4 minute read
Viktor Velek: Hudební umělci mezi Ostravou a Vídní 2 a 4 aneb Dvakrát Richard Kubla
DITA HRADECKÁ
Hudební migrace je fenomén, který rezonuje výzkumem minulých let. Přístup muzikologa Viktora Velka periodikum Aura Musica přiblížilo formou recenze již v roce 2020 (s. 150, 151). Tehdy byly předmětem posouzení „liché“ díly (1, 3), tentokrát přichází řada na „sudé“ díly s čísly 2 a 4. V roce 2021 je na knižní trh uvedlo Nakladatelstvím Lidové noviny: s podporou Nadace Český hudební fond a také jednotlivců (rodina Herlova, senátorka Hana Žáková). Autor se v minulých letech intenzivně zabýval osobností operního pěvce Richarda Kubly (1890–1964) a výsledky svého výzkumu převedl nejprve do monografie typu „život a dílo“ a následně do edice pěvcových pamětí.
Advertisement
„Český Caruso“ Richard Kubla – 2. díl
Autorovi se podařilo připravit standardní text, který mapuje Kublův život chronologicky a v závěru i prostřednictvím několika tematických vsuvek (např. Kubla a stříbrné plátno, Kubla a jeho životní partnerky, Kubla a automobil), cenný je soupis Kublových gramofonových nahrávek a jeho spolupráce s Československým rozhlasem. Autor věnoval pozornost každému detailu Kublova života a současně dokázal vytvořit čtivý a kompaktní text. Jeho čtení osvěžuje velké množství unikátního obrazového materiálu. Ten není jen prostředníkem pro poznání Kubly v různých rolích českého a světového operního repertoáru, ale je také dokumentem jeho civilního života, přátel a míst. Monografii nelze chápat jen jako „knihu o operním pěvci“. Obsah je zajímavý pro dějiny Ostravy, pro dějiny řady institucí domácích i zahraničních, oddíl věnovaný Kublově životu po roce 1945 má svou napínavostí už blízko k detektivce s politickým pozadím. Čtenářské spektrum je tedy velmi široké a autor mu nabízí řadu zastávek. Z hlediska hudby je to především Kublovo skvělé působení ve vídeňské Lidové opeře (do 1919), pak v pražském Novém německém divadle a pak i ve „zlaté kapličce“. Zdokumentována jsou také vystoupení v zahraničí, např. Prodaná nevěsta provedená v Chicagu pro české krajany. Aniž by autor ztrácel objektivitu, daří se mu vytvářet velmi otevřený a přirozený obraz Kublovy osobnosti. Čtenáře seznamuje s jeho názory, humorem, ale i vlastenectvím nepopírajícím kosmopolitismus, současně nezakrývá jeho intriky namířené proti šéfovi opery Národního
divadla v Praze Václavu Talichovi. Velkou míru empatie projevil autor při rekonstrukci Kublova existenčního zázemí po roce 1945. Tehdy „byl odejit“ z Národního divadla a živil se všelijak, byl donucen k vystěhování z vlastního bytu, vyšetřovala ho STB.
Richard Kubla: Můj život s operou – 4. díl
Na Kublovy „memoáry“ Viktor Velek narazil v různém rozsahu a v různé podobě na řadě míst. Pomyslný řetěz má svůj první článek v podobě objevení Kublovy pozůstalosti v rodině manželů Svobodových v Těrlicku, kde závěr svého života strávila Kublova sestra Marie. Další části memoárů pak našel v Českém muzeu hudby a v archivu Českého rozhlasu (Kubla části memoárů připravil pro vysílání a zčásti je i sám načetl). Jak Viktor Velek v úvodu píše, vyprávění nepokrývá celý Kublův život. Kubla stačil zavzpomínat na své dětství a mládí, na první seznámení s operou, na své studium na vídeňské Akademii, na vojenskou službu, na angažmá ve Štýrském Hradci a ve Vídni … a tak by bylo možno pokračovat dále různými zájezdy a historkami obecně. Ano, historky o slavných kolegyních a kolezích nechybějí a zde se přímo nabízí, aby je Viktor Velek zpracoval i formou rozhlasového seriálu. Dozvídáme se z nich mnoho zajímavého o fungování kolektivu Lidové opery. Paměti z hlediska času patří do období přibližně roku 1933. Velmi krátce okomentoval zahořklý Kubla svůj vyhazov z Národního divadla, zavzpomínal na tři své manželky a se značnou dávkou sentimentu zhodnotil úděl, který si nesou profesionální zpěváci. Kubla jako „spisovatel“ čtenáře rozhodně nenudí. Chvíli bude mít pocit, že čte další díl „Bylo nás pět“, chvíli pak stráví s pokračováním „Švejka“ atd. Není to však vždy jen veselé či nostalgické čtení. Zvláště Kublovy zážitky z vojenské nemocnice čtenáře přenesou do reality všedního válečného dne. Gymnaziální vzdělání, ale i život v bilingvním ostravském a vídeňském česko-německém prostředí se odráží v tom, jak Kubla píše. Jde o jazyk kultivovaný, přesto místy umělecky stylizovaný úměrně popisované situaci. Kubla byl rozeným vypravěčem příběhů v různých kavárnách a hospůdkách, svůj talent se mu podařilo přenést i na papír.
Závěr
Kdyby autor chtěl spojit obsah monografie a pamětí, tak by kniha měla více jak 1000 stran. Zde je třeba doplnit, že 649 stran 2. dílu a 346 stran 4. dílu tvoří text psaný ve dvou sloupcích: v levém česky, v pravém německy. Autor tak umožnil německojazyčným čtenářům, aby se s výsledky jeho bádání mohli seznámit. Úroveň překladu je velmi dobrá, přeloženy jsou i názvy článků, knih… prostě vše. Obě knihy zaujmou bohatým poznámkovým aparátem zpřesňujícím a vysvětlujícím obsah hlavního textu. Oku neujde ani nápadité grafické řešení, hloubka heuristiky, řádně zpracovaný jmenný rejstřík. Viktor Velek rehabilitoval život a dílo Richarda Kubly v podobné míře jakou známe např. v případě monografie Václava Talicha z pera Milana Kuny. Kublu však Viktor Velek neopouští: v roce 2021 připravil pro Český rozhlas pořad mapující Kublovy nahrávky (13. 7. 2021 „Český Caruso“ Richard Kubla) a iniciuje nyní vznik a umístění pamětní desky na rodný dům v Ostravě. Na návrzích pracují studenti Fakulty umění Ostravské univerzity a s organizací pomáhá Národní divadlo moravskoslezské.
Autorka je hudební publicistka.
Příspěvky se dodávají v elektronické podobě na adresu luboshana@seznam.cz. Notové materiály v programu Sibelius 8 nebo nižších verzích. Vědecké studie k recenzování a otištění stejně jako notové přílohy jsou přijímány průběžně. Požadavky na studie: Příspěvky by měly být reprezentativní texty na nosná témata základního a aplikovaného výzkumu v oblasti hudební teorie, hudební pedagogiky a sborového umění. Jsou přijímány v rozsahu 7 normostran textu (13 600 znaků) včetně poznámkového aparátu (notové přílohy, obrázky apod. zvlášť). Texty mohou být česky, slovensky nebo anglicky, anotace a klíčová slova budou uvedena v češtině a angličtině. Rukopisy jsou posuzovány dvěma recenzenty. Autoři přikládají svůj stručný životopis v rozsahu 5–10 řádků.
