První laureátka Nobelovy ceny za lékařství studovala v Praze

Nobelisty Jaroslava Heyrovského aJaroslava Seiferta zmiňuje většina školních učebnic, další laureáty zná jen několik málo odborníků. Přitom jsou mezi nimi idvě ženy původem zčeských zemí– držitelka ceny za mír (1905) hraběnka Bertha von Suttnerová aGerty Theresa Coriová, která vroce 1947 jako první žena získala Nobelovku za lékařství.

TEXT Drahomír Suchánek FOTO U. S. National Library of Medicine

Tato pozoruhodná vědkyně se narodila na konci devatenáctého století v dobře situované židovské rodině – s rodiči a dvěma sestrami vyrůstala v pražském Novém Městě na dohled od bývalého nádraží Těšnov. Živá a inteligentní rusovláska již od mládí projevovala velký zájem o přírodní obory, především chemii, a proto se rozhodla pro studium na lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity. Zde také potkala svého budoucího manžela a celoživotního spolupracovníka Carla Ferdinanda Coriho. Oba mladí lidé absolvovali fakultu v roce 1920 a záhy se rozhodli odejít do Vídně, kde uzavřeli sňatek a začali společně pracovat i bádat. V poválečných letech však naráželi spíše na materiální nedostatek a rostoucí antisemitismus, což je vedlo k přesunu do Spojených států amerických.

Stálé dokazování kvalit První léta v Buffalu a následně v Saint Louis nebyla jednoduchá. Zejména Gerty musela všem dokazovat, že není pouze protežovanou manželkou hostujícího profesora, ale svébytnou a schopnou vědkyní. S mimořádnou pílí se pustila do laboratorního studia metabolismu kůže a vnitřních orgánů a prováděla první pokusy s účinky rentgenového záření. Postupně získávala respekt a od roku 1925 mohla konečně pracovat společně se svým manželem. Zatímco on však vystoupal do pozice řádného profesora biochemie na Washingtonově univerzitě a přednosty biochemického ústavu, ona zůstávala poněkud v ústraní a všechny musela stále přesvědčovat o svých kvalitách. Většina pečlivé laboratorní práce přitom byla především její zásluhou, zejména výzkumy v oblasti metabolismu monosacharidů a polysacharidu glykogenu v živočišném těle i ve zkumavce. Uprostřed těchto výzkumů se Gerty stala i matkou – syn Carl Thomas Cori se narodil 13. srpna 1936, prostřední jméno mu rodiče dali na památku prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Nemoc si vybrala svou daň Plné docenění úspěchů Carla a Gerty Coriových přišlo v roce 1947, kdy oba manželé získali Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství – Gerty jako vůbec první žena. Radost z ocenění však kalila nedávno odhalená Gertina nemoc poruchy krvetvorby, zřejmě důsledek ozáření rentgenovými paprsky. Zbývajících deset let života se snažila i nadále pracovat, byť to bylo velmi obtížné. Musela podstupovat pravidelné krevní transfuze, přišla o slezinu a trpěla neustálými závratěmi.

Gerty Coriová zemřela v roce 1957 a byla pohřbena na saintlouiském hřbitově. A zatímco americká akademická veřejnost na její odkaz vždy pamatovala, v českém prostředí byl její význam plně doceněn až v jedenadvacátém století – pamětní desky dnes visí například na jejím rodném domě v Petrské ulici či ve vestibulu budovy Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí.