Prorektorky a děkanky už ano, rektorka ještě ne Současnost Forum
TEXT Lucie Kettnerová, Martin Rychlík FOTO archiv UK, FaF UK
20
Ač byla Univerzita Karlova založena v roce 1348, své rektorky se ještě nikdy nedočkala. Prorektorek ovšem ano. Tou první se stala profesorka Jana Synková, která byla do funkce jmenována pro roky 1985 až 1987. Vystudovala Fakultu dětského lékařství UK (dnešní 2. lékařská fakulta UK) a postupně na téže fakultě působila jako odborná asistentka, docentka, profesorka i proděkanka. V roce 1988 se stala náměstkyní ministra školství; na podzim téhož roku byla ve vládě Františka Pitry dokonce ministryní školství, mládeže a tělovýchovy. Tuto vládní funkci si udržela až do prosince 1989, do pádu komunistického režimu.
Mně osobně je jedno, zda bude rektorem UK žena, či muž, to bych až tak neřešila. Podstatné je, aby to byl vždy rektor dobrý. Paradoxně ještě později, až v roce 1997 čili sto let poté, co začaly být ženy na pražskou univerzitu přijímány k řádnému studiu, se postu ujala první děkanka. Farmaceutická fakulta UK si do svého čela zvolila profesorku Evu Kvasničkovou. Ta vystudovala farmacii v Brně, ale většinu svého pracovního života spojila s hradeckými fakultami UK. Od roku 1967 do roku 1971 byla
odbornou asistentkou na katedře lékařské chemie a biochemie tamní medicíny, načež přešla na nově založenou farmaceutickou fakultu. Vedla ji v letech 1997 až 2000; mezi lety 2000 a 2006 zastávala rovněž post prorektorky Univerzity Karlovy. Se čtyřmi děkankami
Vedle tří prorektorek – Lenky Anny Rovné, Radky Wildové a Mileny Králíčkové –, jež uvedly slovem tento speciální magazín, má nejstarší univerzita i své čtyři děkanky. Husitskou teologickou fakultu vede Kamila Veverková, Fakultu tělesné výchovy a sportu Eva Kohlíková, Fakultu sociálních věd Alice Němcová Tejkalová a Fakultu humanitních studií Marie Pětová. A když už má Univerzita Karlova hned čtyři děkanky, co je ještě zapotřebí, aby měla jednou také ženu v samém čele, tedy i dámu rektorku? „Jakkoli i v akademickém světě čekaly ženy na své zrovnoprávnění poměrně dlouho, situace se radikálně změnila. Z vlastní zkušenosti nevnímám postavení žen v rámci univerzitního prostředí jako problematické, takže za mne: zapotřebí je jen to, aby se našla kandidátka, která přesvědčí akademický senát, že je nejlepší ze všech případných kandidátů na tuto pozici. A mně osobně je jedno, zda bude rektorem UK žena, či muž, to bych až tak neřešila. Podstatné je, aby to byl rektor vždy dobrý,“ říká pro magazín Forum děkanka FHS Marie Pětová. Kdy se dočkáme rektorky? „Až bude kandidovat silná osobnost a získá dosta-
Eva Kvasničková si děkanský talár oblékla v roce 1997
tečnou politickou podporu. Na univerzitě jsou profesorky, jež tento potenciál mají, a je jen na nich, zda se rozhodnou do toho jít v nadcházejících, anebo až dalších volbách. Nemyslím si ani, že by měl někdo v senátu předsudky ve chvíli, kdy se objeví kvalitnější kandidátka než kandidát… Někteří členové širší akademické obce předsudky bohužel mají, ale věřím, že dobré příklady je postupně přesvědčí,“ doplňuje Alice Němcová Tejkalová, která vede další společenskovědní fakultu.
