hovorany 825, 696 12 Hovorany, tel. 800900450, www.rikfer.cz, e-mail: rikfer@seznam.cz, tel./fax: 518375085

(ZS)

5

Cechovní tradice a soucasnost Známka na nocleh z roku 1751 Známka vyrobená ze stříbrné mince - třicetníku. Na líci Madona s Ježíškem, po stranách písmena K - B, kolem nápis " PATRONA REGNI HUNGAR 1751".

Do rubu vsazena čtvercová destička, na ní znak řemesla (podkova, pod ní zkřížené kleště a kladivo)

Cechovní symbolika

Pergule - cechovní právo, neboli FERULE byla atributem úřední moci prvního cechmistra, jakýmsi vladařským žezlem. Ferule se používala ke svolávání schůzí, kdy cechovní posel obcházel mistry se vzkazem. Čerství tovaryš s ní dostával za ,,Vyučenou" a na ,,Pamětnou", aby si pamatoval, že má důstojně a řádně chovat jako příslušník svého stavu a řemesla. V podobném duchu byla ,,Ferule" používána i jako trestajícího nástroje pro členy cechu vedle peněžité pokuty. Cechovní místnostiumístěné většinou v sídelní hospodě byly vyzdobeny cechovními obrazy,

Jak je krásně řečeno v katalogu k výborné vý-stavě o ceších konané před časem v muzeu v Roztokách u Prahy. Řemeslo je nejen soubo-rem úkonů a činností, ale také vědomí. Řemeslník ovládá celý výrobní proces od výchozího materialu až k hotovému výrobku. Nepracuje jenom mechanicky, ale tvoří svoje dílo. Jeho myšlenky a záměry, zručnost, hluboké znalosti a kvalita provedené práce se odráží v konečném vzhledu výrobku. Tato ryzí tvůrčí práce se neodráží jenom ve výrobku samém, ale i v symbolice řemesla. Ve středověku měly cechovní korporace brannou povinnost a z toho pramenící nutnost rozlišovací. Znaky a symboly potom opatřovaly své korouhve a pečeti, ale také truhlice zvané matky, které sloužily k ukládání cechovních peněz, artikulí, listin, typářů, úředních knih, pečetidel a podobně. Vývěsní štíty s cechovními symboly visely na domě, nebo dílně či v sídelní hospodě.

6

1/2008 Kovárna

Pohřební štít z roku 1630 Štít vypracovaný technikou apliky na hedvábí.

Oválný štít vroubený černým třepením.

V tmavomodrém poli kartuše vyšívaná zlatým dracounem, v ní červený oválný štít se znakem řemesla; podkova s podkovákem a s děleným letopočtem 1630.

Po obvodu zelený věnec a nápis se jmény cechovních funkcionářů

nástroji, vzorníky prací a mistrovskými kusy. Cechovní hospoda ,,Herberk" byla označena vývěsním štítem a každý přivandrovalí tovaryš zde našel pomoc, když sháněl práci.

Pohřeb - člena cechu byl pro celý cech prestižní událostí a důležitou

ceremonii. Účast na pohřbu byla povinná. Obliba konzumace alkoholu při slavnostních shromážděních cechu dokazují různá nařízení městských rad zakazujících nadměrné pití. První doložená tovaryšská stávka z r.1399 vznikla proto, že starší zámečnického cechu na Novém Městě pražském zakázali slavnostní přípitek a pohoštění při přijímání nového tovaryše.

Cechovní řády - /Statua, Artikuly/ - byly listiny vydávané bu panov-níkem nebo cechem, či vrchností.

Upravovaly veškerý vnitrocechovní život, jednání, práva a povinnosti.

Různorodosti těchto listin byla učiněna přítrž vydáním generálních cechovních artikulů v r.1739, které zavedly jednotnou normu pro všechny organizace.

Knihy a cechovní registra - protokoly zápisů ze schůzí a osobní doklady členů cechu jsou především mistrovské a výuční listy, vandrovní knížky, které sloužily jako osobní průkazy a jsou dokladem pobytu tovaryšů z cest na zkušenou. Cechovní pečetidla /Typáže/ - jsou většinou mosazná se symbolem cechu a .....................Od 19 století jsou nahrazována razítky. Současná moderní technika postrádá typické atributy, které užívala stará řemesla, stírá originalitu technického řešení a tím i stavovskou čest řemeslníků hrdost řemesel.

Kovářská výheň s elektronickou regulací TYPY VÝHNÍ Malý stůl s ohňovou mísou s jedním otvorem.

Velký stůl - ohňová mísa s jedním, dvěmi a třemi otvory.

Dva druhy ochranných klínů - malý nebo velký.

V nabídce varianta výhně s korundovým teplonosičem.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ VA R I ANTA: Malý stůl, ohňová mísa s jedním otvorem, velký a malý klín

9 890,- Kč bez DPH. RIK-FER CZ s.r.o., Hovorany 825, 696 12 Hovorany tel. 800900450, tel./fax 518 375 085, e-mail: rikfer@seznam.cz www.rikfer.cz

Víte o tom že "FERULI" už máme ? Co vás ještě zaujalo? Nebo o čem víte Vy ? Znáte některé zvyky?

Dejte vědět bu do redakce nebo přímo na adresu Kovářského společenstva

LITERATURA: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách / Z. Winter r.v.1906/ Katalog výstavy - CECHY - muz-eum Roztoky r.v. 19...???

Depositář muzea Hlavního města Prahy

(JP)

7

S koly a uciliste

Střední Škola Řemeslná v V letošním roce si Střední Škola Řemeslná v Jaroměři připomíná 122.výročí založení c.k. Všeobecné odborné školy v Jaroměři a 102 roky od postavení nové budovy pro tuto školu, která slouží po různých úpravách a přístavbách dodnes.

Co se vztahuje na řemeslo podkovářské tak se žádná škola v Čechách nemůže pochlubit nepřerušenou výukou od roku 1953 až po dnes.

Stanislav Sluka Martin Parizek

Škola měla pestrou a někdy i pohnutou historii.

K tomu se ale v budoucnu určitě dostaneme někdy v příštích vydáních. Protože to je velmi zajímavá kapitola rozvoje školství. Hlavně výuky v oborech kovářského a podkovářského řemesla,ale také oboru umělecký zámečník který je jedním z našich nejbližších příbuzných.

V průběhu tří let žáci v kovářském oboru prochází výukovým programem vedeným řadou kvalitních pedagogů. Nechci je tu vyjmenovávat . Zaměřím se jen na odborný výcvik.

Martin Sraitr

PRVNÍ KOVÁŘSTVÍ: V odborném výcviku se žáci nejprve setkají s učitelem Alešem Nývltem. Jde o bývalého žáka SŠŘ v Jaroměři, který se vyučil dvěma řemeslům: Kovářem a podkovářem a uměleckým kovářem a zámečníkem. Získal rovněž další vzdělání potřebném pro funkci výchovného pracovníka.

