Silverius č. 1/2025

Silverius

1/2025 • Růst

CENAB: Centrum růstu

Boj proti pasivitě

Rozhovor bez taláru: Nová ESG manažerka

Silverius 1/2025

Časopis, který pro Vás připravujeme

na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Adresa redakce

Pasteurova 1, 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce

Anna Hrochová šéfredaktorka

Michaela Fischerová redaktorka

Michaela Hnidová redaktorka

Jana Kasaničová redaktorka

Kristina Koudelková redaktorka

Josef Růžička fotograf

Jan Štok grafik

Redakční rada

Pavel Raška

Jana Kasaničová

Ondřej Kounovský

Kontakt

e-mail: redakce@ujep.cz / web: www.ujep.cz

Titulní ilustrace

Úvodní ilustraci vytvořilo ChatGPT 4o. Vysokoškolské vzdělávání v antice bylo elitní, zaměřené na filozofii, rétoriku a vědu. Dnešní univerzity jsou institucionalizované, masově dostupné, a nabízejí široké spektrum oborů s důrazem na specializaci a praktické využití znalostí.

Časopis připravujeme pro všechny čtenářky a čtenáře, avšak v textu reflektujeme specifika českého jazyka a autorství, která mohou vést k užívání generického maskulina.

Obsah

Centrum celoživotního vzdělávání UJEP Rozhovor s vedením odborů

#mysmeujep 22 10

Rosteme v číslech 16

24

Slovo šéfredaktorky

Vážení čtenáři,

našli jste si čas prolistovat a přečíst první vydání univerzitního časopisu Silverius roku 2025. Našli jste čas dozvědět se více nejen o ústecké univerzitě a jejích součástech, ale také o lidech, kteří tuto univerzitu tvoří a propůjčují jí svou jedinečnost. Děkujeme!

Tématem tohoto vydání je RŮST. Růst můžeme pozorovat na sobě samých, na lidech ve svém okolí, růst je patrný na každém studentovi, srovnáme-li jeho příchod na univerzitu se dnem jeho promoce. Růst se týká také univerzitního prostředí, a na to jsme se rozhodli zaměřit především.

Centrum nanomateriálů a biotechnologií (CENAB) přírodovědecké fakulty je prototypem růstu a úspěchu na poli vědy, který přesahuje hranice našeho kraje i České republiky. Proto velkou část věnujeme rozhovoru s Janem Malým, zakladatelem a vedoucím Centra a významnou osobností UJEP.

Také aktivita ze strany studentů je významným prvkem rozvoje, který univerzitu posouvá. Cyklus filozofické fakulty „semestr diskusí“ vtahuje do společenských témat především studenty a jimi samotnými je iniciován. Jak a proč, prozradí v rozhovoru Světlana Truhlářová.

K růstu celého regionu přispívá projekt RUR, který míří také na komplexní rozvoj nejen mladé generace, ale všech věkových skupin. Tuto oblast v časopise přibližují vedoucí CCV Vladěna Zingová, prorektor pro rozvoj a digitalizaci, Vlastimil Chytrý, a proděkan pro tvůrčí činnost FSI, Ladislav Zilcher.

Nemůžeme zůstat pozadu, a tak roste i samotný Silverius. Milou novinkou, která nás bude provázet i v dalších vydáních, je rubrika #myjsmeUJEP. Je věnovaná lidem, kteří, ač často nejsou ve středu zájmu, univerzitu významným dílem spoluvytváří, jsou její součástí a univerzita je součástí jich samých. Přeji vám krásné jarní dny plné růstu i příjemné čtení!

Mgr.

Anna Hrochová šéfredaktorka časopisu Silverius

Dále čtěte:

Jan Malý: „Už dávno nejsme univerzita regionálního významu“

Semestr diskusí

RUR: Vzdělávání jako klíč k transformaci regionu

Gaudeamus Praha 2025 Den

dveří UJEP

Rosteme v číslech

Vědecká knihovna: Růst International corner Ve zkratce

RUR: Příprava plánu mobility UJEP zahájena

UJEP mistrem univerzitní futsalové ligy 2024 Rozhovory bez taláru: Dana Kapitulčinová Čeština na pohodu: Vědomosti, rosťte!

Jan Malý:

„Už

dávno nejsme univerzita regionálního významu“

se: Anna Hrochová a Michaela Kocholatá

Centrum nanomateriálů a biotechnologií (CENAB) je jedním z nejvýraznějších center UJEP. Zprávy o jeho činnosti a výzkumu se šíří médii a odbornou veřejností i za hranicemi České republiky. CENAB roste a univerzita s ním. O jeho vývoji s námi hovořil jeho zakladatel, vedoucí a další významná osobnost naší univerzity Mgr. Jan Malý, Ph.D.

Zkusme to vzít netradičně odzadu. Mohl byste přiblížit čtenářům dnešní CENAB i jeho význam nejen pro UJEP?

Centrum nanomateriálů a biotechnologií je v podstatě velmi mladou součástí Přírodovědecké fakulty UJEP, která byla založena v roce 2022 vyčleněním části tehdejší katedry biologie a spojením s Ústeckým materiálovým centrem. Došlo tak k propojení dvou dlouhodobě

spolupracujících týmů, které se prolínají tematickým zaměřením výzkumu a participací na výuce mezioborového studijního programu Aplikované nanotechnologie. Domnívám se, že přestože je stále brzy na hodnocení širšího významu CENAB, tak je již nyní možné vnímat jeho narůstající potenciál zejména v oblasti výzkumných aktivit. Pracovníci centra jsou, myslím, velmi úspěšní v získávání výzkumných projektů základního i aplikovaného výzkumu. Lze

to ilustrovat na vysokém počtu řešených projektů, kde CENAB v roli řešitele či spoluřešitele v současnosti participuje. Jedná se o celkem 12 projektů ve finančním objemu více než 25 mil. Kč ročně. Pochopitelně souběžně s tím je třeba zmínit i vzrůstající publikační aktivitu pracoviště, které od svého vzniku generuje kolem 30 publikačních výstupů ročně, přičemž jejich autoři se každoročně objevují v úspěšných nominacích na Cenu rektora UJEP. Z mého pohledu je zásadní, že se daří toto pracoviště dále rozvíjet po personální stránce, a to zejména získáváním špičkových výzkumných pracovníků se zahraničními zkušenostmi, a to opět zejména díky financování z projektových zdrojů. To poskytuje dobré zázemí pro další růst a zvyšování kvality výzkumu.

Předávání Cen rektora UJEP 2022, zleva: David Poustka, Michaela Kocholatá, Petr Aubrecht, Daniela Velická, Kamila NovotnáFloriančičová,OlgaŠebestováJanoušková(oceněna)aStanislavVinopal.

Kdybychom se měli vrátit v čase, co vás osobně na UJEP přivedlo?

UJEP je moje domovská univerzita. Vystudoval jsem učitelský obor v aprobaci biologie – chemie. Již během studia jsem však měl možnost „přičichnout“ k vědě na Mikrobiologickém ústavu AV ČR, kde jsem na detašovaném pracovišti v Oddělení fototrofních mikroorganismů v Třeboni pracoval na diplomové práci. Měl jsem velké štěstí, neboť – a to je, myslím, velmi důležité v profesní kariéře každého budoucího akademika – jsem potkal skvělého školitele a osobnost, prof. Jiřího Masojídka, který se později stal rovněž mým školitelem v doktorském studiu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Během mých studií se mi poštěstilo potkat spoustu inspirativních osobností, například i v průběhu dlouhodobého výzkumného zahraničního pobytu v Itálii, kde jsem pracoval na vývoji elektrochemických biosensorů v Institutu nových technologií v Římě u Dr. Roberta Pillotona. Myslím, že právě tyto pozitivní zkušenosti mě utvrdily v rozhodnutí pokračovat v akademické kariéře. Z tohoto důvodu jsem později přijal nabídku pracovat na UJEP. Nicméně, musím zmínit, že začátky byly velmi těžké a asi

málokdo z kolegů si dnes stěží dokáže představit podmínky mé práce. Tehdejší katedra nebyla prakticky vybavena na jakýkoliv experimentální výzkum a vše jsem musel od samého počátku budovat sám, postupně a řadu let, prakticky pouze výhradně ze získaných projektů.

Jaká byla vaše cesta k založení CENAB, můžete vzpomenout na moment, který byl pro vás na této cestě důležitý?

Před založením CENAB jsem byl přibližně 10 let vedoucím katedry biologie. Myslím, že se mi snad podařilo katedru rozvíjet správným směrem, akreditoval jsem s pomocí kolegů nové studijní programy, vybudoval nové zázemí v podobě budovy Centra biologických a enviromentálních oborů (CBEO), založil několik moderně vybavených laboratoří, personálně jsem katedru posílil několika odborníky z ústavů Akademie věd ČR. Nicméně v posledních letech jsem měl pocit, že jsem dosáhl maxima možného, že pro další rozvoj experimentálního výzkumu je třeba více specializované samostatné pracoviště. Velmi si cením pochopení a vstřícnosti tehdejšího vedení přírodovědecké fakulty, které s mým návrhem a záměrem na založení nového centra souhlasilo.

Přispívají k růstu centra i nějaké významné spolupráce?

Myslím, že jedním z cílů založení CENAB byla snaha prolomit bohužel stále přetrvávající –a dle mého názoru pokřivený – pohled na UJEP jako na univerzitu regionálního významu, která v oblasti experimentálního výzkumu nemá moc co říci. Myslím, že toto se nám snad postupně daří. Spolupracujeme s celou řadou prestižních pracovišť a laboratoří, a to jak v ČR, tak v zahraničí. Tyto spolupráce jsou podpořeny již zmíněnými výzkumnými projekty. Daří se nám postupně rozvíjet kontakty např. s Technickou univerzitou v Drážďanech, jak v rámci studijních pobytů doktorandů, tak třeba i přípravou společných výzkumných projektů. V našich laboratořích se setkáte s řadou různých národností, a angličtina se tak postupně stává stále častějším jazykem komunikace. Spolupráce s průmyslem je jedním z nosných směrů našeho výzkumu a dalšího rozvoje. Osobně jsem přesvědčen, že nemalé prostředky investované do financování výzkumu, ať již základního, nebo aplikovaného, by se měly společnosti v budoucnu vracet v podobě inovací, zvýšení konkurenceschopnosti a obecně narůstající prosperity. Ta cesta Vánoční večírek pro studenty a zaměstnance CENAB

není jednoduchá, ale je třeba o ni usilovat. Z tohoto důvodu se snažíme spolupracovat v rámci kolaborativních výzkumných projektů i formou smluvního výzkumu s několika průmyslovými partnery, zejména v oblasti nano a biotechnologického zaměření.

Co je na CENAB podle vás jedinečné?

Z mého pohledu se jedná o kombinaci několika faktorů. Na prvním místě bych zmínil kolegy. Myslím, že se podařilo vybudovat tým motivovaných spolupracovníků, kteří se navzájem respektují, stmeluje je společný zájem a radost z práce. A to je, myslím, to nejdůležitější. Pochopitelně, všichni jsou odborníci v určité oblasti a tyto oblasti se velmi dobře doplňují. V týmu máme například biofyziky, molekulární biology, nanotechnology. Co mě těší, je velmi široká věková struktura, to dělá tým silnějším. Druhým pilířem určité jedinečnosti je tematické zaměření výzkumu a důraz na interdisciplinaritu výzkumu. Právě originální témata a přístupy otevírají dveře k novým spolupracím a projektům. Třetím pilířem je, dle mého názoru, moderní a kompetitivně vybavená infrastruktura laboratoří, kterou se podařilo zprovoznit v nové budově Centra technických a přírodovědných oborů v posledních letech. Některé laboratoře jsou v ČR poměrně unikátní (např. tzv. čisté prostory pro přípravu mikrofluidiky). Osobně pak považuji naše pracoviště za přátelské a otevřené všem, které baví věda a mají radost z objevování nepoznaného či rádi něco „kutí“.

Můžete prozradit, na čem aktuálně nejvíce pracujete?

Na pracovišti je rozvíjeno několik velmi zajímavých výzkumných témat a o každém by bylo možné mluvit opravdu dlouho. CENAB se tradičně zabývá vývojem nanovlákenných materiálů zejména pro filtrace a katalýzu v průmyslu, polymerních nanostrukturovaných materiálů pro různé technické aplikace a bioaplikace, je rozvíjena problematika výzkumu cytoskeletu želvušek, nově je pak realizováno originální téma v oblasti vývoje a využití specializovaných mikroskopických technik v biologii (tzv. expanzní mikroskopie a 3D tomografická analýza pomocí mikroskopu FIB-SEM). Já osobně se realizuji zejména ve dvou klíčových oblastech – výzkum v oblasti tzv. exosomů a dále pak ve vývoji

Mgr. Jan Malý, Ph.D., během tiskové konference k příležitosti založení výzkumného centra CENAB

mikrofluidních zařízení pro biologické aplikace. Exosomy jsou malé lipidické váčky uvolňované buňkami téměř všech známých buněčných organismů. Ukazuje se, že mají pravděpodobně velmi prastarou a důležitou úlohu v buněčné komunikaci. Jejich výzkum je sice stále v počátcích, ale již nyní je možné říci, že hrají významnou roli v řadě funkčně a významově vzdálených biologických procesech. Příkladem je participace na rozvoji nádorových onemocnění, jsou součástí obranných mechanismů rostlin před infekcí parazitickými organismy, umožňují určitý typ mezidruhové komunikace atp. My se zabýváme řadou těchto aspektů, např. hledáme vhodné exosomy v krvi jako markery nádorových onemocnění, snažíme se získávat exosomy z rostlin a aplikovat je jako immunomodulátory či je cíleně modifikovat pro zajištění nějaké specifické funkce, třeba jako nosičů léčiv. Je to z mého pohledu velmi široké a zajímavé téma s řadou možných praktických aplikací. V oblasti mikrofluidiky se pak snažíme vyvíjet nové tzv. 3D biologické modely spojením

mikrotechnologických přístupů a buněčných kultivací. Tyto modely budou umožňovat realizovat testy nových farmakologicky účinných látek či nosičů léčiv před jejich testováním na zvířecích modelech.

