Nobelisty Jaroslava Heyrovského a Jaroslava Seiferta zmiňuje většina školních učebnic, další laureáty zná jen několik málo odborníků. Přitom jsou mezi nimi i dvě ženy původem z českých zemí – držitelka ceny za mír (1905) hraběnka Bertha von Suttnerová a Gerty Theresa Coriová, která v roce 1947 jako první žena získala Nobelovku za lékařství. TEXT Drahomír Suchánek FOTO U. S. National Library of Medicine
Minulost Forum
První laureátka
12
Nobelovy ceny
za lékařství studovala v Praze
Tato pozoruhodná vědkyně se narodila na konci devatenáctého století v dobře situované židovské rodině – s rodiči a dvěma sestrami vyrůstala v pražském Novém Městě na dohled od bývalého nádraží Těšnov. Živá a inteligentní rusovláska již od mládí projevovala velký zájem o přírodní obory, především chemii, a proto se rozhodla pro studium na lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity. Zde také potkala svého budoucího manžela a celoživotního spolupracovníka Carla Ferdinanda Coriho. Oba mladí lidé absolvovali fakultu v roce 1920 a záhy se rozhodli odejít do Vídně, kde uzavřeli sňatek a začali společně pracovat i bádat. V poválečných letech však naráželi spíše na materiální nedostatek a rostoucí antisemitismus, což je vedlo k přesunu do Spojených států amerických. Stálé dokazování kvalit
První léta v Buffalu a následně v Saint Louis nebyla jednoduchá. Zejména Ger-
ty musela všem dokazovat, že není pouze protežovanou manželkou hostujícího profesora, ale svébytnou a schopnou vědkyní. S mimořádnou pílí se pustila do laboratorního studia metabolismu kůže a vnitřních orgánů a prováděla první pokusy s účinky rentgenového záření. Postupně získávala respekt a od roku 1925 mohla konečně pracovat společně se svým manželem. Zatímco on však vystoupal do pozice řádného profesora biochemie na Washingtonově univerzitě a přednosty biochemického ústavu, ona zůstávala poněkud v ústraní a všechny musela stále přesvědčovat o svých kvalitách. Většina pečlivé laboratorní práce přitom byla především její zásluhou, zejména výzkumy v oblasti metabolismu monosacharidů a polysacharidu glykogenu v živočišném těle i ve zkumavce. Uprostřed těchto výzkumů se Gerty stala i matkou – syn Carl Thomas Cori se narodil 13. srpna 1936, prostřední jméno mu rodiče dali na památku prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Nemoc si vybrala svou daň
Plné docenění úspěchů Carla a Gerty Coriových přišlo v roce 1947, kdy oba manželé získali Nobelovu cenu za fyzio logii nebo lékařství – Gerty jako vůbec první žena. Radost z ocenění však kalila nedávno odhalená Gertina nemoc poruchy krvetvorby, zřejmě důsledek ozáření rentgenovými paprsky. Zbývajících deset let života se snažila i nadále pracovat, byť to bylo velmi obtížné. Musela podstupovat pravidelné krevní transfuze, přišla o slezinu a trpěla neustálými závratěmi. Gerty Coriová zemřela v roce 1957 a byla pohřbena na saintlouiském hřbitově. A zatímco americká akademická veřejnost na její odkaz vždy pamatovala, v českém prostředí byl její význam plně doceněn až v jedenadvacátém století – pamětní desky dnes visí například na jejím rodném domě v Petrské ulici či ve vestibulu budovy Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí.