Dokáže motivovat žáky. Předat jim potřebnou dovednost v prvém a druhém ročníku.

Ve třetím ročníku žáky přebírá p.Otakar Vančura /umělecký kovář a podkovář/, který je dovede až k závěrečné zkoušce. Než se tak stane, musí každý žák pod jeho vedením zhotovit "ročníkovou práci" a tím uzavřít třetí ročník.

Ročníkové práce vybírá a připravuje Zdeněk Vítek zástupce ředitele pro odborný výcvik. Po konzultaci s akademickým malířem Jiřím Škopkem a Otou Vančurou jsou přiděleni žákům. Ti je v druhém pololetí zhotoví.

V druhém oboru kovář podkovář opět se vychází z tradice a zkušeností.Vždy to je minimálně skupina žáků

8

1/2008 Kovárna

Jaroměři

Václav Prudil (vlevo) Vladimír Kosek Zdeněk Hanel O. Vanzura a J. Skopek (vlevo dole)

která se připravuje pro tento obor. Schéma je obdobné jako u kovářství jen je zde ještě větší důraz kladen na odbornou praxi. Daří se to v hřebčíně u ing. Cermana v Jeníkově. Zde se pod vedením odborných učitelů Ladislavem Dvořákem, Dušanem Faltou a Jiřím Cerhákem prakticky zdokonalují. Ve třetím ročníku podkovařinu vyučuje p. Karel Kysilka, učitel odborné výchovy, který je dovede až ke zkoušce.

9

Radek Perina Štěpán Kacvinský (vpravo) Miroslav Trochimovic Tomáš Kverek (úplně dole)

SŠŘ v Jaroměři se právem chlubí svými úspěchy i úspěšnými absolventy. Někteří dokonce pokračují s předáváním zkušeností.

Protože úspěchů, a úspěšných je opravdu hodně, vybrali jsme jen ty nejvýznamnější, tím se zároveň omlouváme těm ostatním, hlavně těm starším, které se nám nepodařilo zdokumentovat.

1995 - Jiří Kubias celostátní soutěž "Junior podkova" v Horních Heřmanicích, druhé místo 1996 - Leoš Mervart a Rostislav Táborský "Junior podkova" v Lošticích první a druhé místo 1997 - Martin Marek "Junior podkova" v Jaroměři" první místo 1998 - Josef Duczinský a Jan Pacholík "Junior podkova"v Třebíči první a druhé místo. Zde také poprvé soutěžili umělečtí kováři a dvojice Lukáš Janeček, Radek Hantl získala druhé místo 2001 - Aleš Nývlt a Jiří Teska v Těšanech třetí místo 2002 - v Dobříce Aleš Nývlt první, Jiří Javůrek zvláštní cenu. V Těšínech J. Javůrek první a A. Nývlt třetí místo 2003 - Hammernický den v Dobříce J. Javůrek první a na Krakovci druhé místo. V Těšanech J. Javůrek a Jiří Jiskra první místo 2004 - v Brtnici jediní z kovářů A. Nývlt a J. Javůrek vykovali cvoček. Krakovec A. Nývlt první místo.

V Těšanech Jiří Spurný a Bedřich Stolín druhé místo 2005 - Dobřív Michal Horníček první Z. Háněl a K. Haluška třetí místo. Na Helfštýně získal K. Haluška druhé místo a Z. Háněl ocenění.

V Těšanech B. Stolín třetí místo. V České Skalici Ladislav Mochan byl oceněn druhým místem za kovářský výrobek.

A tak by jsme mohli vypočítávat další a další úspěchy.

V poslední době se pořádá čím dál tím víc soutěží a studenti SŠŘ v Jaroměři jsou vždy oceněni mezi nejlepšími.

Prohlídněte si ukázky ze zhotovování závěrných prací a je vám jasné proč tomu tak je.Určitě každý z nás je potěšen, že naše řemeslo má tak schopné následovníky.

Z podkladů p. Zdeňka Vítka upravil Z.S.

10

1/2008 Kovárna

Petr Lankas (nahoře) Vojtěch Jirásko

TEXT: ZDENĚK SLAVATA A ROMAN KRÁL, FOTO ARCHIV AUTORŮ

Amatérstí nadsenci

Roman Král

Kovarina jako konícek Jednou na hradě Helfštýně jsme se s Romanem Králem setkali. Slovo dalo slovo a my jsme zjistili, že máme jeden velký společný zájem " kovařinu " .Bylo to zvláštní jak rychle jsme si dokázali porozumět o co nám jde. Čas byl neúprosný. Domluvili jsme se tedy,že se v Praze brzy sejdeme. Roman byl již o krok vpředu pracoval na webových stránkách jako "Amatérský kovář" a tak jsem se ho rozhodl představit i touto formou - rozhovorem trochu hlouběji.

Romane, kdy ses začal o kovařinu zajímat? Jak tě to vůbec napadlo?

Kovařina byl takový dávný sen, jenže od snu ke skutečnosti uteklo hodně let. První kovadlinu jsem koupil možná před deseti lety, ale opravdu jsem začal asi před pěti.

Jak ses dostal ke kovařině, máš nějakého kováře v příbuzenstvu?

12

1/2008 Kovárna

Žádného kováře mezi příbuznými nemám ani nikdo z předků kovářem nebyl. Vystudoval jsem chemii, několik let jsem ve škole chemii i učil. Te se věnuji obchodu. Ani profesně tedy nemám s kovařinou vůbec nic společného.

Prostě byl to klukovský sen, který mi vydržel až do současnosti. Takže jsem se stal sám sobě učedníkem. To co se kluci učí v patnácti na učilišti, jsem se já učil sám ve čtyřiceti.

A jak ti to učení šlo?

Bez učitele - těžko. Prokousával jsem se kovářskými základy sám. Když chceš kovařinu dělat jen pro radost, jako koníčka, moc možností nemáš, kovářských kursů tolik není. Nebo o nějakých víš ?

Otevřel jsem "Kovárnu pro radost", kde si každý může vyzkoušet, jaké to je dát železu tvar a já mu rád ukážu alespoň to málo co umím já.

Já vím, říkal jsi mi to. Pro mě trochu pozdě, začátky už mám za sebou. Znám ale spoustu nadšenců, které kovařina baví a zatím hledají jak a kde si to vyzkoušet.

Stačí když vidíš ten zájem o Hefaiston. K pódiu před výhněmi se pomalu nedá protlačit. Ti kdo tam přijdou se nezajímají jen o to co se tam dělá, ale i jak se to dělá.

Podobně jako já se snaží okoukat postup, prohlížejí si detaily vystavených exponátů.

Ví se o tobě, že jsi autorem internetové stránky Amatérský kovář. Jak tě to napadlo, dát se do psaní?

Už jsem říkal, že jsem se prokousával kovařinou od začátku sám a přišlo mi líto nepodělit se o pracně získané zkušenosti s těmi, kdo začínají stejně jako já.