Jaké příležitosti nabízí CENAB studentům a mladým výzkumníkům na UJEP?

CENAB má každoročně v doktorském studiu Aplikované nanotechnologie přibližně kolem patnácti studentů, z nichž někteří zpracovávají disertační práci i na jiných součástech PřF. Nicméně, role doktorandů na CENAB je nenahraditelná a jsou vždy přijímáni jako plnohodnotná součást výzkumných týmů. Z tohoto důvodu se snažíme doktorandům a studentům obecně vytvořit optimální technické, materiální i finanční podmínky pro jejich vlastní výzkum zapojením do řešení výzkumných projektů již na samotném počátku studia. Domnívám se, že ustálený zájem o doktorské studium je pozitivní zpětnou vazbou, že se nám daří udržet atraktivitu

studia, výzkumných témat a přátelské prostředí pro mladé spolupracovníky. Velmi pozitivní zkušenosti máme rovněž se studenty magisterských a v některých případech již i bakalářských studijních programů. Řada studentů již na této úrovni studia je zapojena do řešení výzkumných projektů a publikuje společně se svými školiteli v odborných článcích.

Kdybychom se mohli podívat do budoucnosti, co byste v ní v souvislosti s CENAB rád viděl?

Osobně bych si přál, aby nastavený kurz a pozitiva, která CENAB přináší pro rozvoj fakulty, přetrvaly pochopitelně co nejdéle. V oblasti vědy a výzkumu však existuje velmi vysoká kompetice a zejména vysoká závislost na projektovém financování přináší řadu nejistot a obtíží. Z tohoto důvodu se domnívám, že je dále třeba budovat a opečovávat mnou zmíněné tři pilíře, tj. kvalitní tým – výzkumná témata – infrastruktura, a zůstat otevřený pro nové myšlenky a nekonvenční přístupy. To je základním předpokladem dalšího rozvoje a zkvalitnění všech činností centra. Krom úspěšného pokračování výzkumných aktivit

Mgr.JanMalý,Ph.D.,aMgr.OlgaŠebestováJanoušková,Ph.D.

bych rád dále rozvíjel výukové aktivity centra v nových moderně a interdisciplinárně pojatých studijních programech, více propojených na výzkumná témata centra. V neposlední řadě vidím potřebu usilovat o získávání prostředků z komercionalizace výsledků našeho výzkumu s cílem získání vyšší nezávislosti na projektovém

a institucionálním financování. To je ale velmi obtížný úkol a jistě se jedná o dlouhodobější horizont. V neposlední řadě bych byl rád, abychom vykonávali všechny naše aktivity s chutí a s potěšením z dobře vykonané práce.

Děkujeme za rozhovor.

Společné setkání

studentů a zaměstnanců CENAB

ptala se: Jana Kasaničová

O vzniku CCV a jeho přínosu pro UJEP

Dvojice Vladěna Zingová a Vlastimil Chytrý se na začátku roku sešla nad našimi otázkami, které si všímají zbrusu nového webu Centra celoživotního vzdělávání UJEP. Vedoucí tohoto centra a prorektor pro rozvoj a digitalizaci se v odpovědích poctivě střídali. V závěru se shodli na tom, že ve světě, který se neustále mění, je schopnost učit se jedním z hlavních faktorů úspěchu i spokojenosti.

Centrum celoživotního vzdělávání je na naší univerzitě v současné komplexní podobě vlastně novinka. Čím je nové?

Vlasta: Právě tou celistvostí, která zájemcům umožňuje najít na jednom místě všechny informace o vzdělávacích aktivitách UJEP, projektových i neprojektových. V současné době se jedná o pilotní aktivitu zařazenou v projektu

RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, která svým obsahem navazuje na již zaběhlá celoživotní vzdělávání v rámci jednotlivých fakult. Rozšiřuje je ale o další nabídky, které již jsou nové. Patří mezi ně jednotná informovanost a podpora vzdělávání napříč generacemi od dětí z mateřských škol po seniory a jejich konzistentní propagace. Centrum se nově komplexněji napojuje na lokální vzdělávací aktivity

a dokumenty, jako jsou Místní akční plán vzdělávání, Implementace dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy kraje, Knihovna Ústeckého kraje či Národní pedagogický institut ČR. Je rozvíjena spolupráce s novými externími partnery ze soukromé i aplikační sféry, neziskovkami apod. Do budoucna předpokládáme, že CCV UJEP bude také nápomocno při rozvoji nové agendy mikrocertifikátů.

Můžete vysvětlit, co to ty mikrocertifikáty jsou?

Vlaďka: Mikrocertifikát je oficiálně elektronický záznam osvědčení o absolvování jednotky učení malého rozsahu vyjádřeného ECTS kredity. Zní to složitě, ale jednoduše řečeno je to potvrzení o dosažení jasně definovaného souboru znalostí a dovedností, které dohromady tvoří způsobilost nebo kompetenci k určité práci. ECTS kredity jsou pak nástroj používaný v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání pro větší transparentnost studií a kurzů. Výborné je, že se jedná o mezinárodně uznávané osvědčení, které je přenositelné

a rychle ověřitelné. V praxi tyto mikrocertifikáty posilují uznávání výsledků celoživotního vzdělávání ze strany zaměstnavatelů, a tím zvyšují i jejich atraktivitu pro uchazeče. Tento přístup má za cíl nejen zlepšit prostupnost vzdělání, ale také podpořit flexibilitu a adaptabilitu pracovní síly na měnící se požadavky trhu práce.

Některé fakulty univerzity mají vlastní pracoviště celoživotního vzdělávání, zůstanou zachována, nebo je nové centrum zastřeší?

Vlaďka: Fakultní pracoviště zůstanou zachována, nové centrum zprostředkovává jejich nabídku, a veřejnosti tak univerzita předkládá dostupné sjednocené informace na jednom místě.

Jak je činnost centra financována?

Vlasta: Činnost centra je plně financována z projektu RUR. Ten umožnil přijmout odborného manažera a zahájit jeho přípravu. Byla to právě vedle mě sedící Ing. Zingová, v současné době již vedoucí CCV UJEP, která odvedla obrovský kus práce na přípravě strategie jeho vzniku a vytvoření webových stránek centra, zde bych rád vyzvedl také přínos kolegy Hyblera z Centra informatiky. V neposlední řadě se Vladěně Zingové podařilo již nyní nasmlouvat pro centrum další partnery.

Okolo obrovského univerzitního projektu RUR se v následujících několika letech bude točit velké množství informací i aktivit. Jakou roli v něm hraje právě CCV UJEP?

Vlasta: Ustavení Centra celoživotního vzdělávání UJEP výrazně přispěje k transformaci našeho kraje. Na jednom místě totiž poskytuje obyvatelům regionu širokou škálu vzdělávacích příležitostí, ale také podporu v rozvoji jejich dovedností a znalostí. To je přirozená platforma pro zvyšování úrovně vzdělání a kvalifikace obyvatel, potažmo tedy i jejich zaměstnatelnosti a schopnosti adaptovat se na měnící se trh práce. Významným benefitem centra je právě propojení s naší univerzitou, konkrétně naším odborným zázemím, výzkumnými kapacitami, laboratořemi apod. To vše může využívat.

Pojďme k nabídce. Jaké typy kurzů a vzdělávacích programů centrum tedy poskytuje?

Vlaďka: Vysoké školy mohou podle zákona o vysokých školách mimo rámec standardních studijních programů poskytovat i programy celoživotního vzdělávání. Tyto kurzy mohou být orientovány profesně (např. vzdělávání pedagogických pracovníků, programy s mikrocertifikáty) nebo zájmově (např. přípravné kurzy na osmiletá gymnázia, přípravné kurzy k vykonání zkoušky z češtiny pro cizince aj.). Podmínky tohoto

vzdělávání stanovují vnitřní předpisy jednotlivých vysokých škol, konkrétně u nás se jedná o Řád celoživotního vzdělávání UJEP.

Jak bylo řečeno výše, CCV UJEP je projektovou aktivitou a v rámci ní se zavázalo podporovat ještě další druhy vzdělávání od dětí v MŠ až po seniory. Dětem a studentům od mateřských po střední školy jsou nabízeny letní univerzitní stáže a vzdělávací programy, středoškolákům pak navíc různé popularizační programy, cyklus Café Nobel, olympiády a také projekty Středoškolské odborné činnosti. Pro maturanty organizujeme přípravné kurzy na vysoké školy. Pro dospělé připravujeme kromě profesního a zájmového vzdělávání také kurzy pro další profesní způsobilost, programy s mikrocertifikáty, i pro ně jsou vhodné přednášky Café Nobel a letní školy pro dospělé. Pro seniory probíhají již desítky let v rámci Univerzity třetího věku četné kurzy, složené ze seminářů a přednášek, a exkurze.

Nabízí centrum také kurzy přizpůsobené specifickým profesním skupinám nebo individuálním potřebám?

Vlaďka: Ano, v rámci projektu se snaží jednotlivé fakulty co nejvíce přizpůsobit požadavkům škol a učitelů. Připravují vzdělávací programy na míru pro každou školu a s tímto programem na školy přímo vyjíždí. Dále připravují popularizační programy, kde využívají nově a moderně vybavené prostory jednotlivých fakult.

Jak centrum reaguje na měnící se potřeby vzdělávání pro různé cílové skupiny, kromě seniorů třeba pro vlastní zaměstnance, osoby na rodičovské dovolené apod.?

Vlasta: Toto je výborná otázka. Centrum celoživotního vzdělávání UJEP zprostředkovává nabídky akcí, které jsou realizované buď samotnými fakultami, případně v rámci již zmíněného projektu RUR. Předpokládáme, že počty návštěvníků jsou právě tím vhodným ukazatelem, zda dané akce akcentují měnící se potřeby pro různé cílové skupiny. Na základě velkého počtu zájemců pevně věřím, že ano. Na tomto místě je potřeba upozornit, že CCV UJEP je zprostředkovatelem daných akcí, a tak břemeno reakce na měnící se potřeby je na straně pracovišť, které prozatím skrze CCV své kurzy nabízejí. Do budoucna se očekává, že centrum samotné bude také rozšiřovat paletu nabízených kurzů, a to právě v závislosti na požadavcích trhu.

Jaké jsou plány rozvoje našeho centra v následujících letech?

Vlaďka: Chceme se rozvíjet v řadě směrů, nejen v rámci, který nám určuje univerzitní projekt. V tom bezprostředním horizontu určitě rozšíříme nabídku rekvalifikačních kurzů a kurzů po další vzdělávání.

Jaký význam má podle vás celoživotní vzdělávání v současné společnosti?

Vlaďka: Celoživotní vzdělávání je důležité v každé době, neboť každé období přináší jiné nové výzvy. Nicméně současná doba a změny v ní jsou tak turbulentní, třeba technologie, pandemie, válečné konflikty nebo trh práce, že bez soustavného vzdělávání a přizpůsobování se novým trendům a požadavkům se nebudeme moci obejít. Pracovní i osobní pohoda ale vždy byla a bude na straně těch, kteří se učí a rozvíjejí své schopnosti. V tomto kontextu nemohu nevzpomenout čínské přísloví „Učení je jako veslování proti proudu; jakmile přestanete, vrátíte se zpět.“

Centrum celoživotního vzdělávání UJEP je realizováno v rámci projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, reg. č. CZ.10.02.01/00/22_002/0000210 (podaktivita KA1 A.1.1), který je spolufinancován Evropskou unií a Státním rozpočtem ČR.

se: Kristina Koudelková

„Nazvala bych to bojem proti pasivitě“

Pojďte do toho, i když jste nejistí!

V zimním semestru odstartoval na FF UJEP cyklus „semestr diskuzí“ (SD), který si vzal za cíl podnítit zájem o důležitá společenská témata a naučit studující, jak prezentovat své názory v souladu s etickými standardy. O projektu jsme se bavili s jeho iniciátorkou, studentkou třetího ročníku oboru politologie – geografie, Světlanou Truhlářovou.

Jak vznikl koncept SD? Inspirovala ses někde?

Na univerzitu jsem přišla s očekáváním, že filda bude místem, kde se lidé překřikují, aby vyjádřili svůj názor, a že být součástí těchto střetů bude můj denní chleba. Realita však byla jiná. Zjistila jsem, že abych nasytila svůj hlad po diskuzích, budu se o to muset zasadit. Jsem na kanálu Politika (nejen) pro mladé, kde se konají jednou za dva týdny diskuze i s mladými politiky a hosty. Tenhle formát mě oslovil natolik, že jsem na PR schůzce studentů s proděkankou pro vnější vztahy FF nadnesla nápad na založení něčeho podobného na fakultě. Proděkance se nápad okamžitě líbil, protože i ona cítila potřebu zaktivizovat studenty. Sepsala jsem proto seznam možných témat k diskuzi, který mi zkorigoval vedoucí katedry politologie a následně i SD moderoval. Oporou mi kromě něj a proděkanky byla ombudsmanka a mí kolegové z politologického sPOLku FF.

Co je účelem, vizí SD?

Ve sPOLku jsme se shodli, že chceme vytvořit prostředí pro aktivní vyžití studentů. Nazvala bych to bojem proti pasivitě, která je značná. Jsem až překvapená, nakolik mladí lidé odmítají

vystoupit z komfortní zóny. Nemusím, nedělám. Panovala obava, aby vůbec nějací studenti přišli, abychom vzbudili zájem. Od kamarádů jsem totiž slyšela věty typu „co tam budu dělat, když o tom tématu nic nevím?“, zároveň z instagramových průzkumů vyplýval poměr zájem:nezájem půl na půl. Teď to asi nevyzní nejlíp, ale nakonec jsme je nalákali na občerstvení (smích). A vyplatilo se! Zjistili, že diskutování není mučení, že je třeba dané téma zajímá, že nad ním už i sami v minulosti přemýšleli. Podařilo se nám zdolat předsudek „tohle mě určitě nebude bavit“, a nahradit ho „když to zkusíme, může se nám to líbit“.

Chtěla jsem jen doplnit, že v rámci diskuzí člověk nemusí a priori něco o daném tématu vědět; jde i o aktivní naslouchání, formování vlastního názoru za běhu a pak třeba schopnosti jeho prezentace…

Souhlasím, a rozvíjet schopnost improvizace. Chtěli jsme dát studentům zároveň příležitost stanout v rámci diskuze na stejné rovině s jejich „titulovanými oponenty“, tedy bořit bariéru student/učitel/expert, aby se ukázalo, že se vyplácí tvořit si názory a potom je obrušovat během živých diskuzí.

A obrušovali?

Párkrát se stalo, že studenti začali i diskutovat mezi sebou, to mi přišlo skvělé, protože to byla přesně ta dynamika, kterou by diskuze měly mít a na kterou jsme se zaměřovali. Sedlo téma, podařilo se vytvořit bezpečný prostor, kde se nikdo nebál mluvit, a i když to bylo moderované, tak si studenti často našli cestu, jak se zeptat sami a prosadit svůj názor. Zároveň jsem ráda, že se ani na jedné diskuzi nestalo, aby někdo začal násilně prosazovat svou pravdu, řekněme, extremistickou. Pro tento případ jsem vytvořila deset zásad etické a efektivní diskuze, které jsme ale nikdy nemuseli využít.

K diskuzi jste nabídli několik témat politologických, sociologických, akademických… Které mělo největší úspěch?

Asi největší ohlas sklidila zahajovací diskuse „Řekni to rektorovi!“, na které se sešli zvědavci z řad akademiků i studentů. Celkově nejvyšší studentskou návštěvnost však měla diskuze

o AI, jejímž hostem byla dr. Michaela Liegertová z PřF. Na této diskuzi se právě podařilo prolomit bariéru student/vyučující a padaly i „hloupé“ otázky, které by se studenti na jiných diskuzích styděli vyslovit, nebo i nekorektní otázky na to, co všechno může ChatGPT vytvořit za fikce. O mezinárodní dimenzi pak byla obohacená další úspěšná diskuze Multikulturní pohledy, kde byli mimo prorektora pro internacionalizaci hosty i naši Erasmáci. Po skončení diskuzí se ještě vytvořilo neformální podiskuzní fórum okolo občerstvení, což byl jasný indikátor úspěchu daných témat.

Jak by měl SD přispět k růstu studentů a fakulty?

Myslím, že studenti filozofické fakulty by měli být připraveni komunikovat denně, obzvlášť

o společensky důležitých tématech. Mělo by je to připravit na reálný život; je dobré mít názor a formovat si ho, ale pokud se o něj nedokážu podělit a být přesvědčivá, k čemu mi pak studium je? Rétorika není vrozená, někdo k ní může mít větší predispozice, ale pořád je to umění, které je třeba zdokonalovat každý den. I na tohle má SD cílit: nevadí, že mluvíte krkolomně a že se v řeči zaseknete, pojďte do toho, i když jste nejistí! Humanitní obory jsou společností znehodnocovány, protože v životě nemáme tak explicitní využití jako exaktní vědy, ale tohle je naše využití – slova. My máme být ti, co se umí jasně, rozumně a přesvědčivě vyjádřit, a pokud to nezvládneme, děje se to, co teď v republice – vyhrávají populisti. Je nežádoucí pro společnost i pro fakultu, pokud toto její absolventi nesvedou, protože tohle by měl přece být ten přesah filozofické fakulty.

V neposlední řadě by měl SD pomoci překlenout mezigenerační mezeru; jeden host se nám hned svěřil, že vůbec neví, co je pro nás relevantní téma ani jak mluvit se studenty, že nám přes všechny ty anglicismy nerozumí. Ty diskuze by měly prospívat oběma stranám.

Jaká je zpětná vazba od studentů?

Řekla bych, že byli v rozpacích, jak to bylo poprvé. Před diskuzemi to bylo vlažné, necítila jsem z nich „konečně mám příležitost něco říct o tom, co mě zajímá a baví, něco se dozvím, rozšířím si horizont“. V průběhu byli někdy aktivní, jindy padaly dotazy díky tomu, že jsme jim dali příležitost je anonymně napsat přes aplikaci. Když jsem se pak napřímo ptala na zpětnou vazbu po diskuzích, byla vždycky pozitivní. Nevím ale, jestli to byl jejich upřímný názor, nebo jen neschopnost konstruktivní kritiky.

Ve sPOLku jsme všichni dospěli k jednomu závěru, a sice, že studenti na to ještě nejsou

připraveni. Proto bychom chtěli v letním semestru navázat ne druhým kolem SD, ale debatním kroužkem, který by byl o něco neformálnější a kladl by důraz na diskuzi studentů mezi sebou a odbourávání strachu z názorového střetu. Není primárně v plánu zvát hosty jako u SD, spíš by mělo jít o „přípravku“ na další potenciální SD, který bychom chtěli realizovat v následujícím zimním semestru.

Přispěla organizace SD k tvému osobnímu růstu?

Stoprocentně. Vždycky si myslím, že už jsem toho zažila tolik, že mě nic nepřekvapí. A v tom se před diskuzí dozvím, že moderátor nedorazí, tak se toho musím improvizovaně ujmout, a ještě v angličtině. Takových problémů, které trénovaly mou schopnost bezprostřední reakce, bylo víc, ale aspoň budu příště připravenější. Získala jsem i větší vhled do toho, jak funguje univerzita, přestala mít strach z komunikace s lidmi na vyšších pozicích, protože jsem zjistila,

že jsou milí, naučila jsem se hodně z oblasti PR a stala se dochvilnější. Jen time-management je pořád problém, protože skloubit studium, další mimoškolní aktivity a organizaci SD pro mě není nejlehčí. Vybralo si to trošku daň na mém studiu. (smích)

A i tak v tom chceš pokračovat?

Ano, protože vidím, že pokud se o to studenti sami nezasadí, nic takového tu nebude. Osobně v tom ale vidím přínos, který je větší než to, co mi to vezme. Žiju v utopii, že když se něco takhle začne, bude se v tom chtít pokračovat, udělá se to lepší a kvalitnější, přidají se k tomu studenti, kteří přinesou nové nápady… I kdyby měl SD ztroskotat na tom, že nenajdeme zapálené nástupce, už to bude formát s historií, který může roky do budoucna inspirovat vznik něčeho podobného.

Díky za rozhovor!

se: Anna Hrochová

#myjsmeUJEP: Ondřej Kounovský

Naše univerzita je plná lidí. Plná jedinečných osob a osobností z řad studentů, akademiků i pracovníků. Každý si univerzitu vybral jako součást svého života, každý se také sám za sebe stal částí univerzity a začal utvářet

její obraz, pro sebe i pro druhé: My všichni jsme UJEP. Připravili jsme pro vás pravidelnou rubriku, kde vám tyto zajímavé osobnosti univerzity, které svým jedinečným přístupem UJEP spoluutvářejí, chceme přibližovat.

Ing. Ondřeje Kounovského známe jako vedoucího oddělení marketingu a propagace. Může to znít jako kancelářská práce, práce od stolu, práce delegování a řízení. Ondrův přístup je mnohem rozmanitější. Proto jej můžete vídat na mnoha akcích univerzity, do kterých se zapojuje nejen rukama, ale především srdcem.

Ondro, mohl bys ve stručnosti přiblížit, co je obsahem tvé práce?

Vedu menší oddělení fajn lidí – Oddělení marketingu a propagace na UJEP. Naše práce zahrnuje plánování marketingových celouniverzitních aktivit, koordinaci nových publikací, spolupráci

napříč fakultami nebo výrobu reklamních předmětů. Nově teď budeme koordinovat aktivity spojené se zavedením prodeje univerzitního merche v Knihkupectví UJEP.

Vzpomeneš si na své začátky na UJEP?

Byly pracovní?

Úplně první zkušenost s UJEP jsem měl díky studiu na bývalé Fakultě výrobních technologií a managementu UJEP (nyní Fakulta strojního inženýrství UJEP, FSI). Bohužel jsem záhy zjistil, že to nebyla úplně ideální volba, a proto jsem studia zanechal. Později jsem se

věnoval studiím jiným, hlavně v oblasti marketingu a komunikace.

Moje pracovní zkušenost s UJEP začala v srpnu roku 2020. Bylo to období po první vlně covidu, a bohužel hned na podzim stejného roku se covidové restrikce vrátily. Zažil jsem tak svůj první event, Den otevřených dveří, v režimu epidemie. Přitom si hned vybavím, jak jsme tuto situaci vyřešili. Udělali jsme DOD UJEP v on-line podobě s live streamem, běžnou zasedací místnost jsme proměnili ve studio a naše kanceláře se staly backstagemi pro střižnu a techniky. Byla to velká zábava, ale i stres, protože jsme na druhém konci neviděli ty „živé“ diváky. Nakonec

vše dopadlo dobře a víme, jak se k podobným situacím postavit.

Další větší výzvou bylo uspořádat oslavy k 30 letům UJEP. Upřímně jsem to chtěl udělat s mým týmem trochu jinak a více otevřené pro veřejnost. Nakonec jsme se rozhodli oslavy uspořádat v Kampusu UJEP, na náměstíčku před CPTO a REK s velkým pódiem, skvělou hudební produkcí a dobrý jídlem a pitím. Tento koncept se natolik osvědčil, že se i nyní zachovává na jiných akcích, jako jsou třeba Studentský Majáles nebo Noc vědců.

Co tě na UJEP drží teď?

Osobně mě velmi drží náš pracovní tým. Jsme trochu jako menší rodina a máme nejen pracovní vztahy velmi přátelské. Také mě baví, že je zde stále otevřený přístup k novým věcem. Za dosavadní období se nám podařilo vybudovat Podcastové studio, nový web pro uchazeče –myjsmeujep.cz, implementovali jsme mobilní aplikaci UJEPapp nebo aktuálně zavedli digitální vizitky pro naše zaměstnance. Zároveň se podařilo realizovat dnes již tradiční akce, jako jsou CSR aktivita Sázení stromů za naše absolventy nebo Filmové léto v našem kampusu. Také jsem rád, že jsem součástí modernizace a revitalizace kampusu a naší univerzity. Myslím, že to jsou důvody, proč na UJEP stále jsem.

Co všechno se tu změnilo z pohledu tebe jako někdejšího studenta i vedoucího OMaP?

Univerzita prošla obrovskou změnou. Máme nový kampus a nově vybudované odborné pracoviště. Myslím si, že jsou to základní faktory

pro jakoukoliv transformaci univerzity. Zároveň rád pracuji v pěkném a moderním prostředí, kde mohu potkat plno zajímavých a inspirativních lidí.

Propagace vzdělávání se zdá být trochu nevděčná práce: není jednoduchá, je velmi obsáhlá a přitom její aktéři většinou stojí v pozadí. Vnímám to tak, že tu práci musí milovat, aby v ní setrvali. Jak to vnímáš ty?

Určitě ano. Bohužel to tak mám nastavené, že práce mi musí dávat smysl a ideálně mě musí i trochu bavit. Naštěstí mám oboje. Pracuji s bandou nadšenců, kterou práce baví a občas úplně neřeší, jak dlouho pracují nebo zda dělají i o víkendu. Myslím, že je to velmi důležité.

Máš za sebou jednu z největších akcí na UJEP, Den otevřených dveří. Oddychl sis? Co všechno taková akce obnáší?

Celková koordinace celouniverzitních akcí je někdy opravdu náročná. Nicméně naštěstí na to nejsem sám a kromě mého týmu také pracujeme s fakultními PR pracovníky. Bez nich bychom některé věci těžko udělali. Jak se říká… jedna akce skončila, druhá začíná. Čekají nás akce jako Den kariéry na UJEP, Studentská vědecká konference, Sázení stromů atd.

Den otevřených dveří je jen jednou z velkých událostí roku univerzity v oblasti propagace. Jaké jsou další?

Je pravda, že se jedná o jednu z nejstěžejnějších akcí na univerzitě, pro univerzitu velmi důležitou. Bez našich studentů by rozhodně žádná univerzita nemohla existovat. Proto se snažíme

se studenty bavit a chápat jejich potřeby. Další z větších akcí je například Studentská vědecká konference, která je opravdu velmi zajímavá. Je to takový menší galavečer, kde jednotlivé fakulty představují svoje výstupy v oblastech vědy, výzkumu a tvůrčí činnosti. Díky tomuto eventu má člověk představu, čím vším se univerzita zabývá a jak je skvělá. Rozhodně doporučuji všem čtenářům!

Je nějaká z nich tvá srdeční?

Jako velký milovník filmů rozhodně upřednostňuji Filmové léto s UJEP. Jedná se o akci, která nás napadla po období covidu, kdy v letních měsících nemáme v kampusu studenty. Jelikož nám to bylo trochu líto, tak jsme vymysleli využití pro náš venkovní amfiteátr, kde běžně probíhá výuka. Zaregistrovali jsme si vlastní kino a promítáme takto již čtvrtým rokem, každý čtvrtek od 17:30 h, od června do srpna. Největší radost mám z toho, že návštěvníci si na to zvykli a chodí k nám opravdu hodně lidí. A zároveň, sledovat filmy pod letní oblohou v nově vybudovaném kampusu? No řekněte, kdo by to nechtěl?

Co máš na UJEP rád?

Rozhodně mám rád zajímavé lidi, kteří na naší univerzitě stále jsou, čehož si velmi vážím. Vážím si také toho, že jsem mohl být párkrát na tzv. zaměstnanecké mobilitě od Erasmus+. To je rozhodně věc, kterou bych doporučil každému kolegovi a kolegyni. Mít možnost vycestovat na 3–5 dní mimo svoji univerzitu, a poznat tak nové lidi, je k nezaplacení. Také mám rád akci Sázení stromů, kdy člověk trochu vystoupí ze své komfortní zóny od PC a jde v holínkách do lesa kopat s krumpáčem. A ještě tím trochu přispěje regionu. Tohle mám opravdu moc rád.

Kdybys mohl univerzitě přát něco do dalších let, co by to bylo?

Jelikož univerzita má skoro stejný rok vzniku jako ten, kdy jsem se narodil, tak bych jí přál, aby byla stále mladá, energická a vytrvalá v budování dobrého jména UJEP. Protože naše univerzita za to stojí! Také bych si samozřejmě přál neomezený budget na marketing...

