rektorka ještě ne

Prorektorky a děkanky už ano, rektorka ještě ne

TEXT Lucie Kettnerová, Martin Rychlík FOTOarchiv UK, FaF UK

Ač byla Univerzita Karlova založena v roce 1348, své rektorky se ještě nikdy nedočkala. Prorektorek ovšem ano. Tou první se stala profesorka Jana Synková, která byla do funkce jmenována pro roky 1985 až 1987. Vystudovala Fakultu dětského lékařství UK (dnešní 2. lékařská fakulta UK) a postupně na téže fakultě působila jako odborná asistentka, docentka, profesorka i proděkanka. V roce 1988 se stala náměstkyní ministra školství; na podzim téhož roku byla ve vládě Františka Pitry dokonce ministryní školství, mládeže a tělovýchovy. Tuto vládní funkci si udržela až do prosince 1989, do pádu komunistického režimu.

Mně osobně je jedno, zda bude rektorem UK žena, či muž, to bych až tak neřešila. Podstatné je, aby to byl vždy rektor dobrý.

Paradoxně ještě později, až v roce 1997 čili sto let poté, co začaly být ženy na pražskou univerzitu přijímány k řádnému studiu, se postu ujala první děkanka. Farmaceutická fakulta UK si do svého čela zvolila profesorku Evu Kvasničkovou. Ta vystudovala farmacii v Brně, ale většinu svého pracovního života spojila s hradeckými fakultami UK. Od roku 1967 do roku 1971 byla odbornou asistentkou na katedře lékařské chemie a biochemie tamní medicíny, načež přešla na nově založenou farmaceutickou fakultu. Vedla ji v letech 1997 až 2000; mezi lety 2000 a 2006 zastávala rovněž post prorektorky Univerzity Karlovy.

Se čtyřmi děkankami Vedle tří prorektorek – Lenky Anny Rovné, Radky Wildové a Mileny Králíčkové –, jež uvedly slovem tento speciální magazín, má nejstarší univerzita i své čtyři děkanky. Husitskou teologickou fakultu vede Kamila Veverková, Fakultu tělesné výchovy a sportu Eva Kohlíková, Fakultu sociálních věd Alice Němcová Tejkalová a Fakultu humanitních studií Marie Pětová. A když už má Univerzita Karlova hned čtyři děkanky, co je ještě zapotřebí, aby měla jednou také ženu v samém čele, tedy i dámu rektorku?

„Jakkoli i v akademickém světě čekaly ženy na své zrovnoprávnění poměrně dlouho, situace se radikálně změnila. Z vlastní zkušenosti nevnímám postavení žen v rámci univerzitního prostředí jako problematické, takže za mne: zapotřebí je jen to, aby se našla kandidátka, která přesvědčí akademický senát, že je nejlepší ze všech případných kandidátů na tuto pozici. A mně osobně je jedno, zda bude rektorem UK žena, či muž, to bych až tak neřešila. Podstatné je, aby to byl rektor vždy dobrý,“ říká pro magazín Forum děkanka FHS Marie Pětová. Kdy se dočkáme rektorky? „Až bude kandidovat silná osobnost a získá dostaEva Kvasničková si děkanský talár oblékla v roce 1997

tečnou politickou podporu. Na univerzitě jsou profesorky, jež tento potenciál mají, a je jen na nich, zda se rozhodnou do toho jít v nadcházejících, anebo až dalších volbách. Nemyslím si ani, že by měl někdo v senátu předsudky ve chvíli, kdy se objeví kvalitnější kandidátka než kandidát… Někteří členové širší akademické obce předsudky bohužel mají, ale věřím, že dobré příklady je postupně přesvědčí,“ doplňuje Alice Němcová Tejkalová, která vede další společenskovědní fakultu.

Co byste po svých zkušenostech na postu prorektorek doporučily budoucím kolegyním, které třeba chtějí jednou zastávat vrcholnou pozici vakademické sféře?

Milé budoucí kolegyně! Nebojte se! Máte na to! Váš život, ale ostatně i život vašich kolegů bude stejně o neustálém usilování. Mám zkušenost, že kolegyně musí usilovat ještě víc. A ještě prosím jedna rada: jednou, až budete bilancovat svůj život, pro vás bude nakonec nejdůležitější podaná ruka přítele, publikace, kterou jste poznání posunuly o kus dál, úsměv vašeho dítěte, úspěšný bývalý student, kterého náhodou potkáte a jenž vám řekne, že jste mu změnily život… A co je nakonec hlavní? Držím vám palce a už teď mám radost!

prof.PhDr. Lenka Anna Rovná, CSc. prorektorka pro evropskou problematiku Doporučila bych všem kolegyním, aby si věřily. Aby věřily své intuici a rozhodně se nepodceňovaly. Albert Einstein řekl: „Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí“ – proto bych určitě také doporučila, aby se nenechávaly zlákat k tomu slevit ze svých hodnot, aby byly věrné svým snům a přáním a neodpíraly si rodinu, děti, ale naopak věřily tomu, že mohou zvládnout obě role; jak tu profesní, tak rodinnou. A doporučit mohu ještě přečíst si knihu Opřete se do toho: Ženy, práce a vůle uspět od Sheryl Sandbergové. Svým budoucím kolegyním bych poradila několik věcí, takové patero ženy-manažerky-přítelkyně: 1) Zůstaňme vždy ženami. Je nám vlastní empatie, mírnost, citlivost, tak si je uchovejme. 2) Ochraňujme svoji rodinu a přátele; jsou naše podstata, zázemí i skrýš. 3) Hledejme rovnováhu mezi rolemi manažerky, kolegyně, přítelkyně. Nezapomínejme vidět jednotlivého člověka v kolektivu lidí. Respekt k názorům a práci druhých je samozřejmostí. 4) Nezůstávejme na místě. Stále se učme a buďme otevřené novým myšlenkám, názorům. Nebojme se být nové, jiné. Překážky jsou výzva a mohou nás posouvat k dalším poznáním, ale nezapomínejme, že na všechno nejsme samy. Budujme tvůrčí kolektivy a nacházejme smysl v podpoře týmové práce. 5) Nezapomínejme na sebe, neztraťme smysl pro humor a nezapomínejme také na své zdraví a prožitky. Žijme a pracujme s radostí a pestrostí a tuto radost se pokusme dále předávat.

prof.PaedDr. Radka Wildová, CSc. prorektorka pro koncepci a kvalitu vzdělávací činnosti

prof.MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. prorektorka pro studijní záležitosti

Dnes se čtyřmi děkankami ve vedení

Nynější Univerzita Karlova má hned čtveřici děkanek (zleva): Alice Němcová Tejkalová vede Fakultu sociálních věd, Kamila Veverková vede Husitskou teologickou fakultu, Marie Pětová Fakultu humanitních studií a Eva Kohlíková pak Fakultu tělesné výchovy a sportu.