Hlavním impulsem byla kamarádova věta " Když něco na internetu nemůžeš najít, musíš si to napsat sám".

Trochu k tomu přispělo i to moje učitelování v minulosti.

Začal jsem popisovat svoje kovářské začátky, stavbu kovárny a základní postupy. Říkal jsi, že znáš spoustu podobných kovářských nadšenců.

Podobných nadšenců je opravdu hodně. Zajímavé je, že jsou to lidé všech možných profesí. Od studentů všech možných škol, přes kuchaře, zámečníky, hasiče až k právníkům a doktorům.

Já jsem také vyučený kuchař.

No vidíš a te děláš kováře. Spousta z těch kluků se ke kovařině dostala od historického šermu. Chtěli si vykovat vlastní meč, nebo nůž. Většinu, tak jako mě ale zlákala krása řemesla. Tak jako někdo sbírá známky, nebo staví vláčky, my máme kovařinu. Většinou to není koníček ale spíš pořádný kůň.

Jak moc se te kovařině věnuješ?

Te zrovna moc ne. Rozhodl jsem se kovárnu přestěhovat a přestavět. Te tedy není kde. Chybí mi komín a tak čekám na jaro, abych ho dostavěl. Pak doufám, že zas roztopím výheň a vezmu kladivo do ruky. Zatím jsem dělal jen malé věci. Tím zmenšováním jsem se dopracoval až ke kovaným šperkům z nerezu. Hodně se věnuji připravovanému setkání amatérských kovářů. První proběhlo loni v září, letos tedy bude druhý ročník.

z nich jsou výborní kováři, kteří se snaží používat tradiční postupy, včetně svařování v ohni, nebo výroby damascénské oceli. Mou snahou je dát tyto nadšence dohromady.

Jaký je vztah kovářských nadšenců k profesionálním kovářům?

Myslím si, že klidně můžeme existovat vedle sebe, můžeme si i vzájemně pomoci. A to nejen tak, že my okoukáme něco od profesionálů, ale i naopak. Tím, že se kovařinou jen bavíme, můžeme zkoušet i pracné postupy, prostě proto, že nás to baví. Asi se kovařinou nebudeme nikdy živit a prodávat svoje výrobky. Pro profesionály tedy nejsme konkurence.

A jaké máš plány do budoucna?

Ze všeho nejdříve bych rád dostavěl kovárnu, abych mohl konečně zase vzít kladivo do ruky.

Chtěl bych se pustit do nějakého kousku nábytku, třeba kované židle. Rád bych dal dohromady přívržence kovářského řemesla založil tradici amatérských kovářských setkání. Povedlo se mi uspořádat první setkání a tak doufám, že se podaří i další.

O tom nepochybuji.Držím palce a doufám,že tě zlákám a přidáš se k týmu nadšenců tohoto časopisu.

Pokračování příště

Kolik se vás sešlo?

Loni asi deset, letos doufám že nás bude víc. Vím tak o čtyřiceti, padesáti nadšencích. Někteří z nich jsou v kovárně skoro denně, jiní jsou začátečníci. Spousta Společná práce na setkání amatérských kovářů

Z e zahranicí

Tajemství japonskeho meče

Kováři v Americe Kovářské řemeslo má dlouhou tradici nejen v Evropě, tak jak jeho historii vnímáme my, ale i v ostatních částech světa. Americké kovářství v sobě spojuje tradice, zkušenosti a vlivy z prakticky všech koutů světa. Ve Spojených státech v 19. a na začátku 20. století najdeme zřetelný vliv kovářů z Rakouska, Německa, Anglie, Itálie, Polska i Čech.

Do "Nového světa" někdy utíkali, jindy odcházeli za prací řemeslnící všech oborů. V dobách osídlování západu a válek byli kováři váženými řemeslníky.

Rychlý rozvoj průmyslu lákal do USA stále více dělníků a řemeslníků, kteří v období hospodářských krizí v Evropě hledali obživu za mořem.

Tento rychlý rozvoj se však stal kovářům v Americe téměř osudným.

Během několika let vytlačily levné a dostupné průmyslové výrobky

14

1/2008 Kovárna

tradiční kovářsky vyrobené nářadí a nástroje. Na každé farmě sice zůstala výheň a kovadlina, ale farmář si na ní jen občas opravil nějaké to zemědělské nářadí. Kováři v Americe během několika desítek let prakticky vymizeli. Chyběla cechovní tradice obdobná cechům v Evropě,

pro velkou vzdálenost o sobě kováři nevěděli, nedokázali konkurovat průmyslové výrobě.

Před pětatřiceti lety, v roce 1973, založila skupina několika desítek kovářů the Artist-Blacksmith's Association of North America (ABANA) v překladu Společnost uměleckých kovářů Severní Ameriky. Jejich cílem bylo zachránit a povznést umělecké kovářství, zachovat staré tradice, znalosti a umění. Předat své znalosti dalším kovářům. Společnost zakládalo dvacet kovářů, nyní jich sdružuje několik tisíc.

Prvotním impulsem bylo setkání několika kovářů v Georgii, kteří se na něm s ostatními podělili o svoje zkušenosti a taje řemesla. Tento způsob šíření nápadů a různých novinek je v Americe velice rozšířený. Menší i větší skupiny kovářů se scházejí i několikrát ročně, aby někdo z nich předvedl ostatním nový postup, nebo techniku zpracování.

Američtí kováři jsou vůbec velice sdílní, jak k sobě navzájem, tak i k ostatnímu světu. Ochotně se podělí o své zkušenosti. Na internetu lze najít řadu kovářských stránek, s popisy a fotografiemi výrobků, postupů, výroby nářadí nebo technologických postupů zpracování materiálu. Pokud alespoň trochu ovládáte angličtinu, stojí za to zkusit hledat

Plastika Skunce ABAMA Vlevo dole Miska

Malý česko - anglický slovníček I. kovář kovadlina výheň ( nebo i kovat) kladivo kleště (pomnožné č.) oheň uhlí svěrák (s nohou) chisel punch

blacksmith anvil forge (to forge) hammer (a pair of) tongs fire coal (leg) vise sekáč průbojník

hesla: blacksmith, forge, anvil (kovář, výheň, kovadlina).

Většina amerických kovářů ale nemá kovařinu jako hlavní zaměstnání, věnují se jí převážně jen jako své zálibě. Někteří z nich pečlivě dodržují tradiční řemeslné postupy a snaží se zachovat krásu řemesla v té nejčistší podobě. Většinou ale kombinují tradiční řemeslo s moderní technikou.

Podobných organizací jako je ABANA je v Americe několik.

ABANA, jako nezisková organizace se stará o vzdělávání svých členů, a už formou časopisů, knih a instruktážních filmů, tak i pořádáním právě zmíněných setkání s ukázkami kovářských technik a postupů. Nejvýznamnější pořádanou akcí je konference ABANA. Zatím poslední konference, ze které jsou následující fotografie, se konala v Seattle 2006. V mnohém připomíná Hefaiston na hradě Helfštýn, jenom je mnohem rozsáhlejší prostě je americká. Podstatná část programu byla tvořena přednáškami a ukázkami práce (demonstracemi).