Děkuji za rozhovor.

ptala se: Kristina Koudelková

Vzdělávání jako klíč k transformaci regionu

Podaktivita A2, aneb Kreativní děti, rozsáhlého univerzitního projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu přináší pestrou škálu aktivit zaměřených na komplexní rozvoj dětí a žáků v regionu. Cílem je posilovat jejich kompetence, vztah k regionu a schopnost kritického myšlení. Na otázky odpovídali prorektor pro rozvoj a digitalizaci, doc. Vlastimil Chytrý, a proděkan pro tvůrčí činnost FSI, doc. Ladislav Zilcher.

Můžete ve zkratce přiblížit podaktivitu A2? Jaký je význam aktivit směřovaných k dětem v rámci RUR?

V rámci A2 je celkem 38 různých aktivit od dětských univerzitních stáží, technicko-materiálových dní až po účast na mezinárodních robotických soutěžích. Cílovou skupinou jsou tedy děti a žáci, avšak v některých případech i studenti. Jak je patrné z množství akcí, které jsou všechny zaměřeny na vzdělávání dětí, žáků a studentů, máme celou řadu výstupů. V tomto bodě je nutné poznamenat, že vzdělávání považujeme za klíčový faktor pro dlouhodobý rozvoj strukturálně postižených regionů,

protože poskytuje základ pro zlepšení ekonomických a sociálních podmínek. Kvalitní vzdělání umožňuje dětem získat dovednosti a znalosti, které zvyšují jejich šance na získání kvalitní práce v dospělosti. Tímto způsobem se vytváří nová generace, která může pozitivně ovlivnit regionální trh práce a pomoci snížit nezaměstnanost, a to obzvláště v období postupné dekarbonizace regionu. Vzdělanější populace má daleko větší šanci na podnikatelské úspěchy, inovace a zapojení do moderních technologií, což může pomoci stimulovat místní ekonomiku a přitáhnout investice. Navíc vzdělání dětí v těchto oblastech může hrát roli ve zvyšování sociální koheze a občanské angažovanosti.

Mladí lidé, kteří mají přístup ke kvalitnímu vzdělání, se často stávají lídry komunity, kteří rozvíjejí region nejen ekonomicky, ale i kulturně a společensky. Vytvářením silných vzdělávacích institucí a programů zaměřených na rozvoj dovedností a kritického myšlení lze změnit perspektivu celé komunity a podpořit její stabilitu a udržitelný rozvoj.

Odhadem, kolik dětí myslíte, že se podaří oslovit?

To je těžké predikovat, nicméně ačkoliv je projekt teprve v počátcích, již nyní bylo podpořeno více než tisíc účastníků našich aktivit. Očekáváme, že celkem našimi aktivitami projde několik tisíc dětí, a to nejrůznějším způsobem, od možností zúčastnit se vzdělávacích soutěží až po účast na pětidenních stážích.

Jakým způsobem registrujete zpětnou vazbu na dosud uskutečněné aktivity?

Reflexe je řešena prostřednictvím zpětnovazebního dotazníku. Nejedná se však o jediný nástroj, garanti jednotlivých aktivit mohou zvolit i jiný způsob. Důležité pro celý projekt je, aby po každé realizované aktivitě byly akce evaluovány a následně inovovány, což zvýší efektivitu aktivit i zájem o ně. Rozhodně nechceme „usnout na

vavřínech“ a aktivity opakovat v původní verzi po dobu několika let. Jednoduše tedy můžeme říci, že je nepravděpodobné, aby se aktivity opakovaly ve stejném modu operandy, neboť jsme se i zavázali k inovacím a neustálému zlepšování našich aktivit, což rozhodně chceme naplnit.

Které z uskutečněných aktivit měly podle vás zatím největší ohlas a proč?

Pokud se jedná o ohlas z hlediska počtu zapojených, tak se zpravidla jedná o návštěvní programy, jako jsou například workshopy pro učitele s třídním kolektivem nebo stáže. Velký zájem je také o systematickou podporu vážných zájemců o přírodovědné obory. Univerzita má v regionu velký ohlas, protože řada akcí probíhá v létě, kdy kampus zůstává živý a otevřený pro veřejnost. Aktivity přitahují zájem nejen svou bezplatností, ale i vysokou kvalitou a odborností zapojených lektorů.

Jakou stopu myslíte/doufáte, že tato podaktivita zanechá? Jak přispěje k transformaci Ústeckého kraje?

Zde bychom se odvolali na odpověď v první otázce a opět vyzdvihli třetí roli univerzity, kterou vnímáme jako širší angažovanost ve společnosti přesahující tradiční první dvě role, tedy

činnosti výuky a výzkumu. Univerzity tak mají odpovědnost za podporu regionálního rozvoje, zvyšování sociální koheze a rozvíjení kultury participace, čímž přispívají k pozitivní změně na všech úrovních společnosti. Vzdělávání dětí může být klíčovým nástrojem pro posílení této role, zejména pokud univerzity implementují vzdělávací programy, které se zaměřují na děti v regionech s nižšími socioekonomickými podmínkami. Vzdělání dětí vylučuje cyklickou chudobu, tedy takzvaně zavírá sociální nůžky, a nabízí jim nástroje pro lepší budoucnost, čímž se zvyšuje i kvalita života v celé komunitě. Zaměření na děti a vzdělanost osobně vnímáme nikoliv jako postačující, ale nutnou podmínku k tomu, chceme-li dosáhnout úspěšné transformace v kraji. Univerzity, které se zaměřují na tento aspekt, se stávají katalyzátory pozitivních změn v regionu, přičemž zajišťují přístup k rovnějším příležitostem pro všechny děti bez ohledu na jejich sociální nebo ekonomický původ. Taková angažovanost univerzity nejen posiluje její třetí roli, ale přispívá k vytváření dynamických a inkluzivních společenství, která jsou schopná čelit výzvám 21. století.

Projekt RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, reg. č. CZ.10.02.01/00/22_002/0000210 – je spolufinancován Evropskou unií a Státním rozpočtem ČR.

text: Michaela Fischerová

Gaudeamus Praha 2025

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se v lednu a únoru 2025 aktivně zapojila do dvou významných akcí zaměřených na budoucí

studenty UJEP.

Ve dnech 21. až 23. 1. 2025 se UJEP zúčastnila 17. ročníku veletrhu Gaudeamus v Praze, který je jednou z nejvýznamnějších každoročních událostí zaměřených na vysokoškolské vzdělávání v České republice. Univerzita zde prezentovala své studijní programy a aktivity na stánku č. 50. Tady byli přítomni studenti i akademici, kteří ochotně zodpovídali dotazy všech uchazečů o studium. Poskytovali jim nejen informace o bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, ale i o možnostech zapojení do vědeckých projektů, mezinárodních mobilitách a dalších aktivitách.

Den otevřených dveří UJEP

Dne 6. 2. 2025 otevřela UJEP své brány pro zájemce o studium během tradičního Dne otevřených dveří na UJEP. Akce probíhala v čase 8:00–15:00 h v univerzitním kampusu v Ústí nad Labem. Návštěvníci měli možnost prohlédnout si moderní prostory kampusu, včetně Multifunkčního informačního a vzdělávacího centra, které se stalo centrálním bodem celého dne. Nacházel se zde infopoint pro všechny návštěvníky, ale také stánky Poradenského centra UJEP, ESN Usti, Vědecké knihovny UJEP a sportovních možností na univerzitě. Všechny fakulty poté vítaly budoucí studenty ve svých objektech, kde pro ně měly připravený bohatý program.

Akademičtí pracovníci a studenti se s návštěvníky podělili o své zkušenosti a odpovídali na dotazy týkající se studia, studentského života a dalších aspektů spojených se studiem na UJEP.

„Vstup do odborů musí

vycházet z osobního přesvědčení a svobodné vůle každého jednotlivce“

Martin Kozakovič, Denisa Vrábľová, Daniel Šárovec a Petr Majrich – čtveřice tvořící současný výbor Základní organizace Vysokoškolského odborového svazu na UJEP. S jasnou vizí a řadou plánů se chtějí aktivně zasazovat o jejich realizaci. O svých cílech a výzvách se tři z nich podělili v rozhovoru pro Silverius.

Jste novým výborem odborů naší univerzity relativně krátce, jaká byla vaše motivace postavit se do čela dobrovolného sdružení zaměstnanců, jehož cílem je chránit a prosazovat práva a zájmy zaměstnanců vůči zaměstnavateli?

Martin Kozakovič (MK): Má účast ve výboru byla přirozeným vyústěním mého zájmu o posílení

dialogu mezi zaměstnanci a vedením univerzity. Chtěl jsem přispět k otevřené komunikaci a zajistit, aby se podněty zaměstnanců dostaly k relevantním členům vedení. Zároveň věřím, že odbory posilují vzájemnou důvěru zaměstnanců a vedení při hledání řešení, která přispívají k rozvoji univerzity.

Denisa Vrábľová (DV): Vnímala jsem, že činnost odborů nebyla dostatečně viditelná jak mezi členy odborové základny, tak i mimo členskou základnu mezi ostatními zaměstnanci na univerzitě. Chtěla jsem se podílet na změně způsobu komunikace tak, aby se informace dostaly ke všem zaměstnancům. Zároveň jsem viděla potřebu uspořádat stávající agendu jednatele odborů a zpřehlednit podklady k členské

základně, aby byla práce odborů efektivnější a přístupnější.

Daniel Šárovec (DŠ): I zaměstnanci mají možnost hájit své zájmy kolektivně a podílet se na sociálním dialogu. Z tohoto důvodu pro mě proto bylo logické, abych jako zaměstnanec byl členem takového sdružení a mohl do různých agend odborové organizace takzvaně „více vidět”.

Měla na vaše rozhodnutí vliv nějaká zkušenost z minulosti, ať už pracovní, nebo osobní?

MK: V mém případě šlo o osobní zkušenost ve společenství vlastníků jednotek, kde jsem nebyl spokojen s vedením předchozího statutárního orgánu. Zároveň mám již několik let zkušenosti s řešením občanskoprávních a pracovněprávních záležitostí ukrajinských gastarbeiterů na Chomutovsku.Tuto praxi jsem chtěl zúročit v odborech na naší univerzitě.

DV: Smysl odborů vidím v respektu a podpoře zaměstnanců, v případě pracovněprávních problémů nejsou odkázáni jen sami na sebe. A protože se setkávám s názorem, že odbory jsou pro zaměstnavatele pouze strůjcem obtíží a překážek, který nesdílím, protože si myslím, že vzájemná spolupráce mezi zaměstnavatelem a odbory může přispívat k motivovanějšímu pracovnímu prostředí. Zaměstnanci, kteří se cítí vyslyšeni a mají jistotu férového zacházení, bývají loajálnější, produktivnější a ochotnější ke spolupráci, což ve výsledku prospívá i samotnému zaměstnavateli.

DŠ: Přestože jsem absolventem UJEP z roku 2013, řadu let jsem sbíral pracovní i studijní zkušenosti na jiných místech a pracovištích v ČR, které se nyní snažím zhodnotit právě jako akademický pracovník Filozofické fakulty UJEP. Návrat do regionu pro mě byl dlouhodobým cílem. Z mého několikaletého působení na Univerzitě Karlově bohužel vím, že zdaleka ne každé akademické prostředí je přívětivé, rovné a transparentní. I když se mě tam v mé studijní záležitosti v plné šíři po důkladném šetření zastala ombudsmanka UK, orgány univerzity měly jiný názor. Věc nakonec doputovala až k soudu a do dnešního dne není pravomocně vyřešena. Jsem toho názoru, že ani studenti, ale

ani zaměstnanci UJEP se do takových situací za žádnou cenu nesmí dostávat, protože to ve výsledku škodí především univerzitě samotné. Toho bychom si měli být všichni vědomi a hledat kompromisní řešení, která budou důkladně vysvětlována a podepřena nejen interními předpisy, dobrou praxí, ale i validními argumenty. Odbory v tomto směru mohou mít například pro zaměstnance klíčovou zprostředkující roli.

Jak velká je členská základna našich odborů a jak se počet odborářů v posledních letech vyvíjí?

DV: V současné době evidujeme více než 60 členů odborové organizace. Dalších 15 členů nás podporuje nebo s námi sympatizuje mimo odborovou organizaci. Většinově se jedná o kolegy ve starobní penzi nebo na mateřské dovolené. Lze říci, že počet členů odborů v posledních letech zůstává konstantní.

DŠ: Rádi bychom však počet řádných členů postupně navyšovali. S tím souvisí i další úkoly, které jsme si jako výbor stanovili. Překročit počet stovky členů by bylo takovým pozitivním mezníkem směrem k dalšímu vývoji a dalším cílům.

Mají členové odborové organizace nějaké speciální služby či podporu?

MK: Pracovní místo člena odborů podléhá právní ochraně, neboť případné propuštění člena musí být projednáno s odborovou organizací podle souvisejících ustanovení zákoníku práce. Členové naší odborové organizace mají zároveň k dispozici bezplatné právní poradenství v pracovněprávních záležitostech, včetně možnosti zastupování naším právníkem. Kromě toho mohou využít právního poradenství i v soukromých občanskoprávních záležitostech bez zastupování. Právník jim například připraví kupní nebo nájemní smlouvu.

DŠ: Naše právní poradenství jsme rovněž nově rozšířili o soukromé pojištění právní ochrany

D.A.S. Právní agenda je obecně pro „neprávníky“ v řadě oblastí složitá a nepřehledná, i proto chceme v tomto směru našim členům nabídnout pomocnou ruku.

Jak zaměstnance motivujete k tomu, aby do odborů vstoupili?

MK: Oslovuji kolegy a vysvětluji jim smysl odborové organizace i výhody, které členství přináší.

Vstup do odborů však musí vycházet z osobního přesvědčení a svobodné vůle každého jednotlivce.

DŠ: Důležité je zmínit, že odbory UJEP tu jsou jako organizace pro zaměstnance různého pracovního zařazení, věku a zájmů. Vedle individuálních interakcí s mnoha kolegyněmi a kolegy máme v plánu na univerzitní půdě realizovat informační a osvětovou kampaň. Členství je pochopitelně dobrovolné, naším úkolem proto je ukázat, že členství v odborové organizaci dává zaměstnancům více benefitů, než když stojí mimo naši organizaci.