Nechyběl nezbytný bazar a prodej všeho co s kovařinou souvisí - nářadí, kovadlin, bucharů, knih i materiálu.

Výstava kovářských uměleckých děl podobně jako na Hefaistonu zahrnovala skoro vše co je možno

vykovat: od šperků po obří plastiky.

Pokud srovnám výstavu na Helfštýně s výstavou na konferenci ABANA myslím, že se čeští a evropští kováři vůbec nemusí tohoto srovnání bát.

Roman Král www.abana.org www.anvilfire.com www.blacksmithsjournal.com www.balconesforge.org

P redstavujeme vám

Lešetinský kovář nebo

KOVÁŘ Z PEKLA Bylo o něm napsáno několik článků.

Přesto mě to nedá, abych vám ho nepředstavil tak, jak ho vidím a vnímám já. Jmenuje se Jaromír Hošek je mu plus mínus 57 let. Vyučil se uměleckým kovářem, pak absolvoval střední školu, lidově strojní průmyslovku a navrch absolvoval Filozofickou fakultu a může používat titul PhDr.

C

o ho znám, tak ho používá sporadicky. Je na něj hrdý. Tvrdí ale, že o něm promlouvá odvedená práce né titul .V současnosti spolupracuje se Školou uměleckých řemesel na Praze 9 v Podkovářské ulici. Poskytuje odbornou praxi dvěma žákům.Příležitostně přednáší o povrchových úpravách kovů. Pracuje kladivem které většinou není lehčí než tři kila. Samozřejmě že na jemné práce má menší, ale běžně kove opravdu jen těžkými kladivy. To svoje oblíbené vozí sebou i po světě už od vyučení. Nejvíc o něm vypovídá oblíbená průpovídka/brát s humorem a nadsázkou/: Snídám slivovici, ale hulvát nejsem, dělám od třičtvrtě na pět do desíti a pak jdu na pivo. Nikdy nepiju kořalku celý život jsem zdravej, uchraňuju se a jsem sečtělej, vím jakou mám mít stravu abych obstál.

Jsem na vrcholu duševních sil.

Fyzicky jsem za zenitem, ale ještě pořád těch osmnáct až dvaadvacet ran kladivem dám. Konec citátu.

Kdysi někdy před rokem 1991 kdy ještě provozoval se svým společ-

níkem ing. J. Hodkem literárně známou a slavnou Lešetínskou kovárnu, která se dříve předávala z otce na syna v rodě Holubů. /nejslavnější Matěj Holub o kterém někdy v polovině předminulého století napsal Svatopluk Čech báseň Lešetinský kovář a která se stala živou legendou a symbolem kovářské cti/. Kovali zde mříže, ploty, brány a další umělecké předměty z kovu.

Pak, po smrti svého společníka se přestěhoval do "Pekla", kousek za obcí Velké Všelisy.

Sebou přestěhoval ze Slavětína u Loun i kovárnu. Zdejí vystavěl důstojný a prostorný přístřešek hodný jejímu významu. Přenesl sem všechny staré nástroje a že jich bylo víc než dost /spočítat to snad ani nejde, každý víme co se dá za pár let nashromáždit/. Chybět samozřejmě nemohl ani 300 let starý špalek pod kovadlinu a skoro stoletý buchar, který mu velmi ulehčuje náročnou práci do dnes. Současnosti si tu buduje z původní "Jeskyně" /prostory vytesané v pískovci pozůstatek po předchozích obyvatelích /jak říká

rodinný dům. Velmi originální, ale vkusný. Někteří novodobí stavitelé by se mohli poučit, co je to originální bydlení.

Má však i zahraniční zkušenosti.

Koncem 80 let pravidelně prodával své práce v Bavorsku. V roce 1994 se zúčastnil ve Vídni konkurzu pro umělecké kováře na interierové práce v Port Elizabeth v Jihoafrické republice. Vyhrál a odletěl do Jižní Afriky.

Jak sám řekl: musel jsem si tam vše pro svoji práci zařídit,ale kvalitního materialu a prostředků bylo dost, včetně kvalitního uhlí. Zde musím Jaromíra citovat: Takový antracit jsem ještě neviděl. Leskl se a vůbec nešpinil. Te je to hrůza divíme že něco tak podřadného se vůbec může dnes kovářům prodávat. /a ještě za to chtít peníze dodávám já/. Byl tam dva měsíce než udělal co měl. Lampy, svícny, zábradlí aj.

17

Zakládací „listina“ kovárny má datum téměř 300 let staré

Opravdu krásné a originální doplňky bytu

Pak přišla nabídka od Botswanského prince na vykování "Antilopy" do průčelí jeho rezidence v životní velikosti.Za to se mu dobře odměnil a ještě mu umožnil dvouměsíční pobyt v přírodě a to nikoli v rezervaci. Jak sám říká splnil se mu klukovský sen, pobyt ve volné přírodě a ještě s královským komfortem.

-Po návratu do Čech se věnuje výrobě nábytku, osvětlení, plastik ale i drobným kovářským pracím.

Inspiraci hledá nejraději v přírodě a jak sám říká je nevyčerpatelná a stále provokující. Používá své charakteristické prvky při zakončování materialu a na zmíněném nábytku tak i plotů a mříží. Velmi rád kombinuje materialy jako kámen,dřevo ale nejraději má sklo. Je zvláštně dráždivé. Spojuje čistotu, křehkost,eleganci a dává hotovým výrobkůmpo okování až úctu k materiálům ze kterých výrobek vzešel.

Sklo a železo na první pohled nádhera ale pro znalce řemesla úžas a úctu s jakou musí dílo vzniknout.

Někdy kolem roku 2000 se potkal s výtvarnicí Lenkou Kocierzovou

a z toho setkání vzniklo přátelství a mnoho společných prací včetně společných výstav. Podle jejích návrhů Jaromír vyhotovil několik židlí, křesel i stolků. Samozřejmě sklo nechybělo.

Jedna z důležitých kapitol jeho vztahu k řemeslu je stálá úcta k tradici. Tradičnímu zpracování kovu osvědčenými postupy, ale také k věcem již dosloužívajícím nebo již doslouživších. On byl u zrodu kouzelného vesnického muzea motyček. On byl také u akce stavíme rozhlednu, ale také u rekonstrukce hradu Houska, hlavně jeho zařizování interierů /panty,kliky garnyže,svícny apod/.V současnosti pracuje na

18

1/2008 Kovárna

Tohle je práce pro opravdového chlapa

vybavování a obnově Lobkovického paláce na Pražském hradě. Jeho práce můžete mimo jiné najít v Praze v Karlově ulici 23.

Jaromír Hošek má na kováře velmi zajímavého koníčka, entomologii - sbírá brouky a pokud vím hodně kovářů má zajímavé koníčky.

To si ale necháme do jiné rubriky ta se teprve připravuje. Tak nepředbíhejme.

/ZS +HŠ/

19 www.

V ýlety, výstavy, akce Dlouho Na upozornění kolegy jsme se vypravili do obce Kadlín. Tady se nás ujal hlavní "tahoun" a jeden z iniciatorů zajímavé činnosti pan Zdeněk Šesták starosta obce.

Zasvětil nás do historie obce a seznámil s počátky a problémy vzniku muzea motyček a zemědělské činnosti. Ale hlavně do expozice "Vesnického kováře", která nás samozřejmě zajímala nejvíce.

Starosta obce Kadlín pan Zdeněk Šesták, iniciátor a tahoun Rozhledna Hradiš (se zvláštním jménem, stejně jako obec Kadlín) stojí na návrší v nadmořské výšce 314 m.

Po 89 schodech vás okouzlí úžasný pohled do české krajiny rovné jako stůl, odtud je vidět Říp a Bezděz, v dáli pohoří Krkonoše a na západ, ale jen dopoledne Ještěd

N

echceme vás připravit o překvapení co tu vše uvidíte při vlastní návštěvě. Necháme vás nahlédnout pomocí obrázků jen na část vystavených exponátů.

Také nás zaujal nápad s postavením rozhledny na místním návrší v rovinatém kraji odkud je velmi zajímavý výhled do okolí. My jsme při naší návštěvě měli na počasí smůlu.

Nic jsme neviděli. Pan starosta nám ale ukázal zdokumentovaný pohled z rozhledny na panoramatickém snímku, Zajímavé. To prý abychom se měli důvod vrátit až bude na jaře lepší podnebí.

Za důvod k návštěvě Kadlína stojí také takzvané "7 kadlínských zastavení" které začíná právě u muzea a pokračuje v blízkém okolí.

Také jsme se tam potkali s ředitelem Zemědělské společnosti "STRANKA" panem Petrem Živcem.

20

1/2008 Kovárna

Na kolech, pěšky, v kolečku i na trakaři dopravovali dárci své kameny.

Mladí i starší, všichni kdo darovali, byli pečlivě zaevidováni a dostali své číslo, aby se vědělo třeba za sto let, kdo podpořil dobrý nápad

Výlet do

KADLÍNA Jak nám řekl, podle něj jsou kováři stále potřeba. Ještě mají v zemědělství své uplatnění. Vlastně chybí. Většina se prý raději ohlíží po umělecké kovařině ale obyčejnou.. .?

Mimo jiné kdo hledá práci kováře nebo chce pracovat v zemědělství, najde zde uplatnění také. Byli jsme překvapeni co vše nabízejí aby získali pracovníky.

Na závěr naší návštěvy v Kadlíně jsme slíbili nejen že se vrátíme, ale že vás vyzveme. Kdo má doma motyčku, a si jí vezme jako vstupenku. Heslo zní "Motyček není nikdy dost " čím starší tím lepší.

Základní informace o stavbě rozhledny V základech rozhledny jsou také kameny od dráteníka (vlevo nahoře) Kovář pan Hošek a jeho kámen: Tady mám svůj kámen, má čestné číslo 100

/ZS a HŠ/

21 www.

TEXT: FOTO:

Muzeum expozice vesnického kováře Dole tradiční zemědělské plodiny nemohly chybět ani v kovářské domácnosti

Vesnický kovář měl smysl pro detail, a krásu obyčejných věcí

22

1/2008 Kovárna

P ro nase zeny

Zalezlá v koutku zahrady s pletením, to je moje hobby Náš pes rozhodně patří do rodiny

Manzelka

ŽIVOT S KOVÁŘEM Z HISTORIE: Héfaistos - řecký bůh kovářství byl synem nejvyššího Boha Dia a jeho manželky Héry. Héfaistos byl kulhavý a pomalého myšlení. Matka ho svrhla z výšin Olympu do oceánu. Zachránily ho nymfy. Ve své podzemní kovárně pak vyráběl krásné věci: vyrobil žezlo pro otce Boha Dia, zbroj pro Achilla, šípy pro Érota a vůz pro slunečního Boha Hélia.

Ve středověku působili kováři a jejich manželky stejně jako babky bylinkářky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, ihned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké.

Většina z nich se stala obětí "honu na čarodějnice".

A SOUČASNOST? Jedna skvělá žena řekla: "Kovář je druhý po Bohu".

Paní Doubravka, partnerka mistra kováře pana Františka Vachovce měla ke svému muži vždy velkou úctu, vážila si ho a v posledních chvílích jeho života o něj s láskou pečovala. Dnes na něj všichni již jen vzpomínáme a doufáme, že má již své místo v nebi, jak si jistě za svůj skvělý nejen kovářský život zasloužil.

Stát se a být manželkou kováře je velmi těžká úloha.

Bu se žena stane součástí jeho práce se vším všudy, oddá se jeho řemeslu a ve všem ho podporuje, nebo bere jeho práci jako každou jinou a žije spolu s ním normální život

23 www:

Moji chlapi při práci, a tuhle kovářskou partu musím krmit S manželem

o domácnost, jako každá jiná manželka, ale také o zaměstnance a jejich "blahobyt". Řešíme společně problémy s neustálým nepořádkem, který se z kovárny přirozeně přenáší do domu. Řešíme také osobní problémy, tak jako mnoho jiných …

Jako manželka kováře jsem pyšná. Obdivuji jeho schopnosti, jeho práce, výtvory - mnohdy opravdu "božské". Mám radost, když se mu něco podaří, mám starost, když něco nevychází, tak jak má. V poslední době se snažím mu pomáhat i při organizaci společných kovářských akcí. V září loňského roku se uskutečnilo v domácí atmosféře Přátelské setkání kovářů ve Vodné.

V letošním roce se chystá Kovářské sympozium v Bečově nad Teplou v rámci projektu Umění a řemesla.

se všemi starostmi a radostmi, co umí život přinášet. Co je lepší?

A JÁ?

Jsem manželkou kováře Ivo Rudolfa. Jsme spolu již téměř dvacet pět let. Náš společný "kovářský" život se v průběhu našeho života měnil. Nejprve jsme bydleli v panelovém domě, v malém bytě, manžel pracoval jako kovář u zemědělského družstva a už tenkrát snil o své vlastní kovárně. Naplnit tuto myšlenku nám pomohla "sametová revoluce". Přestěhovali jsme se do Vodné a sen se začal rozplývat a měnit ve skutečnost. Kovárna začala fungovat a s ní začal i opravdový kovářský život. Já jsem svého manžela vždy podporovala, i když ne bezmezně.