Plánujete v blízké budoucnosti nějaké aktivity nebo akce pro své členy se zaměřením na jejich profesní růst?

MK: Plánujeme pořádat neformální přednášky odborníků na právní problematiku související s pracovním prostředím. První z nich proběhla již v lednu pod názvem „Na kávu s odbory“. Inspiraci jsme čerpali z univerzitních akcí, jako jsou „Na snídani s Erasmem“ nebo „Na pivo s děkanem“. Káva s odbory bude probíhat ke konci

pracovní doby, čímž přirozeně vyplní čas mezi ranním pohoštěním a večerním šláftruňkem.

DŠ: Celkové zefektivnění vnitřního fungování odborů s důrazem na tematicky atraktivní odborné semináře či přednášky je jedním z úkolů, který před námi jako předsednictvem stojí. O profesní růst zaměstnanců by se měl v první řadě starat zaměstnavatel a v tomto směru jsme jako odborová organizace připraveni na případnou spolupráci v agendách nebo tématech, kde to bude smysluplné.

Jaká je role odborů v současnosti? Jak reflektujete nové potřeby zaměstnanců?

MK: Odbory na vrcholu průmyslové revoluce vytvořily mechanismy sociální ochrany zaměstnanců. Zakládaly zdravotní a sociální fondy, ze kterých se hradila léčba úrazů a výplaty vdovčích důchodů. Vymohly pevnou pracovní dobu, která se postupně snížila na dnešních osm hodin. Po roce 1948 měla komunistická ideologie za cíl „blaho pracujícího lidu“, a tak byla role odborů potlačena. Tehdejší odborové organizace byly sloučeny do ROH (pozn.: Revoluční

odborové hnutí), které svou činnost omezovalo na organizování společenských a rekreačních aktivit. Typickou aktivitou byly oslavy MDŽ nebo rozdávání vánočních kolekcí. V devadesátých letech byly odbory vnímány jako součást kontrolních orgánů, ale od té doby se pravomoci odborů postupně zmenšovaly. Dnes role odborů spočívá především v ochraně práv a zájmů zaměstnanců vůči zaměstnavateli.

DV: Vedle tradičních témat se odbory zaměřují i na nové výzvy spojené s moderním pracovním prostředím. Patří sem například otázky flexibility práce, rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, duševního zdraví či digitalizace práce. Dnešní zaměstnanci očekávají nejen spravedlivé finanční ohodnocení, ale i stabilitu, transparentní komunikaci a možnost profesního růstu. Odbory proto usilují o modernizaci kolektivních smluv, rozšiřování benefitů a právní podporu zaměstnanců v pracovněprávních otázkách. Důležitou roli hraje také otevřený dialog s vedením organizace a snaha o zapojení zaměstnanců do rozhodovacích procesů.

DŠ: Jako politolog mám k této problematice i odborný vztah, odbory jsou totiž nezastupitelnou součástí Rady hospodářské a sociální dohody České republiky, kterou všichni známe více pod označením Tripartita. Důležitou součástí demokratických procesů je mimo jiné i dialog, což je věc, na kterou se mnohdy, bohužel, spíše zapomíná. V dnešní rychlé době se mění potřeby zaměstnanců i očekávání zaměstnavatelů, a odbory v tomto směru mají artikulovat právě zájmy zaměstnanců.

Existují rozdíly ve vnímání odborů mezi mladšími a staršími generacemi zaměstnanců?

MK: Kolegové a kolegyně, kteří mají delší profesní zkušenost, si často spojují odbory s ROH. Mladší generace odbory také vnímá jako přežitek socialismu. Řada kolegů a kolegyň mi osobně vyjádřila názor, že odbory nejsou efektivní nebo že nejsou konstruktivním partnerem pro zaměstnavatele. Na základě osobní zkušenosti pak vnímám rozdíly v očekávání zaměstnanců různých generací. Zatímco pro starší kolegy je klíčová výše odměňování, mladší zaměstnanci se více zajímají o rozsah pracovní doby, tempo práce a délku dovolené.

DŠ: Někteří mladší kolegové pak mnohdy nejsou vlastně vůbec nebo dostatečně informováni o tom, jaké je obecné poslání odborových organizací a že i oni sami se mohou v takové instituci zapojit – ať už aktivně, anebo pasivně. To je zásadní rozdíl mezi vnímáním odborů mezi mladší a starší generací kolegyň a kolegů. Starší kolegyně a kolegové zase naopak mohou nabídnout řadu zkušeností, které můžeme vhodně zužitkovat, a toho si velmi ceníme.

Co považujete za největší výzvu pro odbory na univerzitách v současné době a jak plánujete tyto výzvy překonat?

MK: Největší výzvou pro odbory na univerzitách je zajištění adekvátního financování a stabilních pracovních podmínek akademických i technickohospodářských pracovníků. Univerzity čelí rostoucím ekonomickým tlakům a nejistotě ohledně budoucího financování, což se odráží v mzdové stagnaci, rozevírání nůžek a nejistých pracovních úvazcích, zejména pro mladé vědecké pracovníky. Další výzvou je zvyšování atraktivity akademické sféry jako zaměstnavatele, aby univerzity mohly konkurovat soukromému sektoru v boji o kvalifikované odborníky.

DV: Odbory mohou tyto výzvy překonat několika způsoby. Prvním krokem je aktivnější jednání s vedením univerzit i zřizovatelem s cílem zajistit odpovídající financování a spravedlivé podmínky pro zaměstnance. Důležité je i posilování kolektivního vyjednávání a aktualizace kolektivních smluv tak, aby reflektovaly současné potřeby zaměstnanců.

DŠ: Dalším nástrojem je posílení informovanosti zaměstnanců o jejich právech a možnostech, například prostřednictvím neformálních setkání, právního poradenství nebo veřejných diskuzí o pracovních podmínkách ve vysokém školství.

Důležité je také rozšiřování benefitů a podpora work-life balance, včetně otázky flexibilních úvazků či možností dalšího profesního rozvoje.

Na konci minulého roku proběhlo na univerzitě mezi zaměstnanci dotazníkové šetření na téma pracovního postavení vysokoškolských pedagožek a pedagogů. Jaké informace anketa přinesla v celorepublikovém měřítku a přímo u nás na univerzitě?

MK: Rádi bychom poděkovali všem kolegům a kolegyním, kteří se na vyplnění těchto dotazníků podíleli. Plánujeme je v přiměřené míře v budoucnu nadále realizovat. Výsledky tohoto šetření byly představeny na výroční konferenci Vysokoškolského odborového svazu na konci února 2025.

Na podzim jste rovněž iniciovali vlastní anketní šetření zaměřené na téma benefitů. Jakým způsobem jste se zjištěnými informacemi naložili?

MK: Tyto výsledky jsme 29. 1. 2025 prezentovali na poradě vedení univerzity a následně jsme vedení odeslali dotazy k vypořádání. Jsme s vedením UJEP ve shodě, že výsledky ankety se použijí pro kolektivní vyjednávání. Zvažujeme, že provedeme ještě další dodatečně anketní šetření, neboť v souvislosti s touto anketou se na nás obrátila celá řada zaměstnanců s dalšími postřehy a návrhy.

DŠ: Data, která v rámci anketních a dotazníkových šetření získáme, vnímáme jako důležitou

zpětnou vazbu, která nám poskytne podrobnější pohled na jednotlivé agendy.

Jaké jsou aktuálně hlavní cíle a priority odborové organizace na naší univerzitě?

MK: Chceme se soustředit na prosazování témat, která zaměstnance skutečně zajímají, a zároveň poskytnout odborné právní poradenství a podporu našim členům. V nejbližší době povedeme kolektivní vyjednávání s cílem aktualizovat kolektivní smlouvu z roku 2008 a vypracovat její novou verzi v souladu s aktuálním legislativním rámcem.

DV: Rádi bychom posílili roli odborů UJEP prostřednictvím aktivnějšího zapojení zaměstnanců a otevřenější komunikací s vedením univerzity.

DŠ: Rovněž se snažíme, aby odbory byly nejen garantem práv zaměstnanců, ale také platformou pro dialog, který přispívá ke zlepšení celkové atmosféry na univerzitě.

text: Barbora Hubková

Růst

Lidé na této planetě jsou různorodí a každý si pod slovem růst představí něco jiného. Někdo pohlédne do přírody na všechny stromy a rostliny, které se každým dnem svým růstem mění. Jiní lidé se zaměří na svůj vlastní růst, a to nejen fyzický, ale především vnitřní – psychický. Růst je v naší knihovně velkou prioritou. Chceme všem našim čtenářům, studentům a pracovníkům univerzity rozšiřovat jejich obzory a pomáhat jim, aby mohli rozvíjet své přednosti a pracovat na svých nedostatcích.

Workshopy

Knihovna se dlouhodobě zaměřuje na rozvoj komunitního života a vzdělávání, a pravidelné workshopy jsou nedílnou součástí této filozofie. Tato setkání se stala za posledních několik let tradičními akcemi naší knihovny a zároveň oblíbeným místem pro všechny, kteří hledají inspiraci, nové nápady a prostor pro osobní růst. Každý měsíc (kromě letních prázdnin) připravujeme tematický workshop. Tyto akce by nebylo možné pořádat bez nadané ilustrátorky Anety Bendákové Křížové, která je kreativní

lektorkou všech našich workshopů. Pracuje s různými materiály, jako jsou například staré knihy, nevyužitý papír a látky. Tyto materiály pomocí upcyklace znovu zužitkuje k vytvoření něčeho užitečného nebo dekorativního. V knihovně už pod taktovkou Anety proběhlo mnoho tvořivých kurzů, na kterých měli zúčastnění možnost rozvíjet svou kreativitu, fantazii a jemnou motoriku. Mnozí si u tvoření odpočali a přišli na jiné myšlenky, jiní v sobě zase našli motivaci vytvářet své vlastní umělecké projekty.

Mezi workshopy, které u nás proběhly, byly například: Papírové vánoční hvězdy, Malovaný

maďarský ornament, Vyřezávané přání, Kaligrafie nebo Přijďte si vyrobit masopustní masku.

Tyto akce kvůli omezenému počtu míst probíhají vždy v úzkém kruhu, a díky tomu mohou účastníci sdílet své myšlenky, názory a nápady.

Růst v knihách

Z našeho knižního fondu jsme pro vás vybrali pět knih, které se týkají růstu ve všech jeho významech.

Růst

Kniha od Václava Smila, která se jmenuje jako samotné téma článku, provádí čtenáře od vývoje mikroorganismů až po organismy lidské. Poskytuje vhled do dění v tělech všech bytostí na planetě Zemi.

150 praktických rad k dosažení úspěchu

Kniha od Rostislava Vlasáka vám předá cenné rady, díky kterým můžete dosáhnout vysněného cíle. Praktičnost knihy spočívá v tom, že vás připraví na každodenní situace, včetně těch obtížných.

7 měkkých dovedností, které vás posunou dopředu

Publikace z pera autorky Emmy-Sue Prince se dotýká tématu takzvaných soft skills. Jak jednat

s lidmi? Jak naslouchat druhým? Jak si udržet pozitivní přístup? To všechno jsou otázky, na které vám kniha odpoví.

Boom české ekonomiky

Je známo, že růst se může pojit i s ekonomickým vývojem. Na této publikaci pracoval kolektiv autorů v čele s Petrem Dufkem a zabývá se růstem ekonomiky v České republice společně s vyhlídkami do budoucna.

Vývojová psychologie

Na závěr tu máme velice hodnotnou knihu, která je v našem fondu nejpůjčovanější. Je jí Vývojová psychologie od Josefa Langmeiera a Dany Krejčířové. Obsahuje teoretický základ vývojové psychologie člověka. Hodí se především pro studenty psychologie a pedagogiky, ale pokud vás zajímá vývoj člověka od nejútlejšího věku po dospělost, s touto knihou nešlápnete vedle.

„Omlouvám se, nerozumím. Nejsem Čech“

Enjoy the unique flavours of Ústí in this interview with Anthony Laue and Martin Holland from our English Department at the Faculty of Education.

Take us back to the beginning – what brought you to Ústí nad Labem. Was this move part of a grand plan or a happy accident?

Anthony Laue: I was living in Litoměřice when I was contacted by the head of the English Department at UJEP, Anna Kinovičová. She was looking for a native speaker and wondered if I was interested. I said no because I was working on a script at the time but later she called me back and encouraged me to come up and have a look around the department. We met and she convinced me to take on the job. This was February 2002. One of the big selling points was the department had a high speed internet connection and I would have my own computer. I realized I could stream radio broadcasts from America in my office. That was extremely cool at the time so I took the job.

Martin Holland: The legendary Czech photographer Pavel Baňka, who – back in early 2008, while I was studying Fine Art Photography at the University of Derby – invited me to come

and study the Photography in English Master’s programme at UJEP. I started teaching English while studying here, and I liked my life in Ústí so I stayed. Unheard of, I know. Years later I met Tony through a mutual friend, and a few years after that he very kindly suggested to then-head Natalia Orlova that I should be part of the English department at UJEP’s Faculty of Education. Now we share an office, and I bet he’s been regretting his decision ever since.

What are some of the biggest surprises you’ve encountered in teaching Czech students, and how does it compare to your experiences in your home countries?

AL: I’ve never taught in America. I worked in television there but I have had lots of surprises teaching English here both at UJEP and privately. Mostly my experience has been interesting and positive. I’ve worked with a lot of interesting personalities at UJEP and privately over the years. That was a draw for the job too. Interesting colleagues and UJEP’s willingness to support interesting projects like when we made

the feature film Aussig which screened on Prima Cool or the annual UJEP Student Film Festival.

MH: I’ve only ever taught Czech students, so I’m afraid can’t really compare. I arrived here as a bright-eyed, bushy-tailed, 22-year-old student. My career path was server to bartender (with some DJing at my local rock venue on the side) as a teenager, to simultaneously being a librarian, bartender, and music critic (for the now-defunct Big Cheese Magazine) while at the University of Derby, and then I ended up here. I taught photography at FUD, and English at PF and various Ústí-based language agencies (a mostly horrible experience, due to the majority of my students having been middle managers who didn’t want to learn English but had to), before finally getting a full-time position at the Faculty of Education.