Vždy jsem měla svoji práci, své cíle a sny. Vystudovala jsem vysokou školu, stala se učitelkou. K tomu všemu dodnes vedu manželovi účetnictví a starám se nejen

24

1/2008 Kovárna

A CO KOVÁŘOVA KOBYLA? Jako manželka kováře obdivuji vesměs práce kolegů kovářů při náhodných návštěvách u nich doma nebo na některých společných kovářských akcích. U nás doma máme většinu krásných uměleckých výtvorů soustředěných v ateliéru nad kovárnou. Kovanými doplňky je vyzdobena kuchyně, pár výtvorů je na zahradě… Již dlouho se těším na kovaný plot, zábradlí …

A CO NA TO MANŽEL KOVÁŘ?

Kdybych měl víc času …

Jitka Rudolfová

Milé kolegyně manželky kovářů, přidejte se vlastním příběhem, těším se na vaše milé zkuše-nosti.

P ozvánka SŠŘ Jaroměř, Studničkova 260, 551 01 Jaroměř, tel.: 491812425, tel. a fax: 491813329, e-mail: sekretariat@sou-jaromer.cz

"Bos už chodit nechci, proto musím ke kováři. Jak nejlépe podkovat, o tom budeme povídat u nás v Jaroměři."

Vážení přátelé!

V tomto roce si Střední škola řemeslná v Jaroměři připomene 122. výročí počátku vzniku řemeslné školy a 102. výročí postavení budovy pro tuto řemeslnou školu. Jedním z nosných oborů vzdělání jsou na této škole kovář- podkovář a umělecký kovář a zámečník. Střední škola řemeslná v Jaroměři opět připravila tradiční

PODKOVÁŘSKÉ DNY KTERÉ SE BUDOU KONAT VE DNECH 28. A 29. BŘEZNA 2008 V HLAVNÍ BUDOVĚ ŠKOLY A PŘILEHLÝCH DÍLNÁCH. Jde o mezinárodní setkání podkovářů a příznivců tohoto řemesla především z České republiky ale i z Anglie, Belgie, Holandska, Německa, Polska a Slovenska.

Setkání se uskuteční pod záštitou: poslancem ing. Karlem Kratochvílem, Královéhra-deckého kraje; Ústavu zemědělských a potravinářských informací Praha; Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska; Česko-německého sdružení podkovářů; Města Jaroměře a Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru.

Na toto setkání je připraven seminář na téma:

Nové podkovy CYTEK

předvede a přednosti vysvětlí podkovář a tvůrce podkov Diemling z Anglie nové styly v podkovářství, kování sportovních koní pro vrcholový sport vysvětlí a předvede podkovář Edgar Schnagar z Hamburku novinky v podkovářství ze seminářů v Ženevě přednese MVDr. Zdeněk Žert překlad bude provádět MVDr. Zdeněk Žert, odborný asistent a zástupce přednosty brněnské kliniky pro choroby koní Souběžně s tímto programem bude probíhat prezentace firem nabízejících různé potřeby, pomůcky, materiály a nářadí pro podkováře. Každý podkovář si bude moci vše nejen prohlédnout, ale i zakoupit a tím doplnit své vybavení.

Pro zpestření setkání je vyhlášeno několik soutěží : Soutěž žáků SŠř v Jaroměři ve volném kování. Časový limit je dvě hodiny.

Soutěž v hodu podkovou, které se mohou zúčastnit všichni účastníci. Jedná se o klání v hodu na cíl o cenu "PODKOVÁŘSKÝ DŽBÁN".

Poslední soutěží pro podkováře je zhotovení podkovy. Na tuto práci je nutné si dovézt vlastní nářadí.

Program PÁTEK 28. BŘEZNA 2008 8:00 - 9:00 9:00 - 9:30 9:30 - 11:15 11:15 - 12:00 12:00 - 14:00 14:00 - 15:00 15:00 - 17:00 17:00 - 18:00 18:00 - 19:00 19:00 -

Prezentace - UBYTOVÁNÍ Zahájení Odborná přednáška Oběd Praktické posouzení, úpravy a podkování kopyt Odborná přednáška Ukázka podkování Ukázka podkování Večeře Soutěž v kování podkov Přátelské posezení

SOBOTA 29. BŘEZNA 7:30 8:00 10:0012:00 13:00 15:00 -

8:00 10:00 12:00 13:00 15:00

Snídaně Odborná přednáška Praktické ukázky Oběd Praktické ukázky Vyhodnocení žáků ve volném kování ukončení PODKOVÁŘSKÝCH DNŮ ve SŠŘ Jaroměři

Nezapomněli jsme ani na přátelské posezení.

Organizační pokyny:

Zahájení podkovářských dnů je 28. března 2008 v 9:00 hodin.

1. Přijetí přihlášky nepotvrzujeme, vyrozumění obratem pouze při změně termínů 2. Účastnický poplatek zaplatit, zaslat návratku je potřeba nejpozději do 21. 3. 2008, jinak nelze zajistit stravování.

3. Při zrušení přihlášky po 21. 3. 2008 nebo neúčasti se poplatek bude řešit individuálně 4. Daňový doklad obdržíte u prezence.

S kovářským pozdravem "RÁZ NA RÁZ" V Jaroměři 12.2. 2008 Organizátor: Zdeněk Vítek, vedoucí učitel praktického vyučování Inng. Bořivoj Kreml, ředitel školy PŘIHLÁŠKU NAJDETE NA STRANĚ 27

25 www.sou-jaromer.cz

M uzea a jejich poklady

O KOVÁŘSTVÍ Milí čtenáři, na tomto místě se bude objevovat malý seriál, zaměřený na řemesla týkající se zpracování kovů.

Budeme se věnovat hlavně výrobkům. Začínáme kovářským řemeslem v českých zemích a budeme se věnovat především vyrobeným předmětům, sloužících pro radost,ozdobu ale i ke každodenní potřebě. K tomu nám bude pomáhat spolupráce s různými muzei, ale i kontakt se sběrateli těchto výrobků.

Te však trochu informací z historie kovářského řemesla, ale i souvislostí s rozvojem člověka které přinesl čas.

Ještě před sto lety byla kovárna takřka v každé vesnici a nemusela být jen jedna. Města na tom samozřejmě bývala ještě lépe. Kovárna patřila ke koloritu vesnice nebo městečka, podobně jako kostel, kaplička, radnice, či rychta, fara, hospoda, škola, pastouška, rasovna a podobně. Kovář se věnoval nejen železu a koním, ale někdy i léčitelství lidí a to nejenom trhání zubů. Patřil k sousedům váženým, nebo jeho práce byla pro celou obec potřebná a obec si dobrého kováře náležitě hleděla.

V Knihách hospodářských v roku 1683 na světlo vydaných od Krištofa Fišera se dočteme o kovárnách, kovářích a kovářském řemesle toto: "Mezi jinými dílnami jest kovárna velmi potřebná, kterážto obyčejně při hospodách, zvláště při silnici vyzdvižena býti má. Kovář pak má býti muž věrný, ve svém řemesle zběhlý, zapsaný v pořádku, střízli-

26

1/2008 Kovárna

vosti milovník, který všem místním a též přespolním přicházejícím nebo přijíždějícím ve vší potřebě bez odkládání posloužil."

Tyto poměrně pozdní řádky ze sedmnáctého století jsou krásným svědectvím o významu kovářů pro všechny ostatní obyvatele a důležitou úlohu hráli kováři na našem území už mnohem dříve.

Kováři procházel pod rukama materiál vpravdě strategického významu, tím železo bezesporu bylo.

Záleželo však, kde řemeslník žil a kde své řemeslo provozoval, Ko-

vářské řemeslo na venkově se od středověku rozvíjelo po velmi dlouho dobu jen s malými technickými změnami a sortiment výrobků pro potřeby místního, převážně zemědělského obyvatelstva se v hlavních rysech výrazně neměnil. Jinak tomu bylo ovšem ve středověkých městech, kde došlo k rozdělení na různé specializované obory jako bylo zbrojířství, zámečnictví, kotlářství, cvočkařství a další.

V 10. - 12. století jsou mezi dvorskými výrobci doloženi kováři, kteří se věnovali s velkou pravděpodobností také práci na jiných výrobcích ze železa, než pouze podkovářství. Nalézáme zde však i jiná řemesla spojená s využitím koní,jako uzdaře nebo řemenáře.

Ve 13. století se do již stojících nebo do nově zakládaných měst přesouvají ve větším také kováři. Stávají se výrobci nezbytných železných předmětů pro domácnosti a také nářadí dalších řemeslníků. Totéž pokračovalo i ve 14. století.

Z 15. století je již doložena velmi široká škála výrobků pro různá řemesla, typy seker, kladiv, hřebů, dále srpy, kosy, motyky, okování na cepy, rýče, lopaty, hřebla, objevují se také formy na pečení oplatek, rožně, pánve, kotlíky a také zbraně.

V 16. století se sortiment více méně nezměnil. Kováři byli usazeni jak ve městech tak v okolních vsích

pevná a úhledná. Pokud nastala na kovářském výrobku nějaká závada, například došlo k polámání, měl majitel závadu ohlásit a cechmistři byli povinni shledat, kdo nese vinu.

Vidíme, že kontrola existovala a že si kováři pověsti svého cechu velmi hleděli. Kéž by se tento sympatický jev rozšířil i v dnešní době.

To je z dnešního dílu seriálu vše.

Příště se můžete těšit na …...

Oplatnice

a mnohdy byli venkovští řemeslníci v přesile proti svým městským kolegům, ke kterým se však hlásili a organizovali pod cech blízkého města.

Na kováře se na rozdíl od ostatních řemeslníků nevztahovalo právo míle. Takto například fungoval Staroměstský pražský kovářský cech, jehož řády s řídili také kováři z jiných měst a vesnic.

Sortiment výrobků a prací se dělil na kovářské dílo černé, kam patřilo kování vozů a koní, výše zmíněné výrobky se pak nazývaly kovářské dílo bílé. Kovářova práce měla být

Jana Bělová, Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanechž

PŘIHLÁŠKA NA PODKOVÁŘSKÉ DNY POŘÁDANÉ SŠŘ JAROMĚŘ Jméno a příjmení: Adresa (PSČ):

Tel.:

Následující položky je nutno zaplatit na účet SŠŘ Jaroměř (IČO 00087815) u KB Náchod Č.ú. 28532551/0100, PD/2005, DIČ CZ00087815, do zprávy pro příjemce uve te své jméno, příjmení a bydliště OBJEDNÁVKA: A účastnický poplatek B stravné

800 Kč 28. 3. 2008 29.3.2008 28.3.2008 - 29.3.2008

CELKEM:

večeře 50 Kč oběd 60 Kč ano ne ano ne Ceny jsou včetně DPH

Částka byla uhrazena z účtu č. :

u peněžního ústavu:

Nehodící škrtněte!

Jsme plátci DPH

Spojení: SŠŘ Jaroměř, Studničkova 260, 551 01 e-mail:sekretariát@ sou-jaromer.cz

Tel.: 491812425, fax: 491813329

C

nocležné

oběd 60 Kč snídaně 20 Kč 170 Kč 170 Kč

PŘIHLÁŠKU prosím zasílejte nejpozději do: 21. 3. 2008! k zajištění ubytování a stravy

(internát SŠŘ)

Podpis: www.sou-jaromer.cz

P redstavujeme vám

Kovářský rod Kočích Začíná to sice jako pohádka, ale je to vzpomínání jednoho kováře respektive v podání jeho ženy Jany doplňované její, maminky kováře Lubomíra, pochopitelně, že u toho nechyběl ani nejstarší žijící, František, já mu říkám pane mistr, častěji však, stejně jako rodina dědo, když už je trojnásobný.

Pan František Kočí, kovář - senior

28

1/2008 Kovárna

Rodinný klan kovářů Kočích: pan Lubomír, jeho žena Jana a junior Luboš

NENÍ KOČÍ JAKO KOČÍ...

Byl kdysi jeden synek panského kočího, učil se kovářem a dotáhl to až na prezidenta... Ano, byl to T. G. Masaryk!!!

A pak tu máme dalšího Kočího, je to kovář. To dle dochovaných dokumentů už od r. 1803. Byl to František Kočí, chalupník a kovář ve Višňové, každý z jeho synů a dalších přímých potomků jsou pořád a jenom kováři...

Druhý v pořadí, Josef byl kovářský tovaryš, třetí byl Jan. Ten se oženil do Dlouhé Lhoty, kde si vystavěl pěknou kovárnu, ve které jeho potomci pracují dodnes a provozují kovářství a zámečnictví. Čtvrtý v pořadí, syn František začínal jako mistr kovář ve Dlouhé Lhotě u svého otce, ale oženil se do Hluboše a pracoval jako místní zámecký kovář. Možná se setkal i se samotným "tatíčkem" Masarykem při jeho pobytu na svém hlubošském letním sídle... Další v pořadí je opět František, který před rokem 1989 pracoval jako kovář a svářeč. Po sametové revoluci si jeho syn Lubomír postavil novou kovářskou dílnu, ve které v současnosti pracuje s manželkou Janou i s nejmladším členem rodiny, 22 - letým uměleckým kovářem Lubošem.

Je to divné, je to samý Kočí, samý kovář, ale prezidentem nechce být nikdo...

Nebo chce ? Já nevím. Je to vlastně jedno. Když je vidím při práci. tak by mě to přišlo i líto, kdyby dělali něco jiného než kovářské řemeslo. Stačí se podívat na jejich

práci. To když přijdete do dílny a u výhně se činí děda vedle u pily mladý Luboš. U soustruhu jeho táta Lubomír a pozor v zadu v nové dílně se ozývá kladivo v rukou paní Jany při tepání hezkých růží. Je to hezký pohled a pocit úcty k pokračovatelům kovářského rodu Kočích. A to ještě když babička peče

29 www:

KRESBA DANA MARTINKOVÁ

P ro nase deti

Jak se kuje slon Strýc Jan byl takový dobrý člověk. Byl, jak se u nás říká, k lidem. Jezdil v JZD s koňmi a protože farma je na horním konci a mechanizační na dolním, projel dědinou někdy i víckrát za den.