A personal opinion: Why should Czech students learn American (Tony) and/or British (Martin) English?

AL: I don’t really push students to learn one English over the other. In the end it doesn’t really matter to me. What’s important is you learn to communicate and express yourself. American English is slightly different than Cambridge

English. We use the perfect tenses a little less I would guess. In my classes I accept both on tests but always advise students to learn the Cambridge English if they want to take one of those Cambridge Exams. I like the idea that English is so widely spoken with all it’s different accents and vocabulary. I refuse to say there’s one right English.

MH: Tony’s response is far too diplomatic for my tastes, so I’ll just acquiesce and agree. It doesn’t really matter how you spell or pronounce something, as long as the message you’re conveying is clear. Nonetheless, there are some fringe benefits to learning British English: you can say certain words that my transatlantic cousins cannot, due to a complete and utter difference in meaning. Attend my British Cultural Studies classes to find out more!

Czech culture is often described as quirky. Can you share a memorable moment that made you feel like, ‚Yes, I’m living in Czechia!‘?

AL: There are many but I’ve been here close to twenty-five years and nothing really fazes me anymore. I still find taking off my shoes when I visit someone’s apartment weird and uncomfortable and I don’t like it when people take off their shoes at my house. I don’t want to see your sweaty socks. Please leave your shoes on, I say, but 90 percent of Czechs refuse and still take off their shoes. Once a Czech private student rang my doorbell and handed me a container of dog goulash they’d made the night before. I never had that happen in America. It was nice but it was dog goulash which was just incredibly weird. I thanked him for his kindness but I never ate the goulash.

MH: I learned very quickly not to use the English phrase “life is peachy”; to always ask Czech grandmothers for three fewer dumplings than you actually want to eat; and to never ask a shopkeeper how they are. Because they will tell you. In excruciating detail. The most “quirky” thing about Czech culture, I would say, is most certainly your Easter celebrations. It’s quite astonishing how many people have asked me over the years: “What? You don’t do this in Britain?” No. No, we do not. The first time I told my English friends and family that I’d spent Easter Monday morning – from 7 a.m. to midday – knocking on strangers’ doors, hitting every woman and girl in the vicinity with a bunch of willow branches, and being “rewarded” for this with free liquor, the responses ranged from disbelief to abject horror.

If you were to talk to a new colleague from the US or UK arriving in Ústí nad Labem, what would be your very first advice?

AL: Be open and explore and most importantly listen to the locals. Listen to their histories and stories. You learn a lot by asking questions and listening. Ústi has its own unique history. It’s not really a desired location for people, Czechs or foreigners. I mean we all know the reputation of Ústi. Some of that’s probably deserved but there are interesting stories and lives here too and you can be rewarded if you take the time to scratch beneath the surface a little.

MH: Learn Czech: you’re not in Prague. People will generally appreciate this, but they may confuse your ability to memorise and pronounce particular phrases with actual fluency, so be sure to have “Omlouvám se, nerozumím. Nejsem Čech” in your back pocket. Although Ústí city centre leaves a lot to be desired, you never really have to visit it (especially with all these Alza and Zásilkovna boxes replicating and spreading like a virus). We’re surrounded by beautiful nature: go and experience it. The public transport is far better and cheaper than the locals give it credit for (again: try living in England). Finally: the Taj Mahal Indian restaurant does the best vindaloo I’ve ever had in my life, and I come from a country where Indian restaurants are as abundant as kebab shops are in North Bohemia. Go try it.

PORODNÍ ASISTENCE OČIMA ŽEN: OCENĚNÁ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Česká komora porodních asistentek (ČKPA) vyhlásila výsledky soutěže o nejlepší bakalářské práce. Vítězkou se stala absolventka Fakulty zdravotnických studií UJEP Bc. Eliška Pláničková s prací na téma „Komunitní a systémová péče porodních asistentek z pohledu žen“. Do soutěže ČKPA bylo nominováno šest prací ze šesti českých vysokých škol. Po pečlivém hodnocení zvítězila práce Elišky Pláničkové, která předčila konkurentky z Masarykovy univerzity a Západočeské univerzity v Plzni.

Pláničková se dlouhodobě věnuje péči o těhotné, rodičky a šestinedělky. Působila jako dula a nyní pracuje jako komunitní porodní asistentka. Vedoucí její bakalářské práce, Mgr. Kamila Bitalová, ocenila hloubku analýzy i kvalitní zpracování. Pláničková zkoumala zkušenosti žen s komunitní péčí a její přínosy. Ve své práci navrhla doporučení pro vzdělávání porodních asistentek, legislativní změny a úpravy úhrad zdravotních pojišťoven. „Zdůraznila nutnost mezioborové spolupráce a informovanosti veřejnosti o těchto službách,“ doplňuje Bitalová.

Eliška Pláničková se aktivně angažuje v rozvoji profese. Je viceprezidentkou rady UNIPA, největší české organizace pro porodní asistentky, a spolupracuje s Nadačním fondem Propolis 33. Tento fond loni daroval Fakultě zdravotnických studií UJEP porodní gauč, který se zde využívá v simulačním centru pro nácvik porodů ve vertikálních polohách. Na této iniciativě se Pláničková taktéž podílela. Za vítěznou práci získala dvouleté bezplatné členství v ČKPA a finanční odměnu. Její úspěch přispívá k posílení role komunitních porodních asistentek v českém zdravotnictví.

NOVÉ PROGRAMY UJEP V NOVÉM AKADEMICKÉM ROCE

Fakulta umění a designu UJEP otevírá pro nadcházející akademický rok nový bakalářský studijní program Produkce pro kulturní a kreativní odvětí. Jeho absolventi se stanou produkčními v oblastech kulturní a kreativní produkce orientované na výtvarné umění, nová média, audiovizuální tvorbu, design, grafický design a užité umění.

Fakulta sociálně ekonomická UJEP otevírá také magisterský program Řízení kulturních a kreativních odvětví, který na výše uvedený program navazuje. Jeho absolventi najdou uplatnění jak v samotných firmách či na samostatně fungujících pracovních pozicích v rámci kulturních a kreativních odvětví, tak i ve veřejných organizacích a institucích zaměřených na podporu tohoto sektoru. Oba uvedené programy jsou koncipovány jako profesně zaměřené, s rozšířeným podílem praxí.

Na Přírodovědecké fakultě UJEP k nabídce aktuálně nových studijních programů přibývá ještě bakalářský studijní program Aplikovaná chemie. Program přinese studentům komplexní vzdělání v klíčových chemických disciplínách, jako jsou anorganická a organická chemie, analytická chemie, chemické inženýrství a technologie.

Zatímco studium Aplikované chemie je pojato tradičně jako tzv. akademický studijní program, nově otevírané programy z oblasti kulturních a kreativních odvětví (Produkce pro kulturní a kreativní odvětí, Řízení kulturních a kreativních odvětví) jsou profesně zaměřené a v jejich studijních plánech tak najdeme v současnosti velmi žádaný vyšší podíl praxí a praktické výuky.

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP)

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem ujep.cz @ujepul ujep.official

DIGITAL BOHEMIAN CLUB ZDE PŘEDSTAVIL LUKÁŠE ERŠILA

Pro návštěvníky Dne otevřených dveří Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem univerzita připravila jedinečný doprovodný program – výstavu generativního umění Lukáše Eršila prezentovanou médiem rozšířené reality (Augmented Reality, AR). Absolvent UJEP a mezinárodně uznávaný umělec, který se specializuje na tvorbu prostřednictvím umělé inteligence, se podělil o své originální práce.

Lukáš Eršil, jehož cesta s generativní AI začala před více než dvěma lety, je laureátem prestižní mezinárodní soutěže pořádané organizacemi Vavortex a Digital Bohemian Club. Tato výhra mu umožnila vystavovat své dílo kdekoli na světě. Díky své vazbě na UJEP si neobvyklou expozici mohli prohlédnout všichni, kteří přišli dne 6. 2. 2025 na DOD UJEP. „Inspiraci čerpám především od svého syna Jáchyma, kterému věnuji a ukládám veškerý výdělek z prodeje mých obrazů. Jeho jedinečný pohled na svět a přirozená zvědavost mě motivují k neustálému hledání způsobů, jak propojit kreativitu s moderními technologiemi,“ říká Lukáš Eršil.

Během své kariéry Lukáš vystavoval v New Yorku, Německu, Praze či Švédsku a jeho práce byly citovány a publikovány v renomovaných zahraničních médiích. Své obrazy vytváří pomocí nástrojů jako Midjourney, Magnific AI nebo Ideogram a tiskne je na plátna s cílem přenést radost a emoce ke svým zákazníkům.

Výstavu prezentovanou prostřednictvím rozšířené reality si návštěvníci DOD UJEP mohli prohlédnout po naskenování QR kódu vygenerovaného na kostce umístěné na náměstí před budovou Centra přírodovědných a technických oborů. Kód je převedl ke stáhnutí Adobe aplikace, přes kterou mohli expozici sledovat na svých telefonech či tabletech. Výstava se jim přes rozšířenou realitu zobrazila přímo v areálu Kampusu UJEP. AR výstavu na UJEP realizoval Digital Bohemian Club.

Na UJEP zasedala Česká konference rektorů

Po dlouhých patnácti letech hostila ústecká univerzita dvoudenní jednání České konference rektorů (ČKR), sdružení rektorů vysokých škol v České republice zahrnující všech dvacet šest veřejných a dvě státní, a sedmnáct soukromých vysokých škol. Ve dnech 12. a 13. 2. 2025 se na UJEP uskutečnilo paralelní zasedání Komor ČKR a 179. zasedání Pléna České konference rektorů.

Během pobytu na UJEP se rektoři seznámili s historií ústecké univerzity i její aktuální podobou a směřováním. Jednání Komor i Pléna ČKR byla soustředěna do prostor rektorátu, večer proběhlo společenské setkání v salónku Menzy UJEP.

Na závěr dvoudenního rokování přijala ČKR usnesení, ve kterých zejména:

• vyzvala ministra školství mládeže a tělovýchovy k neodkladnému upřesnění procesu výběru členů a členek Rady NAÚ vzhledem k odbornému pokrytí oblastí vzdělávání a ke koordinaci tohoto procesu;

• v souvislosti s podmínkami letošního rozpočtu požádala MŠMT o konkretizaci podoby dohodovacího řízení v případě nedosažení cílových hodnot; zároveň připomněla nutnost udržitelného prorůstového rozpočtu vysokého školství ve střednědobém i dlouhodobém horizontu;

• dále požádala MŠMT o představení variant reálného nastavení a zajištění systému financování obnovy a rozvoje infrastruktur VVŠ pro zajištění vzdělávacích, vědecko-výzkumných a dalších tvůrčích aktivit po roce 2026, zejména v souvislosti s očekávaným poklesem dotačních zdrojů z ESF a ERDF fondů pro Českou republiku;

• vyjádřila vůli podílet se na formulaci tezí nového zákona o vysokých školách ve spolupráci s MŠMT;

• vyjádřila nesouhlas s návrhem Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání, který představilo MŠMT, i s postupem jeho projednávání.

Rektor, doc. Jaroslav Koutský, poděkoval pracovníkům za vynikající a profesionální práci při přípravě a zajištění průběhu České konference rektorů na UJEP, díky které proběhlo vše na vysoké úrovni.

text: Hana Brůhová-Foltýnová, Roman Dostál, Jana Kasaničová

Příprava plánu mobility UJEP zahájena!

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem si uvědomuje současné výzvy spojené s tématem mobility a aktivně hledá řešení, jak tuto oblast zlepšovat. Ve spolupráci se společností SmartPlan, s. r. o., zahájila přípravu Plánu mobility UJEP.

Postupná automobilizace a motorizace společnosti výrazně ovlivňuje dopravní chování a volbu dopravních prostředků. Tyto změny nemají dopad pouze na města jako celek, ale také na jednotlivé instituce, které jsou jejich součástí. Univerzitní kampusy a jejich budovy nejsou výjimkou a čelí řadě negativních důsledků spojených s rostoucím počtem automobilů. V Ústí nad Labem je evidován nárůst osobních automobilů o 19 % na tisíc obyvatel za posledních 5 let, za deset let se jedná téměř o třetinu.

Situace v oblasti dopravy a mobility na UJEP je formována nejen chováním studentů a zaměstnanců, ale také uživatelů v okolí univerzitních budov, jako jsou rezidenti, návštěvníci a další osoby. Univerzitní kampusy přitom mají své jedinečné charakteristiky, mezi které patří vysoká fluktuace studentů, různé potřeby akademických a neakademických pracovníků a specifické dopravní vzorce. Proto je nezbytné při tvorbě

strategického dokumentu, plánu mobility, řešit tyto aspekty komplexně.

Již v minulosti proběhly na UJEP dotazníkové průzkumy zaměřené na dopravní chování vlastních studentů a zaměstnanců. Vyplynulo z nich, že nejčastěji využívaným dopravním prostředkem pro cesty do zaměstnání u zaměstnanců bylo auto (zaměstnanec-řidič), s výrazně menším podílem pak následovala veřejná hromadná doprava. U studentů byla nejčastějším dopravním prostředkem pro cestu do školy veřejná hromadná doprava, dalšími využívanými způsoby dopravy byly pak jízda autem (student-řidič) a cesta pouze pěšky. Co se týče potenciálu ride-sharingu (spolujízda), vyjádřilo o něj zájem

60 % studentů, naopak 70 % zaměstnanců o něj zájem nejevilo.

Zajímavá data poskytl i průzkum parkování z roku 2024. Ukázalo se, že ochota platit za parkování mezi studenty je nízká. Mladší muži s vyššími příjmy studující převážně v kombinované formě studia by byli ochotni platit za parkování i 100 Kč a pravděpodobně by pro svou přepravu použili automobil bez ohledu na dostupnost hromadné dopravy. Naopak mladší muži s vyššími příjmy, kteří studují v prezenční formě studia, a významná část studujících v kombinované formě studia za parkování 100 Kč ochotni platit nejsou (podíl studentů, kteří jsou ochotni platit, je u kombinovaného studia

16 % a u prezenčního studia 6 %). V případě, že by byl zaveden poplatek za parkování, část z nich by začala využívat hromadnou dopravu, pokud by měli k dispozici přímou dostupnost na UJEP (nebo s minimem přestupů). Další část by nadále používala osobní automobil, ale zkoušela by parkovat jinde či automobil kombinovat s hromadnou dopravou.