Snad nejblíže ze všech k němu měli školáci. Vždy s klukama rozšafně povykládal, zažertoval, a oni se za ním táhli jak vinné mušky za kvasem. Věděli, že neodmítne žádost o svezení a hleděli jeho ochoty využít. A jel nahoru nebo dolů, vždycky měl na voze bu houf kluků, nebo aspoň hromadu školních aktovek. Stejně tak tenkrát.

"Strýcu, svezte nás ke škole," žadonili, vida ho jet ráno směrem nahoru. A už házeli aktovky na korbu. Strýc kluky vzal, ale právě dnes se mu to ani trochu nehodilo.

Když totiž vyjížděl ze střediska, přitočil se k němu jeden krmič: "Jane, něco bych po tobě potřeboval. Mám tam trochu marhulí nasypaných v bečce a už je najvyšší čas na ně, mosím to ukludit. Tož jak pojedeš okolo našich stařečků, nalož to co mám nachystané za vrátama pod dekú a ho mně to dom. No a tak k půlnoci sa možeš stavit okoštovat."

Strýc Jan tedy naložil onen válcovitý předmět, přikryl ho plachtou a te na něm kluci seděli. Ještě, aby tak všetečně nahlédli, co to veze. "Mosím sa jich nejak zbavit eště než to budu skládat," uvažoval. A protože nešel pro dobrý nápad daleko, začal, jak kdyby nic.

"To byl ale hrkot v noci, co? Také ste sa myslím moc nevyspali." Kluci hleděli a neříkali nic. "Ná, vy jste nic neslyšeli? Zbudilo mňa to, mohly byt tak dvě hodiny v noci. Jel přes dědinu cirkus, jakýsi veliký, německý.

Stěhovali sa od Kyjova na Čejč a myslím k Brnu. To bylo nejakých vozů co jelo, a téj zvěře co vézli. No hrkotalo to dobře hodinu okolo našého. Spat sem nemohl, tož sem sa díval. Téj zvěře měli. Lvů, tygrů, opice, aj ty páskované zebry. Aj medvě a a jakýchsi hadů, všecko v klecách na vozech. No a nakonec sloni. Tych by vůz neuvézl, tí šli za průvodem pěšky. Dvá. Ten třetí za Šardicama ztratil podkovu a začal chrúmat. Tož ho necháli u Charvátovéj kovárny, protože ho mosijú znovu okut."

Strýc přerušil řeč a vyčkával. Kluci zabrali: "Strýcu, vy nám valíte," řekl kterýsi nevěřícně. "Ale co bych valil,

30

1/2008 Kovárna

dy je to pravda, jak vám povidám. Jedu z tama odcá, tak snád vím, co sem viděl, né?

A rozváděl svoji řeč dál: "To víte, okut sa mosí. Ani koňa bych nehnal bosky takovú dálku, ešče po asfaltovce.

Ale néni to enom tak, takové zvíře okut. Šak víte, jakú to má nohu. A jaká to potom mosí byt podkova. Štyré chlapé mu držijú nohu a štyré ho držijú na ohlávce, aby sa necukal."

Kluci po sobě pohlédli. Kutí koní byla práce, které rádi přihlíželi. Zručné pohyby kováře, ten spěch s horkou podkovou v kleštích od výhně ke kopytu, pach připálené rohoviny, to všechno bylo nadmíru zajímavé. A te se naskýtala příležitost vidět něco, co není každý den.Představa slona uvázaného a vzpouzejícího se, to bylo něco. Oči se jim stáčely k dolnímu konci.

"Eště néni půl osmej, to bysme stihli. Rozhodnuto, ostatní se přidali. Žuch, žuch, aktovky padaly z vozu jedna za druhou.

"Tak a mám jich z krku - enom a si nekerý ten pazgřivec nezlomí nohu," pomyslil si strýc aniž se ohlédl, opatrně přizastavil a kluci se rozběhli dolů dědinou. Ale už od kostela viděli, že u kovárny je prázdno. Pohlédli po sobě. Néni tu. No, možná ho dali do vnitřku. Z kovárny se ozýval řinkot kladiva, něco se tam tedy dělo. S odvahou vzali za kliku vrat. Ale v podkovárně byla jen řada nakutých radlic popsaných čísly, připravených pro oráče.

Slon nikde. Nahlédli dveřmi do dílny. Mistr Charvát tvaroval na kovadlině podkovu, až jiskry odletovaly. Ale koňskou, ne sloní. "To sú starý cigán, ten strýc, ale nás napálili. Tak jak pokaždéj. No šak počkajte."

Ale kovárna je zajímavá i bez slona. Co tam je věcí, vzbuzujících klukovský zájem - a když už tam byli, nemohli na chvíli nepřihlédnout. Sledovali, jak plameny výhně chvíli zdánlivě skomíraly a hned nato se pod nepostřehnutelným pohybem kováře rozhořely naplno. Od brusky odletovaly jiskry, železo pod údery kladiva měnilo tvar i barvu, zasyčelo ve vodě, a co teprve, když se rozběhl buchar. Kovář bral do rukou různé druhy kleští a kladiv a soustředil se na práci, jako kdyby tam ani nebyli.

Sledovali dění s takovým zájmem, že za chvíli zapomněli jak ubíhá čas.

"Jejda, kluci, škola, dy dojdem pozdě! Vystřelili ze dveří a dali se do běhu. Mnoho už se zachránit nedalo, bylo pomalu k půl deváté, když potichu otvírali dveře třídy.

Ale paní učitelka už o sloní akci věděla. Byla místní a znala žertovného strýce Jana i ty své výtečníky. Na koho se měla zlobit víc, na něho, nebo na kluky? Á, pánové, ani si nesedejte, máme právě přírodopis, tak můžete klidně jít k tabuli, my si rádi vyslechneme reportáž, jak se kuje slon. A celá třída se dala do smíchu

NEZAPOMEŇTE SE ZÚČASTNIT NEBO ALESPOŇ PODPOŘIT

14 – 18. KVĚTNA 2008 KOVÁŘSKÉ SETKÁNÍ ZOO PLZEŇ 17. KVĚTNA 2008 HAMMERNICKÝ DEN V DOBŘÍCE U ROKYCAN 7 – 8. ČERVNA 2008 SVINAŘSKÉ ŘETĚZENÍ SVINAŘE KOUSEK OD ŘEVNIC U PRAHY

Dílna - kovář u kovadliny, pohled na ponk a stojan s nářadím po panu Čákorovi starý cca 150let.

Muzeum v Kadlíně

Kovárna pro radost 1/2008

OBČASNÍK PRO PŘÁTELE UMĚLĚCKÉHO ZPRACOVÁNÍ KOVŮ