Výsledky předchozích průzkumů ukazují dopravní chování studentů a zaměstnanců UJEP a naznačují, že potenciál na změnu k udržitelnějšímu dopravnímu chování zde je. Postupný rozvoj v rámci mobility je však třeba řešit strategicky a koncepčně.

Projekt Plánu mobility je součástí nadřazeného celouniverzitního projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu. Na straně UJEP ho vede Ing. Alice Vaverka Králiková s odbornou supervizí Ing. Hany Brůhové-Foltýnové, Ph.D. Součástí projektů v rámci RUR je mj. také tzv. Krajinářská koncepce, a tak aktivity Plánu mobility a Krajinářské koncepce jsou tematicky propojeny motivem udržitelnosti. Další aktivity spojené s konceptem ESG (environmentální – sociální –správní) budou dílčí týmy zpracovatelů logicky postupně více a více propojovat, aby došlo ke smysluplné synergii.

UJEP v rámci tvorby strategického dokumentu spolupracuje se společností SmartPlan, s. r. o., která má dlouhodobé a bohaté zkušenosti v dopravních projektech zaměřených na dopravu a mobilitu v ČR i v zahraničí.

Cílem strategického dokumentu Plán mobility je nalézt co nejefektivnější a co nejpřijatelnější systematické řešení problematiky mobility, včetně parkování, nejen v areálu UJEP, ale i v jeho okolí.

Dotazníkové šetření a pocitová mapa

Plán mobility UJEP je realizován v rámci projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, reg. č. CZ.10.02.01/00/22_002/0000210 (podaktivita KA4 B.1.1), který je spolufinancován Evropskou unií a Státním rozpočtem ČR.

plán

ptal se: Zbyněk Smetana

UJEP mistrem univerzitní futsalové ligy 2024

Vítězství v Univerzitní futsalové lize 2024 je pro tým UJEP historický úspěch a výsledky ve Final Four 6:0 proti Masarykově Univerzitě Brno a 8:4 proti Vysoké škole báňské TU Ostrava v souboji o titul vypadají drtivě. Měli jste v sobě rovněž

O cestě vzhůru k titulu vypovídá PhDr. Martin Škopek, Ph.D., vedoucí futsalového týmu UJEP a také katedry tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty UJEP.

tak silné vnitřní přesvědčení, že to na domácí půdě vyjde?

Již od začátku sezóny jsme všichni věřili v sílu našeho týmu. Věděli jsme, že máme nejen talentované hráče, ale i partu, která drží pohromadě,

a to je pro výkonnostní růst týmu (nejen) ve futsalu často to nejdůležitější. Kluci byli perfektně připraveni, od fyzické přípravy až po rozebírání detailní taktiky, kterou měl na starosti náš kapitán. Domácí prostředí pak bylo obrovskou motivací navíc, protože hrát před spolužáky a kamarády je vždy velký závazek, ale také skvělý zdroj energie.

Samozřejmě jsme si byli vědomi toho, že narazíme na kvalitní týmy, které budou bojovat do poslední minuty. Ale myslím, že právě týmový duch nás hnal kupředu. Každý hráč přesně věděl, jakou roli má, a společně jsme fungovali jako jeden celek. A výsledky mluví za vše –vítězství 6:0 proti MU Brno a 8:4 v boji o titul proti VŠB TU Ostrava ukázala, že jsme byli připraveni skvěle.

V soutěži hrálo 20 týmů, ale systém je nastavený jako postupová soutěž. V základním kole je ČR rozdělená na Čechy jih a Čechy sever, a stejně tak Morava. Postup ze skupiny do čtvrtfinále byl ale

docela o chlup, postoupili jste vlastně na skóre a nechali za sebou na třetím místě ve skupině Západočeskou univerzitu Plzeň, která vás ale jako jediná v celé soutěži dokázala porazit (3:4). Byl to pro hráče moment, kdy si řekli, že jste postoupili právem a ještě to všem ukážete?

Ta porážka od Plzně byla trochu smůla. Vedli jsme doma po poločase 3:1 a vypadalo to, že zápas máme pod kontrolou. Jenže futsal je rychlá hra a pár chyb nás nakonec stálo vítězství, prohráli jsme o jediný gól. Byl to pro nás moment, který nás mrzel, ale také nám dal jasný impuls, že nic už nesmíme podcenit a musíme hrát naplno až do posledního hvizdu. Vzali jsme si ponaučení a soustředili se na každý další krok, ať už to byly tréninky, taktické přípravy nebo samotné zápasy. Každý trénink kluci makali na zlepšení, každý zápas jsme hráli s maximálním nasazením a do Final Four jsme šli s odhodláním dokázat, že naše cesta nebyla náhodná a že jsme opravdu velmi silný tým.

Je na čase tým představit. Kdo v něm podle pravidel smí hrát a jak se takový kolektiv rodí?

Pravidla univerzitního futsalu umožňují účast pouze studentům, kteří jsou řádně zapsaní na škole a plní své studijní povinnosti. Náš tým tvoří hráči z různých fakult, kteří mají společnou vášeň pro futsal a věnují se mu i ve svém volném čase v rámci národní futsalové scény. To je obrovská výhoda, díky tomu se kluci dobře znají, dokážou spolupracovat a na hřišti působí jako sehraný celek. Takový tým se buduje postupně. Každý rok přicházejí noví hráči, kteří přinášejí čerstvou energii a elán, zatímco ti zkušenější jim předávají cenné rady.

Futsal je velmi rychlá hra, která musí mít systém, ale prosadit se nejde ani bez individuálních kvalit. V čem byla podle vás přednost vašeho týmu?

Naše hlavní síla byla v kombinaci týmového ducha, individuálních kvalit a skvělé brankářské podpory. Kluci v poli byli perfektně takticky připraveni a dokázali využít své technické i fyzické přednosti. Kromě toho jsme měli brankáře, kteří nás v klíčových momentech podrželi, a dokonce se dokázali zapsat i mezi střelce. Všichni hráči odvedli na hřišti svůj díl práce, což nás dovedlo až k vítězství.

Jaké jsou další plány? Máte například příležitost změřit síly se zahraničními školami?

Další kroky budeme plánovat postupně. Futsal na UJEP má skvělou budoucnost a věřím, že tento úspěch přiláká nové hráče, kteří se stanou součástí týmu a pomohou nám na něj navázat. Pokud se naskytne možnost porovnat síly s univerzitními týmy z Evropy, rozhodně ji nebudeme přehlížet. V červenci nás láká Mistrovství Evropy univerzit, i když zatím neznáme všechny podmínky účasti. Momentálně se ale soustředíme hlavně na domácí scénu, kde chceme zlepšovat naše výkony a upevňovat pozici týmu.

Chtěl byste na závěr dodat něco osobního?

Byl to pro mě výjimečný sportovní okamžik. Sledovat kluky, jak po finále slaví a užívají si společný úspěch, bylo naprosto skvělé. Byla to odměna za všechno to úsilí a odhodlání, které do sezóny vložili. Nejvíc si cením toho, že jsme celou dobu fungovali jako skutečný tým. A to jak na hřišti, tak mimo něj. Tahle parta skvělých hráčů a lidí si tento triumf zasloužila a já jsem na ně opravdu pyšný.

Dana Kapitulčinová:

„Osobně bych si přála, aby UJEP měla dostatek sebevědomí a zařadila

Dana Kapitulčinová koordinuje na naší univerzitě agendu udržitelnosti a společenské odpovědnosti. V dalším

Rozhovoru bez taláru rektor Jaroslav Koutský zjišťuje, jaké priority si stanovila a jak plánuje přispět ke strategickým cílům UJEP v oblasti ESG. Dočtete se o jejích předchozích zkušenostech a inspiraci, která ji přivedla k této práci. Jaké inovativní přístupy můžeme očekávat a jak vidí budoucnost udržitelnosti na naší univerzitě?

Připravte se na zajímavý pohled na důležitá témata, která ovlivňují nás všechny.

Jak se vám líbí na naší univerzitě?

Na univerzitě jsem od září 2024, zatím na částečný úvazek. Postupně své zapojení rozšiřuji podle toho, jak se mi uvolňují kapacity v jiných pracovních oblastech. Musím říct, že se mi tu opravdu velmi líbí, a dokonce to předčilo má očekávání.

To je skvělé. Máte zkušenosti z českého vysokoškolského prostředí i ze zahraničí,

takže vám univerzitní prostředí není cizí. Přesto vás zde něco překvapilo?

Přicházím z Univerzity Karlovy a předtím jsem působila v zahraničí. Co mě na UJEP opravdu překvapilo, je míra podpory sportu. Mám určité povědomí o tom, jak to funguje na jiných vysokých školách, ale ještě nikdy mi nepřišlo tolik pozvánek na sportovní utkání – ať už přátelská, nebo profesionální – jako tady. To mě zatím

nejvíc zaujalo a odlišuje to tuto univerzitu od ostatních, kde jsem dosud působila.

Pracujete u nás jako ESG manažerka. Mohla byste vysvětlit, co znamenají ta tři písmena ESG a co zahrnuje vaše pozice?

Jedná se o koncept, který zahrnuje ochranu životního prostředí, společenské aspekty a správu organizace. Tento koncept je poměrně nový a pochází především z byznysového

prostředí, kde slouží k uchopení udržitelnosti na úrovni fungování firmy. V oblasti správy se řeší, jakým způsobem je organizace řízena, jak funguje její struktura a procesy, zda poskytuje lidem možnost se ozvat, pokud cítí, že jejich práva byla porušena nebo pokud se necítí komfortně. V oblasti environmentální se zaměřuje na témata, jako jsou změna klimatu, hospodaření s vodou, dopady na biodiverzitu a ekosystémy –tedy na základní přírodní zdroje, které potřebujeme k fungování společnosti. V části sociální jde o to, jak firma nebo organizace jedná se svými zaměstnanci či jinými lidmi, kteří s ní mají pracovní vztah. To zahrnuje i způsob, jakým se dodavatelé chovají ke svým zaměstnancům v rámci celého dodavatelského řetězce či jak aktivity dopadají na místní komunity. Tyto tři pilíře – environmentální, sociální a správní – tvoří základ konceptu ESG.

Můžete uvést několik příkladů ESG v kontextu naší univerzity?

Jistě. Příkladem v oblasti správy je třeba skutečnost, že univerzita má ombudsmanku, což je ukázkou, že v této oblasti děláte něco dobře. Ombudsmanka poskytuje lidem možnost se ozvat v situaci, kdy mají pocit, že jejich práva nebo práva někoho jiného byla narušena. V oblasti sociální mohu zmínit rovné příležitosti, sociální stipendia a podporu znevýhodněných studentů nebo jiných osob. To jsou konkrétní opatření, která pomáhají vytvářet spravedlivější prostředí. A co se týče oblasti environmentální, zde nás čeká zřejmě nejvíce práce. Již nyní na univerzitě existují některé aktivity, které do této oblasti spadají, ale bude nutné je dále rozvíjet. Například by bylo vhodné začít monitorovat uhlíkovou stopu univerzity. Tato oblast zahrnuje spotřebu energií, pohonných hmot (například u služebních automobilů), ale také vliv našich nákupů na emise uhlíku a změnu klimatu. Kromě uvedeného je zde řada dalších aspektů, které by šlo jmenovat.

Bezpochyby lze říci, že aspekt ESG lze najít prakticky v každé činnosti univerzity nebo v každém jejím jednání směrem k vnějšímu prostředí.

Ano, přesně tak. Myslím si, že hlavní rolí a zároveň výzvou na začátku bude stanovení priorit v těchto třech oblastech. Ráda bych nejprve

stavěla na tom, co již na univerzitě máme, a identifikovala oblasti, kde máme mezery či nedostatky. Tyto mezery je třeba znát, abychom mohli sledovat, jak se v čase posouváme, případně neposouváme, a především abychom si vytyčili jasný směr, kam chceme směřovat.

Při této diskusi mě napadá, že se nacházíme v jakési zvláštní konstelaci. Na jednu stranu se od univerzity zcela správně očekává, že bude lídrem těchto témat a vzorem pro ostatní instituce, na druhou stranu jsou univerzity obecně poměrně konzervativními institucemi. Jak vnímáte tuto situaci, kdy se snažíte působit jako manažerka inovací tematicky zaměřená v prostředí, které přirozeně inklinuje ke konzervatismu?

Toto vnímám také. Ráda bych předeslala, že téma ESG na UJEP není nějaký můj výmysl. Pozice ESG manažerky byla vytvořena v rámci projektu RUR a já ji považuji za velmi dobrou myšlenku. Myslím, že jednou z hlavních výzev bude vysvětlit, proč je tento přístup důležitý a proč bychom se tímto směrem měli vydat. Opravdu věřím, že veřejné vysoké školy by měly být lídry a inovátory v této oblasti, protože disponují poznáním a odbornými kapacitami. Jsou místem, kde dochází k vědeckému poznání a z něj je evidentní, že klimatická krize je významným problémem, stejně jako otázky biodiverzity. Osobně mě baví přenášet vědecké poznatky do praxe, což je také důvod, proč jsem přijala tuto pozici. Pokud studenty v našich studijních programech učíme o těchto tématech a vysvětlujeme, co se děje a co by bylo potřeba udělat pro pozitivní změnu, musíme to reflektovat i v naší každodenní praxi. Studenti tak uvidí, že tato témata nejsou jen teorie, ale že mají skutečný dopad.

Vidím svou roli v tom, že bychom se měli snažit najít cestu, jak přiblížit univerzitní praxi standardům, které jsou běžné ve firmách. Samozřejmě s ohledem na to, že jsme instituce, která má nějak omezený rozpočet a působí v určitém historickém a společenském kontextu. Nicméně, pokud chceme udržovat kontakt s ostatními univerzitami v Česku i v Evropě, kde je udržitelnost velmi aktuálním tématem, je nezbytné se tímto směrem ubírat.

Ano, naprosto souhlasím. Musím přiznat, že sám patřím spíše k té konzervativnější části populace, která toto téma nerozklíčovala na první pohled. O to zajímavější pro mě bylo, když mě nedávno konfrontoval můj dlouholetý přítel z bankovního sektoru, který působí ve vysokých pozicích, s dotazem, zda naše univerzita vzdělává v oblasti ESG. Říkal, že v jejich korporátním prostředí je o tuto oblast velký zájem. Paradoxně na mě tedy tento tlak nepřišel od veřejné správy nebo z legislativních požadavků, například od Evropské komise, ale z vrcholového korporátního prostředí.

A právě to ukazuje, že velké firmy již dnes musí ESG reportovat. Pro ně to téma není nic úplně nového, je to ale poměrně nové v kontextu veřejných vysokých škol. Podle mých informací ostatní české univerzity, které se udržitelností zabývají delší dobu, jdou spíše cestou zaměření na mezinárodní žebříčky a cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs). Ráda bych, abychom na UJEP našli propojení mezi těmito SDGs a konceptem ESG, aby vše fungovalo jako provázaný celek.

Jaká je tedy vaše současná pracovní náplň?

Moje práce aktuálně obsahuje dvě hlavní roviny. První je to, co je nezbytné splnit v rámci projektu RUR do konce roku 2027, což je má hlavní priorita. Druhá rovina zahrnuje širší přínos a potenciál, kam bych chtěla tuto agendu směřovat. Ráda bych nejprve zmínila povinné výstupy projektu, protože ty jsou nyní nejdůležitější. V projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu – musí vzniknout strategický dokument UJEP, který definuje, jakým způsobem chceme uchopit téma ESG na univerzitě, jaké jsou naše cíle, jaký časový horizont si

stanovíme a co konkrétně plánujeme realizovat. Na tuto práci mohu navázat svou předchozí zkušeností z Univerzity Karlovy, kde jsme před dvěma lety vytvořili strategii udržitelného rozvoje.

Určitě tedy už máte představu, jak chcete postupovat a jaký výsledek by pro vás osobně byl nejideálnější…

Ráda bych, aby se do tvorby ESG strategie zapojila co nejširší akademická obec, zaměstnanci i studenti, a dokument neskončil v šuplíku. Ráda bych, aby tato strategie skutečně žila a přinášela konkrétní výsledky. Také bych chtěla, aby o tomto tématu lidé nejen věděli, ale aby

se do něj také aktivně zapojili. Čtenáři se tedy mohou těšit na pozvánky na různé akce, například na workshopy či kulaté stoly.

Kromě strategie ESG vzniknou do konce roku 2027, v případě potřeby, provázané směrnice nebo interní dokumenty, které nastaví konkrétní pravidla pro aktivity, které během příprav shledáme jako nezbytné.

Je toho před námi ale daleko víc. Brzy se také jistě dozvíte o přípravě plánu mobility, který úzce souvisí s tímto tématem a připravují ho kolegyně a kolegové z naší fakulty sociálně ekonomické. Bude se zaměřovat na udržitelné cesty do kampusu i v rámci něj.

V kampusu bude také vybudováno nové Environmentální centrum jako ukázkový prostor pro moderní technologie. Budou zde prezentována různá řešení a technologie, ale zároveň bude centrum sloužit jako vzdělávací prostor. V rámci projektu vznikne také nový energetický management či krajinářská koncepce Kampusu UJEP, která bude zohledňovat očekávané změny klimatu a extrémní projevy počasí, jako jsou přívalové deště nebo dlouhá období sucha.

Osobně bych si přála, aby UJEP měla dostatek sebevědomí a stala se jednou z institucí v České republice, která se zařadí mezi nejlepší v oblasti udržitelnosti. Vzhledem k tomu, že máme jednotný kampus a jsme relativně malou institucí ve srovnání s ostatními, myslím, že tento cíl je v určitém časovém horizontu reálný.

Zároveň je však nezbytné hledat v instituci rovnováhu. Abych to vysvětlil, uvedu příklad: na jednom zahraničním pracovišti zavedli systémovou regulaci, která omezila zaměstnance na dvě letenky ročně kvůli snižování uhlíkové stopy. Ve čtvrtém čtvrtletí to ale vedlo k tomu, že pracoviště bylo paralyzováno, zaměstnanci nemohli vycestovat na zahraniční konference a podobné akce. Nakonec z toho měli lidé spíše legraci, což oslabovalo význam celé myšlenky. Tento příklad ukazuje, že přestože byl záměr na začátku dobrý, výsledky byly kontraproduktivní. Nechci tím nikoho kritizovat, ale je potřeba hledat rovnováhu mezi jednotlivými řešeními, aby opatření byla realistická a funkční.

Určitě, zároveň je důležité, aby rozhodnutí byla založena na důkazech, tedy na tzv. evidence-based přístupu. Bohužel mám pocit, že v České republice, a to i v prostředí vysokých škol, často podceňujeme závažnost některých problémů a jejich souvislostí. Evidence-based přístup by měl být základem pro všechna klíčová rozhodnutí, ať už na individuální, nebo kolektivní úrovni.

Klimatická změna způsobená skleníkovými plyny je stále téma, kterému mnoho lidí nevěří. Domnívají se, že nejde o závažný problém, že se to nějak vyřeší samo, nebo že vědci nemají jasno. Vědci však jasno mají. Studie ukazují, že

bez vlivu člověka na klimatickou změnu by se extrémní události, kterými jsme čím dál častěji svědky, velmi pravděpodobně nestaly. A těchto situací můžeme v budoucnu očekávat mnohem více. Dále existuje řada studií, které poukazují na to, že pokud nezačneme jednat nyní, budou náklady na řešení následků v budoucnu výrazně vyšší. Opravy infrastruktury budou finančně náročné. Samozřejmě je nutné zachovat určitý balanc, ale rozhodnutí by měla být vždy informovaná. I když nyní nemáme dostatek financí, je důležité si uvědomit, že opatření přijímáme s cílem předejít výrazně závažnějším problémům v budoucnosti.

V době, kdy máme k dispozici nepřeberné množství informačních zdrojů a mnoho lidí věří neověřeným informacím, je povinností vysokých škol ukazovat, co jsou fakta a co je současné vědecké poznání. Na základě těchto faktů bychom měli činit rozhodnutí. Pokud nemáme dostatek financí k realizaci opatření, měli bychom být schopni říci: „Státe, pokud chceš být klimaticky neutrální do roku 2050, my jsme na naší instituci připraveni se zapojit, ale potřebujeme tuto podporu.“

Ano, naprosto souhlasím. Zaprvé je to samozřejmě naše společenská role. Zadruhé je velmi důležitá síla běžných řešení, která se dotýkají každodenního života lidí – řešení, která by často lidé stejně přijali. Nechci toto téma zúžit jen na jeden příklad, ale vezměme si třídění odpadu. To bylo ještě před několika lety v Česku nemyslitelnou věcí, zatímco dnes je to běžná praxe.

Je to hodně o nastavení mysli a o našich zvycích a rozhodování. Postupem času si uvědomuji, že pokud chceme dosáhnout pozitivních změn v naší společnosti, musí k nim dojít na úrovni celé společnosti a ekonomiky – v tom, jak o věcech přemýšlíme a jak je děláme.

Otázkou také je, zda jsme ochotni tyto změny přijmout. V posledních letech jsem se shodou okolností zabýval dopravními tématy a projekty, které se snaží vnést inovace do každodenního života lidí. Řešení v oblasti dopravy jsou v zásadě známá, protože v posledním století se v této oblasti nic zásadního nezměnilo. Hlavní problém spočívá v tom, zda lidé tato inovativní řešení akceptují, přijmou je za svá, a zda v nich vidí individuální přínos. To je klíčová otázka. Je zřejmé, že v následujících letech nebudeme létat v létajících talířích, ale můžeme mít například jiné způsoby parkování nebo další praktická zlepšení, která budou lépe odpovídat současným potřebám.

Přesně tak.

V oblasti udržitelnosti se pohybujete relativně dlouho, změnily se díky tomu vaše názory i postoje?

Ráda přemýšlím v širších souvislostech, v rámci systémových změn. Dříve jsem se domnívala, že individuální rozhodnutí jsou zásadní, a stále je považuji za důležitá. Postupem času jsem však dospěla k názoru, že klíčové je vytvářet systémová řešení. Přesvědčování jednotlivců k určitému způsobu chování často naráží na limity, protože i když lidé chtějí, nemusí mít k dispozici možnosti, které by jim jejich volbu usnadnily. Proto je důležité vytvářet podmínky, které lidem umožní dělat udržitelná rozhodnutí snadno a přirozeně. Právě proto jsem ráda v pozici ESG manažerky, kde vidím potenciál pro realizaci systémových opatření.

Tak to je výborné. Na závěr bych se rád zeptal na něco osobního. Myslím, že čtenáři už pravděpodobně vytušili, že máte blízký vztah k přírodě. Přesto, máte nějaký koníček, který by nás mohl překvapit?

Překvapivý? Kromě procházek v přírodě mě opravdu baví tanec, i když na něj teď nemám tolik času jako dřív. Když jsem vyrůstala, věnovala jsem se dokonce sportovnímu tanci tady v Ústí. Soutěžila jsem v latinskoamerických a standardních tancích. Od té doby jsem zkoušela různé styly, od flamenca až po další taneční formy. Nejvíc mě baví salsa.

Teď jste vlastně čtenářům naznačila, že nejste někdo, kdo přišel z Univerzity Karlovy, ale že jste původem místní…

Ano, je to tak. Po více než 20 letech se vracím do svého rodného města. Nikdy jsem však Ústí nad Labem úplně neopustila, protože zde mám rodiče. Vyrostla jsem tady a v devatenácti letech jsem odešla studovat. Poté jsem nějakou dobu žila v zahraničí, pak v Praze, a nyní doufám, že se postupně zase natrvalo vrátím na sever. Opravdu mě to sem táhne.

To je krásný návrat. Určitě jsem rád, že jste zpět. Přeji vám, aby se vám zde dařilo, ať se na univerzitě dobře zabydlíte a líbí se vám tu. Především vám přeji, aby UJEP byla lídrem v inovacích v oblasti ESG témat. Nezáleží na tom, jak široký záběr to bude, hlavně, aby se této oblasti dobře vedlo.

rozhovory

text: Barbora Medunová

Vědomosti, rosťte!

Není to tak dávno, kdy jsem v podcastu slyšela debatu na téma, jaký je spisovný tvar slovesa růst v rozkazovacím způsobu. A vzpomněla jsem si na to ve chvíli, kdy jsem přemýšlela, jak téma aktuálního čísla propašovat do článku o češtině. Nechte své vědomosti o jazyce růst a pojďte se se mnou podívat na pár sloves, jejichž rozkazovací způsob by vám mohl zamotat hlavu.

růst – správný tvar slovesa růst v imperativu je rosť, pro jednotné číslo, a rosťte, pro číslo množné. Jasně, pravděpodobně to nikdy nepoužijete, protože komu byste tak růst rozkazovali, ale kdyby přece jen, alespoň víte, jak rozkázat správně.

vidět – co naopak použil snad každý, kdo někdy psal seminární či kvalifikační práci, je rozkazovací způsob slovesa vidět. Viz a vizte se hojně používá k odkazování na jednotlivé stránky či kapitoly práce. A právě proto, že jde o slovesný tvar, za slovem viz nikdy nepíšeme tečku, nejde o zkratku.

pomoct – v kontextu výše zmíněných sloves by nás mohl napadnout i tvar pomož/pomožme, ani jeden z nich ale spisovný není. Sloveso pomoct (chcete-li pomoci) řadíme ke vzoru péci, a tak na něj zmíněné zakončení měkkou souhláskou neplatí. Spisovný imperativ je pouze pomoz/ pomozme.

Nedělejte si s tím velkou hlavu. Dnešním článkem jsem vám pouze chtěla rozšířit obzory, je mi ale jasné, že běžný uživatel jazyka během psaní zprávy nepřemýšlí o tom, do jaké slovesné třídy patří to či ono sloveso, natož aby ho řadil ke vzoru a podle toho určoval tvar imperativu. Pokud budete chtít poradit, rozklikněte si Internetovou jazykovou příručku a správnou variantu najdete během několika vteřin. Ale běda vám, jak ještě někdy napíšete tečku za viz! ☺ cestina_na_pohodu

vyrazit – jeden příklad za všechny. Záměrně jsem vybrala sloveso vyrazit, protože je celkem frekventované i v rozkazovacím způsobu. U sloves vzoru prosí se můžete setkat s dvojím zakončením. K původním tvarům vyraz/ vyrazte do současné češtiny proniká i zakončení měkkou souhláskou, tedy vyraž/vyražte. Starší slovníky druhou variantu ještě neuvádí, ale Internetová jazyková příručka už ji považuje za noremní. Stejné platí pro vraz/vraž nebo ohlas/ohlaš.

Zeptali jsme se Vás na Instagramu

Pokud nás ještě nesledujete na Instagramu, měli byste! Najdete nás tam jako @ujepul. Neuniknou vám žádné novinky z prostředí univerzity a kromě toho získáte i možnost zapojit se do našich anket, a podílet se tak na obsahu Silveria. Tentokrát jsme vám položili několik otázek týkajících se růstu.

Co podle vás nejvíce přispívá k růstu společnosti?

Ve které oblasti českého školství byste uvítali posun?

Co považujete za zásadní pro svůj osobní růst?

Kde byste v následujících letech chtěli vidět výrazný růst?

Vždycky je kam se posunout!

najdi si job za 5 minut!

hr rande

9. dubna 9.00 - 11.00

Kariérní dny ujeP, salonek menzy cpto ujep

Nekonvenční 'meetup' v pohodové atmosféře. Přijdeš, posadíš se ke stolku se zástupcem firmy a máš 5 minut na to, abys okouzlil/a. Až čas vyprší, bang!, přesuneš se k vedlejšímu stolu. Během dvou hodin tak uvolněnou formou rychlého rande poznáš studentské joby a pracovní příležitosti desítky firem.

Příležitost, kterou NESMÍŠ minout!